CROCELL - Of Frost, Of Flame, Of Flesh
CD 2024, Emanzipation Productions
for english please scroll down
Vlastně ani nevím, proč mě zavřeli. Vždycky jsem si myslel, že jsme svobodná země, že můžeme v klidu diskutovat a mít jiný názor. Jenže jsem se mýlil. Chytili mě uprostřed krásného dne, svázali a začali mučit. Ptali se mě na otázky, na které nešlo odpovědět dobře. Ve staré plesnivé kobce, s krysami, které mi vyprávějí příběhy mých předchůdců. Sežrali je, když odešli na druhou stranu. Když po nich zůstala jenom hromada kostí a masa. A také názory, které jsou proti Bohu.
Sledovat diskografii dánských CROCELL je velmi zajímavé. Pánové mají svůj styl, poznáte je během několik okamžiků. Pokud máte rádi mrazivé melodie a temnotu, tak neváhejte ani chvilku. I skladby z nového alba se mi otiskly do mysli jako nějaký krvavý cejch. Zanechali ve mě stopu a rád jsem se toulal tichým městem a u toho poslouchal "Of Frost, Of Flame, Of Flesh".
Dánové mají zkrátka talent na to, napsat dobré motivy. Užívám si chladný a dobře čitelný zvuk, i zvláštní neklid, nebál bych se napsat melancholii, které ze skladeb odkapávají jako krev z čerstvé rány. CROCELL umí být suroví a divocí, nebojí se ale ani přemýšlivějších, naléhavých melodií. Tenhle koktejl mi opravdu chutná, pod to se vám klidně podepíšu. Kapela se volně inspirovala ve stejných katakombách, jako smečky typu GOD DETHRONED, NECROPHOBIC, MARDUK, BÖLZER. A udělali to velmi elegantně a zkušeně. Navíc přidali pestrou paletu, do šedé a černé zabarvených vlastních nápadů a invence. Poslouchat "Of Frost, Of Flame, Of Flesh" je opravdu jako být zavřený v plesnivé kobce a čekat na poslední soud. Nebo se dívat a mrtvou řeku, jen tak se vznášet. Také cítíte v kostech chlad? Já ano. Nové album je pro mě přesně ten druh muziky, kterou raději poslouchám, než abych o ní psal. Pokaždé čekám, až se setmí, až spadnou mraky na zem. Jsem jako šelma na lovu, která pronásleduje svoji kořist. Ano, v téhle nahrávce je něco živočišného, rustikálního a opravdového, něco, co odlišuje dobré desky od těch špatných. Dánům se povedlo mě přikovat na zeď, proklít moji duši a navěky mě spoutat pavučinami. Utíkám lesem a větve mě drásají do krve. Ukrývám se ve stínu. Moc dobře vím, že mě jednou chytí, ale než se tak stane, budu tohle album poslouchat stále dál. Je totiž skvělé nejen po formální stránce (zvuk i obal se opravdu povedly), ale má v sobě něco navíc. Něco magického, co mě stále přitahuje. Mrazivý, temný black death metalový blizzard! Vaše kosti popraskají chladem!
Asphyx says:
Actually, I don't even know why I was arrested. I always thought we were a free country, that we could discuss and have a different opinion in peace. But I was wrong. They caught me in the middle of a beautiful day, tied me up and started torturing me. They asked me questions I couldn't answer well. In a moldy old dungeon, with rats telling me stories of my predecessors. They ate them when they went to the other side. When all that was left was a pile of bones and flesh. And opinions that are against God.
It's very interesting to follow the discography of Danish CROCELL. The gentlemen have their own style, you get to know them in a few moments. If you like chilling melodies and darkness, don't hesitate a moment. Even the tracks from the new album imprinted themselves on my mind like some kind of bloody brand. They left a mark on me and I liked to wander through the silent city listening to "Of Frost, Of Flame, Of Flesh".
The Danes simply have a knack for writing good themes. I enjoy the cool and clear sound, and the strange restlessness, I wouldn't be afraid to write melancholy, that drips from the songs like blood from a fresh wound. CROCELL can be raw and ferocious, but they're not afraid of more thoughtful, urgent melodies either. I really like this cocktail, I'll happily sign my name to that. The band is loosely inspired in the same catacombs as the likes of GOD DETHRONED, NECROPHOBIC, MARDUK, BÖLZER. And they did it very elegantly and expertly. Plus, they added a colourful palette, tinged in grey and black with their own ideas and inventiveness. Listening to "Of Frost, Of Flame, Of Flesh" is really like being locked in a moldy dungeon and waiting for the last judgement. Or watching and dead river, just floating. Do you feel the cold in your bones too? I do. For me, the new album is exactly the kind of music I prefer to listen to rather than write about. I'm always waiting for it to get dark, for the clouds to fall to the ground. I'm like a beast on the hunt, stalking its prey. Yes, there is something animalistic, rustic and real in this record, something that separates the good records from the bad ones. The Danes have succeeded in nailing me to the wall, cursing my soul, and binding me forever with cobwebs. I'm running through the woods and the branches are tearing my blood. I hide in the shadows. I know very well that one day I'll be caught, but until that happens, I'll keep listening to this album. It's not only great formally (the sound and the cover are really good), but it has something extra. Something magical that still attracts me. A frosty, dark black death metal blizzard! Your bones will crack with cold!
1. Search Of Solace
2. Chanting Fire
3. Claws Of Piety
4. Serpent's Hunger
5. Vortex
6. Of Frost, Of Flame, Of Flesh
7. Fierce Desire
8. Epilogue
Lineup:
Asbjørn Steffensen – vocals
Tommy Christensen – guitar
Mads B. H. Gath – guitar
Uffe Laustsen-Jensen – bass
Andreas Posselt – drums
.jpg)
