Ave FARSOTH! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou historií FARSOTH.
Právě poslouchám vaši novinku „The Plague“ a připadám si, jako bych byl zavřený v nějaké kobce spolu s DISMEMBER, NIHILIST, ENTOMBED, ENTRAILS, BLOODBATH, CARNAGE, DESULTORY. Deska má skvělý švédský sound. Kde jste album nahrávali a jak jste s výsledkem spokojen? Mluvili jste nějak do výsledného zvuku?
Ohhh. To jsou ale mocná přirovnání. Děkuji za komplimenty. Všechno kromě bicích je nahrané doma. V dnešní době nepotřebuješ tolik vybavení, abys nahrál sám sebe. V podstatě stačí dobrý počítač, nějaké dobré špunty a slušná zvuková karta. Bicí jsou ale nahrané ve zkušebně Chrise Barkensjö (LIK). V době nahrávání jsme neměli bubeníka a Chris, který je náš dobrý kamarád, nám pomohl. K nahrávání bicích potřebujete (podle mého názoru) slušné mikrofony a někoho, kdo je umí nastavit. Album jsem mixoval já a jsme opravdu spokojení s tím, jak to dopadlo. Nejsem v žádném případě profesionál, jen jsem se snažil dosáhnout zvuku, který se mi líbil. My ve FARSOTH budeme mít samozřejmě vždy poslední slovo.
Jakým způsobem vznikal nový materiál pro „The Plague“? Jak vlastně tvoří/skládají FARSOTH?
Já píšu veškerou hudbu a Jocke Mikiver všechny texty. Prostě začnu s riffem a pak se nechám vést tím, co z toho riffu vyplyne. Málokdy ve skladbách něco měním, protože věřím, že první věc, která z procesu vzejde, je často ta nejlepší. Nesnažím se vytvářet nic nového, prostě píšu to, co se mi líbí.
„The Plague“ má mrtvolný morbidní obal. Autorem je můj oblíbený malíř Mark Riddick. Jeho práce se mi jako vždy hodně líbí. Jak jste vůbec nápad na obal vybírali a co má znázorňovat?
Mark je podle mého názoru jeden z nejlepších. Chtěli jsme, aby obal reprezentoval název naší kapely a texty skladeb. Farsot(h) znamená ve švédštině mor a texty jsou o různých morových ranách. Takže mít na obalu kostlivce a morového doktora prostě dobře sedí.
Kdo je autorem textů a o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?
Koukni na předchozí odpověď. :)
Novinka vyšla na CD u Kvlt und Kaos Productions. Label má v undergroundu velmi dobré jméno a odvádí skvělou práci, ale nelákalo vás vydat album u nějaké větší firmy? Oslovili jste nějaké? Jak jste vlastně spokojeni s Kvlt und Kaos Productions?
Ve skutečnosti ji nevydal Kvlt. Rozhodli jsme se s Kvlt rozloučit ještě před vydáním. Důvodem bylo jednoduše to, že jsme tak trochu chtěli pro kapelu jiné věci. Nemáme mezi sebou žádné rozepře a přejeme Kvlt do budoucna všechno nejlepší. Rozhodli jsme se vydat si album sami, protože jsme prostě měli pocit, že jsme s jeho vydáním čekali příliš dlouho. Poslat ho větším společnostem by vydání ještě více oddálilo. Možná se pokusíme vydat budoucí alba u nějakého většího vydavatelství, ale zatím nám přišlo správné vydat si ho sami.
Hrajete typický, klasický starý švédský death metal. Nikdy jste z téhle cesty neuhnuli, jste „ortodoxní“. Osobně je to jeden z důvodů, proč se mi vaše tvorba tolik líbí, ale nelákalo vás někdy zkusit hrát něco trošku jiného, nějak tvorbu FARSOTH ozvláštnit?
Jak už jsem řekl. FARSOTH se nesnaží dělat nic nového. Chceme jen dělat hudbu, která se nám líbí, a kterou bychom si sami koupili.
Když se dívám na jména muzikantů, jedná se o samé zkušené "veterány". Je hodně znát, že na sobě jako kapela pracujete. Jak často vlastně FARSOTH zkouší? Jste poctivou skupinou, která se pravidelně schází, nebo jste spíš pankáči, kteří tomu nechávají volný průběh?
Snažíme se zkoušet jednou měsíčně. Je opravdu těžké zkoušet víc, protože každý žijeme v jiné části země. Každý z FARSOTH dělá muziku už dlouho a většina zkoušek probíhá doma. Ale s tím, že opravdu rádi zkoušíme a využíváme k tomu každou příležitost.
Máte nějaký cíl, kterého byste chtěli dosáhnout? Pro někoho to je slavné vydavatelství, jiný si chce třeba zahrát se slavnou kapelu.
Naším cílem je vydávat alba, hrát živě a skvěle se u toho bavit. Myslím, že to je to, co chce většina kapel.
Jsou nějaké desky, které tě v poslední době oslovily?
LIK je v současnosti jednou z mých nejoblíbenějších kapel. Všechna jejich alba jsou úžasná.
Znáš, posloucháš nějaké kapely z České republiky?
Omlouvám se. Asi jsem slyšel nějaké kapely z ČR, ale nejsem člověk, který by hodně poslouchal hudbu. Když člověk neustále skládá hudbu sám, je fajn si od ní odpočinout, když zrovna neskládá.
Blížíme se k závěru a tak bych zkusil jednu více filozofickou otázku. Jak byste definovali styl zvaný švédský death metal? Čím pro vás tato hudba je a proč jste si vybrali právě tento styl?
Švédský death metal je pravděpodobně o něco melodičtější než ostatní death metal. Myslím, že to je, alespoň pro mě, hlavní důvod, proč mám švédský death metal rád. S tím, že mám rád i death metal z jiných zemí. Švédský death metal bývá také o něco groovovější než DM z jiných zemí. A já mám ten groove opravdu rád.
Co chystají FARSOTH v nejbližších měsících?
Nahrát druhé album a hrát co nejvíc živě.
Děkuji za rozhovor a přeji spoustu prodaných nosičů, stovky šílených fanoušků a tuny dobrých nápadů.
Moc díky za podporu a doufejme, že se v blízké budoucnosti potkáme na cestách. Měj se!
Až si pro mě jednou přijde dáma s kosou, budu se usmívat. Jsem připraven. Poslouchám celý svůj život smrtící kov a moc dobře vím, co mě čeká a nemine. Těším se na krvavé močály, na chladné kobky, na prokleté kostely. Už se nemůžu dočkat, až potkám ďábla. Mám na něj tolik otázek. V pekle, kam samozřejmě patřím, se bude hrát jenom ten nejlepší death metal. Nové album švédských CARNAL SAVAGERY budou mít v přehrávači určitě všichni démoni. Stejně jako já.
Spojuje nás víra v nekonečnou temnotu. V dlouhé stíny a zmrzlé kosti. Kapele jsme se u nás několikrát věnovali (odkazy na recenze a rozhovor naleznete dole pod článkem) a musím rovnou přiznat, že jsem se stal jejich věrným fanouškem. Líbí se mi, že hrají poctivě, uvěřitelně, s opravdovou jiskrou v oku. Vítejte v záhrobí!
Kapela ctí na sto procent odkazy svých předků. Zmínit musím samozřejmě vliv třeba legendárních DISMEMBER, ENTRAILS, GRAVE, SORCERY, WOMBBATH, ENTOMBED, INTERMENT. Ano, jedná se přesně o takový ten druh hrubého, surového švédského chřestění pytlem plným prašivých kostí. Ve skladbách se potkává nahrubo nasekaná tma, chlad a plesnivina. CARNAL SAVAGERY vás přikovají na zeď a vypálí vám na tělo cejch. Označkují si vás, aby se pak v pekle vědělo, ke komu patříte. Troufám si tvrdit, že se nahrávka opět povedla. A to nejen po formální stránce (parádní tradiční zvuk, nádherný obal), ale i co se týká songů jako takových. Jsou skvěle napsány, dobře se pamatují a doporučuji je poslouchat hodně nahlas. Teprve potom vyniknou nejlépe jednotlivé nuance. Švédové sice neobjevují nic nového (to zde také není účelem), ale dokáží ve mě probudit ty nejděsivější noční můry. Až si pro mě jednou přijde dáma s kosou, budu se usmívat. Jsem připraven. Poslouchám celý svůj život smrtící kov a moc dobře vím, co mě čeká a nemine. Těším se na krvavé močály, na chladné kobky, na prokleté kostely. Už se nemůžu dočkat, až potkám ďábla. Bude držet v ruce CD "Worm Eaten". Usmějeme se na sebe. Oba totiž budeme vědět, že tahle deska je vynikající. Death metal ukovaný z té nejlepší švédské oceli!
Asphyx says:
When a lady with a scythe comes for me one day, I will smile. I'm ready. I've been listening to death metal all my life and I know very well what awaits me and what I won't miss. I look forward to bloody swamps, to cold dungeons, to cursed churches. I can't wait to meet the devil. I have so many questions for him. In hell, where of course I belong, only the best death metal will be played. The new album of the Swedish CARNAL SAVAGERY will definitely be in the player of all demons. Just like me.
We are united by a belief in endless darkness. In long shadows and frozen bones. We have covered the band several times here (links to reviews and interviews can be found below the article) and I have to admit that I have become a loyal fan of theirs. I like that they play honestly, believably, with a real sparkle in their eye. Welcome to the grave!
The band honors the legacy of its ancestors one hundred percent. Of course, I have to mention the influence of the legendary DISMEMBER, ENTRAILS, GRAVE, SORCERY, WOMBBATH, ENTOMBED, INTERMENT. Yes, this is exactly that kind of crude, raw Swedish rattling with a bag full of dusty bones. Roughly chopped darkness, coldness and mold meet in the compositions. CARNAL SAVAGERY will pin you to the wall and burn a brand into your body. They mark you so that it will be known in hell who you belong to. I dare to say that the recording was successful again. And not only in terms of formality (great traditional sound, beautiful cover), but also in terms of the songs as such. They are well written, well remembered and I recommend listening to them very loudly. Only then will individual nuances stand out best. The Swedes do not discover anything new (that is not the purpose here either), but they can wake up the most terrifying nightmares in me. When a lady with a scythe comes for me one day, I will smile. I'm ready. I've been listening to death metal all my life and I know very well what awaits me and what I won't miss. I look forward to bloody swamps, to cold dungeons, to cursed churches. I can't wait to meet the devil. He will be holding the "Worm Eaten" CD in his hand. We smile at each other. Because we will both know that this record is excellent. Death metal forged from the best Swedish steel!
Přišli všichni. Živí i nemrtví. Do staré márnice, postavené v devadesátých letech minulého století. Podávány byly shnilé kousky masa v dřevěných rakvích a připili jsme si černým jedem. Čekalo se už jenom na kapelu. Zombie byly ten den poněkud neklidné. Těšily se, stejně jako já. Na švédské maniaky FARSOTH, kteří předvedli klasický, tradiční obřad. Nechtěli jsme je pustit z pódia. Připadal jsem si jako ve zlém, děsivém snu. Akorát to byla pravda.
Pod hudbou jsou podepsáni zkušení muzikanti. Když vám řeknu jména jako FACEBREAKER, EREB ALTOR, CARNAL FORGE, ONE HOUR HELL, DIARTYMA, tak bych nemusel dodávat nic dalšího. Přidejte si zvuk, o který se postarali Jari Kuusisto (mix), Jonas Lindstrom (master) a myslím si, že žádný poctivý fanoušek smrti nezůstane v klidu. Zmínit musím i jako vždy skvělý obraz od Marka Riddicka. Jedná se o surovou, morbidní hrobnickou práci, u které vám shoří vnitřnosti v plamenech. Masakr v márnici!
Základem je HM - 2W heavy metal boss pedal. FARSOTH jsou stejného druhu, jako jejich předchůdci DISMEMBER, ENTRAILS, GRAVE, ENTOMBED, NIHILIST, DEMONICAL. Přidávány jsou samozřejmě vlastní nápady, spousta zajímavých momentů a atmosféra velmi blízká smrti. Ostré riffy, které řežou tou správnou stranou nože, vokál bestie, zničující bicí. Kosti létají vzduchem, lebky pukají tlakem a uprostřed celého šílenství stojí kapela v okovaných botách a drtí vše živé i neživé. Album "The Plague" má v sobě velké množství nakumulované temné energie, tlaku a špíny. Vztek je zde podáván na víku od rakve. Stačí jej jen přijmout a vyzvat k tanci tu nejkrásnější zombie. Jsem hrozně rád, že jsem přijal pozvání na tenhle hororový večírek. Vám mohu nahrávku jenom doporučit. Pokud jste stejně jako já staří prašiví metaloví psi a zvedáte hlavu už jenom v momentech, když se hraje od srdce, poctivě, s pověstnou krvavou jiskrou v oku, tak neváhejte ani chvilku. Dostanete pořádnou porci nahrubo nasekaného masa, tmy a totálního šílenství. A pokud máte ještě navíc rádi chlad a zmrzlé kosti, tak budete určitě spokojeni. FARSOTH jsou jako silný rezavý buldozer, který se řítí přímo do pekla. Už se těším, až bude zase půlnoc. Nemrtví vylezou z děr a márnice bude zase jednou plná. Surový, syrový švédský death metal s příchutí temnoty a zkažené krve!
Asphyx says:
They all came. The living and the undead. To the old morgue, built in the 1990s. We were served rotten pieces of meat in wooden coffins and toasted with black poison. All we could do was wait for the band. The zombies were a bit restless that day. They were as excited as I was. To Swedish maniacs FARSOTH, who performed a classic, traditional ceremony. We didn't want to let them off the stage. I felt like I was in a bad, scary dream. But it was true.
The music is signed by experienced musicians. If I tell you names like FACEBREAKER, EREB ALTOR, CARNAL FORGE, ONE HOUR HELL, DIARTYMA, I wouldn't need to add anything else. Add the sound done by Jari Kuusisto (mix), Jonas Lindstrom (mastering) and I think no honest death fan will be left in peace. I must also mention as always great artwork by Mark Riddick. This is raw, morbid graveyard work that will set your insides on fire. Massacre in the morgue!
The basis is HM - 2 heavy metal boss pedal. FARSOTH are of the same kind as their ancestors DISMEMBER, ENTRAILS, GRAVE, ENTOMBED, NIHILIST, DEMONICAL. Added to this are of course their own ideas, lots of interesting moments and a very near death atmosphere. Sharp riffs that cut with the right side of the knife, beast vocals, devastating drums. Bones fly through the air, skulls crack under pressure and in the midst of all the madness stands a band in metal boots crushing everything living and inanimate. The album "The Plague" has a lot of accumulated dark energy, pressure and filth. The rage here is served on a coffin lid. All you have to do is embrace it and ask the most beautiful zombie to dance. I'm so glad I accepted the invitation to this horror party. I can only recommend this record to you. If, like me, you are an old mangy metal dog and you only raise your head when the music is played from the heart, honestly, with the proverbial bloody sparkle in eye, don't hesitate a moment. You will get a good portion of roughly chopped meat, darkness and total madness. And if you also like cold and frozen bones, you'll definitely be satisfied. FARSOTH are like a powerful rusty bulldozer going straight to hell. I can't wait until it's midnight again. The undead will come out of their holes and the morgue will be full once again. Raw, crude Swedish death metal with a taste of darkness and rotten blood!
tracklist:
01. Black Death
02. The Plague
03. Pain Master
04. World Demise
05. Rotten
06. Zombified
07. What I Kill Is What I Keep
08. Scarlet Black
09. Thorn Of Lies
band:
Jari Kuusisto - Guitars
Jonas Magnusson - Bass
Kristofer Elemyr - Guitars
Joakim Mikiver - Vocals
Swedish Death Metal with members from Ereb Altor, One Hour Hell, Facebreaker, Carnal Forge, and Diatryma
Artwork: Mark Riddick Logo: Jens Ryden Grafik Design: Jocke Mikiver Mix: Jari Kuusisto Master: Jonas Lindstrom
K náhrobku s nápisem XORSIST jsem se vždy rád vracel. V tomto hrobě je totiž pohřbena muzika, kterou mám rád. Shnilé kosti, bílá lebka, žalující do tmy. Exhumace starého death metalu dopadla na výbornou. Navštěvuji hřbitovy již dlouhé roky a vyhledávám kapely, které hrají poctivě, od srdce, s jasným cílem - všechny nás pohřbít zaživa. Hnilobné procesy byly zahájeny.
A vy si tak můžete užít old schoolový smrtící kov, jak vystřižený z devadesátých let minulého století. Maso odpadává od kostí v šílených rytmech, vše objímá chlad a špína. Jedná se o debut, který si ale nezadá s nahrávkami o hodně slavnějších smeček. Vítejte v dávno opuštěné márnici, ve které leží zohavená těla. Stačí pár prvních tónů a zombie se probouzejí.
Já i nemrtví tančíme v rytmech, které jsou všem notoricky známé. Ano, Švédi se inspirovali v undergroundových dějinách své země. Kapely jako GRAVE, NIHILIST, ENTRAILS, DISMEMBER, nověji pak třeba první nahrávky MIASMAL, stály určitě vzorem. To ale nic nemění na tom, že se deska opravdu velmi dobře poslouchá a naleznete na ní spoustu zajímavých momentů. Zvuk, obal, vše je nádherně morbidně stylové. XORSIST navíc přidávají pořádnou porci shnilého masa. Mají drive a sílu, které se dle mého skromného názoru nedají naučit. Jedná se o talentované muzikanty, o kterých myslím ještě hodně uslyšíme. V současné době spousta smeček věří už jen obyčejným, nudným krematoriím. Tahle kapela na to jde ale trošku jinak. Postaru, se šílenou jiskrou v oku. Vždyť co může být krásnějšího, než obejmutí od sexy zombie nebo exhumace starého hrobu? Ne, odpovídat nemusíte, my staří fanoušci víme své. Líbí se mi naléhavost, mráz i temnota, které z "Deadly Possession" doslova cákají na všechny strany (jako krev z proříznuté tepny, jak jinak). Vrátili jsme se v čase, do dob, kdy tenhle styl teprve vznikal. Můžete mi tvrdit a proklínat mě, že tady už všechno bylo a pánové jen opakují již dříve slyšené. Jenže já vím své. Pokývám spokojeně hlavou a pošlu vás do pekla! Tady se totiž hraje opravdově, ryze, uvěřitelně. Ortodoxní švédský death metal, který vás pohřbí zaživa! Skvěle!
Asphyx says:
I always liked to come back to the tombstone with the inscription XORSIST. Because buried in that grave is the music I love. Rotten bones, a white skull, lamenting in the dark. The exhumation of old death metal was excellent. I've been visiting cemeteries for many years now, looking for bands that play honestly, from the heart, with a clear goal - to bury us all alive. The rotting process has begun.
And you can enjoy old school death metal, as cut from the 1990s. Flesh falling off the bones in mad rhythms, cold and filth embracing everything. This is a debut that can be compared to the records of much more famous bands. Welcome to a long-abandoned morgue where mutilated bodies lie. Just the first few notes and the zombies wake up.
I and the undead dance to rhythms that are notoriously familiar to all. Yes, the Swedes were inspired by their country's underground history. Bands such as GRAVE, NIHILIST, ENTRAILS, DISMEMBER, and more recently the first MIASMAL records, were definitely inspirations. But that doesn't change the fact that the album is really very easy to listen to and you can find a lot of interesting moments on it. The sound, the cover, everything is wonderfully morbidly stylish. XORSIST also add a good portion of rotten meat. They have drive and power that in my humble opinion can't be learned. These are talented musicians that I think we'll be hearing a lot more about them. Nowadays a lot of bands just believe in plain, boring crematoriums anymore. But this band is going about it a little differently. Old school, with a crazy sparkle in their eye. I mean, what could be more beautiful than a hug from a sexy zombie or the exhumation of an old grave? No, you don't have to answer, we old fans know our stuff. I like the urgency, the chill and the darkness that literally drip from "Deadly Possession" in all directions, like blood from a severed artery. We've gone back in time, to a time when this style was just emerging. You can tell me and curse me that everything has been here before and the gentlemen are just repeating what they have heard before. But I know what I know. I shake my head in satisfaction and send you to hell! Because this is a real, pure, believable music. Orthodox Swedish death metal that will bury you alive! Great!
Ave GLUTTONY! I have never found any interview with you in Czech language. I will ask you first to introduce the band to the readers who do not know you yet. You can start from the beginning and take us through the whole history of GLUTTONY.
Hail Jakub! GLUTTONY was formed in 2009 by me, John and Max, after we had disbanded MY OWN GRAVE. One guy who truly understands the early days of Swedish Death Metal and was already involved in the early scene is Johan Jansson (INTERMENT, ex-DELLAMORTE, ex-CENTINEX, ex- REGURGITATE) so I asked him to sing on the first demo which he did. We recorded the Coffinborn demo mostly for ourselves but a few copies got circulated and one ended up at Rogga Johansson (PAGANIZER, RIBSPREADER, ex-DEMIURG) and he really digged it and told Roel at VIC RECORDS who also liked it so we signed with them for two albums. The debut album Beyond the Veil of Flesh turned out exactly like we wanted thanks to the great mix and master by Dan Swanö (ex-BLOODBATH, ex-EDGE OF SANITY). It was really hard to stay active as a band with Johan living 7 hours away so we decided to part ways and we brought in our friend Magnus Ödling (ex-DIABOLICAL, ex-SETHERIAL, ESCUMERGAMENT) on vocals. The debut album got great reviews and we did a few shows. Then we started writing the second album which became Cult of the Unborn. This album took longer to write since me and Magnus created a horror tale and wanted to make the album a theme album, telling the legend of The Casket Master raising the dead to life. This time around we choose Daniel Mikaelsson (SYN:DROM) as a producer because he did such a good job on our split with SORDID FLESH. I still think the album is strong song-wise, but I’m not as happy with the sound as on the first album. It also got mixed reviews – overall positive reviews but the sound was a watershed where some thought it was awful whereas others thought it sounded better than the debut. We played a few shows and started preparing for a tour with MOB-47 and CRAWL when the pandemic came. Since we couldn’t tour, we figured we might as well start writing a new album, so we did and that became the latest album, Drogulus.
This year, you have just released the new album „Drogulus“. Again, it's a dark, harsh and honest death metal. Did you access the recording process differently than last time or did you choose verified practices?
Actually we recorded this album in exactly the same way as Cult of the Unborn. We meet up for 2-3 hours and write a complete song and record it. We continue this process at each rehearsal until we feel we’ve run out of inspiration. Then we listen through the songs and decide what songs are good enough and which ones need adjustments (usually they all do). Then the second iteration starts where we re-arrange the songs and record them again. After that we listen one final time and decide which ones are good enough to be on the album. After that me and Magnus write the lyrics and we record it in our own studio, starting with drums, then guitars, then bass and finally vocals.
The new album seems to me more complicated, perhaps initially less accessible, at the same time incredibly dark and evil. Was it intentional? How did the album originate and how did you compose the music?
There are some Black Metal-minding musical parts on the new album but I think musically it’s actually very similar to our previous albums, but the new vocals overarch this and gives the impression of the music being harsher and more evil even though it’s quite the same. The reason for changing the vocals was the lyrical theme. We wanted to do an album dedicated to the universe of H.P. Lovecraft and subsequent, inspired authors. When it was time to record the vocals, the lyrics simply sounded better with a more high-pitched growl so we went with that. This is actually something we talk about in the Studio Diary on our YouTube channel as we are recording the vocals.
I have a „Drogulus“ in my MP3 player and I have to say that this album literally engulfed me. These are not just great ideas but also sound is simply devastating. I'm sitting in the tram, and suddenly I find myself shaking my legs. I have a feeling to start moshing. If I weren’t so old, I would probably start to. Where did you record and who is signed under mastering?
That makes me really happy to hear! I’m 41 myself but I find that I still want to write and perform the same fast and aggressive music as I did twenty years ago. A lot of people in my age shift towards softer and slower music and that’s fine but I simply can’t. If you can’t mosh to it, I don’t want to play it. We recorded the album in our own studio where we have recorded the two previous albums, but for mix and master we co-operated with Jonas Jönsson (BLACK BAY) who is a very talented yet unknown, local talent here in Sundsvall.
Who is the author of the lyrics on „Drogulus“? What are they talking about? Where do you get inspiration for themes?
On the two last albums, Magnus and I have written about 50% of the lyrics each. I wrote the lyrics to the title track. It started with me trying to find a title for the album that would encapsulate the vast lyrical theme. I stumbled upon the word Drogulus which means “Something that exists but whose existence cannot be verified because it is completely intangible” which to me is a perfect metaphor of what H.P. Lovecraft is conveying. In many of his books, he describes the monsters and beasts as hard to describe, explain, or fathom, so I found it to be the perfect title. Then when I wrote the lyrics for the title track I wanted to do the same: To write something that summarizes H.P. Lovecraft’s world of horrible beasts. For the chorus I used a line from the book The Case of Charles Dexter Ward which I found poetic and dark: “And of ye Seede of Olde shall One be borne”. Besides H.P. Lovecraft, for this album we also found inspiration in the works of Robert W. Chambers and Clark Ashton Smith.
Who is signed under the cover of „Drogulus“? I like his work very much. How did you choose the motif for the cover?
The cover was drawn by the artist known as Karmazid. I follow a lot of artists on Instagram and I always think a lot about what kind of esthetics would suit the music. I really like his raw and occult style so I contacted him and explained what we envisioned for the cover: some kind of Lovecraftian monster arising from the sea.
When we look back at the beginning ... What was the first impulse to found the band? And why the death metal? It's not the typical style which can would give you great "glory".
I grew up listening to Swedish Death Metal in the late 80’s, early 90’s. But for some reason when we formed our first Death Metal band MY OWN GRAVE we went for the more thrashy / Gothenburg style of Death Metal. So I’ve always had the desire to start a band playing Death Metal the old-school way and when MY OWN GRAVE disbanded in 2009 it turned out that Max (bass) and John (drums) felt the same way so GLUTTONY was formed. And you’re right, we didn’t start GLUTTONY and choose to play this type of music to get fame and fortune. I think with MY OWN GRAVE we had that rock star dream of making it big, but pretty soon we realized that there is a very select few Death Metal bands who do and I think they’ve all earned it. We wrote great Death Metal, especially the last album, Necrology, but we weren’t original in any way and did not deserve to make it big. So when starting GLUTTONY we decided we just wanted to start a band and play the type of music we love and grew up with. That has been the ambition from the start and I believe we have been consistent so far, staying true to our formula for how GLUTTONY should sound.
You come from Sweden and you play extreme death metal. Our readers would certainly wonder how the death metal scene works in Sweden. To tell you the truth, so lately I hear only the great new bands from there. Does this mean that the scene there is so strong at the moment? What about concerts, how many people coming to them?
I am very proud of the Swedish Death Metal heritage and that is what we try to honor with GLUTTONY. I would say that the scene has had its ups and downs but has always been strong with the old bands continuing and new great bands appearing each year. I think the pandemic hit the scene hard as with all live music but I’m seeing many of the gigs, tours and festivals re-emerging so I have high faith in the future of Swedish Death Metal. I’ve always liked the community and have met vey few rude fans or bands. When going to the shows, you meet people that you’ve met at concerts since you were 15 and that you share some kind of bond with for that reason. That’s one of the reasons I keep doing this and that’s what I like about the Death Metal community worldwide as well – it still feels like a strong subculture even though it’s not as active and steaming as it was in the early 90’s.
I have to ask. You live in Sweden, which is considered a strongly Lutheran country (61%). You play death metal. Do you have any problems with it? Do you get space in TV or in newspapers? How is life in your country affected by religion?
You have to understand that Sweden is a very non-religious country. It’s true that statistically a lot of people are registered with the Swedish church which is automatic when you’re born. But the number of people who are actually actively Christian is much, much smaller. Of course, during the years, often when I was young, there were situations with people commenting on our shirts and our lyrics but nothing more than that. We have a strong freedom of speech in Sweden and musically or lyrically I have never once stopped to wonder what people might say about the work we put out. Death and Black Metal are accepted musical genres so it would not be odd to see such bands in the media but it’s often the recognized bands like In Flames or Entombed who get the spotlight. Which I think they’ve earned, we’re comfortable with getting press in the underground media and have no strive to make it big. We only want to keep writing our music and get to play it live. Although I do miss touring in Europe, that was too long ago.
From your music it is possible to feel that you are influenced by strong Swedish old school death metal bands. How do you feel about it as a fan? Do you prefer the original death metal of the 1990s or do you get inspiration as well from the new albums? If yes so I am wondering which bands had the greatest impact on GLUTTONY.
I’m a bit traditional when it comes to Death Metal. Sometimes I say things like “but I do like the never stuff, like The Crown’s Deathrace King” only to realize that it was released 2000... I’ve realized that the Death Metal I listen to span somewhere from the mid 80’s till somewhere around the millennium. I try to listen to new bands sometime but I realize that the ones I like seem to play old-school Death Metal that sounds a lot like it could have been recorded in the early 90’s. As for influences, it’s not any particular band, it’s more like a mood or feeling that emanates from those bands. One record that for some reason always has stuck with me as inspiration is Ancient God of Evil by UNANIMATED. On that album I think they combined Death and Black Metal in a way that has inspired many songs I’ve written. And sound-wise there are of course albums like Left Hand Path and Slaughter of the Soul that you unintentionally define as a foundation. But my favorite band in the Swedish scene was always DISMEMBER. Since no song on any GLUTTONY album is intentionally inspired by any particular band or song I think it’s better for the fans to listen for themselves and let me know what they hear.
What about you and concerts in general? Are you a band that goes for concerts anytime you can or you are picky about where you will play? Do you have a dream, maybe a group you would like to go with for a tour or festival, a city where you would like to perform?
We really like playing live but living in the North of Sweden has limited us in many ways for instance when it comes to being booked in Europe. We have to charge more than a band from Malmö or Gothenburg for instance. But we’ve done several European tours with our previous bands MY OWN GRAVE, DIABOLICAL and SETHERIAL and we definitely want to do it again. So if there’s any organizers out there who are interested, please get in touch. We’re not picky. As for touring with any particular band I think BLOODBATH + GLUTTONY would be a great bill but there are so many other great bands as well. As for places to play on the bucket list, it would be fun to play in the U.S. since we have so many fans there and also in Japan or South Korea.
I'm going to listen again your new album „Drogulus“. I have to say that for me personally, this is basically a perfect death metal work. Totally inferno. I wish big success to your record and to get this album to as many people as possible. This album deserves it. I wish you all the best in your personal life. Whatever you do and the last words are yours. If you want to tell something to fans, labels, promoters, you have space here..... Thank you for the interview and I am looking forward to seeing you live!
Thanks Jakub, I’m very happy that you enjoy the album. As for any final words, keep an eye out next year for the LP release of Drogulus and if you want to book us, just reach out to info@gluttony.se
Ave GLUTTONY! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou historií GLUTTONY.
Nazdar, Jakube! GLUTTONY jsme založili v roce 2009 já, John a Max poté, co jsme rozpustili MY OWN GRAVE. Jedním z lidí, kteří opravdu rozumí počátkům švédského death metalu a byli zapojeni do rané scény, je Johan Jansson (INTERMENT, ex-DELLAMORTE, ex-CENTINEX, ex- REGURGITATE), takže jsem ho požádal, aby nazpíval první demo, což udělal. Demo “Coffinborn” jsme nahráli hlavně pro sebe, ale pár kopií se dostalo do oběhu a jedna skončila u Rogga Johanssona (PAGANIZER, RIBSPREADER, ex-DEMIURG), kterému se líbila a řekl o ní Roelovi z VIC RECORDS, kterému se také líbila, takže jsme s nimi podepsali smlouvu na dvě alba. Debutové album “Beyond the Veil of Flesh” dopadlo přesně podle našich představ díky skvělému mixu a masteringu od Dana Swanö (ex-BLOODBATH, ex-EDGE OF SANITY). Bylo opravdu těžké zůstat aktivní jako kapela, když Johan žil sedm hodin cesty od nás, a tak jsme se dohodli, že se naše cesty rozejdou. Přibrali jsme našeho kamaráda Magnuse Ödlinga (ex-DIABOLICAL, ex-SETHERIAL, ESCUMERGAMENT) na vokály. Debutové album mělo skvělé recenze a odehráli jsme několik koncertů. Pak jsme začali skládat druhé album, ze kterého se stalo “Cult of the Unborn”. Tohle album se psalo déle, protože jsme s Magnusem vytvořili hororový příběh a chtěli jsme z něj udělat tematické album, které by vyprávělo legendu o Vládci rakví, který oživuje mrtvé. Tentokrát jsme si jako producenta vybrali Daniela Mikaelssona (SYN:DROM), protože odvedl skvělou práci na našem splitku se SORDID FLESH. Pořád si myslím, že album je skladatelsky silné, ale nejsem tak spokojený se zvukem jako na prvním albu. Taky mělo smíšené ohlasy - celkově pozitivní recenze, ale zvuk byl zlomový, kdy někteří si mysleli, že je to hrozné, zatímco jiní si mysleli, že to zní lépe než debut. Když přišla pandemie, odehráli jsme pár koncertů a začali se připravovat na turné s MOB-47 a CRAWL. Protože jsme nemohli jet na turné, řekli jsme si, že bychom mohli začít skládat nové album a tak jsme to udělali a vzniklo z toho poslední album “Drogulus”.
Letos jste vydali stále čerstvou novinku „Drogulus“. Opět se jedná o temný, drsný a poctivý death metal. Přistupovali jste k nahrávání jinak než minule nebo jste zvolili ověřené postupy?
Toto album jsme vlastně nahráli úplně stejně jako “Cult of the Unborn”. Sešli jsme se na 2-3 hodiny, napsali kompletní skladbu a nahráli ji. V tom pokračujeme na každé zkoušce, dokud nemáme pocit, že nám došla inspirace. Pak si skladby poslechneme a rozhodneme se, které z nich jsou dost dobré a které potřebují úpravy (většinou je potřebují všechny). Pak začíná druhá iterace, kdy skladby přearanžujeme a znovu nahrajeme. Poté si je naposled poslechneme a rozhodneme, které z nich jsou dost dobré na to, aby se dostaly na album. Potom s Magnusem napíšeme texty a nahráváme je ve vlastním studiu, začínáme s bicími, pak s kytarami, pak s basou a nakonec zpěvy.
Nová deska mi přijde o nějaký řád komplikovanější, zpočátku možná méně přístupná, zároveň ale neskutečně temná a zlá. Byl to záměr? Jak vlastně album vznikalo a jakým způsobem jste skládali muziku?
Na novém albu je několik black metalových pasáží, ale myslím, že hudebně je vlastně velmi podobné našim předchozím albům, ale nové vokály to překrývají a vytvářejí dojem, že hudba je drsnější a zlejší, i když je docela stejná. Důvodem pro změnu vokálů bylo lyrické téma. Chtěli jsme nahrát album věnované vesmíru H. P. Lovecrafta a pozdějších, jím inspirovaných autorů. Když přišel čas nahrát vokály, texty prostě zněly lépe s vyšším growlem, takže jsme na to přistoupili. O tom vlastně mluvíme ve Studiovém deníku na našem YouTube kanálu, když nahráváme vokály.
Mám „Drogulus“ ve svém MP3 přehrávači a musím říct, že jsem jím doslova pohlcen. Nejsou to jen skvělé nápady, ale i zvuk, který je jedním slovem devastující. Sedím třeba v tramvaji a najednou se přistihnu, že si podupávám nohou. Mám sto chutí začít pařit. Nebýt už pán v letech, asi bych to i udělal. Kde jste desku nahrávali a kdo je podepsán pod masteringem?
To mě opravdu těší! Mně samotnému je 41 let, ale zjišťuji, že mám stále chuť psát a hrát stejně rychlou a agresivní hudbu jako před dvaceti lety. Spousta lidí v mém věku se posouvá k měkčí a pomalejší hudbě a to je v pořádku, ale já prostě nemůžu. Pokud se na ni nedá moshovat, nechci ji hrát. Album jsme nahráli ve vlastním studiu, kde jsme nahrávali i předchozí dvě desky, ale na mixu a masteringu jsme spolupracovali s Jonasem Jönssonem (BLACK BAY), což je velmi talentovaný, ale neznámý místní umělec tady v Sundsvallu.
Kdo je autorem textů na „Drogulus“? A o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?
Na posledních dvou albech jsme s Magnusem napsali zhruba polovinu textů. Já jsem napsal text k titulní skladbě. Začalo to tím, že jsem se snažil najít pro album název, který by vystihl rozsáhlé lyrické téma. Narazil jsem na slovo “Drogulus”, což znamená "Něco, co existuje, ale co nelze ověřit, protože je to zcela neuchopitelné", což je pro mě dokonalá metafora toho, co vyjadřuje H. P. Lovecraft. V mnoha svých knihách popisuje nestvůry a příšery, jako těžko popsatelné, nevysvětlitelné nebo neuchopitelné, takže mi to přišlo, jako dokonalý název. Když jsem pak psal text k titulní skladbě, chtěl jsem udělat totéž - napsat něco, co by shrnovalo svět strašlivých bestií H. P. Lovecrafta. Pro refrén jsem použil verš z knihy “Případ Charlese Dextera Warda”, který mi přišel poetický a temný: "And of ye Seede of Olde shall One be borne". Kromě H. P. Lovecrafta jsme pro toto album našli inspiraci také v dílech Roberta W. Chamberse a Clarka Ashtona Smithe.
Kdo je podepsán pod obalem novinky „Drogulus“? Jeho práce se mi hodně líbí. Jak jste vůbec motiv na obal vybírali?
Obálku nakreslil umělec známý jako Karmazid. Na Instagramu sleduji spoustu umělců a vždycky hodně přemýšlím o tom, jaký vizuál by se k hudbě hodil. Moc se mi líbí jeho syrový a okultní styl, takže jsem ho kontaktoval a vysvětlil mu, co si pro obal představujeme - nějakou lovecraftovskou příšeru vynořující se z moře.
Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“.
Vyrůstal jsem na švédském death metalu na přelomu 80. a 90. let. Ale z nějakého důvodu, když jsme založili naši první death metalovou kapelu MY OWN GRAVE, jsme se rozhodli pro thrashovější / Göteborgský styl death metalu. Vždycky jsem tedy toužil založit kapelu hrající death metal ve starém stylu a když se MY OWN GRAVE v roce 2009 rozpadli, ukázalo se, že Max (basa) a John (bicí) to cítí stejně, tak vznikli GLUTTONY. A máš pravdu, GLUTTONY jsme nezakládali a nerozhodli se hrát tenhle žánr kvůli slávě a bohatství. Myslím, že s MY OWN GRAVE jsme měli takový ten sen rockové hvězdy, že to dotáhneme daleko, ale celkem brzy jsme si uvědomili, že existuje jen pár vybraných death metalových kapel, kterým se to daří, a myslím, že si to všechny zaslouží. Skládali jsme skvělý death metal, hlavně na posledním albu Necrology, ale nebyli jsme nijak originální a nezasloužili jsme si, abychom se prosadili. Takže, když jsme zakládali GLUTTONY, rozhodli jsme se, že prostě chceme založit kapelu a hrát hudbu, kterou máme rádi a na které jsme vyrostli. To byla naše ambice od začátku a myslím, že jsme zatím byli konzistentní a zůstali jsme věrní našemu vzorci, jak by GLUTTONY měli znít.
Pocházíte ze Švédska a hrajete extrémní death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje ve Švédsku death metalová scéna. Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé nové smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?
Jsem velmi hrdý na švédské death metalové dědictví a to se snažíme ctít i s GLUTTONY. Řekl bych, že scéna měla své vzestupy a pády, ale vždy byla silná, staré kapely pokračovaly a každý rok se objevovaly nové skvělé kapely. Myslím, že pandemie zasáhla scénu tvrdě, stejně jako u veškeré živé hudby, ale vidím, že se mnoho koncertů, turné a festivalů znovu objevuje, takže mám velkou víru v budoucnost švédského death metalu. Vždycky jsem měl rád zdejší komunitu a potkal jsem jen velmi málo neurvalých fanoušků nebo kapel. Když chodíte na koncerty, potkáváte lidi, které na koncertech znáte od svých patnácti let a se kterými vás z toho důvodu pojí nějaké pouto. To je jeden z důvodů, proč v tom pokračuju, a to se mi líbí i na komunitě death metalistů po celém světě - pořád je cítit, že je to silná subkultura, i když už není tak aktivní a propařená jako na začátku 90. let.
Nedá mi to a musím se zeptat. Žijete ve Švédsku, které je považována za silně luteránskou zemi (61%). Hrajete death metal. Nemáte s tím nějaké problémy? Dostanete prostor třeba v televizi, v novinách? Jak je vůbec život ve vaší zemi ovlivněn náboženstvím?
Musíte si uvědomit, že Švédsko je velmi nenáboženská země. Je pravda, že statisticky je hodně lidí registrováno u švédské církve, což je automatické, když se narodíte. Ale počet lidí, kteří jsou skutečně aktivními křesťany, je mnohem, mnohem menší. Samozřejmě, během let, často když jsem byl mladý, docházelo k situacím, kdy lidé komentovali naše trička a texty, ale nic víc. Ve Švédsku máme silnou svobodu projevu a hudebně ani textově jsem se nikdy nepozastavil nad tím, co by lidé mohli říkat o tvorbě, kterou vydáváme. Death a black metal jsou uznávané hudební žánry, takže by nebylo divné, kdyby se takové kapely objevovaly v médiích, ale často se do centra pozornosti dostávají uznávané kapely jako IN FLAMES nebo ENTOMBED, které si to podle mě zaslouží. Nám vyhovuje, že se o nás píše v undergroundových médiích a nemáme žádnou snahu prorazit. Chceme jen dál psát naši hudbu a hrát ji naživo. I když mi chybí turné po Evropě, ale to už je moc dávno.
Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni silnou starou švédskou death metalovou školou. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na GLUTTONY největší vliv.
Co se týče death metalu, jsem trochu tradiční. Někdy říkám věci jako "ale mám rád novější věci, třeba The Crown's Deathrace King", abych si záhy uvědomil, že to vyšlo v roce 2000... Uvědomil jsem si, že death metal, který poslouchám, se rozprostírá někde od poloviny 80. let až někam do konce tisíciletí. Snažím se někdy poslouchat nové kapely, ale uvědomuju si, že ty, které mám rád, zřejmě hrají old schoolový death metal, který zní hodně podobně, jako by mohl být nahraný na začátku 90. let. Co se týče vlivů, není to žádná konkrétní kapela, spíš nálada nebo pocit, který z těch kapel vyzařuje. Jedna deska, která mi z nějakého důvodu vždycky utkvěla jako inspirace, je "Ancient God of Evil" od UNANIMATED. Myslím, že na tom albu zkombinovali death a black metal způsobem, který mě inspiroval k mnoha skladbám, které jsem napsal. A zvukově jsou tu samozřejmě alba jako "Left Hand Path" a "Slaughter of the Soul", která nechtěně definují základy. Ale mojí nejoblíbenější kapelou na švédské scéně byli vždy DISMEMBER. Vzhledem k tomu, že žádná skladba na žádném albu GLUTTONY není záměrně inspirovaná nějakou konkrétní kapelou nebo skladbou, myslím, že je lepší, když si to fanoušci poslechnou sami a dají mi vědět, co slyší.
Co vlastně vy a koncerty obecně? Jste kapelou, která jezdí po koncertech, co to jenom jde nebo si hodně vybíráte? Máte nějaký sen, třeba skupinu, se kterou byste chtěli vyrazit na turné nebo festival, město, kde byste chtěli vystupovat?
Opravdu rádi hrajeme naživo, ale život na severu Švédska nás v mnoha ohledech omezuje, například pokud jde o booking v Evropě. Musíme si účtovat víc než kapela z Malmö nebo Göteborgu. Ale s našimi předchozími kapelami MY OWN GRAVE, DIABOLICAL a SETHERIAL jsme absolvovali několik evropských turné a rozhodně to chceme zopakovat. Takže pokud by se našel nějaký pořadatel, který by měl zájem, ozvěte se. Nejsme vybíraví. Co se týče turné s nějakou konkrétní kapelou, myslím, že BLOODBATH + GLUTTONY by byl skvělý line up, ale je tu i spousta dalších skvělých kapel. Co se týče míst, která máme na seznamu, bylo by fajn zahrát si v USA, protože tam máme spoustu fanoušků a také v Japonsku nebo Jižní Koreji.
Jdu si vaši novou desku „Drogulus“ znovu pustit. Musím říct, že pro mě osobně se jedná v podstatě dokonalé death metalové dílo. Totální inferno. Přeji vám, aby se nahrávce dařilo, aby se dostala k co největšímu počtu fanoušků. Zaslouží si to. Přeji vám vše nejlepší i v osobním životě. Ať se vám daří a poslední slova jsou tvoje. Pokud chceš něco vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, máš prostor. Děkuji za rozhovor a už teď se těším, až vás uvidím někdy naživo!
Díky, Jakube, jsem moc rád, že se ti album líbí. Co se týče nějakých slov na závěr, příští rok očekávejte vydání LP “Drogulus” a pokud si od nás budete chtít cokoliv objednat, stačí se ozvat na info@gluttony.se.
Ave IN PAIN! I have been listening to your new album "The Thing from the Grave" for some time now and still I am discovering new and new pieces of darkness in it. I must admit that I expected good work from you but I didn´t expect that you were gonna kick so much ass. The album for me really did great. What are the reactions of fans, and what about their reviews?
Micke: Hi! Thanks. So far it’s been good. And it’s been a couple of hectic weeks mailing out orders, rehearsing and other band related stuff.
The album has a classic Swedish sound. Oh, nice, I'll tell you! Still, But I still have to compare it with your first demos, where the sound was even dirtier. How has your created process changed? Time and technical possibilities are different than in the 1990s.
Micke: Well we recorded the first demo on a 8 channel porta studio in a basement with a person that didn’t know anything about Death Metal. So the result was bad haha. Now we have played for 30 years and we have the opportunity to go to a better studio, the song writing is better and we can handle our instruments better.
How does IN PAIN make new songs? How is the process of creating new material itself? Who is the author of the music?
Micke: Nowadays Wegren, Nicklas and I write the music. I write all the lyrics and vocals arrangement. There’s a certain “frame” you have to stay in, it has to sound In Pain to pass through. Wegren and Nicklas know how to write an In Pain song so it’s not a problem. I have been writing songs since the beginning of the band so I definitely know. You present a whole song and we listen to it and make some changes if needed and after that it’s vocals and after that it’s good to go.
You've always had the wonderful covers of your records. Does it matter a lot on how the album, the cover, look like? Who is the author of the new release " The Thing from the Grave"?
Micke: Thanks. We want something that looks good and represents the music. For us it’s important to have a good cover. The artist is Ola Larsson. Ola has done work for Disma, Sulphur Aeon, Thy Primordial among others.
Who is the author of the texts and what they are discussing? Where do you get inspiration for themes?
Micke: Nowadays it’s me. They are about horror, gore, misanthropic, the occult etc. Inspiration comes from books and horror films. I really enjoy the old Hammer Films, so there’s a lot of inspiration for lyrics writing there.
Only you Micke remained from the original set. When I look at the Encyclopedia Metallum, the number of musicians who have gone through IN PAIN is respectable. How do you explain that?
Micke: Yes, that’s right. I’m one of the founding members and the only original member left. Well if you play for this long people will quit and find other things they’d rather do, some lost interest in music, some got family others wanted to play something else. Nothing strange really but like you said, there have been a few.
Like IN PAIN, you were at the birth of a phenomenon called „Swedish death metal“! I'd ask you to remind us a little. In our country, democracy was born in the nineties, and you were creating something new. How was the 1990s in Sweden? Do you remember how you set up the band? Me and my readers would wonder what it was at the beginning.
Micke: Yes, it was Loui and I who started this band. We met in school and started a Punk/HC band and In Pain developed from that. It was quite easy to start a band, you didn’t need your own stuff you could just borrow instruments and a rehearsal place for free. People and bands helped each other out in a whole other way back then. I don’t think it’s the same today. And back then there was no internet, some things are way easier today. Some things were better in Sweden during the -90’s and some things are better today.
Between 1994 and 2015, you have interrupted your activities. Why actually? What was the reason?
Micke: The band was on hold a year or two due to military service around -96. The band has always been more or less active. I mean we have recorded stuff between 1994 and 2015. For example the Warmachine demo and the War demo. We have been active in other bands during the years so that’s the main reason the band hasn’t been that active at some points.
You play typical, classic Swedish death metal. You have never been driven from this path, you are "orthodox". Personally, this is one of the reasons why I liked your work, but did you think about to try to play something else, to make IN PAIN sounds different?
Micke: We did a more experimental song once that should’ve been released on a compilation album many years ago but it was never released. Besides that we have stuck to the “In Pain sound”. We will continue on that path and develop it more but when you put on an In Pain album you’ll know what you get. If we want to play something else or make dramatical changes we will start another band instead, you don’t want to fool your fans.
Are you considering re-releasing the 1993 and 1994 demos? Maybe as a bonus to the CD? Let me ask you again, will this year's album be released on vinyl? What's your relationship with vinyls? Do you collect them? Do you have a large collection?
Micke: I’m actually going though old recordings, demos and VHS right now. I’m going to put together a compilation with old stuff. The plan was to release it this year but I think it will be next year. Part of the -93 and -94 will be on the compilation.
This years album will be released on vinyl 2023 through Regain/Helter Skelter & To The Death Records. I like the vinyl format and I buy vinyls but don’t consider myself a die hard collector. If I have many? Depends on who you ask. I haven’t counted my records in years but I think I have maybe around 1000, CDs way more.
We are approaching the end so I would try one more philosophical question. How would you define a style called Swedish death metal? What is this music for you and why did you choose this style?
Micke: Heavy, dark, melodic and crushing guitars maybe? It’s hard to describe really. Death Metal means a lot to me, it’s been a part of my life since my youth. As long as I have the energy to play Death Metal I will.
It was the music I wanted to play, simple as that.
What are the plans for IN PAIN in the coming months? Will you support the news with a longer tour and also visit us in the Czech Republic?
Micke: The plan right now is to get the band ready to play live. Our drummer decided to leave the band and we just found a new one so we are rehearsing the live set now and as soon as we are ready we will be able to play live again. Would love to play in Czech Republic, one day it will happen.
Thank you for your interview, and I wish you a great CD sales, hundreds of crazy fans, and a tons of good ideas.
Micke: Thanks Jakub, always a pleasure talking to you. Cheers!
Recenze/review - IN PAIN - The Thing from the Grave (2022):
