Rozhovor s legendární death doom black metalovou skupinou z Holandska - SOULBURN.
Odpovídali Eric Daniels (kytara) a Twan van Geel (zpěv, basa), děkujeme!
Recenze/review - SOULBURN - Quantifying Cosmic Doom (2026):
Ave SOULBURN! Zdravím do Holandska. Zrovna se mi stala zvláštní věc. Pouštím si doma na home office vaši novou desku „Quantifying Cosmic Doom“ a začala bouřka. Otevřel jsem okno a všechno se mi spojilo v jedno. Novinka má krásně mrazivou atmosféru. Doslova mě uhranula. Jak bylo těžké navázat na předchozí album „Noa's D'ark“? Jak nová deska vznikala?
Eric: Zdravím tě, Jakube, a také do České republiky. A wow… bouře se rozpoutala, když jsi poslouchal naše nové album. To je ten druh synchronicity, kterou prostě nedokážeš naplánovat. Skoro je to, jako by se k vám samy živly rozhodly přidat. Takové momenty přesně vystihují, o čem tato deska je: atmosféra, napětí a ten pocit něčeho obrovského, co se kolem tebe pohybuje. Děkuji. Nové album rozhodně nese silnou atmosférickou přítomnost. Je to něco, na co jsme se při jeho tvorbě intenzivně zaměřili, nechali hudbu dýchat, rozpínat se a vtáhnout posluchače do jeho vlastního světa. Naše nové album Quantifying Cosmic Doom je krokem vzhůru ve srovnání s naším předchozím albem Noa’s D’ark. Říkáme tomu krok vzhůru, protože tentokrát jsme více využili čisté vokály, a to je hned největší rozdíl oproti předchozímu albu. Neustále se zlepšujeme jako hudebníci a náš zájem o poslech hudby nad rámec pouhého death metalu nebo black metalu také ovlivňuje naši inspiraci a skládání nových písní. Vlastně všechny písně dohromady docela hladce zapadly. Během procesu psaní a aranžování vždy nahráváme demo verze doma pomocí Cubase. Jsou to naše takzvané plány a ty si nosíme s sebou i do studia. Jeden den může nahrávka plynout lépe než jiný, ale to je prostě součást lidského bytí. Mezi nahráváním nejnovějšího alba a předchozího nebyl žádný velký rozdíl. Jedinou výjimkou je, že naše předchozí album Noa’s D’ark bylo nahráno během koronavirové krize, a to bylo docela zvláštní. V té době směli do studia najednou jen tři lidé. To vytvářelo velmi neobvyklou pracovní atmosféru.
Jsem v určitých věcech staromilec a tak jsem si objednal u vás jak CD, tak tričko. Je pro mě hodně naplňující držet v ruce tak perfektně odvedenou práci. A to teď nemluvím jen o hudbě. Motiv na obal dělal Manuel Tinnemans. Co přesně motiv znamená? A jak souvisí s novými skladbami?
Eric: Děkujeme za vaši podporu při koupi trička a CD. Opravdu si toho vážíme. Hodně pro nás znamená, když si lidé nejen užívají hudbu, ale také se rozhodnou podpořit fyzická vydání. To je něco, co je není v dnešní době zdaleka zaručené.
Twan: Obal alba Quantifying Cosmic Doom, který vytvořil Manuel Tinnemans (Comaworx), je hluboce fascinující. Proplétá chobotnice, přesýpací hodiny a kosmické obrazy, soustředěné kolem ženské postavy podobné bohyni. Tyto prvky se střetávají a koexistují, čímž posilují témata alba, jako je čas, transcendence a hledání smyslu lidstva v obrovské lhostejnosti vesmíru.
„Během našeho jihoamerického turné s Mork v roce 2022 jsme se jednoho dne ocitli v São Paulu. Ve městě se nachází rozlehlý hřbitov a tam, uprostřed ticha, jsem narazil na tuto sochu, jakousi ženskou postavu. Okamžitě mě to zasáhlo. Na místě jsem ji vyfotil s tichou intuicí, že by se jednoho dne mohla stát zárodkem budoucího alba. V té době ještě nebyla napsána jediná nová píseň. Pro mě tato postava ztělesňuje to, k čemu se lidé upínají, když procházejí životem, kotvu, zdroj smyslu. V uměleckém díle stojí v srdci kosmu, obklopena hadem a chapadly sahajícími ven. Čas probíhá albem jako ústřední nit, proto ty přesýpací hodiny. Jedny drží embryo, druhé pírko, symboly toho, jak je celý život v jistém smyslu zavěšen v čase, nevyhnutelný a neúprosný. A přesto kosmos zůstává nehybný, ke všemu naprosto lhostejný. Když se podíváte pozorně, uvidíte pod přesýpacími hodinami useknutou ruku, říkáme mu „zloděj času“. Protože co je…“ čas? Jen další zatracený výmysl lidstva, který má mít vše pod kontrolou. Tak tady je novinka pro vás všechny; vesmíru je to fuk, haha! Je to ten tichý, znepokojivý kontrast, který mě tak podmanil.
Od předminulé desky máte nového bubeníka. Je jím Marc Verhaar. Proč vlastně odešel Bob Bagchus? Každopádně, letos se mi hodně líbí zvuk bicích.
Eric: Ano, to je pravda. Marc převzal bicí v roce 2018 a wow, to už je docela dávno. Musel jsem si na chvíli osvěžit paměť. Pokud si dobře pamatuji, Bob nám napsal přes WhatsApp, že se chce soustředit na jiné věci v životě a že už necítí potřebu pokračovat v bubnování. To pro nás byl okamžik zamyšlení, přemýšlení o tom, jak se chceme posunout dál. Naštěstí se Marc objevil velmi rychle. Vždycky cestoval s Remcem a pomáhal nám, kdykoli bylo potřeba, takže spojení už tam bylo. Ukázalo se, že to byla perfektní volba. Marc se k Soulburn perfektně hodí. Je přesný jako švýcarské hodiny a za bicími je to naprostá bestie. Jsem moc rád, že tehdy souhlasil, že se k nám přidá.
On je zvuk vůbec skvělý. Chladný, temný, podmanivý. Přitom se nahrával každý nástroj i vokály v jiném studiu (jestli jsem to dobře pochopil). Jak se vlastně album nahrávalo? Já pořád žiju v romantické představě, že se muzikanti sjedou do jednoho studia, dají si něco dobrého k pití a jdou na to, ale takhle to vypadá, že jste se vůbec nemuseli potkat?
Eric: Ano, taky si to pamatuji. Takhle se dříve nahrávalo, často se to hrálo současně, jen s pár overdubingovými nahrávkami a to bylo vše. Tehdy to bylo mnohem přímočařejší a upřímnější. Dnes už na několika albech pracujeme úplně jinak. Všechno nahráváme zvlášť a vybíráme si studia, kde se každý z nás cítí nejvíc doma. Jedno místo pro bicí, jiné pro kytary, další pro basu a zpěv. A samozřejmě také kompletní mix a mastering. Tento přístup nám dává svobodu soustředit se na každý detail a zachytit atmosféru přesně tak, jak si ji představujeme. Album mixoval, masteroval a produkoval Erwin Hermsen ve studiu Toneshed v Nizozemsku. Dosáhl přesně takového výsledku, o který jsme usilovali. Svými dovednostmi a zkušenostmi dokázal zvuk zformovat do něčeho silného, masivního a pro nás stejně důležitého organického. Tenhle charakter se k Soulburnu perfektně hodí. Bicí byly nahrány v Jörg Uken’s Soundlodge, basa a zpěv v Erwin’s Toneshed Studio a všechny kytary byly nahrané v Tom Meier Studio Recording & Live Sound v Nizozemsku.
SOULBURN jsou kapela složená ze samých zkušených muzikantů. Každý má za sebou obrovský kus skvělé práce. Ale znáš to, každý má také svoje ego, které chce prosadit. Jak tohle funguje ve vaší kapele? Má někdo rozhodující slovo, pohádáte se třeba? A co ponorková nemoc, už jste ji také zažili?
Eric: Máme profesionální přístup. Za všechny ty roky, co jsme spolu, jsme se nikdy nepohádali, a to je něco, co považuji za velmi zvláštní a čeho si opravdu vážím. Prostě nejsme typ lidí, kteří by do toho propadali. Ego není součástí toho, kým jsme. Jsme hudebníci, kteří milují své nástroje. Diskutujeme o všem, co nám přijde do cesty, řešíme věci společně a v kapele není jeden skutečný lídr. Možná by na mě ukázali, protože jsem založil Soulburn, ale takhle to necítím a ani to nechci. My čtyři jsme inteligentní jedinci s vlastním vhledem. Jsme součástí metalové scény tak dlouho, že velmi dobře víme, co funguje a co ne. S ponorkovou nemocé se nesetkáváme. Chodili jsme spolu na turné, hráli koncerty, zkoušeli, strávili jsme spolu nespočet hodin a vždycky se bavíme. Baví nás to, co děláme, a to je pro nás nejdůležitější.
„Quantifying Cosmic Doom“ se pohybuje někde na pomezí death metalu, blacku, doomu. Erikův rukopis je nezaměnitelný, alespoň takhle to vnímám já jako fanoušek. Zajímalo by mě, jakým způsobem skládá samotné základní riffy. Spousta muzikantů si jen tak hraje sama ve studiu a potom z „toho něco vyleze“. Někdo zase nasází všechno až ve studiu. Eriku, jak přistupuješ ke skládání ty?
Eric: Nakonec to není nic složitého. Pro mě to vždycky bylo v jistém smyslu docela jednoduché. Hodně hraji doma na kytaru a mám takříkajíc svou vlastní malou mancave. Miluji, když po silném šálku Nespressa vezmu kytaru do ruky, zapojím ji a prostě hraji. Cvičím, procházím setlist nebo jen nechávám myšlenky plynout. Vždycky se objeví nějaká forma inspirace. Často to začíná dvěma riffy nebo dvěma fragmenty riffů. Nahrávám je na počítači pomocí Cubase. Mám šablonu, kterou používám jako výchozí bod, a odtud začínám tvarovat dvě kytarové party. Pod to přidávám jednoduché počítačové bicí a co je nejdůležitější, určuji tempo click tracku. Takhle stavím písně, přičemž počáteční nápady vždycky vycházejí z kytary. Když jsou písně hotové a nápady na samply nebo efekty jsou jasné, hned je také nahraji. Pak vytvořím soubory MP3 a pošlu je ostatním členům kapely, aby si poslechli koncept, který mám na mysli. Takhle v podstatě vzniká celé album. Remco a Marc pak vymyslí nápady na finální bicí party a pošlou mi je zpátky. Poté Twan stráví víkend u mě doma a společně aranžujeme písně a později pracujeme na basových partech. Nápady na vokály si Twan obstará zcela sám.
Pročítám si texty a každý je opatřen jakousi předmluvou, uvedením do děje. Na tuhle složku spousta metalových kapel zapomíná, ale vy máte obsah velmi propracovaný. Kde pro texty berete inspiraci? Jsou to knihy, filmy? Nebo osobní zážitky?
Twan:
Díky, a ano, všechno, co zmiňuješ, hraje roli. Texty jsou koktejlem věcí. Ale nejdřív přichází hudba, která je mou hlavní inspirací pro atmosféru textů. Dává mi směr, tempo a to přichází s typem vokální linky nebo melodie, jak k ní chci zpívat. A pak přichází tato vokální linka se slovy, která začnou plynout, budují se sama a odtud dále udávají tón emocí. Vlastně nikdy moc nepřemýšlím o tom, co budu psát, jen doslova cítím. A pak slova prostě začnou plynout a tvořit texty. Témata jsou vždycky ve své DNA filozofická. Spojte to s hluboce zakořeněnou dávkou poetické misantropie a vášnivou touhou zaujmout nejednoznačnou hloubkou. Hudba je nádoba, slova jsou její duch.
Znáš termín chromestézie? I to pro mě hrálo velkou roli při formování konceptu alba, názvů, kapitol a obálky. Nebylo to jen černošedé; Barevné hádanky se začaly vynořovat, jakmile se do mého podvědomí propadly plány raných demo skladeb. A jakmile se mi odhalil název alba, kosmický element si jako tkaní našel cestu všemi texty.
Spojení, které se snažím v celém albu proplést, je myšlenka, že všechno je vesmír sám o sobě. Nezáleží na tom, jak hluboko cestujete dovnitř nebo jak daleko natahujete ven linie, formy, tvary a obrazce; pohyby, síly a opakující se vzorce, každá existence je zachycena v tom, co jsme se ve své lidské nedostatečnosti rozhodli nazývat „časem“.
Mnoho z toho leží daleko za dosahem naší omezené mysli a přesně tam chci jít, když píšu. Hudba Soulburn se stává bezmeznou nádobou, která mě tam nese. A stejně jako u hudby, i když to může být těžší dosáhnout slovy, věřím, že texty musí nechat prostor pro nejednoznačnost. Měly by se odhalovat odlišně od okamžiku k okamžiku: něco, k čemu se lze vrátit, s čím se mentálně spiknout nebo co jednoduše prožít jako zdroj inspirace a představivosti.
Novinka si sama říká o živou prezentaci. Chystáte se na turné? Je mi jasné, že asi zahrajete na nějakých velkých festivalech, ale co třeba malé klubové koncerty? Můžeme se těšit? Úplně před sebou vidím temný klub…mlhu…zazní první riff…
Eric: Letos v říjnu se vydáme na evropské turné společně s našimi bratry z norské kapely Mork, se stejnými kluky, se kterými jsme v roce 2022 absolvovali turné po Jižní Americe. To pouto je hluboké. A už máme potvrzené koncerty na rok 2027, takže se znovu vydáváme na cesty a budeme šířit náš Quantifying Cosmic Doom. V podstatě hrajeme všude, kde nám náš booker pošle nabídky. Ať už jsou to festivaly, klubové koncerty nebo kompletní turné, pokud jsou dobré podmínky, jsme tam. Takže ano, to zahrnuje i temný klub plný mlhy a atmosféry, která působí smrtelně. Pro nás je to všechno součástí zážitku. Pokud je atmosféra správná a energie je tam, zahrajeme.
SOULBURN patří dnes již ke starým kapelám, která si prošla určitým vývojem. Určitě jste i posluchači hudby. Co vás ovlivnilo ve vašich začátcích a co posloucháte dnes?
Eric: Posloucháme všechny druhy hudby od Pink Floyd, Fleetwood Mac, Bowieho a Nicka Cavea až po ty nejextrémnější formy metalu. Type O Negative, Trelldom, Oranssi Pazuzu… náš hudební vkus je velmi široký. Všechny tyto vlivy si nacházejí cestu do naší inspirace, ale vždy nepřímo. Nikdy nic nekopírujeme. Cokoli s námi rezonuje, vstřebáváme to a transformujeme to do něčeho, co se stane naším vlastním, pravou ingrediencí Soulburnu. A samozřejmě stále posloucháme stejnou hudbu, jakou jsme poslouchali v raných dobách Soulburn. Bathory, staré Venom, Celtic Frost, Slayer, kanadskou kapelu Slaughter. Tyto desky v nás stále nesou velmi zvláštní pocit. Je v nich určitá syrovost, duch, atmosféra, která nikdy neztratila svou sílu. Když se k těm albům vracíme, je to skoro jako vstoupit do stejné temné místnosti, kde začala naše hudební cesta. Zvuk, přístup, energie, to vše formovalo to, kým jsme se stali jako hudebníci. I po všech těch letech to stále hluboce rezonuje. Připomíná nám to, proč jsme vůbec vzali do ruky nástroje a proč stále tvoříme hudbu, kterou děláme. Tyto rané vlivy se nesnažíme kopírovat, ale jsou součástí naší DNA. Udržují nás uzemněné, inspirované a spojené s kořeny extrémního metalu.
Každý nějak začínal. Co pro vás bylo prvním popudem, vzít do ruky kytaru? Bylo to kvůli holkám? A kdo byl vaším vzorem v začátcích? Je nějaké období, na které vzpomínáš nejraději?
Eric: To je vtipná otázka, ne, nebylo to pro holky haha, mohlo to být, ale ne, prostě mě fascinovalo hraní na kytaru. Začal jsem hrát na kytaru, když mi bylo 14 let. To je asi před 45 lety. Rodiče mi koupili mou první elektrickou kytaru, modrou Aria Pro II, a to je nástroj, na kterém jsem se naučil hrát. Nikdy jsem nebral hodiny na kytaru; akordy jsem se hlavně učil sám, když jsem hrál s nahrávkami Scorpions, Van Halen a později Metallicu a mnoho dalších kapel. Miloval jsem zjišťování, objevování, co hrají. Chtěl jsem se přidat ke kapele, jakmile jsem se stal velkým fanouškem raných nahrávek Venom, prvního alba Welcome to Hell a pak druhého, Black Metal. Tato dvě alba na mě měla takový dopad, že jsem si byl jistý, že chci hrát v kapele, ale ve stylu Venom, což na tehdejší dobu znamenalo extrémní věci. Hrál jsem trochu každý den po škole a nakonec jsem uměl hrát akordy. Nikdy jsem nebyl rychlý sólový kytarista, prostě to nebyl můj styl. Doomová sóla nebo sóla s melodickými linkami jsou místem, kde do hudby můžu opravdu vložit svůj cit.
Co pro tebe představuje hudba? Jak ji vnímáš ve vztahu ke svému životu? Je to prokletí, radost, nutnost? Já bych třeba bez muziky nemohl žít, poslouchám ji celý den a když nemůžu, tak mi chybí…jak to máš ty? Klidně se můžeš pustit i do filozofických úvah.
Twan:
Tato otázka je klamně jednoduchá ve svém kladení, ale téměř bezmezná ve svém zodpovídání. Kde vůbec začít sledovat původ něčeho tak hluboce vetkaného do existence?
Pokud mi paměť dovolí, hudbu jsem nejen poslouchal, ale patřil jsem k ní. Ještě před jazykem, před porozuměním existoval rytmus. Jako dítě jsem nemohl sedět v klidu; cítil jsem neodolatelnou touhu udeřit, poklepat, rezonovat se světem kolem sebe. Každý povrch se stal nástrojem, každý okamžik příležitostí formovat zvuk do vzoru.
Postupem času se tento instinkt rozvinul do mnoha podob, zpěv, imitace přehrávání, smyčce mírně rozladěné, klávesy stisknuté spíše ze zvědavosti než z mistrovství, bubny nalezené tam, kde žádné nebyly zamýšleny. Nikdy to doopravdy nezáviselo na nástrojích. Hudba nikdy nebyla něčím vnějším, co si lze osvojit; bylo to něco nevyhnutelného, co je třeba vyjádřit. I bez nástrojů se samotné tělo stalo médiem. Narážím klouby o lebku, zatímco prohlubně tváří se mění v rezonanční komoru. Cvakáním zubů a jazykem vytvářím ty nejbláznivější cválající rytmy...
Možná je to proto, že hudba nezačíná mimo nás. Pramení zevnitř. Pravidelný tep srdce je naším prvním metronomem, který odměřuje čas dlouho předtím, než pochopíme jeho plynoucnost. V tomto smyslu je každý život již skladbou v rytmu tlukotu srdce, která píše píseň našich životů.
Co chystají SOULBURN v nejbližších měsících a na co se můžeme těšit? Pokud máš nějaký vzkaz pro promotéry, labely, fanoušky, tak zde je prostor!
Eric: Momentálně si dáváme čas na to, abychom si naplno užili vydání našeho nového alba „Quantifying Cosmic Doom“. Je to deska, do které jsme vložili obrovské množství energie, emocí a tvůrčího záměru, takže je skvělé, že ji konečně můžeme nechat dýchat a sdílet ji se světem. Dosavadní reakce jsou ohromující a to nás jako hudebníky ještě více motivuje k tomu, abychom se dál posouvali dál. Jak již bylo zmíněno, v říjnu vyrazíme na evropské turné společně s Morkem a Arroganz. Je to pro nás vzrušující krok – cesta do nových měst, na nová pódia a k novému publiku. Necháváme všechno, co nám přijde do cesty, přirozeně se odvíjet, přijímáme neznámo a vzrušení, které s tím přichází. V zákulisí se toho děje hodně a očekávání každým dnem roste. Promotéři, kteří chtějí tuto kosmickou temnotu přinést na svá pódia, nás mohou rezervovat prostřednictvím našeho bookera Stefana z We-Live Agency. A našim fanouškům: děkujeme za vaši neochvějnou podporu. Znamená to pro nás celý svět. Doufáme, že se s vámi uvidíme na našich nadcházejících živých vystoupeních, kde se společně podělíme o energii této nové kapitoly.
Děkuji moc za rozhovor. Koukám, že venku pořád prší, asi půjdu do lesa a do přehrávače si dám vaši novou desku. Dík moc za ni, je co poslouchat. Ať se novince i vám daří a budu se těšit někdy na koncertě. SOULBURN FOREVER!
Eric: Děkuji, Jakube, za tato silná závěrečná slova na konci tohoto pozoruhodného rozhovoru. Venku stále leje neustálý šedý závoj nad světem, perfektní atmosféra pro naše nové album, kde se zdá, že každá kapka odráží kosmickou temnotu, kterou jsme se snažili zachytit. Přeji ti mnoho hlubokých a pohlcujících poslechových sezení, takových, kdy tě hudba vtáhne do svého vlastního vesmíru a odmítá pustit. A upřímně doufám, že se naše cesty jednou zkříží během jednoho z našich živých vystoupení, kde písně naberou vlastní život a energie se stane něčím téměř rituálním. Na zdraví a temné pozdravy do České republiky, ať tě brzy dostihne kosmická zkáza.
about SOULBURN on DEADLY STORM ZINE:
Recenze/review - SOULBURN - Quantifying Cosmic Doom (2026):
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
