Rozhovor s death metalovou kapelou z Velké Británie (Sardinie) - COGAS.
Odpovídal Piero Paranoia (zpěv), děkujeme!
Recenze/review - COGAS - Among the Dead: How to Become a Ghost (2025):
Ave COGAS! Právě poslouchám vaši novinku „Among the Dead: How to Become a Ghost“ a říkám si, že takhle nějak bude znít jednou hudba, kterou budou hrát při konci světa. Myslím, že se vám povedl opravdu mistrovský kousek. Jaké jsou tvoje osobní pocity z novinky? Máš už nějaké zpětné vazby od fanoušků? Hráli jste už nové skladby naživo? A jak fungují?
Ahoj Jakube!
Nejprve ti děkujeme za tento rozhovor, vždy je nám potěšením mluvit o kapele a pomáhat šířit její jméno.
Toto album má pro nás zvláštní význam, protože se zabývá tématem sebevražedných sardinských mladých lidí. Je velmi osobní a nese v sobě mnoho našich emocí, jak lásky, tak nenávisti vůči zemi, ze které pocházíme.
Naši fanoušci opravdu milují to, jak se náš zvuk vyvinul od našeho prvního EP z roku 2018. Stal se více death metalovým, rychlejší, divočejším a bezohlednějším. Takže ano, dostáváme spoustu skvělých recenzí a pozitivních ohlasů od našich fanoušků po celém světě.
Co se týče živých vystoupení, hrajeme smíšený setlist se starým i novým materiálem. Momentálně hrajeme:
„Death Reflected“, „Autopsy of a Hollow“, „Absorption of the Flesh Through Self Abuse“ a „Thee Noble Rot“ a všechny zní kurva ďábelsky!
Abych nezapomněl… Mohl bys nám prosím představit kapelu? Proveď nás prosím vaší historií i současností.
Takže, Cogas vznikli v Londýně v roce 2015, já Piero a Davide jsme je založili. V té době byla původní sestava, která složila a nahrála první dvě EP a první celé album, já Davide, Francis a Mike, ale poté...
Řada událostí na hranici tragikomického, jak po hudební stránce, co se týče naší sestavy, tak i po osobní stránce, v životech jednotlivých členů kapely, mě někdy přiměla přemýšlet, jestli nejsou Cogas prokletí.
Začněme tedy: prakticky několik měsíců po vydání našeho milovaného alba Unconscious Sons Of The Reptile God se náš původní bubeník Francis Ball a Cogas rozhodli, že bude nejlepší jít každý svou cestou. Znáte to, když nemáte odvahu rozejít se se svým partnerem, tak se začnete chovat jako kretén v naději, že vás opustí? Jo, přesně to se stalo.
Navzdory počátečnímu trápení s ním máme dodnes skvělé vztahy, zejména s ohledem na jeho cenný přínos ke dvěma EP a jednomu albu (dejme Césaru, co je Césara, jak se říká) a na několik živých vystoupení v posledních letech, která nás zachránila před úplnou nečinností.
Každopádně, je rok 2022. Kosmická prázdnota. Bubeníci se hlásí a nikdy se neukážou na zkouškách. Bubeníci, kteří jsou příliš nezkušení, aby udrželi naše rytmy. Bubeníci, kteří se ukážou, ale mají zjevné problémy s drogami. Museli jsme dokonce zrušit důležité koncerty z pochopitelných důvodů. Věci byly špatné, opravdu špatné.
V určitém okamžiku, myslím, že to bylo v roce 2023, se nám konečně podařilo najít slušného chlapa, který usedl za bicí: Dan Danby. Dan byl zásadní pro to, abychom se znovu cítili jako skutečná kapela. Mlha dvou let nejistoty se začala zvedat, zkouška za zkouškou, ale ne bez turbulencí.
Náš dlouholetý basák Mike Poplawsky opustil Londýn a přestěhoval se do Švédska. V téhle zatracené kapele nikdy není klid. Mike byl pro nás oporou, chlap, který se pro skupinu vždycky rozdal a opravdu v ni věřil. Tak moc, že po oznámení svého odchodu zůstal ještě několik měsíců, jen aby pomohl novému basákovi zapadnout. To by neudělal každý a my mu za to budeme navždy vděční.
Na basu nastoupil Gianmaria Ruiu.
Uprostřed tohoto chaosu jsme s Davidem dál vymýšleli nápady pro naše nové album. Bylo to vzrušující období, noví členové byli dychtiví zanechat v kapele svou stopu a všichni jsme pracovali s velkou energií. Odehráli jsme několik koncertů a strávili spoustu času v zkušebně.
Pak z ničeho nic musel Dan z osobních důvodů kapelu opustit. Morálka samozřejmě klesla na dno, ale podařilo se nám se z toho dostat díky dvěma klíčovým věcem:
Důvod číslo jedna: Album bylo v podstatě hotové.
Důvod číslo dva: Navzdory všemu jsme mohli pokračovat v koncertování díky pomoci Davida Mariniho a našeho původního bubeníka Francise Balla, což udrželo jméno Cogas nad vodou.
Přesuňme se do roku 2024. Davide, Gio a já jsme se na sebe podívali a řekli: „Je čas nahrát to zatracené album.“ Zavolali jsme našemu příteli Davide Marini a předali mu naše dítě, plně důvěřující v jeho hudební schopnosti, s jedinou poznámkou: „Nahrávej ty nejnásilnější bicí, jaké jsi kdy nahrál.“ A přesně to udělal.
Nyní je rok 2025, máme nového oficiálního bubeníka Lorenza Balia z legendární kapely Vultur a album právě vyšlo. Bohužel Gianmaria opustil kapelu, takže nemáme basáka a vážně uvažujeme o tom, že se staneme triem.
Právě jsme se vrátili z malého turné po Velké Británii, kde jsme sklidili spoustu souhlasných ohlasů, a teď se Lorenzo, Davide a já chystáme začít psát naše další album.
Morálka je vysoká.
Jak vlastně vznikají nové skladby pro COGAS? Jste tradiční kapelou, která se zavře do zkušebny a tam skládá nebo využíváte v dnešní době tolik oblíbený internet a posíláte si nápady emailem? Zajímá mě samotný tvůrčí proces.
Upřímně řečeno, je to trochu obojí. Davide a já pracujeme na stejném místě, takže si neustále vyměňujeme nápady ohledně kapely. Kdykoli Davide něco vymyslí, pošle mi to e-mailem a já začnu pracovat na textech.
Dalším krokem je setkání ve studiu, kde skladbu nacvičíme, vyzkoušíme, jestli funguje, a podle potřeby provedeme úpravy. Poté soubor pošleme Lorenzovi, který žije na Sardinii, a ten začne rozvíjet své nápady pro danou skladbu.
Je to docela složitý proces, ale nemáme na výběr, protože ne všichni žijeme ve Velké Británii.
Samostatnou kapitolou jsou u COGAS texty. V promo materiálech zmiňujete, že jsou o divoké a krvavé historii Sardinie, ze které původně pocházíte. O čem přesně pojednávají na novém albu a kde jsi pro ně bral inspiraci? Na „Among the Dead: How to Become a Ghost“ perfektně sedí k muzice. Co bylo dřív, muzika nebo texty?
Téma, které jsme v našem nejnovějším díle zpracovali, je nám opravdu blízké. „Among The Dead: How To Become A Ghost“ se zabývá problémem sebevražd mladých lidí na Sardinii, což je podle mého vědomí téma, které dosud žádná sardinská kapela tak přímo neřešila. Částečně kvůli neznalosti a částečně proto, že se tento problém v průběhu času tak rozšířil a zakořenil, že se zdá, jako by byl sardinskou populací kulturně přijat a normalizován.
Album srší hněvem, který vás nutí slintat a plakat zároveň. Je to provokativní album, které má vyvolávat emoce, a my plně přijímáme odpovědnost za to, že jsme hromosvodem pro tyto emoce, ať už jsou dobré, nebo špatné.
Musím se přiznat, že cover pro „Among the Dead: How to Become a Ghost“ je vynikající – také sedne perfektně k hudbě! Jde z něj doslova strach. Jak jste obal vybírali a kdo je autorem? Slyšel třeba dopředu nové skladby pro inspiraci? Nebo to je nějaký starý původní obraz?
Jedná se o originální obraz,
Dílo vytvořila talentovaná Ilaria Gorgoni, také Sardka, umělkyně s nekonečnou trpělivostí a citlivostí k umění, typickou pro ty čisté duše, které se v této scéně staly tak vzácné.
Na obalu alba je ústřední postava mladého muže s rukama na tváři, v velmi temném okamžiku svého života, mladého muže bojujícího s depresí a drogovou závislostí, který chce se vším skoncovat... tisíc tváří, jeden jediný účel.
Vedle něj jsme chtěli umístit dvě Cogy (pro ty, kteří to nevědí, název naší kapely pochází od těchto upírských čarodějnic ze sardinského folklóru), které mu šeptaly do ucha zlo a pochybnosti a zasévaly semínka závisti, zrady a sebedestrukce – náš osobní hold zlému.
Skvělý je zvuk celé nahrávky. Je temný, studený a ostrý zároveň. V jakém studiu jste album nahrávali? Někde jsem četl, že jste pod zvukem podepsáni vy, jako kapela, je to pravda? Jak nahrávání probíhalo?
Děkujeme, přesně takový zvuk jsme pro nové album chtěli. Kytary a vokály jsme nahrávali doma, bicí pak v malém studiu v jihozápadním Londýně.
Ale kouzlo vytvořil Davide Tavecchia v Miláně ve svém Twilight Studio, které vytvořilo perfektní mix syrovosti a moderního zvuku. Není to poprvé, co jsme s ním spolupracovali; je neuvěřitelně talentovaný a jsme mu za jeho práci velmi vděční.
Nové album vyšlo, pokud se nepletu, pouze digitálně. Uvažujete o jeho vydání i na fyzickém nosiči? Hledáte aktuálně nějaký label? Jaký je vlastně tvůj vztah k CD, vinylům a kazetám? Jsi sběratel?
Opravdu se mýlíš, ahahah, vždy jsme vydávali fyzické kopie CD a kazet a můžeš si je koupit na našem oficiálním webu Bandcamp, podívej se na ně.
Od našeho prvního EP až po dnešek jsme Cogas kapelou, která si vše produkuje sama. Jsme hrdí na to, že patříme k anglické dělnické třídě, a protože zrovna neplaveme v penězích, nepopírám, že by nám nějaká podpora a uznání za hudební etiku, kterou už léta dodržujeme, přišla vhod. Bohužel nikdo neprojevil o projekt skutečný zájem.
Byli jsme velmi blízko vydání našeho nejnovějšího díla u vydavatelství, ale nemohli jsme se shodnout na otázkách, které jsou pro mě a Davida zásadní, a to na otázkách týkajících se estetiky a délky alba. Davide a já jsme v určitých věcech velmi nekompromisní; vážně věříme, že pokud vás Cogas zajímá, musíte respektovat naši vizi, která se v našich myslích upevnila během let obětavé práce.
Cogas však vždy měli dva nebo tři spojence, kteří pracovali v zákulisí a pomáhali kapele získat viditelnost a důstojnost v extrémním metalovém undergroundu, přestože se jedná o nezávislý hudební projekt.
Anubi Press, který věří v Cogas od prvního alba a zajišťuje propagaci, a UKEM Records, který se ujal úkolu znovu vydat naše alba na kazetách s vynikajícími prodejními výsledky.
V současné době jsou to naše jediné konkrétní podpory, které pomáhají zvýšit viditelnost hudebního projektu, který je těžké zabít.
Ps: Kazety jsou bohužel oficiálně vyprodány, ale stále máme několik CD, tak si pospěšte!!!
Historie kapely se datuje do roku 2019. Jak vůbec vznikl nápad, hrát death/black metal? Kdo byl vaším vzorem? Zavzpomínej pro nás prosím! Jaké to je hrát v Británii a jaké to bylo na Sardinii? Jaké byly vaše začátky, když jste s muzikou začínali?
Ano, pokud se nemýlím, náš první koncert v Londýně jsme odehráli v roce 2019.
Naše hlavní vlivy jsou různé, od Bathory po Deicide, od Immortal po Cannibal Corpse atd.
Davide a já pocházíme ze stejné hudební scény na Sardinii a chceme do Londýna přinést trochu naší vášně a nápadů ohledně extrémní hudby. Jsme velmi skromní, nemáme žádné postranní úmysly. Děláme to, protože věříme, že máme co říct, a hlavně proto, že nás to udržuje duševně zdravé.
Když jsem začal být zpěvákem, bylo mi jasné, že to nebude snadné, protože jsem byl obklopen mnoha mnohem talentovanějšími zpěváky a konkurence byla velká, ale věřil jsem, že mě pohání silnější motivy než mé kolegy, a od svých 16 let jsem jen chtěl vyjádřit sám sebe, a teď jsem tady, 34letý frontman black metalové kapely v Londýně!
Na vaší kapele je hrozně vidět, jak vás vaše muzika baví. Máte nějaký cíl, kterého byste chtěli dosáhnout? Pro někoho to je slavné vydavatelství, jiný si chce třeba zahrát na velkém festivalu.
Neříkám, že jsme kapela s cíli, ale kapela s postojem!
Kdyby si nás v budoucnu všimlo nějaké velké vydavatelství, byl bych rád, ale jinak budeme pokračovat, dokud nás to bude bavit.
Příští rok určitě vystoupíme na několika festivalech, ale víc k tomu zatím nemůžu říct, protože ještě nebylo nic oznámeno!
Jaké to vlastně je hrát death/black metal v Británii? Chodí lidé na vaše koncerty? Podporují vás, kupují vaše CD? Když organizujete akci, kolik lidí přijde?
Je to velká zábava, měli jsme možnost hrát se skvělými kapelami a vždy jsme se setkali s velkou podporou.
Právě jsme se vrátili z turné po severní Anglii s Lavinií Whateley a The Machinist, podívejte se na ně, jsou to úžasné kapely.
Death/black metal je náročný koníček a ještě těžší životní styl. Co znamená pro tebe? Co tě na něm nejvíc baví a jak jej vnímáš? Jak si se k němu vlastně dostal? Můžeš se klidně pustit i do filozofických úvah.
Právě jsi položil otázku za milion dolarů.
Pro mě to vždycky byla fascinace neznámým, smrtí a tím, co leží za hranicí, už od malička. Takže když jsem objevil metal a rock ‚n‘ roll, měl jsem pocit, že jsem konečně našel někoho, kdo mluví mým jazykem a rozumí mým nočním můrám.
Nepamatuji si to už moc dobře, ale pravděpodobně mě vizuálně zaujal metalový časopis, který ukazoval, jak vypadají black metalové kapely, jejich loga a tajemství, které se za nimi skrývá. Všechny tyto faktory v kombinaci s hlubokým pocitem, že mě tato hudba volá, odstartovaly podivnou cestu, kterou jsem si od té doby užíval každou minutu.
Tuhle otázku dávám záměrně všem kapelám, aby si udělali trošku propagaci do budoucna. Prozraď nám prosím, co chystají COGAS v nejbližší době? Na co se můžeme těšit? Pokud máš nějaký vzkaz pro promotéry, fanoušky, labely, tak zde je prostor…
Jak jsem již zmínil, začínáme skládat nový materiál, aby Lorenzo mohl co nejrychleji zanechat svou stopu v historii Cogas.
Už plánujeme, jak bude vypadat rok 2026 z hlediska koncertů. Rádi bychom hráli i mimo Spojené království, takže pokud má nějaký promotér zájem o naše vystoupení, může nás kontaktovat na adrese cogasblackdeathband@gmail.com nebo prostřednictvím našich účtů na sociálních sítích Instagram nebo Facebook!
Těšíme se na koncerty!
Děkuji moc za rozhovor a přeji COGAS spoustu prodaných nosičů a samé vyprodané koncerty. Ať se vám daří i v osobním životě. Budu se těšit na další death/black metalovou apokalypsu!
Moc děkuji Jakube za tento rozhovor a děkuji vám, kteří jste si to všechno přečetli, ahah, vždy buďte věrní sami sobě, podporujte skutečný underground, podporujte Cogas!!
Recenze/review - COGAS - Among the Dead: How to Become a Ghost (2025):
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
