Nečekal jsem to. Chvíli se na mě divně díval. Pak se mu zablesklo v očích a všechno proběhlo neskutečně rychle. Nejdřív jsem nevěřil. Jenže pak mi ukázal moje vnitřnosti ve své ruce. Vyvrhl mě zaživa. Usmál se a zahodil je do rohu místnosti. Když jsem padal k zemi, tak mi hlavou proběhl celý můj život. Jako ve filmu, jako v hloupě reklamě. Jenže tohle nebyl žádný béčkový horor, ale krutá, ošklivá a hnusná realita. Death metal by takový měl být.
Uvěřitelný, rezavý, špinavý. Musí u něj praskat kosti, musí vám vystřelit mozek z hlavy. CARNAL GHOUL tohle všechno umí na výbornou. Pokud máte rádi klasiku, tradici a HM-2, potom jste tady správně. Hrob je otevřen!
CARNAL GHOUL se inspirovali na švédských pohřebištích. Není žádným tajemstvím, že členem kapely byl vynikající vokalista Sven Groß, který už bohužel není mezi námi. Zemřel příliš mladý a kapela zvolila asi nejlepší cestu, jak jej "nahradit". Songy nazpívali jejich kolegové jako Dave Ingram, Paul Speckmann, Marc Grewe, Lenny Osterhus, Ralf Hauber, Martin van Drunen nebo Jost Kleinert. Výsledek je jedním slovem skvělý! Každý ze zúčastněných se chopil svého úkolu velmi zodpovědně. Nahrávka je tím pádem velmi pestrá a neměla by chybět ve sbírce každého poctivého fanouška stylu. Vzniklo tady dílo, které není jen poctou, vzpomínkou, ale také ryzím kusem opravdového řemesla. Myslím, že Sven by byl velmi hrdý. Songy jsou napsány s neskutečným feelingem, zvuk láme kosti a jednotlivé nápady se mi časem doslova zaryly do mozku. K "Back from the Vault" se rád a často vracím. Pokaždé, když mám chuť na šílený a morbidní smrtící kov. Pokaždé, když si potřebuji vyčistit hlavu. Deska vám opravdu vyrve všechny vnitřnosti z těla a zahodí je na podlahu. Na druhou stranu, na onen svět přejdete s úsměvem. Riffy pálí a žhnou, u bicích pukají lebky. Kapela jakoby stála rozkročena na hromadě starých kostí. V téhle márnici se odehrávají pěkně divoké rituály. Stačí jen otevřít rezavé dveře a vstoupit. Masivní, temný death metalový útok ze starých katakomb!
Asphyx says:
I wasn't expecting it. He looked at me strangely for a moment. Then his eyes flashed and everything happened incredibly fast. I didn't believe it at first. But then he showed me my guts in his hand. He eviscerated me alive. He smiled and threw them in the corner of the room. As I fell to the ground, my whole life flashed through my mind. Like a movie, like a stupid commercial. Only this wasn't a B-movie horror movie, it was a cruel, awful, ugly reality. Death metal should be like that.
Believable, rusty, dirty. It's got to crack your bones, blow your brains out. CARNAL GHOUL does it all perfectly. If you like classics, tradition and HM-2, then you've come to the right place. The grave is open!
CARNAL GHOUL took inspiration from Swedish cemeteries. It's no secret that the excellent vocalist Sven Groß, who is sadly no longer with us, was a member of the band. He died too young and the band chose probably the best way to "replace" him. The songs were sung by their colleagues like Dave Ingram, Paul Speckmann, Marc Grewe, Lenny Osterhus, Ralf Hauber, Martin van Drunen or Jost Kleinert. The result is, in a word, great! Everyone involved took on their task very responsibly. The recording is thus very varied and should not be missed in the collection of any honest fan of the style. What has been created here is a work that is not only a tribute, a memory, but also a pure piece of true craftsmanship. I think Sven would be very proud. The songs are written with an incredible feeling, the sound is bone breaking and the individual ideas have literally burned themselves into my brain over time. I like to come back to "Back from the Vault" often. Every time I have a craving for crazy and morbid death metal. Every time I need to clear my head. The record really rips all the guts out of your body and throws them on the floor. On the other hand, you'll cross over to the next world with a smile. The riffs burn and glow, the drums crack skulls. The band seems to be standing straddling a pile of old bones. There's some pretty wild rituals going on in this morgue. All you have to do is open the rusty door and enter. A massive, dark death metal assault from the old catacombs!
Tracklist: 01. Church Of Dead Eyes 02. In Cold Blood 03. Demand You To Scream 04. Death By Fucking Metal 05. Grandmaster Flesh 06. Minion 07. Backside Of The Hatchet 08. Ravenous 09. Where Death Unfolds 10. Ritual Of Cain 11. To Always Remember (For Sven And Other Heroes)
Ležíš už několik dní hluboko pod zemí. Přemýšlíš, jak bude vypadat tvoje smrt. Děsíš se každého zvuku, každé rány. Bude tenhle den tvůj poslední? Kdo to ví? Kdo o tom rozhoduje? Pak ho uvidíš v rozvalinách. V plynové masce. Pokyneš hlavou. Satan v uniformě se usmívá a ty se svíjíš v hrozných křečích. Netušil si, že přechod na druhou stranu je tak chladný, temný a šílený.
Stejně jako hudba amerických death metalových maniaků DAY OF DOOM. O téhle smečce jsem již několikrát psal (odkazy na recenze dole pod článkem). I na novince dále rozvíjejí svoje zabijácké umění. Technika, absolutní nihilismus a spousta zkažené krve. Novinka "Doomed" opravdu připomíná pomalou a bolestivou smrt v zákopech.
Nová deska je perfektně zvukově ošetřena, obal se také nebývale povedl. Na klasických death metalových základech (MORBID ANGEL) jsou vystavěny košaté a pestré kompozice. Tisíc odstínů černé. Masakrující skladby, které žhnou a pálí. Nic pro slabé povahy, nic pro posluchače bez fantazie. "Doomed" je spíše gurmánským zážitkem pro zasvěcené. Pro fanoušky devastujících songů, morbidního vokálu, riffů ostrých jako skalpely a podmanivě mlhavé atmosféry. Pokud se skladeb nadýcháte, budete na tom stejně jako po zasažení bojovým plynem. Nejvíc mi poslech připomíná procházku dávno mrtvým městem. Po bombardování, po vypálení. Zbyly jen hromady mrtvol a tichá bolest, otisknutá do okolních zdí. DAY OF DOOM si mě ihned získali na svoji stranu. Užívám si mokvající motivy, chladné a mrazivé melodie i drtivé pasáže. Pánové jsou nejen skvělí muzikanti, ale hlavně skladatelé, což dělá z jejich propracované a inteligentní hudby doslova povinnost pro všechny obdivovatele ošklivého smrtícího kovu. Chorály prokletých, symfonie šílenství. "Doomed" vnímám doslova všemi póry těla, proniklo mi postupně do žil a ochrnulo mě prudkým jedem. Skvělé album! Death metalová apokalypsa!
Asphyx says:
You've been lying deep underground for days. You wonder what your death will look like. You dread every sound, every blow. Will this day be your last? Who knows? Who decides? Then you'll see him in the ruins. In a gas mask. You'll shake your head. Satan in uniform smiles and you writhe in terrible convulsions. You had no idea that crossing over to the other side was so cold, dark, and crazy.
Just like the music of American death metal maniacs DAY OF DOOM. I've written about this pack several times before (links to reviews below the article). They continue to develop their killer art on the new album. Technique, absolute nihilism, and lots of bad blood. The new track "Doomed" really reminds me of a slow and painful death in the trenches.
The new album is perfectly sound-treated, and the cover is also unusually good. On classic death metal foundations (MORBID ANGEL) are built colorful and varied compositions. A thousand shades of black. Massacring tracks that burn and scorch. Nothing for weak natures, nothing for listeners without imagination. "Doomed" is more of a gourmet experience for the initiated. For fans of devastating songs, morbid vocals, scalpel-sharp riffs, and captivatingly hazy atmospheres. If you inhale the songs, you'll be just as sick as if you'd been hit by a battle gas. Most of all, listening to it reminds me of a walk through a long-dead city. After the bombing, after the burning. All that's left are piles of corpses and silent pain imprinted on the surrounding walls. DAY OF DOOM won me over immediately. I enjoy the swamping themes, the cold and chilling melodies, and the crushing passages. The gentlemen are not only great musicians, but more importantly, songwriters, making their sophisticated and intelligent music a literal must for all admirers of nasty death metal. Choruses of the damned, symphonies of madness. "Doomed" I feel literally through every pore of my body, it gradually penetrated my veins and paralyzed me with violent venom. Great album! Death metal apocalypse!
Pokud bych měl zvolit svého nejoblíbenějšího detektiva posledních let, byl by jím určitě David Raker. Hrozně se mi líbí způsob, jakým uvažuje a přemýšlí. Jeho empatie, schopnost dedukce. Není žádným superhrdinou, ale člověkem z masa a kostí. Pátrá po pohřešovaných osobách. Tohle téma je velmi zajímavé už ze své podstaty. Mimochodem, před lety se ztratili dva kluci, co u nás v práci měli na starosti počítače. Slehla se po nich zem. Stejně jako po Paulovi. Tentokrát je příběh opravdu netypický. Čtyři zdánlivě nesouvisející směry, které se na závěr spojí v jeden. Četl jsem od začátku jedním dechem. Knihy si kupuji a Zásilkovna si dala tentokrát trošku načas. Vybalil jsem svůj výtisk na lavičce v parku, tolik jsem se těšil.
A málem neodešel domů, protože jsem se začetl hned na místě. Najednou koukám, že už jsem měl dávno dělat něco jiného. Nešlo to, tenhle den zkrátka ne. Tim Weaver patří dlouhodobě u nás v rodině k nejoblíbenějším autorům. Měl jsem tu čest číst jako první. A doteď mám co dělat, abych své ženě i dceři neprozradil děj. Baví nás pak o knížkách diskutovat, probírat různé pasáže. Určitě to znáte, nejlepší je sdílené nadšení. A Stín ve dveřích je vynikajícím dílem. Obsahuje v sobě napětí, touhu číst dál. Ještě jednu kapitolu! A pak jste ráno jako mátoha a přemýšlíte, kam se bude příběh dál ubírat. Z práce chodím svižněji než normálně. Ne, do tramvaje se tenhle autor nehodí, potřebuji klid. Lampičku, otevřené okno a svěží vzduch.
Na Timovi Weaverovi je super, že každá jeho knížka je trošku jiná. Pokaždé jsem překvapen, tolik fantazie, tolik vášně a touhy. Tolik smutku. Vyjádřit tohle všechno chce velkého autora. A Tim je neskutečně čtivý. Vlastně bych mohl napsat, že jsem od něj nečetl žádnou knihu, která by mě nebavila. Má svůj jasný a rozpoznatelný styl. A musím to znovu zmínit. Postava Davida Rakera je mi velmi blízká. Autor svým způsobem navazuje na starou poctivou britskou detektivní školu. Ctí její pravidla a zároveň je modernější a neskutečně svěží. Kapitoly se čtou tak nějak samy. A pokaždé, když už mě začnou bolet oči, tak se dívám do zdi a přemýšlím. Promítám se znovu celý příběh. Jsem v tom, uvnitř. Procházím se stejnými ulicemi. Vnímám přesné kontury jednotlivých postav.
Psát o knížkách je pro mě pokaždé velká výzva. Na rozdíl od hudby nesmím prozradit děj, což je hodně těžké. Zkuste popsat něco, co se vám líbí, když nesmíte říci detaily. Vždycky jsem spíš chtěl, abych vás navnadil. Dnešní doba čtení příliš nepřeje. Lidé už jen konzumují různé plivance, výkřiky a úryvky. Bez ladu a skladu, jen na efekt. Ale takoví vy nejste. Jinak byste se o knihy nezajímali. Knihy totiž vyžadují dnes již starý přístup. Čtenář musí přemýšlet, vnímat, klidně se i vrátit. Někdy vás příběh nezaujme, tak se vrátíte třeba až po týdnu, když jste odpočatí. Je to vlastně podobné prokletí, jako hudba. Ale krásné. Poctivé. Stín ve dveřích patří přesně k tomu druhu knih, kvůli kterým tolik rád čtu. Zajímavé je, že čím jsem starší, tak mě to baví víc a víc. Čtení je totiž osobní věc. Spojení mezi autorem a čtenářem. A abych pravdu řekl, tak Tim Weaver a David Raker jsou přesně tím druhem lidí a postav, které mají rozhodně co říct. Oblíbil jsem si je.
Když někdo zmizí, je to vždy šílené. Ta nejistota, strach, ale také spousta lží, pomluv, temných komnat, které musí být otevřeny. Špína vybublá na povrch jako nafouklá mrtvola. Tahle knížka je pro mě dokonalou esencí toho, co mám na detektivkách rád. Snad jsem vás dostatečně navnadil. Nezbývá nic jiného, než opět poděkovat za přízeň. Moc si jí vážím. Děkuji, přeji vám hezký den a příjemné světlo ke čtení.
Pro Conisterovy to byl večer jako každý jiný, dokud Paul nevyšel po schodech do prvního patra. Dlouho se nevracel, a tak se Maggie, jeho manželka, vydala nahoru za ním. U postele našla jeho telefon a peněženku, všechna okna byla zamčená zevnitř.
Po Paulovi se slehla zem.
Soukromý vyšetřovatel David Raker se specializuje na pátrání po pohřešovaných osobách a ví, že každé zmizení – jakkoli nepravděpodobné se zpočátku zdá – má logické vysvětlení. Ani ve snu by ho ale nenapadlo, kam ho případ Paula Conistera zavede. A to je jen začátek jeho potíží…
Co spojuje hrozivý objev v londýnském metru, znovu otevřený odložený případ, z něhož záhadně zmizely klíčová svědkyně i hlavní podezřelá, a zdánlivě náhodnou střelbu, k níž došlo tisíce kilometrů daleko?
CD 2022, Everlasting Spew Records/Sentient Ruin Laboratories
for english please scroll down
Pálil mě mozek z přemíry informací, které jsem ani nechtěl. Musel jsem utéct. Pryč od lidí a jejich nenávisti. Tady, mezi náhrobky je mi o hodně lépe. Stíny tolik nebolí. Nekonečný klid, rozjímání, spočinutí. Nasávám pach čerstvé země. Na kamenné desce je mé jméno. Vzpomínáme v dobrém. Nikdo už sem dávno nechodí, jenom já, který navěky bloudím mezi naším a oním světem. Poslouchám u toho pečlivě vybranou hudbu.
Tentokrát volím doom death metalové mágy ASSUMPTION z Itálie. Ty jsem před dvěma lety viděl na koncertě a jejich vystoupení se mi natolik zarylo do paměti, že jsem se na jejich novou desku "Hadean Tides" neskutečně těšil. Je to obřad, panychida, smuteční průvod jdoucí pomalu do Hádovy říše.
Když novinku poslouchám, tak spolu s kapelou tak trošku vzpomínám i na díla od skupin jako diSEMBOWELMENT, MOURNFUL CONGREGATION, MY DYING BRIDE, OPHIS, EVOKEN, INVERLOCH, ANATHEMA, WINTER. Songy jsou napsány velmi poutavě, zajímavě. Člověk má chuť se houpat do rytmu a představovat si, jak kope hrob. Kdo do něj bude pochován je zatím nejisté, ale garantuji vám, že pokud máte rádi pomalý doom metal s příměsí smrti, tak budete určitě spokojeni. Schválně, zkuste si vzít album někam na samotu, do lesů, případně do starého opuštěného chrámu. Myslím, že najednou budete vnímat stíny úplně jinak. Italové si hrají s šedými, pochmurnými náladami. Mají velký dar smutku. Zase tolik smeček, kterým bych jej věřil, není. ASSUMPTION jsou záhadní a magičtí, jako ranní mlha mezi hroby. Vím, podobných desek dnes vzniká velké množství, jenže znáte to. Kouzlo, zaříkávání, vzájemné porozumění. To jsou věci, o které mi jde při poslechu vždy nejvíce. Je mi vcelku jedno, o jaký styl muziky se jedná. Tady hledám marně alespoň nějaké záblesky světla. Nedočkám se, teď to již vím. Perfektní je i zvuk, obal, vlastně vše potřebné pro dobrý zážitek. Songy mě drásají někde uvnitř mé hlavy. Několikrát se mi spustila krev. Možná mě za chvilku ponesou na márách. Krása death doom metalového pohřebního kvítí!
Asphyx says:
With the new album of Italian ASSUMPTION in my ears, I believed to eternity. I will exchange flowers and water, gravel sand on the grave. I stop for a moment, telling myself what I've been doing all day, and tears are coming in my eyes. I listen classic doom metal in the style of diSEMBOWELMENT, MOURNFUL CONGREGATION, MY DYING BRIDE, OPHIS, EVOKEN, INVERLOCH, ANATHEMA, WINTER. Everywhere around is death and nothingness.
The moments associated with visiting close relatives, same as doom metal, cannot be described too much by words. Music is more powerful, it affects my mind quite differently. The novelty "Hadean Tides" is more like a depressive image that will appeal to you in the gallery. I've been listening music for too long, so I'm going to trust more to my heart than to other things. From the new album is again possible to feel great sorrow, the endless procession of survivors, death and solitude. The atmosphere is very dark and the listening really hurts. You know, I still think doom metal is more a state of mind than a classic metal style. Stop your steps, perceive the beat of a dying life. The world is suddenly black, gray like a morning in a deserted city. Dark and funeral are moods of the recording. So again tomorrow night, I'll take new flowers and open the cemetery gate. The Circle of Life and Death, End and Beginning, "Hadean Tides" will play to my steps. Traditional, classic, atmospheric and infinitely sad doom metal, where you meet your own shadow! The beauty of death doom metal funeral flowers!
Ave CHAOTIAN! Greetings to the Danish underground. Let's go straight to the most important thing. You have released a new record „Effigies of Obsolescence“, which is literally packed with honest, dusty death metal. How did the album come about and how do you feel about it? Jakým směrem se CHAOTIAN od demonahrávek posunuli?
- Greetings Jakub! Honest, dusty death metal is what we aimed for to be frank. The album had been in the works for quite a while with some songs being written way back in 2018 and then undergoing several edits along the way, other songs were sort of purposefully written for the album to achieve the blend of some faster, some slower and some mid-tempo songs to keep the listener (and ourselves) entertained. I feel like it came out quite well - much better than initially anticipated, lots of songs got a completely different character during the recording process, but I still believe it remains true to the Chaotian sound.
You released a new record in the strange times. No one could have known that Covid 19 would hit the world. Has the current situation affected releasing process in any way? Or is everything getting back to normal?
- Definitely, the Covid-19 lockdowns affected writing, and pretty much all of us in the band professionally as well. It was tough, and being in a band at a time where you couldn’t really do much but write, rehearse and record it was a bit detached from what we were supposed to do at this period. Everything is pretty much back to normal now, but I do feel like Covid-19 shaved off some years of progress for the band. Lasse, who we recorded with, was also affected by it but in a more positive light, as he was completely booked whenever we asked if we could find a slot with him. It took a while, but we got our dates in and recorded the thing in roughly 8 days times.
What is the current situation regarding Covid 19 in Denmark? Clubs are already open, can you have a tour, for example? Many summer festivals have been canceled in our country, foreign groups will hardly reach us.
- The current situation is that Covid-19’s been forced a bit into the background of things. The war in Ukraine fills the news a lot more these days, and people don’t seem to get very sick after their vaccines, so yes - clubs are open, tours are now a possibility again, same with festivals and such. You can tell that we’ve been more liberal and open here in Denmark than in most of Europe, especially after the vaccines. I guess we’ll see how it goes, but for the band it’s definitely been positive to see how things have opened up and given us the possibility to play shows outside of Copenhagen again.
But let's talk about new record. I'm listening to it right now, and I have to write that this time it took me a while to get this record into my blood. I put the album into the player, I am listening to it in the car. I really like the sound. It is lively, organic, old school and at the same time clear. It seems different to me from your previous records. Where did you record and who is signed under the sound?
- We recorded this album with Lasse Ballade at Ballade Studios and had Greg Wilkinson from Earhammer Studios mix/master this album. It is definitely a ‘new’ and dare I say, more polished sound. But by comparison, it’s not exactly clean or clinical sounding - it’s very true to how we play live, I think - organic/old school yet clear are nice terms as you put it. It’s a pretty natural progression from the very rough demo tapes, then to the less rough Adipocere Feast single and now to the album. It makes sense, people expect a clearer sound, and I do believe it suits our style of death metal as well. As long as we don’t sound too clean or too compressed, then I’m all for it. I like hearing all the nasty details of our playing.
You'll probably agree with me that the cover sells. Your cover is really dark and powerful this year. The author is Alexander Gjerdevik Skjøtt. Personally, I like this cover. How did you get together with Alex and what exactly does the motive have to express in relation to music?
- Alexander outdid himself again, it’s a fantastic cover. So much depth in it, I could stare at it for hours haha! Jonas’ friend actually recommended Jonas to check out Alexander’s portfolio, and he then sent it on to Andreas and I. We instantly loved his stuff, and decided to get him working on the Festering Excarnation compilation release. Be assured that we were very satisfied with it, and I felt like he had a fresh yet completely mad take on death metal covers. So we had to continue working with him. We usually give Alexander the music to listen to as well as the texts, and in this round he was focusing on the more infernal side of our music. We have faith in his abilities, and his inspirations seem to be closely linked with the lyrics to Into Megatopheth and the title track.
I put „Effigies of Obsolescence“ in my head again and again and I say to myself that I like the most this old school death metal feeling that's hard to describe. Looks like we're of the same blood. Who were and are actually your idols? Every musician started somehow, there are patterns that shaped his signature. What about you?
-- My idols in death metal were Immolation, Infester, Death, Morbid Angel, Carcass, Bolt Thrower, Imprecation, Demilich, Convulse, Abhorrence, Autopsy, Mortician and a fuck ton of other groups. I do feel like these bands have had a major impact on our sound, and the way we think death metal should be. If I had to choose musicians that made the biggest impact on me, I’d argue that would be Trey Azagthoth, Ross Dolan, and Chuck Schuldiner. I often study how they compose, what they write and how they play, as - to me - it’s just the embodiment of death metal and what it should sound like. All this shaped me, but my way of playing guitar has more facets than just death metal.
What do you think about the current trends, widespread mainly among young bands, where they try to play as technically as possible, they often insert a saxophone, various keyboards into death metal and look for a way in a very complicated way. Do you enjoy such bands? For example, if I ever come to a concert and someone like this performs there, I'm confused. It seems like a rehearsal of a jazz school to me, but in the end I don't remember anything at all. What about you and current trends in death metal?
- I do like when people try and create something new from death metal, as long as it’s not contrived in any way. If it’s somehow natural to infuse a keyboard into a band’s type of death metal (like Imprecation/Infester), then I’m all for it. I’ve never been a fan of technical metal bands for the sake of playing technically demanding things. There needs to be a reason behind playing something that requires a lot of technique. Same goes for playing super primitive in death metal. If it helps getting the point across in the music, then I’m all for it - if it’s just primitive for the sake of it without any catchiness and raw aggression, then it loses its magic for me. Current trends in death metal seem to be more towards primitive hooks with a dirty sound. It sure beats the hyper technical stuff that was in 10 years ago, but generally - trends suck.
When we look back at the beginning ... What was the first impulse to found the band? And why the death metal? It's not the typical style which can would give you great "glory".
- The first impulse was actually to found a death/thrash band. I was looking for musicians for another more thrash oriented band, but that fell through. Andreas contacted me through an online ad, and we got together to play some early Sepultura, and that was it - we started this journey there. The further we got, the more flexibility we wanted in the music, so we wanted go full death metal. It was quite lucky that Copenhagen had a great scene with the same interests in death metal as us, and that the scene could broaden our horizon as well. And why death metal? Because that’s what we love. Glory is meaningless in modern music.
You come from Denmark and you play extreme death metal. Our readers would certainly wonder how the death metal scene works in Denmark. To tell you the truth, so lately I hear only the great bands from there. Does this mean that the scene there is so strong at the moment? What about concerts, how many people coming to them?
- I’d argue that Copenhagen specifically has a very, very strong death metal scene. Lots of bands popping up, most of which with the right attitude and the sound that we completely dig. David from Undergang has lots of shows through Extremely Rotten Production, and lately Killtown Bookings have started to do their own regular shows in town. Same with Desiccated Productions that Malik and Mathias have. People are showing up, mostly locals and the same old, but it’s growing more and more. Young guys shows up more now, which is cool to see.
From your music is possible to feel that you are influenced by American death metal school and as well by the old European bands. How do you feel about it as a fan? Do you prefer the original death metal of the 1990s or do you get inspiration as well from the new albums? If yes so I am wondering which bands had the greatest impact on CHAOTIAN.
- I think almost everyone prefers the originals from the 1980’s and 1990’s, but I definitely get lots of inspiration from newer bands. Many local bands like Phrenelith, Undergang, Deiquisitor, Septage, Hyperdontia, Ascendency etc. compose some great songs that I really enjoy as a fan as much as I enjoy them as a friend in the scene. I will always prefer the old stuff like Immolation, Morbid Angel, Death, Infester etc., as it still feels a tad fresher, but when you look at how well bands like Blood Incantation, Dead Congregation, Undergang, Cruciamentum, Corpsessed, Mortuous etc. play, you can’t help but be inspired by that as well.
In the end I always ask a slightly philosophical question. How would you define death metal and what does it mean to you? I don't mean the playing technique now, but rather what it brings to you, how you perceive it in relation to the fans. Did you grow up on it?
- I would argue that I grew up on it in my teens. It is my escape from reality at times, somewhat like a cruel fantasy world that allows me to put whatever real life thoughts I have into perspective in a worst-case scenario. It means a lot, not just as a listener, but as a composer as well. Death metal gives me a lot of artistic freedom to write what I feel like, not necessarily what I have to do.
Thank you so much for the interview. I appreciate it. Now let's talk music. I'm going to play „Effigies of Obsolescence“ really loud! I wish you good luck and all the best in your personal lives. Thank you!
- Thank you too, it’s been fun! I hope you enjoy it, and I wish you the best as well. Stay sick, and enjoy life… While you have it!
Recenze/review - CHAOTIAN - Effigies of Obsolescence (2022):
Ave CHAOTIAN! Zdravím do dánského undergroundu. Pojďme rovnou k tomu nejdůležitějšímu. Máte venku novou desku „Effigies of Obsolescence“, která je doslova narvaná poctivým, prašivým death metalem. Jak album vznikalo a jaký z něj máš pocit? Jakým směrem se CHAOTIAN od demonahrávek posunuli?
Zdravím Jakube! Upřímně řečeno, naším cílem je poctivý, prašivý death metal. Na albu se pracovalo poměrně dlouho, některé skladby vznikly už v roce 2018 a pak prošly v průběhu tvorby několika úpravami, jiné skladby byly na album napsány tak nějak záměrně, aby se dosáhlo kombinace některých rychlejších, některých pomalejších a některých středně-tempých skladeb, které posluchače (a nás) budou bavit. Mám pocit, že to dopadlo docela dobře - mnohem lépe, než se původně předpokládalo, spousta skladeb dostala během nahrávání úplně jiný charakter, ale pořád věřím, že zůstáváme věrni zvuku Chaotian.
Vydali jste novou desku v nejméně vhodnou dobu. Nikdo nemohl vědět, že svět zasáhne Covid 19. Ovlivnila současná situace nějak uvedení alba na trh? Nebo už se vrací vše k normálu?
Covid-19 a lockdowny rozhodně ovlivnili skládání a v podstatě nás všechny v kapele i profesně. Bylo to těžké a být v kapele v době, kdy člověk nemohl dělat nic jiného než psát, zkoušet a nahrávat, bylo trochu odtržené od toho, co jsme v tomto období měli dělat. Teď už je všechno v podstatě v normálu, ale mám pocit, že Covid kapele ubral pár let. Lasseho, se kterým jsme nahrávali, to také ovlivnilo, ale spíš v pozitivním světle, protože byl totálně vytížený, kdykoli jsme se ho zeptali, jestli by pro nás neměl místo. Chvíli to trvalo, ale nakonec jsme sehnali termíny a nahráli to za osm dní.
Jaká je vlastně současná situace ohledně Covid 19 v Dánsku? Jsou už otevřené kluby, můžete mít třeba turné? U nás byla zrušena spousta letních festivalů, zahraniční skupiny se k nám skoro nedostanou.
Současná situace je taková, že Covid-19 byl vytlačen do pozadí. Válka na Ukrajině v těchto dnech mnohem více plní zprávy a zdá se, že lidem po očkování není moc špatně, takže ano - kluby jsou otevřené, turné jsou nyní opět možné, to samé festivaly a podobně. Dá se říct, že jsme tady v Dánsku liberálnější a otevřenější než ve většině Evropy, zvlášť po těch vakcínách. Uvidíme, jak to půjde dál, ale pro kapelu je určitě pozitivní, že se vše otevřelo a dalo nám to možnost zase hrát koncerty mimo Kodaň.
Pojďme ale k nové desce. Právě ji poslouchám a musím napsat, že tentokrát mi chvilku trvalo, než mi pronikla do krve. Narval jsem si album do přehrávače, poslouchám ji v autě. Hodně se mi líbí zvuk. Je živý, organický, old schoolový a zároveň dobře čitelný. Připadá mi odlišný od vašich předchozích desek. Kde jste nahrávali a kdo je pod zvukem podepsán?
Toto album jsme nahráli s Lasse Balladem v Ballade Studios a Greg Wilkinson z Earhammer Studia nám ho mixoval a masteroval. Je to rozhodně "nové" a troufám si říct, že i vybroušenější. Ale když to porovnáme, není to úplně čistý nebo charakteristický zvuk - myslím, že je to velmi věrné tomu, jak hrajeme naživo - organický/old school a přitom čistý jsou hezké výrazy, které jsi zmínil. Je to docela přirozený vývoj od velmi hrubých demo nahrávek, pak k méně hrubému singlu Adipocere Feast a teď k albu. Dává to smysl, lidé očekávají čistší zvuk a věřím, že to sedí i našemu stylu death metalu. Dokud nezníme příliš čistě nebo příliš komprimovaně, tak jsem pro. Rád slyším všechny špinavé detaily naší hry.
Asi se mnou budeš souhlasit, že obal prodává. Vy jej máte letos pořádně temný a mocný. Autorem je Alexander Gjerdevik Skjøtt. Osobně se mi moc líbí. Jak jste se dali s Alexem dohromady a co přesně má motiv vyjadřovat ve vztahu k hudbě?
Alexander se opět překonal, je to fantastický obal. Má takovou hloubku, že bych na ni mohl zírat celé hodiny, haha! Jonasův kamarád vlastně doporučil Jonasovi, aby se podíval na Alexandrovo portfolio, a ten ho pak poslal Andreasovi a mně. Okamžitě jsme si jeho věci zamilovali a rozhodli jsme se, že mu nabídneme spolupráci na vydání kompilace Festering Excarnation. Buďte si jisti, že jsme s tím byli velmi spokojeni a měl jsem pocit, že má svěží, ale naprosto šílený pohled na deathmetalové obaly. Takže jsme s ním museli pokračovat ve spolupráci. Obvykle dáváme Alexandrovi k poslechu jak hudbu, tak texty, a v tomto kole se zaměřil na ďábelštější stránku naší hudby. Věříme v jeho schopnosti a zdá se, že jeho inspirace úzce souvisí s texty skladeb “Into Megatopheth” a titulní skladby.
Dávám si „Effigies of Obsolescence“ znovu a znovu do hlavy a říkám si, že nejvíc se mi na albu líbí asi takový ten těžko popsatelný old school death metalový feeling. Vypadá to, že jsme stejné krve. Kdo byl a je vlastně vaším vzorem? Každý muzikant nějak začínal, existují vzory, které formovaly jeho rukopis. Jaké byly ty vaše?
Mými idoly v death metalu byli Immolation, Infester, Death, Morbid Angel, Carcass, Bolt Thrower, Imprecation, Demilich, Convulse, Abhorrence, Autopsy, Mortician a spousta dalších kapel. Mám pocit, že tyhle kapely měly zásadní vliv na náš zvuk a na to, jak by podle nás měl death metal vypadat. Kdybych měl vybrat hudebníky, kteří na mě měli největší vliv, tvrdím, že by to byli Trey Azagthoth, Ross Dolan a Chuck Schuldiner. Často studuji, jak skládají, co píší a jak hrají, protože - podle mě - je to prostě ztělesnění death metalu a toho, jak by měl znít. To všechno mě formovalo, ale můj způsob hry na kytaru má víc aspektů než jen death metal.
Jak se díváš na současný trend, rozšířený převážně mezi mladými kapelami, kdy se snaží hrát co nejvíc technicky, často do death metalu vkládají třeba saxofon, různé klávesy a vůbec hledají cestu hodně komplikovaným způsobem. Baví tě takové kapely? Já třeba když někdy přijdu na koncert a někdo podobný tam vystupuje, tak jsem zmatený. Přijde mi to jako cvičení v jazzové škole, ale nakonec si vůbec nic nepamatuji. Co vy a současné trendy v death metalu?
Mám rád, když se lidé snaží vytvořit z death metalu něco nového, pokud to není nijak vykonstruované. Pokud je nějakým způsobem přirozené včlenit klávesy do death metalové kapely (jako Imprecation/Infester), pak jsem pro. Nikdy jsem nebyl fanouškem technických metalových kapel kvůli tomu, že hrají technicky náročné věci. Za hraním něčeho, co vyžaduje spoustu techniky, musí být nějaký důvod. To samé platí pro hraní super primitivního death metalu. Pokud to pomáhá dostat do hudby pointu, jsem pro - pokud je to jen primitivní, bez chytlavosti a syrové agrese, pak to pro mě ztrácí kouzlo. Zdá se, že současné trendy v death metalu směřují spíše k primitivním chytlavým pasážím se špinavým zvukem. Určitě je to lepší, než hypertechnické věci, které byly “in” před deseti lety, ale obecně - trendy jsou na hovno.
Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“.
Prvním impulsem bylo vlastně založení death/thrashové kapely. Hledal jsem muzikanty pro jinou, více thrashově orientovanou kapelu, ale z toho sešlo. Andreas mě kontaktoval přes internetový inzerát, sešli jsme se a zahráli si nějakou ranou Sepulturu a to bylo ono – tady začala naše cesta. Čím dál jsme se dostávali, tím větší flexibilitu jsme v hudbě chtěli, takže jsme chtěli jít naplno do death metalu. Bylo docela štěstí, že v Kodani byla skvělá scéna se stejným zájmem o death metal, jako jsme měli my, a že nám mohla rozšířit obzory i ona. A proč právě death metal? Protože to je to, co máme rádi. Sláva v moderní hudbě nemá smysl.
Pocházíte z Dánska a hrajete extrémní death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje v Dánsku death metalová scéna? Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?
Řekl bych, že konkrétně v Kodani je velmi, opravdu velmi silná deathmetalová scéna. Objevuje se spousta kapel, z nichž většina má ten správný přístup a zvuk, který nás naprosto dostává. David z Undergang má spoustu koncertů díky Extremely Rotten Production a v poslední době začali Killtown Bookings dělat ve městě vlastní pravidelné koncerty. To samé Desiccated Productions, které mají Malik a Mathias. Lidi chodí, většinou místní a pořád ti samí, ale je jich čím dál víc. Víc teď chodí i mladí kluci, což je skvělé vidět.
Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou death metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na CHAOTIAN největší vliv.
Myslím, že téměř každý má raději originály z 80. a 90. let, ale já se rozhodně hodně inspiruji novějšími kapelami. Spousta místních kapel jako Phrenelith, Undergang, Deiquisitor, Septage, Hyperdontia, Ascendency atd. skládá skvělé skladby, které si jako fanoušek opravdu užívám, stejně jako si je užívám jako kamarád na scéně. Vždycky budu dávat přednost starým věcem jako Immolation, Morbid Angel, Death, Infester atd., protože pořád působí o něco svěžeji, ale když se podíváte, jak dobře hrají kapely jako Blood Incantation, Dead Congregation, Undergang, Cruciamentum, Corpsessed, Mortuous atd., tak se tím nejde neinspirovat.
Blížíme se k závěru a to vždycky dávám lehce filozofickou otázku. Jak bys definoval death metal a co pro tebe znamená? Nemyslím tím teď techniku hraní, ale spíše co ti přináší, bere, jak jej vnímáš ve vztahu k fanouškům. Vyrostl jsi na něm?
Řekl bych, že jsem na něm vyrostl v pubertě. Občas je to můj únik z reality, něco jako krutý svět fantazie, který mi umožňuje dát si v nejhorším případě dohromady jakékoli myšlenky z reálného života. Znamená pro mě hodně, nejen jako posluchače, ale i jako skladatele. Death metal mi dává velkou uměleckou svobodu psát to, na co mám chuť, ne nutně to, co musím.
Děkuji moc za rozhovor. Vážím si toho. Teď již nechme mluvit hudbu. Jdu si pustit „Effigies of Obsolescence“ a to pořádně nahlas! Přeji vám, ať se novince daří a ať je vše fajn i ve vašich osobních životech. Děkuji!
Také děkuji, byla to zábava! Doufám, že si to užiješ a přeji ať se ti daří. Zůstaňte šílení a užívejte si života... Dokud ho máte!
Recenze/review - CHAOTIAN - Effigies of Obsolescence (2022):
Chodila na jeho hrob mnoho let. Naříkala, nadávala mu, že ji opustil. Trápila se a nevynechala jediný den. Prosévala mezi prsty hlínu. Naslouchala šepotu stromů. Sedávala na lavičce a představovala si, že se jednou vrátí. Zestárla a začala věřit stínům. Její přání se splnilo na podzim, když mlha zahalila náhrobky do svého pláště. Vrátil se, ale byl jiný než dřív. Odpadávalo mu maso od kostí, smrděl zatuchlinou a místo polibku jí prokousl hrdlo.
Záhadné jsou věci mezi naším a oním světem. Ještě spoustu toho nevíme a nikdy se to nedozvíme. Dokud nezemřeme. Měl bych pro vás ale nápovědu v podobě nového EP finských maniaků SEPULCHRAL CURSE. Starý, smradlavý death metal, ušpiněný nihilismem a nekonečným rouháním. Myslím, že jsem zde správně.
Kapela již několikrát dokázala, že je mistrem ve svém oboru. Umí pohřbívat dle všech dostupných postupů. Zároveň si vytvořila vlastní směr. Je rozeznatelná mezi ostatními. Songy jsou od počátku zajímavě a neotřele napsané. Jsou jako zlá a ošklivá mantra, zaříkávání. Seděl jsem a pečlivě poslouchal. Kolem mě jako černé myšlenky létaly jednotlivé melodie a najednou jsem byl já tím, kdo sedí na hřbitově a čeká. Na přízraky, na démony, na vlastní svědomí. Asi nejdůležitější pro mě je, že SEPULCHRAL CURSE dokáží napsat dobrý song. Motivy se mi zadírají hluboko do hlavy. Skvělý zvuk i obal je samozřejmostí. Skladbami se navíc jako jedovatý had proplétá typická finská melancholie. Tři nové songy a jeden cover od DEMIGOD drží pohromadě jako dobře vyrobená rakev. Slyším tiché bolestivé výkřiky nemrtvých. EP se líbí i jim. Muselo být nahráno na nějakém starém opuštěném pohřebišti. Na náhrobku seděl krkavec a čekal na svůj kus prohnilého masa. Tahle smečka má v sobě obrovský potenciál. Každá jejich nová deska je čím dál tím lepší, syrovější, pestřejší, zákeřnější. Doporučují všichni démoni, prokletí i staří fanoušci pohřbů do země. "Deathbed Sessions" vás spálí na popel. Rozdrtí vás, zničí. Stanete se sami přízrakem. Mystický, okultní black death metalový obřad!
Asphyx says:
She went to his grave for many years. Lamenting, cursing him for abandoning her. She suffered and never missed a day. She sifted the dirt between her fingers. She listened to the whispers of the trees. She used to sit on the bench and imagine that one day he would return. She grew old and began to trust the shadows. Her wish came true in autumn when the fog enveloped the tombstones in its mantle. He returned, but he was different than before. His flesh fell from his bones, he smelled musty, and instead of a kiss, he bit her throat.
There are mysterious things between our world and the other. There's a lot we don't know yet and never will. Until we die. But I have a hint for you in the form of the new EP from Finnish maniacs SEPULCHRAL CURSE. Old, stinking death metal, stained with nihilism and endless blasphemy. I think I'm right here.
The band has already proved several times that it is a master in its field. They know how to bury according to all available procedures. At the same time, it has created its own direction. It is recognizable among the others. The songs are interestingly and inventively written from the beginning. They're like an evil and ugly mantra, an incantation. I sat and listened carefully. The individual melodies flew around me like black thoughts, and suddenly I was the one sitting in the graveyard, waiting. For ghosts, for demons, for my own conscience. Probably the most important thing for me is that SEPULCHRAL CURSE can write a good song. The themes are deep in my head. Great sound and cover art is a given. Moreover, the typical Finnish melancholy weaves through the songs like a poisonous snake. Three new songs and one cover by DEMIGOD hold together like a well-made coffin. I can hear the silent painful cries of the undead. They like the EP too. It must have been recorded in some old abandoned burial ground. A raven sat on a tombstone waiting for its piece of rotten flesh. This band has a lot of potential. Every new record they make gets better, rawer, more colourful, more insidious. Recommended by all demons, the damned and old fans of burying themselves in the ground. "Deathbed Sessions" will burn you to the ground. Crush you, destroy you. You become a ghost yourself. A mystical, occult black death metal ceremony!
Nikdo by to do něj neřekl. Vypadal jako milý chlápek ze sousedství. Vždy zdravil a usmíval se. Jenže v jeho tváři bylo něco divného. Temnota v očích, záblesk šílenství. Mezi lidmi vždy zářil, ale nikdo nikdy neviděl jeho ženu, ani děti. Objevili je náhodou, po mnoha letech. Zakopané na zahradě. Poslouchal jsem nové album chilských maniaků SUPPRESSION a měl pocit, že slyším jejich nářek.
Hniloba, špína, smrt. Tak by se dala charakterizovat deska "The Sorrow of Soul Through Flesh" asi nejlépe. Beru do rukou lopatu a ještě nevím, že za chvilku narazím na prašivá těla v podivných pozicích. Svázaná ostnatým drátem. Tady se nehraje ani nezpívá pro žádné slabochy. Z hudby je cítit odhodlání i smrad čerstvě exhumovaných hrobů. Tohle je pravý death metal, přátelé!
"The Sorrow of Soul Through Flesh" je ze stejné líhně jako díla kapel MALEVOLENT CREATION, DEATH, MONTROSITY, SADUS, DEMILICH, ATHEIST, MORTEM, MORBID ANGEL, OBITUARY. Je perfektně, přesně zahraným odkazem dávných časů, citací ze starých knih Smrti. Každý z nás, věrných fanoušků tohoto stylu ví, že hodně záleží na zvuku, na dobrém obalu, ale hlavně na celkovém dojmu. Hudba vás musí proklít, zničit, pohřbít zaživa. Musí se do vší duše vkrást neklid. Poslouchat tuhle nahrávku, je jako polykat zkaženou krev. Všichni se asi shodneme na tom, že jsme tohle všechno už slyšeli mockrát. Jenže to bychom mohli pověsit naši víru na hřebík a už jen nostalgicky blábolit o starých dobrých časech. Ne, SUPPRESSION nejsou jen obyčejným retrem. Je to vlastně jednoduché. Já jim jejich rouhání bezezbytku věřím. Dovedu si představit, že zajdu na koncert. Tedy až po návštěvě hřbitova, kde se v kapli pomodlím za všechny nemrtvé. Staroba, hnus a ošklivá nálada v opuštěných katakombách. Dávno vím, jak vypadá pravá Smrt. "The Sorrow of Soul Through Flesh" mi ji velmi připomíná. A to je pro mě důkazem, že jsem si vybral dobře. Tahle nahrávka vám totiž urve hlavu i s páteří! Masakr v márnici! Morbidní exhumace starého death metalu!
Asphyx says:
There was no place, where to bury the corpses. There were moaning wounded victims in the streets, bleeding from open wounds and gradually rotting alive. The atmosphere reminded an apocalypse. Prayers did not help. Eyeless people, mad and wretched, they preferred to commit suicide. The pain could no longer be endured. I haven't buried the corpse into a coffin in a long time and I haven't gone to a morgue and talked to the dead in a long time as well. Now all that was needed was a huge pit and a hellfire that cleaned everything.
The new record of Chilean old school death metalists SUPPRESSION has a very similar mood. The first full-length album is great again. If you are fine with the old deadly stench, a lot of rotten blood and a lot of rotting flesh, then do not hesitate for a moment. Bones are broken here!
SUPPRESSION are genuine members of the Chilean underground. You can hear they play from the heart, honestly, that they believe in their riffs, devastating drums and sick vocals. The gentlemen will take you on a trip to the dark catacombs of old death metal. With a great scabby sound, with atmosphere that resembles exhumation of a fresh grave. Otherwise, you can hear inspiration by bands such as MALEVOLENT CREATION, DEATH, MONTROSITY, SADUS, DEMILICH, ATHEIST, MORTEM, MORBID ANGEL, OBITUARY. Death metal causing the decomposition of the living tissues is played here. No needlessness and curls. Straight to the point. The graves are exhumed, the corpses are stacked in a huge pile and set on fire. I smell the stench of burning flesh from the songs! "The Sorrow of Soul Through Flesh" is like a plague, like a freshly discovered grave. The record is incredibly cold, freezing, dark and at the same time hot, like a piece of high-quality wrought iron. It was as if the band had imprinted their mark on me. I keep adding volume, enjoying the individual passages, dancing on my own grave. SUPPRESSION locked me in a basement. No light, no hope. The album is like a spider web found on a skeleton. Pure sick death metal that exhumes your bodies from the grave! Morgue massacre! Morbid exhumation of old death metal!
