DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 12. července 2020

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý padesátý čtvrtý - Festivalový ráj to na pohled


Příběh dvoustý padesátý čtvrtý - Festivalový ráj to na pohled


Vždycky mě fascinuje, kolik detailů si lidé pamatují o letních festivalech. Kdo co před dvaceti lety řekl, jaké měl na sobě tričko, jak která kapela hrála. Já si nepamatuji nic. Mohl bych se asi připojit a vytvořit nějakou další legendu, ale faktem je, že jsem býval totálně mimo. Většinou to probíhalo tak, že jsem se opil už ve vlaku cestou tam a pak dle vyprávění ostatních dělal bordel. Viděl jsem spoustu kapel, zažil mnohé, ale splývá mi to v jeden celek. Jezdili jsme dost, ale na rozdíl do klubovek a kulturáků mi všechno připadá jako šedivá šmouha. Je ale jeden fesťák, který si pamatuji. Sice už moc netuším, kdo jej pořádal a jestli to je předchůdce dnes stále fungující akce na Malé Skále, ale tenkrát to bylo asi nějak takhle.

Janě se nikam moc nechtělo. Pořád si pamatovala, jak za ní v kempu lezl padesátiletý chlápek od rodiny a pokusil se jí znásilnit. Nebýt mě a Prcalíka, asi by zanevřela na celé mužské pokolení. Ne že by tedy měla štěstí, to zasejc ne, ona je moc hodná a sedne na lep každému debilovi. Přitom co se týká mých slečen, tak měla vždycky dobrý čuch. No, přemluvili jsme ji, ale dalo to práci. Léto má obrovskou výhodu v tom, že toho nemají holky tolik na sobě. To je prostě fakt. Moje zrzečka doslova zářila a užívala si pohledy okolí. Mě dělalo zase hrozně dobře, že mám takovou kost. Porada probíhala jak jinak ve Startu. Neměla žádný řád, spíš se jednalo o opilecké blábolení. Já byl stejně vždycky zvyklej, že se o mě holky postarají.


Postaraly. Neměl jsem jako vždy nic moc s sebou (stačilo žebradlo a peněženka), zato Andrea jela s kufrem. Ty vole jako fakt? Nevymluvil jsem ji to. Měla s sebou šatičky a oblečky a působila jak fiflena z Prahy. Všichni se mi smáli, ale jen do té doby, než poprvé zakroutila zadkem. Vmáčkl jsem se mezi Janu a Tomáše. Kecáme, pijeme, pak se mi zvedne kufr a pobliju se mezi vagónama. Směje se mi nějaká metla, ty vole, to začínáš brzy. Uff. Klasická cesta na festival, jede nás hodně, někdo má vedle v kupé kytaru, tak řveme jak na lesy. Samý džínový bundy, trika s lebkama. Super bylo, že se bavěj heavíkáři s thrasherama, death metal je pořád v menšině a tak se sesypeme k sobě až v nádražce. Slyšel si novou desku (doplň si název). Vycházelo toho spousta, už jsem nějak nestíhal, jak jsem neměl u sebe Kristu, tak jsem byl trošku mimo.


Jdeme do kempu, vzpomínám na plavání s Kačenkou, jdou na mě divný stavy. Může za to chlast a nostalgie. Ne že bych se pořád dojímal, na to sere pes, ale tady jsem zažil jedny z nejkrásnějších zážitků v životě. Andree vadí, že je tu špína, listí, jehličí a vlastně všechno. Je jak nějaká princezna z města, co ji vytáhli poprvé ven. Uklidní se až, když se k ní přitulím. Ona nebyla zlá, ani hloupá, ale byla rozhodně víc od rány, než všechny mé předešlé křepelky. Slyšíme, jak hraje v areálu nějaká kapela. Tuctovej heavík, tak jsem v klídku, ale Tomáš s Buddhou ihned nabíhají pod pódium, svléknou se do půl těla a točí vlasama vrtuli. Vy volové, jak můžete takové kleštěnce poslouchat? Kytarová práce je ale dobrá, tak si ve frontě na pivko podupávám. Cítím v kostech, že tohle bude fajn víkend.

Jedna skupina střídá druhou, objeví se všechny legendy, které dnes všichni označují za agro, ale tenkrát jsme s nima byli spojení doslova pupeční šňůrou. Já třeba doma takovej Vitacit nebo Citron vůbec neposlouchal, ale naživo měl ten pulsující dav něco do sebe. Taky byla obrovská výhoda, že jsme rozuměli textům. Pamatuji si, že obrovský úspěch měla slovenská Tublatanka, znal je úplně každej. Řvali i maníci s trikama Cannibal Corpse a Death. Dnes možná nepředstavitelná věc. Bylo s náma i spousta punkáčů, všichni se zkrátka a jednoduše přijeli bavit a nikdo moc neřešil, co kdo momentálně poslouchá. Bylo to spíš vzájemné škorpení, srandičky, prdelky. Ono těch akcí zase tolik nebylo a tak byl každej vděčnej. Občas se sice někdo serval, ale to bývalo hlavně kvůli holce. Vždyť to znáte.


Třeba já jsem dostal hned první den do držky. A to řádně. Byl jsem opilej a potkal Kristýnku. Vypadala moc dobře. Fakt ji to slušelo. Její novej kluk byl vazba a plnej testosteronu. Chtěl jsem ji jen pozdravit, omluvit se, že jsem debil a vůbec, ale on to pochopil po svém. Sundal mě první ranou a mě to vůbec nevadilo. Chtěl jsem, aby mi rozsekal ksicht, protože jsem si připadal hrozně. Pořád se to ve mě mlelo. Vyčetla mi, že se nestavím ani za Britem, že ho nejdu vyvenčit. Spojovalo nás toho hrozně moc. Moc zážitků, moc emocí, asi jsem ji ještě pořád miloval, nevím, když je člověk mladej, tak to s ním mlátí ode zdi ke zdi. Zachránili/ly mě buzničky Tomáš a Buddha, kteří chlapce odtrhli. Asi bych víc ran nesnesl. Sotva jsem se zvedl, šel jsem znovu pod pódium. Vypadal jsem skvěle. Tak nějak metalově. Obličej rozsekanej, tričko Vader od krve. Přemýšlel jsem, kdy jsem naposledy takhle dostal, to už je fakt dávno. 

Dám jednu kapelu a pak mě rozbolí celej člověk. Asi opadne adrenalin. Taky potkám Andreu, která se zděsí. Jdeme k jezu a omývá mi obličej vodou z Jizery. Dává si velkýho bacha, aby se neušpinila. Nebuď taková citlivka. Máme spolu vlastně první vážnější řeč. Poprvé se mnou mluví otevřeněji, upřímně. Naše řeč by vydala na jeden článek. Jak rockerka potkala metalistu. Shrne mi svůj život. Další ztracená duše. Máma se rozvedla, když jí bylo deset (to snad na sídlišti všichni, mi připadalo). Sem tam se objevil novej pán, ale nic vážnýho. Tak radši zůstala sama. Zapšklá a nervózní, že se nemá s kým hádat. Andrea měla průmyslovku a zkoušela to na vejšku do Liberce. Nevyšlo to. Měla pořád takovej smutnej kukuč, kterej chlapy rajcoval. Nebyl jsem výjimkou. Mám sice hubu nadranc, ale nakonec je mi hrozně fajn. Tulíme se, ano, je to div, ale poprvé se spolu fakt doopravdy na vážno tulíme. 


Naše cvrlikání nám přeruší Jana, která se jako správnej strážnej anděl vydala hledat moji maličkost. Tomáš s Buddhou si prej lížou rány a máme přijít ke stanům. Dáme nějaký rumy. Na muziku, i když zrovna vrcholí hlavní kapely, nemá nikdo moc náladu. Zmrskáme se jako koně. Ráno se probudím před stanem jen v trenýrkách. Nedolezl jsem. Praží na mě slunce a v hubě mám jak v polepšovně. Tenhle fesťák má fakt grády. Jdu do umývárek, kde potkám svého soka nesoka od Kristýnky. Chvíli se prsíme, ale nakonec si plácneme. Jen mu řeknu, ať je na Kristýnku hodnej, jinak že mu dám do držky (což je teda vzhledem k včerejšku hodně odvážný). Slíbí mi to a vlastně i dodrží. Dnes jsme kamarádi a já kmotrem jejich dětí. Kdo taky jinej, žejo.


Vrátím se do stanu a holky začnou vařit. Andree to moc nejde, tak sesypeme všechno na jednu hromadu a podpoříme kečupem. Je to hrozná kejda, ale chutná jako mana nebeská. Já teda nemůžu moc žvejkat, protože mě bolí sanice, ale to se poddá. Následuje klid na lůžku. Jana s Prcalinkou jdou do vsi nakupovat, stejně skončí v hospodě, to je jasný, ale my si aspoň můžeme s Andreou skočit. Je to jiný. Zvláštní. Konečně cítím, že to není jen obyčejnej šuk, ale něco víc. Je jako struna, nahoře, aby se prej neušpinila. Ve stanu je děsný vedro a jsem po včerejšku nějakej rozlámenej, tak jsem docela rád, když jdeme na pivko. Vodácká hospoda, pádla a kánoe. Mám tuhle komunitu moc rád, tenkrát mi stejně jako trampové přišli svobodní. Sedíme s nějakejma lesníma mužema u stolu a je to moc fajn. Strávíme vlastně celej den u pivka.

Hraje se až k večeru a ten sobotní je trošku víc komerční. Dokonce zazní i několik kapel, který nemáme rádi. Dramaturgii moc nechápu, ale asi jde jako vždy o peníze. Aby mohly zahrát naši oblíbenci, musí je dav zaplatit. Tomáš, protože je pečlivej a hodnej, tak si opíše program do notesu a tak si můžeme zaškrtat těch pár jmen, které chceme slyšet. Jdeme s buzničkama na rumy. Mám kluky moc rád, jsou hrozně v pohodě. Myslím, že se fakt našli. nevím sice, jak to mezi chlapci chodí, ale příliš teplých dvojic, které by spolu byli dlouho, jsem nepotkal. Možná se o tom jen nemluví. Nevím, na mých kamarádech byste to ani nepoznali. Byli úplně normální, žádný vyzývavý děvky jak ve filmech. Prostě pohoda, samej vtípek. Jen se tenkrát raději nedrželi za ruce. Doba tomu moc nepřála.


Když hrajou srágory, tak sedíme u jezu a kecáme. Pijeme rumík a máme lenoru. Připomíná mi to situace, když jsme s Prcalíkem a Kytkou lehávali jako caparti na stohu a řešili klukovský věci. Angličáky, praky, nový kola, holky, prsa, zadky, nebe, cigára, pivo, život, smrt, hudbu. Cejtím se šťastnej, festivaly byly vždycky o setkávání, o lidech, které nikde jinde nepotkáte. Vlastně tam ani snad nemusel nikdo hrát (si dělám legraci), ale šlo fakt hlavně o to pokecat, naladit noty, vyčistit si hlavu. Všude okolo, v práci a často i rodinách, měl každej nějaký problémy, stres, svý strachy, ale tady, tady jsme byli mezi svejma. Magorů bylo o hodně méně, než všude jinde. Smradlaví, špinaví, umaštění a opilí jsme byli doopravdy šťastní. Festivaly nebyly ještě tak komerční. Třeba na debatu o tom, jak šukají kachny do smrti nezapomenu. Málem jsem se počůral smíchy.

Vy volové, hraje Debustrol! Volá na nás nějakej klučina. Najednou jsme jak struny. Teď má milá Andreo uvidíš, co dokáže metal. Jdeme na to. Nacvičený pohyby, jsme jak nějakej divokej kmen. Máme v sobě tolik energie. Křičíme slova, kterým rozumíme, který jsou naše, cítíme se tak, jsou naší výpovědí. Posíláme do prdele celej svět. Zapomněli jsme na práce, posraný sídliště, na obyčejný životy. Tady, uprostřed pařícího davu, jsme silní a svoji. Andrea je nadšená. Roztrhne si šaty, až jí je vidět podprsenka. Takhle tě mám rád, takhle si úžasná. Hele, co to vidím, přidá se Kristýnka, i všichni ostatní. Šílenství, které chápou jen naši soukmenovci. Tohle pro mě byl, je a bude metal. Kecy stranou. Padám na záda, zvedají mě. Smějeme se na celý kolo a z vlasů nám lítá pot.

Netuším, jak se jmenovali ti Finové, co hráli potom, ale bylo to utahaný a moc smutný. My byli nabuzení a tak skáčeme do vody. Normálně v oblečení, připadá mi, že jsme byli jak kus žhavého železa, který byl právě skokem pod jez zakalen. Oddychujeme v trávě, vtípky, bokem se nám nějak odvázali ti naši klučíci, ale nikdo to neřeší. Čumíme na hvězdy, počítáme je a nikdy se nedopočítáme, nejde to. Přidá se i Kristýnka a já najednou pochopím, že jsme se každej potřebovali vydat jiným směrem. Ona je svědomitá, silná, hodná ženská, kterou si momentálně vůbec nezasloužím. Je mi odpuštěno v druhém dějství. Na závěr padne ještě jedna lahev rumu. Spím spánkem spravedlivých a zdá se mi o vílách s velkými...ale vždyť vy víte co.

Ne, já nechci neděli, nechci se budit a jet pryč. Kolem se všichni balí, startují auta, přiopile vtipkují, ale mě je smutno. Nechci aby to skončilo. Vždyť jsme si toho ještě tolik neřekli. Loučíme se, objímáme, tak zase jindy a jinde. Napíšeme si (a nikdy to neuděláme). Na Malou Skálu mám jen samý hezký vzpomínky. Je mi úplně jedno, že mám spoustu modřin, podlitin a vypadám jak kdybych se porval s medvědem. Na to seru, pro mě je důležitý, že jsem zapařil, že mi Krista odpustila, že se vyčistil vzduch, že je Andrea jak vyměněná, že poznala, o čem je opravdovej metal. Důkaz dostanu hned ve vlaku, protože si sedne vedle mě, přitulí se a dokonce ji vezme na milost i Jana. Jo, festivaly jsou super, škoda, že si jich nepamatuju víc.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 11. července 2020

Recenze/review - MEAN MESSIAH - Divine Technology (2020)


MEAN MESSIAH - Divine Technology
CD 2020, Slovak Metal Army


for english please scroll down


Taky už vás někdy napadlo, že každý žijeme vlastně dva životy? Jeden reálný, obyčejný, často nudný, smradlavý, radostný, pohodový, bolestivý, láskyplný, špinavý, mazlavý a potom ten druhý, ve kterém jsme všichni krásní, dokonalí a hlavně virtuální? Divná doba plná narcisů, řeknete si, ale také nenávisti. Moderní technologie jsou na jednu stranu úžasné, ale občas mám pocit, že nás sežerou zaživa. Jednu nespornou výhodu ale současnost má. Hudba je přístupnější a dostane se k ní opravdu každý.

Přiznám se, že třeba k takovým MEAN MESSIAH bych se jinak asi nepřiblížil. Pohybuji se přeci jen v trošku jiných metalových oblastech. Jenže se mi ocitlo v rukou CD téhle industriálně death thrashové smečky a já tu najednou sedím a nasávám chladnou a odlidštěnou atmosféru. Do hry vás vtáhne i Ježíš na obalu (autor Michal Skořepa). Zajímavý motiv, který se sice asi nebude líbit každému, ale k hudbě sedne jako pověstná, ale vy víte co, na hrnec.


Na albu se kalí kov podobným způsobem jako to dělají kapely typu DEVIN TOWNSEND, FEAR FACTORY, MINISTRY, STRAPPING YOUNG LAD,  v některých momentech dokonce FAITH NO MORE, MNEMIC, NINE INCH NAILS. To jsou všeobecně známé věci a MEAN MESSIAH se tím nijak netají. Pro mě osobně je důležité, jak se mi album poslouchá. Napadá mě, že si jej nejvíc musí asi užít maniaci, co hrají počítačové hry. Milovníci sci-fi, jako já, si zase přijdou na své u textů. Co se týká zvuku (měl jej na starosti hrající kapitán Dan Friml ve svém The Barn studiu) je přesně takový, jaký má u industriálně směřujících kapel být - ledový, odlidštěný, průzračný. Možná by desce slušelo víc živočišnosti, špíny, abychom se mohli ještě hlouběji ponořit do hlubin vesmíru, ale to jsou jen drobnosti. Jako celek se mi, i když jsem tak trošku z jiného oboru, album líbí, užívám si jej. Dokážu ale pochopit, pokud jej někdo zatratí, některé zmiňované vlivy jsou možná až moc patrné. Mě to nevadí, ale znáte lidi. Jak jsem psal na začátku, každý máme dvě tváře, jednu na sociální sítě a druhou do soukromí. Mimochodem, nejvíc se mi sedl asi poslední song Za světlem. Čeština v něm zní perfektně. A to mám raději anglické texty. A závěr? Máš v oblibě dobrý death/thrash s industriální atmosférou? Tak neváhej ani chvilku a jdi do toho. A pospěš si, než svět ovládne všemocná síť! Koneckonců, i my jsme někdy jen stroje s mrtvýma očima. 



sumariazce:

Na albu "Divine Technology" jsou MEAN MESSIAH jako vesmírní kovbojové, kteří nám přivezli z jiné galaxie kousky místní hudby. Novinka je nádherně vybroušeným křišťálem, kouskem čistého umění, které vás doslova uhrane. Před očima vám ožijí příběhy, budete hltat kytarové riffy, všechen ten smutek a věčnost, kterou z každé skladby cítím. MEAN MESSIAH se povedlo doslova narvat do hudby obrovskou spoustu nálad. Album asi nebude vyhovovat každému, ale já jsem mu úplně propadl. Najde se zde sice pár slabších momentů, ale jako celek je nové CD úžasné. Křišťálově čistá nahrávka s vnitřním pnutím!


Asphyx says:

On the album "Divine Technology" are MEAN MESSIAH like Space Cowboys, who brought us pieces of local music from another galaxy . The news is a beautifully cut crystal, a piece of pure art that will bewitch you literally. There are coming alive tales in front of your eyes, you'll gulp down guitar riffs, all the sadness and eternity, which I'm feeling from the songs. MEAN MESSIAH managed to cram a huge amount of mood into the musics. The album won't probably suit everyone, but I've been totally blown away. Although, there are a few weak moments, but as a whole the new CD is amazing. Crystal clear recording with internal tension!


tracklist:
01 Interment Of Ashes – Hello Again!
02 Divine Technology
03 The Beast
04 Blood Of Sirens – The Call
05 Thorn
06 We Shout
07 Za světlem

band:
Dan Friml – guitar/vocals
Jiří Willander – drums
David Gabriel – bass

Vydavateľ: Slovak Metal Army
Web: https://www.slovakmetalarmy.sk/
Facebook: https://www.facebook.com/slovakmetalarmy
Bandcamp: https://slovakmetalarmy.bandcamp.com/music

Recenze/review - EREMIT - Desert of Ghouls (2020)



EREMIT - Desert of Ghouls
CD 2020, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Vstal jsem do mlhavého rána a přemýšlel, kdy jsem naposledy viděl slunce. Nějakou dobu žiji jenom ve tmě. Prokletý a zavržený se toulám podsvětím a nahlížím do temných kobek. Hledám hudbu, u které mi zpuchří kosti, u které se rozpadnu v prach. Již v roce 2018 jsem dlouho poslouchal album německých sludge doomařů EREMIT s názvem "Carrier of Weight". Usadila se mi tenkrát v hlavě jako nějaká zlá choroba.

Letošní EP "Desert of Ghouls" je vlastně takovým syrovým pokračováním věcí předešlých. Při poslechu opět dlouho neuvidíte žádné světlo a do morku vám pronikne nekonečný chlad. Dvě skladby, rozložené do dlouhých dvaceti jedna minut (a 21 sekund) mě přesvědčili již při prvním setkání. Nahrávka se stala na několik dní mým průvodcem mezi stíny a zcela jsem ji propadl. Je opět surová, drsná, nekompromisní, připomíná obrovský mlýn, ve kterém budou postupně rozdrceny všechny vaše kosti v těle.



Nahrubo nasekaná tma, temné šílenství. EREMIT k nám museli být posláni z onoho světa. Umí totiž svojí hudbou navodit atmosféru totálního nihilismu, smutku. EP je ale povedené i po zvukové stránce. O obalu ani nemluvě, díval jsem se na něj jako na obraz v morbidní galerii (autorem je Brandon Holt). "Desert of Ghouls" doporučuji poslouchat za dlouhých deštivých nocí, při procházkách po hřbitově, případně v lesích, ve kterých je lehké zabloudit. Skladby se valí kupředu a zbývá po nich jenom zničená země. Stylově lze Němce zařadit do stejných škatulek jako třeba takové BELL WITCH, THOU, EYEHATEGOD, JUPITERIAN, FISTULA. Samozřejmě, berte to jenom jako vzdálené přirovnání, jinak jsou EREMIT kapelou s vlastním výrazem a jinými si je jen tak nespletete. Sludge doom metal je zde ohlodán až na kost. Ničí, pálí a žhne a zároveň je temný a mrazivý. Chorobná záležitost!



Asphyx says:

I woke up into the foggy morning and wondered when I had seen the sun for the last time. For a while, I only live in the dark. Cursed and rejected, I roam the underworld and look in the dark dungeons. I am looking for music that makes my bones swollen and makes them break to dust. Already in 2018, I listened for a long time to the album of German sludge doom musicians EREMIT called "Carrier of Weight". It settled in my head back then like some evil disease.

This year's EP "Desert of Ghouls" is actually a raw sequel to the previous record. During the listening, you will not see any light for a long time and endless cold will penetrate your bones. Two songs, spread over twenty-one minutes (and 21 seconds), convinced me already at the first meeting. This record became my guide among the shadows for a few days and I became completely addicted. It is again raw, rough, uncompromising, and it reminds me of a huge mill, in which all your bones in the body will be gradually crushed.


Roughly chopped darkness, dark madness. EREMIT had to be sent to us from the other world. They can create an atmosphere of total nihilism and sadness with their music. However, the EP is also great in terms of sound. Similarly, the cover art is excellent, I looked at it as a painting in a morbid gallery (made by Brandon Holt). I recommend listening to "Desert of Ghouls" during the long rainy nights while walking around the cemetery, or in forests where it is easy to get lost. The songs are rolling forward, leaving only the ruined land behind. Considering the music style, Germans can be included in the same metal boxes as, for example, BELL WITCH, THOU, EYEHATEGOD, JUPITERIAN, FISTULA. Of course, just take it as a distant comparison, otherwise, EREMIT is a band with its own expression and you just won't confuse them with others. Sludge doom metal is gnawed to the bone here. It destroys, burns and glows, and at the same time, it is dark and cold. Sick record!

Track listing -
1. Beheading the Innumerous
2. City of Râsh-il-nûm

Line up -
Moritz Fabian - Guitar and Vocals
Pascal Sommer - Guitar
Marco Bäcker - Drums

Official Video Stream
Eremit Bandcamp
Eremit Facebook
Transcending Obscurity Site
Transcending Obscurity Facebook

pátek 10. července 2020

Recenze/review - INVOKER - Towards the Pantheon of the Nameless (2020)



INVOKER - Towards the Pantheon of the Nameless
CD 2020, Einheit Produktionen

for english please scroll down

Ohně opět hoří. Pečlivě naskládaná hranice, představení může začít. Už ji vezou! Prohlášená za prokletou, obcovala se samotným ďáblem. Zubožená žena s krkavčím pohledem. Posedlá, šílená, odevzdaná. Kněz pokyne katovi a dav šílí. Zítra si všichni přijdeme pro popel. Říká se, že má léčivé účinky. Budeme u toho poslouchat nové album německých INVOKER a přemýšlet o tom, jestli existuje dobro a zlo, jestli je Bůh a Ďábel. Jestli není všechno jen výplodem našich chorých mozků. Možná nakonec zemřela zbytečně.

Novinka "Towards the Pantheon of the Nameless" je hlavně o melodiích, o smutných představách, o chladu a strachu, o temnotě. Klasický death metal, okořeněný notnou dávkou black metalu. Výsledek je pro mě vskutku podmanivý.





"Towards the Pantheon of the Nameless" je od začátku do konce zvláštním albem. Na první poslech jsem si říkal, že se jedná o obyčejnou desku, kterých jsou kolem stovky, ale není to pravda. Do krve se mi dostala postupně, je prověřená časem a mám chuť se k ní vracet. U melodií a nápadů mám sice pocit, že už jsem je někdy někde slyšel, ale to u většiny kapel (co taky pořád vymýšlet nového, že?). Spíš si užívám celkovou atmosféru, nechávám na sebe skladby působit a fungují na mě. Je to čistě pocitová věc, líbí se mi taková ta zdánlivá pohoda. Potom jdete pod povrch a objevíte řeku plnou žhavých riffů, vášně, magie, záhad a černoty. INVOKER asi nebudou dobývat žebříčky hitparád, není to ani účelem, ale osloví spíše "pohodové" posluchače, kteří ocení ledové melodie, dobré řemeslo a jiskru. Kapela si na nic nehraje, jde si svojí cestou a výsledkem je nahrávka, která podle mého umí zaujmout. Jen jí musíte dát čas a poslouchat v klidu. Možná jsem se také rouhal, proto mě právě upalují, ale jsem tomu rád. Dobrá muzika se má podporovat. A tou nová deska INVOKER rozhodně je. Černý oheň opět hoří!




Asphyx says:


Again, I stand in the middle of an ice-creepy brook and I have to decide. On one side Satan stands, on the other, Death. Accompanied by my own demons, they attract me. I do not know how to decide. Finally, I choose, as always, a way upstream. My whole body is burning, the brain wants to burst out of my head and I need to get at least a small dose of energy into the vein. At least, I'm running away from all and vainly I look for some music which will attract me.


Finally, I vote for the new album of INVOKER - Germans death / black metallers. Their new album "Towards the Pantheon of the Nameless" is a very good choice for me. It is soothing, full of cool melodies, at the same time colorful, interesting, intelligent. With a beautiful chilling sound and a fresh cover, it gives me hope for the future. In their presence, I feel that I have just escaped my personal death.

I dare to say that the new album "Towards the Pantheon of the Nameless" will not interesting for some listeners on the first listening. It requires a certain amount of attention and patience. It is necessary to get under the surface, let it pass through, soak up. The album is intended for those who like not only relax but also think about music. It contains a certain amount of mystery and magical moments. On the record, you'll find powerful adventures, black metal surfaces somewhere from the north and even raw melodic death metal. Personally, I would take a little bit more rumors, but take my opinion as one of a too dainty listener. Otherwise, the "Towards the Pantheon of the Nameless" is an excellent piece, reminding me most the dose of the ice blowing me straight into my veins. Excellence, light play with melodies, gradual gradation, stories from which is possible to feel sorrow and hope. INVOKER created the original work in all aspects. Beyond the craftsmanship there is absolute darkness and cold!


tracklist:
1. Crumbling Sky
2. Towards the Pantheon of the Nameless
3. Journey to Darkness
4. Dark
5. Devils Door
6. Fall into the Void
7. Breathless
8. The Veils of Golden Light
9. Above the Stars

band:
Tino Schumann, Tino Büttner, Nico Hünniger

https://www.facebook.com/InvokerOfficial
https://www.reverbnation.com/invokerofficial
https://twitter.com/Invoker_Band
https://www.youtube.com/channel/UCM6J2dbO0qW3pxMStQ3wDeA
https://www.einheit-produktionen.de/

čtvrtek 9. července 2020

Recenze/review - DIABOLIC OATH - Profane Death Exodus (2020)


DIABOLIC OATH - Profane Death Exodus
CD 2020, Sentient Ruin Laboratories

for english please scroll down


Každý z nás si asi představujeme Bestii jinak. Někdo jako šíleného vraha se sekyrou v ruce, jiný zase jako příšeru se stovkou jedovatých chapadel. Osobně si myslím, že jde spíše o jakousi neuchopitelnou temnou hmotu, která je stále kolem nás. Jen ji příliš nevnímáme. Stačí ale malá neopatrnost, přešlap a spadneme do nekonečné nicoty. Někdo se snaží znázornit Bestii pomocí obrazů, někdo o ní píše tajemné knihy. Dle mého názoru ale nejlépe zlo vyjadřuje hudba.

Američtí DIABOLIC OATH mají na svém kontě zatím pouze dvě demonahrávky. Jejich novinka "Profane Death Exodus" je ale prvotinou, která se může s klidem poměřovat s o hodně slavnějšími kapelami. Právě ji poslouchám a doslova cítím, jak z ní odkapává zkažená krev. Temnota dostala nové jméno. 



DIABOLIC OATH se vydali podobnou cestou jako kapely TEITANBLOOD, BESTIAL WARLUST, ESKHATON, HERESIARCH, DIOCLETIAN a samozřejmě IMMOLATION, INCANTATION, DEICIDE. Jedná se o ďábelský materiál, na kterém je umíchán nechutný koktejl z těch nejodpornějších ingrediencí. Black metal a death metal v poměru, ve kterém vás ihned stáhne do hlubin. Jakoby se na mě valila obrovská lavina z kostí, lebek, špíny a tlejících tkání. Pokud máte rádi absolutní zlo, tak budete myslím spokojeni. Skladby jsou v určitých momentech sice nepřehledné a komplikované, ale s tím se v tomto stylu počítá. Rozhodně se nejedná o desku pro slabé povahy, pro lidi, kteří poslouchají hudbu povrchně. Musíte proniknout až do morku kostí, až na dřeň. Potom budete po zásluze odměněni poctivým smrtícím zážitkem. O setkání s Bestií bude samozřejmě také postaráno. "Profane Death Exodus" je velmi povedeným, nihilistickým, blasfemickým albem, které vás roztrhá doslova na kusy. Vítejte v absolutní tmě!



Asphyx says:

Each of us probably imagines the Beast differently. Someone like a mad killer with an ax in his hand, another like a monster with a hundred venomous tentacles. Personally, I think it's more of an elusive dark matter that's still around us. We just don't notice it very much. But just a little carelessness, step over and we will fall into infinite nothingness. Someone tries to portray the Beast by pictures, someone writes a mysterious books about it. However, in my opinion, music best expresses evil.

The American band DIABOLIC OATH has so far only two demos on their account. However, their new record "Profane Death Exodus" is the first that can easily be compared to much more famous bands. I'm just listening to this album, and I can literally feel spoiled blood dripping from it. Darkness got a new name.


DIABOLIC OATH chose a similar path as the bands TEITANBLOOD, BESTIAL WARLUST, ESKHATON, HERESIARCH, DIOCLETIAN and of course IMMOLATION, INCANTATION, DEICIDE. It is a devilish material on which a disgusting cocktail of the most disgusting ingredients is mixed. Black metal and death metal are in a ratio in which it immediately draws you down into the depths. It is like as if a huge avalanche of bones, skulls, dirt, and rotting tissues was pouring down on me. If you like absolute evil, then I think you will be satisfied. The songs are confusing and complicated at certain moments, but this is taken into account in this style. It's definitely not a record for the faint of heart, for people who listen to music superficially. You have to go more deep, almost to the bone marrow. Then you will be rewarded with an honest deadly experience. "Profane Death Exodus" is a very successful, nihilistic, blasphemic album that will literally tear you to pieces. Welcome to absolute darkness!


tracklist:
1. Towards Exalted Coronation
2. Immaculate Conjuration of Infernal Recrudescence
3. Morbid Ekstasis
4. Emundationem Flammae
5. Apocryphal Manifestations
6. Opening the Gates to Blasphemic Domination
7. Chalice of Conquering Blood

středa 8. července 2020

Recenze/review - SANCTIFYING RITUAL - Sanctifying Ritual (2020)


SANCTIFYING RITUAL - Sanctifying Ritual
CD 2020, Iron Bonehead Productions


for english please scroll down


Potkal jsem uprostřed noci dívku celou od krve. Vyděšená, opuštěná, prokletá. Utekla z nějakého šíleného rituálu. Vyprávěla mi o postavách v kápích, o oltáři pokrytém mrtvými zvířaty. O strachu a bolesti. O modlitbách, jejichž slova se bojíte normálně vyslovit. Strávila dlouhé dny zavřená v kobce a o hladu neviděla ani malý kousek světla. Ztratila naději. Šílená sekta pomýlených maniaků se schovávala za přívětivou tvář. Věřit zlu je přeci tak lákavé.

Němečtí death metalisté SANCTIFYING RITUAL jakoby z podobných rituálů vzešli. Zkažení a prokletí hrají nechutně znějící smrtící kov. Připomíná nádobu, do které se zachytává krev obětí. Shnilé melodie, zběsilé tempo a zvuk, nahraný snad ve starých katakombách. Tihle maniaci moc dobře ví, o čem je pravé peklo. Není divu, své zkušenosti sbírali ve smečkách jako NOCTURNAL WITCH, DIVISION SPEED. 



Skladby na "Sanctifying Ritual" jsou plné jedu a absolutně zkažených melodií. Stačí se podívat jenom na obal a hned budete vědět, o čem deska pojednává. Ano, o záhrobí, o tajných rituálech, o opuštěných chodbách podsvětí, kde i vzduch je černý. Nemá cenu kapelu k někomu přirovnávat, názor si jistě uděláte sami podle ukázek. Budete přeneseni do starých časů, kdy se mísil death metal s blackem i thrashem. Nejdůležitější byla špína a temnota. SANCTIFYING RITUAL umí vytvořit atmosféru srovnatelnou snad opravdu jen s rituály plnými smrti. Němci jsou na svém dlouhohrajícím debutu ortodoxní, nihilističtí, dokáží navodit pocit absolutního zmaru a beznaděje. Po celou dobu poslechu se budete pohybovat pouze ve stínu. Budete najednou dívkou, která utekla z náruče šílených zvrhlíků. Znázornit hudbou zlobu a nenávist není lehké. Němci to umí na výbornou. Tohle album by nemělo chybět ve sbírce všech prokletých. Taky máte pocit, že nemrtví každou chvíli ožijí? Tak potom jste zde správně. Tahle deska totiž hoří čistým plamenem. Blasfemie lidské mysli! Inferno!



Asphyx says:

I met a girl covered in blood in the middle of the night. Frightened, abandoned, cursed. She escaped some crazy ritual. She told me about the persons in the hoods, about the altar covered with dead animals. About fear and pain. About prayers whose words you are afraid to say normally. She spent long days locked in a dungeon, not seeing a single bit of light and she was hungry. She lost hope. A mad sect of misguided maniacs hid behind the friendly faces. It is so tempting to believe in evil.

The German death metalists SANCTIFYING RITUAL seem to be born from similar rituals. Depraved and cursed they play hideously-sounding death metal. It resembles a vessel where the victims' blood is collected. Rotten melodies, frantic tempo and sound recorded perhaps in old catacombs. These maniacs know very well what the real hell is about. No wonder they gathered their experience in bands like NOCTURNAL WITCH, DIVISION SPEED.

The songs on "Sanctifying Ritual" are full of poison and absolutely spoiled melodies. Just look at the cover art and you will immediately know what the record is about. Yes, about the grave, about secret rituals, about the abandoned corridors of the underworld, where even the air is black. It is not worth comparing the band to someone, you will certainly make your own opinion according to the songs. You will be transferred to the old days, when death metal was mixed with black and thrash. The most important thing was dirt and darkness. SANCTIFYING RITUAL can create an atmosphere comparable perhaps only to rituals full of death. The Germans are orthodox, nihilistic on their full-length debut, they can evoke a feeling of absolute frustration and hopelessness. You will only move in the shade during the whole listening of this album. You will suddenly be a girl who escaped from the arms of mad perverts. It is not easy to depict anger and hatred with music. The Germans can do it very well. This album should not be missing in the collection of all the damned. Do you also feel that the undead come to life at any moment? Then you are on the right place. This record is burning with a pure flame. Blasphemy of the human mind! Hell!


Tracklist:
01. (Tales of the) Sinister Appearances (05:55)
02. Into Obscure Abyss (04:51)
03. Curse of Evil (04:45)
04. Obsessed by Gore (04:08)
05. Carved in Rotten Remains (03:39)
06. Stained with Rotten Blood (05:52)
07. Throne of Evil Atrocity (04:09)
08. Mankind Devastation (04:29)
09. Abominable Death Rebels (03:28)

úterý 7. července 2020

A few questions - interview with death metal band from Germany - NEKROVAULT.


A few questions - interview with death metal band from Germany - NEKROVAULT. 

Answered drummer V., thank you!

Recenze/review - NEKROVAULT - Totenzug: Festering Peregrination (2020):

https://www.deadlystormzine.com/2020/06/recenzereview-nekrovault-totenzug.html


Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc.? 

V.: Nekrovault was founded early 2017 by P. (bass/vocals) and myself to create our personal vision of darker and atmospheric Death Metal. We just tried to go back to our „blackenend“ roots and build music, which we want to hear by our own without limitation. We found in SS.(lead guitar) a more than talented guitarist (longtime friend and also founder of mighty Sacroscum!), who composed and devised the most parts of our debut album. Our line up became completed with our female guitarist S. and we played our first show in february 2018….and this was just the uncanny beginning.


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering? 

V.: All drums were recorded at our „Scumlight-Studio“ in Memmingen. Guitars and vocals were recorded at the „Ruins-Rust Studio“ by Fabian Krapp. He also did the whole mixing for us. Finally the mastering were done by Laurent Teubl (Chapel of Disease) in his Sculpt Sound Studio. 

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)? 

V.: Van Records released round about 2000 CDs and 1000 vinyls. The cassette version will be released in Summer/early autumn and is limited to 300.


Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with? 

V.: The lyrical concept was created by our guitarist SS.. The album tells stories inspired by grim local folklore, necromancy and , of course, Dis Pater himself. 

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important? 

V.: Mattias Frisk (Vanhelgd) created our Logo. 

Our guitarist SS. had devised most of the album and also the idea for this visual implementation. He wanted a illustration of a „Monolith“ paired with this kind of unusual purple colour, which you can find on some versions from „De Mysteriis Dom Sathanas“ and which radiated some kind of menacing and mystical atmosphere. Chris from Misanthropic-Art implemented his idea perfect, as you can see. 

We don´t have a website, just a shop via bandcamp (https://nekrovault.bandcamp.com). 

Social networks are just importanted for us, to share and spread concert dates und maybe some news.



Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you? 

V.: Van-Records choose us for releasing our Album! And we´re more than satisfied with this collaboration. 

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration? 

V.: The main influnences for our guitarist SS. on the album were Celtic Frost/Tryptikon and of course Morbid Angel. We´re all mostly inspired by music between Profanatica and The Cure.


Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response? 

V.: We sent our „Demo“ in 2017 only to Van Records...rest is history. 

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best? 

V.: We played our first show in Februray 2018. I don´t know really, how many shows we played since than. Personally I prefer club shows. It´s a better way to spit the energy into the audience. There are many shows, we remember. If I have to choose...maybe our show in Berlin at the „Wolf City Festival“ 2019.


What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band? 

V.: At the moment we have no special plans for the future in this crazy times around us. Our record came out in March 2020. So we´re still waiting to spread this massive „Totenzug“ live! Spreading DEATH & CHAOS is the achieve with the band! Ugh! 

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information? 

V.: Our main contact adress is: nekrovault@web.de (Interviews, booking, ...) You can also get in touch on our social media site. (Facebook/Nekrovault) 

Thanx for the interview. 

V.: Thanx for your support!

Recenze/review - NEKROVAULT - Totenzug: Festering Peregrination (2020):


https://www.facebook.com/Nekrovault
http://www.van-records.de
https://www.facebook.com/vanrecs
https://nekrovault-vanrecords.bandcamp.com/album/totenzug-festering-peregrination

------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

instagram:
https://www.instagram.com/deadlystormzine/

facebook:
https://cs-cz.facebook.com/deadlstormzine
https://cs-cz.facebook.com/JakubAsphyx
https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.PROMOTION/

twitter:
https://twitter.com/deadlystormzine
https://twitter.com/jakubasphyx

pondělí 6. července 2020

News! - Právě vyšlo 24. číslo BURYZONE zine.


BURYZONE zine # 24

Právě vyšlo 24. číslo BURYZONE zine. 

V něm najdete na 136 stranách formátu A5 rozhovory s INSISTENT (grindcore), IDIOCRACY (power violence), Deadly Storm zine, MURDER RAPE AMPUTATE (gore grind), PURE (grindcore), CHOROBOPOP (pop-punk), Áda (MASSOLA), LUCIFER EFEKT (punk), CONQUESTIO (crust) a PRACH (punkrock/SK). 

Dále mini-info-rozhovory s PROLAPSED (death metal), ZATRATA (crust/PL), CONCQUEROR WORM (grindcore/UK), HACK JOB (power violence/UK), EMBRIONAL (death metal/PL), PRASELIZER (gore grind), tour reporty UŽ JSME DOMA Japan tour 2019, BETON Mexiko tour 2017, HIBAKUSHA England tour 2019, cestopisy Maroko 2019 a Thajsko 2016, ankety “Hardcore over 40“ a “Hardcore domovarnictví“ a recenze na ziny, filmy a nahrávky. 

V blízké době k dostání u spousty distributorů za 140 Kč. 

buryzone@seznam.cz




Recenze/review - SOMNIATE - The Meyrinkian Slumber (2020)


SOMNIATE - The Meyrinkian Slumber
CD 2020, Lavadome productions

for english please scroll down


Temná zákoutí staré Prahy. Genius loci. Historie otisknutá do kamenných zdí. Také máte na některých místech pocit, že jste tam už někdy byli? Možná v minulém životě, možná jako přízrak. Vidiny zlého, šílená předtucha. Jemné balancování na hraně našeho a onoho světa. Co je pravda a co lež? Existujeme vůbec? Na mnohé nám mohou dát odpověď dobré knihy, obrazy a dle mého nejlépe hudba. Četli jste Gustava Meyrinka a jeho dílo Golem? Milujete Kafku? A co třeba takový H.P. Lovercraft? 

Čeští black metalisté SOMNIATE se volně inspirovali dílem prvně zmiňovaného. Jejich prvotina je stejně zastřená, zahalená do temných pavučin děsivých představ. Za nástroje se postavili šikovní muzikanti, kteří již mají něco za sebou. Kteří umí složit skladby, jež si budete pamatovat, kteří dokáží do jednotlivých motivů propašovat do krve zbarvenou mlhu. Nezbývá než pozdravit démony a znovu zapnout play. Divotvorné, nemyslíte?




Hudba se má poslouchat, nemá se o ní psát, přesto se pokorně pokusím. Nejdříve lehká kritika. Některé skladby jsou pro mě možná až moc dlouhé, rozvláčné, jednotvárné. Ono to tak ale asi má být. Vokál bych si také dovedl představit víc variabilní. Ale to jsou jen drobnosti, lehký povzdech zmlsaného posluchače. Vše vyváží krásně čitelný zvuk (BST Studio, Paříž) a spousta zajímavých momentů. Mívám sice raději syrovější a surovější black metal, ale zde je posluchačům předkládána doslova magická atmosféra. Je vlastně jedno, o jaký metalový styl se jedná, důležité jsou myšlenky a předané emoce. Troufám si tvrdit, že SOMNIATE se na svém debutu vydali tou správnou trnitou cestou. Rozhodně se nejedná o nahrávku na jeden poslech. Je třeba vydržet, rozkrýt jednotlivé pasáže, vydat se s deskou na dlouhou procházku noční Prahou. Fanoušci třeba takových FUNERAL MIST, AOSOTH, ABYSSAL, TEMPLE OF BAAL, DEATHSPELL OMEGA, ANTAEUS, VI, GEVURAH a podobně chorých záležitostí, by mohli být spokojeni. Čeští black metalisté dokáží být techničtí, ale i éteričtí (v některých pasážích dokonce připomínají rockové kapely ze 70 let). Také vidíte za každým rohem stín? Také cítíte, že jsou kolem duchové? Potom jste tady správně. Podmanivý black metal s krvavě temnou aurou! Doporučuji všem nemrtvým.  

Asphyx says:

Dark corners of old Prague. Genius loci. History imprinted into the stone walls. Do you also feel like you've already been there before? Maybe in a past life, maybe like a ghost. Visions of evil, crazy premonition. Fine balancing on the edge of our world and that on the other side. What is truth and what is false? Do we even exist? Many books, pictures and, in my opinion, music can give us the answer to many such questions. Have you read Gustav Meyrink’s work called Golem? Do you love Kafka? And what about H.P. Lovercraft?

Czech black metalists SOMNIATE were freely inspired by the work of the first mentioned. Their debut record is equally veiled, shrouded in dark cobwebs of terrifying images. Skillful musicians, who already have something behind them, took the instruments into their hands here. They can compose songs that you will remember, the can smuggle a colored mist into blood into individual motifs. All that remains is to greet the demons and turn on the CD player again. Miraculous, don't you think?




We should more listen to music, not write about it, yet I will humbly try. At first, slight criticism. Some songs may be too long, protracted, monotonous for me. But that's probably how it should be. I would also imagine the more variable vocals. But these are just little things, a light sigh from the old school listener. Everything is balanced by beautifully readable sound (BST Studio, Paris) and lots of interesting moments. I prefer raw black metal, but here literally magical atmosphere is presented to listeners. It doesn't really matter what the metal style is played here, feelings and transmitted emotions are still the most important. I dare to say that SOMNIATE set out on the right thorny path on their debut. This is definitely not a one-listen record. It is necessary to endure, uncover the individual passages, go on a long walk through night Prague with the album. Fans of bands like FUNERAL MIST, AOSOTH, ABYSSAL, TEMPLE OF BAAL, DEATHSPELL OMEGA, ANTAEUS, VI, GEVURAH and similarly sick black metal bands could be satisfied. Czech black metalists can be technical, but also ethereal (in some passages they even resemble rock bands from the 70s). Do you also see a shadow at every corner? Do you also feel that there are ghosts around? Then you are in the right place. Captivating black metal with a blood dark aura! I recommend to all the undead.


Tracklisting:
1. The Sleepless Stone
2. Rephaim
3. In Bone Incorruptible
4. A Penitentiary Triptych
5. Of Fragrance and Light


Total time: 32:02

SOMNIATE are:
Zdeněk Klekner • Vocals
Marek Štembera • Guitars, Vocals
Aleš Vilingr • Guitars
Adam Kulich • Bass
Tomáš Mařík • Drums

LAVADOME productions:
store.lavadome.org
facebook.com/lavadome
https://lavadome.bandcamp.com

SOMNIATE:
www.somniate.net
facebook.com/somniateofficial
instagram.com/somniateofficial

neděle 5. července 2020

Recenze/review - DRACONIS - Anthems for an eternal Battles (2020)


DRACONIS - Anthems for an eternal Battles
CD 2020, Brutal Records


for english please scroll down

Ještě, než se dostaví bolest, tak předchází údiv. Dodnes jsem se cítil nezranitelný, silný, nezničitelný. Byl jsem ve špatný čas na špatném místě. Potkal jsem bestii, šílenou, maniakální, zuřivou, krvelačnou. Omámila mě a uchvátila do svých drápů. Ležím oslepen v hluboké kobce a čekám na smrt. Bez důvodu, bez naděje. Nikdy jsem nikomu neublížil a zákony samozřejmě nebudou na straně mých pozůstalých. Jsme horší než zvířata, chce se mi řvát, ale potom mi hrdlo prokousne kamarádka krysa.

Občas se mi líbí hudba, kterou potkám náhodou. Poslechnu si pár skladeb někde na internetu, osloví mě ukázka nebo promo materiál. O argentinské hydře DRACONIS jsem neměl nejmenší ponětí. Pustil jsem je k sobě do pokoje a rázem se stal obětí zběsilého death metalu. Letošní album drtí kosti. 



"Anthems for an eternal Battles" je plné death metalu starého střihu, okořeněno thrashem a bolestivými sóly. Není dokonalým dílem, ani se na něm nehraje nic převratného (kde taky ano?), ale když já to klukům prostě a jednoduše věřím. Slyším a cítím zde nadšení, oddanost pro věc. Některé skladby jsou až moc dlouhé, občas se motivy často opakují. Komu to ale vadí? Mě rozhodně ne. DRACONIS mě přesvědčili na svoji temnou stranu, vymáchali mi hubu v kaluži plné krve. Jihoamerický temperament, ostré riffování, není si vlastně na co stěžovat. Pro mě je důležité, že mohu být znovu zavřený ve své kobce, užívat si muziku inspirovanou třeba takovými MASSACRA, CARCASS, DEATH, AT THE GATES, padat stále a znovu do otevřených hrobů, toulat se záhrobím. Tohle všechno jsou pro mě hlavní znaky dobrého death metalu (a thrashe). Ne, Argentinci nenahráli nejlepší album na světě, ale zato mi rozsekali obličej na stovky krvavých cárů. A to se také cení, nemyslíte? Death thrash metal, který má v sobě energie jako ruční granát! Masakr!



sumarizace:

Musel jsem utéct, vyzvracet svoji bolest. Vykopal jsem si svoji vlastní hrobku, uzavřel před vším okolo i sám před sebou. Bylo mi zde dobře, poslouchal jsem novou desku argentinských DRACONIS. Kapely, která dokáže svým death metalem zobrazit všechnu špínu lidské mysli. Natlakované riffy, morbidní vokál, zvuk jako ze staré rakve. Tohle je peklo přesně podle mého gusta. 

"Anthems for an eternal Battles" je cítit inspirace MASSACRA, CARCASS, DEATH, AT THE GATES. Navíc jsou pak přidávány vlastní krvavé otisky. DRACONIS na nás útočí nekompromisně, s jasným cílem - zničit vše živé na míle daleko. Skvělou zprávou je, že jsou jejich skladby velmi uvěřitelné, řemeslně a technicky perfektně zvládnuté. Člověk má opravdu pocit, že se prochází ve válečném území a navštěvuje místa, kde potkává jeden ošklivý masakr vedle druhého. Líbí se mi, že album krásně graduje, je doslova návykové a morbidně přitažlivé. Přiznávám a vzdávám se jakékoliv obhajoby - "Anthems for an eternal Battles" mě totálně zničilo, rozdrtilo. Připadám si, že jsem právě prožil death metalové tsunami. Death metal, který zabíjí na potkání!



Asphyx says:

I had to run away and vomit from fear. I dug my own tomb, shut myself from everything and even from myself. I was ok here, listen to the new album by Argentine band DRACONIS. This is a band which can show all the dirt of human mind. Pressed riffs, morbid vocals and the sound which sounds like old coffins. This hell is the right hell for me.

From "Anthems for an eternal Battles" I felt inspiration from MASSACRA, CARCASS, DEATH, AT THE GATES. They even add their own bloody fingerprints. DRACONIS attacks on us uncompromisingly with a clear goal – to destroy everything alive. The great news is that their songs are very believable, artistically and technically perfect. One can have the feeling that he/she is walking on a war territory and visiting places where he/she can find one ugly massacre next to another. I like that this album nicely graduates and it is literally addictive and morbidly appealing. I admit and I give up any defence – "Anthems for an eternal Battles" absolutely killed me and smashed me. I feel like I just lived through a death metal tsunami. Death metal which kills everyone it meets!

Tracklist:
Anthems for an eternal Battle
Puppets who ignore their Masters
Inner Quest
My last Journey
Shadows of Emptyness
Remember the Unremembering
Ship of Illussions
Traitors of Everyday
Lost Angel
Falling into Darkness



Band Members:
Gerardo Vargas: Vocal & Guitar
Bruno Vargas: Lead Guitar
Marcos Villaroel: Bass
Cesar Roman: Drums

TWITTER