Četl jsem o chlápkovi, který zasvětil celý život tomu, že lovil jednoho člověka. Sériového vraha, který cestoval po celém světě. Lovec a jeho kořist. Zohavená těla, pohozená u cesty a pokaždé hrozně málo stop. Podivná znamení, smutek a nenávist. Nakonec se setkali a oba zemřeli ve stejný den. Odložil jsem knihu a poslouchal dál novou desku ruských death metalistů VONNEGUT.
Chodí mi na recenze obrovské množství nahrávek. Poslouchám hudbu skoro pořád (pokud nespím) a snažím se ji filtrovat. Kapela hrající od roku 2015 vydala dvě EP a jeden singl u mě prošla do dalšího kola. Letos totiž přichází s první dlouhohrající deskou, která je po okraj narvaná temnotou a chladem. Nic nového v záhrobí, ani mezi sériovými hudebními vrahy, ale o poctivé řemeslo se rozhodně jedná. Plus něco navíc, bez toho by to nešlo.
VONNEGUT jsou samozřejmě jedněmi z mnoha kapel drtících starý prašivý death metal. Přesto jsem se k nim z nějakého důvodu rád a často vracel. Líbí se mi atmosféra celé desky, užívám si jednotlivé motivy. Vím moc dobře, že už zde všechno bylo, ale když oni to Rusové umí poskládat tak nějak zajímavě k sobě. Myslím si, stále tvrdím, že nad dobrým řemeslem musí být ještě určitá nadstavba. Kus osobitosti, touhy, vášně, nenávisti. A pánové tohle umí. Songy mají jasný cíl, motiv, nápady. Zvuk jest náležitě chladný a obal mi připomíná staré covery z devadesátých let. Kapela se ale nespokojila jen s tím, že by bezezbytku uctívala své vzory. Přidává i kus svých emocí, lehké progres, chcete-li a ze skladeb je to sakra cítit. Texty na bázi filozofie a sociálních témat mi také vyhovují. Tak to vidíte, našinec si v poklidu čte, pustí si novou muziku jen tak, jako kulisu s tím, že se uvidí, jestli jej zaujme a nakonec tu máme zdařilou old schoolovou seanci. Produkce sice není dokonalá, někdy jsou pánové až moc rozevlátí a pár songů by zasloužilo trošku osekat, ale to nic nemění na tom, že jsem si "Grand Betrayal" fakt užíval. Čeká mě ještě několik kapitol. Moc dobře vím, co budu poslouchat. Old school death metal, který strhne vaši duši do hlubin!
sumarizace:
Novinka "Grand Betrayal" ruských VONNEGUT zní jako ozvěna starých dobrých časů, potažená plesnivou vrstvou ledu. Jedná se opět o morbidní lásku na první pohled, znovu mám nepříjemně přitažlivý mráz v kostech. Album časem ještě uzrálo a neustále jsem objevoval nová a nová temná zákoutí, neotřelé riffy, ledové nápady. Tuhne mi krev v žilách! Nahrávka má v sobě ošklivě temnou jiskru starých pohřebišť. Chladné jsou melodie na této desce, morbidní je hlas. Líbí se mi celková nálada, vlastní výraz, fascinuje mě schopnost kapely na mě přenést tunu smutně černých emocí. Nové album opravdu zní jako ozvěny nemrtvých ze záhrobí. Drsně, maniakálně, studeně. Připomíná mi opuštěnou kobku, někde na severu, kde si dávají rande démoni se smrtí. Vynikající, ledový death metal plný temnoty!
Asphyx says:
The new album "Grand Betrayal" by Russian VONNEGUT sounds like an echo of the good old times and it is covered with mouldy ice layer. Again, this is a morbid love at first sight. I have the uncomfortable cold in my bones, again. The album matured over time and I was discovering new dark corners, fresh riffs and cold ideas with every time I listened to this. My blood solidifies in my veins! The album has a dark sparkle of old graveyards. The melodies are cold, the voice is morbid. I really like the whole mood, expression and I am fascinated by the band´s ability to bring tons of dark black emotions on me. The new album honestly sounds like echoes of undead from graves. Harshly, maniacal, coldly. It feels like an abandoned dungeon somewhere in the North where Death and daemons are having dates. Excellent cold death metal full of darkness!
Stačil jeden neopatrný krok a zase jsem padal dolů. Spustil jsem lavinu. Kameny drtily mé kosti, lebka pukala tlakem. Vnitřnosti byly mačkány a i když jsem ještě trošku žil, tak už jsem nahlédl na druhou stranu. Nikdo mě nehledal. Byl jsem zde jen já, moje dáma smrt a death metal. Surový, poctivý, takový, jaký hrají i australští THE PLAGUE. Nikdo mě nikdy nepohřbil, maso si vzala zvěř a červi. Splynul jsem s přírodou. Bolelo to, ale teď už mám klid. Konečně jsem na druhé straně. Užívám si temnotu, chlad i nové album "Within Death".
Tyhle šílence jsem objevil náhodou nebo lépe, byli mi doporučeni. Pustil jsem si první song a s chutí nasál shnilou atmosféru. Death metal, thrash metal, vše staré a plesnivé, přesně jak to mám rád. Propast vydala další svědectví. Moje bělostná kostra zářila do tmy. Vzduchem zazněl první riff. Jsem ztracen v záhrobí.
THE PLAGUE se pohybují někde na pomezí amerického (DEICIDE, POSSESSED) a skandinávského death metalu (ENTOMBED, DISMEMBER, UNLEASHED). Skladby připomínají ostré čepele nožů určených k porcování krvavého masa. Jedná se o klasiku, se spoustou tradičních prvků. Mám to takhle stejně nejraději. Kapela si na nic nehraje, pevně věří své trnité cestě. Songy jsou velmi pochmurné, mají potřebnou atmosféru. Představte si rezavý buldozer, který toho má za sebou už spoustu, jak hrne před sebou obrovskou hromadu. Najednou zastaví, protože byla objevena kostra. Chudák asi hodně trpěl, ale nic nenasvědčuje násilí. Kdyby jen věděli, kdyby jen tušili, že má duše dávno bloudí v záhrobí. Volume doprava, démoni i zombie ví své. "Within Death" si užívají úplně všichni. Mrtví i nemrtví. Australanům se povedl přesný zásah. Přímo do živého, na komoru. O zvuku i obalu netřeba diskutovat, vše je v nejlepším pořádku. Stojím zase nad propastí, dívám se do hlubiny. Asi tušíte, co bude následovat. Padám znovu a stále dokola dolů, umírám a znovu se rodím. Tak přesně takové pocity mám i z téhle desky. Oldschool death metal, který rozmetá vše živé i neživé!
sumarizace:
"Within Death" od australských THE PLAGUE je albem, u kterého se samy otvírají staré hroby. Death metal, který je nám zde předkládán je ostrý, nekompromisní, starý, ošklivý a šíleně návykový. Vydejte se spolu s kapelou na výlet do dávných dob, kdy se ještě hrálo poctivě, reálně a skupinám nechybělo nadšení. Oceňuji velmi dobré, chytlavé nápady, pořádně plesnivý zvuk a hlavně určitou jiskru, kterou cítím z každé skladby. Tohle je muzika pro všechny pamětníky, kteří ještě nezapomněli na to, jak správně death metalem nakopat všem zadky. Mírně se rozkročte, rozpusťte své vlasy, zvedněte ruce a začněte pařit. Starý smrtící kov z devadesátých let opět ožívá. A to pěkně hlasitě a ostře. Kdo z vás si vykope vlastní hrob? Songy plné záhrobí, které jsou nabroušené, jako rezavá kosa. Z nahrávky jsem doslova nadšený a užívám si ji plnými doušky. Old school death metal, který rozmetá vše živé i neživé! Skvělá hrobnická práce!
pro fanoušky:DEICIDE, POSSESSED, ENTOMBED, DISMEMBER, UNLEASHED
Asphyx says:
"Within Death" from Australian THE PLAGUE is an album that opens old graves. Death metal presenting here is sharp, uncompromising, old, ugly and insanely addictive. Come with the band on a trip to ancient times, when it was played fair, really and groups don't miss enthusiasm. I appreciate very good, catchy ideas, really moldy sound and the spark I feel from each song. This is music for all contemporaries who haven't forgotten how to kick all asses with death metal. Stand with your legs apart, pick up your hands and start partying. Old death metal from the nineties comes to life again. And it's pretty loud and sharp. Who wants to dig his own grave? Songs full of Crypt, sharp like a rusty scythe. I'm excited about this recording and I enjoy it. Old school death metal, that will explode everything animate and inanimate! Great gravedigger job!
for fans:DEICIDE, POSSESSED, ENTOMBED, DISMEMBER, UNLEASHED
Tracklist: 01. Mind Eraser 02. Torment the Living 03. Spawn of Monstrosity 04. Effigy of the Rotten 05. Hand of Greed 06. Drones 07. Slave to Addiction 08. Dismal Solitude 09. Within Death 10. Festering in Sickness
Je prostým faktem, že některá hudba musí uzrát. Je jako dobré víno. Když ji ochutnáte poprvé, zdá se vám kyselá a zůstává po ní trpká pachuť na jazyku. Vydržíte několik týdnů a stejně vám nakonec nechutná. Něco podobného se mi stalo i při poslechu amerických technických death/thrasherů OBSOLETE. I když objevují rád nové kapely a rád na sebe nechávám stále působit nové a nové desky, tentokrát jsem se nějak nemohl jejich novou deskou "Animate//Isolate" prokousat.
Jenže pak jsem si přečetl jednu skvělou sci-fi knížku a slovo dalo slovo. Došlo u mě doslova k prozření. Najednou jsem seděl a nasával jednotlivé skladby, jakoby byl můj mozek houbou, jako za mladých let. Fantazie se rozlétla vesmírem a já najednou zjistil, že je novinka skvělou záležitostí.
Pokud máte rádi v death metalu ATHEIST, CYNIC a v thrashi VEKTOR, VOIVOD, SADUS, nověji pak třeba CRYPTIC SHIFT, tak neváhejte ani chvilku. Budete nadšeni! Riffy jsou sice krkolomné, komplikované, zpočátku možná i trošku nezáživné, ale pokud jako já rádi objevujete, myslím, že s deskou strávíte nejednu krásnou chvíli. Je stará a moderní zároveň, je neklidná, připomíná živý organismus neznámého původu. Vesmír vám bude malý. Jen nesmíte mít uzavřenou svoji mysl a fantazii. Osobně se mi nejvíc líbí schopnost kapely napsat dobrou skladbu. Není to jenom dnes tolik časté preludování bez ladu a skladu, ale plnohodnotné songy s vysokým oktanovým číslem. Pro Američany není problém zahrát velmi rychle, komplikovaně. Sem tam zaskřípat, seknout drápem, potom se náhle zklidnit a vyšvihnout pasáž, za kterou by se nemusely stydět staré metalové legendy. OBSOLETE u hudby možná přemýšlejí až příliš, ale dělají to způsobem, který je zajímavý, přitažlivý, nebál bych se napsat až magický. Vznáším se ve stavu beztíže, se sluchátky na uších. Jednou jsi dole, jednou nahoře, hudba je jenom jedna. Ta na "Animate//Isolate" je vznešená, elegantní, zběsilá, šílená, ale hlavně opravdu velmi kvalitní. Skvělý technický death thrash metal z jiné dimenze!
Asphyx says:
It's a simple fact that some music has to mature. It's like good wine. When you taste it for the first time, it seems sour and you have a bitter taste on your tongue. You last a few weeks and you still don't like it anyway. Something similar happened to me when listening to American technical death / thrasher OBSOLETE. Even though they like to discover new bands and I like to let new and new records always work on me, this time I somehow couldn't get through their new album "Animate//Isolate".
But then I read a great sci-fi book and word got out. I literally saw it. Suddenly I sat and sucked in individual songs, as if my brain were a sponge, like in my young years. The fantasy flew through space and I suddenly found that the news was a great thing.
If you like ATHEIST, CYNIC and thrash in death metal VEKTOR, VOIVOD, SADUS, more recently CRYPTIC SHIFT, then don't hesitate for a moment. You will be thrilled! The riffs are breakneck, complicated, at first maybe a little lifeless, but if, like me, you like to discover, I think you will spend many beautiful moments with the record. It is old and modern at the same time, it is restless, reminiscent of a living organism of unknown origin. The universe will be small for you. You just can't keep your mind and imagination closed. Personally, I like the band's ability to write a good song the most. It's not just a frequent prelude without ice and storage today, but full-fledged songs with a high octane number. It is not a problem for Americans to play very fast, complicated. Screaming here and there, cutting with a claw, then suddenly calming down and swinging out a passage behind which old metal legends would not be ashamed. OBSOLETE may think too much about music, but they do it in a way that is interesting, attractive, I wouldn't be afraid to write magically. I float in a state of weightlessness, with headphones on. Once you're down, once you're up, there's only one music. The one on "Animate//Isolate" is noble, elegant, furious, crazy, but above all really very high quality. Great technical death thrash metal from another dimension!
Ave MALFORMITY! Greetings to the United States. I'm listening to your new "Monumental Ruin" and I can't break away from it. It has everything I like about death metal. It is raw, raw, dusty, dark and cold at the same time. You really did well with the album. How did it originate? and it is impossible not to ask why only now, after thirty years of existence?
Hails! First off, we are stoked that you like the album! We put a lot of work into it over the past year and half and we really put a lot of work into writing each song. All the songs are written collaboratively and so each song has riffs and parts and decisions made by all of us...and they take a long time to finish. The songs on the album were written between 2006 and 2018. Degenerative Sequences and In Corrosion are the oldest of the bunch. Lost Necropolis was on our 2015 demo EP, but we were not completely happy how it turned out so we made some small changes and re-recorded it. I was adamant about remixing the 2 songs from the 7” as there were aspects of that session I wasn’t happy about. Lifeless / Mindless was an old Malformity song from the 90s that we refactored and recorded. The other 6 tracks were written between 2014 and 2018.
I searched all weekend, but in the end I found it! Sometime in the nineties, a friend recorded a tape of me with one song from the "Black Holes to Heaven" demo. It's a bit unusual, but could you introduce the band to us? When and how did you come into being? Please guide us through the history of MALFORMITY.
To clear some things up, we haven’t been together for 30 years. Wires have gotten a bit crossed in the explanation of how this incarnation of Malformity came to be. Dan and I (Eric) played together starting in 1991, in 1994 we formed Malformity properly, but split up back 1995. I largely dropped out of playing music in the late 90’s and Dan went on to play in other bands (Neuroblast, Burial Rites, Amoebic Dysentery, etc). I played in a couple other metal bands in the early 2000s (Southern Hostility, Eridian). In 2007 Dan, Craig and Billy formed Lectures on the Apocalypse and Glenn (General Surgery, Regurgitate) joined them in 2012. In 2014 Billy left the band and Dan asked me to join Lectures, and pitched the idea of reusing the name Malformity. So it truly wasn’t the same band. We just reused the old name and the 2 founding members of the original Malformity were in both incarnations. We refactored one of the old songs and put it on this album as a throwback. We have discussed possibly bringing up a few of the other old songs. But we found that just having the same 2 members with our vocals and sensibilities did start to naturally move the new songs a little closer to the older original Malformity style at times.
As for the Black Holes to Heaven demos, they were recorded on an old 6-track tape machine by the same friend who mixed this album (Jamie Uertz). We were all inexperienced and experimenting with recording techniques at the time with poor equipment. That would be one reason I’d be interested in modernizing and recording 3 of the other old songs (for exposure). It’s pretty awesome your friend put one of our old demo tracks on a tape (all the way in Europe)! I’m curious which song it was.
Let's go to the new record. The first thing that literally hits everyone in the face is the cover. In a word, amazing! There is a crumbling temple on it. The cover is dark, mysterious. I still have to look at it. It also seems to me that it perfectly depicts what is happening on the record. Who is its author and how did you get together?
A lot of discussion went into the cover art. For our previous two covers we engaged a friend Mike Michalski but for this one we wanted more of an oil-on-canvas style. The name of the album is a mix of two of the songs (“Monument to Decay'' and “Into Ruin”). We wanted a title that is foreboding and dark that matched the tone of most of the songs; eventually we decided on “Monumental Ruin”. For the cover art we wanted something that was a monument to societal/civilization collapse as that’s the theme of the majority of the songs; so we searched out a lot of artists and paintings. Dan came across Jorge Acinto’s (Portugal) artwork and liked his ability to attribute a large scale to objects, and found the piece that is the basis for the cover. We asked the artist to make a few changes and create a new piece that better matched our theme. We got something we loved in its imagery, color palette and mood. And from the beginning we knew we wanted to do a gatefold vinyl LP jacket with a piece of art that wraps around both sides so when you open it makes one wide image. The trick was also making sure the right side of it would make the perfect cover by itself. Additionally with each of our previous releases we updated the Malformity logo. This time we wanted a metallic look and our friend Jennifer “Jephi” Clark updated the logo, which I think looks awesome with this cover.
The album has a massive, dense, raw and dark sound. He literally nailed me to the wall. Where did you record, who is signed under the mix, mastering? How much did you talk about the result, as a band?
All that was 100% intentional. Our sound is our sound, despite the fact it comes from a lot of influences from many different death metal bands. We recorded it very piecemeal, at the perfect place for each component which turned out to be ideal with COVID. Drums were recorded in September 2019 at Orange Peel Recordings with Raheem Amlani (Arcadea). Guitars and some of the bass were recorded by Dan and Glenn in Glenn’s basement starting in November 2019 (finished in mid-2020). Vocals were recorded in March-April 2020 at Second Sight Sound with Alex Parra (Paladin/Sadistic Ritual). Finally we finished tracking bass, solos and mixing at Jamie Uertz’s home studio in Atlanta, finishing in January of 2021. So it was a long process and COVID probably made it longer, but it also allowed us to really focus on getting everything exactly how we wanted it. As I mentioned, our college friend Jaime was the mixing and mastering wizard on this album who has gone on to work with many underground and larger bands like Gojira and Anthrax. We spent a lot of time with Jaime creating the perfect sound and we put a lot of thought as a group into every choice. We are extremely happy with the results and believe we have created a memorable album.
Each band has a different way of composing. Some meet in a rehearsal room, others write at home. How does the new material MALFORMITY form? Are all the songs newly composed or are they also motifs that you had stored in the archive?
As I mentioned before, we write almost everything in the rehearsal space collaboratively. Each song has riffs by at least 2 members. Most riffs are written at home but we use Google Drive collaboratively also, uploading riffs and song chunks for the others to hear. The songs don’t really have motifs before they’re written, they are composed very organically with all instruments and we understand the feel of the song better once it is complete. The song names are decided upon later (we have a list of song titles which sometimes we use and sometimes we just come up with them individually). But every song comes about differently. For instance we knew Facemelt and Bloodgrinder (actually 2 short songs that we play together) would be in the style of deathgrind from the early 90’s…its essentially an homage to Earache’s Grindcrusher album with influences from Repulsion, Terrorizer, Morbid Angel, Napalm Death, Carcass, Bolt Thrower, and others. But other songs start with only 1 or 2 riffs and we see what kind of feel should come next and either find a previously existing riff or sometimes create something new on the spot. The running time of some songs can be longer but each one takes its own journey and the goal is for each song to be a real experience for the listener.
Many years have passed since the 1990s. MALFORMITY is a band composed of experienced musicians who also work in other packs. Nevertheless, times have changed a lot with new technologies. We have the internet, the recording studios are completely differently equipped, etc. Did you have to change your approach in any way? How have new technologies affected you as a musician in your personal life?
Hmm, back in the mid-90s Dan and I were inexperienced (and somewhat broke) college students. We had combo amps and inexpensive Peavey guitars that we’d had since high school. Nowadays we can afford to buy whatever we need. The changes in tech help us as a band write more collaboratively and being able to simply download all the files we recorded in a previous session really helped us be able to record this during the pandemic. But technology also brings its own new set of problems when going from one recording environment to another. Problems that we solved but still gave us some headaches along the way. Additionally we were able to use a Kemper amp modeler to do solos without the hassle of lugging amps and cabs and around.
For me, death metal has always been mainly about live concerts. When I stand down under the stage and look forward to the first song, it is always, even after thirty years, unrepeatable. What about MALFORMITY and live concerts? Do you play, will you play live? What about a tour?
We enjoy playing live. Thankfully we all live around a major metropolitan area that has a lot of shows and opportunities to open for touring bands and we have only gotten better and better live over the years. We have opened for some excellent bands over the years (Cannibal Corpse, Deicide, Suffocation, Brutality, Dark Funeral/Belphegor, etc). We all have careers and most of us have families so getting out of town takes a lot of coordinating. We haven’t played out of town very much over the years but are looking forward to playing some shows throughout the Southeast US once shows are a thing again (hopefully this summer). We would really like to get onto some small festivals in the next couple of years and hopefully Unspeakable Axe putting this album out will help us get our foot in those doors. I think we’d be up for some mini-tours in the future. We have some live video recordings on Youtube.
A lot of musicians don't listen to the style they play at all. Are you a collector, a fan? And are there any records that have appealed to you lately?
We all listen to death metal and especially the late-80s/early-90s classics. I think we write what we would like to hear. Dan listens to a large variety of metal and he and Craig are the big collectors. Dan has a large metal CD collection and Craig has a lot of metal CDs but also a diverse vinyl record collection across many genres like psych and prog rock, jazz and classical. Two of his favorite newer metal releases are “Sel de Pierre” by the French band Vous Autres and the new Thantifaxath EP. I am fully digital these days and listen to primarily death and black metal stuff on Spotify and Youtube. I typically gravitate to bands that are really catchy with repeatable choruses and such...and yet aren’t redundant or derivative. With a lot of the songs on this album you will find repeated choruses but in unpredictable song structures.
When you started playing in the 1990s, who was your role model? What was the main reason you picked up the instrument and started playing? How do you remember that time and what would you like to bring back? And what would you change?
For me (Eric) personally it was bass players who did vocals also; Tom Araya, Glen Benton, Jeff Walker, David Vincent, etc. I love metal and wanted to create it like most of us in the genre. As for what I remember and would like to bring back...catchy death metal. I know I sound like an old man.
What does death metal mean to you? Why did you choose this style? How did you get to it and what kind of musicians were your role models when you started? Do you perceive death metal "only" as music or is it also a lifestyle for you? You can look at this thing philosophically.
For me death metal is the ultimate expression of metal with extreme aggression. I listened to thrash in the late-80s/early-90s but slowly moved to death metal after hearing Sepultura’s “Arise” and Obituary’s “Cause of Death” and other death metal that was played on MTV’s Headbangers Ball (Napalm Death, Morbid Angel). It’s not so much a lifestyle for me (Eric), just my preferred music; I have a lot of other interests as well. I would say Dan is more of the metal as a lifestyle member. He has been a fixture in the southeastern US metal scene as a musician and a fan for many decades and almost everyone knows or recognizes him at any show he goes to. But of course he has a lot of other interests too.
What are MALFORMITY planning in the coming months? Thank you so much for the interview. I'm going to play the new "Monumental Ruin" again. It's great! Good luck and I hope we don't wait so long for the next record!
Thanks for reaching out to us! We’re currently lining up ordering all the merch that corresponds to this release (shirts, posters, patches, stickers, etc), which we should have available in the next few weeks. This summer we will release a gatefold vinyl LP of 9 of the main songs from the CD on black and hand-poured colored vinyl. I’d like to release 2 of the others not already on other releases on another 7” record, but we will have to see if that happens. We’ve already started writing the next album and already have a couple songs written. This time around we’re focused on shorter and somewhat faster songs while maintaining our style. There will probably be 9-10 songs on the next one. Again, we’re super stoked you enjoy the album as well as the positive response to the album so far and are really looking forward to playing live again. Hopefully we will have a chance to come play for you in the future!
Ave MALFORMITY! Zdravím do Spojených států. Zrovna poslouchám vaši novinku „Monumental Ruin“ a nemůžu se od ní odtrhnout. Je v ní vše, co mám na death metalu rád. Je surová, syrová, prašivá, temná a studená zároveň. Album se vám opravdu povedlo. Jak vznikalo a nejde se nezeptat, proč až teď, po třiceti letech existence?
Zdravím! Předně nás těší, že se ti album líbí! V uplynulém roce nás to stálo hodně práce a při psaní každé skladby jsme se opravdu hodně nadřeli. Všechny skladby jsme psali společně, takže každá skladba má riffy, části a rozhodnutí, která jsme udělali všichni dohromady... a trvalo dlouho, než jsme to dokončili. Skladby na albu byly napsány v letech 2006 až 2018. „Degenerative Sequences“ a „In Corrosion“ jsou nejstarší ze všech. „Lost Necropolis“ byla na našem EP z roku 2015, ale nebyli jsme úplně spokojeni, jak to dopadlo, takže jsme udělali několik malých změn a znovu ji nahráli. Byl jsem neoblomný ohledně remixování dvou skladeb z EP, protože tam byly aspekty, které mě nečinily šťastným. Lifeless / Mindless byla stará skladba MALFORMITY z 90. let, kterou jsme předělali a znovu nahráli. Dalších šest skladeb bylo napsáno v letech 2014 až 2018.
Hledal jsem sice celý víkend, ale nakonec našel! Kdysi v devadesátých letech mi kamarád nahrál kazetu s jednou skladbou z dema „Black Holes to Heaven“, Je fakt, že se mi ihned zmuchlala, ale já věděl, že vás znám! Je to sice trošku netypické, ale mohl bys nám kapelu představit? Kdy a jak jste vznikli? Proveď nás prosím historií MALFORMITY.
Aby bylo jasno, nebyli jsme spolu 30 let. Spojení se obnovilo, to jen na vysvětlení, jak k této inkarnaci MALFORMITY došlo. Dan a já (Eric) jsme spolu hráli od roku 1991, v roce 1994 jsme založili MALFORMITY, správně. Ale rozpadli jsme se až v roce 1995. Do konce 90. let jsem s hudbou v podstatě přestal a Dan pokračoval hrát v jiných kapelách (Neuroblast, Burial Rites, Amoebic Dysentery, atd.). Na začátku roku 2000 jsem hrál v několika dalších metalových kapelách (Southern Hostility, Eridian). V roce 2007 Dan, Craig a Billy vytvořili Lectures on the Apocalypse a Glenn (General Surgery, Regurgitate) se k nim připojil v roce 2012. V roce 2014 Billy opustil kapelu a Dan mě požádal, abych se připojil k Lectures a nadhodili myšlenku opětovného použití názvu MALFORMITY. Takže to opravdu nebyla stejná kapela, jen jsme znovu použili staré jméno a dva zakládající členové původních MALFORMITY byli v obou inkarnacích. Předělali jsme jednu ze starých skladeb a dali jsme ji na toto album jako „návrat“. Diskutovali jsme možnost oprášení několika dalších starých skladeb. Ale zjistili jsme, že to, že máme stejné dva členy a stejné vokály a vnímání, vedlo přirozeně k posunu nových skladeb občas trochu blíže k původnímu stylu MALFORMITY. Pokud jde o demo „Black Holes to Heaven,“ bylo nahráno na starém šestistopém kazeťáku stejným kamarádem, který mixoval tohle album (Jamie Uertz). Všichni jsme byli v té době nezkušení a experimentovali s technikami nahrávání se špatným vybavením. To by byl taky jeden z důvodů, proč bych se zajímal o modernizaci a nahrání třech dalších starých skladeb (pro představu). Je úžasné, že váš přítel nahrál jednu z našich starých demo skladeb na kazetu (a navíc v Evropě)! Zajímalo by mě, o jakou skladbu se jednalo.
Pojďme k nové desce. První, co každého doslova uhodí do obličeje, tak je obal. Jedním slovem úžasný! Je na něm rozpadající se chrám. Obal jsem temný, tajemný. Pořád se na něj musím dívat. Taky mi připadá, že perfektně znázorňuje to, co se na desce odehrává. Kdo je jeho autorem a jak jste se dali dohromady?
O obalu se hodně diskutovalo. Pro naše předchozí dva obaly jsme angažovali kamaráda - Mike Michalski, ale pro tento jsme chtěli spíše styl „olej na plátně“. Název alba je kombinací dvou skladeb („Monument to Decay“ a „Into Ruin“). Chtěli jsme temný název, který by odpovídal tónu většiny skladeb, nakonec jsme se rozhodli pro „Monumental Ruin“. Pro obal jsme chtěli něco, co bylo památkou společenského / civilizačního kolapsu, protože to je téma většiny skladeb, proto jsme prolustrovali mnoho umělců a obrazů. Dan narazil na umělecká díla Jorge Acinto (Portugalsko) a líbila se mu jeho schopnost přisuzovat váhu objektům ve velkém měřítku a našel kousek, který je základem obalu. Požádali jsme Jorge, aby provedl několik změn a vytvořil nový kus, který lépe odpovídá našemu tématu. Dostali jsme něco, co jsme milovali v jeho obrazech, barevnou paletu a náladu. A od začátku jsme věděli, že chceme udělat vinyl s uměleckým dílem, které se obepíná po obou stranách, takže když jej otevřete, vytvoří jeden široký obraz. Trik také spočíval v tom, že jeho pravá strana tvoří dokonalý obal sama o sobě. S každou z našich předchozích nahrávek jsme navíc aktualizovali logo MALFORMITY. Tentokrát jsme chtěli metalický vzhled a naše kamarádka Jennifer “Jephi” Clark aktualizovala logo, které podle mě vypadá s tímto obalem úžasně.
Album má masivní, hutný, syrový a temný zvuk. Doslova mě přikoval na zeď. Kde jste nahrávali, kdo je podepsán pod mixem, masteringem? Jak moc jste do výsledku, jako kapela, mluvili?
Všechno to bylo 100% úmyslné. Náš zvuk je náš zvuk, a to navzdory skutečnosti, že vychází z mnoha vlivů mnoha různých death metalových kapel. Nahrávali jsme po částech, na dokonalých místech pro každou složku, která se s Covidem ukázala jako ideální. Bicí byly nahrány v září 2019 v Orange Peel Recordings s Raheem Amlani (Arcadea). Kytary a některé basy nahráli Dan a Glenn v Glennově suterénu v listopadu 2019 (dokončeno v polovině roku 2020). Vokály byly nahrány v březnu až dubnu 2020 na Second Sight Sound s Alexem Parrou (Paladin / Sadistic Ritual). Nakonec jsme dokončili basy, sóla a mix v domácím studiu Jamieho Uertze v Atlantě, kde jsme skončili v lednu 2021. Byl to tedy dlouhý proces a Covid to pravděpodobně prodlužoval, ale také nám umožnil se opravdu soustředit na to, abychom dostali všechno přesně tak, jak jsme to chtěli. Jak jsem zmínil, náš kamarád Jaime byl kouzelníkem mixování a masteringu na tomto albu, který pokračoval v práci s mnoha undergroundovými a většími kapelami jako Gojira a Anthrax. Strávili jsme hodně času s Jaime vytvářením dokonalého zvuku a při každé volbě jsme hodně přemýšleli jako kapela. Jsme nesmírně spokojeni s výsledky a věříme, že jsme vytvořili nezapomenutelné album.
Každá kapela má jiný způsob skládání. Někdo se sejde ve zkušebně, jiný zase píše doma. Jak tvoří nový materiál MALFORMITY? Jsou všechny songy nově složené nebo se jedná i o motivy, které jste měli uložené v archívu?
Jak jsem již zmínil, píšeme téměř vše ve zkušebně společně. Každá skladba má riffy minimálně dvou členů. Většina riffů je psána doma, ale Google Drive používáme také společně, nahráváme riffy a skladby, které ostatní slyší. Skladby ve skutečnosti nemají motivy dříve, než jsou napsány, jsou složeny velmi organicky se všemi nástroji a po dokončení skladby lépe porozumíme pocitu oné skladby. O názvech skladeb se rozhodne později (máme seznam názvů skladeb, které někdy používáme a někdy je vymýšlíme individuálně). Každá skladba však vzniká jinak. Například jsme věděli, že Facemelt a Bloodgrinder (ve skutečnosti dvě krátké skladby, které hrajeme dohromady) budou ve stylu deathgrindu z počátku 90. let ... je to v podstatě pocta albu Grachecrusher od Earache s vlivy od Repulsion, Terrorizer, Morbid Angel, Napalm Death, Carcass, Bolt Thrower a dalších. Ale jiné skladby začínají pouze jedním nebo dvěma riffy a my podle pocitu víme, jak by to mělo pokračovat dále a buď najdeme dříve existující riff, nebo někdy vytvoříme něco nového na místě. Doba vzniku některých skladeb může být delší, ale každá se vydá svou vlastní cestou a cílem je, aby každá skladba byla pro posluchače skutečným zážitkem.
Od devadesátých let už utekla spousta let. MALFORMITY je kapelou, složenou ze zkušených muzikantů, kteří působí i v jiných smečkách. Přesto, doba se díky novým technologiím hodně změnila. Máme internet, nahrávací studia jsou úplně jinak vybavená atd. Museli jste nějak změnit i svůj přístup? Jak vás nové technologie ovlivnily jako muzikanty i v osobním životě?
Hmm, v polovině 90. let jsme s Danem byli nezkušení (a poněkud chudí) studenti univerzity. Měli jsme kombo zesilovače a levné kytary Peavey, které jsme měli od střední školy. V dnešní době si můžeme dovolit koupit vše, co potřebujeme. Změny v technice nám pomohly v tom, že můžeme tvořit víc společně a můžeme jednoduše stáhnout všechny soubory, které jsme nahráli na předchozí zkoušce a během pandemie. Technologie však přináší i vlastní novou sadu problémů při přechodu z jednoho nahrávacího prostředí do druhého. Problémy, které jsme sice vyřešili, nás ale po cestě potrápily. Navíc jsme měli možnost použít Kemper amp modeler k výrobě sóla bez potíží s taháním zesilovačů a hlav sem a tam.
Pro mě byl death metal vždy hlavně o živých koncertech. Když stojím dole pod pódiem a těším se na první skladbu, je to pokaždé, i po třiceti letech neopakovatelné. Co MALFORMITY a živé koncerty? Hrajete, budete hrát naživo? Co nějaké turné?
Baví nás hrát naživo. Naštěstí všichni žijeme v hlavní metropolitní oblasti, která má spoustu koncertů a příležitostí k předskakování kapelám na turné a my jsme se za ta léta zlepšovali a zlepšovali. V průběhu let jsme otevírali pro několik vynikajících kapel (Cannibal Corpse, Deicide, Suffocation, Brutality, Dark Funeral / Belphegor atd.). Všichni máme svou kariéru a většina z nás má rodiny, takže dostat se z města vyžaduje hodně koordinace. Za ta léta jsme moc nehráli mimo město, ale těšíme se, až budeme hrát několik koncertů po celém jihovýchodě USA, jakmile budou koncerty opět možné (snad letos v létě). Opravdu bychom se rádi dostali na několik malých festivalů v příštích několika letech a doufejme, že vydání u labelu Unspeakable Axe nám pomůže dostat se do těchto dveří. Myslím, že se v budoucnu chystáme na nějaké mini turné. Na Youtube máme několik živých nahrávek.
Spousta muzikantů vůbec neposlouchá styl, který hraje. Říká, že je jej přejedená. Jak to máš ty? Jsi sběratel, fanoušek? A jsou nějaké desky, co tě poslední dobou oslovily?
Všichni posloucháme death metal a hlavně klasiky z konce 80. a počátku 90. let. Myslím, že píšeme, co bychom rádi slyšeli. Dan poslouchá širokou škálu metalu a on a Craig jsou velcí sběratelé. Dan má velkou sbírku metalových CD a Craig má spoustu metalových CD, ale také rozmanitou sbírku vinylových desek napříč mnoha žánry, jako je psych a prog rock, jazz a klasika. Dvě z jeho oblíbených novějších metalových nahrávek jsou „Sel de Pierre“ od francouzské skupiny Vous Autres a nové EP Thantifaxath. V dnešní době jsem plně digitální a poslouchám hlavně death a black metalové věci na Spotify a Youtube. Obvykle tíhnu ke kapelám, které jsou opravdu chytlavé s opakujícími se refrény jako takovými ... a které přesto nejsou nadbytečné. U spousty skladeb na tomto albu najdete opakující se refrény, ale v nepředvídatelných strukturách skladeb.
Když si kdysi v devadesátých letech začínal hrát, kdo byl tvým vzorem? Co bylo hlavním důvodem, že si vzal do ruky nástroj a začal hrát? Jak na tu dobu vzpomínáš a co bys vrátil? A co naopak změnil?
Pro mě (Eric) osobně to byli basáci, kteří také zpívali - Tom Araya, Glen Benton, Jeff Walker, David Vincent atd. Miluji metal a chtěl jsem ho tvořit jako mnoho z nás v tomto žánru. Pokud jde o to, co si pamatuji a co bych rád vrátil ... chytlavý death metal. Vím, že teď zním jako staromilec.
Co pro tebe znamená death metal? Proč sis zvolil zrovna tento styl? Jak ses k němu dostal a jací muzikanti byli tvým vzorem, když si začínal? Vnímáš death metal „jen“ jako hudbu nebo je pro tebe i životním stylem? Klidně se můžeš na tuto stránku podívat i filozoficky.
Pro mě je death metal ultimátním vyjádřením metalu s extrémní agresivitou. Poslouchal jsem thrash na konci 80. / počátku 90. let, ale pomalu jsem se přesunul k death metalu poté, co jsem slyšel Sepulturu „Arise“ a Obituary „Cause of Death“ a další death metal, který se hrál na MTV Headbangers Ball (Napalm Death, Morbid Angel) . Není to pro mě tolik životní styl (Eric), ale moje oblíbená hudba. Mám také spoustu dalších zájmů. Řekl bych, že pro Dana je metal víc životní styl. Byl stálicí na metalové scéně na jihovýchodě USA jako muzikant a fanoušek po mnoho desetiletí a téměř každý ho zná nebo ho poznávají na každém koncertě, na který se vydá. Ale samozřejmě má také spoustu dalších zájmů.
Co chystají MALFORMITY v nejbližších měsících? Děkuji moc za rozhovor. Jdu si novinku „Monumental Ruin“ znovu pustit. Je totiž skvělá! Ať se vám daří a doufám, že na další desku nebudeme čekat tak dlouho!
Děkujeme, že jste nás kontaktovali! Aktuálně připravujeme veškerý merch, který je přidružen této nahrávce (trička, plakáty, nášivky, samolepky atd.), které bychom měli mít k dispozici v příštích několika týdnech. Letos v létě vydáme vinyl s devíti hlavními skladbami z CD na černém a ručně litém barevném vinylu. Chtěl bych vydat dva zbylé songy, které nejsou na jiných nahrávkách na dalším EP, ale uvidíme, jestli k tomu dojde. Už jsme začali psát další album a máme již napsaných několik skladeb. Tentokrát jsme se zaměřili na kratší a poněkud rychlejší skladby při zachování našeho stylu. Na dalším bude pravděpodobně 9-10 skladeb. Opakuji tedy, jsme nadšeni z toho, že se ti album líbí, stejně jako z pozitivních reakcí na album a opravdu se těšíme, až budete moci hrát znovu naživo. Doufejme, že v budoucnu budeme mít šanci zahrát i pro vás!
Když vystoupil z mlhy, vyděsil mě k smrti. Očekával jsem ho. Démona temnoty. Už jsme se potkali několikrát v mých zlých snech. Pokaždé měl v ruce nůž od krve a říkal mi, že jsem další na řadě. Tak takhle vypadá moje smrt? Představoval jsem si ji tedy jinak. Jako krásnou paní s jedovatým úsměvem. Jenže realita je krutější, ošklivější, syrovější. Stejně jako doom death metal italských MORTICULA REX. Setkáváme se v podzemí již podruhé a opět se jedná o tajemnou seanci pro vyvolávání duší zemřelých.
Pro pomalé melodie musíte mít talent, jinak vám je nikdo věřit nebude. Italové jsou uvěřitelní, to je pro mě nejen v tomhle stylu jeden z nejdůležitějších aspektů. Novinka "Autumnal Rites" je drásavým poselstvím z onoho světa. Zprávou ze záhrobí, u které umrznete a budete prokleti.
Hudba MORTICULA REX je opět postavena na pevných death a doomových základech. Album je ošetřeno studeným zvukem, songy jsou dlouhé, shnijí vám doslova v rukou. Občas na povrch vypluje inspirace klasickým metalem a skladby dostanou další zajímavý rozměr. Netřeba kapelu k někomu přirovnávat, lepší je poslouchat. Sednout si do rohu pokoje, zhasnout všechna světla a nechat na sebe desku působit. Najednou jsem vtažen do pochmurného děje, jsem pozván na panychidu. Truchlíme za dalšího dobrého člověka, který právě odešel. Mými společníky jsou démoni ze snů a album "Autumnal Rites". Užíváme si jednotlivé pasáže, oceňujeme nejen přístup kapely, ale i celkový dojem, který je jedním slovem vynikající. Když nahrávku poslouchám, tak mám chuť na další dlouhý výlet nekonečnými chodbami podzemí. Smrt, život, strach, smutek. Z hudby je cítím. Jsou hmatatelné, uvěřitelné. Album jakoby bylo opředeno záhadami a obsahovalo v sobě magickou přitažlivost. Musel jsme si jej pouštět stále dokola. Ztrácím se v mlze. A teď už mě prosím nechte. Potřebuji klid. Klid na "Autumnal Rites". Death doom metalový obřad! Velmi dobře!
Asphyx says:
When he came out of the fog, he scared me to death. I was expecting him. The demon of darkness. We have met several times in my bad dreams. He always had a blood knife in his hand and told me I was next in line. Is this what my death looks like? So I imagined her differently. Like a beautiful lady with a poisonous smile. But the reality is crueler, uglier, rawer. Like the doom death metal of the Italian MORTICULA REX. We are meeting underground for the second time and again it is a mysterious session for summoning the souls of the dead.
You have to have talent for slow melodies, otherwise no one will believe them. Italians are believable, this is one of the most important aspects for me, not only in this style. The novelty "Autumnal Rites" is a poignant message from the other world. A message from the grave, where you will freeze and be cursed.
The music of MORTICULA REX is again built on solid death and doom foundations. The album is treated with a cold sound, the songs are long, they literally rot in your hands. Sometimes the inspiration of classic metal comes to the surface and the songs get another interesting dimension. No need to compare a band to someone, it's better to listen. Sit in the corner of the room, turn off all the lights and let the board act on you. Suddenly I'm drawn into a gloomy story, I'm invited to a funeral. We mourn another good man who has just left. My companions are the demons of dreams and the album "Autumnal Rites". We enjoy the individual passages, we appreciate not only the approach of the band, but also the overall impression, which is excellent in one word. When I listen to the recording, I feel like another long trip through the endless corridors of the underground. Death, life, fear, sadness. I can feel them from the music. They are tangible, believable. The album seemed to be shrouded in mystery and contained a magical appeal. We had to play it over and over again. I'm getting lost in the fog. And now please leave me. I need peace. Calm down to "Autumnal Rites". Death doom metal ceremony! Very good!
Tracklist: 01. Scars (06:18) 02. The Great Devourer (04:13) 03. Autumnal Rites (04:58) 04. They Come Out at Dusk (01:09) 05. The Silence Within (05:57) 06. Days of Darkness (04:31) 07. Sleeping Among the Dead (07:38)
MALFORMITY - Monumental Ruin CD 2021, Unspeakable Axe Records
for english please scroll down
Kopali jsme několik metrů pod zem. V temných chodbách jsme postupně narazili na staré pohřebiště. Sáhl jsem rukou do tmy a nahmatal proraženou lebku. Ozval se divoký skřek a pavouci se rozutekli do všech stran. Musel se zde odehrávat nějaký tajný rituál, protože kosti jsou rozmístěny do podivných symbolů. Zatuchlina, zkažený vzduch, vypadá to, že nakonec všechny pohřbili zaživa. Nasávám atmosféru a říkám si, že nějak takhle vypadá pravý death metal.
MALFORMITY pocházejí ze Spojených států a datují svůj vznik do devadesátých let minulého století. Vydali tenkrát několik demonahrávek a potom až do roku 2015 uložili svoji činnost k ledu. Letos jsou opět zpět a lační po čerstvé krvi.
"Monumental Ruin" je album, které vychází ze stejných kořenů, jako nahrávky MONSTROSITY, BRUTALITY, MASSACRE, SINISTER, PESTILENCE, ale i třeba takových GRAVE nebo SEANCE. Mocné riffy, hutný zvuk, nahrubo nasekaná tma, to jsou hlavní poznávací znaky MALFORMITY. Pánové dokáží být suroví, syroví jako dávno pohřbená těla, ale skladby obsahují i ledově naléhavé melodie. Poslech nové desky připomíná výlet do podzemí. Po stěnách stéká smradlavá voda, pod nohama křupou zlámané kosti. Pomalu, ale jistě, se dostaneme až do obrovského sálu, do chrámu smrti. Songy jsou velmi dobře napsány, obsahují velké množství napětí, zajímavých momentů i černé energie. MALFORMITY připomínají bestii, která spala dlouhá léta zavřená v kleci. Hluboko pod zemí, v opuštěných katakombách Hádovy říše. Letos se probudili, roztrhli řetězy a není před nimi úniku. Způsobů, jakými můžete zemřít, je velké množství. "Monumental Ruin" patří k jedněm z nejkrutějších. Pochmurná atmosféra, hroby jsou exhumovány, nemrtví lezou z děr. Myslím, že návrat se kapele povedl na výbornou. Zatuchlina, zkažený vzduch, vypadá to, že zde nakonec všechny pohřbili zaživa. Nasávám atmosféru a říkám si, že nějak takhle vypadá pravý death metal. Vynikající zásek!
Asphyx says:
We dug a few meters underground. In the dark corridors, we gradually came across an old burial ground. I reached into the darkness and felt the pierced skull. There was a wild scream, and the spiders scattered in all directions. A secret ritual must have taken place here, because the bones are arranged in strange symbols. The musty, the rotten air, seems to have buried everyone alive in the end. I soak up the atmosphere and say to myself that this is how real death metal looks like.
MALFORMITIES originate in the United States and date back to the 1990s. At that time, they released several demos and then, until 2015, kept their activities on hold. This year they are back again and hungry for fresh blood.
"Monumental Ruin" is an album that comes from the same roots as recordings of MONSTROSITY, BRUTALITY, MASSACRE, SINISTER, PESTILENCE, but also such GRAVE or SEANCE. Powerful riffs, dense sound, roughly chopped darkness, these are the main hallmarks of MALFORMITY. The gentlemen can be raw like long-buried bodies, but the songs also contain ice-pressing melodies. Listening to the new record is reminiscent of a trip underground. Stinky water flows down the walls, broken bones crunch under your feet. Slowly but surely, we reach the great hall, the temple of death. The songs are very well written, they contain a lot of tension, interesting moments and black energy. MALFORMITIES resemble a beast that slept for many years locked in a cage. Deep underground, in the abandoned catacombs of the Serpent Empire. This year they have woken up, torn the chains and there is no escape from them. There are many ways you can die. "Monumental Ruin" is one of the cruellest. The gloomy atmosphere, the graves are exhumed, the undead climb out of the holes. I think the return to the band was excellent. The musty, the rotten air, it looks like they were all buried alive here in the end. I soak up the atmosphere and say to myself that this is how real death metal looks like. Excellent matter!
tracklist: 1. And I Beheld... 2. Perverse Apotheosis 3. Facemelt Bloodgrinder 4. Into Ruin 5. Monument To Decay 6. Degenerative Sequences 7. Immolated Archetype 8. False Dichotomy 9. Lost Necropolis 10. Lifeless Mindless 11. In Corrosion 12. Rapturous Damnation (Bonus Track) 13. Unraveling (Bonus Track)
Současný svět mi přijde pokřivený, zlý a ošklivý. Možná je to tím, že jsem žil dlouhé roky v temnotě a šílenství. Několikrát jsem překročil hranice našeho světa a ocitl se v jiné dimenzi. Říká se, že když poznáš jednou peklo, tak už nechceš jinak. Alespoň v hudbě to tak platí odnepaměti. ALTARAGE jsou death metalová skupina ze Španělska, jejíž osud sleduji dlouhodobě. Jedná se přesně o ten typ avantgardního smrtícího kovu, který je dnes poměrně často vyhledáván.
Osobně musím mít na podobnou muziku náladu. Riffy jsou totiž značně nepřehledné, zvuk nepropustný, skladby jako celek neuchopitelné. Pokud se snažíte najít řád a pořádek, tak jste zde rozhodně špatně. Tady se totiž hraje pro posluchače, kteří mají rádi disharmonie, šílenství a tmu.
Hluk, shnilé kusy masa, závoj z pavučin. Podobný přístup, jako mají kapely typu PORTAL, IMPETUOUS RITUAL, ABYSSAL, MITOCHONDRION, ULCERATE, DEATHSPELL OMEGA. "Succumb" je opět jako neotesaný, hrubý monolit, který vás vtáhne do sebe, rozseká na malé kousky a spálí na popel. Shnije vám v rukou a vy budete sedět a nechápat, co se to vlastně děje. Deska je samozřejmě skvělá, ale také nesrozumitelná, ošklivá. Nenechá vám vůbec nic zadarmo. Některé pasáže opravdu bolí, žhnou uvnitř. Musíte mít ale sílu a chuť jednotlivé motivy rozplést. Není to jednoduché, mnohého to také odradí. Jedná se o hnus a špínu, peklo, které nelze uchopit. Jiná dimenze? Možná, ale třeba jsou to jen poskládané ruchy a hlomoz, které vznikly v záhrobí. Kdo ví? Asi jen kapela. Pánové jsou samozřejmě skvělými muzikanty, kteří se snaží objevovat nová temná zákoutí. Někdy se tak stane, občas mi ale připadá, že tápou. Celkově se mi zdá tento styl tak trošku vyčerpaný, ale to bude asi jenom můj názor. Je vlastně úplně jedno, co si myslím, současný svět dávno není pro mě. Existuje jen tma, nenávist a ALTARAGE. Alespoň tak mi to při poslechu připadá. Esence nihilismu vypálená přímo do mozku!
Asphyx says:
Today's world strikes me as crooked, evil, and ugly. Maybe it's because I lived for many years in darkness and madness. I crossed the borders of our world several times and found myself in another dimension. It is said that once you know hell, you don't want anything else. At least in music, this has been true since time immemorial. ALTARAGE are a death metal band from Spain, whose fate I have been following for a long time. This is exactly the type of avant-garde deadly metal that is quite often sought after today.
Personally, I have to be in the mood for similar music. The riffs are very confusing, the sound impermeable, the songs as a whole incomprehensible. If you are trying to find order and order, you are definitely wrong here. This is where it is played for listeners who like disharmony, madness and darkness.
Noise, rotten pieces of meat, veil of cobwebs. Similar approach as bands like PORTAL, IMPETUOUS RITUAL, ABYSSAL, MITOCHONDRION, ULCERATE, DEATHSPELL OMEGA. "Succumb" is again like a rough, rough monolith that will draw you in, cut it into small pieces and burn it to ashes. It is rotting in your hands and you will be sitting and not understanding what is really going on. The record is of course great, but also incomprehensible, ugly. It won't leave you anything for free. Some passages really hurt, glow inside. But you must have the strength and desire to unravel the individual motifs. It's not easy, it also discourages many. It is disgust and dirt, hell that cannot be grasped. Another dimension? Maybe, but maybe it's just the folded noises and thunder that arose in the grave. Who knows? Probably just a band. Gentlemen are, of course, great musicians trying to discover new dark corners. Sometimes it happens, but sometimes it seems to me that they are groping. Overall, I find this style a bit exhausted, but it will probably only be my opinion. It doesn't really matter what I think, today's world isn't long ago for me. There is only darkness, hatred and ALTARAGE. At least that's how I feel when I listen. The essence of nihilism burned directly into the brain!
