DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemmelodic death metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemmelodic death metal. Zobrazit všechny příspěvky

středa 2. dubna 2025

Recenze/review - WRETCHED PATH - Sea of Death (2025)


WRETCHED PATH - Sea of Death
CD 2025, Inverse Records

for english please scroll down

Vznáším se na hladině. Mezi zbytky zničené lodi, s krvavou skvrnou kolem hlavy. Padám do hlubiny a sleduji, jak kolem mě umírají ostatní. Zničili jsme postupně vše krásné. Jedovatá voda, děs v očích. Všichni jsme chyceni do sítí, které jsme si sami upletli. Svojí vlastní hloupostí, svými egy, svým strachem. Existují kapely, na jejichž nahrávky se vždy velmi těším. O finských WRETCHED PATH jsem psal již v roce 2022 u příležitosti vydání jejich debutového alba "Heavy Lies the Crown". Máme i krátký rozhovor (odkazy naleznete dole pod dnešním článkem).

Líbil se mi tehdy celkový přístup kapely k muzice jako takové, jejich nadšení pro chladné melodie, jejich schopnost vyjádřit temnotu. Letos pánové pokračují tam, kde minule přestali, navazují na předchozí myšlenky a motivy. Mám pocit, že se možná i trošku vracejí více ke kořenům samotného death metalu. Stále u toho mají svůj vlastní, originální výraz a obličej. Při poslechu mám opravdu pocit, že se topím v hlubinách jedovatého oceánu. 


Základem je zde stále melodický death metal ze severu (BLOODBATH, THE CROWN, HYPOCRISY, EDGE OF SANITY, ENTOMBED, DISMEMBER). Přidávány jsou potom vlastní, neotřelé a zajímavé myšlenky. Celým albem se navíc vznáší taková zvláštní, melancholická, záhadná atmosféra. Jedná se přesně o takový ten druh muziky, kterou když posloucháte delší čas, tak se vám dostane do krve i do podvědomí. Začne vás hlodat zevnitř, jako nějaký červ. Album se mi pomalu usadilo v hlavě, stalo se mojí součástí a vždycky jsem se těšil celý den, až se zavřu do svého pokoje, zhasnu všechna světla a zapnu play. WRETCHED PATH si dokáží hrát s náladami jako šelma se svojí kořistí. Jednou jsou syroví a drsní, potom na chvilku zvolní, aby nechali vyniknout tmu a chlad, aby vás nakonec totálně zničili. Líbí se mi silné melodie, oceňuji dobře čitelný vokál se zajímavou barvou a odstínem. Určitě to znáte. Pokud posloucháte hudbu srdcem jako já, tak jste určitě zažili momenty, ve kterých jasně a zřetelně víte, o čem kapela hraje, jste na stejné vlně. Chybí mi snad jenom jediné. Rád bych tuhle smečku viděl někde naživo. Zajímalo by mě, jak dokáže svoji hudbu přenést na pódium. Povedený je i zvuk (Jussi Riikonen - mixing, mastering, Teemu Grönberg - recording). Jestliže bylo pro mě jejich první album zajímavým zjevením, tak letos pánové potvrdili svoji silnou pozici a já nemohu jinak, než se stát jejich fanouškem. Z novinky je totiž cítit opravdovost, ryzost, upřímnost. Věřím jim každou notu, melodií, úder do bicích. Tahle deska v sobě má feeling, sílu, nakumulovanou energii. Je jako sopka, která se právě probudila. Jenom s tím rozdílem, že z ní nevytéká láva, ale led. Vznáším se na hladině. Mezi zbytky zničené lodi, s krvavou skvrnou kolem hlavy. Padám do hlubiny a sleduji, jak kolem mě umírají ostatní. Zničili jsme postupně vše krásné. Jedovatá voda, děs v očích. Všichni jsme chyceni do sítí, které jsme si sami upletli. Chladná a temná death metalová nahrávka se silnými melodiemi, které se vám zadřou až do morku kostí! Uhrančivé, majestátní, podmanivé!

Asphyx says:

I'm floating on the surface. Among the remains of a destroyed ship, with a bloodstain around my head. I fall into the depths and watch others die around me. We've destroyed everything beautiful. The poisonous water, the terror in our eyes. We're all caught in nets of our own making. Our own stupidity, our egos, our fear. There are bands whose records I always look forward to. I wrote about Finland's WRETCHED PATH back in 2022 on the occasion of the release of their debut album "Heavy Lies the Crown". We also have a short interview (links can be found at the bottom of today's article).

I liked the band's overall approach to music at that time, their passion for cold melodies, their ability to express darkness. This year the gentlemen pick up where they left off last time, picking up on previous ideas and themes. I feel that they may even be returning a bit more to the roots of death metal itself. They still have their own, original expression and face to it. I really feel like I'm drowning in the depths of a poisonous ocean when I listen to them.


The basis here is still melodic death metal from the north (BLOODBATH, THE CROWN, HYPOCRISY, EDGE OF SANITY, ENTOMBED, DISMEMBER). Then their own, new and interesting ideas are added. Moreover, a strange, melancholic, mysterious atmosphere floats through the whole album. This is exactly the kind of music that, when you listen to it for a long time, gets into your blood and subconscious. It starts gnawing at you from the inside, like a worm. The album slowly settled in my head, became a part of me, and I always looked forward to locking myself in my room all day, turning off all the lights and putting it on. WRETCHED PATH can play with moods like a beast with its prey. One minute they're raw and harsh, then they slow down for a moment to let the darkness and coldness stand out, and finally they totally destroy you. I like the strong melodies, I appreciate the easy to read vocals with interesting color and tone. I'm sure you know it. If you listen to music with your heart like I do, you've definitely experienced moments where you know clearly and distinctly what the band is playing about, you're on the same wavelength. There's only one thing missing. I'd love to see this bunch live somewhere. I'd be interested to see how they can bring their music to the stage. The sound is great too (Jussi Riikonen - mixing, mastering, Teemu Grönberg - recording). If their first album was an interesting revelation for me, this year the gentlemen have confirmed their strong position and I can't help but become a fan. The new album reeks of genuineness, sincerity, honesty. I trust them with every note, melody, drum beat. This record has feeling, power, accumulated energy. It's like a volcano that just woke up. Only the only difference is that it's not lava coming out of it, it's ice. I'm floating on the surface. Among the remains of a destroyed ship, with a bloodstain around my head. I fall into the depths and watch others die around me. We've destroyed everything beautiful. The poisonous water, the terror in our eyes. We're all caught in nets of our own making. A cold and dark death metal record with powerful melodies that will chill you to the core! Enchanting, majestic, captivating!



about WRETCHED PATH on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
1. Release Of Violence
2. Death Machine
3. Apophis
4. False God
5. Rot Alone
6. Violence Within
7. Wretched Path
8. Sea Of Death

band:
Nico Hartonen - Bass
Seppo Tarvainen - Drums
Tapio Sintonen - Guitars
Teemu Grönberg - Guitars
Esa Salminen - Vocals



pondělí 23. prosince 2024

Recenze/review - GOREBRINGER - Condemned to Suffer (2024)


GOREBRINGER - Condemned to Suffer
CD 2024, Great Dane Records

for english please scroll down

Vzduchem se vznáší pach nedávno zaschlé krve a v kostech cítím chlad. Tenhle sen se mi vrací s pravidelností a krutostí. Vstupuji v něm do starého chrámu, ve kterém byla kdysi obětována těla nevinných. Vnímám jejich bolest, slyším nářek a prosby o milost. Jsem tichým stínem, našeptávačem v temnotě a stává se mi to pokaždé, když poslouchám nové album britských GOREBRINGER. Kapely, která hraje melodický death metal takovým zvláštním  a zajímavým způsobem. 

Všímavý a pečlivý čtenář ví, že jsme se téhle smečce již jednou věnovali. Její předchozí album "Terrified Beyond Measure" (recenze je odkazována dole pod článkem) bylo nejen stylovým, k dokonalosti vybroušeným drahokamem, ale i poctivě odvedenou prací. I letos pánové pokračují ve své energické, temné a chladné jízdě. Opět se jedná o zásek, který vás nenechá ani chvilku v klidu. 


Abych pravdu řekl, tak mě nová deska doslova pohltila. Její podmanivá, mrazivě neotřelá atmosféra ve mě vyvolala velké množství emocí. Stačilo několik poslechů a byli jsme spolu s kapelou naladěni na úplně stejnou vlnu. A to i přesto, že si v tomhle stylu velmi pečlivě vybírám. "Condemned to Suffer" je jako ledový vichr ze severu, jako zvedající se tsunami. Nezůstává po něm nic, jenom zničená a spálená země. Skladby mají v sobě takový zvláštní neklid, zároveň jsou náležitě heavy a syrové. Není to ale jenom melodický death metal, který je sice základem, ale přidávána je taková ta chladná black metalová aura. Pokud bych měl tvorbu této smečky k někomu připodobnit, volil bych kapely jako AT THE GATES, MAYHEM, DEATH, DISSECTION, THE CROWN. Už jste někdy vylezli na nějakou vysokou skálu? A dívali jste se dolů, vznášeli jste se, létali, padali po zádech do hlubiny? Tak ani nemusíte, z nového alba mám velmi podobný dojem. Líbí se mi zvuk, obal, oceňuji takovou tu klasickou poctivost, se kterou muselo být nové album nahráváno. Znáte to, jsem starý pes, který se snaží podporovat opravdovou, upřímnou a reálnou muziku. A téhle smečce věřím každý tón, melodii i notu. Jsme stejné krve, chce se mi řvát do větru. Stíny se pomalu prodlužují, mraky jsou zase nízko a na mě padá spánek. Vzduchem se vznáší pach nedávno zaschlé krve a v kostech cítím chlad. Tenhle sen se mi vrací s pravidelností a krutostí. Vstupuji v něm do starého chrámu, ve kterém byla kdysi obětována těla nevinných. Vnímám jejich bolest, slyším nářek a prosby o milost. Jsem tichým stínem, našeptávačem v temnotě a stává se mi to pokaždé, když poslouchám nové album britských GOREBRINGER. Mocné, démonické ozvěny z temných melodických black death metalových snů!


Asphyx says:

The smell of recently dried blood wafts through the air and I feel a chill in my bones. This dream comes back to me with regularity and cruelty. I enter an old temple where the bodies of the innocent were once sacrificed. I feel their pain, hear their cries and pleas for mercy. I am a silent shadow, a whisperer in the darkness, and it happens to me every time I listen to the new album by British GOREBRINGER. A band that plays melodic death metal in such a strange and interesting way. 

The observant and careful reader knows that we have already covered this band once. Their previous album "Terrified Beyond Measure" (review linked at the bottom of the article) was not only a stylish gem, polished to perfection, but also a job well done. This year, the gentlemen continue their energetic, dark and cool ride. Once again, this is a hit that won't leave you wanting for a moment. 


To be honest, I was literally absorbed by the new album. Its captivating, frosty and novel atmosphere evoked a lot of emotions in me. Just a few listens and the band and I were on the same page. And that's even though I choose very carefully in this style. "Condemned to Suffer" is like an icy blast from the north, like a rising tsunami. It leaves nothing but a scorched and scorched earth. The songs have a strange restlessness to them, at the same time they are properly heavy and raw. It's not just melodic death metal though, which is the base, but there is this cold black metal aura added. If I had to compare the work of this pack to someone, I would choose bands like AT THE GATES, MAYHEM, DEATH, DISSECTION, THE CROWN. Have you ever climbed a high rock? And have you looked down, floated, flown, fallen on your back into the depths? Well, you don't have to, I got a very similar impression from the new album. I like the sound, the cover, I appreciate the classic honesty with which the new album had to be recorded. You know, I'm an old dog trying to promote real, honest and real music. And I trust this pack with every note, melody and note. We're of the same blood, it makes me want to scream into the wind. The shadows are slowly lengthening, the clouds are low again and sleep is falling on me. The smell of recently dried blood wafts through the air and I feel a chill in my bones. This dream returns to me with regularity and cruelty. In it, I enter an old temple where the bodies of the innocent were once sacrificed. I feel their pain, hear their cries and pleas for mercy. I am a silent shadow, a whisperer in the darkness, and it happens to me every time I listen to the new album by British GOREBRINGER. Powerful, demonic echoes from dark melodic black death metal dreams!


Recenze/review - GOREBRINGER - Terrified Beyond Measure (2022):

pondělí 2. prosince 2024

Recenze/review - APOCRYPHAL - Facing The End (2024)


APOCRYPHAL - Facing The End
CD 2024, The Circle Music

for english please scroll down

Kdysi dávno, když jsem byl ještě mladý kluk, tak jsem četl jednu sci-fi knihu. Příběh pojednával o tom, jak lidstvo vyhyne, jak se samo svojí hloupostí a pýchou skoro vyhubí. Vše začne znovu, po velkém restartu. Nový směr, nový začátek. Vzpomněl jsem si na ni, když jsem poprvé poslouchal nové album francouzských melodiků APOCRYPHAL. Nejdříve jsem zapátral ve svých archívech a našel v nich desku "Black Dreams of Silence" z roku 1999. Ihned se mi v hlavě vrátily vzpomínky. Pánové tenkrát hráli atmosférický death metal s takovou tou zasněnou progresivní aurou.

Letos se kapela vrátila a začala znovu. Angažovala do svých řad zpěváka Björna "Speeda" Strida (SOILWORK, TERROR 2000, ACT OF DENIAL), který jako vždy odvedl skvělou práci. Nový směr je určen - severský melodický death metal. Dostanete vskutku zajímavé a neotřelé album. 


Tahle kapela měla vždy svůj vlastní výraz, rukopis, chcete-li. Skladby v sobě sice mají spoustu styčných bodů se švédskými melodickými kapelami, ale jsou v nich i velmi zajímavé momenty, plné krvavé mlhy, melancholie a chladu. Zvuk řeže jako ostré čepele čerstvě nabroušených nožů, je čistý, energický, divoký (Nino Helfrich - mastering). Novinka je opatřena i zdařilým obalem (Valnoir). Motiv opravdu chápu jako začátek konce našeho světa. Zkrátka a dobře, vždycky jsem měl rád skupiny, které vědí co a jak chtějí hrát. Mají jasný směr a baví mě jejich hudbu poslouchat. Nevím jak vy, ale já jsem si nejvíc užíval "Facing The End" v autě. Představte si silný motor pod kapotou, prázdnou dálnici před sebou a v dáli svítá v mlze slunce. Také cítíte tu svobodu, naléhavost, také se vám riffy a melodie doslova zadírají pod kůži? Já ano, a to i přesto, že na podobné návraty po tolika letech příliš nevěřím. Většinou se jedná jen o obyčejné ozvěny starých časů. Jenže Francouzi na to jdou jinak. Svěže, zajímavě, mezi muzikanty funguje chemie a z jednotlivých pasáží je cítit drive a síla. Takový ten pradávný heavy efekt, který vždy odlišoval obyčejné kapely od těch dobrých. APOCRYPHAL ale nepřicházejí jenom se slušně odvedeným řemeslem. Naopak, songy žhnou pod povrchem. Jednou jsou vznešené, jindy zemité a zaseknou do vás svůj dráp. Všem je asi jasné, že jako planeta postupně směřujeme ke svému zániku. Než se tak ale stane, budu tuhle nahrávku poslouchat. Má v sobě totiž něco přitažlivého, opravdového, nebál bych se napsat magického a vznešeného. Nemohu jinak, než vám album doporučit. Chladný, severský melodický death metal, který hoří uvnitř! 

Asphyx says:

A long time ago, when I was a young boy, I read a science fiction book. The story was about how mankind would become extinct, how it would almost wipe itself out through its own stupidity and pride. It all starts again, after the great reboot. A new direction, a new beginning. I remembered it when I first listened to the new album by French melodic artists APOCRYPHAL. First I dug into my archives and found the 1999 album "Black Dreams of Silence". Immediately the memories came back to me. Back then the gentlemen played atmospheric death metal with that dreamy progressive aura.

This year the band came back and started again. They recruited vocalist Björn "Speed" Strid (SOILWORK, TERROR 2000, ACT OF DENIAL), who did a great job as always. The new direction is set - Nordic melodic death metal. You will get a really interesting and novel album. 


This band has always had its own expression, its own handwriting, if you will. The songs have a lot of points of contact with Swedish melodic bands, but there are also very interesting moments, full of bloody fog, melancholy and coldness. The sound cuts like sharp blades of freshly sharpened knives, it's clean, energetic, fierce (Nino Helfrich - mastering). The novelty is also provided with a successful cover (Valnoir). I really understand the motif as the beginning of the end of our world. In short, I've always liked bands that know what and how they want to play. They have a clear direction and I enjoy listening to their music. I don't know about you, but I enjoyed "Facing The End" in the car the most. Imagine a powerful engine under the hood, an empty highway in front of you, and the sun shining through the fog in the distance. Do you also feel the freedom, the urgency, do the riffs and melodies literally get under your skin? I do, even though I don't really believe in such comebacks after so many years. Most of the time they are just simple echoes of the old days. But the French have a different approach. It's fresh, interesting, the chemistry between the musicians works, and the individual passages have a sense of drive and power. That ancient heavy effect that has always distinguished ordinary bands from the good ones. But APOCRYPHAL don't just come with decent workmanship. On the contrary, the songs are glowing under the surface. At times they are sublime, at others earthy and sink their claws into you. It's probably clear to everyone that we are gradually heading towards our demise as a planet. But before that happens, I'm going to listen to this record. It has something appealing, real, I wouldn't be afraid to write magical and sublime. I cannot but recommend the album to you. Cold, Nordic melodic death metal that burns inside!



tracklist:
1. Smells Like The End Of The World
2. All Is Empty
3. He Forgot You
4. It Wasn’t So Complicated
5. Plague Doctor
6. My Hero Inside
7. Just Behind
8. Swallow My Lies
9. Taste My Hate
10. Stella
11. From Depths



pátek 8. listopadu 2024

Recenze/review - RAVENOIR - Nocturne (2024)


RAVENOIR - Nocturne
CD 2024, Gothoom Productions

for english please scroll down

Stínohra, fantasmagorie. Sedím na nemocniční chodbě a promítám si na zeď vzpomínky předešlých dní. Na kamarády, kteří již dnes nejsou mezi námi. Je to zvláštní pocit, procházet se nekonečnými chodbami s umělým světlem nad hlavou, poslouchat u toho nové album RAVENOIR zrovna na svátek všech mrtvých. Hudba Aleshe,  hlavního autora hudby i textů, je natolik podmanivá, že i výkřiky z nedalekého pavilonu duševně chorých, dostávají zcela jiný rozměr. Spadl mi kámen ze srdce, když jsem z nemocnice odcházel, ale stejně mi zůstaly šrámy na duši.

Novinka "Nocturne" je volným pokračováním předchozích nahrávek. Ubylo surovosti a zemitosti, přibylo snových pasáží. Nemohl jsem několik dní v kuse spát, bál jsem se každého stínu a když jsem potom znovu vstal a šel šerými ulicemi velmi brzo ráno, vynikla tahle deska ještě více. Kapela vždy měla a stále má svůj jasný, originální a rozeznatelný rukopis. Je mementem, mlhavou vzpomínkou, odkazem bolesti. Autorovi se povedlo do nového alba promítnou velké množství emocí zabarvených do černě šedé palety barev. 


Asi vám je všem jasné, že jsem fanouškem kapely již od jejich počátků. Důkazem budiž recenze i na předchozí počiny (články jsou odkazovány dole po dnešním textem). Líbí se mi směr, kterým se RAVENOIR vydali. Stále mají perfektní zvuk, mystický obal a i na novince se pohybují na hraně mezi naším a oním světem. Až půjdete zase jednou na hřbitov, položit květiny na hrob těch, které jste měli tolik rádi, tak si na "Nocturne" určitě vzpomenete. Nové album se pro mě stalo takovým smutně krásným rozjímáním, zastavením v dnešním podivně chaotickém světě. Rád jsem si v jeho přítomnosti četl staré oblíbené knihy nebo se jen tak procházel ulicemi. Vzdušné a nostalgicky zabarvené melodie se zde potkávají s doomovými náladami. Jednou vás do hry uvede tepající klavír, jindy zase šum větru, budou vám tikat hodiny v rytmu srdce. Novou desku vnímám jako opus, jako smutnou symfonii za umírající den, jako šerosvit, jako hodinu mezi člověkem a vlkem. Viděl jsem jednou sedět na náhrobku krkavce, díval se na mě, úplně stejně jako havran ve slavné básni od Alana Edgara Poea. Nemuseli jsme si nic říkat, oba jsme věděli, že tahle deska je zdánlivě klidně plynoucí na povrchu, přesto žhavá i chladná uvnitř. Netuším, co se jednou stane, až zemřeme. Možná přejdeme na druhou stranu, možná jenom shnijeme v zemi, možná po nás zůstane podobný otisk jako po této desce. "Nocturne" je přesně tím druhem hudby, která vás postupně rozdrásá zevnitř. Je stínohrou, fantasmagorií, je mementem, je padajícím listím i vzpomínkou na mlhavá rána. Mrazí mě hluboko v kostech! Melodická, atmosférická death doom black metalová symfonie! Stínohra, fantasmagorie, chlad, tma i mlhavý smutek!


Asphyx says:

Shadowplay, phantasmagoria. I'm sitting in a hospital corridor, projecting memories of the previous days onto the wall. Of friends who are no longer with us. It's a strange feeling, walking down endless corridors with artificial light overhead, listening to the new RAVENOIR album on All Souls' Day. The music of Alesh, the main author of the music and lyrics, is so captivating that even the screams from the nearby mental patients' pavilion take on a completely different dimension. A stone fell from my heart when I left the hospital, but still the scars on my soul remained.

The new release "Nocturne" is a loose continuation of the previous recordings. There is less rawness and earthiness, more dreamy passages. I couldn't sleep for days at a time, I was afraid of every shadow, and then when I got up again and walked through the grey streets very early in the morning, this record stood out even more. The band has always had and still has its clear, original and recognizable signature. It is a memento, a vague memory, a legacy of pain. The author has managed to project a great deal of emotion into the new album, coloured in a black and grey palette of colours. 


It is probably clear to all of you that I have been a fan of the band since their early days. I like the direction RAVENOIR has taken. They still have a perfect sound, mystical cover art and even on the new album they walk the line between our world and the other world. When you go to the cemetery again, to lay flowers on the grave of those you loved so much, you will definitely remember "Nocturne". The new album has become for me such a sadly beautiful contemplation, a pause in today's strangely chaotic world. I loved reading old favourite books or just walking the streets in its presence. Airy and nostalgia tinged melodies meet doom moods here. Sometimes a throbbing piano will bring you in, other times the sound of the wind will have your clock ticking in time with your heartbeat. I see the new album as an opus, a sad symphony for the dying day, a twilight hour between man and wolf. I once saw a raven sitting on a tombstone, looking at me, just like the raven in Alan Edgar Poe's famous poem. We didn't have to say anything to each other, we both knew that this record was seemingly calmly flowing on the surface, yet hot and cold on the inside. I have no idea what will happen when we die. Maybe we'll cross over to the other side, maybe we'll just rot in the ground, maybe we'll be left with an imprint similar to this record. "Nocturne" is exactly the kind of music that gradually tears you apart from the inside. It's a shadow play, a phantasmagoria, a memento, a falling leaf and a memory of misty mornings. It chills me to the bone! Melodic, atmospheric death doom black metal symphony! Shadow, phantasmagoria, coldness, darkness and misty sadness!


about RAVENOIR on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
1. Beyond the Horizon of Emptiness (Introduction)
2. Reincarnation
3. Aura of Death
4. Flames are Rising Higher
5. Tearful Heavens
6. Veil of Moonlight (Interlude)
7. Convergence of Shadows
8. Far Beyond Eternity
9. Caress of Sorrow
10. My Dying Sun (Farewell)

band:
Alesh A.D. – všechny kytary, zpěvy, klávesy a orchestrace, bicí (4)
Igor Hubík – baskytara
Jiří Háb – sólová kytara
Jakub Vašica – bicí

středa 6. listopadu 2024

Recenze/review - ARAWN - Kapitola III (2024)


ARAWN - Kapitola III
CD 2024, Smile Music Records

for english please scroll down

Pamatuji si to jako dnes. Psal se rok 2020 a jako každý den jdu do továrny temnou ulicí. Cestou poslouchám nějakou muziku, když tu mi přijde několik hlasových zpráv. On ten ďábel snad nikdy nespí, pomyslím si. Posílá mi je Juraj Immortal Harin, toho času šéf Slovak Metal Army. "Počúvaj kamarát, budem vydávať novú dosku ARAWN, bol by si taký dobrý a napísal recenziu?" Zastavím se a napíšu mu, že samozřejmě. Jurajovi nešlo odmítnout.

Uteklo spousta vody, svět se hodně změnil, Juraj už není mezi námi a ke mě se znovu dostalo nové album. Tentokrát od labelu Smile Music Records. Mám sice s recenzí zpoždění, ale přátelé, mám toho teď opravdu nad hlavu. Rval jsem si novou desku "Kapitola III" do hlavy opět stylově brzy ráno, v ulicích zahalených do smogu, v práci, abych odhlučnil své kolegy, v autě i na nemocničních chodbách. A je velkou pravdou, že tentokrát mi to chvilku trvalo, než jsem se do nahrávky dostal.  

Mám rád, když jsou ARAWN thrashoví, líbí se mi i odkazy na klasický melodický death metal. Je ale pravdou, že takové ty chytlavé refrény příliš nemusím. Berte to ale jenom jako připomínku starého psa, který toho už slyšel tolik, že by to vydalo na několik metalových životů. Jinak je ale vše v nejlepším pořádku. Povedl se jasný, zřetelný a masivní zvuk, i démonický obal. Nápadů je také spousta, během poslechu brzy zjistíte, že se neustále něco děje. Texty by si zasloužily svůj vlastní podrobný rozbor. Na rozdíl od jiných českých kapel mě tentokrát náš rodný jazyk neodrazuje. Obsahově jak mytologická, tak sociálně kritická témata, jsou uchopena s elegancí a vlastní vizí. V mnohém nemohu jinak, než pokývat souhlasně hlavou. Kapela se rozhodně nebojí říznout do živého, což samozřejmě oceňuji. Navíc mají skladby pověstné metalové koule, bez kterých to nejde. Včera našli kousek od cesty, po které chodím do práce, dalšího pobodaného. Je to zvláštní pocit. Zrovna jsem poslouchal album "Kapitola III" a sledoval blikající sanitky. Nevím, jak to máte nastavené vy, ale já potřebuji hudbu k tomu, abych se v dnešním světě nezbláznil. ARAWN nejsou dokonalí, ale dávají do toho vše. Vím to já, fanoušci kapely a věděl to i Juraj, kterému kapela věnovala jeden (mimochodem opravdu dobře napsaný) song. Je slyšet, že tahle smečka na sobě poctivě dře a zároveň si zachovává takovou tu opravdovost, živočišnost, nadšení, chcete-li. Pro mě osobně je to mnohdy (v tomto případě určitě) víc, než kdyby pánové předváděli satan ví jaké technické ekvilibristiky. Zkrátka a dobře, nové album se opravdu dobře poslouchá. Venku je smog a sychravo. Vím, co budu poslouchat. Jasně, že "Kapitolu III". Ryzí, upřímný melodický death thrash metal, který řeže do živého! 


Asphyx says:

I remember it like today. It was 2020, and like every day I was walking to the factory down a dark street. I'm listening to some music on the way when I get a few voicemails. The devil never sleeps, I think to myself. They are sent by Juraj Immortal Harin, the head of Slovak Metal Army at that time. "Listen mate, I'm about to release a new ARAWN record, would you be so kind as to write a review?" I stop and text him that of course. Juraj couldn't say no.

A lot of water has passed, the world has changed a lot, Juraj is no longer with us and a new album has come to me again. This time from Smile Music Records. I'm late with the review, but friends, I'm really over my head right now. I've been banging the new album "Kapitola III" into my head again in style early in the morning, in the smog-shrouded streets, at work to drown out my colleagues, in the car and in the hospital corridors. And it's very true that this time it took me a while to get into the record.  


I like ARAWN to be thrashy, I also like the references to classic melodic death metal. But it's true that I don't like those catchy choruses too much. But just think of it as a reminder of an old dog who has heard enough to last several metal lifetimes. But otherwise everything is in the best order. The sound is clear, distinct and massive, and the cover art is demonic. There are plenty of ideas as well, and you'll soon find out that there's always something going on as you listen. The lyrics deserve their own detailed analysis. Unlike other Czech bands, this time I am not discouraged by our native language. Both mythological and socially critical themes are grasped with elegance and their own vision. In many ways, I can't help but nod my head in agreement. The band is certainly not afraid to cut to the chase, which I of course appreciate. Plus, the songs have the proverbial metal balls that you can't do without. Yesterday they found another stabbing not far from the road I walk to work. It's a strange feeling. I was just listening to the "Kapitola III" album and watching the ambulances flash by. I don't know what your setup is, but I need music to keep me from going crazy in today's world. ARAWN aren't perfect, but they give it their all. I know it, the band's fans know it and so did Juraj, to whom the band dedicated one (by the way really well written) song. You can hear that this pack is working hard and at the same time they keep that realness, animalism, enthusiasm, if you want. For me personally, it's often (in this case, certainly) more than if the gentlemen were performing Satan knows what technical equivalencies. In short, the new album is really good to listen to. It's smoggy and drizzly outside. I know what I'm going to listen to. "Kapitolu III", of course. Pure, honest melodic death thrash metal that cuts to the quick!


about ARAWN on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. Veď naše lodě (feat. Dahlien) (06:10)
02. Světlo v tmě (03:49)
03. Už tady nechci žít (04:53)
04. Krysy (04:00)
05. Necronomicon l (02:37)
06. Necronomicon ll (04:26)
07. Legenda hory (05:40)
08. Nejhloupější tvor (04:19)
09. Immortal (06:17)

band:
Ďuro Hrča - growl/scream, čistý vokál
Zakk - kytara/scream
Viking - bicí
Hroch - baskytara


pondělí 21. října 2024

Recenze/review - BREEDING CHAOS - Distant Planets (2024)


BREEDING CHAOS - Distant Planets
CD 2024, Great Dane Records

for english please scroll down

Poslední dobou se mi zdají sny o létání. Vznáším se nad naší zničenou zemí a je mi tak nějak divně. Mrtvé oceány, lesy bez stromů, celé mi to připomíná staré sci-fi knihy, které se staly krutou skutečností. Možná ještě existuje naděje. Adrien Bousson totiž namaloval francouzské melodické death metalové kapele BREEDING CHAOS obal, na kterém je snad vstup do jiné, lepší dimenze? Nebo ne? Netuším.

S čím jsem si ale absolutně jistý je, že se mi novinka a zároveň první dlouhohrající album "Distant Planets" líbí. Je po okraj narvané zajímavými motivy. Melodie jsou surové a chladné zároveň. Kapela se zbytečně nepodbízí, když je to potřeba, tak pořádně zatlačí na pilu. Dokáže ale i zjemnit a hrát si s náladami jako šelma se svojí kořistí. Když mě přistálo originální CD v mé poštovní schránce, byl jsem zvědavý. Těšil jsem se a tak trošku se bál zároveň. Mé obavy ale byly rozptýleny hned prvním poslechem. Z reproduktorů se na mě vyvalil melodický death metal, který rozhodně stojí za pozornost. 


Líbí se mi, že si kapela dala záležet na dobrém, masivním a chladném zvuku (Didier Bautzmann - recording, mestering, mixing). O obalu jsem již hovořil, ale víte co mě zaujalo asi nejvíce? Způsob jakým jsou skladby napsány. Novinka je velmi pestrou směsí. Pořád se něco děje, nenudil jsem se ani chvilku. Byl jsem samozřejmě, stejně jako pokaždé, když se mi dostane do rukou nějaká nová kapela, trošku skeptický, protože znáte to, dnes vítězí kvantita nad kvalitou, ale zde jsem spíše nadšený. Kývám se do rytmu, podupávám si nohou, představuji si, jak stojím na koncertě v první řadě. Objevuji spolu s kapelou nové, vzdálené planety, bojuji s vetřelci, nasávám vesmírný prach. Znovu se ptám, odkud pochází temnota a odpovědí jsou mi chladné a ostré melodie. BREEDING CHAOS na to jdou poctivě, nebál bych se napsat postaru. Vyhnuli se současným plastovým a nudným produkcím. Navíc mají rozhodně co říct. A potom ještě jedna drobnost. Mě baví novou desku poslouchat a rád se k ní vracím. A to přesto, že tenhle styl nebývá zase tolik častým hostem v mém přehrávači. Tady ale vše hoří jasným plamenem. Spousta dobrých nápadů se zde potkává se zvláštní podmanivou atmosférou. A tak se vznáším nad naší zničenou zemí a je mi tak nějak divně. Mrtvé oceány, lesy bez stromů, celé mi to připomíná staré sci-fi knihy, které se staly krutou skutečností. Možná ještě existuje naděje. Nebo ne? Odpověď musíme hledat v našem vlastním svědomí. Francouzi mi byli velmi dobrými průvodci při mém letu do neznáma. Rozhodně vám je mohu doporučit. Temný a chladný, mocný a syrový melodický death metal! Na konci vesmíru je absolutní tma! 


Asphyx says:

I've been having dreams about flying lately. I'm floating over our ruined country and I feel kind of weird. Dead oceans, treeless forests, it all reminds me of old science fiction books that have become a harsh reality. Maybe there's still hope. Because Adrien Bousson has painted a cover for the French melodic death metal band BREEDING CHAOS, which perhaps shows an entrance to another, better dimension? Or is it? I have no idea.

But what I am absolutely sure of is that I like the new and first full-length album "Distant Planets". It is packed to the brim with interesting themes. The melodies are raw and cool at the same time. The band doesn't undercut itself unnecessarily, when it needs to, it pushes hard. But it also manages to soften and play with moods like a beast with its prey. When the original CD landed in my mailbox, I was curious. I was excited and a little scared at the same time. But my fears were allayed on the first listen. Melodic death metal rolled out of the speakers and was definitely worth my attention.


I like the fact that the band made sure to have a good, massive and cool sound (Didier Bautzmann - recording, mestering, mixing). I already talked about the cover art, but you know what impressed me the most? The way the songs are written. The new album is a very varied mix. There is always something going on, I wasn't bored for a moment. Of course, like every time I get my hands on a new band, I was a bit skeptical, because you know, nowadays quantity wins over quality, but here I'm rather excited. I'm swaying to the beat, tapping my foot, imagining myself standing in the front row at a concert. Discovering new, distant planets with the band, fighting aliens, sucking in space dust. I ask again where the darkness comes from and the answer is cold and sharp melodies. BREEDING CHAOS go at it honestly, I wouldn't be afraid to write it the old fashioned way. They have avoided the current plastic and boring productions. Plus, they definitely have something to say. And then one more little thing. I enjoy listening to the new album and I like coming back to it. And that's despite the fact that this style is not a frequent guest in my player. But here everything is burning brightly. A lot of good ideas meet here with a strange captivating atmosphere. And so I'm floating above our ruined country and I feel kind of weird. Dead oceans, treeless forests, it all reminds me of old science fiction books that have become a harsh reality. Maybe there's still hope. Or is there? The answer must be found in our own conscience. The French were very good guides on my flight into the unknown. I can certainly recommend them to you. Dark and cold, powerful and raw melodic death metal! There is absolute darkness at the end of the universe!



tracklist:
1- Distant planets
2- Magnetic interactions
3- Among the gods
4- Accretion rate
5- Pillars of creation
6- Gamma afterglow
7- Birth of the abyss
8- Abysmal sorrow
9- Stone cross
10- Bitter closure

Line up:
LUCAS: DRUMS
JE: LEAD GUITAR
MALO: BASS
BRU: GUITAR GROWL

A few questions - interview with melodic death metal band from France - BREEDING CHAOS.


A few questions - interview with melodic death metal band from France - BREEDING CHAOS.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Ave ! We are Breeding Chaos, a band founded in late 2019 by Bruno and I, here in Marseille, in the south of France. We happen to be long time friends and already played in a band together about 25 years back !

We play death metal, mainly influenced by the old school scene (USA, UK, SWE) from the early '90s, with a touch of tech/prog here and there.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We rented a large rehearsal room in Marseille, and recorded the whole album in a short week. We called on Didier, a friend of ours for the recording, mixing and mastering, same as we did for our first release, the 2023 EP "Diffraction Matters". We are very glad of his work and the overall quality of the sound on this new release.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

Only 500 copies of this album are available, only on digipack format. Of course, it is also available on any streaming platform, and you can also buy a digital copy on our Bandcamp. So far, we haven't thought of using vinyl or cassette medium, but why not, maybe for future releases, if the audience is intereted !

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

Bruno, who is our singer, is the main songwriter, but I also wrote a few songs. We deal with a number of topics : Greek Cosmogony, religion, the decay of mankind, but we have several songs talking about astrophysics, describing some fascinating phenomenons in the observable universe. We also have a song inspired by a poem by T.S.Eliot called "the Hollowmen".


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

I made the logo, with hints from Bruno ; we wanted a kind of logo who spoke by itself, readable and with a design identifiable with the death metal style. The cover artwork for Distant Planets was made by Adrien Bousson, who is a professional graphic artist who worked for numerous bands such as Khonsu, And Oceans, the Algorythm, Obsidious...

Bruno runs the Bandcamp website and Youtube profile, and both of us deal with the social networks (Facebook, Instagram mainly). These are necessary media nowadays, to hope and reach out to the whole metal community worldwide.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takes care about you?

We managed to have a deal with Great Dane Records, which is doing an awesome job on promoting our album. Also, the quality of the digipack is great!


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration from?

We are all fond of death metal, but really like other metal sub-genres such as black metal, thrash, or prog. Each of us has a particular journey as a music-lover and musician, and I believe that's what enriches and diversifies our composing.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

Bruno sent our EP to 3 or 4 labels, but luckily Raphael from Great Dane Records listened to it, he was immediately convinced and offered us to release our first album.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

Throughout the past year, we played a dozen of gigs so far, mainly in the south of France, but we are eager to hit the road and explore a much wider area, from small venues to the wildest festivals !

Bruno pretty much handles all of the booking, which is a hard task. Many of the concert halls are uneasy to get to, and some of them didn't survive the Covid time.


What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

We are already working on new material for the next album, but we most likely will test the new songs on stage before getting to record them.

Also, we have an unreleased song wich will appear on a compilation in a couple of months, so stay tuned !

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Of course, we are always happy to exchange with our listeners, by instagram or facebook, or breedingchaos@gmail.com, we will be happy to share with you about music and anything you want. See you soon !





Thanx for the interview.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

neděle 13. října 2024

Recenze/review - THE CROWN - Crown of Thorns (2024)


THE CROWN - Crown of Thorns
CD 2024, Metal Blade Records

for english please scroll down

Síla mrazivých melodií znějících ve větru. Ozvěny z temných lesů, z nekonečné nicoty. Těžko definovatelná energie a tlak, vycházející z vlastního nitra. Už jste někdy měli pocit, že na vás všechno padá, že svět je černý a kolem vás jsou jen samí špatní lidé? Těžko se vám vstávalo, nemohli jste jíst, celé vaše tělo svírala tíseň. A potom, najednou a znenadání, jste roztrhli řetězy a byli jste silní jako šelmy připravené k lovu. Na hudbě je nejkrásnější to, že ji lze vnímat různými způsoby. Nové album švédských legendárních THE CROWN na mě působí jako lavina, jako tlaková vlna, která smete vše v okruhu několika kilometrů.

Je až neuvěřitelné, jakou si kapela s takhle dlouhou historií drží stále skvělou formu. Nemusíme se zde bavit o zvuku, který je samozřejmě skvělý (Marko Tervonen - recording, Jonas Kjellgren - mixing, mastering), nemusíme řešit ani stylový "starý" motiv na obalu. Formální, i když velmi důležité věci, jsou v nejlepším pořádku. Ostatně jako vždy.


Soustřeďme se raději na hudbu samotnou. Letos se sice kapela stále drží toho, co umí nejlépe - severského melodického death thrash metalu, ale navíc přidává neopakovatelnou atmosféru. Mám THE CROWN ve svém soukromém žebříčku hodně vysoko, mnohem výše než mnoho o hodně slavnějších kapel. Protože se jedná, jako vždy, o velmi poctivou muziku, o směs talentu, ale i pokory, o vášeň, kterou musíte mít, abyste zasáhli posluchače přímo do srdce. Možná vám bude připadat, že se Švédi drží svých ověřených postupů a budete mít svým způsobem pravdu. Přesto se posouvají, umí zaujmout. Navíc je nové album "Crown of Thorns" takovou kombinací starého i nového. Ctí se zde klasické kořeny, ale zároveň se objevují nová temná zákoutí. Přiznám se bez mučení, jsem velký fanoušek kapely a vždy s napětím očekávám, s čím kapela přijde. Nesu si domů hudební nosič, jsem napnutý, u prvního poslechu. Následuje úleva - vše je v nejlepším pořádku a mě nezbývá, než se opět poklonit až k zemi. Tahle smečka se poslouchá srdcem. Je totiž opravdová, uvěřitelná, syrová. A tak zase jednou stojím na vysoké hoře a dívám se dolů, na lidské snažení. Mezi mraky, v chladu a daleko od všeho, vynikne nové album nejvíce. Najednou mě nic nebolí, jsem jen já a muzika, jenom já a riffy, údery bicích, zpěv a jakýsi neklid, možná i melancholie, které jsou typickým poznávacím znamením těchto švédských démonů. Líbí se mi, že jsem opět dostal velmi pestrou paletu nálad. Skladby jsou někdy mrazivé, jindy vznešené a majestátní, melodie mě drásají do krve, vzduchem se vznáší temná energie. Kývám se ve větru, padám do hlubiny, znovu vstávám. Je to opravdu velmi silná a podmanivá deska. Víc myslím dodávat netřeba. Raději poslouchejte a to pořádně nahlas. A přečtěte si i recenze na starší nahrávky i rozhovor, které jsou odkazovány dole pod článkem. Ozvěny z temných lesů, z nekonečné nicoty. Chladná síla silných death thrash metalových melodií! Vichřice, která vás strhne do podsvětí!

Asphyx says:

The power of frosty melodies sounding in the wind. Echoes from the dark woods, from the endless nothingness. A hard-to-define energy and pressure coming from within. Have you ever had the feeling that everything is falling on you, that the world is black and there are only bad people around you? It was hard to get up, you couldn't eat, your whole body was heavy. And then, suddenly and suddenly, you broke your chains and were as strong as beasts ready for the hunt. The most beautiful thing about music is that it can be perceived in different ways. The new album from Swedish legends THE CROWN has an avalanche effect on me, like a pressure wave that sweeps away everything within a few kilometres.

It's almost unbelievable how a band with such a long history is still in great shape. We don't have to talk about the sound, which is of course great (Marko Tervonen - recording, Jonas Kjellgren - mixing, mastering), we don't even have to deal with the stylish "old" motif on the cover. Formal, though very important things are in the best order. As always.


Let's concentrate instead on the music itself. This year, the band still sticks to what they do best - Nordic melodic death thrash metal, but they also add a unique atmosphere. I have THE CROWN very high in my personal ranking, much higher than many much more famous bands. Because it is, as always, very honest music, a mixture of talent but also humility, the passion you have to have to hit the listener right in the heart. You may feel that the Swedes are sticking to their tried and tested methods, and in a way you would be right. Yet they are pushing themselves, they know how to captivate. Plus, the new album "Crown of Thorns" is such a combination of old and new. It honors the classic roots, but at the same time explores new dark corners. I'll admit without torture, I'm a huge fan of the band and I'm always excited to see what they come up with. Bringing home a music carrier, I am pumped at the first listen. Relief follows - all is well and I have no choice but to bow down to the ground again. This pack listens with the heart. Because it's real, believable, raw. And so once again I stand on a high mountain and look down on the human endeavor. Among the clouds, in the cold and away from everything, the new album stands out the most. Suddenly nothing hurts, it's just me and the music, just me and the riffs, the drum beats, the vocals and a kind of restlessness, maybe even melancholy, that are the typical hallmarks of these Swedish demons. I like that I got a very varied range of moods again. The songs are sometimes chilling, other times sublime and majestic, the melodies tug at my blood, a dark energy hovers in the air. I sway in the wind, I fall into the depths, I get up again. This is a very powerful and captivating record indeed. I think that's all I need to say. You better listen to it, and listen loud. And read the reviews of the earlier recordings and the interview linked at the bottom of the article. Echoes from the dark woods, from the endless nothingness. The cold power of strong death thrash metal melodies! A whirlwind that takes you to the underworld!



about THE CROWN on DEADLY STORM ZINE:






Tracklist:
1. I Hunt with the Devil (04:55)
2. Churchburner (04:14)
3. Martyrian (04:50)
4. Gone to Hell (04:46)
5. Howling at the Warfield (03:52)
6. The Night Is Now (03:10)
7. God-King (03:06)
8. The Agitator (01:49)
9. Where Nightmares Belong (03:50)
10. The Storm That Comes (06:57)
11. Eternally Infernal (Bonus Track) (05:30)
12. No Fuel for God (Bonus Track) (03:46)
13. Mind Collapse (Bonus Track) (03:44)

band:
Marcus Sunesson - Guitars (lead)
Marko Tervonen - Guitars
Johan Lindstrand - Vocals
Mattias Rasmussen - Bass
Mikael Norén - Drums



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine