DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemtechnical death metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemtechnical death metal. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 14. května 2024

Recenze/review - PROTOSEQUENCE - Bestiary (2024)


PROTOSEQUENCE - Bestiary
CD 2024, Lacerated Enemy Records

for english please scroll down

Spoustu vzpomínek mám v mlze. První z čipů, které my vložili do hlavy, nebyl dokonalý. Občas jsem někoho zabil. Občas jsem se rozeběhl proti zdi a roztřískal si hlavu. Nepomáhaly restarty, ani nový software. Jediné, co mě dalo dohromady, byla nová deska kanadských techniků PROTOSEQUENCE. Kapely, která přichází se svým prvním dlouhohrajícím albem. Již od začátku mám pocit, že kolem mě ožívají staré stroje. Líbí se mi temná, antihumánní atmosféra celé nahrávky.

Kanaďané jsou jiní než ostatní. Myslím tím teď způsob, jakým přistupují k muzice jako celku. Základem je sice klasický technický death metal se spoustou progresivních prvků, ale zazní i hardcore/deathcore a odkazy na klasický rock. Vše je potom zamíchané ve velmi třaskavém a zajímavém koktejlu. Pochutná si každý, kdo má mysl otevřenou a dobrý čip v hlavě.


Je to samozřejmě muzika velmi těžká na poslech. Spousta fanoušků ji odloží, protože ji nepochopí. Doporučuji dát nahrávce čas. Nechat ji uzrát. Každý program musí být také odladěn. Dočetl jsem před časem jedno dystopické sci-fi a na tuhle kapelu jsem si často vzpomněl. Dovedu si představit zničený svět v blízké budoucnosti a "Bestiary" znějící éterem. Skladby v sobě mají něco výbušného naštvaného, neotřelého a zajímavého. Pokud máte rádi smečky jako GOROD, OBSCURA, ARCHSPIRE, CRYPTOPSY, neváhejte ani chvilku. Kanaďané ale nekopírují, spíše rozvíjejí myšlenky, které byly kdysi v tomto stylu položeny. Co se týká zvuku, obalu, celkového provedení, vše je v nejlepším pořádku. Jenže to samo o sobě nestačí. V dnešní době nadprodukce rozhodně ne. Kapela přidává ještě něco navíc, jakési chvění, temnou energii, napojenou snad na vesmír, na odvrácenou stranu. Dosadil jsem do rovnice o několika neznámých tuhle hudbu, četbu další sci-fi knihy a návštěvu jedné staré haly, ve které spí staré stroje. Vše se mi spojilo v jeden celek. Výsledkem byl potom skvělý zážitek. Jen mi chvilku trvalo, než se mi dostala deska do hlavy. Psal jsem to již v úvodu. Mám v hlavě ještě starý čip. Ale když poslouchám "Bestiary", tak mám pocit, že byl právě restartován. Pokud máte tenhle styl rádi, určitě se na tuhle smečku maniaků podívejte. Garantuji vám, že budete odcházet spokojení a totálně zničení. Spoustu vzpomínek mám v mlze. První z čipů, které my vložili do hlavy, nebyl dokonalý. Občas jsem někoho zabil. Občas jsem se rozeběhl proti zdi a roztřískal si hlavu. Nepomáhaly restarty, ani nový software. Jediné, co mě dalo dohromady, byla nová deska kanadských techniků PROTOSEQUENCE. Teď už vám to můžu podepsat vlastní krví. Brutální, technický death metal, který vás restartuje, zničí a nabije velkým množstvím temné energie! 

Asphyx says:

A lot of my memories are in a fog. The first chip they put in my head wasn't perfect. Sometimes I killed someone. Sometimes I ran into a wall and smashed my head in. Reboots didn't help, nor did new software. The only thing that brought me back together was a new board from Canadian engineers PROTOSEQUENCE. A band coming out with their first full-length album. From the very beginning I have the feeling that old machines are coming to life around me. I like the dark, anti-human atmosphere of the whole record.

The Canadians are different than the others. I mean now the way they approach music as a whole. Although the base is classic technical death metal with a lot of progressive elements, there are also hardcore/deathcore and references to classic rock. Everything is then mixed in a very shaky and interesting cocktail. Anyone with an open mind and a good chip in their head will enjoy it.


It is, of course, very difficult music to listen to. A lot of fans put it down because they don't get it. I recommend giving the record time. Let it mature. Every program has to be fine-tuned as well. I finished reading a dystopian science fiction book a while ago and I've often thought of this band. I can imagine a destroyed world in the near future and "Bestiary" ringing through the ether. The songs have something explosively angry, novel and interesting about them. If you like packs like GOROD, OBSCURA, ARCHSPIRE, CRYPTOPSY, don't hesitate a moment. But Canadians don't copy, rather they develop ideas that were once laid down in this style. As for the sound, the packaging, the overall execution, everything is in the best order. But that alone is not enough. Certainly not in these days of overproduction. The band adds something extra, a kind of shiver, a dark energy, perhaps connected to the universe, to the other side. I added this music, reading another science fiction book and visiting an old hall where old machines sleep into the equation of several unknowns. Everything came together for me. The result was a great experience. It just took me a while to get the record into my head. I wrote that in the introduction. I still have the old chip in my head. But when I listen to "Bestiary", , I feel like it's just been rebooted. If you like this style, definitely check this pack of maniacs out. I guarantee you'll walk away satisfied and totally blown away. A lot of my memories are in a haze. The first chip they put in my head wasn't perfect. Sometimes I killed someone. Sometimes I ran into a wall and smashed my head in. Reboots didn't help, nor did new software. The only thing that brought me back together was a new board from Canadian engineers PROTOSEQUENCE. Now I can sign it in my own blood. Brutal, technical death metal that reboots, destroys and charges you with a lot of dark energy!


Bestiary track listing
1. Sam
2. Baroness, Pt.1: A Falling Knife
3. Baroness, Pt.2: The Handles We Reach For
4. Imlerith
5. The Caveat
6. Neither Fair Nor Equal
7. Twelve Ropes

-Vocals and Guitars recorded by Josh Hahn
-Bass recorded by Tony Kaos
-Drums recorded by Diego Fernandez at Oracle Recording Studios
-Mixing and Mastering by Diego Fernandez @ Oracle Recording Studios
-Artwork by Jois cabe artworks
-Logo/Emblem by Arpad Korenci
All music written and performed by PROTOSEQUENCE



pondělí 13. května 2024

Recenze/review - BRUTALISM - Solace in Absurdity (2024)


BRUTALISM - Solace in Absurdity
CD 2024, Comatose Music

for english please scroll down

Kývá se do rytmu a má nepřítomný pohled. Vypadá to, že není s námi, že je ve svém podivném a zvráceném světě. Normálně by mi ho bylo líto, jenže to by se za ním nesměla táhnout krvavá stopa. Pomalu odkládá svoji sekyru. Drásá si obličej. Pokouší se vyhnat běsy z hlavy. Jenže to nepomáhá. Bere do rukou čerstvě nabroušený nůž. Sestupuje dolů do sklepa. Kdo bude další na řadě? V klecích čekají další oběti. Pokaždé, když poslouchám debutové album amerických maniaků BRUTALISM, zdá se mi tahle noční můra.

Pánové hrají velmi odhodlaně. Jejich hudba je velmi propracovaná, má jasný řád a zároveň je zachována syrovost starých piteven. Mám to takhle rád. Kombinace brutálního death metalu v jeho tradiční, klasické podobě a technických prvků, které jsou vkládány velmi elegantně, mi dělá dobře v mých uších. Vítejte na na pořádně krvavých jatkách!


Když tuhle desku poslouchám, tak mám opravdu neustálou potřebu se kývat do rytmu. Kapela opatřila album syrovým, takovým tím morbidním zvukem, který řeže jako ostrý skalpel. Jako bych strávil několik pitev se smečkami jako MORBID ANGEL, SUFFOCATION, IMMOLATION, DEFEATED SANITY a spoustou dalších, které stály u zrodu nejkrutějšího smrtícího kovu. Zkrátka a dobře, je to poctivý masakr. Inteligentně složený, s takovou tou poctivou temnou jiskrou. Také by se dalo napsat, že se k nahrávce rád a často vracím. Baví mě jí poslouchat. Nejlépe, když jsem unavený. Vyčistí mi hlavu od zbytečností  a zanechá mi v mozku spoustu porušených oblastí. Tenhle styl musí řezat, musí pálit, riffy se vám musí dostat do podvědomí. BRUTALISM tohle všechno umí. Jasně, někdo by je mohl obvinit, že nevymýšlejí nic nového, že neotáčejí hudebními dějinami, ale na rovinu, to dnes neumí skoro nikdo. Není to ale jenom skvělé řemeslo, které tihle maniaci odvádějí. Přidávají ještě něco navíc. Nadšení, odhodlání, touhu ničit. Jinak by se mi nevracely děsivé sny, to už mám ověřené mnoha lety poslechu extrémní hudby. Fanoušek stylu (a nejen on) zde najde vše potřebné pro poctivou, reálnou a smradlavou pitvu. Krev teče proudem, pacient je ještě trošku živý. Sestupte dolů do sklepa. Také vás zajímá, kdo bude další na řadě? Potom poslouchejte pozorně a pořádně nahlas. Když se budete pořádně soustředit, vydáte se na morbidní výlet do těch nejsmradlavějších katakomb. Uvidíte zohavená těla, ale hlavně si vychutnáte pořádnou porci zkaženého masa. Brutální, technický death metal, po kterém zůstává krvavá stopa! Morbidní krása chladných piteven!


Asphyx says:

He sways to the beat and has an absent look. It seems that he is not with us, that he is in his own strange and twisted world. Normally I'd feel sorry for him, but then there wouldn't be a trail of blood following him. He's slowly putting down his axe. He scratches his face. He's trying to drive the terrors from his mind. But it's not helping. He picks up a freshly sharpened knife. He goes down to the basement. Who's next? There are more victims waiting in the cages. Every time I listen to the debut album from American maniacs BRUTALISM, I dream of this nightmare.

The gentlemen play with great determination. Their music is very sophisticated, has a clear order and at the same time the rawness of the old slaughterhouses is preserved. I like it that way. The combination of brutal death metal in its traditional, classic form and the technical elements that are inserted very elegantly does well in my ears. Welcome to a properly bloody slaughterhouse!


When I listen to this record, I really have a constant need to sway to the beat. The band has given the album a raw, morbid sound that cuts like a sharp scalpel. It's as if I've spent several dissections with packs like MORBID ANGEL, SUFFOCATION, IMMOLATION, DEFEATED SANITY and many others who were at the birth of the cruelest death metal. In short, it's an honest massacre. Intelligently composed, with that honest dark spark. It could also be written that I like to come back to the record often. I enjoy listening to it. Best when I'm tired. It clears my head of uselessness and leaves me with a lot of broken areas in my brain. This style has to cut, it has to burn, the riffs have to get into your subconscious. BRUTALISM can do all that. Sure, some might accuse them of not inventing anything new, of not turning musical history around, but honestly, almost no one can do that these days. But it's not just great craftsmanship that these maniacs do. They're adding a little something extra. Enthusiasm, determination, the desire to destroy. Otherwise, I wouldn't have the scary dreams coming back, I've already proven that with many years of listening to extreme music. A fan of the style (and not only) will find here everything needed for an honest, real and stinking dissection. The blood is flowing, the patient is still a bit alive. Come down to the basement. Also wondering who's next? Then listen carefully and loudly. If you concentrate hard enough, you'll take a morbid trip into the stinkiest of catacombs. You'll see mutilated bodies, but most importantly, you'll enjoy a good portion of rotten meat. Brutal, technical death metal that leaves a trail of blood! The morbid beauty of the cold morgues!


Tracklist:
01. Introlism 
02. Asphyxiating On Vomitous Excretion 
03. Solace In Absurdity 
04. Astrocytomic Hemorrhaging 
05. Accelerated Decrepitude 
06. Flesh Pyramid 
07. Sickening Synaptic Pathways 
08. Compulsive Acts Of Repulsion 
09. Elimination Of The Heliosphere 
10. Consuming Obsession 
11. Asyncritus

band:
Ian Dodd - Bass
Dante Haas - Drums
London Howell - Guitars
Slameron Bass - Vocals
Jason Taylor - Guitars

čtvrtek 18. dubna 2024

Recenze/review - HOUR OF PENANCE - Devotion (2024)


HOUR OF PENANCE - Devotion
CD 2024, Agonia Records

for english please scroll down

Zavřený v temné kobce mlátíš hlavou do zdi. Po tvářích ti teče krev. Přesto tě už nikdy nepustí. Shniješ tu zaživa. Když si byl totiž venku, roztrhal si na kusy několik nebohých lidí. O tvých hnusných činech jsem četl právě ve chvíli, když jsem poslouchal novou desku italských maniaků HOUR OF PENANCE. Na nové album jsem se velmi těšil, protože cestu téhle smečky sleduji od jejich počátků. Vždycky se mi líbila nejvíc živá vystoupení, na kterých jsem si několikrát potvrdil, že jejich hudba je opravdu zničující.

Občas mě popadne vztek, mám v sobě i temné stránky. Asi jako každý. Kapela vzala torturu bolestivých myšlenek, napěchovala je pod tlakem do svých skladeb a opatřila ponurou a děsivou atmosférou. Základem je stále brutální, technický death metal, přidávána je potom krvavá aura, která je pro tuhle kapelu tolik typická. 


Na "Devotion" pánové pokračují ve své kruté cestě. Bývají přirovnáváni k NILE, HIDEOUS DIVINITY, ORIGIN, HATE ETERNAL, v klidnějších pasážích potom k BEHEMOTH. To platí i letos. Ale samozřejmě s tím, že kapela má už dlouho svůj vlastní, dnes již k dokonalosti vybroušený styl, rukopis. Skladby v sobě mají potřebnou sílu, tlak, jsou napsány velmi zajímavě a nenudím se ani chvilku. Je to smršť, tsunami, je to souboj se smečkou rozzuřených psů. Žádné kompromisy, žádné zbytečnosti, vše je ohlodáno na kost, přesto zajímavé a pestré. HOUR OF PENANCE jsou na scéně od roku 1999 a dávno už nemusí nikomu nic dokazovat. Přesto se postupně vyvíjejí, zlepšují svoji hudbu k ještě větší dokonalosti. Pokud máte podobné stylové drahokamy rádi, neváhejte ani chvilku. Dostanete pořádně syrovou porci syrového masa, které vám hodí pánové přímo do ksichtu. Marně jsem hledal nějaká slabá místa. Opravdu, vše je v podstatě perfektní. Zvuk, obal, celkové provedení. Zároveň, a to je pro mě velmi důležité, v sobě songy obsahují živočišnost, opravdovost. Stále slyším, že hudbu zde hrají lidé a ne stroje. Italové jsou jako buldozer, který hrne vše před sebou. Zůstává po něm jenom spálená a zničená země. Je to jako apokalypsa, která právě propukla. Nezachrání tě víra, ani vlastní svědomí. Zavřený v temné kobce mlátíš hlavou do zdi. Po tvářích ti teče krev. Přesto tě už nikdy nepustí. Shniješ tu zaživa. Když si byl totiž venku, roztrhal si na kusy několik nebohých lidí. Stejně jako Italští tmáři svojí hudbou. Technický, brutální death metal, dokonalý masakr, který vás smete z povrchu zemského! 


Asphyx says:

Locked in a dark dungeon, you bang your head against the wall. Blood streaming down your cheeks. Yet they'll never let you go. You'll rot here alive. For when you were outside, you tore some poor people to pieces. I read about your ugly deeds while I was listening to the new album by Italian maniacs HOUR OF PENANCE. I was really looking forward to the new album because I've been following the journey of this pack since their early days. I've always liked their live shows the best, where I've confirmed several times that their music is really devastating.

I get angry sometimes, I have a dark side to me. I guess everyone does. The band took the torture of painful thoughts, crammed them under pressure into their songs and provided a gloomy and eerie atmosphere. The base is still brutal, technical death metal, then the bloody aura that is so typical of this band is added.


On "Devotion" the gentlemen continue their cruel way. They have been compared to NILE, HIDEOUS DIVINITY, ORIGIN, HATE ETERNAL, and in quieter passages to BEHEMOTH. This is also true this year. But, of course, the band has long had its own style, now polished to perfection. The songs have the necessary strength, pressure, they are written very interestingly and I'm not bored even for a moment. It's a whirlwind, a tsunami, it's a fight with a pack of angry dogs. No compromises, no redundancy, everything is gnawed to the bone, yet interesting and colorful. HOUR OF PENANCE have been on the scene since 1999 and have long since had nothing to prove to anyone. Yet they have been evolving, improving their music to even greater perfection. If you like such stylish gems, don't hesitate a moment. You'll get a good portion of raw meat thrown right in your face by the gentlemen. I looked in vain for any weak spots. Really, everything is basically perfect. The sound, the packaging, the overall performance. At the same time, and this is very important for me, the songs have an animalistic, real quality. I can still hear that the music here is played by humans and not machines. The Italians are like a bulldozer that is pushing everything in front of it. All that's left is a scorched and ruined earth. It's like an apocalypse that has just broken out. You can't be saved by faith or your own conscience. Locked in a dark dungeon, you bang your head against the wall. Blood streaming down your cheeks. Yet they'll never let you go. You'll rot here alive. For when you were outside, you tore some poor people to pieces. Just like the Italian darkies with their music. Technical, brutal death metal, the perfect carnage to wipe you off the face of the earth!



about HOUR OF PENANCE on DEADLY STORM ZINE:







Tracklist:
01. Devotion For Tyranny 
02. Parasitic Chain Of Command 
03. Birthright Abolished 
04. Retaliate 
05. Breathe The Dust Of Their Dead 
06. The Morality Of Warfare 
07. Severance 
08. The Ravenous Heralds 
09. A Desert Called Peace 
10. Spiralling Into Decline

středa 3. dubna 2024

Report, photos, video - REPLICANT, ANACHRONISM - club Modrá Vopice, Prague - 2. 4. 2024


Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:


Zdravím přátelé a kamarádi, zdravím i všechny ostatní, kteří máte rádi extrémní muziku. Dovolte mi, abych vás pozval k jednomu z posledních reportů, které budu psát já, člověk z masa a kostí. Asi jste si všimli, že v dnešní době naši nelehkou "práci" přebírá umělá inteligence. Za chvilku nebudeme ani muset nikam chodit. Nechám si nastřelit do hlavy čip a zbytek obstarají programy. Ono taky, poslední roky jsem si všiml, že nikdo o muzice ani nechce psát. Mladí sledují už jen sociální sítě a těch pár starých bručounů je stejně dávno odsouzeno k zapomenutí. Minule, když jsem byl na jednom koncertě, hodnotil tam pan reportér (nebo to psala umělá inteligence?), špatný způsob, jakým mají v kapele sladěné oblečení. Sám sice vypadal jak z lesklého katalogu od Nuclear Blast, ale to už zkrátka patří k dnešním trendům. Spousta lidí je uzavřena jen ve svých ulitách a má jediný správný názor. Přiznávám, že mě to takhle nebaví.

Já mám rád smrad nevětraných klubů, opilé dívky s rozmazanými šminkami, muzikanty, se kterými je ještě pořád sranda a fanoušky, kteří jsou tolerantní. Sám nemám rád uječený heavy metal ani ultra true pagan black a tak na něj nechodím. Ale ani jej nikde nehaním, nepomlouvám (srandu si ale dělat můžu, že jo?). Je mi to zkrátka buřt. Mám svých starostí dost. Na REPLICANT jsem vlastně neměl ani vyrazit. Píšu přeci jen o trošku jiné hudbě (ano, tahle země není dávno pro starý). Moji čtenáři budou mnohými označeni potupným názvem boomeři. Nemají tik tok a nechovají se podle nových pravidel pro metalisty. Kurva lidi, neblbněte, já měl extrémní hudbu rád právě proto, že se v ní nikdo nepřetvařoval, na nic si nehrál, netahal do ní politiku a jiný sračky. Nechte nás žít! 


O REPLICANT píšu od jejich počátků. Mám je rád. Jsou syroví, suroví, ale zároveň techničtí přesně takovým tím temným a naléhavým smrtícím způsobem. Jsou daleko od všech těch ekvilibristů, kteří se poslední roky všude odněkud vynořili. A tak jsem jel. Prostě jsem si koupil vstupenku, jízdenku na vlak z Plzně a zpět, prodloužil si volno po Velikonocích v práci a v úterý k večeru už jsem stepoval na nádraží a čekal na rychlík. Cestou proti mě seděla slečna, co celou dobu leštila obrazovku svého Iphonu. Neustále se usmívala a posílala, jako dalších milion stejných v tento moment, svoji krásu do celého světa. Včera jsem viděl jednu ještě hezčí, dráždivější. Vytvořila ji také umělá inteligence. Když jsem na Smíchově vystupoval, přeběhl mi mráz po zádech. Copak o to, já už to nějak doklepu, ale mladým tenhle svět fakt nezávidím. Dám si pivo v plechu a tím pádem se degraduji mezi špinavou ulici. Nejdu nikam do knajpy, ani neobdivuji exotická piva ve vitrínách. V metru se nebaví ani lidé, co se  spolu znají a bydlí. Krásný nový svět, co sis oblékl, když si vyrazil na koncert? Vlastně ani nevím, jsem starý chlápek, co mu to je u prdele.



Když jezdím na koncerty sám, tak mi pokaždé pracuje fantazie na plné obrátky. Mám čas si dělat poznámky do telefonu, odpočívám se sluchátky na uších. Nedávno jsem sepsal recenzi na novou desku REPLICANT ("Infinite Mortality", kterou publikuji v brzké době, datum vydání během dubna). Dal jsem si ji do uší i na cestu. Musím z metra pěšky. A tak si vykračuji, těším se a jsem moc zvědavý, jestli někdo vůbec přijde. Podobné akce nebývají z nejnavštěvovanějších. Je to přeci jen underground, který vyžaduje fanoušky, co scénu sledují. Těch je jako šafránu. Rád bych se mýlil, inu uvidíme. Kupuji si pivo a aspoň vím, co s rukama. Představa, že tu stojím jen tak, na sucho, mě poměrně děsí. Připadal bych si jak panic v bordelu. Pořád jedu metal, vole. Až už to nepůjde, tak si koupím psa a budu zpovzdálí z lesa sledovat, jak si to kapely rozdávají s umělou inteligencí v prázdných sálech.

Čekám, popíjím, jsem zvědavý na první kapelu. Je naladěno. Na pódiu i u mě. Můžeme začít!

ANACHRONISM - byla to vlastně taková progresivní, technická, jazzová meditace. Objevování nových oblastí a sfér. Inteligentně složená hudba od skvělých muzikantů, kteří navíc u toho přemýšleli. Přiznám se, že jsem si dopředu neposlech ani notu a tak jsem byl rovnou zasažen, smeten. Bylo to neklidné, divoké, vznešené a mocné, zároveň syrové. Nevím proč, ale najednou jsem nebyl v malém klubu uprostřed Prahy, ale někde v horách, ve staré jeskyni, ve které se probudilo pradávné zlo. Švýcaři jej vzali, vypálili do mé hlavy a já pak odcházel s myšlenkami pokroucenými a bolestivými. Za mě se vystoupení opravdu povedlo. Mělo v sobě velké množství energie, tlaku a magických emocí. Padal jsem do hlubiny prokletý jejich hudbou! Opravdu, tohle byla death metalová symfonie, ostrá kakofonie z jiných světů. Dávám všechny palce nahoru! Vynikající!






It was actually a kind of progressive, technical, jazz meditation. Discovering new areas and realms. Intelligently composed music by great musicians who also thought about it. I confess that I didn't listen to a note beforehand and so I was hit straight away, swept away. It was restless, wild, sublime and powerful, yet raw at the same time. I don't know why, but suddenly I was not in a small club in the middle of Prague, but somewhere in the mountains, in an old cave where an ancient evil had awakened. The Swiss took it, burned it into my head, and then I left with my thoughts twisted and painful. For my part, the show was a real success. It had a lot of energy, pressure and magical emotion. I was falling into the depths cursed by their music! Really, this was a death metal symphony, a stark cacophony from other worlds. I give all thumbs up! Excellent!

REPLICANT - jakoby před námi kapela otevřela lebku někoho prokletého. Veřejná pitva plná temnoty, disonance, techniky, avantgardy. Nezapomínalo se ale ani na zlobu, chlad, na šílenství, které se ukrývá hluboko v každém z nás. Vlastně jsem dopředu vůbec nevěděl, jak na mě bude tahle smečka působit naživo. Přenést jejich hudbu na pódium musí být velmi těžké. Ale povedlo se to na výbornou. Stál jsem ve stínu a chvílemi mi připadalo, že ke mě ztéká dolů zkažená krev. Věděl, jsem, že to bude bolet, ale že až takhle? Byl jsem smeten, užíval jsem si jednotlivé nápady, pochmurnou a děsivou atmosféru. Měl jsem pocit, že mi kapela provedla trepanaci lebky, že mi vytrhla vnitřnosti z těla a donutila mě je sníst. Perfektně zahrané, mělo to drive a sílu, mělo to obrovský tlak. Američané otiskli do mé mysli negativitu, provedli exhumaci mých děsivých myšlenek. Odcházel jsem zničený a spokojený. Klaním se až k zemi, skvělý výkon. Progresivní, technický death metal s temným otiskem!

 






It's like the band opened the skull of someone cursed in front of us. A public autopsy full of darkness, dissonance, technique, avant-garde. But the anger, the coldness, the madness that hides deep inside each of us was not forgotten. In fact, I didn't know beforehand how this pack would affect me live. It must be very difficult to bring their music to the stage. But they did it perfectly. I was standing in the shadows and at times it felt like bad blood was pouring down to me. I knew it was going to hurt, but like this? I was swept away, enjoying the individual ideas, the gloomy and eerie atmosphere. I felt like the band had performed a trepanation of my skull, that they had ripped my insides out of my body and forced me to eat them. Perfectly played, it had drive and power, it had a huge amount of pressure. The Americans imprinted my mind with negativity, exhumed my terrifying thoughts. I walked away devastated and satisfied. I bow down to the ground, a great performance. Progressive, technical death metal with a dark imprint!

Návštěvnost nakonec nebyla tak špatná, jak jsem si myslel. Těch skoro padesát fanoušků navíc dokázalo vytvořit skvělou atmosféru. Přesně takové akce mám nejraději. Přišli jen ti, které hudba doopravdy zajímala. Organizačně bylo vše v absolutním pořádku. V pohodě byl i zvuk, snad jen u ANACHRONISM byl trošku upozaděný vokál zpěvačky. To je ale jen drobnost. 

Nemůžu se zde příliš zdržovat. Jen jsem si takříkajíc odskočil od plotny (pozvání na pivo a rum ale ještě stihnu a děkuji za něj). Chápejte. Noční vlaky jsou tu od toho, aby mě z podobných akcí vozily. Nebýt jich, tak sedím doma. Dneska jsou lidi líní, stárnou a nikam se jim nechce. Mě třeba taky už tolik ne, ale zatím se ještě dokážu donutit. Mám prostě pořád rád ten randál, ten řev, tu energii. Možná patřím k mohykánům, k mamutům, kteří už jsou dávno mimo mísu, nemoderní, out, blbě oblečený, šedivý, s nadváhou (tuhle někdo někde psal, že prý dokonce naše generace už i špatně děkuje a tleská kapelám po skladbách, mondieu!). Ale pořád jsem ještě tady. Dnes mě to fakt bavilo. Bylo to zase něco jiného. Bez dlouhé hospody předtím, bez spousty kamarádů. Ale i tak jsem si koncert moc užil. Dokonce tak, že jsem si ráno přivstal, udělal fotky, sepsal pár řádek. Já vím, už jsem dávno přežitý. Ale jiný už nebudu. Tak a teď to zkus, ty děvko jedna umělá, inteligentní. Zkus to takhle napsat. Mějte se hezky, děkuji vám za pozornost a nenechte se vším tím pozérstvím a kecama, které se bohužel dostávají i do undergroundu, odradit. Pořád to stojí za to! Buďte opravdoví, buďte reální a oblékejte se, jak chcete! Ať vaše kroky provází síla. Děkuji za pozornost. 

Dnešní report je věnován všem, kteří kdysi psali a dnes už na to nemají nervy, čas, ani náladu. Mnozí z vás pro mě byli vzorem, mnozí mi vždy dokázali zvednout náladu. Bylo to moc fajn! Některé zničil nezájem, jiné zástupy nenávistných v diskuzích. Děkuji vám, že jste byli a že jsem vás ještě stihl v dobách vaší největší slávy, vy živí lidé. Pomněte!





---------------------------------------------------------------------------------------------------

středa 27. března 2024

Recenze/review - APOGEAN - Cyberstrictive (2024)


APOGEAN - Cyberstrictive
CD 2024, The Artisan Era

for english please scroll down

Možná to byl nějaký virus, možná jenom program, který někdo pustil mezi nás. Všichni se stále dívali do obrazovek a připomínali zombie. Tupé ovce, jdoucí na porážku. Bylo tak jednoduché je ovládat. Sami to chtěli. Zástupy mrtvých tváří. Tedy, oni ještě trošku žili, ale jejich mozky se vařily ve vlastní šťávě. Potom to začalo. Šílenství propuklo postupně. První jedinci se rozeběhli proti zdi již brzy ráno. Jejich mozek stékal po zemi a oči byly plné krve. Myslel jsem si, že nás zničí jaderná katastrofa, ale mýlil jsem se. Temnota je v každém z nás.

Technický death metal nebývá zase tolik častým hostem v mém přehrávači. Jenže jsou kapely, které mě dokáží zaujmout. APOGEAN jsou z kanadského Toronta a přicházejí letos se svým debutovým albem. Sedl jsem si, postupně přidával hlasitost a najednou jsem se začal kývat spokojeně do rytmu. Mocné melodie, ostré riffy, propracované motivy. Venku se setmělo a já měl najednou pocit, že kolem mě propuklo opravdové šílenství. 


Možná po nás zůstane jednou jenom spálená země. Než se tak ale stane, budu podobné desky rád a s chutí poslouchat. Pánové nejen že jsou velmi dobrými muzikanty, ale zároveň umí napsat skvělé skladby. Mají v sobě drive, takovou tu těžko definovatelnou sílu, feeling, chcete-li. Nerad kapely k někomu přirovnávám, ale pro představu lze zmínit jména jako THE FACELESS, FALLUJAH, THE BLACK DAHLIA MURDER, CATTLE DECAPITATION. Kanaďané jsou ale přeci jen odlišní. Mají vlastní výraz, jsou živočišnější, divočejší, reálnější. Vlastně by se také dalo napsat, že se jim povedlo vyhnout takové té, dnes tolik časté a běžné umělé produkci. Osobně se mi zkrátka jejich přístup líbí a vzhledem k tomu, že už dlouhé roky píši už jen o smečkách, které mě něčím zaujmou, prošli APOGEAN mým sítem. Vše je potom podpořeno opravdu dobrým zvukem, pod kterým je podepsán Zack Ohren (mixing, mastering). Zmínit musím také parádní obal od Marka Erskine, který ve mě evokuje právě zemi, zničenou a zdevastovanou. Nedávno jsem někde četl, že se již testují čipy, které vám vloží do hlavy. Ony ty zástupy nemrtvých lidských robotů nejsou zase tolik nereálné. Staří autoři sci-fi by mohli vyprávět. Jejich představy právě zažíváme. Když novou desku "Cyberstrictive" poslouchám, opravdu si připadám, jako bych byl v brzké budoucnosti. Vzhledem k událostem posledních let a stavu společnosti, jsou mé fantazie převážně temné a chladné. Stejně jako hudba téhle kapely. Jsem moc rád, že jsem na ně při svých toulkách kyberprostorem narazil. Možná to byl nějaký virus, možná jenom program, který někdo pustil mezi nás. Všichni se stále dívali do obrazovek a připomínali zombie. Technická death metalová apokalypsa! Temné, mrazivé vize z blízké budoucnosti!


Asphyx says:

Maybe it was a virus, maybe it was just a program that someone let in. Everybody kept looking at their screens and looking like zombies. Dumb sheep going to the slaughter. It was so easy to control them. They wanted it themselves. Crowds of dead faces. I mean, they were still a little alive, but their brains were boiling in their own juices. Then it started. The madness broke out gradually. The first individuals ran against the wall early in the morning. Their brains were streaming on the floor and their eyes were full of blood. I thought a nuclear disaster would destroy us, but I was wrong. The darkness is in all of us.

Technical death metal isn't a frequent guest on my player. But there are some bands that do catch my attention. APOGEAN are from Toronto, Canada and they come this year with their debut album. I sat down, gradually turned up the volume and suddenly started swaying contentedly to the beat. Powerful melodies, sharp riffs, elaborate themes. It was getting dark outside and I suddenly felt like a real madness was breaking out around me.


Maybe one day we'll be left with nothing but scorched earth. But until that happens, I will be happy to listen to records like this. The gentlemen are not only very good musicians, but they can also write great songs. They have drive, that hard-to-define power, feeling, if you will. I don't like to compare bands to anyone, but to give you an idea we can mention names like THE FACELESS, FALLUJAH, THE BLACK DAHLIA MURDER, CATTLE DECAPITATION. Canadians are different after all. They have their own expression, they are more animalistic, wilder, more real. In fact, one could also write that they have managed to avoid the artificial production that is so common nowadays. Personally, I simply like their approach and since for many years I have been writing only about packs that catch my attention, APOGEAN have passed through my net. Everything is then supported by a really good sound, under which Zack Ohren (mixing, mastering) is signed. I must also mention the awesome cover by Mark Erskine, which evokes in me the country, destroyed and devastated. I read somewhere recently that they are already testing chips to put in your head. Those legions of undead human robots aren't so unrealistic. Old science fiction writers could tell you. We're living their fantasies right now. When I listen to the new "Cyberstrictive" album, I really feel like I'm in the near future. Given the events of the last few years and the state of society, my fantasies are mostly dark and cold. Just like this band's music. I'm so glad I stumbled upon them in my wanderings through cyberspace. Maybe it was a virus, maybe it was just a program that someone let loose among us. Everyone kept staring at their screens, looking like zombies. A technical death metal apocalypse! Dark, freezing visions of the near future!



Tracklist:
01. Bluelight Sonata 
02. Thousand-Yard Glare 
03. Distance (Of Walls And Wails) 
04. With Which Ear You’ll Listen 
05. Imposter Reborn 
06. Within The Bounds Of A Smile 
07. Hueman (The Pleasure Of Burn) 
08. Polybius 
09. Spinthariscope 
10. An(T)Imus

band:
Vocals/Lyrics - Mac Smith
Guitars - Dexter Forbes
Guitars - Gabriel Silva Castro
Drums - Jacob Wagner
Bass- Robert Tam

Guest Solo on "Bluelight Sonata" by Alex Baillie
Guest Solo on "Hueman" by Paul Walsh
Mixing/Mastering by Zach Ohren
Artwork by Mark Erskine

neděle 24. března 2024

Recenze/review - WOUNDS - Ruin (2024)


WOUNDS - Ruin
CD 2024, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Ztratil jsem dávno všechny emoce. Léčili mě chemickými látkami, vrtali mi do lebky. Nepomohlo vůbec nic. Stejně se občas ocitnu v jiném světě. Řežu se ostrými předměty a spím přes den. Pomáhá mi jediné. Toulám se podsvětím a vyhledávám hudbu, kterou si potom dávkuji, když ulehnu do své oblíbené rakve. WOUNDS jsou z Chicaga a hrají technický death metal. Takový ten surový, ostrý, po kterém vám v hlavě zůstane krvavá stopa. Mám to takhle rád. I když je prostým faktem, že si v tomhle stylu hodně vybírám. Pánové mě ale přesvědčili na svoji stranu. 

Jsou totiž nejen techničtí, ale zároveň nezapomínají i na divoké melodie. Mají dobrý zvuk (Paul Aluculesei - mixing, mastering), obal (Sam Nelson), všechno sedí tak nějak správně na svých místech. V dnešní době nadprodukce by to ale bylo málo. WOUNDS ale umí ještě jednu věc. Pro mě zásadní. Dokáží mě pokaždé doslova přikovat na zeď. Jsou brutální, ale zároveň čitelní a mají dobré melodie a nápady. 


V dnešní době je každá kapela někomu podobná. V případě WOUNDS mě napadají jména jako PSYCROPTIC, DEEDS OF FLESH, WORMED, REVOCATION, DECAPITATED, SOREPTION a samozřejmě MORBID ANGEL. V závěru to ale není tolik důležité. Hlavní je, že mě baví novou desku poslouchat, že se k ní rád vracím a stále objevuji nová temná zákoutí. Je to samozřejmě složitá hudba, která vyžaduje pozornost. Doporučuji opravdu mnoho společných setkání. Nechte na sebe vše jen tak působit a uslyšíte sami. Podobné nahrávky vyžadují i určitou porci fantazie. Bez ní se opravdu neobejdete. Je to vlastně zvláštní, protože jsem starý pes, který má raději přeci jen trošku jinou odrůdu smrtícího kovu, ale "Ruin" je albem, které mě přesvědčilo na svoji stranu. Zaseklo do mě svůj dráp, donutilo mě se vracet. Tohle je na muzice krásná věc. Stačí si sednout, jen tak ochutnat a potom se rozhodnout, jestli dáte kapele šanci. Dosud jsem o existenci téhle smečky vůbec nevěděl. Schválně jsem chvilku počkal, než recenzi napíšu. Nechal jsem v sobě všechno uležet, vracel jsem se v různém stavu mysli a pokaždé jsem byl spokojen. Těšil jsme se domů, až se zavřu do sklepa a narvu si novinou pod tlakem do hlavy. Pokud vnímáte muziku podobně jako já, tak určitě WOUNDS zkuste. Stojí rozhodně za to. Jen jim dejte opravdu trošku času. Ztratil jsem dávno všechny emoce. Léčili mě chemickými látkami, vrtali mi do lebky. Nepomohlo vůbec nic. Stejně se občas ocitnu v jiném světě. Řežu se ostrými předměty a spím přes den. Pomáhá mi jediné. Toulám se podsvětím a vyhledávám hudbu, kterou si potom dávkuji, když ulehnu do své oblíbené rakve. Perfektní technický death metal, který se vám dostane postupně do podvědomí a zanechá vám v hlavě krvavou stopu!


Asphyx says:

I lost all emotion a long time ago. They treated me with chemicals, drilled into my skull. Nothing helped at all. Still, sometimes I find myself in another world. I cut myself with sharp objects and sleep during the day. Only one thing helps. I wander the underworld and seek out music, which I then dose myself with when I lie down in my favorite coffin. WOUNDS are from Chicago and play technical death metal. The kind of raw, edgy kind that leaves a trail of blood in your head. I like it that way. Although it's a simple fact that I choose a lot in this style. But the gentlemen convinced me to their side.

They are not only technical, but they also don't forget about wild melodies. They have a good sound (Paul Aluculesei - mixing, mastering), cover (Sam Nelson), everything fits somehow in the right place. But in this day and age of overproduction, that wouldn't be enough. But WOUNDS does one more thing. For me it is essential. They can literally nail me to the wall every time. They're brutal, but at the same time they're readable and have good melodies and ideas.


Nowadays, every band is similar to someone. In the case of WOUNDS I can think of names like PSYCROPTIC, DEEDS OF FLESH, WORMED, REVOCATION, DECAPITATED, SOREPTION and of course MORBID ANGEL. But in the end it's not that important. The main thing is that I enjoy listening to the new album, that I like to come back to it and keep discovering new dark corners. Of course, it's complex music that demands attention. I really recommend many meetings together. Just let it all affect you and hear for yourself. Recordings like this also require a certain amount of imagination. You really can't do without it. It's actually strange, because I'm an old dog who prefers a slightly different variety of death metal, but "Ruin" is an album that convinced me to its side. It stuck its claw into me, made me come back. That's the beautiful thing about music. You just sit back, get a taste, and then decide if you're going to give the band a chance. I didn't even know this pack existed until now. I deliberately waited a while before writing my review. I let it all settle in, coming back in different states of mind, and each time I was satisfied. I was looking forward to going home, locking myself in the basement, and cramming a pressurized newspaper into my head. If you feel about music the way I do, definitely give WOUNDS a try. It's definitely worth it. Just really give them a little time. I lost all emotion a long time ago. I've been treated with chemicals, drilled in my skull. Nothing helped at all. I still find myself in another world sometimes. I cut myself with sharp objects and sleep during the day. Only one thing helps. I wander the underworld and seek out music, which I then dose myself with when I lie down in my favorite coffin. Perfect technical death metal that will gradually get into your subconscious and leave a bloody trail in your head!


Tracklist:
01. Of Ruin 
02. The Archfiend's Apothecary 
03. Doom Incarnate 
04. In The Maw Of The Beast 
05. Birth Of A New Light 
06. Dismember And Devour 
07. Zoophagist 
08. Ready Your Mind For The Grind 09. Bent On Disaster

band:
Norman Hale - Vocals
Nate Burgard - Drums
Franco Caballero - Bass
Rick Mora - Guitar

čtvrtek 21. března 2024

Recenze/review - HIDEOUS DIVINITY - Unextinct (2024)


HIDEOUS DIVINITY - Unextinct
CD 2024, Century Media Records

for english please scroll down

Sedíš ve svém pokoji a drásáš si obličej do krve. Připadá ti, že se celý svět točí stále rychleji dokola. Čím dál tím víc informací, čím dál tím víc nenávisti. Už dávno nemáš strach z Boha, ani z temných stínů. Děsí tě vlastní já. Připadáš si, jakoby ti někdo zatloukl do mozku obrovský trychtýř. Temná hmota z vesmíru tě zcela ovládá. Jsi blázen ty, nebo ti za zdí? Otázek je mnoho a odpovědi nepřicházejí. Falešných proroků je už příliš. Řežeš se nožem do rukou a pouštíš si jenom hudbu, která tě dokáže rozsekat. Potřebuješ víc bolesti, rychlosti, víc riffů a úderů bicích.

Italští HIDEOUS DIVINITY ještě nikdy nebyli tak majestátní, vznešení. Mocné nástupy, strach z kosmu, surový brutální death metal, pochybnosti o vlastní existenci. Tohle vše zde naleznete a ještě mnoho navíc. Když jsem se s novinkou seznamoval, seděl jsem opravdu sám ve svém pokoji. Postupně jsem přidával hlasitost a skladby se mi postupně dostávaly do mozku. Když mi propláchli lebku kyselinou, cítil jsem se očištěný. Nové album chce více času, je v určitých momentech nepřístupné. Musíte mít fantazii a trpělivost. Touhu objevovat. Potom pochopíte. 


U podobných nahrávek více než kde jinde platí, že je vždy lepší si vše v klidu poslechnout a potom si udělat vlastní názor. Slova nejsou dostatečným výrazovým prostředkem. Přesto se pokusím vám nové album připodobnit. Za prvé, promo materiály hovoří o lehké podobnosti a inspiraci třeba takovými NILE, CATTLE DECAPITATION, SUFFOCATION, ULCERATE, HATE ETERNAL a BEHEMOTH. S tím lze souhlasit, ale také je rovnou nutno dodat, že HIDEOUS DIVINITY jsou natolik originálním tělesem, že jsou jakákoliv přirovnání spíše zbytečná. Pánové mají svůj vlastní rukopis, dokáží vytvořit celkově velmi pochmurnou a temnou atmosféru. Umí být techničtí a progresivní, v určitých momentech i neuchopitelní, ale stále si zachovávají potřebný drive a sílu. "Unextinct" má samozřejmě skvělý současný a čitelný zvuk, zajímavý obal, ale hlavně vás chytí, zasekne do vás dráp a nepustí vás. Alespoň mě se to stalo. Chvilku to trvalo, musel jsem rozkrýt jednotlivé vrstvy, což samozřejmě chtělo určitou dávku trpělivosti a empatie. Je to soundtrack ke ztroskotání lodi, která není z našeho světa. Na její palubě jsou nemrtví i bytosti z jiných dimenzí. Disonance, spoustu do krve a vzteku zabalených motivů. Tahle deska je velmi pestrá a nenudím se ani chvilku. Je vystavěna na pevných základech, ke kterým jsou potom přidávány různé odbočky, záseky. Jako bych se díval na rozbouřené moře, na jeho sílu a energii. Sedím ve svém pokoji a drásám si obličej do krve. Připadá mi, že se celý svět točí stále rychleji dokola. Čím dál tím víc informací, čím dál tím víc nenávisti. Už dávno nemám strach z Boha, ani z temných stínů. Děsí mě vlastní já. Topím se v hlubinách vlastních myšlenek. Umírám, abych nakonec vždy povstal z popela. Technický, brutální death metal, který vás roztrhá na kusy! Absolutní a zničující záležitost, hudba jdoucí k podstatě vlastní existence!

Asphyx says:

You're sitting in your room, scratching your face bloody. It feels like the whole world is spinning around faster and faster. More and more information, more and more hate. You're no longer afraid of God or the dark shadows. You're scared of yourself. You feel like someone's hammered a giant funnel into your brain. The dark matter from outer space is completely controlling you. Are you crazy, or are those behind the wall crazy? The questions are many and the answers are not coming. There are already too many false prophets. You cut yourself with a knife in your hand and play only music that can cut you. You need more pain, more speed, more riffs and drum beats.

Italy's HIDEOUS DIVINITY have never been more majestic, more sublime. Powerful build-ups, fear of the cosmos, raw brutal death metal, self-doubt. You will find all this here and much more. I was really sitting alone in my room when I was introduced to this new album. Gradually I turned up the volume and the songs gradually made their way into my brain. When they flushed my skull with acid, I felt cleansed. The new album takes more time, it's inaccessible at certain points. You have to have imagination and patience. The desire to explore. Then you'll understand.


With recordings like this, more than anywhere else, it is always better to listen to everything in peace and then make up your own mind. Words are not a sufficient means of expression. Nevertheless, I will try to give you a taste of the new album. First of all, the promo materials talk about a slight similarity and inspiration from such bands as NILE, CATTLE DECAPITATION, SUFFOCATION, ULCERATE, HATE ETERNAL and BEHEMOTH. One can agree with that, but it should also be added that HIDEOUS DIVINITY is such an original ensemble that any comparisons are rather unnecessary. The gentlemen have their own signature, they can create a very gloomy and dark atmosphere overall. They can be technical and progressive, even ungraspable at certain moments, but still retain the necessary drive and power. "Unextinct" of course has a great contemporary and legible sound, an interesting cover, but most importantly it grabs you, sticks its claw in you and doesn't let go. At least it happened to me. It took a while, I had to peel back the layers, which of course took a certain amount of patience and empathy. It is the soundtrack to a shipwreck that is not of our world. There are undead and beings from other dimensions on board. Dissonance, lots of blood and rage wrapped in themes. This record is very colourful and I'm not bored for a moment. It's built on a solid foundation, to which are then added various digressions, interludes. It's like looking at a stormy sea, its power and energy. I sit in my room and scratch my face until it bleeds. It seems to me that the whole world is going round and round faster. More and more information, more and more hate. I'm not afraid of God anymore, or the dark shadows. I'm scared of myself. I'm drowning in the depths of my own thoughts. I'm dying to rise from the ashes. Technical, brutal death metal that will tear you apart! An absolute and devastating affair, music that goes to the essence of one's own existence!




about HIDEOUS DIVINITY  on DEADLY STORM ZINE: 







tracklist:
1. Dust Settles on Humanity
2. The Numinous One
3. Against the Sovereignty of Mankind
4. Atto Quarto: The Horror Paradox
5. Quasi-Sentient
6. Hair, Dirt, Mud
7. More Than Many, Never One
8. Der Verlorene Sohn
9. Mysterium Tremendum
10. Leben Ohne Feuer

Line-Up:
Enrico Di Lorenzo - Vocals
Stefano Franceschini - Bass
Enrico Schettino - Guitars
Davide Itri - Session Drums

Online Presence:

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine