DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemdoom metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdoom metal. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 12. března 2024

Rozhovor - GRAVEHAMMER - Syrové, temné, divoké black death metalové rouhání, které není z našeho světa! Kult smrti!


Rozhovor s death black doom metalovou skupinou z Německa - GRAVEHAMMER.

Odpovídali J.S., Arillus, T.W. , M.B.,The Field Alchemist, děkujeme!

Recenze/review - GRAVEHAMMER - Bones to Harvest (2023):

Ave GRAVEHAMMER! Zdravím do undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě skvělé debutové album. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší předchozím EP? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

J.S.: Zdravíme Deadly Storm Zine a děkujeme za milá slova. Naším cílem bylo zachytit energii, kterou jako kapela čerpáme při hraní death metalu. "Bones to harvest" by se dalo považovat za další krok ve vývoji kapely. Napsat album, a ne jen demo nebo EP, pro nás byla nová zkušenost. Je to náročnější, protože máte větší množství práce, protože je třeba napsat a nazkoušet více materiálu. Naším cílem bylo přijít s přesvědčivou skladbou. Deska zatím získala několik pozitivních ohlasů, za což jsme velmi rádi a vděční.


„Bones to Harvest“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death/black a doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál GRAVEHAMMER?

Arillus: Páni, to je potěšující komentář! Naše hudba není nikdy konstrukcí v hlavě, ale něčím, co se vyvíjí naživo během zkoušení. Myslím, že to je jedna z našich základních vlastností. Žádné přehnané přemýšlení, ale děláme to, co cítíme, že je správné, právě v tu chvíli. Dále mezi první tvorbou a natáčením fragmentů písně není žádná mezera. Jsme tak schopni zachovat původní pocit z písně a držet se ho, když později odlétáme do studia. Kromě toho nás stačí posadit do naší zkušebny. Po pár pivech a průměrném pracovním dni vznikne "Bones to harvest".

Kdo je podepsán pod zvukem a mixem? Musím potvrdit, že doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak jste jej docílili? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Arillus: U předchozích desek jsem měl na starosti nahrávání, mixáž/mastering a všechny technické věci. Hlavně na posledním E.P. jsme se naučili dosáhnout opravdu syrového a energického zvuku, protože jsme nástroje nahrávali živě v naší zkušebně. Nyní jsme se s novou deskou rozhodli oddělit nahrávací proces a také zodpovědnost za produkci. Nahrávali jsme ve zkušebně mé druhé kapely (Nosturaack), která má sice k dokonalosti daleko, ale je tak nějak optimalizovaná k tomu, aby dělala pořádný randál ;). Takže na nás netlačil nikdo jiný než my sami. Dali jsme si na práci čas, který jsme potřebovali, a užívali si důvěrně známou atmosféru. Pak jsme materiál předali Alexovi z Holodeckstudia. Ten má pro tenhle druh hudby opravdu ten správný cit, sdílí naši vizi zvuku a zrealizoval ji.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Rotting Misery Records a je opatřeno „morbidním“ obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

T.W.: Fyzické vydání je důležitým milníkem. Vzhledem k tomu, že se příliš nevěnujeme streamování a digitálním platformám, je to pro nás víc než jen bonus. Jsme rádi, že jsme našli labely, které nás podporují. Rotting Misery skutečně vydali CD jako pěkný digipak. O kazetovou verzi se postarali Kellerassel Records a Fucking Kill! Records se postarali o vinylovou verzi.

Obal vytvořil The Field Alchemist (https://www.instagram.com/thefieldalchemist/). Je to moje žena, takže se jí můžeme zeptat.

The Field Alchemist: Děkuji, že jste mi dovolili se zapojit! Dávám přednost tradičnímu umění před digitálním - rezavá tuha a inkoust na za studena lisovaném papíře mi připadají živější, syrovější a expresivnější než jakákoli digitální kresba, včetně všech nedokonalostí. Návrh obalu jsem nakreslila ručně, inspirována textem a leitmotivem alba - všepohlcující tyran zabitý tuctem zbraní, který nevrhá krev, ale rezavé řetězy a nespočet mrtvol včetně dýky symbolizující rituální vraždu. Chtěla jsem něco surového, hrdelního a prohnilého, protože mám pocit, že to odpovídá atmosféře Gravehammeru. Některé další ilustrace v rámci designu CD jsem vytvořil ataké já a jejich přínos mě potěšil.

MB: Grafická úprava skutečně dokonale vystihla podstatu textů. Společným tématem všech textů na albu je způsob, jakým se k sobě lidé chovají. Hlavní důraz spočívá v brutalitě a ponížení, které se vždy vyskytovaly a vždy budou vyskytovat, když zasáhne konflikt, chamtivost a touha po moci. Tentokrát jsem se hodně inspiroval římským starověkem, který je plný krve, násilí, gore - všeho, co je potřeba pro dobré deathmetalové texty.


Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Německa si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death/black doom metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se undergroundovému metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

J.S: Německo mělo silnou scénu od samého počátku na začátku osmdesátých let. Myslím, že máme štěstí i díky své poloze přímo ve středu Evropy. Proto je mnoho turné vedeno přes tuto zemi, když se jede ze západu na východ nebo naopak. Z obchodního hlediska je německý trh stále velmi důležitý, co se týče prodeje desek. Vydavatelství proto dbají na to, aby jejich vydání byla v Německu dostupná.

V dnešní době je však pro mnoho míst a promotérů obtížné přežít. Na jedné straně rostoucí náklady na turné a produkci, na druhé straně méně peněz mezi fanoušky na vstupenky. Doufám, že většina vyznavačů metalu se s touto situací vyrovná a přežije tyto těžké časy. "Nic neberte jako samozřejmost", jak se říká.


Hrajete doom death/black metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit GRAVEHAMMER, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

T.W.: Myslím, že původní myšlenka byla hrát old school death metal v duchu kapel jako Nihilist, Grave, starý Tiamat a Winter, aniž bychom měli propracovaný koncept nebo dlouhodobou strategii kapely. Byli jsme (a stále jsme) velmi zaujatí tímto archaickým zvukem a všimli jsme si, že v našem okolí nejsou žádné kapely, které by tento druh hudby hrály. Ukázalo se však, že jsme vlastně nevěděli, jak toho dosáhnout. Měli jsme určitá technická omezení a byli jsme zaujatí svým individuálním zázemím. Naše první demo má pravděpodobně blíž k Hellhammer než k death metalu devadesátých let. Přesto jsme si všimli, že je v něm potenciál určité primitivní energie, kterou si spojuji s prvními vlnami extrémního metalu.

Proto jsme se vzdali myšlenky být čistě deathmetalovou kapelou a více jsme se zaměřili na hledání vlastní identity. I když se stále primárně označujeme za deathmetalovou kapelu, v našem současném zvuku je hodně doom metalu, black metalu a war metalu. Tím, že naši hudbu neomezujeme na konkrétní žánr, jsme se možná ještě více přiblížili podstatě počátků extrémního metalu - době, kdy bylo důležitější hrát energickou hudbu než hledat ty správné marketingové značky. Podívejte se - opět - na Hellhammer nebo rané Sodom, Morbid, Master's Hammer, Bathory, Sarcófago a podobně. I když znějí velmi odlišně, všichni mají neuvěřitelnou, primitivní energii plus temnou, morbidní auru. Přesto je v chaosu, který pojali, určitá lehkost. Dnes nedokážu jmenovat jednu konkrétní kapelu, která nás nejvíce ovlivnila, ale určitě nás inspirují ty základní aspekty prvních vln extrémního metalu.

Pokud jde o druhou část otázky, nemáme žádný dlouhodobý cíl. Myslím, že se budeme snažit najít dobrou rovnováhu mezi živým hraním a prací na novém materiálu. Určitě existují pódia, na která bychom se rádi dostali, ale přesto mám pocit, že menší, stinná místa našemu stylu hudby sedí lépe. Nemyslím si, že naše hudba je stvořená pro velká pódia, a to je naprosto v pořádku. Hrát před deseti maniaky v hnijící garáži může být pecka. Samozřejmě by bylo taky super sdílet pódium s nějakou větší kapelou, kterou máme všichni rádi, ale není to náš největší sen a rozhodně bychom neplatili za to, abychom dostali slot jako support. Ano, to se stává a nemá to nic společného s metalem.


Když jsem před sedmi lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

J.S: Většina z nás navštěvuje koncerty pravidelně. Když se nám kapela líbí, zajdeme i na merch, protože máme rádi fyzické vydání. A samozřejmě i trička (kdo ne?).

Propagační práce Gravehammeru se skládá z několika složek. Naše vydavatelství se starají o propagaci svých desek. Kromě toho děláme propagaci i sami, a to pomocí sociálních médií a rozjížděním propagace ústně. Důležitou součástí je také účast na koncertech a oslovování dalších fanoušků.


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako GRAVEHAMMER ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

MB: Vývoj v posledních deseti letech je požehnáním i prokletím. Jelikož se stalo poměrně snadné nahrát si hudbu na vlastní pěst a vydat ji, každý měsíc nebo dokonce týden se objevuje obrovská záplava nových demosnímků - přesto se mezi spoustou braků objevuje i mnoho dobrých. Ale i když my (to se týká jak Gravehammeru, tak Skardusu, kapely, ve které hrajeme společně s J. S.) dáváme svou hudbu na bandcamp, youtube a podobně, pořád vidíme, že si spousta lidí kupuje naše věci - jak na internetu, tak na našich koncertech. Přesto si myslím, že se doba pozornosti lidí, kteří poslouchají hudbu výhradně prostřednictvím streamingu, drasticky zkrátila, protože tímto způsobem lze hudbu konzumovat všude a pořád. Pro mnoho lidí se tak hudba stala pouhým šumem na pozadí, který je třeba co nejrychleji vyměnit a přeskočit. To samozřejmě vede k problému, že kompletní alba nebo dema nejsou doceněna tak, jak by měla. Ale na druhou stranu mám pocit, že lidé, kteří spíše žijí a podporují underground, si stále kupují alba a merchandise kapel, aby je podpořili (a také podporují kapely na zmíněných stránkách, jako je facebook atd.), a tím takříkajíc udržují plamen.


S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death/black doom metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

J.S: Životní styl je silné slovo. Na druhou stranu metal obecně zabírá většinu mého volného času. Patří sem zkoušení s mými dvěma kapelami (tou druhou je Skardus), návštěvy koncertů a poslech desek.

Protože tato odpověď není příliš vzrušující, možná bych tvou otázku trochu přeformuloval na "Co máš na death metalu nejraději?". Osobně mám rád kapely, které zachycují zlověstnou atmosféru a nehrají jen "kamarádský death metal". Desky, které ve mně vyvolávají podobný pocit jako při návštěvě starých kostelů a sklepení nebo při pohledu na středověké dřevořezby. Teitanblood, Possession, Necros Christos, Beherit, Goat Molestör... chápete.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají GRAVEHAMMER v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a co nějaké turné po Evropě?

T.W.: Ano, máme rozjednané nějaké koncerty, většinou v Německu. V březnu vyrazíme na cestu s našimi přáteli Hallucinate a zahrajeme v Mülheimu (22.3.) a Göttingenu (23.3.). Mrkněte na ně, loni vydali svůj debut, neuvěřitelně atmosférické a přitom oldschoolové deathmetalové album. V dubnu zahrajeme v Lübecku (27.4.) uvnitř podivné lodi.

Nejzajímavější pro vás a vaše čtenáře a určitě jedním z vrcholů pro nás bude festival "United in Brutality". V sobotu (21.9.) vyrazíme na jejich pódium v Jablonci nad Nisou v České republice. Všechna další oznámení najdete na naší facebookové stránce: https://www.facebook.com/Gravehammer.

V současné době dáváme přednost víkendovkám o 2-3 termínech, protože jsou jednodušší na organizaci. Ale kdo ví.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Bones to Harvest“ zase narvat do hlavy!

J.S.: Děkujeme za uvedení Gravehammer ve vašem zinu a také za milá slova! Doufáme, že se s mnohými z vás uvidíme, až budeme v září hrát na "United in Brutality".

čtvrtek 7. března 2024

Recenze/review - SLIMELORD - Chytridiomycosis Relinquished (2024)


SLIMELORD - Chytridiomycosis Relinquished
CD 2024, 20 Buck Spin

for english please scroll down

Podvědomě jsem věděl, že je něco špatně. Všechno vypadalo jako každé ráno, ale v některých momentech byl čas pozadu. Lidé vypadali stejně, ale měli divný pohled a usmívali se způsobem, jakoby vás chtěli zabít. V kostech se mi usadil strach a mrazilo mě v zádech. Měl to být den jako každý jiný. Obyčejný stereotyp. Jenže nebyl. Všichni byli dávno mrtví. Procházel jsem se ulicemi a sledoval přízraky. Poslouchal jsem u toho první dlouhohrající desku britských SLIMELORD a přemýšlel jsem, jestli ještě patřím mezi živé. 

Po třech EP a jednom živém záznamu přicházejí Britové s materiálem, který je velmi naléhavý, drásající, bolestivý. Dostanete jedovatý koktejl umíchaný z poctivého death metalu, doomu a spousty technických progresivních prvků. Výsledkem je nahrávka, ke které se budete stále dokola vracet. Alespoň v mém případě to platilo. 


Gentlemani v některých momentech odkazují na diSEMBOWELMENT, ANATOMIA, SPECTRAL VOICE. Jinak se jedná o album, které vyznívá originálně, nezaměnitelně. Na desce najdete spoustu zajímavých a neotřelých pasáží. SLIMELORD přistupují k hudbě přeci jen jinak, než všichni ostatní. V některých momentech jsou až "nepříjemní". Připomínají pradávné démony, kteří se přišli pomstít za všechny hříchy. Každá skladba je složena s nadšením a odhodláním. Vy tak budete jako archeologové, kteří postupně odhalují jednotlivé vrstvy. Zpočátku je poslech náročný na pozornost a fantazii, ale když se vše usadí, tak vylezou na povrch motivy, které jste dříve neslyšeli. Vše je zahalené do nepropustné mlhy, zabarvené do šedých barev. Připadám si jako svázaný. Právě prořízli nějakému nebožákovi přede mnou tepnu a já nemůžu nic dělat. Jen se mu dívat do očí a sledovat, jak mu uniká život. Možná je to kruté přirovnání, ale prostou pravdou je, že se mi tahle nahrávka dostala do žil. Koluje v nich, jako již zmiňovaný jed. O zvuku, obalu a dalších formálních věcech není nutné diskutovat, vše je v nejlepším pořádku. Představte si sychravý podzim. Listí, pomalu padající k zemi. Příroda se ukládá ke spánku. Přesto je letos něco úplně jinak, než obvykle. Z nové desky cítím obrovské množství do černé zahalených nálad. Atmosféra je opravdu zcela strhující. Nemůžu jinak, než hodnotit velmi vysoko. Pokud máte rádi kapely, které jsou odlišné, zajímavé a jiné, potom poslouchejte pozorně. Podvědomě jsem věděl, že je něco špatně. Všechno vypadalo jako každé ráno, ale v některých momentech byl čas pozadu. Lidé vypadali stejně, ale měli divný pohled a usmívali se  způsobem, jakoby vás chtěli zabít. V kostech se mi usadil strach a mrazilo mě v zádech. Měl to být den jako každý jiný. Obyčejný stereotyp. Jenže nebyl. Zhoubný, tajemný, neklidný doom death metal zahalený do nepropustné mlhy věčnosti! Tohle album rozdrásá vaši duši! 


Asphyx says:

Subconsciously, I knew something was wrong. Everything seemed like every morning, but at some points time was behind. People looked the same, but they had weird looks and smiled in a way that made you feel like they were going to kill you. Fear settled in my bones and sent chills down my spine. It was going to be a day like any other. A normal stereotype. Only it wasn't. Everyone was long dead. I walked the streets and watched the ghosts. I listened to the first long-playing British SLIMELORD album and wondered if I was still alive. 

After three EPs and one live record, the Brits have come up with material that is very urgent, wrenching, painful. You get a poisonous cocktail mixed from honest death metal, doom and a lot of technical progressive elements. The result is a record you'll come back to again and again. At least in my case it did.


Gentlemen at some points refer to diSEMBOWELMENT, ANATOMY, SPECTRAL VOICE. Otherwise it is an album that sounds original, unmistakable. There are a lot of interesting and novel passages on the album. SLIMELORD approach music differently than everyone else. In some moments they are even "unpleasant". They remind us of ancient demons who came to take revenge for all sins. Each song is composed with passion and determination. You will be like archaeologists who gradually uncover the layers. At first, listening is demanding on your attention and imagination, but when everything settles down, themes you haven't heard before come to the surface. Everything is shrouded in an impenetrable fog, tinged with grey colours. I feel like I'm tied up. They've just cut some poor guy's artery in front of me and there's nothing I can do. Just look into his eyes and watch his life slip away. Maybe it's a harsh comparison, but the simple truth is that this record got into my veins. It's like the aforementioned poison. There is no need to discuss the sound, packaging and other formal things, everything is in the best order. Imagine a drizzly autumn. Leaves slowly falling to the ground. Nature going to sleep. Yet this year, something is very different than usual. I can sense a huge amount of moods shrouded in black from the new record. The atmosphere is really quite haunting. I can't help but rate it very highly. If you like bands that are different, interesting and different, then listen closely. I subconsciously knew something was wrong. Everything seemed to be like every morning, but at some points time was behind. People looked the same, but they had weird looks and smiled in a way as if they wanted to kill you. Fear settled in my bones and sent chills down my spine. It was going to be a day like any other. A normal stereotype. Only it wasn't. Pernicious, mysterious, restless doom death metal shrouded in an impenetrable fog of eternity! This album will tear your soul apart!


TRACKLIST
1. The Beckoning Bell
2. Gut-Brain Axis
3. Splayed Mudscape
4. Batrachomorpha Resurrections Chamber
5. The Hissing Moor
6. Tidal Slaughtermarsh
7. Heroic Demise

LINE-UP
Alexander Bradley - Electric guitars, acoustic guitars, additional vocals, fire drum & tree branch, leaf rustling
Ryan Sheperson - Drums
Andrew Ashworth - Lead vocals
John Riley - Fretless bass, detuned piano
Krystian Zamojski - Electric guitars


neděle 25. února 2024

Recenze/review - MADDER MORTEM - Old Eyes, New Heart (2024)


MADDER MORTEM - Old Eyes, New Heart
CD 2024, Dark Essence Records

for english please scroll down

Někdy se dostanu do stavu, kdy chci být sám. To potom sedím v koutě a prosévám mezi prsty prach. Přemýšlím o světě, pokouším se zastavit čas. Čtu knížky, ve kterých je pravda i bolest. Není to smutek, ani deprese. Spíše mi všechno kolem připadá rychlé, šílené a podivné. Nebo jsem jiný já? Občas je dobré se zastavit a srovnat si myšlenky v hlavě. V těchto případech je pro mě velmi důležitá hudba. Už zase se těším, až přijdu domů z lesa a začnu si číst. Hrají mi tu nové MADDER MORTEM a na mé tváři se začíná objevovat úsměv.

Napsat dobrou skladbu je umění. Norové mají obrovský talent na to vytvořit absolutně podmanivou atmosféru. Stačilo několik prvních tónů a byl jsem ihned chycen. Čekal jsem přesto několik týdnů, jestli ze mě nadšení nevyprchá. Nestalo se tak, naopak, letošní album mě stále přitahovalo a rád se k němu vracím. Má v sobě totiž něco, co nikdo jiný neumí. Zvláštní náladu, magnetismus, sílu chcete-li. Je tak příjemné být sám ve společnosti téhle nahrávky. 


Je úžasné, jak jsou i po více než 25 letech MADDER MORTEM stále svěží, neotřelí, jak je baví hrát. Všechna ta energie, nasbíraná snad v norské přírodě (nemůžu si pomoc, ale já ji tu opravdu cítím), všechna ta hravost, radost z hudby samotné. K tomu si připočtěte velký talent a charismatický hlas Agnete M. Kirkevaag. Tohle všechno je dohromady doslova návykové. Kapela staví na své historii, základem je stále tradiční doom metal, ale své myšlenky nadále rozvíjí. A to takovým způsobem, že budete chtít vylézt na nejbližší horu, dívat se do hlubiny. Je to touha létat, vznášet se, dívat se na řeku, která před vámi plyne jako věčnost. Těch emocí, různých zákoutí. Od temnoty až k radosti. Norové jsou hlavně uvěřitelní. Nemají problém s tím vložit progresivní motiv, zakouřené blues, severský vítr. A všechno dohromady to funguje. Pamatuji si, že někdy kolem roku 2000 jsem kamarádovi říkal, že tahle kapela je úkaz, k dokonalosti vybroušený drahokam. Letos svůj status opět potvrdili. Nedávno jsem v jedné hospodě potkal chlápka, který byl opilý. Měl vedle sebe urnu s popelem. Nevím proč, ale pokaždé si na něj vzpomenu, když poslouchám "Old Eyes, New Heart". Mám pocit, jakoby v pozadí stále tepalo srdce. Dívám se do tmy, naslouchám temnotě. Našlapuji opatrně, když se toulám přírodou. Vracím se zmrzlý a znovu otevírám knihu. Čtu si a hudba, hrající v pozadí, není nikdy kulisou. Naopak, vystoupí do popředí, strhne mě, rozdrásá moji duši i fantazii. Ne, přiznávám, má slova rozhodně nestačí. Nechme raději hovořit melodie. Jsou velmi silné, magické, je v nich obsažena věčnost. Někdy se dostanu do stavu, kdy chci být sám. To potom sedím v koutě a prosévám mezi prsty prach. Přemýšlím o světě, pokouším se zastavit čas. Album plné snění, naděje i smutku. Dokonalý obraz nás samých! Budete rozdrásáni! Křišťálově krásná hudba plná odkazů na naše vlastní kořeny i vznešenost! 


Asphyx says:

Sometimes I get to the point where I want to be alone. Then I sit in a corner and sift the dust between my fingers. Thinking about the world, trying to stop time. I read books with truth and pain in them. It's not sadness or depression. Rather, everything around me seems fast, crazy and strange. Or am I different? Sometimes it's good to stop and sort out the thoughts in my head. In these cases, music is very important to me. I'm looking forward to coming home from the woods and reading again. The new MADDER MORTEM is playing and a smile is starting to appear on my face.

There is an art to writing a good song. The Norwegians have a great talent for creating an absolutely captivating atmosphere. All it took was the first few notes and I was immediately hooked. Still, I waited a few weeks to see if the enthusiasm would wear off. It didn't happen, on the contrary, this year's album still drew me in and I love coming back to it. It has something that nobody else can do. A special mood, magnetism, power if you like. It's so nice to be alone in the company of this record.


It's amazing how after more than 25 years MADDER MORTEM are still fresh, fresh and fun to play. All that energy, gathered perhaps in the Norwegian nature (I can't help but feel it here), all that playfulness, the joy of music itself. Add to that the great talent and charismatic voice of Agnete M. Kirkevaag. All of this together is literally addictive. The band builds on their history, the foundation is still traditional doom metal, but they continue to develop their ideas. And it does so in such a way that you'll want to climb the nearest mountain, to look into the depths. It's a desire to fly, to float, to look at the river that flows before you like eternity. The emotions, the different corners. From darkness to joy. The Norwegians are mostly believable. They have no problem putting in a progressive motif, smoky blues, Nordic wind. And it all works together. I remember telling a friend sometime around 2000 that this band is a phenomenon, a gem cut to perfection. This year, they've reaffirmed their status. I met a guy in a pub the other day who was drunk. He had an urn with ashes next to it. I don't know why, but I always think of him when I listen to "Old Eyes, New Heart". I feel like my heart is still beating in the background. I look into the darkness, I listen to the darkness. I tread carefully as I wander through nature. I return, frozen, and reopen the book. I read and the music playing in the background is never a backdrop. On the contrary, it rises to the fore, sweeps me away, tears at my soul and my imagination. No, I admit, my words are not enough. Let the melodies do the talking. They are very powerful, magical, they contain eternity. Sometimes I get to the point where I want to be alone. Then I sit in a corner and sift the dust between my fingers. Thinking about the world, trying to stop time. An album full of dreams, hope and sadness. A perfect picture of ourselves! You'll be torn apart! Crystal beautiful music full of references to our own roots and grandeur!



tracklist:
1. Coming from the Dark
2. On Guard
3. Master Tongue
4. The Head That Wears the Crown
5. Cold Hard Rain
6. Unity
7. Towers
8. Here and Now
9. Things I´ll Never Do
10. Long Road

Line up:
Agnete M. Kirkevaag: Vocals
BP M. Kirkevaag: Guitar, vocals
Anders Langberg: Guitar
Tormod L. Moseng: Bass
Mads Solås: Drums



středa 21. února 2024

Recenze/reivew - VINCENT CROWLEY - Anthology Of Horror (2024)


VINCENT CROWLEY - Anthology Of Horror
CD 2024, Hammerheart Records

for english please scroll down

Nejhorší nejsou horory, které se odehrávají v kinech, ale ty které jsou v našich hlavách. Koneckonců, většina dobrých filmů byla inspirována krutou realitou. Tajemný dům na obalu nové desky VINCENTA CROWLEYHO tak hodně připomíná domov Normana Batese, který tak rád hlídal svoji matku. Propojení starého death metalu, děsivých nálad, pradávného heavy kovu a doomové atmosféry, vás přenese do těch nejšílenějších nočních můr. Poslouchám novou desku "Anthology Of Horror" a připadám si jako v dobách, kdy jsme si mezi sebou půjčovali staré VHS kazety. 

V hudbě je to hodně podobné. Také vám připadají nové skupiny i filmy příliš umělé a dokonalé? Raději volím mistra Hitchcocka a starý kov smrti. Neznám nic lepšího, než si pustit několik jeho snímků, přečíst si Psycho a potom si dát do hlavy novou desku těchto tmářů. Vše je chladné, temné, krvavé. Najednou se vše propojí a vy uvidíte záblesk nože ve tmě, když půjdete v noci do ledničky. Nebo je to jen představa? 


Vše je ohlodáno až na kost, riffy jsou klasické, tradiční, velmi dobře napsané. Vincent Crowley (ACHERON) zúročil svoje dlouholeté zkušenosti a nahrál se svými kolegy desku, která hoří jasným černým plamenem. Pokud jste vyrůstali na kapelách typu CANDLEMASS, BLACK SABBATH, MERCYFUL FATE a postupně jste se dostali ke smečkám jako VITAL REMAINS, POSSESSED, MASSACRE a dalším old school death metalovým kapelám, určitě oceníte i novou desku "Anthology Of Horror". Je to hodně podmanivá, nebál bych se napsat magická záležitost. Během poslechu se budete pohybovat na tenké hranici mezi krutou realitou a zlým snem. Bude vás pronásledovat sériový vrah, budete pitváni zaživa. Je to jako otevřít Pandořinu skříňku plnou pradávných chorob. Každý z nás máme nějaké tajemství. Mnohdy bývá hodně temné. Pánové jej vzali a vytáhli na povrch. A udělali to za pomocí skvělé hudby, s masivním a perfektně čitelným zvukem. Až po nějaké době vám dojde, že stojíte v krvavé mlze na starém, zdánlivě opuštěném hřbitově. Zazní první riff a z hrobů začnou vylézat nemrtví. Jejich tváře se budou usmívat, ale nebude to příjemný úsměv. Líbí se mi vlastně všechno. Obal, produkce, ale hlavně velké množství nápadů a motivů, které mě zcela pohltily. Možná je to tím, že mi podobná hudba koluje v krvi, možná tím, že máme podobnou hudební historii. Ani jedno mi ale nebráni v tom, abych si vše náležitě užil. Naopak, ze songů cítím obrovské nadšení pro věc, pro temné myšlenky, pro muziku jako takovou. To vše je potom podepřeno velkým talentem. Nejhorší nejsou horory, které se odehrávají v kinech, ale ty které jsou v našich hlavách. Nezapomínejte na to! Mrazivá, děsivá hororová symfonie! Heavy doom death metal, u kterého ožívají přízraky!


Asphyx says:

The worst horror movies aren't the ones that take place in cinemas, but the ones that are in our heads. After all, most good movies were inspired by harsh realities. The mysterious house on the cover of VINCENT CROWLEY's new album is so much like the home of Norman Bates, who loved to watch over his mother. The fusion of old death metal, eerie moods, ancient heavy metal and doom atmosphere will transport you to the craziest nightmares. I listen to the new album "Anthology Of Horror" and I feel like in the days when we used to borrow old VHS tapes from each other. 

It's a lot like that in music. Do you also find new bands and films too artificial and perfect? I prefer the master Hitchcock and the old metal of death. I don't know anything better than to put on a few of his films, read Psycho and then put a new record by these obscurantists in my head. Everything is cold, dark, bloody. Suddenly everything connects and you see the flash of a knife in the dark when you go to the fridge at night. Or is it just a fantasy?


Everything is gnawed to the bone, the riffs are classic, traditional, very well written. Vincent Crowley (ACHERON) has capitalized on his years of experience and recorded with his colleagues a record that burns with a bright black flame. If you grew up on bands like CANDLEMASS, BLACK SABBATH, MERCYFUL FATE and gradually got to bands like VITAL REMAINS, POSSESSED, MASSACRE and other old school death metal bands, you will appreciate the new album "Anthology Of Horror". It's a very captivating, I wouldn't be afraid to write magical affair. While listening to it you will be on the thin line between harsh reality and a bad dream. You will be haunted by a serial killer, you will be dissected alive. It's like opening a Pandora's box full of ancient diseases. We all have secrets. Often very dark. The gentlemen have taken it and brought it to the surface. And they did it with the help of great music, with a massive and perfectly clear sound. It's only after a while that you realise you're standing in a bloody fog in an old, seemingly abandoned graveyard. The first riff hits and the undead begin to crawl out of their graves. Their faces will smile, but it won't be a pleasant smile. I like everything about it. The cover, the production, but most of all the large number of ideas and themes that completely engulfed me. Maybe it's because I have similar music in my blood, maybe it's because we have a similar musical history. But neither of them prevents me from enjoying everything properly. On the contrary, from the songs I feel a huge enthusiasm for the cause, for the dark ideas, for the music itself. All this is then underpinned by great talent. The worst horror movies aren't the ones that take place in cinemas, but the ones that are in our heads. Don't forget that! A freezing, terrifying horror symphony! Heavy doom death metal that makes ghosts come alive!



TRACKLIST:
01. Intro VI VI VI
02. Amityville’s Horror
03. That Which Lurks Below the Sea
04. Under the Hanging Tree
05. Nowhere to Hyde
06. Blood Moon Lycanthropy
07. Gods of Crimson Cullings
08. Coupe De Poudre
09. Madame Laveau (Voodoo Queen)
10. Killer (King Diamond Cover, CD Bonustrack)

LINE-UP:
Vincent Crowley - Vocals
Art Taylor - Guitar
Eric Stewart - Guitar
Ryan Arter - Drums
Tim Wilson - Bass Guitar


pondělí 12. února 2024

Recenze/review - DWELLING BELOW - Dwelling Below (2023)


DWELLING BELOW - Dwelling Below
CD 2023, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Když jsem se ráno probudil, věděl jsem, že je něco jinak. Vstávám velmi brzy a většinou jednám zcela automaticky. Znáte to. Snídaně, naučené pohyby. Jenže teď jsem cítil ve vnitřnostech podivný tlak. Vše mi došlo až venku, když jsem za sebou zavřel dveře. Na zemi se rozpínaly paprsky jinovatky. V kostech se mi usadil neskutečný chlad a dostal jsem strach. Většinou už se dávno skoro ničeho nebojím, ale teď by se ve mě krve nedořezal. Obestřel mě smutek a hlavou mi létaly samé černé myšlenky. Odněkud začala hrát hudba. DWELLING BELOW, vyskočilo na displeji mého přehrávače. 

Našlapoval jsem opatrně. Notoricky známé ulice, domy, zahrady, vše bylo najednou šedivé, pokryté těžkou vrstvou beznaděje. Riffy se mi postupně zasekávaly do mozku a tělo se stávalo bezvládnou loutkou. Poslouchal jsem dál, dokud jsem nepřešel na druhou stranu, dokud jsem nepotkal přízraky. 


DWELLING BELOW je skupina, která je složená ze samých zkušených muzikantů (Acausal Intrusion, Hollowed Idols, Sermon of Rot). Ti moc dobře vědí, jak ošetřit zvuk, jaký vybrat motiv na obal. Vše je v pořádku, jak taky jinak. My se tak můžeme plně soustředit na pochmurný, temný death doom metal velmi vysoké kvality. Líbí se mi, jak kolem mě nejdřív skladby pomalu plynou, omotávají se kolem mě, postupně mě stahují do hlubiny, do močálů. A dělají to podobným stylem, jako třeba takoví AUTOPSY, INCANTATION, WINTER, a další skupiny, které umí kombinovat temnotu s chladem. Debutové album se pro mě stalo ihned velmi dobrým průvodcem záhrobím a užíval jsem si jednotlivé melodie. Je to spíše rituál, syrová a tajemná mantra, než jenom obyčejná deska. Doporučuji samotu, klid, nejlépe hlubokou noc a potom vynikne síla této nahrávky nejvíce. Bude se kolem vás plazit jako jedovatí hadi. Postupně vás uhrane a dostane se vám do žil. Představte si, že se vaše nejděsivější noční můry stanou šílenou realitou. Jako hororový film, na který nemůžete zapomenout. Tak na mě působí album "Dwelling Below". Pokud jste fanoušsci podobných záležitostí, tak rozhodně neváhajte. Budete pohřbeni zaživa a vše si vychutnáte ve staré plesnivé rakvi. Na zemi se začnou rozpínat paprsky jinovatky. V kostech se vám usadí neskutečný chlad a dostanete strach. Obestře vás smutek a hlavou vám začnou létat samé smutné myšlenky. Odněkud začane hrát hudba. Stanete se nemrtvým. Temný, studený doom death metal, u kterého se vám otevřou staré rány! Setkáte se s démony!


Asphyx says:

When I woke up this morning, I knew something was different. I wake up very early and usually act quite automatically. You know. Breakfast, learned movements. But now I felt a strange pressure in my gut. I didn't realise until I was outside, when I closed the door behind me. There were rays of frost on the ground. An incredible chill settled in my bones and I became afraid. Usually I'm almost afraid of nothing anymore, but now it wouldn't cut the blood in me. I was overwhelmed with sadness and all the black thoughts flew through my head. Music started playing from somewhere. DWELLING BELOW, popped up on my player screen. 

I treaded carefully. The notorious streets, houses, gardens, everything was suddenly grey, covered with a heavy layer of hopelessness. Riffs gradually jammed into my brain, and my body became a helpless puppet. I kept listening until I crossed over to the other side, until I met the ghosts.


DWELLING BELOW is a band that is composed of all experienced musicians (Acausal Intrusion, Hollowed Idols, Sermon of Rot). They know very well how to treat the sound, what motif to choose for the cover. Everything is fine, how else. We can fully concentrate on gloomy, dark death doom metal of very high quality. I like the way the songs flow slowly at first, wrapping around me, gradually pulling me down into the depths, into the swamps. And they do it in a similar style to bands like AUTOPSY, INCANTATION, WINTER, and other bands that can combine darkness with coldness. The debut album immediately became a very good guide to the underworld for me and I enjoyed the individual tunes. It's more of a ritual, a raw and mysterious mantra, than just an ordinary album. I recommend solitude, quiet, preferably a deep night, and then the power of this record will shine through the most. It will slither around you like venomous snakes. Gradually, it will eat you and get into your veins. Imagine your most terrifying nightmares becoming an insane reality. Like a horror movie you can't forget. That's what "Dwelling Below" does for me. If you're a fan of this sort of thing, don't hesitate. You'll be buried alive and enjoy everything in a moldy old coffin. The ground will be covered in rays of rain. An incredible chill will settle in your bones and you'll get scared. You'll be overwhelmed with sadness and all sorts of sad thoughts will fly through your head. Music starts playing from somewhere. You become undead. Dark, cold doom death metal that opens old wounds! You'll meet demons!



tracklist:
1.Attraction Vulgarity
2.Swallowed
3.Emergence Sublimation
4.Sheltered Acceptance

Line up -
Jared Moran (Acausal Intrusion, Occulsed) - Drums and vocals
Anthony Wheeler (Hollowed Idols) - Bass
Nicolas Turner (Acausal Intrusion, Sermon of Rot) - Guitar

Artwork by Alex Shadrin/Nether Temple Design

čtvrtek 8. února 2024

Recenze/review - SPECTRAL VOICE - Sparagmos (2024)


SPECTRAL VOICE - Sparagmos
CD 2024, Dark Descent Records

for english please scroll down

Navštěvuji tato podivná místa již dlouhé roky. Daleko za městem, v hlubokých lesích, je močál, který občas vydá děsivé svědectví. Na povrch vyplouvají mrtvá zohavená těla, o kterých nikdo neví, odkud jsou. Pach rozkládajícího se masa, hejna much, krkavci posedávající všude kolem a čekající na mršinu. Bělavé kosti, lebky které žalují. Stává se to pokaždé, když poslouchám nějakou nahrávku, o které si myslím, že není z našeho světa. Novinka amerických tmářů SPECTRAL VOICE"Sparagmos" musela vzniknout někde v těchto místech.

Když si ji totiž pustíte, ucítíte v kostech chlad a vaše oči se zbarví do krve. Jedná se teprve o druhé dlouhohrající album kapely (odkaz na přechozí počin "Eroded Corridors of Unbeing" naleznete dole pod článkem). Opět je to mokvající směs temného a mocného doom death  metalu, který je napsaný velmi originálně a zajímavě. 


Není žádným tajemstvím, že tahle smečka je personálně propojena s kapelami jako BLOOD INCANTATION, BLACK CURSE, CHTHONIC DEITY a spoustou dalších, zaobírajících se převážně posledními věcmi člověka na světě. My staří hrobníci moc dobře víme, že krása pohřebnictví je v její naléhavosti a vznešenosti. I základem hudby SPECTRAL VOICE je absolutní tma. Postupně jsem se dostával do rauše, deska mi připomíná nějakou pradávnou mantru, kterou kapela exhumovala a podpořila svojí hudbou. Je to hodně návykové, jedovaté album,  které vám zkazí veškerou krev v těle. Představte si močál, obklopující malý hřbitov v lesích. Také cítíte fyzickou přítomnost smrti? Není to jenom skvělým  zvukem (Arthur Rizk - recording, mixing, mastering) a kosterným obalem (Manifester). Jsou to hlavně nápady, schopnost kapely navodit potřebně pochmurné nálady. Opravdu mám pocit, že mě jednotlivé skladby stahují pomalu do hlubin. Každý další krok, každá další snaha mě dusí a pálí. Dochází mě dech, abych se nakonec utopil a rozplynul se ve věčnosti. "Sparagmos" je nahrávkou, která by mohla dělat dobře všem prokletým, všem, kteří prodali svoji duši ďáblu. Pokud se vám líbí kapely jako ABHORRENCE, DISEMBOWELMENT, CIANIDE, DECOMPOSED, GRAVE MIASMA, INCANTATION, DISMA, budete určitě spokojeni. Pach rozkládajícího se masa, hejna much, krkavci posedávající všude kolem a čekající na mršinu. Bělavé kosti, lebky které žalují. Stává se to pokaždé, když poslouchám nějakou nahrávku, o které si myslím, že není z našeho světa. Pradávná, naléhavá, pohřební, doom death metalová agonie! Posmrtné ozvěny děsivých rituálů!


Asphyx says:

I have been visiting these strange places for many years. Far outside the city, in the deep woods, there is a swamp that sometimes gives eerie testimony. Dead, mutilated bodies float to the surface and no one knows where they came from. The smell of decaying flesh, swarms of flies, ravens sitting around waiting for carrion. Whitish bones, skulls that grieve. It happens every time I listen to a record I think isn't from our world. The new release from American darkies SPECTRAL VOICE - "Sparagmos" must have been made somewhere in these places.

Because when you listen to it, you will feel the cold in your bones and your eyes will turn bloodshot. This is only the band's second full-length album (the link to the previous release "Eroded Corridors of Unbeing" can be found at the bottom of the article). Once again, it's a blistering blend of dark and powerful doom death metal that is written in a very original and interesting way.


It's no secret that this pack is personally connected with bands like BLOOD INCANTATION, BLACK CURSE, CHTHONIC DEITY and many others, dealing mostly with the last things in the world. We old undertakers know all too well that the beauty of the funeral business is in its urgency and grandeur. Even the foundation of SPECTRAL VOICE's music is absolute darkness. Gradually getting into a high, the record reminds me of some ancient mantra that the band exhumed and supported with their music. It's a very addictive, poisonous album that will ruin all the blood in your body. Imagine a swamp surrounding a small cemetery in the woods. Do you also feel the physical presence of death? It's not just the great sound (Arthur Rizk - recording, mixing, mastering) and the skeletal cover art (Manifester). It's mainly the ideas, the band's ability to evoke the necessary gloomy mood. I really feel that the individual songs are slowly pulling me down into the depths. Each step, each effort suffocates and burns me. I run out of breath, only to eventually drown and dissolve into eternity. "Sparagmos" is a record that could do good to all the damned, all those who have sold their souls to the devil. If you like bands like ABHORRENCE, DISEMBOWELMENT, CIANIDE, DECOMPOSED, GRAVE MIASMA, INCANTATION, DISMA, you will be satisfied. The smell of decomposing flesh, swarms of flies, ravens sitting all around waiting for a carcass. Whitish bones, skulls that grieve. It happens every time I listen to a record I think is not of our world. Ancient, urgent, funereal, doom death metal agony! The afterlife echoes of horrific rituals!


Recenze/review - SPECTRAL VOICE - Eroded Corridors of Unbeing (2017):


TRACKLIST:
1. Be Cadaver
2. Red Feasts Condensed Into One
3. Sinew Censer
4. Death's Knell Rings in Eternity

LINE-UP:
Morris Kolontyrsky - Guitar
Paul Riedl - Guitar
Jeff Barrett - Bass
Eli Wendler - Drums / Vocals


https://www.ddmsuo.eu (European webstore)

středa 7. února 2024

Recenze/review - SOULMASS - Principality of Mechanical Violence (2024)


SOULMASS - Principality of Mechanical Violence
CD 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Myslím si, že už jsme hodně blízko. Ovládáni na dálku pochodujeme v zástupech. Lidští roboti nás brzy nahradí a možná i zabijí. Ty nejtemnější zákoutí myslí dávných spisovatelů sci-fi se brzy stanou krutou skutečností. Nejsem velký znalec japonského military animé GUNDAM, ale co se týká hudby SOULMASS, tak tu mám rád od jejich počátků. Kombinace doomu a death metalu dělala vždy dobře mé zkažené duši. Navíc bydlím v průmyslovém městě a v továrnách trávím celý svůj život.

Pamatujte na to, že stroje nikdy nespí. Vždy čekají, až je oživíte. S hudbou těchto floridských maniaků je to hodně podobné. Stačí pár prvních tónů a hned máte pocit, že k vám promlouvá odněkud z černých hlubin vesmíru. Vše je ohlodané na kost, chladné a bolestivé. Mrtvolné.


Tahle smečka nemá ve své diskografii žádnou slabou desku. Vše je vždy velmi propracované, kvalitní a neskutečně surové. Letos jsou SOULMASS více přímočařejší, jdou rovnou na věc a připadá mi, že ubylo trošku doom metalových pasáží. Kapela se lehce inspiruje takovými smečkami jako BOLT THROWER, ENTOMBED a samozřejmě doomovými klasiky. To ale není zase tolik důležité. Hlavní je celkový dojem, atmosféra. Opravdu si při poslechu připadám, že mě unesli vetřelci a budou na mě dělat pokusy. Jednotlivé riffy, motivy, se mi dostaly pod pod kůži. Muzika se stala mojí součástí a hlavou mi opět létaly divoké fantazie. Je to hodně návykový materiál, který se velmi dobře poslouchá. I po delší době je stále co objevovat. "Principality of Mechanical Violence" je také albem, které má velmi povedený obal. Ten perfektně sedne k nahrávce a jednotlivým nápadům. Je pod ním podepsán Samuel Nelson. Skvělá práce! Jako bych se ocitl na planetě, na které fouká jedovatý vítr. Všechno jsme dávno zničili. Mrtvé řeky, moře bez života, lesy s pahýly stromů. Nálada celé desky je pochmurná, chladná a odráží ty nejtemnější lidské myšlenky. Co budete jednou dělat, až se vzbouří váš vlastní robot? Vaše přesná kopie? Zabijete ho? Zabijete sebe? Otázek je velké množství a odpovědí málo. Nevíme, co nám přinese budoucnost. Ale když si dávám SOULMASS do uší a užívám si pestrou a košatou stavbu skladeb, i v černých odstínech zabarvené nálady, moc dobře vím, že letos se pánům povedl další z jejich skvělých opusů. Všechno sedí perfektně na svých místech a skladby obsahují velké množství tlaku a energie. Vesmírná doom death metalová odysea plná chladu a absolutní tmy! Symfonie ze vzdálených světů!


Asphyx says:

I think we're pretty close. Remote-controlled, we're marching in droves. The human robots will soon replace us and possibly kill us. The darkest recesses of the minds of ancient science fiction writers will soon become a harsh reality. I'm not a big connoisseur of the Japanese military anime GUNDAM, but as far as SOULMASS music goes, I've loved it since their early days. The combination of doom and death metal has always done my wicked soul good. Plus, I live in an industrial city and have spent my whole life in factories.

Remember, machines never sleep. They're always waiting for you to bring them back to life. It's much the same with the music of these Florida maniacs. Just the first few notes and you feel like it's speaking to you from somewhere in the black depths of space. It's all gnawed to the bone, cold and painful. Dead.


This pack doesn't have a weak record in their discography. Everything is always very sophisticated, high quality and incredibly raw. This year SOULMASS are more straightforward, they go straight to the point and it seems to me that there is a bit less doom metal passages. The band is slightly inspired by such packs as BOLT THROWER, ENTOMBED and of course doom classics. But that's not so important. The main thing is the overall impression, the atmosphere. I really feel like I've been kidnapped by aliens and will be experimented on. Individual riffs, motifs, got under my skin. The music became a part of me and my head was flying wild fantasies again. It's very addictive stuff that's very easy to listen to. Even after a long time there is still a lot to discover. "Principality of Mechanical Violence" is also an album that has a very hilarious cover. It fits perfectly with the record and the individual ideas. It's signed by Samuel Nelson. Well done! I feel like I'm on a planet with a poisonous wind. We destroyed everything a long time ago. Dead rivers, lifeless seas, forests with tree stumps. The mood of the whole album is gloomy, cold and reflects the darkest human thoughts. What will you do one day when your own robot rebels? Your exact replica? Will you kill it? Kill yourself? The questions are many and the answers are few. We don't know what the future holds. But as I put SOULMASS in my ears and enjoy the colourful and colourful song construction, even the black tinged moods, I know very well that this year the gentlemen have delivered another of their great opuses. Everything fits perfectly in place and the songs contain a great deal of pressure and energy. A cosmic doom death metal odyssey full of cold and absolute darkness! A symphony from distant worlds!


about SOULMASS on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. Jet Stream Attack (03:51)
02. Cold-Blooded Calculation (02:54)
03. Living Dead Division (04:26)
04. Stardust (04:13)
05. Colony Drop (01:47)
06. Nothing Left (04:24)
07. Red Comet (03:00)
08. Victory Is Mine (02:21)
09. At the Bottom of the Gravity Well (08:55)

band:
Lux Edwards - Vocals, Lyrics
Brett Windnagle - All Instruments, Programming, Mixing

Michael Goodrich - Mastering
Samuel Nelson - Album Cover


sobota 27. ledna 2024

Interview - CONVOCATION - A dark, freezing doom death metal opus!

Interview with funeral doom death metal band from Finland - CONVOCATION.

Answered L. and M.N. , thank you!

Recenze/review - CONVOCATION - No Dawn for the Caliginous Night (2023):

Ave CONVOCATION! I was up very early this morning. There was snow outside and I walked several kilometres to work. It was freezing, -18 degrees Celsius and I was listening to your new album "No Dawn for the Caliginous Night" on the way. There were heavy black clouds over the city. Somehow both music and nature came together for me. I have to compliment you, the new album is really very good. How was it made? And where did you want to go from the last record?

L: Thank you. That sounds like a really good way of listening to the album although -18 is tad too much for my liking. We somehow wanted to create an album that is not “urban” or “nature” in its atmosphere but somehow a bit beyond that - otherworldly maybe. We didn´t have that clear vision of where should we go after Ashes Coalesce but instead we just explored a bit, created songs and tried to figure out what kind of big picture will appear for us.


I've been following your musical journey since the very beginning. And every time I listen to one of your records I imagine deep and dark forests somewhere near you, in Finland. Does the environment you live in influence you in any way? I mean now a certain melancholy, maybe even sadness, eternity, that can be heard in your music. Where do you come up with most of the themes for the new songs?

MN: Well this is the land of darkness, suicides and alcohol problems. So, of course it has an influence on us.

L: I´d say it definitely does influence a lot. I live in a place where on the other side there´s city and other other fields and forests. I tend to do walks there on the nature quite a bit and soak in that atmosphere. It´s where I am at peace the most. And I am definitely sure about being Finnish does affect a lot. We grew up with listening to stories of all kinds of hardships and life after wars and the general mentality and mood is very bleak. Most of the music in the radio is very melancholic and lyrics always deal with some problems. “Everything is horrible”.

We did work on the themes together with Marko and ended up digging into human psyche the most.

How do CONVOCATION actually compose, create new material? I understand that Lauri Laaksonen creates all the music and then Marko Neuman sings the vocals? How is the songwriting for CONVOCATION and DESOLATE SHRINE different?

L: From the basic process point of view it´s not that different. I work on ideas first in my head, then with either guitar of keyboard and see where to flow takes me. But I work differently in a smaller scale with Convocation and DS. I have different guitar that I use, I write way more with keyboard with Convocation and so on. It´s a different kind of mindset nowadays.


Why did you decide to play doom metal in particular? What fascinates you about this style? For me it's like I need to calm down in today's fast-paced world, to stop, to collect my thoughts. I really like to read books with your records. I like to wander in the woods at the weekend and when I come back I sit in my chair and read. I listen to "No Dawn for the Caliginous Night" and then I feel cleansed. How do you feel about this style?

L: That´s a really good question. I think originally I wanted to do more with keyboards, organs and such instruments as I had used them in few DS songs already. And it was always on the slower parts. So that lead to the conclusion that I want to go deeper into that realm. It wasn´t from the kind of “fan” perspective that I wanted to make doom (funeral or otherwise) because of I like certain bands. It was purely a step further down the road. It felt natural and interesting. I might as well now come clean that I do not listen very much doom metal myself compared to black- and deathmetal for example.

MN: To me personally, I'm not a huge Doom Metal fan. I like some Death Doom combinations, but like traditional Doom, no. Except Profetus. I love that band.

I understand completely. I also tend to put some albums on when I do basically anything other than music. Artwork, chores, reading and so on. For some reason having albums on background makes me very immersed with them as I don´t TRY to listen to anything. The music just works it´s magic from background to (sub)consciousness.

The Czech Republic is a small country in the middle of Europe. We are a former socialist country. Yet, when we talk with our friends in the pub, we like Finland very much. Your culture, your nature (if you only knew how many documentaries I've seen about your nature!). Somehow I feel that we perceive music very similarly. I feel like when a band from your country plays somewhere (I love SOLOTHUS, PURTENANCE and many others!), I understand them, I like the way they play. How do you perceive your scene and bands? Do you stick together? Do you support each other?

L: It might have something to do with our past, being subjugated by a much larger country and then getting free of that afterwards. It leaves a huge mark on culture and people. The interesting thing is that for me, even through I love our nature, it is not that super special in a way. I always look abroad for example Norway how amazing their nature is and so on. I guess it´s a human condition to always look elsewhere, right? I mean, you have amazing nature just as well and beautiful cities.

MN: I book and organize shows for a few Finnish Death Metal bands and work in Helsinki Death Fest etc. So, I support Death Metal bands in Finland. As I see it, we stick together and support each other.

I´d say we try to stick together and we are very very connected. But honestly, we (Convocation for example and, sorry guys, Solothus as well) are more of the “older generation” nowadays. I hope that the younger ones will carry the torch but I haven´t been in much contact with them. If they exists, hah. Of course we are a country with a small population so when you know guys that play instruments well and share similar interests, you tend to befriend them and do all kinds of shit together. Share tips, listen to music, talk about movies, life, drink and party together and so on.


I work in a company that bought one of your factories a few years ago. My colleagues, when they come to Helsinki, rave about the city. The food, the drink, the environment. But when I ask them about clubs, they don't know because they don't listen to metal. Do you play with CONVOCATION anywhere? Or are you just a band that records albums? Can you recommend a good club? Just so I know when I finally get to you. How are CONVOCATION doing with live performances in general?

L: Huh, interesting. I´d like to know which one. At the moment we don´t have a stable live line-up so no gigs. But we might in the future do something about that. Helsinki is a nice place but like most cities, it is not instantly visible. Lot´s of the nice places are maybe harder to find and requires a bit of exploration. I personally fell in love with Helsinki again when I was spending a summer to write around the city just randomly going here and there. It gives you new perspective to “old boring city”.

One thing that is a shame though is that our clubs for live music are going down the toilet. Many of the good mid-size places have done down under and there has been no replacement. So it's either really really small clubs or huge arenas and nothing in between.

I have to get back to the new album. I can't help but ask, what studio did you record in, who is signed for mixing and mastering? Because the sound is really chilling, beautifully clear and perfectly expresses the overall atmosphere of the album.

L: Thanks. It´s all me with the mastering done by Greg Chandler. I worked with the album in my, eh, mobile studio “Desolate Dungeon” where I recorded drums and all the other instruments. A long process, but I do think it was worth all the trouble. That was exactly my goal - to have a bit more clarity on the textures without sacrificing too much of the heaviness. Really hard balance to maintain but overall it worked out well enough.


The cover also complements your music beautifully. Am I wrong in thinking it's a photo? Where was it taken and who is the author? Or is it a painted picture? It really caught my eye because that's what the sky looked like when I first heard your new record.

L: It´s a digital painting by me. It's a thematic summary of the album in a nutshell but done in a way that it´s not instantly noticeable. Nor even very somber. Basically it is a kind of serene scenery in daylight but clouds and/or some entities are there to not just block the sun but strangle it forever. The entites are reaching each other and soon to be linked, strangling the light. It is, like the album title itself, an analogue of depression, dementia or any other severe disease clouding or poisoning one´s mind. I wanted to get a bit of old Anathema and Candlemass feel to it but it is also pretty generic Finnish scenery. I was driving from the middle of the Finland back home to south and the weather was kind of like that: sunny but constantly shifting patches of clouds formed very dark shadows all over and at the end the light didn´t reach the ground anymore. I was at that moment thinking of the concept for the cover art and realised that damnit, it´s in front of me the whole time.

How did you get into music in the first place? Who was your role model? Do you have any musical training? What was the first band you played in? What was your first gig? Tell me, tell me...

MN: I had no role models. I was into extreme metal at an early age, but I didn't look up to no one. I don’t know why, I just didn’t. I have some musical training, but i learned more by studying myself. For example, singing and screaming in the shower. My first gig? The year was 1995. We (yes the band had a name) were drunk, we let minors in secretly through the back door, broke some instruments and cabinets (not our own), one of us got beaten up and we were thrown out from our own gig. Total disaster. Loved every second of it.

L: I was forced to play piano as a kid but I ended up doing more basic kids stuff - playing football, computer games and so on. It wasn´t really that interesting to me especially because I was forced to play songs from the notes. I found it very boring and I kind of understood the value of music in my life better when I got the means to Create it myself. Not just play what other people have already written.

I´m not sure about role models. Those shifted probably every year. For drums probably Lombardo from Slayer way back in the 80´s. But overall, it could have been anyone or anything. Alice in Chains, The Prodigy, Katatonia, Emperor, Kingston Wall (a Finnish prog trio), Classical music, Dracula´s Soundtrack, you name it. My first gig was probably some Christmas or summer festival of school. I was one of the few people at school that wanted or could play the drums so I was asked to help out many times. Hated that, haha.


Necessary question at the end. What is CONVOCATION planning in the next few months? Do you have any message for the fans? Here's your space...

L: I´m going to track drums for one song that will, along with another that didn´t fit on the album, be on a split. So two new songs upcoming!

Thanks for the interview and of course thanks all for the support. It is very appreciated especially during these long and dark days of december.

Thank you very much for the interview. I really appreciate it. I already know what I'm going to listen to tomorrow on my way to work. It's supposed to be freezing again, and I think "No Dawn for the Caliginous Night" is an obvious choice for me. It's an excellent album, thanks a lot for your music too! Have the best of luck!

L: Sounds like a an excellent plan. And best of luck to you as well!

Recenze/review - CONVOCATION - No Dawn for the Caliginous Night (2023):






---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER