DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 3. října 2022

Recenze/review - ESCARNIUM - Dysthymia (2022)


ESCARNIUM - Dysthymia
CD 2022, Redefining Darkness Records

for english please scroll down

Amulety vyřezané z lidských kostí. Hřbitov vysoko v horách, kde se potkávají nemrtví s démony. Stačí pár správných modliteb nebo dobré death metalové album a také se s nimi můžete setkat. Jenom počítejte s tím, že budete roztrháni na kusy. Stejně jako v případě nové desky brazilských tmářů ESCARNIUM. Kapela a jejich krutá hudba je přesnou definicí temnoty. Díváš se do čerstvě vykopaného hrobu. Přemýšlíš, pro koho je určen. Správně, jsi na řadě. A vůbec nevadí, že jsi stále živý. Pohřbíme tě zaživa.

Smrt má mnoho podob a Brazilci ji znázorňují v její šílené podobě. Opravdu si při poslechu připadám jako na starém pohřebišti, na kterém sídlí staří death metaloví šamani. Dostanete koktejl z těch nejchladnějších a nejjedovatějších jedů. Takhle zní opravdové peklo! Hniloba, prašivina, smrt! "Dysthymia" vás roztrhá na kusy!


ESCARNIUM uctívají pradávné rituály, podobně jako kapely typu KRISIUN, INCANTATION, VITAL REMAINS, IMMOLATION. Z nové nahrávky je cítit pravé nefalšované peklo. Smrdí sírou a nenávistí. Zároveň se nezapomnělo na chladné a zuřivé melodie. Zvuk, obal, produkce, všechno je ošetřeno na výbornou. Pokud máte rádi smrtící kov nasáklý zkaženou krví, tak neváhejte ani chvilku. Hraje se zde pro vás i pro všechny nemrtvé. "Dysthymia" je albem, které muselo být nahráváno hluboko pod zemí nebo právě na pohřebištích, kde jsou vystaveny lebky padlých kněží. Rouhání, pentagramy zářící do tmy. Děs v očích, bestie, která se opět probudila, aby nás pronásledovala v nočních můrách. Novinka se opravdu povedla po všech stránkách. Je zběsilá, maniakální, ďábelská ze své podstaty. Skvělé řemeslo, ale také songy, do kterých je otištěn vztek a nahrubo nasekaná tma. Amulety vyřezané z lidských kostí. Hřbitov vysoko v horách, kde s potkávají nemrtví s démony. Stačí pár správných modliteb nebo dobré death metalové album a také se s nimi můžete setkat. "Dysthymia" je jasnou volbou, tajemným obřadem, u kterého shoříte na popel. Zůstává po ní jenom spálená země a krev v očích. Death metalový rituál pro vyvolávání temných sil!


Asphyx says:

Amulets were carved from human bones. A cemetery high in the mountains where the undead meets the demons. All it takes is a few prayers or a good death metal album and you can meet them too. Just expect to be torn to pieces. Just like in the case of the new album by Brazilian darkies ESCARNIUM. The band and their harsh music are the exact definitions of darkness. You're looking into a freshly dug grave. You wonder who it's for. That's right, you're next. Never mind that you're still alive. We'll bury you alive.

Death takes many forms and Brazilians depict it in its crazy form. I feel like I'm in an old burial ground with old death metal shamans. You get a cocktail of the coldest and most poisonous poisons. This is what real hell sounds like! Rot, filth, death! "Dysthymia" will tear you apart!


ESCARNIUM worships ancient rituals, like bands like KRISIUN, INCANTATION, VITAL REMAINS, IMMOLATION. The new record reeks of true unadulterated hell. It reeks of brimstone and hatred. At the same time, the cold and furious melodies have not been forgotten. The sound, the cover, the production, everything is handled to perfection. If you like deadly metal soaked in corrupted blood, don't hesitate a moment. It's played here for you and all the undead. "Dysthymia" is an album that must have been recorded deep underground or just in the burial grounds where the skulls of fallen priests are displayed. Blasphemies, pentagrams glowing in the dark. The terror in the eyes, the beast that has reawakened to haunt our nightmares. The novelty has worn off in every way. It's frantic, manic, and diabolical by nature. Great craftsmanship, but also songs that are imprinted with rage and coarsely chopped darkness. Amulets were carved from human bones. A graveyard high in the mountains where the undead meets the demons. All it takes is a couple of the right prayers or a good death metal album and you can meet them too. "Dysthymia" is the obvious choice, a mysterious ceremony that will burn you to ashes. It leaves only scorched earth and blood in your eyes. A death metal ritual for summoning dark forces!


about ESCARNIUM on DEADLY STORM ZINE:






Tracklist:
01. Inglorious Demise
02. Far Beyond Primitive
03. Deluged In Miasma
04. Anguish Ad Nauseum
05. Dysthymia
06. Into The Grave (Grave Cover)

Escarnium is:
Victor Elian - Rhythm guitars / Vocals
Nestor Carrera - Drums
Alex Hahn - Lead guitars
Vitor Giovanni - Bass

Recenze/review - MURDER INC. - Sám sobě soudcem (2022)


MURDER INC. - Sám sobě soudcem
CD (EP) 2022, vlastní náklad

Autor recenze - Michal Kafe

Vybavuju si to, jakoby to bylo dnes. Před sedmi lety mi kamarád Pižďuch říká: "Pojď na koncert, hraje tam naše berounská kapela a po letech má Beroun konečně kapelu, která jednou bude skvělá." ... Tak jsem šel a fakt jsem čuměl. Samozřejmě šlo o takové ty první kapelní krůčky, ale potenciál byl jasně slyšet... Střih, klapka... Rok 2022 a MURDER INC. jsou už dávno jedním z tahounů tuzemského thrashmetalového undergroundu. Jejich ípíčko "Sám sobě soudcem" je ukazuje na vrcholu formy!

Kdo tuhle kapelu sleduje už delší čas, ví o několika změnách v rytmické sekci. Mandéz s Petem to táhnou po celou dobu, po krátké anabázi s Vendy pak přišly razantnější změny. Za bubenickou stoličkou nahradil Frantu Čepelu Ondra Horváth (např. YTIVARG) a tlusté struny začal drtit Zdeněk Smrťák z LAID TO WASTE. Hlavně Zdeňkův příchod beru za něco pro kapelu naprosto zásadního...


Když kapela vyšel v roce 2018 albový debut "Umlčen navěky", byl z toho poprask, protože šlo o prvotřídní masakr. V mých uších následné splitko s KAAR hodně vysoko nasazenou laťku nezdolalo (byť nešlo o špatné songy, ale jde o můj dojem). S aktuálním "Sám sobě soudcem" ale "Márdři" hodili lačným fanouškům jednu z nejpovedenějších nahrávek letošního roku!

Kvartet nových skladeb a jako bonus cover "Krev" od LAHAR... Nekompromisní jízda od začátku do konce, způsobující dychtivé očekávání nového alba s aktuální sestavou!

Bubeník Ondra stál před těžkým úkolem - nahradit mašinu Frantu - a popasoval se s tím výborně. Jen na jeho blastbeaty si zvykám při poslechu nebo na koncertech trochu pomaleji, ale je to něco, co prostě k současné tvorbě MURDER INC. patří.


Jak jsem už psal, zásadní posilou je Zdeněk... Vedle Peteova štěkotu je jeho ječák naprosto perfektním doplňkem! A čeština mu opravdu sluší! V LAID TO WASTE zpívá anglicky, ale jeho doplňování hlavního zpěvu je jednou z ozdob alba. Tohle všechno zamíchané s ostrými kytarami dua Mandéz/Pete, perfektně sednoucími sóly a bubenickou salvou dává dohromady pořádně krvavý koktejl!

Jednotlivé songy? Jedna pecka za druhou. Od zmiňovaného debutu a splitka naprosto zřetelný posun o další level výš. Instrumentálně od všech členů, textově, s ohromnou energií, kterou v ideální čas dobře doplní pomalejší pasáž... Skvělý je také obal od Martina z Pen N Ink Designs. Co prst, to oběšenec, odkazující na jednotlivé skladby... Songy jsou promakané do posledního detailu, jedou v kulometné kadenci a jedinou kaňkou je, že jich není více. Thrasheři křičí z plných plic: My chceme nové album!!!



Tracklist
1. Vykoupení z nevinnosti
2. Výstaviště mrtvých těl a duší
3. Věrný obraz sebe sama
4. Bruna Fiskars masakr 5. Krev (cover Lahar)

band:
Pete – kytara, zpěv
Lukáš – kytara
Zdenda – basa, zpěv
Ondra – bicí

neděle 2. října 2022

Recenze/review - PERVERSION - Dies Irae (2022)


PERVERSION - Dies Irae
CD 2022, Hells Headbangers Records

for english please scroll down

Obličej bez tváře, přesto vyděšený. Tělo bez kůže, zničené a spálené. Vypadala, jako by se setkala ve tmě s bestií. Otisky čelistí, potrhané maso. Vždycky si chtěla potkat démony, vždy si toužila po temnotě. Přitahovalo tě zlo a nenávist. Sama a opuštěná, přesto toužíš po dalším setkání, po další seanci, po dalším rituálu, na kterém tě obětují démonům. Jsi médiem, inspirací, ale i prokletím. Odsouzená navždy žít bez světla. Čekáš ve staré studené a opuštěné kobce na jeho příchod. Už je zde! Pán pekla. Už přichází! A hrají mu k tomu američtí PERVERSION.

Old school metalová smečka, se kterou jsem se poprvé setkal při EP "Archaic death metal" (odkaz na recenzi je dole pod článkem). Byl jsem ihned také proklet a od té doby kapelu pečlivě sleduji. Je čas na další rituál smrti! Vítejte v pravém, smradlavém pekle! 


Je dobré vědět, co nás, posluchače starých prašivých nahrávek čeká, až odejdeme na druhou stranu. PERVERSION vás vezmou na výlet bez konce. Do opuštěného chrámu bolesti, kde se hraje ještě podle pradávných postupů a receptů. Byl nám opět namíchán surový, chladný a drásající koktejl z toho nejprašivějšího death metalu a thrashe. Pokud jste fanoušci třeba takových VOMITOR, SARCÓFAGO, VULCANO, SEXTHRASH, SODOM, MUTILATOR, POSSESSED, DESASTER, NIFELHEIM, DESTROYER 666, tak neváhejte ani chvilku. Hraje se zde přesně pro vás. Letos má kapela opět skvělý plesnivý zvuk, démonický obal a hlavně spoustu krutých a ošklivých nápadů. Připadá mi, jako bys už byla dávno po smrti a já si povídal s tvým zpuchřelým tělem. Odklopím víko od rakve a stále si tak krásná! Protože si poslouchala tuhle desku, protože si byla vždycky prokletá. Ohně zase hoří jasným a spalujícím plamenem! "Dies Irae" je jako nějaká starodávná seance, u které se vyvolávají temné síly. Poctivá, šílená, zničující. Stejně jako hudba, která zní z reproduktorů. Mám hroznou chuť vzít do ruky kladivo a rozmlátit všechny kosti na prach. Ne nevěř tomu, zlo si všechny najde i po smrti! To je jediná spravedlnost, která existuje. Brána do pekla je znovu otevřena! Krvavý, spalující, temný a chladný death thrash metalový rituál!

Asphyx says:

Faceless, yet terrified. A body without skin, ruined and burnt. She looked as if she had encountered a beast in the dark. Jaw-prints, torn flesh. She had always wanted to meet demons, always craved the darkness. You were drawn to evil and hate. Alone and abandoned, yet you long for the next encounter, the next seance, the next ritual where you're sacrificed to the demons. You are a medium, an inspiration, but also a curse. Doomed to live forever without the light. You wait in a cold and deserted old dungeon for its arrival. He's here! The Lord of Hell. He's coming! And he's got the American PERVERSION playing.

Old school metal band, which I first met during the EP "Archaic death metal" (link to the review is below the article). I was immediately cursed as well and have been following the band closely ever since. It's time for another death ritual! Welcome to the real, stinking hell!


It's good to know what awaits us, listeners of old dusty records, when we pass to the other side. PERVERSION will take you on a journey without end. To an abandoned temple of pain, where they still play according to ancient practices and recipes. Once again, we have been mixed a raw, cold and gut-wrenching cocktail of the most pulverizing death metal and thrash. If you are a fan of VOMITOR, SARCÓFAGO, VULCANO, SEXTHRASH, SODOM, MUTILATOR, POSSESSED, DESASTER, NIFELHEIM, DESTROYER 666, don't hesitate a moment. Music here is just for you. This year the band has again a great mouldy sound, a demonic cover and most importantly a lot of cruel and nasty ideas. It feels like you're long dead and I'm talking to your rotten body. I take the lid off the coffin and you're still so beautiful! Because you listened to this record, because you've always been cursed. The fires are burning bright and scorching again! "Dies Irae" is like some ancient seance where dark forces are invoked. Honest, crazy, devastating. Just like the music coming from the speakers. I feel like taking a hammer and smashing all the bones to dust. Don't believe it, evil finds everyone after death! That's the only justice there is. The gates of hell are open again! A bloody, scorching, dark and cold death thrash metal ritual!


about PERVERSION on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
01. Dies Irae
02. Bhagavad Genocide
03. Decapitator
04. Axioms Of Domination
05. Fathomless Cruelty
06. Unveiling The Primordial Revelation
07. Barbaric Execution
08. Migration Into Darkness
09. Possessed



News! - TAEDIFER - True old school death metal from south Bohemia, Czech Republic.


TAEDIFER - True old school death metal from south Bohemia, Czech Republic.

TAEDIFER, nová kapela známých tváří, pánů z kapel jako Ingrowing, Gutalax, Locomotive, Dark Angels, Bone Orchard, The Old Four či Bohemyst. Tihle ostřílení mazáci hrají poctivý death metal staré školy!

A new band of familiar faces, gentlemen from bands like Ingrowing, Gutalax, Locomotive, Dark Angels, Bone Orchard, The Old Four and Bohemyst. These seasoned greats play honest old school death metal!

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý sedmdesátý první - Návrat k Černé vdově

Příběh tří stý sedmdesátý první - Návrat k Černé vdově

Měl jsem trošku obavy. Minule totiž naše společné setkání nedopadlo moc dobře. Zažil jsem sice jednu akci na Mácháči s buzničkama, ale tam jsme nebyli všichni. Tentokrát ano. Od začátku jsem se cítil hrozně dobře. Odpoledne byl doma podivný klid. Kolem všichni bláznili kvůli vánocům a já jen smutně koukal z okna. Sousedka vedle z baráku krásně dospěla. Má vlasy pod zadek a když jde, tak ji vlají mezi vločkami. Nádhera. Zasním se a vůbec nevnímám mámu, která mě nutí, abych zavřel okno. Vzpomínám na staré dobré časy, na svoje holky, na partu, která je dnes už dávno jiná. Smečka thrashových psů se rozutekla. Jak se dozvím odpoledne, tak se ani moc nesetkávají. Myslím na blondýnku a Plzeň. Co asi dělá? Pořád se mi do hlavy vkrádá pálivá myšlenka, že je se svým klukem. Děsně žárlím. Je mi vlastně hrozně smutno, přitom jsem ji neviděl teprve týden. Slíbil  jsem, že jí napíšu, ale zatím nebyl čas.

Musel jsem vyhazovat celý den sníh na chalupě. Vrátili jsme se až k večeru, děsně utahaní. Po večeři se osprchuju, převléknu do svátečního metalového trika a mám trošku obavy, když jdu směrem na Staré město. Minulý týden jsem poprosil Vencu, který měl v Boleslavi nějaký jednání, jestli by všechny neobešel a neřekl jim, že dneska U Hymrů, trošku zavzpomínáme ne? Jana s Prcalinkou už sedí u stolu a přivítají mě vskutku srdečně. Nejsou tak odtažité, jako minule. Ono je ale fakt, že si dávám velkýho bacha, abych zase nemachroval, jakej jsem děsnej student a jak to v Plzni žije. Jen se mezi řečí zmíním, že mám novej objev. Vypadáš nějakej zamilovanej, usmějí se na mě a já mám najednou pocit, že je zase všechno v pořádku. Že jsem nikam neodešel. Kecáme, jak jinak, o starých časech, o akcích, o metalu. Připadám si jako bych byl už někde daleko, úplně jinde, na vlnách, které už ony nechápou. Ale to nevadí, o všechno se postará nostalgie, znáte to, ne? 

Venca s Petrou a Tomáš s Buddhou dorazí za chvilku. Pak se objeví ve dveřích Mirka, to už mám ale co dělat, abych udržel slzy. Připadám si rozhozenej, prožili jsme toho spolu tolik, všechno létá kolem, jako venku sníh. Sem tam se někdo dotkne něčeho smutnějšího, třeba Sabath nám děsně chybí, pořád to bolí, ale znáte to, život musí jít dál. Pořád v nás jsou ti smráďata v džínových vestách, co hrozili u kazeťáku na Radouči. Každý někam patřil, mohl utéct ze sídliště, od hádajících se rodičů. Dát si pivko, pokecat s holkama. Jednu dobu nás bývalo fakt hodně, možná k padesáti, ale dnes? Teď už je to jiné, spousta má rodiny, na metal zanevřelo. Někdo odešel na vojnu, z jiného je punkáč. Probíráme všechno horem a dolem, stalo se toho tolik, co jsem tady tři měsíce nebyl. Obejdu poctivě stůl a každého se zeptám, jak je, co a jak? Všichni bezezbytku se mají dobře. Každý má nějaký vztah, ano i Jana a Prcalinka, dokonce Mirka s pohrobkem našla hodného kluka, co je dobrým tátou. 

Asi je fakt, že pokaždé, když se vrátím do Boleslavi, tak spoustě lidem otevřu staré rány. Nemůžu za to, nikdo mi to nevyčítá, ale jsem ten ze staré doby, ten kterýmu zemřela Kačenka, ten, co jezdil s Kristýnkou a tlačil ji i s vozíkem. Chlápek, co mu jednu dobu šlo jen o sex a bydlel s Andreou. Oni se už pomalu usazují, už nejsou v pubertě, našli si k sobě někoho. Jejich partnery ani neznám. A některé ani nikdy nepoznám. Připadám jim samozřejmě jinej, protože bych klidně někam zašel a nějakou se pokusil sbalit. Už to není ono, Smrťáku, měl by si konečně dospět. Rád bych, mí milí, ale není to lehké. Mluvím o blondýnce a mluvím tak košatě a vášnivě, že si Jana s Prcalinkou poklepou na čelo. Ty si zase v tom, ona bude určitě úžasná, ale znáš se. Nabažíš se a stejně s ní nevydržíš. Tak tohle si o mě myslíte? Jako fakt? 

Trošku mě to mrzí, já ale bral vždycky všechno děsně vážně. Jinak to neumím. Jako se nedokážu přetvařovat a někdy mám blbý kecy. Dám si raději rum a obrátím tok slov k někomu jinému. Sklenice cinkají, pivo teče proudem, užívám si všechny rozesmáté tváře. Jsem hrozně rád, že jsem s vámi. Výčepák je tu už dávno jiný, ale atmosféra je super. V jedenáct nás ale přesto, že je pátek, vyhodí. Asi nechtějí naše peníze. Hele, půjdeme do Vdovy? Nadhodím před hospodou. Za Sabatha! Křičím do tmy a přidají se všichni. Nikdo neřekne, že nejde. Je nám spolu dobře. Šíleně moc dobře. Sem tam si mě někdo odchytí a řekne mi, že se mu občas stýská. Když žije ve stereotypu, když je v práci. Tak se zasní a vzpomene si na to, co jsme spolu prožívali. Byly to krásný časy co? Někdy mám taky chuť se vrátit. Spoustu věcí bych udělal jinak, přehodnotil svoje názory. Ale to nejde. Hlavně, že jsme byli rovní a nikdo z nás nebyl svině. Jdeme žrát!

Když procházíme přes Radouč, všechny holky i teploušci brečí jako želvy. Nikdo nemluví, jen posmrkávají. My s Vencou, protože jsme drsňáci, tak koukáme jiným směrem. Je to tady pořád stejný. Čekáme, kdy vyleze ze stínu Prcalík a pošle nás do prdele, kdy Kytka a začne hned, co slyšel za novou desku. Usměvavý Sabath, co mohl být klidně náš fotr. Dokonce i Petra z daleké Bratislavy vycítí situaci. Jana začne zpívat Debustrol. Než dojdeme na konec, nahoru na skálu, tak řveme z plných plic. Tak jsem Antikrist, tak jsem Antikrist! A SERU NA VÁS PANE! Nekonečně dlouho se objímáme a Jana s Prcalinkou a Mirkou, holky z prapůvodní party, mi promočí triko a pořád dokola mi říkají, jak jsou rády, že mě mají. Já taky, já taky. A nebojte, budu se vracet. Musíme to zapít. Tak s jde.

Černá vdova patří už dávno někomu jinému. V pronájmu ji má nějakej takovej ten vesnickej metalista, který sice stále drží linii, ale také prý hraje hazard a většinu tržeb rozfofruje. Alespoň se to říká. Zatím je všechno ještě v pořádku. Dáme pivo v přilehlé hospodě, kde sedí štamgasti. Pořád vzpomínáme. Kdo dnes hraje? Nějakej heavík z Hradiště, prozradí nám krásná holka, co jde zrovna kolem. Dám se samo do řeči, ale po chvilce mě to přestane bavit. Já i ostatní se diví, co to se mnou je. Musím si dát pivo a přemýšlím, jestli jsem normální, jestli mě nezachvátila nějaká nemoc. Venca mluví o ztrátě sexuální chuti. Jana se ke mě vilně vine a ptá se mě, co to se mnou dělá. Jste blbí, směju se. Nakonec to rozlouskne Mirka, která ně mě kouká už nějakou dobu hodně zasněně. My jsme byli stejně vždycky propojeni zvláštním poutem. Někdy jsme měli pocit, že si čteme myšlenky. Ty myslíš na blondýnku, co?

Hrát se začne až v deset. Je to hrozný, fakt šílený. Falešný, tupý a uječený. Ale jak jsme opitý, tak to s Vencou roztančíme. Jen tak, z čiré radosti. Protože jsme spolu a nemáme zrovna aspoň chvilku žádné starosti. Návrat do Černé vdovy se myslím vydařil. Když tak koukám na ty svý kamarády, tak je mi to úplně jasný. Hrozně mi lichotí, že všichni přišli. Zvali jsme i nějaká ta má předešlá děvčata, ale nějak se jim nechtělo. Nebo už ani nebydlely v Boleslavi. Ale to je v pořádku, přece nebudeme jitřit staré rány. Už tak bylo těch emocí až nad hlavu. Paříme jako o život, točíme se v kruzích, automaticky si vzpomínáme na všechny svý kdysi tak častý sestavy a kreace. Vyvolává to v nás salvy smíchu. Pořád dostávám nějaký pusy, holky na mě visí a říkají mi, jakej jsem skvělej kluk a jak se jim stýská. Pak jdeme domů snad dvě hodiny, neustále se loučíme a slibujeme si, jak se budeme pravidelně setkávat. Moc dobře vím, že se to nestane, ale zrovna teď jsem stejně rád.

"Kterej debil tady nechal ty kecky, se na to vyseru, místo toho, aby makal, tak akorát někde chlastá, ani nebyl na vojně....": vrátím se po několika málo hodinách spánku do reality. Otec se zrovna vrátil ze sklepa, kam chodil pít. Míval tam dlouhé roky levnou vodku. Vylezu z pokoje, slušně popřeju všem krásné ráno a po jednom malém chlebu s máslem za sebou zase zavřu dveře. Hádají se. Brácha leží tiše na posteli a kouká do stropu. Nasadím si sluchátka a rozložím před sebou spoustu starých kazet. Měl bych blondýnce napsat dopis. Musím, jestli s ní chci být (a jakože fakt chci), tak musím. Ale až zítra. Pustím si Sodom a nechám myšlenky, aby se rozlétly směrem do historie. Když mě za několik hodin máma zavolá k obědu, tak se usmívám.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 1. října 2022

Recenze/review - PURE MASSACRE - Pure Massacre (2022)


PURE MASSACRE - Pure Massacre
CD 2022, vlastní vydání

for english please scroll down

Slibovali mi slávu a bohatství. Místo toho hniju v zákopech a bojím se vlastního stínu. Kolem umírají mí kamarádi a jedinou útěchou je hudba. Vzal jsem si s sebou novou nahrávku německých death metalistů PURE MASSACRE. Píšu o ní v dopisech domů. O bolesti, o strachu, o násilí. Ale také o skvělé hudbě, o nadšení, o smrti. Rád a často navštěvuji staré hřbitovy. Na jednom náhrobku jsem našel jméno kapely. Nedivím se, je skvělá!

Dobrý death metal v sobě musí mít sílu a energii. Pořádnou porci temnoty a chladných melodií. Němci tohle všechno umí a dělají to s elegancí starých mistrů. Není divu, kapela je složená ze samých zkušených muzikantů (pamětníci určitě znají německé REQUIEM). Novinka je trefou přímo do srdce. Do srdce všech starých metalových fanoušků. 


"Pure Massacre" je albem, ze které je cítit inspirace starými death metalovými smečkami (BOLT THROWER, MORGOTH, MASSACRE, OBITUARY, JUNGLE ROT). Navíc jsou přidávány vlastní, ostré a šílené nápady. Nejedná se ale jen o poctivé řemeslo s velmi dobrým zvukem i obalem, ale i o nahrávku, která drtí kosti. PURE MASSACRE v sobě zkrátka mají pradávnou jiskru, touhu ničit, která se podle mého nedá naučit. Musíte jí mít v sobě, musíte smrtícím kovem žít. Jsem při poslechu opravdu vojákem v zákopech, který moc dobře ví, že zítra půjde na jistou smrt. Užívám si jednotlivé skladby a těším se, až mi někdo vystřelí mozek z hlavy. Dovedu si představit malý klub se spoustou oddaných fanoušků. Budu stát vepředu, s pivem v ruce a usmívat se. Tohle je totiž přesně metal, který mi koluje v žilách. Starý, plesnivý, návykový, jako ten nejlepší jed. "Pure Massacre" mi postupně proniklo do krve. Usadilo se mi v hlavě a rád jsem se k němu vracel. Není to sice nic nového, ani převratného, ale má v sobě něco navíc, co je odlišuje od ostatních. Řezající riffy,  démonický vokál, nálady, podobající se bojišti. Narodíme se a po pár letech začneme pochodovat v řadě. Až do smrti, až do úplného konce. PURE MASSACRE jsou pro mě velkým překvapením a mohu vám je jen doporučit. Death metalový buldozer, který vám přeláme všechny kosti v těle!

Asphyx says:

They promised me fame and fortune. Instead, I rot in the trenches, afraid of my own shadow. My friends are dying all around me, and music is my only solace. I took with me a new record by German death metallers PURE MASSACRE. I write about it in letters home. About pain, about fear, about violence. But also about great music, about passion, about death. I like to visit old cemeteries often. I found the band's name on one tombstone. I'm not surprised, it's great!

Good death metal has to have power and energy in it. A good dose of darkness and cold melodies. The Germans can do all that and they do it with the elegance of the old masters. No wonder, the band is made up of all experienced musicians (those who remember will know German REQUIEM). The new one is a hit right in the heart. Into the heart of all old metal fans.


"Pure Massacre" is an album from which you can feel the inspiration of old death metal bands (BOLT THROWER, MORGOTH, MASSACRE, OBITUARY, JUNGLE ROT). In addition, their own sharp and crazy ideas are added. But this is not only honest craft with very good sound and cover art, but also a bone crushing record. In short, PURE MASSACRE have an ancient spark in them, a desire to destroy that I don't think can be taught. You have to have it in you, you have to live the death metal. Listening to it, I'm really a soldier in the trenches, who knows very well that tomorrow he will go to certain death. I enjoy each song and look forward to someone blowing my brains out. I can imagine a small club with a lot of dedicated fans. I'll be standing up front, beer in hand, smiling. Because this is the kind of metal that runs through my veins. Old, mouldy, addictive, like the best poison. "Pure Massacre" has gradually seeped into my blood. It settled in my head and I loved coming back to it. It's nothing new or groundbreaking, but it has something extra that sets it apart from the rest. Cutting riffs, demonic vocals, battlefield-like moods. We're born and after a few years we start marching in line. Till death, till the end. PURE MASSACRE are a big surprise for me and I can only recommend them to you. A death metal bulldozer that will break every bone in your body!


Tracklist:
01. Along The Bloodred Path
02. In Blood And Flames
03. Pure Massacre
04. 1914
05. The Void
06. The Awakening
07. A Rising Darkness
08. That Means War


A few questions - interview with death metal band from Germany - PURE MASSACRE.


A few questions - interview with death metal band from Germany - PURE MASSACRE.

Answered Christian Ulbrich (guitars), thank you!

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Hi Jakub,
Michael ( vox), Alexander (dr) and me (git) are from Zerbst a small town in Saxony anhalt between Dessau and Magdeburg.

We three know each other for about 30 years and make music for over 20 years . mainly Death Metal.

Pure Massacre was founded sometime in 2013 after our previous band broke up.

After some changes on guitar and bass, came in 2017 patrick on lead guitar and 2018 michael on bass in the band.

Since then, the lineup is unchanged with what all are very happy.


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We recorded the album at Soundart recording in Rosslau.

unfortunately it took 1.5 years because of Corona and other difficulties.

At Soundart alex Lysjakov was responsible for the recordings.

Jörg Uken from soundlodge was responsible for the mix and master. We are very satisfied with his work.

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

The album is limited to 500 pieces.

It was released by martin Quast via Neckbreaker records. The CDs are hand-numbered like all his releases.

There will also be vinyl in an edition of 333 where there will be 111 black and 222 colored.

Due to the situation with delivery problems and the like, it will take some time until it is ready.

You can listen to the songs on bandcamp and youtube and eventually it will also be on spotify.


Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

Michael our singer is responsible for all lyrics.

The lyrics are partly about war, false promises of people from politics and religion with their fatal effects for individuals or society.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website?

The logo is from our singer Michael. The cover of the single and the album with all graphics are by Vladimir " smerdulak" Chebakov, who is also responsible for all shirt designs.

What about you and social networks? Do you consider these things important?

Yes, that is an advantage, especially to draw attention to publications or concerts. without that, for example, the contact to Vladimir would never have come about.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

Basically, we only wrote to 2 labels. Testimony and Neckbreaker.

The former didn't want us and Martin from Neckbreaker was enthusiastic.

The decision for Neckbreaker was then logical.

Especially since he is also from Magdeburg and is therefore in the immediate vicinity.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Oh that is very different for all of us. It ranges from Florida Death Metal to Scandinavian Death and Black Metal, to Paradise Lost, My Dying Bride, Katatonia the Ramones, The Exploited, the big 4 and many many more.


Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

Yes, as I said, there were only 2 labels.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

We play about 10 concerts a year.

The last 2 years weren't easy.

The feedback was very good. especially at the in flammen open air and in Bitterfeld.

The main thing is that we and the people who come have a good time and have fun.

It's really not about more.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

For the future we want to play concerts as often as we can in terms of time, family and work.

also outside of Germany.

And at some point record the follow-up to our album.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

We can be reached via facebook, bandcamp and youtube.




Thanx for the interview.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 30. září 2022

Recenze/review - CARNAL RUIN - Soulless I Remain (2022)


CARNAL RUIN - Soulless I Remain
CD 2022, Redefining Darkness Records

for english please scroll down

Dav si žádá více bolesti, více krve. Sledovanost klesá. Co tahle vraždu? Ty už taky nikoho nezajímají. Otupěli jsme, stali jsme se stádem, jdoucím na porážku. Bez názoru, bez svědomí, bez lítosti. Sbíráme amulety vyřezané z lidských kostí. Smějeme se slabosti. Zlo se rozprostírá všude kolem. Jako plesnivá mlha, jako těkavý plyn. Jsme zkažení a šílení. Apokalypsa se blíží. Přivítáme ji s otevřenou náručí. Ještě, že je tu hudba, která dokáže uklidnit moji mysl. 

Utíkám pryč, daleko od obrazovek, daleko od krvelačného davu. Zavírám se do staré rakve a poslouchám novou desku CARNAL RUIN z Tampy. Chvíli kývám spokojeně hlavou a pak propadám naplno jejich mrtvolným příběhům. Jsou totiž skvělé. Zapomínám u nich na zkažený svět. Zapalte ohně! Tohle album hoří jasným plamenem.


CARNAL RUIN čerpali inspiraci ve švédských katakombách. Jdou na to ale jinak než ostatní. Zaslechnout lze i klasické evropské a americké vlivy. Vše je potom smícháno s elegancí starých mistrů. Riffy řežou tou správnou stranou nože. Jsem rád ve společnosti "Soulless I Remain". Líbí se mi surový a surový zvuk. Obdivuji morbidní obal. Ale hlavně! Nahrávka mě dokáže pohřbít zaživa, hluboko v lesích, kde je ještě klid. Mám raději opuštěná pohřebiště, než továrny na smrt. Album je určeno pro všechny, kteří mají rádi plesnivé rakve, zpuchřelé kosti i bílé lebky, žalující do tmy. Poslední roky si vybírám jen ty nejlepší kusy krvavého masa a CARNAL RUIN se stali na dlouhou dobu mými průvodci. Je pro mě hrozně příjemné vzít do rukou kladivo a jít drtit staré kosti. Skladby v sobě mají potřebný tlak i energii, vypálí vám mozek, ale nezapomíná se ani na melodie. Možná zase někdo vysílá přímý přenos plný násilí a bolesti, ale mě je to jedno. Poslouchám "Soulless I Remain" a jsem spokojený. Protože tohle je přesně smrtící kov, který stojí za pozornost. Na Floridě se zrodila bestie, která se už svým prvním dlouhohrajícím albem zapsala do Knihy mrtvých. Jsem starý metalový pes, který ctí poctivou a upřímnou muziku. A ke CARNAL RUIN se budu rád a často vracet. Je pro mě totiž masivní terapií, trepanací lebky. Ale hlavně deskou, která se mi zaryla hluboko do mozku. Vynikající záležitost! Chladný, temný, syrový death metalový tanec na ostří nože!

Asphyx says:

The crowd demands more pain, more blood. Viewership is down. What about this murder? Nobody cares about those anymore either. We've become numb, we've become a herd going to the slaughter. No opinion, no conscience, no remorse. We collect amulets carved from human bones. We laugh at weakness. Evil spreads all around. Like a musty fog, like a volatile gas. We are corrupt and mad. The apocalypse is coming. We welcome it with open arms. Good thing there's music to calm my mind.

I'm running away, away from the screens, away from the bloodthirsty crowd. I close myself in an old coffin and listen to the new CARNAL RUIN record from Tampa. I nod my head contentedly for a while and then fall into their deadpan stories. They're great. They make me forget about the world. Light the fires! This album is burning bright.


CARNAL RUIN drew inspiration from the catacombs of Sweden. But they're going about it differently than the others. You can also hear classic European and American influences. All mixed with the elegance of the old masters. The riffs cut with the right side of the knife. I am happy to be in the company of "Soulless I Remain". I like the rough and raw sound. I admire the morbid cover art. But most of all! The record can bury me alive, deep in the woods where it's still quiet. I prefer abandoned burial grounds to death factories. The album is for all those who like moldy coffins, rotten bones and white skulls mourning in the dark. For the last years I have been choosing only the best pieces of bloody meat and CARNAL RUIN have become my guides for a long time. I find it terribly satisfying to pick up a hammer and go crushing old bones. The songs have the necessary pressure and energy in them, they burn your brain, but the melodies are not forgotten either. Then again, maybe someone is broadcasting a live stream full of violence and pain, but I don't care. I listen to "Soulless I Remain" and I'm satisfied. Because this is exactly the kind of death metal that's worth paying attention to. A beast was born in Florida that has already entered the Book of the Dead with its first full-length album. I'm an old metal dog who reveres honest and sincere music. And I'll be coming back to CARNAL RUIN often. It's a massive therapy for me, a skull cracker. But most of all, it's a record that's burned itself deep into my brain. Excellent stuff! Cold, dark, raw death metal dance on a knife blade!

Tracklist:
01. The Evening Redness In The West
02. Mortal Decay
03. Pale Visage Of War
04. Shrouds Of Suffering
05. Soulless I Remain
06. Barren Lands
07. Torn From Stasis
08. Immortalis
09. Epoch Of Dread

CARNAL RUIN is:
Tony Capodilupo: Guitar/Vocals
Vince Dibona: Guitar
Jared Austin: Bass
Austin Good: Drums



KNIŽNÍ TIPY - Sirény z Titanu - Kurt Vonnegut Jr. (1985)


Sirény z Titanu - Kurt Vonnegut Jr.
1985, The Sirens of Titan, 1959

Ach ty antikvariáty, ty tě jednou zničí. Bral jsem peníze z brigády. Cinkly mi na účet někdy na jaře v roce 1997. Už jsem nějakou dobu chodil se svojí ženou. Čekával jsem na ní, až skončí ve škole. Cestou jsem ale pokaždé navštívil antikvariát. V mém žebradle tak mimo CD byly i ohmatané výtisky. Slečna knihovnice se na mě usmála už když zaklinkal zvonek na dveřích. Podívala se na mě přes stříbrné obroučky a ihned mě zavedla do rohu, kde bylo staré sci-fi. Tuhle knížku sem přinesla jedna paní, že prý vyklízejí byt po tátovi. Je jako nová a udělám vám cenu. Cítil jsem lehký flirt a přiznám se, že jsem trošku zneužíval v té době svoji vizáž. Býval jsem vysoký, svalnatý i když trošku pohublý student s rozevlátými vlasy. Ona byla přesně typem intelektuální ženy, které na mě vždy letěly. Polichotil jsem ji a získal ještě dvacet korun slevu. Že jste to vy...ale to už utíkám za svojí dívkou. Nadšený, jak jsem zase dobře pořídil.

Je to majstrštyk. Kniha, na kterou se nezapomíná. Příběh, který se mi už v mých dvaceti a pak ještě několikrát otiskl do paměti. Naučil mě se dívat na svět trošku jinýma očima, měnil mě. My lidé máme totiž neskutečnou vlastnost se přeceňovat. Mnohým chybí pokora. Nadhled a humor. Sirény z Titanu jsou aktuální i dnes. A rozhodně stojí za přečtení. Je to dobrota, zákusek o nějakých 272 stránkách, který jsem zhltnul zatímco si moje budoucí manželka dělala zápisky v hospodě. K tomu utopenci a pivo, zlatá a nádherná studentská léta v pulsující a tehdy velmi krásné Plzni. "Tuhle knihu musím ukázat večer Michalovi": řekl jsem jí a utřel si pusu od pěny. Políbila mě a voněla lehce octem a cibulí. Miluju ji, ale moc dobře ví, že večer s námi nebude řeč. Vždycky jsme si s kamarádem sedli a vedli nekonečné diskuze. Jasně, že jsme často jen tak plácali, ale byly to večery, které byly i velmi přínosné.

Začal jsem vyprávět a ihned jsem byl miliardářem, který cvičí na Marsu armádu. Přemýšlel jsem o implantátu v mozku, vysílačce (dnes bychom řekli a máme už čipy), která by všechny ovládala. Co když se dostane do rukou nepovolaným? Hergot, proč jsou všechny staré sci-fi knihy tak vizionářské? Michala nejvíc zaujala Církev Naprosto Lhostejného Boha. Oba dva, i ostatní u stolu usuzujeme, že se celou knihou prolíná černý humor, který máme tolik rádi. Brožovaný výtisk koluje po dalších kamarádech, kteří si zalezlí na pokojích dávají celý text pod tlakem do hlavy. Každý pak vrazí do dveří s výkřiky údivu na rtech. Končíme až k ránu, když jsme totálně opilí. Zase do školy nepůjdeme. Tam je nuda. Tohle je důležitější. Jsem navíc tak trošku za hrdinu, protože jsem přinesl nového skvělého autora.

Asi bych byl se svojí holkou raději na Titanu. Zestárnout, mít děti, budovat a plodit. Učit se, pracovat a odpočívat. Oproštěni od touhy po hmotných statcích, přesto soběstační a spokojení. Jak jednoduché přátelé. Člověk je jako houba celý život. Pomalu mění svoje názory a měl by, joj, měl by postupně získávat moudrost. Často tomu tak není. Myslím si, že Sirény z Titanu jsou přesně tím druhem knížky, která by neměla chybět ve čtenářském deníku každého poctivého fanouška sci-fi. Autora jsem si tímto pro sebe objevil. Poté si sehnal všechny další jeho počiny. Kurt Vonnegut Jr. je svým způsobem geniální. Jeho jazyk a způsob vyjadřování jsem si hodně oblíbil a rád se k němu stále vracím.

Všichni nadávají na podzim, ale já jsem rád. Bude víc času na čtení. Kupuji převážně novinky, detektivky a thrillery. Ale sci-fi mám tak nějak stále v srdci. Podobné příběhy, jako tento od Kurta Vonneguta Jr., mě kdysi utvářely. Myslím si, že mají stále co říct. Tak zase za týden, přátelé. A nezapomínejte na humor. Je stejně, jako knihy kořením života. Děkuji za pozornost. 

------------------------------------------------------------------------------------------
Zdá se to neuvěřitelné, ale Vonnegutův román Sirény z Titanu vznikl před čtyřiceti šesti lety, v roce 1959. A zatímco některá starší díla SF přece jen utrpí vývojem vědy, techniky i celé společnosti, tato kniha dodnes oslňuje vtipem, moudrostí, citlivostí, vykreslením postav i rafinovaností zápletky. Znovu se můžete s Vonnegutem vydat na bizarní pouť po Sluneční soustavě i lidské mysli. Znovu se můžete přesvědčit o pravdivosti jeho univerzálního vysvětlení jakýchkoli životních kotrmelců: „Stal jsem se obětí řady náhod, tak jako my všichni.“


------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 29. září 2022

Recenze/review - WAYWARD DAWN - All-Consuming Void (2022)


WAYWARD DAWN - All-Consuming Void
CD 2022, Emanzipation Productions

for english please scroll down

Možná byl ještě slyšet, možná se ještě trošku hýbal. Ale rakev jsme zatloukli rezavými hřeby. Obřad byl krátký, nežil příliš dobrý život. Na pohřeb přišli jenom démoni. Byl dávno prokletý. Probudil se a křičel. Škrábal do dřeva, až se mu spustila krev. Dusil se a naříkal. Pozdě. Kněz pronesl konečně amen a hrob se zaplnil. Nezoufejte, je to jen na pár dní, než se zase probudí a povstane. Pomstí se všem. Zlo nelze zničit. Ale bojovat musíme. Já kupříkladu všem prokletým pouštím pořádně nahlas novou desku dánských šílenců WAYARD DAWN. 

Kapely, která uchopila death metal po svém. Dokáže být temná a zákeřná. Chladná a spalující. Jako čerstvě vykopaný hrob, jako márnice plná těl padlých kněží. Vítejte na starém pohřebišti, na kterém ožívají příběhy lidské nenávisti. 


"All-Consuming Void" je deskou, která je plná spousty zajímavých momentů. Syrová a špinavá, jako mysl nějakého maniaka. Ve stylu CANNIBAL CORPSE, BENEDICTION, OBITUARY, MORGOTH, BOLT THROWER, MORBID ANGEL odsýpá velmi ostře a nekompromisně. Riffy se mi zadírají pod kůži, mozek je zakalen tmou, přidáno je i několik thrashových a grindových pasáží. Užívám si zvuk, obal, produkci. Jedná se o smrtící kov staré školy v tom nejlepším slova smyslu. Žádné zbytečnosti, ale rána přímo do srdce. Osobně nejvíc oceňuji, že jsou songy velmi uvěřitelné a mají takový ten masakrující efekt, který mám u tohoto stylu tolik rád. Navíc se deska opravdu velmi dobře poslouchá. Procházím se hřbitovem a čtu si jména na náhrobcích. Představuji si osudy lidí, kteří zde hnijí v zemi. Mraky jsou nízko a vítr si hraje s větvemi stromů. Naslouchám pečlivě, našlapuji do rytmu. Dojdu až k hrobce s nápisem WAYARD DAWN. Otevřu těžké rezavé dveře. Už na mě čekají. Všichni zlí démoni. Je načase zapnout play, aby shořeli na popel. Zůstane po nich jenom otisk na zdech, stejně jako po téhle nahrávce v mé hlavě. Mám rád podobná alba, protože mám pocit, že jsem přímo jejich součástí. Pokud na tom jste stejně jako já, tak neváhejte ani chvilku. Prokletí čekají! Surový, temný a prokletý death metal, který vás pohřbí zaživa! 


Asphyx says:

Maybe he was still audible, maybe he was still moving a little. But we nailed the coffin with rusty spikes. The ceremony was short, he didn't live a very good life. Only the demons came to the funeral. He was cursed long ago. He woke up screaming. He scratched at the wood until he bled. He choked and wailed. Too late. The priest finally said amen and the grave was filled. Don't despair, it's only for a few days before he wakes and rises again. He will take revenge on everyone. Evil cannot be destroyed. But we must fight. I, for one, am playing the new album by the Danish madmen WAYARD DAWN loud.

A band that has taken death metal in their own way. It can be dark and insidious. Cold and scorching. Like a freshly dug grave, like a morgue full of the bodies of fallen priests. Welcome to an old burial ground where stories of human hatred come alive.


"All-Consuming Void" is a record that is full of many interesting moments. Raw and dirty, like the mind of a maniac. In the style of CANNIBAL CORPSE, BENEDICTION, OBITUARY, MORGOTH, BOLT THROWER, MORBID ANGEL, it is very sharp and uncompromising. Riffs get under my skin, my brain is clouded with darkness, some thrash and grind passages are added. I enjoy the sound, the cover, the production. This is old school death metal at its best. No uselessness, but a punch straight to the heart. Personally, what I appreciate most is that the songs are very believable and have that butchering effect that I love so much about this style. Plus the album is really very easy to listen to. I walk through the cemetery and read the names on the tombstones. I imagine the fates of the people rotting in the ground here. The clouds are low and the wind plays with the branches of the trees. I listen intently, stepping to the rhythm. I reach a tomb with the inscription WAYARD DAWN. I open the heavy rusty door. They're waiting for me. All the evil demons. It's time to turn on the play so they burn to ashes. All they'll leave is an imprint on the walls, just like this recording in my head. I like albums like this because I feel like I'm a part of it. If you're like me, don't hesitate a moment. The curses are waiting! Raw, dark and cursed death metal that will bury you alive!



Tracklist:
01. Disorienting Verminosity
02. Cage Of Resentment
03. Isolation
04. The Crushing Weight
05. Bottomless Pit
06. House Of Mirrors
07. Pull Of The Boulder

Lineup:
Kasper Szupienko Petersen - bass, vocals
Lukas Nysted - drums
Jakob Kristensen - guitars
Rasmus Johansen - guitars, vocals





Recenze/review - SPIRAL WOUNDS - Shadows (2022)


SPIRAL WOUNDS - Shadows
CD 2022, Great Dane Records

for english please scroll down

Díváš se na své břicho a stále tomu nemůžeš uvěřit. Krev, která z tebe vytéká, je černá jako tvoje svědomí. Děsivé představy, které si kdysi míval v těch nejhorších snech, na naplnily. Přízraky z temnoty, šílené, prokleté. Jako nějaký ošklivý film, jako příběhy, které vždycky končí smrtí. Tak na mě působí i prvotina italských démonů SPIRAL WOUNDS. Jejich nové CD mi hraje již nějaký čas v mém přehrávači a musím rovnou napsat - povedlo se na výbornou.

Pokud máte rádi black a death metal, navzájem smíchané, uvěřitelné, divoké a smradlavé jako stoka pod vaším městem, tak neváhejte ani chvilku. Italská extrémní scéna je poslední roky ve vynikající formě. "Shadows" je toho jasným důkazem. Je cítit sírou!


SPIRAL WOUNDS umí být tajemní, chladní, ale i syroví a syroví. Pokud máte rádi třeba AUTOPSY, IMPETIGO, REVENANT, NECROPHOBIC, DEATH, CARNAGE, BOLT THROWER, AT THE GATES, MASSACE, GOD DETHRONED, neváhejte ani chvilku. Hraje se zde pro vás! Jedná se přesně o takový ten druh masakru, který se vám ihned zadře pod kůži. K nahrávce jsem se velmi často vracel a neustále objevoval nové zajímavé momenty. Skladby jsou v některých momentech možná až příliš dlouhé, ale to mi vůbec nevadí. Tohle je old school death metal s příměsí blacku v podobě, ve které zabíjí bez varování. Jako stará neléčená rána, která se znovu zanítí. Pálí a žhne. Nebude to dlouho trvat a přejdeš na druhou stranu. Těším se, na cestu si s sebou beru totiž album "Shadows". V těchto momentech je radost o muzice psát, ale také ji poslouchat. Ze starých italských katakomb vylezli další bestie, se kterými je potřeba počítat i v budoucnu. Touží po čerstvé krvi. SPIRAL WOUNDS nahráli CD, které má skvělý zvuk, obal, ale hlavně spoustu morbidních nápadů. Otiskla se do mě jako kus rozžhaveného železa. Pohřbila mě zaživa. Navíc je svým způsobem jiná, originální, pestrá. Za mě osobně opravdu doporučuji! Hnisavý black death metalový proces!


Asphyx says:

You look at your belly and you still can't believe it. The blood coming out of you is as black as your conscience. The horrific visions you once had in your worst dreams have come true. Phantoms of darkness, mad, cursed. Like a bad movie, like stories that always end in death. That's how SPIRAL WOUNDS, the first film by Italian demons, affects me. Their new CD has been playing in my player for some time now and I have to write straight away - it was excellent.

If you like black and death metal, mixed with each other, believable, wild and smelly like a sewer under your town, don't hesitate a moment. The Italian extreme scene has been in excellent form in recent years. "Shadows" is clear proof of that. It reeks of brimstone!


SPIRAL WOUNDS can be mysterious, cool, and raw. If you like AUTOPSY, IMPETIGO, REVENANT, NECROPHOBIC, DEATH, CARNAGE, BOLT THROWER, AT THE GATES, MASSACE, GOD DETHRONED, don't hesitate a moment. We are playing here for you! This is exactly the kind of carnage that gets under your skin immediately. I went back to the recording very often and kept discovering new interesting moments. The songs are perhaps a little too long at some points, but that doesn't bother me at all. This is old school death metal with an admixture of black metal in a form in which it kills without warning. Like an old untreated wound that will re-infect. It burns and it burns. It won't be long before you cross over to the other side. I'm looking forward to it, because I'm taking the "Shadows" album with me on the road. It's a joy to write about music in these moments, but also to listen to it. More beasts have come out of the old Italian catacombs, and we have to reckon with them in the future. They are thirsty for fresh blood. SPIRAL WOUNDS have recorded a CD that has a great sound, cover art, but most of all a lot of morbid ideas. It imprinted itself on me like a piece of hot iron. It buried me alive. Plus it's different, original, colourful in its own way. For me personally, I really recommend it! A festering black death metal process!


Tracklist:
1. Beneath the Mud
2. Dreaming Fears
3. Death Painted in the Face
4. Declino
5. From Bad to Worse
6. Human Plagues
7. So I Die
8. Luminary Clarity
9. Hermetic
10. Shadows of Murderous Death

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine