DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 31. října 2024

Recenze/review - PAGANIZER - Flesh Requiem (2024)


PAGANIZER - Flesh Requiem
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Těla zde ležela dlouhé roky, zakonzervována. Našel jsem je ve stejném stavu, v jakém kdysi zemřela. Vyděšené tváře, hromada mrtvol, naskládaných na hromadu. Slyšel jsem jejich tichý šepot, jejich nářek. Mrazivá slova se vznášela místností jako děsivé svědectví. Zazděni zaživa, necháni svému osudu. Teď, během toho, co poslouchám novou desku švédské legendy PAGANIZER, se začínají pomalu rozpadat v prach. Zpuchřelé maso odpadává od kostí, lebky se smějí do ticha a já moc dobře vím, že konečně přecházejí na druhou stranu, do záhrobí.

Po skvělém letošním EP "Forest of Shub Niggurath" přicházejí tihle tmáři i s dlouhohrajícím albem. A na co se můžete těšit? Vlastně by se dalo napsat, že na všechno, co máte na téhle smečce rádi. Na ostré, drtící riffy, chorobný vokál, na chladné melodie plné temnoty a melancholie, ale i na zničující pasáže, které vás rozemelou na prach. 


PAGANIZER nadále pokračují ve své misi a přinášejí nám další poctivou porci záhrobních motivů, krvavých otisků i lidské temnoty. Opět nám vyprávějí příběhy plné surových emocí, lehké progresivity v rámci vlastních zákonů a také zcela podmanivou atmosféru. Je to hudba ze starých katakomb, tuhle smečku můžeme s klidem zařadit po bok kapel jako ENTOMBED, DISMEMBER, DESULTORY, EDGE OF SANITY, GRAVE, GOD MACABRE. To ale již všichni určitě víte a není to nutné opakovat. V rámci diskografie se jedná bezesporu o velmi silný zásek. Představte si zdánlivě opuštěné katakomby, kdesi na severu. Malý hřbitov, se spoustou démonů a legend, které nejsou z našeho světa. Švédi měli vždy velký cit pro to, napsat dobré skladby a letošní album "Flesh Requiem" není výjimkou. Dostanete přesně to, co od nich žádáte. Nahrubo nasekanou tmu, spoustu zajímavých pasáží. Navíc se novinka velmi dobře poslouchá. Obzvlášť v noci, když jsou mraky nízko a ulicemi se potácejí zombie z čerstvě exhumovaných hrobů. Když si to vezmu kolem a kolem, tak sice tihle maniaci nepřinášejí nic nového, ale je moc dobře, že je na ně spolehnutí. V dnešní nejisté době je dobré mít alespoň nějaký záchytný bod ve vesmíru. Tady se hraje pro všechny prokleté, pro dlouholeté fanoušky pohřbů do země. Vše je ohlodáno na kost, uvěřitelné a mrazivé, jako dotek ruky staré mrtvoly. Těla zde ležela dlouhé roky, zakonzervována. Našel jsem je ve stejném stavu, v jakém kdysi zemřela. Vyděšené tváře, hromada mrtvol, naskládaných na hromadu. Slyšel jsem jejich tichý šepot, jejich nářek. Mrazivá slova se vznášela místností jako děsivé svědectví. Mrtvolný, severský zápach z čerstvě exhumovaných hrobů! Death metal, u kterého praskají kosti chladem! 

Asphyx says:

The bodies lay there for years, preserved. I found them in the same condition as when she died. Scared faces, a pile of corpses, piled up. I heard their quiet whispers, their cries. The chilling words floated through the room like a terrible testimony. Buried alive, abandoned to their fate. Now, as I listen to the new album from Swedish legend PAGANIZER, they slowly begin to crumble into dust. The rotten flesh is falling off the bones, the skulls are laughing into silence and I know very well that they are finally crossing over to the other side, to the beyond.

After this year's great EP "Forest of Shub Niggurath", these darkies come with a full-length album. And what can you look forward to? Actually, you could write that everything you love about this pack. Sharp, crushing riffs, sick vocals, cold melodies full of darkness and melancholy, but also devastating passages that will grind you to dust.


PAGANIZER continue on their mission and bring us another fair portion of afterlife themes, bloody imprints and human darkness. Once again they tell us stories full of raw emotion, a slight progression within their own laws and also a completely captivating atmosphere. This is music from the old catacombs, we can safely place this pack alongside bands like ENTOMBED, DISMEMBER, DESULTORY, EDGE OF SANITY, GRAVE, GOD MACABRE. But you all already know that and there is no need to repeat it. Within the discography it is undoubtedly a very strong hit. Imagine a seemingly abandoned catacomb somewhere in the north. A small cemetery, with many demons and legends that are not of our world. The Swedes have always had a great sense for writing good songs, and this year's album "Flesh Requiem" is no exception. You get exactly what you ask for from them. Coarsely chopped darkness, lots of interesting passages. Plus, the new stuff is very easy to listen to. Especially at night, when the clouds are low and zombies from freshly exhumed graves roam the streets. All in all, these maniacs don't bring anything new, but it's a good thing that they can be relied upon. In these uncertain times, it's good to have at least some clue in the universe. Here's a game for all the damned, for longtime fans of burying themselves in the ground. Everything is gnawed to the bone, believable and chilling, like the touch of an old corpse's hand. The bodies have lain there for years, preserved. I found them in the same condition they once died in. Frightened faces, a pile of corpses, piled up. I heard their quiet whispers, their cries. The chilling words floated through the room like a terrible testimony. The dead, Nordic smell of freshly exhumed graves! Death metal that makes your bones crack with cold!




about PAGANIZER on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - PAGANIZER - Forest of Shub Niggurath (2024)







Track Listing:
1. Life of Decay
2. Meat Factory
3. Flesh Requiem
4. Hunger For Meat
5. Viking Supremacy
6. World Scythe
7. Fare Thee Well (Burn In Hell)
8. Necromonolithic
9. The Pyroclastic Excursions
10. Just Another Doomsday
11. Suffer Again
12. Skeletons

Line up -
Rogga Johansson - Guitars, Vocals
Dennis Blomberg - Lead Guitars
Martin Klasén - Bass
Matthias Fiebig - Drums

Artwork by Mariusz Lewandowski (Devenial Verdict)


Recenze/review - ABHORRATION - Demonolatry (2024)


ABHORRATION - Demonolatry
CD 2024, Invictus Productions

for english please scroll down

Až jednou vstanu z hrobu, tak se budu chtít pomstít všem, kteří mi ublížili. Budou mi odpadávat tkáně od kostí a moje oči budou mít barvu krve. Roztrhnu starou plesnivou rakev a vylezu ven ze studené země. Zajdu do márnice a probudím všechna mrtvá těla. Najíme se zkaženého masa a vydáme se na cestu bez konce. Budeme u toho poslouchat novou desku norských hrobníků ABHORRATION. Kapely, která moc dobře ví, jak se hraje v záhrobí.

Jedná se o druhý, neméně dobrý zásek a nutno rovnou napsat, že je to opět hudba, která koluje i v mých žilách. Starý, prašivý death metal s takovou tou hnilobnou patinou, kterou máme my, staří psi tolik rádi. Nezbývá, než znovu otevřít bránu do podsvětí a vypustit ven všechny démony. Nové album hoří jasným černým plamenem, na to vezměte jed.


Norové ctí bezezbytku starodávné postupy, mají náležitě zastřený i špinavý zvuk (Marco Vermiglio), černobílý, stylový obal (RK Valbo). Zkrátka a dobře, splněno bylo vše potřebné pro temné záhrobní rituály, tak jak je známe z přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. Pro mě je potom důležité, že pánové hrají uvěřitelně, reálně, surově. Jedná se o klasický, tradiční útok zombie ve stylu třeba takových MORBID ANGEL, POSSESSED, SADISTIC INTENT, VADER, REPUGNANT, NECROVORE, MORTEM, INCANTATION, PENTACLE. ABHORRATION potom samozřejmě přidávají spoustu svých neotřelých nápadů a melodií, u kterých je doslova radost exhumovat nové hroby. Skladby mají v sobě potřebný drive a sílu, takový ten hnisavý neklid, který se vám dostane postupně pod kůži. Hnijeme zaživa a od té doby, co se narodíme, tak čekáme na smrt. Než se tak ale stane, budu podobné kapely poslouchat a podporovat. Možná se tím podvědomě připravuji na to, až jednou navždy odejdu do země nekonečných stínů. Nevím, jistý jsem si pouze s tím, že k téhle desce se budu rád a často vracet. Rád a s chutí si nechám znovu a znovu vyprávět příběhy plné temnoty, zla, bolesti a surové smrti. Pokud jste tedy stejně naladěné a prokleté duše jako já, tak neváhejte ani chvilku. Dostanete poctivou porci nahrubo nasekané tmy. Až jednou vstanu z hrobu, tak se budu chtít pomstít všem, kteří mi ublížili. Bude mi odpadávat maso od kostí a moje oči budou mít barvu krve. Roztrhnu starou plesnivou rakev a vylezu ven ze studené země. Zajdu do márnice a probudím všechna mrtvá těla. Mrtvolný, hnisavý death metal, který exhumuje i váš hrob! Temnota a chlad, které se ukrývají hluboko v podzemí! 


Asphyx says:

When I rise from the grave one day, I will want revenge on all those who have wronged me. The tissue will fall from my bones and my eyes will be the color of blood. I'll rip open the old moldy coffin and crawl out of the cold earth. I'll go to the morgue and wake up all the dead bodies. We'll eat rotten meat and go on a journey without end. We'll listen to the new album by Norwegian gravediggers ABHORRATION. A band that knows how to play in the grave.

This is the second, no less good record and I have to write that it is again music that flows in my veins. Old, dusty death metal with that rotten patina that we old dogs love so much. Nothing to do but to open the gates to the underworld again and let all the demons out. The new album burns with a bright black flame, take poison for that.


The Norwegians honour ancient practices to no end, they have a properly disguised and dirty sound (Marco Vermiglio), black and white, stylish packaging (RK Valbo). In short, everything needed for the dark backwoods rituals as we know them from the late 1980s and early 1990s has been fulfilled. For me, then, the important thing is that the gentlemen play believable, real, raw. This is a classic, traditional zombie attack in the style of such as MORBID ANGEL, POSSESSED, SADISTIC INTENT, VADER, REPUGNANT, NECROVORE, MORTEM, INCANTATION, PENTACLE. ABHORRATION then of course add a lot of their own novel ideas and melodies, which are literally a joy to exhume new graves to. The songs have the necessary drive and power, that kind of festering restlessness that gets under your skin gradually. We've been rotting alive and waiting to die ever since we were born. But until that happens, I will listen to and support bands like this. Maybe I'm subconsciously preparing myself for the day when I'll go to the land of endless shadows. I don't know, the only thing I'm sure of is that I'll come back to this record happily and often. I will gladly and willingly let myself be told stories filled with darkness, evil, pain and raw death over and over again. So, if you are as tuned in and cursed a soul as I am, don't hesitate a moment. You'll get a fair serving of rough-hewn darkness. When I rise from the grave one day, I will want revenge on all those who have wronged me. My flesh will fall from my bones and my eyes will be the color of blood. I'll rip open the old moldy coffin and crawl out of the cold earth. I'll go to the morgue and wake up all the dead bodies. Dead, festering death metal that will exhume your grave! The darkness and coldness that hides deep underground!


Tracklist:
01. Chamber Of Agilarept 
02. Ai Apaec 
03. Spawn Of An Abhorrent Entity 
04. Invoke Them 
05. The Grace Of Immolation 
06. Demonolatry

band:
Andreas - bass
Arild - lead guitars
Magnus - rhythm guitars & vox
Øyvind - drums

středa 30. října 2024

Recenze/review - ASHEN TOMB - Ecstatic Death Reign (2024)


ASHEN TOMB - Ecstatic Death Reign
CD 2024, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Měl tvář od krve a zbytků roztrhaného masa. Nikdy jsem na příšery a démony moc nevěřil, ale tentokrát mě opět přesvědčili. V tiché ulici, uprostřed noci, v chladu a temnotě, jsem najednou věřil tomu, že přízraky existují. Stalo se mi to již podruhé. Pokaždé jsem u toho poslouchal finské death metalisty ASHEN TOMB. Ti mě přesvědčili již v roce 2022, když vydali své první stejnojmenné EP (recenze a rozhovor jsou odkazovány dole pod článkem). Letos jsme se znovu ocitl v hnisavém hororovém filmu. Tahle smečka by k němu klidně mohla hrát jako soundtrack.

Najednou jsem se stal obětí s prokousnutým hrdlem. Přešel jsem, samozřejmě za zvuků nové desky, na druhou stranu. Pozdravil jsem všechny prokleté, promluvil jsem si s nimi o jejich nekonečném utrpení a neustále u toho přidával hlasitost. Tohle je totiž ryzí, prašivý a reálný death metal, který koluje i v mých žilách. Cítím nepříjemnou blízkost pravé smrti!


