DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 30. května 2022

Recenze/review - CHAOTIAN - Effigies of Obsolescence (2022)


CHAOTIAN - Effigies of Obsolescence
CD 2022, Dark Descent Records / Me Saco Un Ojo Records

for english please scroll down

Za rohem v temné ulici. Slyšel jsem divné zvuky. Cítil jsem hroznou bolest. Vnímal jsem pach Smrti. Ležela na zemi a z tepny jí pomalu unikala krev i život. Žijeme v krásných imaginárních světech, zavíráme před násilím oči. Jenže ono nakonec pokaždé vyhraje. Smrt, chaos, pomalý přechod na druhou stranu. Na její pohled nikdy nezapomenu. Ptala se proč a odpověď nikdy nepřišla. Death metal býval vždy o ošklivých věcech. Až na kost.

Taková je i hudba dánských CHAOTIAN. Morbidní, syrová, surová. Kapela pohřbívá hezky po staru. S odkazem na tradiční kapely. Přidává ale i svoje postupy, svůj způsob vyjádření. Nic pro slabé povahy. Je nutné rozkrýt jednotlivé vrstvy, očistit ostatky a vnímat pečlivě. Pak budete odměněni skvělým záhrobním zážitkem. 


Na albu nejdeme masivní, hutný a bolestivý zvuk (Greg Wilkinson), který dodává potřebnou energii a sílu. Radost mi udělal i obal (Alexander Gjerdevik Skjøtt). Nejvíc jsem si ale užíval a užívám rukopis kapely. Ten je sice ovlivněn klasickými skupinami, ale rozeznáte jej mezi ostatními. To se u nás na onom světě velmi počítá. Na to vezměte jed! Songy mají drive, takový ten těžko definovatelný feeling, který odlišuje dobré nahrávky od těch skvělých. CHAOTIAN si mě získali i doomovými pasážemi, tam pochmurná a zákeřná nálada vynikne nejlépe. Nevím, jestli jste se někdy dívali do tváře zohavené mrtvoly, ale můj pocit z desky je hodně podobný. Syrová realita, riffy ohlodané až na dřeň. Spousta momentů, u kterých mě mrazí v zádech. Svět je při poslechu hodně temné místo k životu. Každý večer sestupuji po dlouhých schodech dolů, do chodem Hádovy říše. Zde muselo být "Effigies of Obsolescence" nahráno a ukováno z té nejkvalitnější oceli. Za rohem v temné ulici. Slyšel jsem divné zvuky. Cítil jsem hroznou bolest. Vnímal jsem pach Smrti. Ležela na zemi a z tepny jí pomalu unikala krev i život. Něco má v rukou a usmívá se. Přechod na druhou stranu není tak hrozný. Když posloucháte tohle album. Když si užíváte tisíc odstínů z mokvající palety stínů. CHAOTIAN vydali debut, který by neměl chybět v žádné sbírce poctivého fanouška. Chorobami nasáklý, shnilý death metal s brutálním otiskem!


Asphyx says:

Around the corner on a dark street. I heard strange noises. I felt terrible pain. I could smell Death. She was lying on the ground, blood and life slowly draining from her artery. We live in beautiful imaginary worlds, we turn a blind eye to violence. But it always wins in the end. Death, chaos, a slow transition to the other side. I'll never forget the sight of her. She asked why and the answer never came. Death metal was always about the ugly stuff. To the bone.

So is the music of Danish CHAOTIAN. Morbid, raw, brutal. The band buries things the old-fashioned way. With reference to traditional bands. But it also adds its own methods, its own way of expression. Nothing for weak characters. It is necessary to uncover the layers, cleanse the remains and perceive carefully. Then you will be rewarded with a great beyond-the-grave experience.


On the album we find a massive, dense and painful sound (Greg Wilkinson), which gives the necessary energy and power. I was also pleased with the cover art (Alexander Gjerdevik Skjøtt). But most of all I enjoyed and enjoy the band's signature sound. It may be influenced by classic bands, but you can recognize it among the others. That is very precious in the hereafter. Believe me! The songs have drive, that hard to define feeling that separates the good records from the great ones. CHAOTIAN also attracted me with their doom passages, where the gloomy and insidious mood stands out the best. I don't know if you've ever looked into the face of a mutilated corpse, but my feeling about the record is very similar. Raw reality, riffs gnawed to the core. Lots of moments that give me chills. The world is a very dark place to live in when you listen to it. Every night I descend down the long stairs into the corridors of Hades. Here, "Effigies of Obsolescence" must have been recorded and forged from the finest steel. Around the corner in a dark alley. I heard strange noises. I felt terrible pain. I could smell Death. She was lying on the ground, blood and life slowly draining from her arteries. Something in her hands, smiling. Crossing over to the other side is not so bad. When you listen to this album. When you're enjoying a thousand shades from a swelling palette of shadows. CHAOTIAN have released a debut that should not be missing from any honest fan's collection. Disease-soaked, rotten death metal with a brutal imprint!


TRACKLIST
1. Gangrene Dream
2. Into Megatopheth
3. Effigies of Obsolescence
4. Adipocere Feast
5. Etched Shadows
6. Fustuarium
7. Festering Carcinolith

LINE-UP
Søren Willatzen - Guitars / Vocals
Jonas Grønborg - Bass
Andreas Nordgreen - Drums / Vocals

Recenze/review - HAUNTER - Discarnate Ails (2022)


HAUNTER - Discarnate Ails
EP 2022, Profound Lore Records

for english please scroll down

Občas ve svých myšlenkách zabloudíš. Necháš fantazii, aby tě pohřbila a znovu se zrodila. Trpíš a řveš, směješ se a pláčeš. Zdánlivě bez důvodu. Někde hluboko v mysli máš malého červa, který hlodá a krmí se tvým strachem. Moc dobře víš, že jednou zvítězí. Chceš být sám, odejít daleko do lidí, nejlépe do míst, která už dlouho nikdo nenavštívil. Vezmeš si s sebou třeba novou desku amerických black death metalistů HAUNTER a ostrou žiletku. To pro případ, že už bys chtěl navždy vyřešit svoje problémy.

Kapelu jsem viděl nedávno naživo a abych pravdu řekl, tak jsem byl trošku zmatený. Já vím, podobný chaos, disonance a různé úchylné vsuvky jsou dnes velmi chtěné. Koncert byl velmi meditativní, zastřený a magický. Z desky je to přeci jen jiné, více propracované, člověk si lépe rozklíčuje jednotlivé nuance. Je to náročný poslech, těžký a dovedu pochopit, že album nebude každému po chuti. Koneckonců, asi to bylo i účelem. 


Je vlastně hrozně těžké kapelu k někomu přirovnávat, ale různé prameny hovoří o smečkách jako ULCERATE, SUNLESS, ORCHID, CELESTE a samozřejmě OPETH, GORGUTS. Na desce najdeme mix technického death metalu, progresivního post black metalu, chaosu a špíny. Pro dobré vnímání je potřeba určitý druh ušního masochismu, jestli mi rozumíte. Myslím to samozřejmě v dobrém, ale hodně záleží, jak hudbu vnímáte. Pokud máte rádi různé hudební avantgardy a neotřelosti, kusy shnilého masa, zabaleného do zapařeného igelitu, tak neváhejte. Jestli ale vyžadujete jasné a zřetelné kompozice, přehlednost a přesně cílené záseky, tak utíkejte pryč. HAUNTER buď budete milovat a nebo nesnášet. Osobně bych raději ještě více temnoty a chladu, ale já jsem ten poslední, co by do toho měl kapele mluvit. Nebudeme si nic nalhávat, pánové nevymýšlejí vůbec nic nového, to jen dorostla generace fanoušků, kteří si nepamatují a neznají starou hudbu. Všechno už tady bylo, záleží jen na tom, jaký máme přístup. Abych pravdu řekl, tak mě paradoxně naživo pánové bavili přeci jen trošku víc. Byli syrovější, na nahrávce se víc "vykecávají". Budiž ale tma, již mnohokrát zmiňovaný chaos se stane určitě vlhkým snem nejednoho příznivce. Album je vlastně hrozně super, ale zase bych z toho nedělal událost roku. Zkrátka a dobře - Progresivní post black death metal a misantropie, esoterika, entropie! Nechte si chutnat.


sumarizace:

HAUNTER k nám zavítali na návštěvu z onoho světa. Jejich nová deska "Discarnate Ails" je plná umírání, strachu, stínů, tmy i nenávisti. Pomalá, s doomovými náladami, blacková, se zákeřností, smrtící, s dynamickým sekáním. Slov by bylo možné o této desce napsat mnoho, ale nikdy by nedokázala popsat všechno zlo, které na ní nalezneme. Buďte při poslechu ve střehu! Ta hranice mezi tímto a odvráceným světem je velmi tenká a mohla by vás pohltit temnota. Na nové desce se umírá pomalu, dlouze a utrpení není ničím vykoupeno. Nezahrávejte si s temnými silami! Jsou všude kolem, koušou, pálí, stahují vás do nekonečných hlubin. Svět opět pokryl závěs z černé mlhoviny a světla se jen tak nedočkáte. Poslední zbytky naděje v dobro jsou smeteny ostrými riffy a smutek se rozkládá všude kolem jako pohozená mršina. Je vlastně hrozně těžké kapelu k někomu přirovnávat, ale různé prameny hovoří o smečkách jako ULCERATE, SUNLESS, ORCHID, CELESTE a samozřejmě OPETH, GORGUTS. Na desce najdeme mix technického death metalu, progresivního post black metalu, chaosu a špíny. HAUNTER buď budete milovat a nebo nesnášet. Osobně bych raději ještě více temnoty a chladu, ale já jsem ten poslední, co by do toho měl kapele mluvit. Progresivní post black death metal a misantropie, esoterika, entropie! 


Asphyx says:

HAUNTER arrived to us from the beyond. The new album called "Discarnate Ails" is full of dying, fear, shadows, darkness and hate. It´s slow with doom moods and black with deceit and deadly and dynamic gathering. There is a lot what can be say about this album, however nothing is able to describe how evil is it. When you listen to this album, watch out! The outline between this and the other world is very thin and you could be eaten up by the darkness. On this album the dying is slow, long and the misery can´t be redeemed. Do not flirt with the dark powers! They are everywhere around us, they bite, burn and they would take you to the darkness beyond. The world is covered by dark fog again and you are not able to see the lights. The last chances for hope are killed by sharp riffs and the sadness is all around like a carcass. It's actually really hard to compare the band to anyone, but various sources talk about packs like ULCERATE, SUNLESS, ORCHID, CELESTE and of course OPETH, GORGUTS. On the album we find a mix of technical death metal, progressive post black metal, chaos and filth. You will either love or hate HAUNTER. Personally, I'd prefer even more darkness and coldness, but I'm the last one who should have a say in the band. Progressive post black death metal and misanthropy, esotericism, entropy! 



Tracklist:
01. Overgrown With The Moss
02. Spiritual Illness
03. Chained At The Helm Of The Eschaton



neděle 29. května 2022

Recenze/review - VOORHEES - Chapter III (2022)


VOORHEES - Chapter III
CD 2022, Cabale Prod

for english please scroll down

Měla si divný pocit, už když si šla spát. Noční můra se stále vrací. Někdo je za dveřmi. Dýchá jako šelma. Jsi již dávno smířená se svým osudem a dnes je pátek třináctého. Skřípot a vrzání, je tady! Nemáš se kam schovat, kam utéct. Pohlédneš do jeho tváře. Je překrásný, ale jeho oči žhnou nenávistí. Usměje se a odejde pryč. Vyděšená a tak trošku zklamaná vyběhneš ven do tmy. Tichá noc, jen ševel listí. Roztrhá tě na kusy. Jako zvěř. Konečně si se dočkala.

Hororoví death metalisté VOORHEES jsou již od svých počátků jednou z mých nejoblíbenějších kapel posledních let (recenze a rozhovor jsou odkazovány dole pod článkem). Líbí se mi, jakým způsobem ke své tvorbě přistupují. Jsou uvěřitelní, syroví a suroví. Jako scény z hororových filmů. Na novou desku "Chapter III" jsem se hodně těšil a neskutečně si ji užívám. 


Stejně si myslím, že pro death metal musíte mít dar, talent znázornit hudbou temné a ošklivé věci. Při poslechu musíte cítit všemi póry těla studené a chladné emoce. VOORHEES tohle všechno umí a dělají to s elegancí starých mistrů. Čerpají ze základů, které položily kdysi kapely typu JUNGLE ROT, OBITUARY, BOLT THROWER, VADER, MASSACRE, CARCASS, INCANTATION. Francouzi navíc přidávají samozřejmě velkou porci svých nápadů. Mají skvělý zvuk (Recorded & mixed by Will Nosphares at "Nosphares Studio", Mastered by Dan Swanö at "Unisound"), děsivě morbidní obal (Fabrice Romo). Po formální stránce je vše v nejlepším pořádku, ale to by v dnešní době nestačilo. Smrt číhá za každým rohem, stíny jsou dlouhé a oči vetřelců září do husté tmy. Připadám si jako po promítání hororového filmu, který se po příchodu domů změní v krutou realitu. VOORHEES mají dar mě rozsekat na malé kousky, rozložit mě na prvočástice. Mám pokaždé, když si desku pustím, velkou chuť pařit jako o závod. Vzít do ruky kladivo a vyrazit do ulic. Zbourat zeď, vykopat si vlastní hrob. Těch obrazů, které mě při poslechu napadají, je samozřejmě velké množství. Připomínají morbidní galerii. Tisíc odstínů krve. Tvoje duše nikdy nenajde klid. Noční můra se vrátila. Má podobu nahrávky "Chapter III". Dnes se budeš bát usnout. Není důvod, jednou tam, na druhou stranu, musíme všichni. Jen si nesmím zapomenout vzít s sebou tohle album. Je totiž skvělé po všech stránkách. Krvavý death metalový horor!


Asphyx says:

You had a weird feeling when you went to bed. The nightmare keeps coming back. Someone's at the door. Breathing like a beast. You've long since accepted your fate, and today is Friday the 13th. Squeaking and creaking, it's here! There's nowhere to hide, nowhere to run. You look into his face. He's beautiful, but his eyes burn with hatred. He smiles and walks away. Scared and a little disappointed, you run out into the darkness. Silent night, just the rustle of leaves. Tears you to pieces. Like a beast. At last.

Horror death metallers VOORHEES have been one of my favourite bands of recent years since their early days (review and interview linked at the bottom of the article). I like the way they approach their work. They are believable, raw and brutal. Like scenes from horror movies. I was really looking forward to the new album "Chapter III" and I'm enjoying it immensely.


Anyway, I think that for death metal you have to have a gift, a talent to represent dark and ugly things through music. You have to feel cold and chilly emotions through every pore of your body when you listen to it. VOORHEES can do all this and they do it with the elegance of the old masters. They draw on the foundations that were once laid by bands like JUNGLE ROT, OBITUARY, BOLT THROWER, VADER, MASSACRE, CARCASS, INCANTATION. The French add of course a big portion of their own ideas. They have a great sound (Recorded & mixed by Will Nosphares at "Nosphares Studio", Mastered by Dan Swanö at "Unisound"), an awesome morbid cover (Fabrice Romo). Formally, everything is fine, but that wouldn't be enough nowadays. Death lurks around every corner, the shadows are long and the eyes of the intruders shine into the thick darkness. I feel like I'm watching a horror movie that turns into a harsh reality when I get home. The VOORHEES have a gift for cutting me into small pieces, breaking me down into my elemental parts. Every time I put the record on, I have a great desire to party like hell. To pick up a hammer and hit the streets. Tear down a wall, dig my own grave. Of course, the images that come to mind when I listen to it are many. They remind me of a morbid gallery. A thousand shades of blood. Your soul will never find peace. The nightmare has returned. It's in the form of a recording called "Chapter III". You'll be afraid to sleep tonight. There's no reason, once there, on the other side, we all have to. I just have to remember to take this album with me. It's great in every aspect. Bloody death metal horror!


about VOORHEES on DEADLY STORM ZINE:


Recenze/review - VOORHEES - Chapter Two (2020)

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý padesátý třetí - Staré časy nevrátíš


Příběh tří stý padesátý třetí - Staré časy nevrátíš

Město, které jsem miloval, město, ve kterém jsem vyrůstal, políbil první holku, odřel si poprvé koleno, se pro mě stávalo díky otci noční můrou. Kdybych nemusel chodit na brigádu, tak bych tam asi vůbec nejezdil. Už někde za Prahou se mi svíraly vnitřnosti v představě, co zase bude za křik. Byl jsem v tomhle ještě troško dítě, nedovedl jsem překousnout, že se rodiče pořád hádají. Bolelo mě to, i když jsem věděl, že já to nikdy nevyřeším. Snažil jsem se mámě pomáhat jak to šlo, ale měl jsem i své starosti. Chtěl jsem si najít holku, co mě bude mít ráda, obyčejnou a milou. Možná by jí mohla být Eliška. Přemýšlím o tom, jede se mnou do Boleslavi a sedí vedle mě. Má na uších sluchátka a směje se. Asi neví, do čeho jde. Přemluvila mě sama, když jsem ji jednou v nestřeženém okamžiku povídal v posteli o naší partě z Boleslavi. Pálí mě žaludek, přitom není proč. Otec je na měsíc na vojenském cvičení. Pupkáči si jeli hrát na vojáky.

Pro nás to ale byla svoboda. Máma se mezi dveřmi směje od ucha k uchu a tak jsem ji neviděl snad rok. Brácha dokonce řekne pár slušných vět a nevypadá jako zakřiknutý podivín. Přenechám Elišce svoji postel, povečeříme a jde se do šumu. U Hymrů jsou všichni, jen jedno místo v rohu je prázdné. Moje momentální dívka si tam sedne, ale zasyčím tak jedovatě, že se vyděsí. Omluvím se, to je Sabathovo místo, víš? Přišli všichni. Všichni z mé party, kteří mohli. Jsou jako moje vzpomínky, moje minulost. Máme velkou radost. Debata zpočátku vázne, protože nikdo neví, jak se k Elišce chovat, ale nakonec je dobře. To víte, pivo a rum, ty dokáží rozvázat jazyk. Nechám holky i buzničky, aby se jí vyptali na všechno, co potřebují a sednu si k Vencovi. Přijel z Jablonce. Jak je? Stýská se ti? Něco zahlásím, ale uvnitř mě to zabolí. Oni si tu žijí své životy a já jsem v Plzni, kde moc lidí neznám, moc se mi tam nelíbí a připadám si děsně rozpolcenej.

Není to ono, staré časy nejdou nějak vrátit. Nikdy předtím jsme nemívali tichá místa v debatě, nikdy předtím mě nikdo nekritizoval. Stačilo pár měsíců a všichni ti kamarádi na život a na smrt na mě zapomněli. Tedy, oni nezapomněli. To já byl mimo, už jsem nedokázal navázat na včerejší rozhovor. Protože jsem tady nebyl. Navíc jsem studoval a po odpolednech a nocích vedl neskutečné filozofické disputace, četl nové knížky, chodil na alternativní divadlo, na výstavy. A oni tu zůstali a makají, žijí, milují se. Myslel jsem to dobře, jen tak pokecat, ale nakonec to skončilo jako vždycky poslední dobou. Kecalo se o starých dobrých časech. Bejvali jsme tenkrát kabrňáci. Je normální trošku zfotrovatět. Já žil pořád metal, furt ve mě byl kus rebela. Někdy to bylo hodně těžký, ale nepoddal jsem se, nezařadil. Jakoby uteklo hrozně moc času, třeba půl století a ne jen pár měsíců. Co se to s námi stalo?

Koupím lahev rumu a musím všechny přemlouvat, aby šli ještě do Černé vdovy. Nakonec jde jen půlka, třeba Tomáš s Buddhou se omluví, což mě hodně mrzí. Zrovna s buzničkama jsem se neviděl fakt dlouho. Tak si jen plácneme a se zbytkem se vydáme směr Radouč a pak Debř. Chtěl bych dělat blbosti, tlemit se, ale všichni jsou nějací vážní. O co jde, zeptám se na rovinu? Nakonec se chopí slova Prcalinka. Smrťáku, ty moc dobře víš, jak na tebe trpíme, jak tě máme rády. Ale teď nám připadáš jak z jinýho světa. Trošku machruješ, to je pořád -  to u nás na vysoké škole, to u nás v Plzni v klubu, na výstavě. Ty vole, kde je ten kluk, se kterým byla prdel? Stojím uprostřed Radouče, kolem jdou zrovna nějaký mladý metly a šíleně se tlemí jedný holce, co válí sudy v trávě. Jsem jako opařený. To opravdu takhle působím? Najednou je mi hrozně smutně. Ale, vždyť já to všechno myslel fakt dobře. Couráme se s Eliškou kousek za ostatními.

Ve Vdově hrají nějakej punk, pak heavík, docela nuda. Ale Eliška to jako vždy rozjede. Jana si sedne ke mě na bar a mluví mi do duše. Fakt se nechceš vrátit do Boleslavi? Tebe baví studovat něco, co jsi nikdy nechtěl dělat? Hele, a ta Eliška, super holka, fakt sexy, ale nějak necítím, že k sobě patříte. Nevím jako vždy co odpovědět, tak si dám panáka a běžím pod pódium a pařím se svoji holkou jako o závod. Je ve mě zvláštní frustrace. Proč vždycky myslím všechno dobře a nikdo to nepochopí? Proč, kurva proč? Plácám Elišku po zadku, až ho má červenej. To tedy zjistím až venku, kam jdeme kouřit a pak taky objímat jeden druhého. Když jsem v nejlepším, tak se šíleně leknu. Na rameno mi poklepe dívka v metalovém. Jak se máš? Přede mnou stojí Kristýnka. Má bývalá, kterou jsem miloval, i když byla na vozíku. Holka, kterou jsem měl radši víc, než svůj život. Něco blekotám. Řekne mi, že se mám stavit, že sedí v jednom salónku ve Vdově.

Omluvím se Elišce a celou noc, až k ránu strávím ve vzpomínkách. Kristýnka se má moc dobře, vypadá to, že se bude brzy vdávat, plánuje děti. A co ty? Ta kočka je tvoje holka? Nechci působit jako zlá bejvalka, mám tě ale pořád ráda, ale s ní je to jen o sexu, co? Připadám si, jako by mi někdo čistil vnitřnosti. Jsem už opilý, tak začnu blekotat něco o tom, že ji mám pořád rád. Pak se oba rozbrečíme. Měli jsme spolu zůstat, měl jsem o ní víc bojovat. Když se uklidníme, hrají už ploužáky a já zase cítím v rukou krásné tělo Kristýnky. Cestujeme v čase a víme, že se už nic z toho, co jsme spolu zažili, nevrátí. Pak pro ni přijede její kluk a zmizí jako dávný sen. Hledám Elišku. Je na mě naštvaná. Tak ji nechám u holek a jdu kecat s Vencou. Blbý je, že mi taky mluví do duše. Já u toho dneska nevyjdu. A to jsem se tolik těšil. Otec pryč, myslel jsem si, že v klidu zapaříme, že vrátím datum o pár měsíců zpět. 

Ještě v létě jsme se koupali na Švarďáku a Esterka mi slibovala lásku na celý život. Co se to stalo? Já vím, Plzeň je od Boleslavi daleko, asi jsem měl jít do Prahy nebo Liberce, ale přece nemůžeme přetrhat pouta. Já nechci! Kecáme, probíráme samozřejmě i muziku, knížky, ale pak jsou všichni děsně opilí. Musíme domů. Přes Radouč, kde se raději ani nerozhlížím. Nechci jitřit myšlenky. Usnu jen na chvíli. Stejně nás probudí máma a soused, který buší do své manželky tak náruživě, že řve jak na lesy. Jdeme snídat a moje máma je milá a spokojená. Myslí si, že Eliška je hrozně slušné děvče (což svým způsobem je) a že je ruka v rukávě. Má takové ty řeči o tom, že se těší, až bude babička. Ale mami, mě ještě čeká spousta let na škole. Eliška se jen culí a sahá mi pod ubrusem mezi nohy. Jezinka.

Zbytek víkendu si připadám jak starej chlap, co se vrací na místa, která chce ještě jednou vidět. Eliška si trošku stěžuje, že jsem ji o Boleslavi a naší partě moc neřekl. Holky včera naznačovaly. Ty si se prej vyboural a zemřela ti holka? Jakmile to řekne, mám pocit, že mi hlavou proletí blesk. Chodíme po Boleslavi, já se pořád zastavuju a vyprávím. Jsou to útržky, momentální reakce. Sedíme v šílený zimě a vichru na zdi u kostela a já jsem v myšlenkách někde v létě s Andreou. Já a moje holky, já a moje parta, metal, pivo, život a smrt. Tady jsou mý kořeny a navždy budou. Nechci to měnit. Plzeň už mám docela rád, učím se to, ale v Boleslavi cítím lepší vzduch, jestli mi rozumíte. Hele a tady, kousek u lesa, bývaly panely. Eliška mi visí na rtech. Provedu ji všude. 

Zalezeme do nějaký hospody v Kosmonosích, vůbec to tam neznám. Povídám a Eliška poslouchá. Nekecám moc? Ne, vyprávěj, ty si toho tolik zažil, to já vyrůstala na malém městě, jen se učila a chodila na tréninky. Asi nuda, povídej dál. Eliško, vidíš, a to já si myslel, že si bývala vždycky královnou nocí. Ne, to až s tebou. Možná bychom mohli být navždy spolu, přemýšlím, ale když já byl tenkrát fakt asi trošku debil. Hledal jsem dokonalost z knih. Možná jsem taky jako mladý kluk chodil a potkával jen samý skvělý ženský a teď porovnávám. Těžko říct. Láska nejde nijak definovat, buď je a nebo není. A u Elišky jsem věděl, že jde hlavně o sex, proč to nenapsat na rovinu? I když, dneska byla tady za velkou romantičku. Možná jsem za to mohl já a mé vzpomínky a nebo samotné město, nevím. Každopádně se začala tulit úplně jinak, než obvykle.

V neděli ráno musím vstávat brzy. Od šesti do šesti tahám špínu v kanálech pod Škodovkou, pak se osprchuju a vyzvednu Elišku. Byly s mámou nakupovat. Vypadá to, že si sedly. Musíme na vlak, cesta je dlouhá. Hodím vás autem. Rozloučíme se a já pak poslouchám celou cestu, jak je moje máma boží. To já vím děvče, dyk jsem taky po ní, ne? Jdeme raději k ní na kolej. Propašuje mě pod oknem. A zbytek noci bych si nechal s dovolením pro sebe. Jen když se někdy k ránu probudím a vidím její prdelku, zasním se. Starý časy možná nevrátím, ale čekají mě ty nové. Jen doufám, že budou utíkat tím správným směrem. Nedá mi to a na zadek jí políbím. Usměje se ze spaní. Ne, vracet se asi už moc nebudu.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 28. května 2022

Recenze/review - SCORN - Winds of Torment (2022)


SCORN - Winds of Torment
CD 2022, Great Dane Records

for english please scroll down

V ulicích byl cítit neklid. Šrouby byly utahovány již příliš dlouho. Mělo to svůj smysl, jenže lidé nejsou jenom dobří a hodní, jak si z nás většina myslí. Stačí, aby se rozhořela první jiskra a humanita jde stranou. Ze společnosti se vytratila soudnost, moudrost a pokora. Věříme prázdným slibům, visíme na rtech hezkým tvářím. Lži, přetvářka, záleží, kolik máš sledujících v imaginárním světě. Staří říkají, že by to chtělo restart, návrat k základním hodnotám. Možná by ale stačila obyčejná slušnost a pořádný thrash metal. Jeden bych pro vás dnes měl

Prvotina francouzských SCORN, z mého oblíbeného labelu Great Dane Records, se mi ihned dostala do krve. Jak už totiž bývá dobrým zvykem (a moc za to děkuji), dostávám na recenze vždy velmi dobrou muziku. Pestrou, zajímavou. "Winds of Torment" by měl slyšet každý, kdo má rád poctivý thrash metal i opravdovou smrt. 


Na SCORN se mi líbí, že nejsou jen obyčejnou, dnes tolik častou kopií starých kapel. Naopak, pánové se snaží přinést i něco svého, zajímavého. Skladby jsou napsány s nadhledem a zkušenostmi. V některých momentech jsou sice možná příliš rozevlátí, dlouzí, ale třeba je to jen můj dojem. Každopádně, co se týká produkce, zvuku, obalu i celkového provedení, jsem velmi spokojen - vše je velmi profesionální a zároveň slyším, že desku nahráli lidé, jestli mi rozumíte. Mám rád, když jsou skladby organické, živočišné, neurvalé, ale zároveň propracované a mají dobré nápady. Musím si zkrátka album pustit a musí mě přikovat ke zdi. A u "Winds of Torment" takové pocity mám. Pokud máte rádi kapely jako OVERKILL, EXODUS, MISERY INDEX, CORONER, TESTAMENT, REVOCATION, WARBRINGER, neváhejte. SCORN jsou totiž jako svěží vítr nebo spíše vichřice. Dobré riffy i vokalista, přesné bicí. Co si víc přát? Tohle album sype jako lavina z kostí, kamení a pravého thrash metalu. Oheň byl zažehnut. Chodím ulicemi a cítím zvláštní neklid. Lidé jsou napnutí jako struny. Měli by zůstat rozumní a poslouchat podobné nahrávky, protože u nich je přejde veškerá frustrace. Vymlátíte si mozek z hlavy, vyplavíte adrenalin a necháte nízké pudy zatím spát. Svět se mění a dobrá muzika zůstává. SCORN mě velmi mile překvapili. Díky jim za to! Zničující thrash/death metalová destrukce!


Asphyx says:

There was a sense of unease in the streets. The screws had been tightened for too long. There was a point to it, but people are not just good and kind as most of us think. All it takes is the first spark to ignite and humanity goes by the wayside. Judgment, wisdom, and humility have disappeared from society. We believe empty promises, we hang on the lips of pretty faces. Lies, pretense, depending on how many followers you have in your imaginary world. The old saying it would take a reboot, a return to core values. But maybe some common decency and some proper thrash metal would do the trick. I have one for you today.

The debut album of French SCORN, from my favorite label Great Dane Records, immediately got into my blood. As it is a good habit (and I thank you for it), I always get very good music for reviews. Varied, interesting. "Winds of Torment" should be heard by everyone who likes honest thrash metal and real death.


What I like about SCORN is that they are not just a simple copy of old bands, so common nowadays. On the contrary, the gentlemen try to bring something of their own, interesting. The songs are written with insight and experience. In some moments they are perhaps too sprawling and long, but maybe that's just my impression. Anyway, in terms of production, sound, cover and overall performance, I'm very satisfied - everything is very professional and at the same time I can hear that the record was recorded by people if you understand me. I like the songs to be organic, animalistic, and non-violent, but at the same time sophisticated and with good ideas. I just have to listen to the album and it has to drive me up the wall. And with "Winds of Torment" I feel that way. If you like bands like OVERKILL, EXODUS, MISERY INDEX, CORONER, TESTAMENT, REVOCATION, WARBRINGER, don't hesitate. SCORN is like a fresh wind or rather a whirlwind. Good riffs and vocalist, precise drums. What more could you ask for? This album pours like an avalanche of bones, rocks, and true thrash metal. The fire has been lit. I walk the streets and I feel a strange unease. People are tense as strings. They should stay sane and listen to records like this because they'll get over all the frustration. You'll beat your brains out, flush out the adrenaline and let the low instincts sleep for now. The world is changing and good music is here to stay. SCORN surprised me very pleasantly. Thank them for that! Devastating thrash/death metal destruction!


Tracklist:
01. Let Me See Your Blood
02. Resilient
03. Dripping Veins
04. Scorn
05. Winds Of Torment
06. Despondency
07. The Urge To Kill
08. Deathstroke And Agony
09. The Horde
10. Sentenced To Live

band:
Guillaume / Guitare ex OUTCAST
Rob / Basse
Tony / Batterie ex RED DEAD
Manu / Chant. DEATH FROM ABOVE / ex CAN OF WORMS

A few questions - interview with thrash death metal band from France - SCORN.


A few questions - interview with thrash death metal band from France - SCORN.

Answered vocalist Manu Iriarté, thank you!

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Hi everyone! We're the death thrash metal band called Scorn. We deliver some uncompromising thrash metal with heavy loads of death metal riffs and some growling voices. The band was formed in fall 2020 , but we're on the final line up since the begining of 2021. I'm Manu the singer , Tony hits the drums , Guillaume is the guitar shredmaster and Rob is our bassist , the source of all our loudness! We're ready for some action , agressivity is our leadership!

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We quickly gathered all together in order to build up ten songs. We all worked a lot and we were able to start the records on may 2021. We managed everything ourselves , a long time friend of mine build up with the mix / master part. Eric from Notos Studio did a master work for sure. Thanks bro!


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

The first release is a worlwide release of 500 CD copies with the death metal label Great Dane Records. The label also released the album on all streaming medias. So , you can say we're everywhere you will be looking for us.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

I'm in charge with the lyrics part. I've always been fascinated with the human kind and the way there twisted mind works. I used this on the songs to get in lot of different people who all have some really serious "scorn" problems ( with themselves , overs , killing lust and so many more). Our world is dark and violent , no place for hope and compromise. Just hate and anger.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

Dekan Art realised the art of the band , Mosa Eye worked on the cover and Remedy Art design worked on all the booklet and graphic section. About the social networks , of course they're important but i think that's nothing comparated to live gigs. Please , keep this spirit alive! We'll be very to come and crush your face in live!

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

We choosed this label because it's a really good and renowned label. Raph , the boss , is also an old time friend , i've working with him for approximatively 10 years , he's a beast , and a very cool guy leaded by this love of metal music.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

We idolise all bands that spread aggressivity. For my part , i'm a huge fan of Misery Index , Testament , Dying Fetus and Machine Gun Kelly. I let you find the intruder ahahaha.


Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

We only send our record to one other label. The name isn't important (that was Listenable Records). The covid part has really put some heavy breaks i think between bands and label , it's really cool that Great Dane Records trusted in our power and made us a part of them.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

For now , let's say approximatively ten , we have a tour coming this summer in Spain. For my part , i like to play on big stages in festival because of the crowd for sure , and the space to move. I also like very small places where you can grab people by the neck and yell at their face with psycho eyes. The better place to be is the place where you play bro.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

We will start working on a new album this summer and we will look forward for places to play and people to annihilate! I did everything i could have dreamed about personaly with music , but i still want to know how far i can get with all my band mates! Be sure that it's only the begining.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Please , go on facebook on our page or by mail at scorn.thrash@gmail.com.

Thanx for the interview.



------------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 27. května 2022

Recenze/review - POST-MORTEM - The Monumental Pandemonium (2022)


POST-MORTEM - The Monumental Pandemonium
CD 2022, Great Dane Records

for english please scroll down

Za ty roky, co poslouchám muziku, jsem se zařadil spíše ke gurmánům. Vybírám si ty nejchutnější kousky a trávím s nimi dlouhé hodiny. Jsem klasik, tradicionalista, ale pokud se objeví kapela, která mě zaujme i svými výlety do jiných dimenzí, rád se k ní vracím. Francouzským POST-MORTEM jsem se věnoval již v roce 2006 a dnes již mohu říci, že mě tenkrát album oslovilo hlavně svojí energií a touhou ničit. 

I novinka je pro mě velmi chutným koktejlem, umíchaným ze stylů jako je death metal a thrash. Nezapomíná se i na chladné a divoké melodie. Stojím zrovna na střeše vysokého domu a dívám se dolů. "The Monumental Pandemonium" mi hrají hlasitě do uší a představuji si, jaké by to bylo, skočit dolů. Myslím, že díky téhle desce bych mohl létat. 


Je totiž vznešená i zemitá zároveň. Skvělý zvuk, zajímavý obal, ale hlavně skladby, které připomínají tsunami. Tohle všechno zde naleznete a ještě spoustu navíc. Zpočátku jsem ochutnával opatrně, abych pořádně nasál atmosféru. Již při druhém poslechu jsem ale spokojeně kýval hlavou, podupával si nohou a měl touhu roztrhnout řetězy a vyrazit ven do ulic. Hudba pro mě byla celý život relaxem, odpočinkem, ale vždy musela být zahraná od srdce. POST-MORTEM mají talent na to napsat dobré motivy. Songy pálí a žhnou a spálí vás na popel. Na pevných tradičních základech jsou vystavěny zajímavé a košaté kompozice s moderní produkcí. Ano, "The Monumental Pandemonium" je nahrávkou pro fajnšmekry, pro zmlsané gurmány, kteří si rádi užívají. Je dobré mít i v dnešní pomatené době nějaký pevný bod ve vesmíru. Kus něčeho surového, zručně opracovaného. Muzika POST-MORTEM je pro mě opravdovým uměleckým dílem. Špatně se to vysvětluje, o umění by se přeci nemělo psát, ale mělo by se vnímat všemi póry těla. Připadám si jako v nějaké morbidní galerii. Z reproduktorů zní nové album a já se spokojeně procházím chodbami podsvětí. Jsem hrozně rád, že jsem měl možnost letos z tohoto koktejlu ochutnat. Je skvělý! Doporučuji všem, kteří pořád objevují, mají fantazii a vytříbenou chuť. Jestli se vám líbí smečky jako CARCASS, ENTOMBED, BOLT-THROWER, PARADISE LOST, CRUSHER, neváhejte ani chvilku. Zničující jízda po spálené zemi! 


Asphyx says:

In the years I've been listening to music, I've become more of a foodie. I choose the most delicious pieces and spend long hours with them. I am a classical traditionalist, but if there is a band that captivates me with its excursions into other dimensions, I like to come back to it. I got into French POST-MORTEM back in 2006 and I can say now that the album appealed to me then mainly because of its energy and desire to destroy.

I find the new album to be a very tasty cocktail, mixed from styles like death metal and thrash. Not forgetting the cool and wild melodies. I'm standing on the roof of a tall building looking down. "The Monumental Pandemonium" plays loudly in my ears and I imagine what it would be like to jump down. I think this record would make me fly.


It is both sublime and earthy at the same time. Great sound, interesting cover, but mainly the songs that remind of a tsunami. You'll find all that here and a lot more. I tasted it carefully at first, to get a good feel for the atmosphere. However, on the second listen I was already nodding my head in satisfaction, stomping my feet, and feeling the urge to break the chains and hit the streets. Music has been relaxation and recreation for me all my life, but it always had to be played from the heart. POST-MORTEM has a knack for writing good themes. The songs burn and glow and burn you to ashes. Interesting and colorful compositions with modern production are built on solid traditional foundations. Yes, "The Monumental Pandemonium" is a record for connoisseurs, for the gluttonous gourmands who like to enjoy themselves. It's good to have a fixed point in the universe even in these crazy times. A piece of something raw, skillfully crafted. POST-MORTEM music is a true work of art for me. It's hard to explain, art shouldn't be written about, it should be felt through all the pores of the body. I feel like I'm in a morbid gallery. A new album is blasting from the speakers, and I'm happily strolling through the corridors of the underworld. I'm so glad I had the opportunity to sample this cocktail this year. It's great! I recommend it to anyone who is still exploring, imaginative, and has a refined palate. If you like packs like CARCASS, ENTOMBED, BOLT-THROWER, PARADISE LOST, CRUSHER, don't hesitate a moment. A devastating ride on scorched earth!


Minirecenze/minireview - POST-MORTEM - God With Horns (2016):
https://www.deadlystormzine.com/2016/05/minirecenzeminireview-post-mortem-god.html

Tracklist:
01. Abyssus Abyssum Invocat
02. Genocider
03. Skin Of My Enemy
04. Mountain Of Skulls
05. Opening Of The Underworlds Gates
06. The Pure Terror
07. Cryptic Revelations
08. Arallu Imperator
09. Soul Inquisitor
10. Altar Of Inner Ghouls
11. Graviora Manent
12. Massive Decimation

POST-MORTEM are:
Samuel Clauss : rhythm and lead guitars
Pierre Mohn : bass
Jack Ruetsch : rhythm and lead guitars
Xavier Schreiber : vocals
Laurent Greder : drums



KNIŽNÍ TIPY - Největší z pierotů - František Kožík (1954)


Největší z pierotů - František Kožík
1954, Československý spisovatel

Do naší party čtenářů na vysokoškolských kolejích patřil i jeden obrovský kluk. Vypadal, jakoby neuměl do pěti počítat. Opak byl pravdou. Velký talent na matematiku, ale totálně neschopný žít mezi lidmi. My ho vzali mezi sebe, protože byl duše čistá. Neposkvrněná, co na srdci, to na jazyku. Co vím, tak žije celý život sám. Nenašla se žádná, která by s ním chtěla být. Přitom má peníze, je schopný a upřímně hodný. Velký chlap. Ale má šíleně smutný obličej. Jako Pierot. Jako pan Vladimír Javorský, který Největšího z Pierotů tak nádherně ztvárnil v seriálu. Ten jsem viděl až po letech. Knihu od Františka Kožíka mi doporučil kamarád Michal, který díky tomu, že chodil s holkou z peďáku, tak se sem tam ochomýtl kolem divadla.

A já ji hltal jedním dechem. Patří k dílům, které si musím vždy jednou za čas přečíst. Cítím v ní obrovskou sílu. Je to pocta pantomimě, divadlu, hercům. Je životopisem Kašpara Deburaua. Čtu ji zase po nějaké době a znám mistra osobně. Alespoň tak to cítím. Nejsem zrovna z těch, kteří by se pořád dojímali. Jsem zcela prost jakýchkoliv póz a mám raději příběhy ohlodané na kost, ale tady mé srdce sevřel zvláštní, velký smutek. Vlastně je to hodně osobní čtení. Srdcovka, ohmataný svazek, který je další z mých osobních Biblí. Víte, tady už se bavíme o nitru, o osobním prožitku. Když jsem četl tenhle příběh poprvé, chtěl jsem být také chvilku mimem. Samozřejmě mi to vůbec nevydrželo, ale zůstala ve mě krásná stopa. Divotvorná, řekl bych.

Kašpar má české kořeny. Kočuje s divadlem, s cirkusáky. A zažívá za svůj život tolik věcí, jako nikdo jiný. Pestré, košaté, s krásnou češtinou staršího typu. Nevím, nakolik by se příběh líbil mladší generaci, ale o to ani tak nejde. Vždycky, když jsem dočetl kapitolu a už bylo fakt pozdě, tak jsem knihu odkládal s až nábožnou vážností. Spousta obrazů se mi potom přenesla do snů. Do myšlenek, když jsem brzy ráno vstal a dělal automatické pohyby nutné k přežití. Cesta do práce, není náhodou támhle u zdi Pierot? Zase jsem jej viděl všude. Měl tvář mého dávného kamaráda. Jeho zvláštní smutek. Jedná se o první uměleckou ligu. Žádné zbytečné hraní si na cosi, ale silný, syrový příběh, od kterého jsem se i po letech nemohl odtrhnout. Navíc, přál bych si zažít tehdejší Paříž. Její kouzlo. Zašel bych na nějaký kousek do divadla a pak se vrátil do současnosti. Tak už hergot někdo vymyslete stroj času!

Nedávno jsem psal report z koncertu a na Pierota jsem si zase vzpomněl. Vždyť je jeho příběh zase tak aktuální. Máme kolem sebe spoustu rádoby vtipných klaunů, kteří sází jen na jednoduché trapné vtípky. Na sprostotu a nízké lidské pudy. O tom ale přeci humor nemá být. Pierot je pro mě šlechticem zábavy. Někým, kdo dokáže rozesmát a zároveň donutit člověka se zamyslet. Každý den jsme konfrontováni se zlem, s emocemi, které jsou vytažené na maximum. Buď sexy a sama sebou! Nemusíš mít mozek, ale hlavně pořád proti někomu a něčemu bojuj. Ne, já raději lehké náznaky, vtipy ostré jako břitva nebo jen milé pohlazení. Miluju jednotlivé chytré nuance. Já raději elegantní dámu s jemným úsměvem, než sprostotu a špinavost duše. Sotva zřetelný náznak v obličeji Pierota, než kopání do zadku. A o tom tahle kniha také je.

Panu Kožíkovi se povedlo mě přitáhnout i k divadlu. Jako studentík jsem sedával na nejlevnějších sedadlech. Pak zašel s kamarády do hospody a všechno jsme nekonečně rozebírali. Stejně jako knížky, které nás zaujaly. Zajímavé je, že střední školu mám navěky spojené s muzikou a vysokou zase s literaturou a divadlem. Tak nějak si od té doby podvědomě přeji, abych potkával víc Pierotů než klaunů. Víc lidí, kteří přemýšlí, něco umějí. Jsou pokorní. Já vím, je to boj s větrnými mlýny, ale přátelé, pořád se vyplatí bojovat. Když totiž pak někdy potkáte Pierota (ano, i když se to nezdá, pořád jsou mezi námi), tak je to jako nanebevzetí, jako takový malý zázrak. 

Dnes už dávno vím, že kdybych tuhle knihu nečetl, něco by mi chybělo. Nebyl bych úplný. Ano, natolik mě ovlivnila a nasměřovala. Tolik krásných myšlenek za syrovým a smutným příběhem. Tolik dobroty a lidskosti. I po letech se mi knížka četla neskutečně dobře. Neskonale skvělý zážitek, který vám opravdu od srdce doporučuji. Mějte se co nejlépe a děkuji za podporu! A ať potkáváte jen samé Pieroty a co nejméně klaunů!

------------------------------------------------------------------------------------------------
Rozsáhlý román inspirovaný životní a uměleckou dráhou mistra pantomimy Jeana Gaspara Debureaua (1796-1846), který byl po své matce českého původu.

Autor líčí jeho dětství ä mládí strávené uprostřed kočovné artistické společnosti, léta čekání na výraznější umělecký úspěch a konečně i léta triumfu a uznání. V Paříži dosáhl po mnoha letech nesmírné popularity a byl milován a obdivován všemi - od prostého publika až po představitele kulturní elity tehdejší Francie. Román není životopisem v pravém slovy smyslu, ale především psychologickou studií o cestě umělce za vyjádřením svých představ a poetickou básní o divadle a lidském životě.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 26. května 2022

News! - WAYWARD DAWN - Cage Of Resentment (official video)



WAYWARD DAWN - “Cage Of Resentment” (official video)


With the release of the two full-length albums, “Soil Organic Matter” and “Haven of Lies”, as well as more than 50 gigs in Denmark, Norway, and Germany, WAYWARD DAWN have already made themselves known in the Scandinavian metal scene with their primal death metal. The band has, among other things, played at Aalborg Metal Festival, UHØRT Festival and SPOT Festival, supported bands like Nailed to Obscurity (DE) and Blood Red Throne (NO), and is booked to play Copenhell 2022.

This year, Wayward Dawn will be back with their third album “All-Consuming Void”, set to be released via Emanzipation Productions. The first single to be known from the record is “Cage of Resentment”, a short but hard-hitting death metal track that keeps it simple with themes centering around anger and the difficulties of dealing with this. This will be sure to get your head banging!


Line-up:
Kasper Szupienko Petersen - bass, vocals
Lukas Nysted - drums
Jakob Kristensen - guitars
Rasmus Johansen - guitars, vocals

Digital single:

Web:


------------------------------------------------------------------------------------------------------

Photos - NICE TO EAT YOU DEATHFEST 2022


Author of photos Michal Radoš.





























































































































































































































































































































































































































Author of photos Michal Radoš.



------------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine