Začínalo to pomalu, jako vždycky. Stará rána znovu zhnisala. Už několikrát mi odsávali shnilou krev, už několikrát jsem si myslel, že přejdu na druhou stranu. Stává se mi to pokaždé, když poslouchám kapely jako jsou BRUTALITY. Každým dalším songem, každým riffem mě začne rána bolet. Nejdříve je to jen nepříjemný pocit, ale já už dávno vím, že časem se mi z rány vyhrne zkažená krev. BRUTALITY jsou legenda a letošní kompilace se dvěma novými skladbami, mě zasáhla zase přímo do srdce.
Protože mám rád rukopis kapely, protože z jejich tvorby cítím sílu a energii. A je mi úplně jednou, že mé břicho je v jednom ohni. Jakoby mě někdo zavřel do starého sklepa někde hluboko ve floridských močálech. A záznam živých skladeb z Maryland Death Festu 2019? To je morbidní zážitek pro každého pravého fanouška reálné smrti! Kult!
BRUTALITY vždy byli velmi originální kapela. Spousta jejich skladeb se stala doslova legendárními a právem patří do zlatého fondu a mnoho následovníků z nich dodnes cituje. Kompilace "Sempiternity" je tak doslova povinností pro všechny sběratele, ale nejen pro ně. Mě osobně vždy fascinovala temná atmosféra, která se vždy vznáší kolem každého vydání jako noční můra. V promo materiálech se píše, že současná sestava je jednou z nejsilnějších. Mohu jenom potvrdit. Oheň znovu hoří a já se procházím opravdovým peklem. Při poslechu si připadám jako na starém pohřebišti, kde znovu povstali nemrtví. Touží po čerstvé krvi. Tohle album má velký tlak, nakumulovanou energii, posbíranou na starých hřbitovech. Masakr v márnici, exhumace pravého smrtícího kovu v podobě, v jaké jej mám nejraději. BRUTALITY mi opět dokázali vypálit cejch, zaryli se mi svými songy hluboko pod kůži, do mokvajících, znovu otevřených ran. Pokaždé, když "Sempiternity" potkám při svých toulkách podzemím, připadám si jako v galerii s morbidními obrazy. Jsou na nich zobrazeni všichni prokletí. Užívám si skvělý zvuk, s chutí se dívám na obal (Max Winter). Nová nahrávka BRUTALITY je pro mě sázka na jistotu. Dávám si ji do žil a stal jsem se na ní doslova závislý. Temná, zničující symfonie smrti!
Asphyx says:
It started slowly, as it always does. The old wound was festering again. I've had rotten blood sucked out several times, several times I thought I'd come out the other side. It happens to me every time I listen to bands like BRUTALITY. With every song, every riff, the wound starts to hurt. It's just an uncomfortable feeling at first, but I've known for a long time that eventually the wound will bleed out. BRUTALITY is a legend and this year's compilation with two new tracks hit me right in the heart again.
Because I like the signature of the band because I feel the power and energy of their work. And it's like my stomach is on fire. It's like someone locked me in an old basement deep in the Florida swamps. And the live tracklisting from Maryland Death Fest 2019? That's a morbid experience for any true Real Death fan! Cult!
BRUTALITY has always been a very original band. Many of their songs became literally legendary and rightfully belong to the golden fund and many followers still quote from them today. A compilation of "Sempiternity" is thus literally a must for all collectors, but not only for them. I personally have always been fascinated by the dark atmosphere that always hovers around each release like a nightmare. The promo materials say that the current lineup is one of the strongest. I can only confirm. The fire is burning again and I'm going through real hell. Listening to it, I feel like I'm in an old graveyard where the undead have risen again. They're thirsty for fresh blood. This album has a lot of pressure, and accumulated energy, collected in old graveyards. A massacre in the morgue, an exhumation of true death metal as I like it best. BRUTALITY have managed to burn a mark on me once again, burrowing their songs deep under my skin, into my swollen, reopened wounds. Every time I meet "Sempiternity" during my wanderings through the underground, I feel like I'm in a gallery with morbid paintings. They depict all the damned. I'm enjoying the great sound and looking at the cover art (Max Winter) with relish. The new BRUTALITY record is a safe bet for me. I'm putting it in my veins and have literally become addicted to it. A dark, devastating symphony of death!
Poslední roky mi připadá, že je neustále vytvářeno napětí mezi chaosem a řádem. Spravedlnost dávno existuje už jen v představách naivních jedinců. Kdysi platné zásady a pravidla jsou překonány a stínů je někdy možná až příliš. Připadá mi, že se tohle všechno promítá i do hudby. Alespoň tak to cítím a slyším i z nové desky českých tmářů HEAVING EARTH. Ta se vrací po dlouhé době, se zcela překopanou sestavou. Nicméně, rukopis zůstal a rozhodně to neznamená, že by kapela stagnovala.
Jako houba nasáklá krví. S mozkem po ráně velkým kladivem. Tak jsem si připadal při prvních setkáních. Vše mi připadalo neskutečně složité, komplikované a abych pravdu řekl, tak jsem chvílemi souhlasil s jedovatými hlasy líných a věčně nespokojených fanoušků - příliš šílené! Jenže znáte to, stále mě přitahoval zvláštní neklid, temnota a ano, zdánlivý chaos. Nové album "Darkness Of God" je v mnohých bodech jiné, odvážnější, pestřejší a košatější, než předchozí počiny. Přesto si zachovává surovost a syrovost, která byla pro tuhle smečku vždy tak typická.
"Darkness Of God" je dlouhou, masivní a náročnou death metalovou orgií. Skladby spíše než obyčejné songy připomínají eposy o bolesti. Hodně k tomu přispívá hutný, odlidštěný a přesto živočišný zvuk, na kterém si dali všichni opravdu záležet. Vše zní neskutečně uvěřitelně, na dobré reprosoustavě vám album doslova zbourá pokoj. Povedla se i grafická stránka věci. Máme tu tak před sebou kompaktní, komplexní dílo, které nejvíc asi ocení posluchači, kteří rádi nad hudbou přemýšlejí, s chutí rozkrývají jednotlivé vrstvy (často si při poslechu vzpomenu na klasickou vážnou hudbu). Mám při poslechu pocit, že jsem zavřený v nějaké staré kobce, kde mi skupina nemrtvých hraje symfonii smrti. Na desce se lehce experimentuje, je nahrána s nadhledem a samozřejmostí. Některé motivy jsou možná až příliš dlouhé a rozevláté, ale to beru jako skladatelskou vášeň pro věc. Pro mě osobně je potom nejdůležitější to, že jsou HEAVING EARTH svým způsobem originální. Stavějí sice na podobných základech, jako třeba MORBID ANGEL, HATE ETERNAL, IMMOLATION, ale přidávají velkou porci svých nápadů. Jsou vlastně staří a moderní zároveň. Na "Darkness Of God" se pokouší kapela bádat, objevovat, hledat. A daří se jí to na výbornou. Nedá vám ani na chvilku vydechnout. Kdo máte rádi šílené úprky po hmatnících kytar a spoustu nápadů narvaných pod tlakem, tak si tuhle nahrávku určitě také oblíbíte. Death metal, ukovaný z toho nejkvalitnějšího pekelného železa!
Asphyx says:
In recent years, it seems to me that tension between chaos and order is constantly being created. Justice has long existed only in the imagination of naive individuals. The once valid principles and rules have been overtaken and the shadows are perhaps sometimes too much. It seems to me that all this is reflected in the music. At least that's how I feel and hear it from the new album of Czech darkies HEAVING EARTH. The band is back after a long time, with a completely revamped line-up. However, the handwriting has remained and it certainly doesn't mean that the band has stagnated.
Like a sponge soaked in blood. With a brain hit with a big hammer. That's how I felt the first time we met. Everything seemed incredibly complex, and complicated, and to be honest, at times I agreed with the venomous voices of lazy and perpetually disgruntled fans - too crazy! But you know, I was still drawn to the strange unease, the darkness, and yes, the seeming chaos. The new album "Darkness Of God" is different in many ways, bolder, more colorful, and more colorful than previous efforts. Yet it retains the rawness and rawness that has always been so typical of this pack.
"Darkness Of God" is a long, massive and demanding death metal orgy. The songs are more like epics of pain than ordinary songs. A lot of this is contributed by the dense, dehumanized, and yet animalistic sound that everyone really cared about. Everything sounds incredibly believable, on a good speaker system the album will literally blow your room away. The graphic side of things is also very good. What we have before us is a compact, complex work that will probably be most appreciated by listeners who like to think about music, to unravel the individual layers with gusto (I often think of classical music when listening to it). Listening to it, I feel like I'm locked in some old dungeon, where a group of the undead is playing a symphony of death. The album is lightly experimental, recorded with insight and self-consciousness. Some of the motifs are perhaps a little too long and rambling, but I take that as the composer's passion for the cause. For me personally, then, the most important thing is that HEAVING EARTH are original in its own way. They build on similar foundations as MORBID ANGEL, HATE ETERNAL, and IMMOLATION, but add a big portion of their own ideas. They are actually old and modern at the same time. In "Darkness Of God" the band tries to explore, discover, and search. And they do it very well. It won't let you breathe for a moment. If you like crazy escapes on guitar fretboards and a lot of ideas crammed under pressure, you'll love this record too. Death metal, forged from the finest hell iron!
TRACKLIST
1. Violent Gospels (Ordination of the Holy Trinity)
2. Crossing the Great Divide (Prayer to a Crumbling Shrine)
3. Apologetics (Of Failure and Fall)
4. Forever Deceiving Dismal Gods
5. Cardinal Sin
6. The Lord’s Lamentations
7. Earthly Kingdom of God in Ruins
8. Flesh–Ridden Providence
9. Woeful Redemption
LINE-UP
Marek Štembera - Vocals
Tomáš Halama - Guitars
Martin Meyer - Guitars
Tomáš Ledvina - Bass
Giulio Galati - Session Drums
Drums recorded by Giulio Galati at 16th Cellar Studio in autumn 2019.
Vocals, guitars and bass recorded at Davos Studio during the years 2020 and 2021.
Mixed and mastered at MSTR Sound Studio by Andrea Petucco.
Additional sounds created and arranged by Tomáš Halama and Ota Hobst except for sounds created by Gleb Kanasevich – used with permission of the owner.
Říznutí rezavým nožem. Chvilka překvapení, údiv nad tím, co se vlastně stalo. Pak už jenom krev, tryskající, odtékající z čerstvé rány. Brzy bude následovat sněť, to je nepsaným pravidlem. Pomalé umírání, vředy po celém těla, hnus a špína. Smrt chodí kolem a poslouchá stále dokola novou desku black death metalových maniaků ULTHAR. Tenká je hranice mezi naším a oním světem. Oblast nicoty, ale také bolesti, strachu a nekonečného chladu.
Přesně takové abstraktní obrazy mi poletují hlavou, když se pravidelně setkávám s albem "Nightgaunts MMXVI". Tahle smečka má již od počátků svůj jasný rukopis, originální výraz. Letos znovu prokletí, ve skvělé formě. Jako rozbité zrcadlo, ve kterém spatříte svůj ohavný obraz. Galerie plná nihilismu, umírání a hlavně hudby, která se vám pomalu usadí v žilách jako prudký jed.
ULTHAR jsou jako staří šamani, kteří vás navěky proklejí. Deska připomíná opravdu tajemné zaříkávání, zlou a ošklivou modlitbu. Zpočátku jako vždy nepřehledná, zákeřná, ale časem košatá a pestrá nahrávka. Hodně samozřejmě záleží na tom, jak vnímáte muziku jako celek. Jakou máte náladu. Ale pokud přistoupíte na myšlenku, že vám právě někdo podřízl hrdlo v tiché uličce, tak potom vyznívá "Nightgaunts MMXVI" hodně uvěřitelně. Peklo tady přichází plíživě, z jiné, dosud zcela neobjevené zlo z vesmíru je zhmotněno v šesti surových skladbách. Se skvělým mokvajícím zvukem, se spoustou zajímavých nápadů. S obalem, který připomíná zmrzlé krystalky zaschlé krve. Připodobnění a nápadů, jak popsat nové album je zajisté mnoho, ale já stejně nejraději chodím nočnímu ulicemi se sluchátky na uších. Nasávám pach zkažených nálad. Dávno jsme ztratili víru a upínáme se na zcela pomíjivé věci. Jsou ale myšlenky, které zůstávají. ULTHAR do mě se svojí novou deskou vypálili cejch, označili si mě jako kus masa. Tohle je hudba z jiných sfér, z představ, ve kterých se potkává absolutní zlo s nihilismem. Další bodnutí následovalo do břicha. Vnitřnosti pálí, žhnou, pomalu se rozkládají. Stejně jako "Nightgaunts MMXVI". Temná, zničující, black death metalová mantra z jiné dimenze!
Asphyx says:
A cut with a rusty knife. A moment of surprise, wonder at what actually happened. Then just blood, gushing, draining from a fresh wound. Soon to be followed by anthrax, it's an unwritten rule. Slow dying, sores all over the body, filth and filth. Death walks around listening to the new album of black death metal maniacs ULTHAR over and over again. Thin is the line between our world and the other world. A realm of nothingness, but also pain, fear, and endless cold.
Exactly such abstract images fly through my head when I regularly encounter the album "Nightgaunts MMXVI". This pack has a clear signature and an original expression from the beginning. This year they are cursed again, in great form. Like a broken mirror in which you see your hideous image. A gallery full of nihilism, dying, and above all music that slowly settles in your veins like a violent poison.
ULTHAR are like old shamans who will curse you forever. The record is reminiscent of a really mysterious incantation, an evil, and nasty prayer. At first, as always, an uncluttered, insidious, but over time colorful record. A lot of courses depend on how you perceive the music as a whole. What mood you're in. But if you accept the idea that someone just slit your throat in a quiet alley, then "Nightgaunts MMXVI" sounds very believable. Hell here comes creeping in, from another, as yet completely undiscovered evil from the universe is materialized in six raw tracks. With a great swamping sound, lots of interesting ideas. With a cover that resembles frozen crystals of dried blood. There are certainly many analogies and ideas to describe the new album, but I still prefer to walk the streets at night with headphones on. I'm soaking up the smell of rotten moods. We have long since lost faith and fixated on completely ephemeral things. But there are thoughts that remain. ULTHAR have burned a brand into me with their new record, branding me like a piece of meat. This is music from other realms, from fantasies where absolute evil meets nihilism. Another stab followed in the stomach. Guts burning, burning, slowly decomposing. Just like "Nightgaunts MMXVI". A dark, devastating, black death metal mantra from another dimension!
Historie našeho druhu je plná násilí a krutosti. Už jsme si všichni mysleli, že jsme lepší, moudřejší, lidštější. Jenže temnota je znovu všude kolem. Alespoň při poslechu nové desky chilských INANNA to tak platí bezezbytku. Již při prvním setkání jsem měl neodbytný pocit, že jsem se vydal na dlouhý výlet po časové ose zpět. Mocné nástupy, evokující strach, chlad a beznaděj. Jasný a zřetelný rukopis. Tahle smečka má opět co říci. Vše je zahalené do pavučin.
A tak si opět kladu otázku, co vlastně od hudby chci? Jsou to samozřejmě pocity, emoce, kapela mě musí chytnout za pačesy a vytřít se mnou podlahu. A je mi vcelku jedno, že jsem všechno už někde slyšel. Mám rád starý death metal, u kterého se nezapomíná na melodie. S chutí znovu a znovu ochutnávám ze studny zapomnění. INANNA jsou zpět ve velkém stylu. Silnější než kdy dřív.
"Void of Unending Depths" je jako prašná cesta, kolem které se válí hromady ohlodaných kostí. Vznešenost, tma, bolestivá tma. A opravdová chuť a nadšení. Živočišný zvuk, parádní obal, tohle všechno jsou věci, které dělají dobré desky ještě lepšími. Poslech si neskutečně užívám. Všechny ty odkazy na MORBID ANGEL, ATHEIST, DEATH, možná i MITHRAS. Mám rád tajemno, okultní seance, prach v očích i celou říši H.P. Lovercrafta, kterou se pánové rádi a často inspirují. Songy jsou svým způsobem neotřelé, zajímavé. Progrese a nápady jsou dávkovány s citem, nikde se zbytečně netlačí na pilu. Vše plyne se samozřejmostí a po riffech zůstává v mé hlavě pěkně krvavá stopa. Tak tomu má být. Připomínku bych měl snad jen k délce, album jsem vnímal nejlépe jako "kulisu", když jsem si třeba četl. Není to záležitost na jeden poslech, je nutná trpělivost a schopnost rozkrývat jednotlivé vrstvy. Pokud to takhle máte rádi, budete určitě navýsost spokojeni. Nikdo nevíme, co nás čeká na konci naší cesty. Troufám si ale tvrdit, že INANNA dávají letos velmi dobrou nápovědu. Možná se staneme jenom stínem na zdi, možná se vypaříme do jiné dimenze. Mrazí mě v zádech, toulám se podsvětím, nasávám pach rozkládajících se těl. Psát o muzice je v tomto případě jedna velká radost, protože moje fantazie pracuje na plné obrátky. Ochutnejte také z kalichu hořkosti a pomněte! Vznešený death metalový opus!
sumarizace:
"Void of Unending Depths" je pro mě pestrým, nebál bych se napsat osobním albem. Kapela se přesně trefila do mého současného rozpoložení. Je tu podzim a ráno bývá sychravo. Jsem jako zvíře, které se připravuje na zimu. Propracované, inteligentní texty, bolestivý křišťálově průzračný zvuk, perfektně zpracované vokály i obal. Ne, novinka pro mě není jen obyčejnou hudbou, je něčím navíc, má v sobě temnou jiskru. Pokaždé se musím zastavit a koukám chvíli do kraje. Je ještě tma a za hřbitovní zdí šli spát všichni neklidní. "Void of Unending Depths" je jako prašná cesta, kolem které se válí hromady ohlodaných kostí. Vznešenost, tma, bolestivá tma. A opravdová chuť a nadšení. Živočišný zvuk, parádní obal, tohle všechno jsou věci, které dělají dobré desky ještě lepšími. Poslech si neskutečně užívám. Všechny ty odkazy na MORBID ANGEL, ATHEIST, DEATH, možná i MITHRAS. V potoce najednou teče krev, možná mi hrozí samovznícení. Víte, vnímám muziku spíše srdcem a "Void of Unending Depths" je určena pro všechny, kteří si rádi hrají s fantazií. INANNA umí být zemití, suroví, ale i vznešení, zákeřní, ale i neskonale smutní. Jako když odchází život, jako když se probudíte z temného snu. Myslím, že další slova jsou zbytečná. Jdu znovu položit květiny na svůj vlastní hrob a snít. Chci se stát neviditelným, poutníkem ve stínu. Dokonalá esence smutku a tmy! Vznešený death metalový opus!
Asphyx says:
"Void of Unending Depths" is varied for me, I would not be afraid to write a kind of personal album. The band hit exactly my current mood. It's autumn and it's usually drizzly in the morning. I'm like an animal who preparing themselves for winter. Sophisticated, intelligent lyrics, painful crystal clear sound, perfectly processed vocals and cover. No, the novelty for me is not just ordinary music, it is something extra, it has a dark spark in it. Every time I have to stop and look at the landscape for a while. It was still dark and behind the cemetery wall everyone went to bed restless. "Void of Unending Depths" is like a dirt road with piles of gnawed bones lying around. Grandeur, darkness, painful darkness. And real flavour and enthusiasm. The animal sound, the awesome cover art, these are all things that make good records even better. I enjoy listening to them immensely. All those references to MORBID ANGEL, ATHEIST, DEATH, maybe even MITHRAS. Blood is suddenly flowing in the creek, maybe I am in danger of spontaneous combustion. You know, I perceive music more with my heart, and "Void of Unending Depths" is for everyone who likes to play with fantasy. INANNA can be earthy, raw, but also noble, insidious, but also infinitely sad. Like when life goes away, like when you wake up from a dark dream. I think other words are useless. I'm going to lay flowers on my own grave again and dream. I want to become invisible, a pilgrim in the shadows. The perfect essence of sadness and darkness! Noble death metal opus!
Ztracena v lesích, bloudí a trápí se. Je rozhodnuta zemřít, ale podvědomě se brání odejít na druhou stranu. Chlad, špína a nekonečná temnota. Pach rozkládajících se těl. Není první, kdo se rozhodl zemřít v bažinách. Kolem se válejí vybělené kosti a lebky hledí do tmy. Máš pocit, že se ti smějí, že tě lákají. Existuje už jen utrpení a nicota. Poslední vydechnutí. Jsi ráda, že tě najdou až za několik dní.
Pokud jste se rozhodli vydat do země nekonečných stínů, mohu vám na cestu doporučit novou desku finských DESECRESY. Ta je doslova nasáklá smutkem, beznadějí a určitě vám bude dobrým průvodcem. Není to moje první setkání s kapelou (odkazy na recenze dole pod článkem). I letos mě při poslechu pálí mozek a začínám hnít zaživa.
DESCRESY ve své tvorbě kombinují klasický mrtvolný death metal s magickou doomovou atmosférou. Jako bych se toulal v krvavé mlze. Opakování motivů, morbidní vokál, hutný a masivní zvuk, tohle všechno dohromady vytváří dokonalý pocit zmaru a šílenství. Riffy jsou drásavé, démonické, nebál bych se napsat podmanivé. Pod vším je podepsán Tommi Grönqvist, který se volně inspiroval u kapel jako HOODED MENACE, ATARAXY, INCANTATION, SLUGATHOR, SOLOTHUS, KRYPTS, BOLT THROWER, INCANTATION, ROTTREVORE, ABHORRENCE, DEAD CONGREGATION, DEMIGOD. Dveře do záhrobí byly opět otevřeny a je jen na vás, zda vstoupíte. Daleko na severu, v močálech, které znovu vydávají ošklivé svědectví o kruté smrti. DESCRESY jsou pro mě převozníkem přes řeku Styx. Stojím na břehu a neskutečně si užívám pochmurné nálady celé nahrávky. Beru do rukou ostatky svých předků a přemýšlím, kdy mi byla podobná hudba zakódována do genů. Pokud rádi skáčete do hlubiny, pokud se trápíte vlastním stínem, pokud si užíváte smutné procházky šedivým městem, pokud je vám tento styl vlastní - tak neváhejte ani chvilku. Takhle totiž zní reálné, pravé pohřební písně. Děsivá, zahnívající death metalová mantra!
Asphyx says:
Lost in the woods, she wanders and worries. She is determined to die, but unconsciously she resists going to the other side. The cold, the dirt, and the endless darkness. The smell of decomposing bodies. She's not the first person who's decided to die in the swamp. Bleached bones lying around, skulls staring into the darkness. You feel like they're laughing at you, tempting you. There is only misery and nothingness. The last gasp. You're glad they won't find you for days.
If you've decided to venture into the land of endless shadows, I can recommend the new album from Finland's DESECRESY. It is soaked with sadness, and hopelessness and will be a good guide for you. It's not my first encounter with the band (links to reviews down below the article). I'm getting brain burn and starting to rot alive while listening to it this year as well.
DESCRESY combines classic death metal with a magical doom atmosphere. It's like wandering in a bloody fog. Repetition of motifs, morbid vocals, thick and massive sound, all this together creates a perfect feeling of doom and madness. The riffs are harrowing and demonic, I wouldn't be afraid to write captivating. Tommi Grönqvist is behind it all, having been loosely inspired by bands like HOODED MENACE, ATARAXY, INCANTATION, SLUGATHOR, SOLOTHUS, KRYPTS, BOLT THROWER, INCANTATION, ROTTREVORE, ABHORRENCE, DEAD CONGREGATION, DEMIGOD. The door to the afterlife has been reopened and it is up to you to enter. Far to the north, in the swamps that once again bear ugly witness to a cruel death. DESCRESY is my ferryman across the River Styx. I'm standing on the bank, incredibly enjoying the somber mood of the whole record. I pick up the remains of my ancestors and wonder when similar music was coded into my genes. If you like to jump into the deep, if you are troubled by your own shadow, if you enjoy sad walks through a grey city, if this style is your own - then don't hesitate a moment. Because this is what real, true funeral songs sound like. The eerie, decaying death metal mantra!
Ave THORIUM! Greetings Denmark. I hope you are doing well. I'm just listening to your new "Danmark" released this year and I'm wondering how great it is that even after so many years on stage, you can compose such fresh and interesting stuff. How the new record was created and with what feelings you went to the studio?
By the time we got hit by the pandemic in early 2020, the song writing process was already begun. The fact that we were restricted in so many levels from there, made difficult to meet and try to play the music together. For that reason, most of the instrumentation was created at home, where e.g. guitar layers and drum rhythms were mostly fixed. Final touches and details came at a later stage, after we were able to start rehearsing together again.
We arrived in the studio with the idea of recording all rhythmical instruments live, which went exceptionally well. The first day was used for setting up and forming the ground sound for the instruments as we wanted it to be. From the moment we started the actual recording sessions, the feeling was just right and didn’t take more than a couple of hours before we had the first song recorded. The whole process was a great experience and totally worthy, listening now to the results. Solos and vocals were added afterwards.
I am like every other fan. First, I listen to the album a few times and then I either return to it or not. However as far as your record is concerned, it was a little more complicated this year. It seems to me that the record has more layers and that some will stand out after a longer time. Sound contributes to this a lot. "Danmark" has a dark effect on me. Where did you record the album and who did the mastering? How do you perceive the shift in sound?
We recorded at Angioni Studios, located in a semi-remote little town in the north of Jutland. It was a quiet and peaceful place, compared to Copenhagen, which helped us keeping focus on what we were doing. Marco Angioni (studio engineer) gave exceptional inputs regarding sound and other technical aspects. We were able to capture the band with all the energy and brutality, we had at that moment. We even improvised an instrumental track while being there, that’s how inspired by the moment we were. The raw recording files were handled afterwards and mixed by Jacob Bredahl at Dead Rat Studio. He was respectful to our sound vision and gave it the perfect shape. The mastering was executed by Brad Boatright at Audiosiege.
Compared to “Blasphemy Awakes”, this album sounds more alive with great dynamics and rawness to it. “Danmark” feels just right when listening to it and without doubt, has set the future direction for the band, regarding sound and recording methods.
I buy a CD and a T-shirt right directly from my favourite bands. And the basis is good packaging. How was the cover created, who is author and how does it relate to the music itself? As for myself I have to say that it arouses restlessness in me, it is interesting.
The idea for the album cover came from our vocalist, Michael, where the map of Denmark integrated with Death Metal elements had been rounding his head for a while. We trusted Italian artist Roberto Toderico, who has been creating art for a fair amount of extreme metal bands during the last may years, to do the job. He succeeded very well, and we got blown away when we saw the results.
Hahaha… I can really understand you. It is something! 😊.
Please can you explain to us the lyrics on the new record? Who is the author and how did they come about? I would also like to know where you got your inspiration for the lyrics.
The lyrics are mostly written by Michael (I helped with “A Crown to Obscurity”). His lyrical universe is uncertain and provocative, very twisted, cynical, and dark. His writing process was using a day for each song, beginning writing in the morning, and recording it right after. Regarding his own inspiration, I cannot express myself about. For what it is me – and what I can imaging also works for him – life events or situations, maybe things from the past, disconformity with what happens around the world or around myself. I mean, inspiration comes from somewhere. It may not be there all the time, but when it shows up, it hits hard and effective.
You are rightly regarded as the Danish legend of death metal. I like you that even after all these years, I still feel enthusiastic about your music and some type of tremors which are difficult to describe. Your death metal has an old patina in it, but also energy and strength. How do you compose new material? What process must your song go through before it is considered final?
It is funny with this kind of labels, haha! I personally understand a “legend” as something or someone that now is gone. We are very much still here, so… But ok.
As a songwriter/composer, I relate to the genre. I understand it. I worship it. Often when sitting down for writing riffs, I dive into this world of aggression and brutality that allows me to detach from everything that is not music. In most situations, songs are written in their entirety in one session. With this album this has been the norm.
The songs have always a post-process, where the other members are involved. This may regard giving inputs to some parts, optimizing them, or simply acknowledging them as they are. There is always some personal touch brought into them from everyone, before being final versions.
THORIUM has undergone major line-up changes. Could you please tell us what and how you got together?
True! Well, I have been in the band as part of the latest line-up since end of 2018, I think. I know about some of the line-up issues in the past, in which I don’t want to get into details for not being mine to share, but generally has been loss of interest for the genre, other musical projects going on and of course, personal and familiar reasons. It is not uncommon that Danish bands lose members or even quit after some time. I think that, very often, people start playing metal music for the wrong reasons, not having their hearts into it, which have some effect in the end.
I personally got approached by Jens-Peter (guitarist), with whom I’ve been friends for quite some years. The idea of joining them was not to reject for me, not only because I always thought the music was great, but because I have known these guys for many years, already being friends of some of them and knowing the rest from the Danish metal scene very well.
THORIUM establishment dates back to 1992. Do you remember the beginnings of death metal in Denmark? What were they like? How do you remember the old days? Who was your role model in the beginning and how did the idea to play death metal come about? Please reminisce a little bit with us.
I was not around at that time, because I am originally from Spain, only living in Denmark since 2001. For that reason, I cannot explain about what inspired this band to start-up, or how it was around here back in those days. But I can imagine. Personally, I was attracted to the international wave of Death Metal in the beginning of the 90’s. Bands like Carcass, At the Gates, Morbid Angel, Bolt Thrower, Gorefest and Sinister were between my favourites. I didn’t begin playing Death Metal until 1998 or so, more specifically Melodic Death Metal, but I have been turned more and more into the more classic form of the genre during the past 10 years. And here I am now!
A lot of my older friends (I also belong to the older generation of metal fans) complain about today. Music downloads, unfriendly attacks on the Internet, a lot of ballast, chaos, everything is faster, but also short-lived. How did these things affect you as a band? Did you have to adjust somehow?
Even though it doesn’t feel right, this is the way the industry has been needed to evolve into. The digital era has affected every aspect of this society, both in personal and business terms. For this reason, we all have been forced to make adjustments. All bands are very affected by these new ways, but we try to make the best out of it, no matter how. It is that or ceasing to exist. On the other side, nowadays there is more freedom for bands than previously, where there was more or less dictated how you as a band or musician “should” sound. Today musicians can release music freely if they want, without the necessity of being signed. The possibilities are limited, but some do a great work and make it into a success.
It's not just about the Internet, which has changed the whole world, but also about new technologies. Analogue versus digital. New procedures, facilities or studios look completely different than during my days. How do you perceive these things? Is it hard for you to keep up with these fast times? Or do you like to use various gadgets?
I/we enjoy the great advantages of the new era of technologies. The analogue/digital question is arguable, but from my point of view not that big an issue, specially when bands record in layers and quantify everything afterwards, hahaha! Seriously, the fact that now it’s possible to create music from home, by using tools of quite high quality, is an advantage that has made a huge difference. Music is created and shared around the world like never seen before. I love it!
I don't want to flatter you unnecessarily, but according to the promo photos you look like a bunch of nice guys. Your music provides a cool impression and there seems to be a, mutual chemistry between you as musicians. Is that really the case in real life? Do you go for a beer together sometimes, do you have fun together and to do you meet with your families, for example?
Don’t let photos fool you, hahaha! We are of course perfectly normal and nice to a considerable extent, depending on who you ask, of course. We agree in the music we play together and share most of the same musical influences. As I explained before, we know each other quite well from the past, which makes the journey more enjoyable that usual. Also, some of us have played together in other bands in the past, so the sort of cross-disciplinary chemistry and musicality is there, in a natural way. Socializing activities are not many of, due to personal life and other kind of responsibilities from our everyday, but we see each other occasionally on different levels. When it happens, I can assure you that it is fun!
Every time I do an interview with an older band, I have to ask. What does death metal mean to you, how do you perceive it and how would you define it? I mean in terms of his philosophy, mood, or atmosphere. For example, I think that death metal must always be played from the heart, otherwise it's not worth it.
I must say that choosing Death Metal as a musical path doesn’t differ from any other genre. It either touches your soul or not. It might be its energy, its tonal structure and composition, its aggressivity, or any other of its features. In my case, I think Death Metal has all the ingredients I consider important in music and in the right levels, in regards of intensity, melody, complexity, technical execution, all of that managed from a non-compromise mindset. Unfortunately, not everybody is able to recognize these qualities and often are people more attracted to other genres, more “digestible” or easier to assimilate for their brains (hahaha again).
As you say, Death Metal must come from the heart. Otherwise makes no sense.
Thank you so much for the interview. I firmly believe that I will see you playing live somewhere soon. I wish to your new record as many real fans as possible and good luck in your private life. And you know what? I'm going to play " Danmark" again!
It makes us happy to hear that. Reaching people that appreciates our music makes all what we do absolutely worth it!
Ave THORIUM! Zdravím do Dánska. Doufám, že se vám daří dobře. Zrovna si opět pouštím vaši letošní novinku „Danmark“ a říkám si, jak je skvělé, že i po tolika letech na scéně dokážete složit takhle svěží a zajímavý materiál. Jak nová deska vznikala a s jakými pocity jste šli do studia?
V době, kdy nás na začátku roku 2020 zasáhla pandemie, byl již proces psaní skladeb zahájen. Skutečnost, že jsme od té doby byli omezeni v mnoha rovinách, nám ztěžovala setkávání a snahu hrát hudbu společně. Z toho důvodu většina materiálu vznikala doma, kde byly např. kytarové stopy a rytmy bicích většinou pevně dané. Finální úpravy a detaily přišly až později, poté, co jsme mohli začít znovu společně zkoušet. Do studia jsme přišli s tím, že všechny rytmické nástroje nahrajeme naživo, což se mimořádně povedlo. První den jsme využili k nastavení a vytvoření základního zvuku nástrojů tak, jak jsme chtěli. Od chvíle, kdy jsme začali se samotným nahráváním, jsme měli dobrý pocit a netrvalo déle než pár hodin, než jsme měli nahranou první skladbu. Celý proces byl skvělým zážitkem a rozhodně stál za to, když teď posloucháme výsledek. Sóla a vokály byly přidány až dodatečně.
Mám to asi jako každý fanoušek nastavené tak, že si album nejdříve několikrát poslechnu a pak se k němu buď vracím nebo ne. Letos to s vámi bylo trošku komplikovanější. Připadá mi, že má deska více vrstev a že některé vyniknou až po delší době. Hodně tomu přispívá zvuk. Na mě působí „Danmark“ jako temná deska. Kde jste album nahrávali a kdo je podepsán pod masteringem? Jak vnímáš posun ve zvuku ty?
Nahrávali jsme ve studiu Angioni, které se nachází v malém městečku na severu Jutska. Ve srovnání s Kodaní to bylo tiché a klidné místo, což nám pomohlo soustředit se na to, co děláme. Marco Angioni (zvukař) nám poskytl výjimečné podněty týkající se zvuku a dalších technických aspektů. Podařilo se nám zachytit kapelu se vší energií a brutalitou, kterou jsme v tu chvíli měli. Dokonce jsme při tom improvizovali instrumentální skladbu, tak moc nás ten moment inspiroval. Surové soubory z nahrávání následně zpracoval a smíchal Jacob Bredahl ve studiu Dead Rat. Respektoval naši zvukovou vizi a dal tomu perfektní tvar. Mastering provedl Brad Boatright v Audiosiege. Ve srovnání s "Blasphemy Awakes" zní toto album živěji, má skvělou dynamiku a syrovost. "Danmark" působí při poslechu tak akorát a bezpochyby určilo budoucí směr kapely, co se týče zvuku a způsobu nahrávání.
U svých oblíbených kapel si kupuji rovnou CD i tričko. A základem je dobrý obal. Jak cover vznikal, kdo je jeho autorem a jak souvisí s hudbou jako takovou? Za sebe musím říct, že ve mně vzbuzuje neklid, je zajímavý.
S nápadem na obal alba přišel náš zpěvák Michael, kterému se v hlavě už nějakou dobu honila mapa Dánska s prvky death metalu. Svěřili jsme tuto práci italskému umělci Robertu Todericovi, který v posledních letech vytváří výtvarné návrhy pro řadu extrémních metalových kapel. Podařilo se mu to velmi dobře, a když jsme viděli výsledek, byli jsme uneseni. Hahaha... Takže ti opravdu rozumím.
Proveď nás prosím texty na nové desce? Kdo je jejich autorem a jak vznikaly? Zajímala by mě také, kde jsi pro ně bral inspiraci.
Texty napsal převážně Michael (já jsem se podílel na "A Crown to Obscurity"). Jeho textový vesmír je nejistý a provokativní, velmi zvrácený, cynický a temný. Při psaní měl jeden den na každou skladbu, začínal psát ráno a hned poté ji nahrál. Pokud jde o jeho vlastní inspiraci, nemohu se k ní vyjádřit. Za mě a co si dokážu představit, že funguje i pro něj - životní události nebo situace, možná věci z minulosti, nesouhlas s tím, co se děje ve světě nebo kolem mě samotného. Chci říct, že inspirace se odněkud bere. Nemusí tam být pořád, ale když se objeví, zasáhne tvrdě a účinně.
Jste právem považováni za dánskou legendu death metalu. Mně se na vás líbí, že i po těch všech letech pořád cítím z vaší hudby nadšení, takovéto těžko popsatelné chvění. Váš death metal má v sobě starou patinu, ale i energii a sílu. Jakým způsobem skládáte nový materiál? Jakým procesem musí projít skladba, než je považována za finální?
Tohle oslovení je vtipné, haha! Já osobně chápu "legendu" jako něco, nebo někoho, kdo už je pryč. Ale my jsme ještě pořád tady, takže…, ale dobře. Jako muzikant/skladatel mám k tomuto žánru vztah. Rozumím tomu. Uctívám ho. Často, když si sedám k psaní riffů, ponořím se do toho světa agrese a brutality, který mi umožňuje odpoutat se od všeho, co není hudba. Ve většině situací vznikají celé skladby během jednoho sezení. U tohoto alba to bylo pravidlem. Skladby mají vždy postprodukci, na kterém se podílejí i ostatní členové. To se týká připomínek k některým částem, jejich optimalizace nebo prostě jen jejich kvitování tak, jak jsou. Vždy je do nich vnesen nějaký osobní dotek od každého, než se stanou finální verzí.
THORIUM prošli velkými změnami v sestavě. Mohl bys nám prosím prozradit, jakými a jak jste se dali dohromady?
To je pravda! V kapele jsem v poslední sestavě myslím od konce roku 2018. Vím o některých problémech se sestavou v minulosti, v nichž nechci zabíhat do detailů, protože mi nepřísluší se o ně dělit, ale obecně šlo o ztrátu zájmu o žánr, jiné hudební projekty a samozřejmě osobní a rodinné důvody. Není neobvyklé, že dánské kapely po nějaké době ztrácejí členy nebo dokonce končí. Myslím, že velmi často lidé začínají hrát metalovou hudbu ze špatných důvodů, nemají v tom srdce, což má ve výsledku nějaký vliv. Mě osobně oslovil Jens-Peter (kytarista), se kterým se přátelím už pěknou řádku let. Nápad přidat se k nim jsem neodmítl nejen proto, že jsem si vždycky myslel, že jejich hudba je skvělá, ale i proto, že tyhle kluky znám už mnoho let, s některými z nich jsem se už přátelil a ostatní z dánské metalové scény znám velmi dobře.
Vznik THORIUM je datován do roku 1992. Pamatujete začátky death metalu v Dánsku. Jaké byly? Jak na staré časy vzpomínáš? Kdo byl vlastně vaším vzorem v počátcích a jak vznikl nápad hrát death metal? Zavzpomínej pro nás prosím.
V té době jsem tu nebyl, protože pocházím ze Španělska a v Dánsku žiji teprve od roku 2001. Z tohoto důvodu nemohu objasnit, co inspirovalo tuto kapelu k založení, ani jak to tady tehdy vypadalo. Ale dokážu si to představit. Osobně mě zaujala mezinárodní vlna death metalu na začátku 90. let. Kapely jako Carcass, At the Gates, Morbid Angel, Bolt Thrower, Gorefest a Sinister patřily mezi mé oblíbené. Death metal jsem začal hrát až někdy v roce 1998, přesněji řečeno melodický death metal, ale v posledních deseti letech jsem se stále více obracel ke klasičtější podobě tohoto žánru. A teď jsem tady!
Spousta mých starších kamarádů (také patřím ke starší generaci metalových fanoušků) si stěžuje na dnešní dobu. Stahování muziky, neosobní útoky na internetu, spousta balastu, chaos, všechno je rychlejší, ale také pomíjivé. Jak tyhle věci ovlivnily vás, jako kapelu? Museli jste se nějak přizpůsobit?
I když se to nezdá správné, je to způsob, do kterého se toto odvětví muselo vyvinout. Digitální éra ovlivnila všechny aspekty této společnosti a to jak z hlediska osobního, tak i obchodního. Z tohoto důvodu jsme byli všichni nuceni se přizpůsobit. Všechny kapely jsou těmito novými způsoby velmi ovlivněny, ale snažíme se z toho vytěžit to nejlepší, ať už je to jakkoli. Buď to, nebo přestat existovat. Na druhou stranu je v dnešní době pro kapely větší svoboda než dříve, kdy bylo víceméně nadiktováno, jak bys jako kapela nebo muzikant "měl" znít. Dnes mohou muzikanti vydávat hudbu svobodně, pokud chtějí, bez nutnosti mít podepsanou smlouvu. Možnosti jsou sice omezené, ale někteří odvedou skvělou práci a dosáhnou úspěchu.
Ono to není celé jen o internetu, který změnil celý svět, ale i o nových technologiích. Analog versus digital. Nové postupy, zařízení, studia dnes vypadají úplně jinak než dříve. Jak vnímáte tyhle věci? Je pro vás třeba těžké držet krok s dobou? Nebo rádi využíváte různé novinky?
Těším se z velkých výhod nové éry technologií. Otázka analog/digitál je diskutabilní, ale z mého pohledu není až tak velkým problémem, zvlášť když kapely nahrávají ve vrstvách a všechno potom kvantifikují, hahaha! Ale vážně, to, že je teď možné tvořit hudbu z domova, a to pomocí poměrně kvalitních nástrojů, je výhoda, která má obrovský význam. Hudba se vytváří a sdílí po celém světě jako nikdy předtím. To se mi líbí!
Nechci vám zbytečně lichotit, ale podle promo fotek vypadáte jako parta sympatických chlápků. Z vaší hudby je cítit nadhled, vzájemná chemie mezi muzikanty. Je tomu tak i doopravdy v reálu? Chodíte spolu občas na pivo, zapaříte, setkáváte se třeba s rodinami a podobně?
Nenechte se zmást fotkami, hahaha! Jsme samozřejmě naprosto normální a do značné míry milí, záleží samozřejmě na tom, koho se zeptáte. Shodneme se na hudbě, kterou společně hrajeme a sdílíme většinu stejných hudebních vlivů. Jak už jsem zmiňoval, známe se docela dobře z minulosti, což nám zpříjemňuje společnou cestu. Navíc někteří z nás spolu v minulosti hráli i v jiných kapelách, takže jakási mezioborová chemie a muzikálnost tu přirozeně je. Společenských aktivit není mnoho, vzhledem k osobním životům a jiným povinnostem běžných dní, se vídáme různě. Když se to však stane, mohu vás ujistit, že je to jízda.
Vždycky, když dělám rozhovor s nějakou starší kapelou, tak se musím zeptat. Co pro vás znamená death metal, jak jej vnímáš a jak bys jej definoval? Myslím tím teď spíše z hlediska jeho filozofie, nálady, atmosféry. Já si třeba myslím, že death metal musí být vždy zahraný od srdce, jinak to není ono.
Musím říct, že volba death metalu jako hudební cesty se nijak neliší od jiných žánrů. Buď se dotkne vaší duše, nebo ne. Může to být jeho energií, tónovou strukturou a kompozicí, agresivitou nebo jakoukoli jinou jeho vlastností. V mém případě si myslím, že death metal má všechny ingredience, které považuji v hudbě za důležité, a to ve správné míře, co se týče intenzity, melodie, komplexnosti, technického provedení, to vše nekompromisně řízené. Bohužel ne každý je schopen tyto kvality rozpoznat a často jsou lidé spíše přitahováni jinými žánry, "stravitelnějšími", nebo pro jejich mozek snadněji vstřebatelnými (opět hahaha). Jak říkáš, death metal musí vycházet ze srdce. Jinak nemá smysl.
Děkuji moc za rozhovor. Pevně věřím, že vás uvidím brzy někde naživo. Přeji vaší nové desce, co nejvíc opravdových fanoušků a ať se vám daří i ve vašem soukromí. A víš co? Jdu si zase pustit „Danmark“!
To nás těší. Dostat se k lidem, kteří naši hudbu oceňují zapříčiňuje, že vše, co děláme, stojí to za to!
CD 2022, Satanath Records, Moribund Records, Murdher Records, Dark United Media
for english please scroll down
Nejdřív jsem spatřil žhnoucí oči. Fascinovaly mě, hypnotizovaly. Jakoby hleděly přímo do mé zkažené duše. Potkali jsme se v naprosté tmě, uprostřed města, hned vedle hřbitovní zdi. Krev mi ztuhla v žilách a po zádech mi přeběhl mráz. Nejdřív jsem si myslel, že pro mě přišla Smrt, ale bylo to něco mnohem horšího. Dávný démon, bestie, noční můra, která se mi znovu vrátila. Byl jsem zpět v devadesátých letech minulého století a poslouchal jsem staré death metalové klasiky.
Američtí VIOGRESSION patří mezi ně. Spali dlouhé roky, aby se letos vrátili. Silnější než dřív. Mocnější, šílenější. Už jenom zvuk vám vypálí do kůže bolestivý cejch. Skladby doslova mokvají a vy si můžete naplno vychutnat morbidní smrtící kov tradičního amerického střihu. Slyším šepot nemrtvých!
Na "3rd Stage of Decay" jsem si pro sebe nalezl vše potřebné pro poctivou exhumaci shnilých hrobů. Dívám se do tmy, chodím opuštěnými ulicemi a neustále přidávám hlasitost. Potřebuji svoji denní dávku VIOGRESSION, jinak mám pocit, že mi něco chybí. Oceňují zajímavý způsob, jakým jsou skladby napsány. Dlouholeté zkušenosti, poctivá práce a odhodlání se promítly do skladeb, jsou jako krvavé otisky, které byly způsobeny ostrým skalpelem. Pořád si, i po dlouhých letech v záhrobí, myslím, že se tenhle styl musí hrát srdcem. A z Američanů cítím velkou, černou sílu i pokoru, načerpané snad v nekonečných chodbách Hádovy říše. Pokud máte rádi smečky jako MORBID ANGEL, PESTILENCE, MORTA SKULD, CIANIDE, MORGOTH, OBITUARY, DEICIDE, myslím, že budete velmi spokojeni. Na tomhle albu se totiž odehrává velmi nečistá hra. Démoni sedí kolem kulatého stolu, připraveni ihned zaútočit. Srdce mi tepe ve stejném rytmu, plíce se neklidně nadechují. Album je skvělé po všech stránkách, ale nejvíc se mi asi líbí podmanivá, chladná a černá atmosféra. Podobné nálady nikde jinde nenajdete, přinejmenším ne v takovém množství. Teď už vím jméno dávného démona, bestie i noční můry. Říká si VIOGRESSION a je opravdu silnější, mocnější než dřív. Energii načerpal na starých pohřebištích a promítl ji do nové desky. Vynikající zásek! Death metal, ze kterého odkapává zkažená krev!
Asphyx says:
First I saw the glowing eyes. They fascinated me and hypnotized me. It was as if they were looking straight into my corrupt soul. We met in total darkness, in the middle of the city, next to the cemetery wall. My blood ran cold in my veins and a chill ran down my spine. At first, I thought Death had come for me, but it was something much worse. An ancient demon, a beast, a nightmare that had come back to me again. I was back in the 1990s, listening to old death metal classics.
American VIOGRESSION is one of them. They slept for years to come back this year. Stronger than before. Stronger, crazier. The sound alone burns a painful mark on your skin. The songs swell and you can fully enjoy the morbid death metal of the traditional American cut. I hear the whispers of the undead!
At "3rd Stage of Decay" I found everything I needed for an honest exhumation of rotten graves. I stare into the darkness, walk the deserted streets and keep turning up the volume. I need my daily dose of VIOGRESSION, otherwise, I feel like I'm missing something. Appreciate the interesting way the songs are written. Years of experience, honest work, and dedication have translated into the songs, they are like bloody imprints that have been inflicted with a sharp scalpel. I still think, even after many years in the afterlife, that this style has to be played with the heart. And from the Americans, I sense a great, black power and humility, drawn perhaps from the endless corridors of Hades. If you like packs like MORBID ANGEL, PESTILENCE, MORTA SKULD, CYANIDE, MORGOTH, OBITUARY, and DEICIDE, I think you will be very satisfied. Because there's a very dirty game going on on this album. The demons are sitting around a round table, ready to attack at a moment's notice. My heart is beating in the same rhythm, my lungs are breathing restlessly. The album is great in all aspects, but I think what I like the most is the captivating, cold and black atmosphere. You won't find similar moods anywhere else, at least not in such quantity. Now I know the name of the ancient demon, the beast, and the nightmare. It's called VIOGRESSION and it's stronger, more powerful than before. He has drawn energy from old burial grounds and projected it into the new record. Excellent hit! Death metal dripping with bad blood!