Ve skladbách lze vystopovat lehké odkazy na smečky jako AUTOPSY, DISMEMBER, GRAVE, BOLT THROWER, INCANTATION, IMMOLATION, GOD DISEASE, DEAD CONGREGATION a dalších, kteří umí svojí hudbou znázornit temnotu. Finové sází na silné morbidní melodie, na chorobný vokál a divoké bicí. Líbí se mi určitá neurvalost, neklid, touha ničit, taková ta pradávná síla, která vždy odlišovala dobrou hudbu od té špatné. ASHEN TOMB jsou ve velmi silné formě. Dali si pozor na to, aby měli masivní a ostrý zvuk (Greg Chandler - mastering) a i obal s klasickým motivem (Slimeweaver) mě ihned zaujal. Bylo splněno vše, aby byli spokojení všichni - já, nemrtví, prokletí, ale hlavně ti, kteří mají rádi prašivý smrtící kov, který smrdí jako kusy nahrubo nasekaného, zkaženého masa. Asi jako každý, kdo byl kdysi dávno touto hudbou prokletý, si rád vybírám kapely a hudbu, která mě dokáže zničit, dostat se mi do žil i do podvědomí. Tohle umí Finové na výbornou. Mají dar i talent na to, pohřbít mě zaživa, spálit na popel. Dovedu si představit dávno opuštěné katakomby a v nich divoký koncert, u kterého praskají kosti. Krev i pivo tečou proudem a zombie tančí ve stejných rytmech, jako ubíhá tahle deska. Zavřete mě do staré kobky, nechte mě o hladu a počkejte, až zemřu samotou. Jen mi nechte můj přehrávač a tuhle nahrávku. Můj přechod na druhou stranu bude o to snazší. Tohle album se povedlo po všech stránkách, amen! Měl tvář od krve a zbytků roztrhaného masa. Nikdy jsem na příšery a démony moc nevěřil, ale tentokrát mě opět přesvědčili. V tiché ulici, uprostřed noci, v chladu a temnotě, jsem najednou věřil tomu, že přízraky existují. Morbidní, surový, temný death metalový zásek! Dokonalá exhumace prašivého hrobu! Cítím blízkost pravé smrti!


Asphyx says:

His face was covered in blood and the remains of torn flesh. I've never been a big believer in monsters and demons, but this time I was convinced again. On a quiet street, in the middle of the night, in the cold and dark, I suddenly believed that ghosts existed. It was the second time it had happened to me. Each time I listened to Finnish death metallers ASHEN TOMB. They convinced me back in 2022 when they released their first EP of the same name (review and interview linked below the article). This year, I found myself in a festering horror movie again. This bunch could very well be the soundtrack to it.

Suddenly I was a victim with my throat bitten out. I crossed over, to the sound of the new record, of course. I greeted all the damned, talked to them about their endless suffering, and kept turning up the volume. Because this is pure, dusty and real death metal, which runs through my veins. I feel the unpleasant proximity of true death!

In the songs you can trace light references to packs like AUTOPSY, DISMEMBER, GRAVE, BOLT THROWER, INCANTATION, IMMOLATION, GOD DISEASE, DEAD CONGREGATION and others who know how to represent darkness with their music. The Finns rely on strong morbid melodies, morbid vocals and wild drums. I like a certain rambunctiousness, restlessness, desire to destroy, that ancient power that has always distinguished good music from bad. ASHEN TOMB are in very strong form. They have made sure to have a massive and crisp sound (Greg Chandler - mastering) and even the cover with the classic motif (Slimeweaver) immediately caught my attention. Everything has been accomplished to keep everyone happy - me, the undead, the damned, but especially those who like mangy death metal that smells like chunks of roughly chopped, rotten meat. Probably like everyone who was cursed by this music once upon a time, I like to choose bands and music that can destroy me, get into my veins and subconscious. This is what the Finns are good at. They have the gift and the talent to bury me alive, to burn me to ashes. I can imagine a long-abandoned catacombs and a wild, bone-cracking concert. Blood and beer flowing and zombies dancing to the same rhythms as this record. Lock me in an old dungeon, leave me to starve and wait for me to die alone. Just leave me my record player and this record. My transition to the other side will be so much easier. This album was a success in every way, amen! His face was covered in blood and the remains of torn flesh. I've never been a big believer in monsters and demons, but this time I was convinced again. In a quiet street, in the middle of the night, in the cold and dark, I suddenly believed that ghosts existed. Morbid, raw, dark death metal smash! The perfect exhumation of a dusty grave! I feel the proximity of true death!




about ASHEN TOMB on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. Body Bog 
02. Catharsis Through Torture 
03. Ecstatic Death Reign 
04. Anamorphosis 
05. Ancient Tombs Sealed With Dead Tongues To Preserve The Hidden One Slumbering In The Bowels Of The Earth (Mummified In Cavernous Darkness) 
06. Cave Of Staring Eyes 
07. Heartworming 
08. In Death, A Whisper

band:
Ilkka Laaksonen - Vocals
Valtteri Viro - Drums
Joonatan Mäkinen - Guitar
Roni Oksanen - Guitar
Karhu Kuru - Bass

Recenze/review - BÜTCHER - On Fowl of Tyrant Wing (2024)


BÜTCHER - On Fowl of Tyrant Wing
CD 2024, Osmose Productions

for english please scroll down

Nevím jak to máte nastavené vy, ale já si dělám své soukromé retro víkendy. Zajdu do sklepa, vypnu celej svět, otevřu si pivo a vytahám na světlo boží staré nahrávky. Otřu z nich prach a potom si čtu. Je to pro mě relax, pohoda, klídek. Já vím, je v tom i velký kus nostalgie a vzpomínek. O belgických BÜTCHER jsem již psal v roce 2020. A jejich minulou desku jsem s klidem zařadil do své soukromé sbírky. Když mi přišlo před pár týdny na recenzi jejich nové album, čekal jsem na víkend. Až bude klid, až se budu moct plně soustředit na další jízdu přímo do pekla.

Jasně, že je to retro jako řemen. Jasně, že už tu všechno bylo a tak dále. Takhle ale k muzice nepřistupuji. Mám to trošku jinak. Většinou si jen tak sednu a nechám na sebe hudbu působit. A při poslechu "On Fowl of Tyrant Wing" jsem si užíval jeden z dalších výletů po časové ose zpět. Do doby, kdy světu vládly kapely jako DESASTER, MERCYFUL FATE, CELTIC FROST, DARKTHRONE, AGENT STEEL. Do časů, kdy se nosily džínové vesty a svět se točil ještě úplně jiným směrem. 

Na BÜTCHER se mi asi nejvíc líbí, že jim věřím každý riff, každou notu. Oni jsou sice ortodoxně klasičtí a tradiční, ale pod povrchem pobublává velký tlak a energie. Skladby v sobě obsahují takový ten heavy efekt, který se podle mého snad ani nedá naučit. Musíte jej mít v sobě, musíte hrát od srdce. A tohle všechno Belgičané umí. Pro mě osobně je potom poslech takovou velmi zajímavou návštěvou ve starých archívech. Někdy zkrátka bývám rád sám a vybírám si k tomu jenom desky, které do mě zaseknou svůj dráp. "On Fowl of Tyrant Wing" je přesně tím druhem alba, které budu poslouchat ve chvílích pohody, když si budu potřebovat odpočinout. Povedl se i zvuk, který je krásně čitelný, zároveň živočišný a syrový. Napadá mě spousta přirovnání, ale nejvíc mi nové album připomíná dlouho neléčenou ránu, zlomeninu ze starých časů, která o sobě zase dává vědět. Vlastně si znovu říkám, že v tomhle případě je opravdu lepší poslouchat, než psát nějaká slova, která stejně přesně nedokáží novinku popsat. BÜTCHER buď budete milovat a nebo vám budou jedno. Hodně záleží, jak přistupujete k hudbě jako celku a potom také, jakou máte fantazii. Určitě znáte momenty, kdy na vás padne splín a svět je zahalený do nekonečné tmy. Potom prořízne vzduch první ostrý riff. Pak už jsem jenom ztracený a surfuji na zpěněných vlnách divoké řeky plynoucí přímo do záhrobí. Je na čase zase zajít do sklepa, vypnout celej svět, otevřít si pivo a vytáhnout na světlo boží staré nahrávky. "On Fowl of Tyrant Wing" bude mít mezi nimi čestné místo. Opravdová, temná a chladná, reálná speed black metalová jízda přímo do pekla! Mraky se dotýkají země!


Asphyx says:

I don't know how you guys set it up, but I do my own private retro weekends. I go down to the basement, turn off the whole world, crack open a beer and pull out the old records. I dust them off and then I read. It's a relaxing, relaxing, relaxing time for me. I know, there's a lot of nostalgia and memories in there, too. I already wrote about Belgian BÜTCHER in 2020. And their last album I'm happy to include in my private collection. When I received their new album for review a few weeks ago, I was waiting for the weekend. When it would be quiet, when I could fully concentrate on the next ride straight to hell.

Sure, it's retro as hell. Sure, it's all been here before and everything. But that's not how I approach music. It's a little bit different for me. I usually just sit back and let the music affect me. And listening to "On Fowl of Tyrant Wing " I enjoyed one of the other trips back in time. Back to a time when bands like DESASTER, MERCYFUL FATE, CELTIC FROST, DARKTHRONE, AGENT STEEL ruled the world. Back to a time when denim vests were worn and the world was going in a completely different direction. 

What I like most about BÜTCHER is that I trust every riff, every note. They may be orthodoxly classical and traditional, but there's a lot of pressure and energy bubbling under the surface. The songs have this heavy effect to them that I don't think can be taught. You have to have it in you, you have to play from the heart. And that's what the Belgians can do. For me personally, listening afterwards is such a very interesting visit to the old archives. Sometimes I just like to be alone, and I only choose records that sink their claw into me. "On Fowl of Tyrant Wing " is exactly the kind of album I'll listen to in moments of ease when I need to unwind. The sound is also a success, being beautifully clear, animalistic and raw at the same time. Many comparisons come to mind, but most of all the new album reminds me of a long untreated wound, a fracture from the old days that is making itself known again. Actually, I think again that in this case it's really better to listen than to write some words that can't accurately describe the news anyway. You'll either love BÜTCHER or you won't care. A lot depends on how you approach the music as a whole and then also how imaginative you are. I'm sure you know the moments when the full moon falls upon you and the world is shrouded in endless darkness. Then the first sharp riff cuts through the air. Then I'm just lost and surfing the foamy waves of a wild river flowing straight into the beyond. It's time to go back to the basement, turn off the whole world, open a beer and pull out the old records. "On Fowl of Tyrant Wing" will take pride of place among them. A real, dark and cold, real speed black metal ride straight to hell! The clouds are touching the ground!


Recenze/review - BÜTCHER - 666 Goats Carry My Chariot (2020):


Tracklisting:
1. A Divine Wind (1:18)
2. Speed Metal Samurai (4:57)
3. Blessed By The Blade (4:42)
4. Koraktor's Iron Rule (4:37)
5. Keep The Steele (Flamin' Hot) (4:18)
6. A Sacrifice To Satan's Spawn (7:42)
7. A Gypsy's Tale (Of Sex and Seance) (6:16)
8. An Ending In Fyre (9:32)



úterý 29. října 2024

Recenze/review - SWALLOW THE SUN - Shining (2024)


SWALLOW THE SUN - Shining
CD 2024, Century Media Records

for english please scroll down

Já vím, já vím, tohle album bude u fanoušků probouzet spoustu emocí. Kapela, která byla vždy takovou doom death metalovou jistotou a definicí smutku jako takového, přichází najednou s jiným zvukem i nápady. Taková ta naléhavá bolest je pryč a přichází spíše pozitivnější melodie. Osobně kapelu chápu. Hrát celý život v podstatě to samé, i když skvěle, se nedá navěky. Hodně záleží, jak k hudbě přistupujete celkově. Ti, kteří jsou otevřeni novátorství, objevování a mají pestrou fantazii, budou nadšeni. Ostatní nové album zavrhnou a budou plivat jed.

Ubylo drsných pasáží i hrubého hlasu. Finové se vydali spíše směrem třeba k takové KATATONII, AMORPHIS, TYPE O NEGATIVE, možná i H.I.M.. Skladby působí pozitivně, svěže a úplně jinak, než jsme zvyklí. Jestli je to dobře nebo špatně, nechám na vás. Osobně si dovedu představit, že novinka zaujme o hodně širší publikum, než dřív. Jen už to není takový smutek a temnota. Pravdou ale je, že jsem se při poslechu usmíval. 


Zažíval jsem zpočátku velmi podobné emoce, jako většina fanoušků. Byl jsem tak trošku zklamaný, rozpolcený a možná i lehce naštvaný. Jenže potom jsem si sedl, otevřel jednu starou knihu a četl si. "Shining" jsem si pustil jen jako kulisu k sychravému podzimnímu dnu a najednou si říkám: "Ono to ale není vůbec špatný". Přidal jsem hlasitost, otevřel okno do chladu a tmy a najednou došlo k "vzájemnému přenosu mezi mnou a kapelou". Nevím vlastně ani, jak popsat své pocity slovy, ale začal jsem skladby vnímat úplně jinak. Jsou vzdušné, pozitivní, přesto melancholické. SWALLOW THE SUN mají stále svůj jasný a zřetelný rukopis. Jen své nápady uplatňují jiným způsobem. Někde jsem četl, že do novinky promítli muzikanti všechny hudební směry, které je kdy ovlivnily. Dostanete tak odkazy nejen na doom metal, ale i na gothic, prog rock, pop. Navíc je tu ještě jedna věc. Hudba by neměla být stále stejná, očekávaná. Naopak, měla by jitřit mysl, překvapovat a bolet. Dovedl bych si sice představit syrovější zvuk, více temnoty a chladu, ale to může být jenom můj názor. Nové album na mě působí možná až moc přívětivě, klidně bych si jej dovedl představit jako večerní pořad v komerčnějším rádiu. Vlastně ani po delší době nevím, co si o novince myslet. Na jednu stranu mě tak trošku nudí, na druhou mám někde v podvědomí zakódováno, že se k ní budu občas vracet. Asi jen čas ukáže, jestli se kapela vydala správnou cestou. Vlastně ani nevím, jestli vám mám desku doporučit nebo nikoliv. Hodně záleží, jak máte otevřenou mysl. Za mě by to chtělo lepší produkci, aby stále dobré nápady lépe vynikly. Doom metalová legenda se vydala novým směrem, který bude budit spoustu emocí! 


Asphyx says:

I know, I know, this album is going to stir up a lot of emotions in the fans. A band that has always been such a doom death metal sure thing and the definition of sadness as such is suddenly coming up with a different sound and ideas. Gone is that urgent pain and in comes more upbeat melodies. Personally, I understand the band. You can't play basically the same thing all your life, however great, forever. A lot depends on how you approach music in general. Those who are open to innovation, exploration and have a varied imagination will be thrilled. Others will dismiss the new album and spit venom.

There are fewer harsh passages and less rough vocals. The Finns have gone more in the direction of, for example, KATATONIA, AMORPHIS, TYPE O NEGATIVE, maybe even H.I.M. The songs feel positive, fresh and completely different than we are used to. Whether it's good or bad, I leave it to you. Personally, I imagine the new stuff will appeal to a much wider audience than before. It's just not as sad and dark anymore. But the truth is, I was smiling while listening to it.


I experienced very similar emotions at first, as most fans do. I was a little disappointed, conflicted and maybe even a little angry. But then I sat down, opened an old book and read. I put "Shining" on just as a backdrop to a drizzly autumn day and suddenly thought, "Oh, it's not bad at all." I turned up the volume, opened the window to the cold and dark and suddenly there was a "mutual transmission between me and the band". I don't really know how to describe my feelings in words, but I started to perceive the songs in a completely different way. They are airy, positive, yet melancholic. SWALLOW THE SUN still have their clear and distinct signature. They just apply their ideas in a different way. I read somewhere that the musicians projected all the musical directions that have ever influenced them into the new album. So you get references not only to doom metal, but also to gothic, prog rock, pop. Plus, there's one more thing. Music shouldn't be the same, expected. On the contrary, it should be mind-blowing, surprising and painful. I could imagine a more raw sound, more darkness and coldness, but that can only be my opinion. The new album is perhaps too friendly for me, I could easily imagine it as an evening show on a more commercial radio. Actually, I don't know what to think of the new album after a long time. On the one hand, I'm a bit bored, on the other hand, I have it coded somewhere in my subconscious that I will return to it from time to time. I guess only time will tell if the band is on the right track. Actually, I don't even know if I should recommend the album or not. A lot depends on how open-minded you are. For me it would need better production to make the still good ideas stand out better. The doom metal legend has taken a new direction that will stir up a lot of emotions!



about SWALLOW THE SUN on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
1. Innocence Was Long Forgotten
2. What I Have Become
3. Melancholy
4. Under the Moon & Sun
5. Kold
6. November Dust
7. Velvet Chains
8. Tonight Pain Believes
9. Charcoal Sky
10. Shining

band:
Juha Raivio - Guitars, Keyboards, Songwriting, Lyrics
Matti Honkonen - Bass
Mikko Kotamäki - Vocals
Juuso Raatikainen - Drums
Juho Räihä - Guitars



Recenze/review - AMPUTATE - Abysmal Ascent (2024)


AMPUTATE - Abysmal Ascent
CD 2024, Massacre Records

for english please scroll down

Pokaždé, když sbíral utržené končetiny do černého pytle, tak se usmíval. Jeho práce ho opravdu bavila. Těšil se na každou nehodu, na to, až bude moci vyrazit se svojí dodávkou. Díval se na neštěstí a čerpal z něj negativní energii. Měl pohled plný temnoty a nenávisti. Navenek milý chlápek ze sousedství, hodný otec a vzorný občan. Měl jen jiného koníčka, než ostatní. Nastala další noc a město pokryla mlha jako z hororu. Byl čas znovu vyrazit.

Třetí album původně portugalských (dnes švýcarských) maniaků AMPUTATE na mě ihned zaútočilo velkou silou. Zrovna jsem slyšel, jak po naší ulici projela sanitka. Možná v ní seděl i on. Novinka je velmi temným, syrovým a drsným albem. Pokud máte rádi smrtící kov v jeho klasické podobě, tak jste zde správně. 

Nové album "Abysmal Ascent" se valí kupředu jako lavina z kostí, špíny a beznaděje. Ihned se vám dostane do hlavy, zadře pod kůži a zničí vás. Žádné kompromisy, žádné zbytečnosti. Kosti jsou lámány napřímo, s velkou silou a pradávnou energií. Brutalita se zde potkává s technikou, ale děje se to velmi opatrně, zbytečně se nepreluduje. Jsem za to velmi rád. Skladby jsou totiž velmi dobře napsány, hoří jasně a zřetelně. Jakoby se zde potkali vlivy od MORBID ANGEL, DEATH, HATE ETERNAL, DEICIDE, PESTILENCE, NILE, NOCTURNUS, SEVERE TORTURE, MONTROSITY, BRUTALITY, OBSCENITY. Původní myšlenky jsou nadále rozvíjeny a deska je velmi pestrá. Pořád se něco děje a i po dlouhé době a častém poslechu lze stále objevovat něco nového a neotřelého. Povedl se i obal, který mi připomíná staré práce z devadesátých let. Zkrátka a dobře, AMPUTATE odvedli velmi dobré řemeslo, ale přidali i něco navíc. Skladby se opravdu dobře poslouchají a nutí mě neustále přidávat hlasitost. Nevím, jak to máte vy, ale já hudbu poslouchám od svého probuzení až do noci. A novinku "Abysmal Ascent" jsem si vždy vychutnal nejvíc ve chvílích, kdy se začalo stmívat. Ulicemi začaly jezdit sanitky a hasiči. Další bouračka, další zběsilá jízda. Smrt nevinných. Tahle deska má v sobě něco neklidného, co mě přitahuje. Parádní a masivní je i zvuk, to je bez debat, ale hlavně hudba samotná. Viděl jsem jednou krev na silnici a chlápka, co stál s černým pytlem plným utržených končetin. Navždy si jeho pohled budu spojovat s touhle nahrávkou. Nastala další noc a město pokryla mlha jako z hororu. Byl čas znovu vyrazit. Surový, masivní a temný death metal, který vás rozdrtí na prach! Absolutní masakr!


Asphyx says:

Every time he collected the severed limbs in a black bag, he smiled. He really enjoyed his work. He looked forward to every accident, to being able to take his van out. He looked at the misfortune and drew negative energy from it. He had a look of darkness and hatred. Outwardly a nice guy from the neighborhood, a good father and a model citizen. He just had a different hobby than the others. Another night came and the city was covered in a fog like something out of a horror movie. It was time to go again.

The third album by the originally Portuguese (now Swiss) maniacs AMPUTATE immediately hit me with great force. I had just heard an ambulance drive down our street. Maybe he was sitting in it too. The new album is very dark, raw and harsh. If you like death metal in its classic form, you've come to the right place. 


The new album "Abysmal Ascent" rolls forward like an avalanche of bones, dirt and despair. It will immediately get into your head, dig under your skin and destroy you. No compromises, no uselessness. Bones are broken straight, with great force and ancient energy. Brutality meets technique here, but it's done very carefully, without unnecessary overkill. I am very glad for that. The compositions are very well written, they burn bright and clear. It's as if the influences of MORBID ANGEL, DEATH, HATE ETERNAL, DEICIDE, PESTILENCE, NILE, NOCTURNUS, SEVERE TORTURE, MONTROSITY, BRUTALITY, OBSCENITY meet here. The original ideas continue to be developed and the album is very varied. There is always something going on and even after a long time and frequent listening, one can still discover something new and novel. The cover art is also very good and reminds me of old works from the nineties. In short, AMPUTATE did a very good job, but they added something extra. The songs are really good to listen to and make me constantly turn up the volume. I don't know about you, but I listen to music from the time I wake up until the night. And I always enjoy the new song "Abysmal Ascent" the most when it starts to get dark. Ambulances and fire trucks started running through the streets. Another crash, another frantic ride. The death of innocents. There's something unsettling about this record that appeals to me. The sound is awesome and massive, no question, but especially the music itself. I once saw blood on the road and a guy standing with a black bag full of severed limbs. I'll always associate the sight of him with this record. Another night came and the city was covered in a fog like something out of a horror movie. It was time to go again. Raw, massive and dark death metal that will crush you to dust! Absolute carnage!


tracklist:
01. I Am Genocide 
02. Abysmal Ascent 
03. Malevolent Manifestation 
04. Cavernous Temple Of The Absurd 
05. Hybrid Organism 
06. Extractive Monolith 
07. Sepulcro 
08. Venomous Prophecies 
09. Visceral Dominion 
10. Perpetuum

band:
Nuno Santos + Guitars, Vocals (backing)
Tom Kuzmic - Guitars, Vocals
Rafahell - Bass


pondělí 28. října 2024

Recenze/review - SENTIENT HORROR - In Service of the Dead (2024)


SENTIENT HORROR - In Service of the Dead
CD 2024, Redefining Darkness Records

for english please scroll down

Nejdříve se podíval na nůž, který držel ve své ruce. Potom přímo do jejích očí. Měla vyděšený výraz. Už dlouhé nekonečné dny ležela svázaná na studené zemi. Hluboko v podzemí. Bez jídla, bez světla. Neustále dokola se ptala - proč? Jenže on nemluvil. Byl jako stín, jako tiché svědomí. Řekl jediná slova. Ty víš proč a potom začala její krev pomalu stékat do roztodivných obrazů. Oko za oko, zub za zub, dodal ještě, ale to už neslyšela. Na tenhle horor si pamatuji moc dobře. Byl jsem na něm v kině a když jsem šel hodně pozdě v noci domů, lekal jsem se každého stínu.

Poslouchal jsem již nějaký čas nové album surových death metalových maniaků SENTIENT HORROR a tak se mi přenesly děsivé hororové představy i do mých snů. Tuhle smečku sleduji od jejich počátků (důkazem budiž recenze, rozhovor i report, které jsou odkazovány dole pod článkem) a pokaždé mě dokáží přikovat na zeď. Novinka je logickým pokračováním předchozí morbidní práce. Opět se exhumují hroby ve velkém a kolem obcházejí démoni s noži v rukách. 


Zastavme se nejdříve u celkového provedení. Jako první zaujme parádní obal od mistra Juanjo Castellana. Potom, když zapnete play, tak se na vás vyvalí ostrý, surový a masivní zvuk (Noah C. Buchanan - mixing, mastering). My staří hrobníci považujeme formální věci za samozřejmost a pánové opět odvedli skvělou práci po všech stránkách. Co se týká hudby, tak se stále jedná o HM2 tone, o typické švédské chřestění pytlem plným kostí (tak jak jej známe u kapel typu EDGE OF SANITY, GRAVE, DISMEMBER, ENTOMBED, NIHILIST, ENTRAILS). Zazní ale i odkazy na klasickou americkou školu nebo třeba CARCASS. Zkrátka a dobře, pokud máte rádi prašivý, poctivý kov smrti, reálné pohřby do země a hororové filmy z osmdesátých let minulého století, tak neváhejte ani chvilku. "In Service of the Dead" není ale jenom dobrým řemeslem. Osobně se mi nejvíc líbí, že se snaží kapela přinést i něco nového. Zajímavé postupy, riffy, které řežou, vokál bestie, to vše zabalené do tradičního, přesto svěžího a mokvajícího stylu. Kdysi dávno, když jsem s touhle muzikou v devadesátých letech začínal, říkali jsme - pokud máš chuť jít po poslechu zbourat nejbližší zeď, potom je nahrávka dobrá. SENTIENT HORROR tohle všechno umí a navíc přidávají nahrubo nasekanou tmu a chlad. Jak asi všichni víte, tak zlo má mnoho podob a to, které pánové promítli na svoji novou desku, je hodně návykové. Album je neskutečná jízda od začátku do konce. A směřuje přímo do pekla. Z hrobů vylézají další a další nemrtví. Myslím si, že jsem zde správně. Masivní, surový útok z toho nejhlubšího podzemí! Plesnivý death metal, u kterého praskají kosti a pukají lebky!


Asphyx says:

First he looked at the knife in his hand. Then straight into her eyes. She had a terrified expression. She had been lying tied up on the cold ground for days on end. Deep underground. No food, no light. Over and over again she asked - why? But he didn't speak. He was like a shadow, a silent conscience. He said only one word. You know why, and then her blood slowly began to flow into strange images. An eye for an eye, a tooth for a tooth, he added, but she could no longer hear. I remember this horror very well. I went to see it in the cinema and when I went home very late at night, I was scared of every shadow.

I had been listening to the new album by raw death metal maniacs SENTIENT HORROR for some time now, and so the horrifying horror imagery was carried over into my dreams. I've been following this pack since their early days (for proof, check out the review, interview and report linked at the bottom of the article) and they manage to nail me to the wall every time. This new release is a logical continuation of their previous morbid work. Once again, graves are exhumed in large numbers and demons walk around with knives in their hands.


Let's stop first with the overall design. The first thing that catches the eye is the awesome cover by the master Juanjo Castellano. Then, when you turn on the play, you're hit with a crisp, raw and massive sound (Noah C. Buchanan - mixing, mastering). We old grave diggers take the formal stuff for granted, and once again the gentlemen have done a great job all around. As far as the music is concerned, it's still HM2 tone, typical Swedish rattling with a bag full of bones (as we know it from bands like EDGE OF SANITY, GRAVE, DISMEMBER, ENTOMBED, NIHILIST, ENTRAILS). But there are also references to classic American school or CARCASS. In short, if you like dusty, honest death metal, real burials in the ground and horror movies from the 1980s, don't hesitate a moment. But "In Service of the Dead" isn't just good craftsmanship. Personally, what I like most is that the band tries to bring something new to the table as well. Interesting techniques, riffs that cut, beast vocals, all wrapped up in a traditional yet fresh and swamping style. Back in the day, when I started with this music in the 90s, we used to say - if you feel like going to knock down the nearest wall after listening to this, then the record is good. SENTIENT HORROR can do all of that, plus they add rough-hewn darkness and coldness. As you all probably know, evil takes many forms and the one the gentlemen have projected onto their new record is very addictive. The album is an incredible ride from start to finish. And it goes straight to hell. More and more undead are coming out of their graves. I think I'm right here. A massive, brutal assault from the deepest underground! Moldy death metal that cracks bones and skulls!





Tracklist:
01. The Way Of Decay 
02. Undead Mutation 
03. Mutilation Day 
04. Cadaverous Hordes 
05. The Tombcrusher 
06. Out Of Sanity 
07. Glory To The Rotten 
08. Born In A Morgue 
09. Feeding On Fear 
10. In Service Of The Dead

Sentient Horror is:
Matt Moliti - lead and rhythm guitar, vocals
Jon Lopez - rhythm guitar
TJ Coon - bass
Evan Daniele - drums



Recenze/review - PERSECUTORY - The Glorious Persecution (2024)


PERSECUTORY - The Glorious Persecution
EP 2024, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Když jsem poprvé spatřil ve stínu ďábelskou tvář, tak jsem se vyděsil. Žhnoucí oči mě přitahovaly, zlý šepot se mi pomalu dostával do hlavy. Začal jsem toužit po čerstvé krvi. Stával jsem se postupně démonem. Kdysi jsem věřil ve světlo a doufal jsem v dobro, ale to už dávno neplatí. Toulám se podsvětím a poslouchám nové EP tureckých tmářů PERSECUTORY. Tuhle smečku sleduji od jejich počátků (předchozí recenze jsou odkazovány dole pod článkem) a pokaždé se mi líbí, jakým způsobem pracuje kapela s pochmurnými náladami.

Připadám si zahalený do krvavé mlhy. Kombinace surového death metalu a chladnou černou atmosféru vždy dělala dobře mé ztracené duši. Nové album "The Glorious Persecution" to jenom potvrzuje. Nesvatá trojice sirnatých skladeb je velmi dobře napsána. Nezbývá, než obrátit všechny kříže směrem dolů.


Líbí se mi kombinace děsivých, mrazivých nálad a zběsilých ataků, připomínajících vichřici, která se při dobré hudbě dostane do záhrobí a zůstane po ní pouze spoušť. Potkávám padlé vojáky chaosu, nahlížím do kobek, ve kterých jsou pochovány pradávné zrůdy. Oceňuji naléhavý a dobře čitelný zvuk (Emre Bingol, Can Gelgeç - recording, mastering, mixing). Pochválit musím i motiv na obalu, pod kterým je podespán Alex Shadrin, který je již poznávacím znamením tureckých maniaků. Poslouchat "The Glorioucution"s Perse" je jako vstoupit do staré jeskyně, o které se říká, že v ní přebývají hladové bestie ze starých časů. Během společných setkání s touto deskou vás roztrhají na kusy, rozervou vaše vnitřnosti. Pokud máte podobné, nihilisticky a do temných odstínů laděné kapely rádi, tak neváhejte ani chvilku. Dostanete poctivou porci metalového zla, špíny a nekonečné bolesti. PERSECUTORY napsali skladby, které se vám zadřou pod kůži. Začnete se vyhýbat světlu a křižovat v obráceném směru. Dívám se do tmy a sestupuji znovu a znovu dolů, do černého sklepa. Zde, v chladu a temnotě si vychutnám tuhle nahrávku nejvíce. Ohně zase hoří jasným černým plamenem! Ostré riffy se zde potkávají s ozvěnami z toho nejhlubšího podzemí. Už dávno vím, že tenhle svět jednou shoří, že bude očištěn čistým plamenem. Znovu a znovu potkávám ďábelské tváře, které se usmívají. Žhnoucí oči mě přitahují, zlý šepot se mi pomalu dostává do hlavy. Začínám toužit po čerstvé krvi. Připadám si zahalený do krvavé mlhy. Teď už vím, že peklo doopravdy existuje! Okultní, ďábelský, blasfemický black death metalový rituál! Krvavá pomsta stínům!

Asphyx says:

When I first saw the devil's face in the shadows, I was terrified. The glowing eyes drew me in, the evil whispers slowly entering my head. I began to crave fresh blood. I was gradually becoming a demon. I once believed in the light and hoped for good, but that's no longer the case. I wander the underworld and listen to the new EP of Turkish darkness PERSECUTORY. I've been following this bunch since their early days (previous reviews are linked at the bottom of the article) and each time I like the way the band works with gloomy moods.

I find myself enveloped in a bloody fog. The combination of raw death metal and cold black atmosphere has always done my lost soul good. The new album "The Glorious Persecution" only confirms this. The unholy trinity of cheesy tracks is very well written. Nothing to do but turn all crosses downwards.


I like the combination of eerie, chilling moods and frenzied attacks, reminiscent of a whirlwind that, with good music, goes to the grave and leaves only havoc in its wake. I meet fallen soldiers of chaos, peering into dungeons where ancient monsters are buried. I appreciate the urgent and clear sound (Emre Bingol, Can Gelgeç - recording, mastering, mixing). I also have to praise the motif on the cover, under which Alex Shadrin, already a trademark of Turkish maniacs, is sung. Listening to "The Glorious Persecution" is like entering an old cave, where hungry beasts from the old days are said to dwell. They will rip you apart, tear your insides apart during your encounters with this record. If you like bands like this, with their nihilistic and dark tones, don't hesitate a moment. You will get a fair portion of metal evil, filth and endless pain. PERSECUTORY have written songs that will get under your skin. You start dodging the light and cruising in the opposite direction. I look into the darkness and descend again and again, into the black basement. Here, in the cold and dark, I enjoy this recording the most. The fires are burning again with a bright black flame! Sharp riffs meet echoes from the deepest underground. I've known for a long time that this world will burn one day, that it will be cleansed by pure flame. Again and again I meet devilish faces smiling. The glowing eyes draw me in, an evil whisper slowly making its way into my head. I begin to crave fresh blood. I find myself enveloped in a bloody mist. Now I know that hell really exists! An occult, diabolical, blasphemous black death metal ritual! Blood revenge on the shadows!


about PERSECUTORY on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
1. Infernal Gateways to Watchers 06:59
2. Ecstatic Demonlords 07:02
3. The Glorious Persecution 08:34



neděle 27. října 2024

Recenze/review - MOTHER OF GRAVES - The Periapt of Absence (2024)


MOTHER OF GRAVES - The Periapt of Absence
CD 2024, Profound Lore Records

for english please scroll down

Někdy to trvá spoustu let, než se rány zacelí. Cítím prázdnotu, když pokládám květiny na pískovcový hrob. Sedávám ve stínu stoletých stromů a mluvím s tebou, jako bys byla ještě mezi námi. Klepou se mi ruce, jsem zahalený ve svém smutku. Vyhledávám stín a přemýšlím, jaké to jednou bude, až se zase setkáme. Už jsem měl v ruce mnohokrát žiletku, ale nemám dost sil. Nebo ano? Umíráme a rodíme se a nakonec po nás zbyde jen šedá šmouha. Promítám si na zeď vzpomínky a poslouchám u toho nové album amerických tmářů MOTHER OF GRAVES.

Tuhle smečku jsem si pro sebe objevil v roce 2022, když kapela vydala své první dlouhohrající album "Where the Shadows Adorn" (recenze a rozhovor jsou odkazovány dole pod článkem). Jejich hudba mě oslovila nejen smutkem, pomalými melodiemi, ale hlavně svojí uvěřitelností a opravdovostí. Letos panychida pokračuje. Pánové nadále rozvíjejí své pochmurné myšlenky a promítají je do svých tklivých melodií. Je brzy ráno a nad hřbitovem se vznáší mlha. Tohle je přesně melodický doom metal podle mého gusta. Podle tvého taky, viď, moje milá, která ležíš ve studené zemi? 


Psal jsem to již mnohokrát. Doom metal je velmi těžká disciplína. Nejen, že je náročný na hraní (v pomalosti vyniknou veškeré nesrovnalosti), ale hlavně je poznat, když jej kapela hraje srdcem. Smutek, tíseň, ani deprese, není vůbec lehké zhudebnit. MOTHER OF GRAVES ale tento dar mají. Ano, je to jako vždy o talentu, o touze přenést nás na druhou stranu. Cítím v kostech mráz a moje životní funkce se zpomalily na minimum. Stojím uprostřed davu, přesto sám. Nevnímám chaos všedních dní, ale všimnu si listí, které padá pomalu k zemi. Rád se toulám v lesích a pokaždé skončím na jednom opuštěném hřbitově. Čtu si jména na náhrobcích a představuji si, jaký asi měli pohřbení život a jak zemřeli. Užívám si dobře čitelný a bolestivý zvuk (mastering Dan Swanö) a cítím se stejně jako hříšník na obalu, který se přišel poklonit samotné Smrti (autorem je Caelan Stokkermans). Pokaždé, když je mi smutno a neznám důvod, pokaždé, když mi připadá, že jsou mraky příliš nízko, pokaždé, když beru do rukou žiletky, tak si pustím "The Periapt of Absence" a ve vnitřnostech se mi rozlije chladná velká síla. Najednou vím, že někde je světlo a naděje. Prosvítá mezi stíny. Až půjdu zítra zase navštívit tvůj hrob, tak budu vše vnímat jinak. Fanoušci třeba takových KATATONIA, MY DYING BRIDE, OCTOBER TIDE, SWALLOW THE SUN, OPETH, MARCHE FUNEBRE, OFFICIUM TRISTE, kterými se nechali pánové volně inspirovat, jistě moc dobře ví, o čem píšu. Někdy to trvá spoustu let, než se rány zacelí. Cítím prázdnotu, když pokládám květiny na pískovcový hrob. Sedávám ve stínu stoletých stromů a mluvím s tebou, jako bys byla ještě mezi námi. Klepou se mi ruce, přesto jsem silný. Melodic doom death metalové příběhy plné smutku, ztráty a beznaděje! Silná, pochmurná, záhrobní panychida!


Asphyx says:

Sometimes it takes many years for wounds to heal. I feel the emptiness when I lay flowers on a sandstone grave. I sit in the shade of hundred-year-old trees and talk to you as if you were still with us. My hands are shaking, I'm wrapped in my sadness. I seek the shade and wonder what it will be like when we meet again. I've had a razor in my hand many times, but I don't have the strength. Or do I? We die and we are born and in the end we are just a grey blur. I'm projecting my memories on the wall and listening to the new album by American darkies MOTHER OF GRAVES.

I discovered this pack for myself in 2022, when the band released their first full-length album "Where the Shadows Adorn" (review and interview linked at the bottom of the article). Their music appealed to me not only for its sad, slow melodies, but most importantly for its believability and genuineness. This year the panychida continues. The gentlemen continue to develop their somber thoughts and project them into their wistful melodies. It's early in the morning and a fog is hovering over the cemetery. This is exactly the melodic doom metal for my taste. Yours too, isn't it, my dear, who lies in the cold earth?


I have written this many times. Doom metal is a very difficult discipline. Not only is it demanding to play (all the irregularities stand out in the slowness), but you can especially tell when a band plays it with heart. Sadness, depression, even depression, is not easy to hum at all. But MOTHER OF GRAVES have this gift. Yes, it's as always about talent, about the desire to bring us to the other side. I feel a chill in my bones and my vital signs have slowed to a crawl. I stand in the middle of the crowd, yet alone. I don't notice the chaos of everyday life, but I do notice the leaves falling slowly to the ground. I like to wander in the woods and always end up in an abandoned cemetery. I read the names on the tombstones and imagine what life must have been like for those buried there and how they died. I enjoy the well-read and painful sound (mastering by Dan Swanö) and I feel just like the sinner on the cover who came to pay homage to Death himself (by Caelan Stokkermans). Every time I feel sad and don't know the reason, every time I feel like the clouds are too low, every time I pick up the razor blades I put on "The Periapt of Absence" and a cold great power spills in my gut. Suddenly I know there's light and hope somewhere. Shining through the shadows. When I go back to visit your grave tomorrow, I'll see things differently. Fans of such bands as KATATONIA, MY DYING BRIDE, OCTOBER TIDE, SWALLOW THE SUN, OPETH, MARCHE FUNEBRE, OFFICIUM TRISTE, which the gentlemen were freely inspired by, will know very well what I am writing about. Sometimes it takes many years for wounds to heal. I feel the emptiness when I lay flowers on a sandstone grave. I sit in the shade of hundred-year-old trees and talk to you as if you were still with us. My hands are shaking, yet I am strong. Melodic doom death metal stories full of sadness, loss and hopelessness! Strong, gloomy, beyond the grave panychida!


about MOTHER OF GRAVES on DEADLY STORM ZINE:




Track Listing:
1. Gallows
2. Shatter The Visage
3. A Scarlet Threnody
4. Apparition
5. The Periapt Of Absence
6. As The Earth Fell Silent
7. Upon Burdened Hands
8. Like Darkness To A Dying Flame

band:
Ben Sandman - Guitars
Chris Morrison - Guitars
Brandon Howe - Vocals, Keyboards
Corey Clark - Bass

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine