DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 10. prosince 2018

Recenze/review - CHAPEL OF DISEASE - ...And As We Have Seen The Storm, We Have Embraced The Eye (2018)


CHAPEL OF DISEASE - ...And As We Have Seen The Storm, We Have Embraced The Eye
CD 2018, Ván Records

 for english please scroll down

 Vždycky mě fascinovaly částečky prachu, které se vznáší v kuželech skomírajícího světla. Staré katakomby s malými okny. Říká se, že se někde v těchto místech zrodilo v dávných časech zlo. Něco na tom bude, mrtvá těla, která leží všude kolem, mají divný výraz ve tvářích. Krve by se ve mě nedořezal. Do kostí se vkrádá chlad a lehký závan studeného větru dává na vědomí, že jsem otevřel Pandořinu skříňku. Usedám na mramorový trůn a nechám se unášet neotřelými melodiemi nové desky německých CHAPEL OF DISEASE.

 Základem je opět starý prašivý death metal. Ten je ale rozvíjen, připomíná košatý strom, na jehož větvích sedí krkavci a čekají, až vypustíte duši. Novinka je nebývale pestrým albem, dotýkajícím se mocně i rocku. Připomíná noční můru, která ožila za denního světla. Mraky jsou těžké a má tvář zachmuřená. Proč někdo vyřízl ze všech obrazů na zdech oči?



"...And As We Have Seen The Storm, We Have Embraced The Eye" vychází se samé podstaty metalu a rocku (death metal z osmdesátých let a progresivní rock let sedmdesátých ve vzájemné symbióze). Perfektně vystavěné skladby v sobě mají obrovský náboj a jiskru. Kapela nejen že má svůj vlastní výraz a tvář, ale ještě navíc se jí povedlo složit hudbu, která se opravdu dobře poslouchá. Obdivuji zvuk i obal, ale hlavně určitý neklid, chvění, které se vznáší nad dobrým řemeslem jako hejno černých vran. Podvědomě cítím, že o tomhle je přesně umění. O předané energii, o uchopení mé maličkosti a celkovém podmanění mysli. CHAPEL OF DISEASE surfují po zpěněných vlnách přílivu. Slova již nestačí, lepší je se zavřít do pokoje a poslouchat. Jakoby ožily temné stíny, jakoby tma vydala další svědectví. Nová deska snese ty nejpřísnější požadavky a pokud posloucháte metal jako já srdcem, mohu vám album jen a jen doporučit. Až mě jednou pustí z mé kobky ven, budu "...And As We Have Seen The Storm, We Have Embraced The Eye" nasávat jako jemné částečky prachu každý den. Pocta věčnosti a vynikající záležitost!


Asphyx says:

I have always been fascinated by the particles of dust floating in the cones of dying light. Old catacombs with the small windows. It was reported that somewhere in these places in ancient times the evil was born. Maybe it’s true, dead bodies lying everywhere around have a strange look on their faces. I stand like frozen. The cold and light breeze of the cold wind is creeping into the bones, which indicate that I have opened Pandora's cabinet. I'm going to sit at the marble throne, and I'm going to drift along by the fresh melodies from the new album of the German CHAPEL OF DISEASE.

The basics here are represented again by old scabby death metal. But it is developing, reminds the patulous tree, on whose branches the Ravens are sitting and waiting for you to give up the spirit. The new record is an unusually miscellaneous album powerfully touching the rock music. It reminds the nightmare that came back to life in the daylight. The clouds are heavy, and my face is gloomy. Why did anyone cut out the eyes from all the paintings on the walls?

"... And As We Have Seen The Storm, We Have Embraced The Eye" arises from the basic essence of metal and rock (death metal of the eighties and progressive rock of the seventies in a mutual symbiosis). Perfectly built tracks have enormous charge and sparkle. The band not only has its own expression and face, but they also succeeded to write music which is really good for listening. I admire the sound and the cover art, but especially a certain restlessness, that is floating over a good craft like a flock of black crows. I unconsciously feel that this is precisely an art. About the transmitted energy, about grasping of myself and total conquest of the mind. CHAPEL OF DISEASE surfs on the foamy waves of the tide. Words are not enough; it's better to close yourself in the room and listen. As if dark shadows came back into life as if darkness had given further testimony. The new record bears the strictest demands, and if you listen to metal like me – by the heart, I can only recommend it to you. Once they let me out from the dungeon, I'm going to inhale the record "...And As We Have Seen The Storm, We Have Embraced The Eye" as fine particles of dust every day. A tribute to eternity; outstanding album!

TRACKLIST
1. Void Of Words (7:24)
2. Oblivious - Obnoxious - Defiant (7:30)
3. Song Of The Gods (7:12) 
4. Null (9:21) 
5. 1.000 Different Paths (6:17) 
6. The Sound Of Shallow Grey (9:49)

LINE-UP
Laurent T. - Vocals, Guitar
Cedric T. - Guitar
Christian K. - Bass
David D. - Drums

neděle 9. prosince 2018

Recenze/review - SADIST - Spellbound (2018)


SADIST - Spellbound
CD 2018, Scarlet Records

 Mám raději propracované a promyšlené horory. Nejde mi o prvoplánovou krev a zbytečné násilí, nějak na mě už nezabírá. Nebojím se, mnohem víc na mě působí staré černobílé psycho filmy. Obdivuji dodnes Alfréda Hitchcocka. Jeho hru s náladami, postupné gradování příběhu, na hrubo nasekanou temnotu, chvění. Mrtvých sice není tolik, ale dodnes ve mě zanechaly hlubší stopu než hromady hnijících těl. Jsem stará škola a dám jak u filmů, tak u hudby hodně na nápady, energii, atmosféru.

 Italští SADIST a jejich nová deska "Spellbound"  je parádní progresivní death metalovou hostinou. Jedná se, stejně jako u dobrých hororů, o vynikající záležitost, která uspokojí chuťové buňky všech hudebních gurmánů. Přiznám se, že takhle k večeru, když jsem otevřel okno do mrazivého města a pustil vše hezky nahlas, byl jsem novinkou doslova pohlcený.

Na "Spellbound" je krásně slyšet, jak kapela u skládání přemýšlela. Vše sedí v jednom mocném celku. Riffy, melodie, hororové vsuvky, přednášející hlas. Sedím u stolu s Normanem Batesem, chce to jen jediné, dovolit SADIST vstup do vlastní mysli. Dovedu pochopit, že mnohý posluchač odejde s nevolí a album si neužije, ale mě se nahrávka opravdu baví. Líbí se mi, že je jiná, než tuny ostatních rádoby progresivních smeček. Mám rád napínavé příběhy, obdivuji propojení death metalu s filmem. Perfektní je ale i zvuk, stylově laděný obal i celkové zpracování. Nevěřte hezkým tvářím, možná se za jejich maskami ukrývá šílený vrah. Život v ústraní, s podivnostmi, které ostatním přijdou úchylné. No a co, tak jsem si chtěl nechat jedno tělo pro sebe i po smrti. Znáte to, opuštěný dům na kopci nad městem. Když zahřmí a mraky jsou nízko, tak dostanete strach. Když si k tomu pustíte ještě "Spellbound", o morbidní zábavu je postaráno. Nechte si chutnat. Progresivní hororový death metal, u jehož poslechu vždy zvítězí temnota! Velmi dobře! 



sumarizace:

Progresivní death metalová kapela SADIST z Itálie letos vydala vynikající album. Splňuje všechny mé požadavky na ledovou, smutnou a temnou nahrávku, která mi zmrazila krev v žilách. Kapela působí jako skupina death metalových šlechticů z dávných dob, která nám přišla vyprávět příběhy plné tmy. Oceňuji skvělé nápady, temný hlas, připomínající krvelačné monstrum. Z "Spellbound" je cítit chlad, síla, jiskřivá energie i určitý smutek, který vás zcela pohltí. Při poslechu si přijdu jako lovec, čekající na svoji kořist. SADIST mezi nás letos hodili album, které vás uhrane, prokleje, rozloží na malé části. Stanete se členy jejich smečky a budete lovit jen samé temně studené melodie. Jsou nahrávky, které mě navěky proklejí. "Spellbound" je jednou z nich. Progresivní death metalové album, které je plné vznešeného chladu!


Asphyx says:

The progressive death metal SADIST from Italy released an excellent album this year. It meets all of my requirements for an ice, sad and dark record which froze my blood. The band is like a group of death metal noblemen from the past who came to tell stories full of darkness. I appreciate the good ideas and the voice which sounds like a monstrum. You can feel the cold, power, sparkling energy and certain sadness from the "Spellbound". During the listening I feel like a hunter waiting for his prey. SADIST threw an album among us this year which will bewitch you, curses you and spread you over a small pieces. You will become a member of their group and you will hunt only dark cold melodies. There are some records which will curse me forever. "Spellbound" is one of them. Progressive death metal album which is full of noble coldness!


Tracklist:
01. 39 Steps
02. The Birds
03. Spellbound
04. Rear Window
05. Bloody Bates
06. Notorius
07. Stage Fright
08. I’m the Man Who Knew Too Much
09. Frenzy
10. The Mountain Eagle
11. Downhill

band:
Trevor Sadist - lead singer
Tommy Talamanca - keyboards/guitars
Andy Marchini - bass guitar
Alessio Spallarossa - drums

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh sto sedmdesátý čtvrtý - Metalová panna


Příběh sto sedmdesátý čtvrtý - Metalová panna

 "Já se z toho jejího smíchu jednou poseru, jak se může někdo takhle blbě tlemit?: šeptla mi koutkem úst Jana, která seděla vedle mě v hospodě U Hymrů na tradiční páteční pijatice. Od dveří se na celé kolo smála Monika, moje nová holka. Vychovaná jako silně katolicky věřící, ale hodná a krásná jako obrázek. Už jen ty rty, melodie hlasu, tělo, ze všechno doslova sálalo mládí a oddanost ke mě. Ke klukovi, který se pořád nemohl vzpamatovat ze smrti své modré víly. A Jana s Prcalinkou žárlily. Protože Monika byla nová, neprožila s náma žádnou bolest. Taky o metalu příliš nevěděla nebo spíš nic. Byla metalovou pannou, nepolíbená naší oblíbenou muzikou.

 Znáte ženský, někdy jsou jak saně. Chápal jsem je a hrozně mi chyběli kamarádi. Za Prcalíka a Kytku jsem nikoho nenašel. Chodili jsme jim na hroby, rozmlouvali s nimi, vyprávěli jim co a jak, ale čas neúprosně utíkal a tu bylo na práci něco jiného, párkrát jsem se zdržel ve Škodovce a kadence našich návštěv u náhrobků se postupně snižovala. Najednou jsem se na boleslavský hřbitov vydával jen já, sám, někdy s Monikou, která musela čekat před vchodem. Ano, kaju se, byla mi věrná jako krásný pes a občas jsem jí lehce využíval. Na moji obranu budiž uvedeno, že s Kačenkou jsem chtěl být sám. Nikoho jiného jsem u sebe nesnesl.

 Vytrhne mě ze zamyšlení první zvýšený hlas. Prdelky vyjely na Moniku svorně jako by to měly nacvičený. Vhrkly jí slzy do očí a odběhla na záchod. Tak jsem měl ke svým kamarádkám ostrou řeč. Takhle by to nešlo, je to moje holka, chápete? Doprdele už, víte jak mi pomohla? Odpovědí mi byla výčitka, jak to, že s ní vůbec chodím, že se to ještě nesluší, je to moc brzy. Vzduchem létala slova, která bolela, ale aspoň se situace a názory vyčistily. Nakonec, jako vždy, zvítězilo dobro. U mých prdelek to tak platilo stonásobně a vždy. Jen prej měly strach, abych nepřemýšlel jen jak nějakej obyčejnej nadrženej chlap (což jsem ale tak trochu byl).

 "Co s tebou ale uděláme, vždyť ty si normálně metalová panna, ty fakt neznáš vůbec žádnou kapelu?": rozebírala Jana Moniku a ta na ní koukala jako Ježíš. Oni to mají věřící asi nacvičený, ten výraz, že vám odpouští, pořád všechno všem odpouští a NASLOUCHAJÍ. Nikdy se nenaštvala, asi si všechnu energii šetřila do postele. Neumím si to vysvětlit, ale klučičí kamarádi mi začínali chybět čím dál tím víc. Holky se rozhodly, že udělají z Moniky metalistku. No potěš koště, to dopadne. Víra naše ji uzdraví!

 Doporučil jsem raději Iron Maiden, na kom jiném taky začít a Železná panna, dívka se tak nějak k situaci hodila nejvíce. Bylo to krásné, sledovat, jak někdo, heavy, thrashem, doomem a rockem dosud nepolíbený, začíná objevovat muziku, kterou vy posloucháte už takovou dobu. Monika byla nadšená, můj walkman byl sice starý a nedokonalý, ale když jsem ji viděl ve sluchátkách, jak objevuje, nasává první tóny, byla překrásná. Usmívala se, občas vyjekla radostí (i překvapením), to když začala nová skladba a mocné nástupy. "Dneska si propadla peklu, děvče, poznala si metal a jak znám Smrťáka, to taky není žádnej anděl": smála se Prcalinka a já si zase jednou uvědomil, co všechno už jsme s metalem zažili. Z kolika depresí mě vytáhl, kolikrát mě nakopl, uklidnil.

 Byla jak prvnička, nadšená a o ničem jiném ten večer nemluvila. Sledoval jsem mezi půllitry ty tři krásné tváře, viděl jsem, že z nich nakonec budou kamarádky na život a na smrt. Trvalo to dlouho a není divu, já a Kačenka jsme vždycky bývali jako jedno tělo i duše. Monika byla úplně jiná a nemohly si na ní po mém boku zvyknout, možná i moc naivní a pro mě jí bylo škoda, ale lajna osudu se dál vlnila a já nechával všemu volný průběh. Po několika pivech jsem si vždycky říkal, že bych ji možná mohl i milovat, ale pak jsem se ráno vedle ní probudil (když její rodiče odjeli na víkend na chalupu) a v ten moment jsem nemohl srdci poručit. Pořád jsem z něj ještě krvácel.

 Opilí jak zákon káže se potácíme ulicí. Monika nadšeně křičí texty Iron Maiden, chce ihned s náma na koncert (počkej, ať toho na tebe není moc najednou, musíš si v hudbě najít hlavně radost), blábolí, pořád mě líbá a děkuje (že poznala metalové peklo, což je u křesťanské dívky na pováženou, dělám si z ní srandu). Strčím jí do kapsy u bundy pár kazet, snad se nebude fotr zlobit. Zase je tu lampa, svědek všech zamilovaných. Teplé tělo, zavolej zítra. Francouzák, visí mi na rtech, jsem pro ní princ v džínové bundě poseté nášivkami. Odstrčí mě dozadu, aby mě neviděl její otec. Zahlédnu poprvé jeho divnej ksicht. Křičí na ni, kde se to zase toulá a že doufá, že se někam nezaběhla jako toulavá kočka. Zamrazí mě, takhle se k dcerám nechová (ten hlas je hnusnej), ale už jsou tu koleje, jdu přes Škodovku. 

 Doma jsem ze všech těch holek nadrženej, zároveń hrozně smutnej, protože okna netěsní a vítr mi svou melodií připomíná šepot Kačenky, když jsme spolu lehávali na chalupě v Jizerkách. Snažím se myslet na Moniku, na to, jak z ní uděláme metalistku a jak jí zítra udělám i jinak, jo! Když vám někdo přinese své srdce na stříbrném podnose, tak se neodmítá. Nemohl jsem. Nešlo to. Na to byla Monika až příliš pěkná, milá a hodná. Raději vstanu brzy, zamyslím se nad tím, proč vlastně doopravdy žiju jen o víkendech a přes týden jen přežívám v továrně. Připravím si seznam, se spoustou základních metalových a rockových kapel. Poskládám do žebradla kazety a jdu na Rozvoj.

 Čeká na mě na rohu. Ihned se na mě vrhne. Jo, je to ženská přímo pro mě. Obětavá, snáší s klidem ty mé nálady, je žhavá a sexy. Samice, s dlouhými blonďatými vlasy. Typově úplně pravý opak Káči. Vezmu ji za ruku a cítím, jak se zachvěje. Ona mě opravdu miluje. Usměju se, moc často jsem to za poslední měsíce nedělal, ale teď musím a konečně se za to nestydím. Poskakuje kolem mě a prosí mě, jestli jsem ji připravil nějakou novou muziku. Tak ji vezmu na panely.

 Proběhne poměrně rozpačité představování. Kluci, i holky jsou dost odtažití. Ale jen do doby, než přijde Jana s Prcalinkou. Otevřeme pivo, Monika je nadšená, jací jsou všichni hodní a pohodáři. Nakonec ji mezi sebe vezmou. Smečka zafungovala. Nechám je chvilku být, ať se navzájem otrkají a pak v tom mrazu a sychravu usedneme na nejvyšší panel. Jako za starých časů. Já a moje metalová panna. Nasadím ji sluchátka, jdu na to pomalu, polehounku, nejdřív Paradise Lost, Saxon. Magie místa, slunce už je pěkně nízko a brzy bude tma. Vše, celý den utekl hrozně rychle. Jdu dolů, pro pivo a když stoupám k Monice, tak z jednoho úhlu mě málem zatrne, vypadá úplně stejně jako Kačenka. Lahváče mi vypadnou z rukou a roztřískají se. Někde pode mnou se ozve smích.

 Otočím se a běžím do lesa. Musím být chvilku sám. Se mnou to děvče, nebudeš mít ještě dlouho lehké. Vybrala sis těžkou a trnitou cestu. Chodit s klukem, kterýmu zemřela holka ošklivým způsobem a ještě s mojí povahou, nechci ti ubližovat. Tohle všechno si myslím, ale není to pravda, říkám to nahlas Monice, která za mnou vyběhla do tmy. Je statečná. Silná, možná stejně šílená jako teď já. Buď ráda, že jsi nikdy nepoznala tolik bolesti. Jsi jako nepopsaný papír, tak nevinná. A já mám být ten, kdo tě zkazí? Fakt to chceš? Opravdu. Kývla hlavou na souhlas a políbila mě. Pustil jsem ji do sluchátek Agenta Orange. Chvíli stála, vypadala jak v šoku. 

 Pak se začala kývat do rytmu, podupávat, pařit, ale ne tak, jak jsem to dělávali my, vypadalo to spíš jako tanec jihoamerických indiánů. Poprvé jsem ji opravdu upřímně objal. Byla nádherná. Moje metalová panna. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 8. prosince 2018

Recenze/review - FLESH CONSUMED - Hymn for the Leeches (2018)


FLESH CONSUMED - Hymn for the Leeches
CD 2018, Sevared Records

 Měl jsem pocit, že ve mě hlodá nějaká obrovská zubatá příšera. Přímo v mé hlavě, kde se krvelačně zakusuje do šedé kůry. Bolest, tlak a strach. Často jsem se budil v noci, se záchvaty paniky. Říká se tomu šílenství. Diagnóza zněla jasně. Víte, příliš dlouho jste žil ve stresu a napětí. Teď máte dvě možnosti. Buď vás nadopujeme do konce života prášky a zavřeme do klece a nebo si najdete svůj vlastní ventil. Nadechl jsem se, vypustil páru a měl jasno během několika chvil. Mě nedostanou, já mám muziku.

 Přišel jsem domů a nádherně se uvolnil u nové desky brutálních death metalových maniaků FLESH CONSUMED. Splnili přesně svůj účel. Jejich precizní, technicky velmi náročný a absolutně devastující zásek mi očistil mozek od všeho zbytečného. Připadal jsem si jak po meditaci. Klidný, spokojený a bez starostí. Masakr mé hlavy!



"Hymn for the Leeches" vás rozdrtí ve stylu SUFFOCATION, CRYPTOPSY, DEEDS OF FLESH i starších GORGUTS. Nahrávka je velmi dobře zvukově ošetřená, vše je dnešním způsobem hlasité, výrazné a bolestivé. Obal jest stylový, zdá se mi takový obyčejný, ničím zvlášť zajímavý. Troufám si tvrdit, že fanoušci brutality v death metalu se ocitnou na vrcholu blaha. Budou mít proč, osobně se mi líbí, jakým způsobem kapela ke skladbám přistupuje. Není to jen bohapusté přehrávání stále stejných postupů, ale snaží se dodat pro mě tolik důležitou atmosféru. Desku asi nebudu poslouchat každý den a vynášet ji do pekla, ale je nezpochybnitelným faktem, že ve chvílích stresu mi přišla velmi vhod. Pokud tedy obdivujete nekompromisní riffování a hutnou krev, stříkající z čerstvých ran, tak neváhejte. Velmi dobře zahraná definice brutality!


sumarizace:

"Hymn for the Leeches" je klasickou odpovědí na styl, který se vyznačuje především brutalitou, rychlostí a šílenstvím. FLESH CONSUMED se svého úkolu zhostili velmi dobře. Drží se tradice, ničím sice nevybočují, ale určitě se jedná o desku, které u mě nezapadne. Pokud máte rádi třeba SUFFOCATION, CRYPTOPSY, DEEDS OF FLESH i starších GORGUTS a podobné choré záležitosti, myslím, že byste mohli být spokojeni. Takže přátelé, do rukou všichni sekery, motorové pily, sekáčky na maso a jdeme na to! Tohle album řeže a pálí, jak to umí jen ti nejzkušenější patologové. Brutální death metalové album, u kterého z vás poteče krev! Zabijácká práce!

Asphyx says:

"Hymn for the Leeches" is a classic response to the style which is characterized mostly by brutality, speed and madness. FLESH CONSUMED did their job very well. Although they follow traditions and they do not switch out from their path, it is still an album which will be noticeable in my collection. If you for example like the band SUFFOCATION, CRYPTOPSY, DEEDS OF FLESH and (old) GORGUTS and other similar bands, I think you will be satisfied. So friends, take your axes, chainsaws, meat cutters and let´s go! This album cuts and burns, just like the most experienced pathologists can. Brutal death metal album which will make you bleed! Killing job!

Tracklist:
1. I Am Your Master
2. Bow Before Me
3. Eulogy Engraved By The Wicked
4. Serpent Amongst Mice
5. Chained To My Dominion
6. I Reign Supreme
7. Wither At My Feet
8. Alpha Omega
9. Decimate All
10. Lay Them To Waste
11. Denied Life

band:
Corey Athos(Vocals), Shaune Kelley(Guitars), Adam Davidson(Guitar), Chuy Camacho(bass) , Shane Elwell(Drums)

pátek 7. prosince 2018

Recenze/review - OUTER HEAVEN - Realms of Eternal Decay (2018)


OUTER HEAVEN - Realms of Eternal Decay
CD 2018, Relapse Records

 for english please scroll down

 Lití rozžhaveného olova do chřtánu. Dnes zemřeš, příteli. Celý život si jen lhal a vytržený jazyk mi přijde malým trestem. Oči ti vylezou z důlků a střeva se rozpadnou v obrovské bolesti. Hoď kamenem, kdo jsi bez viny. Zločin a trest, oko za oko. Jsem tvým katem a vydáme se spolu do mokvajících bažin smrti. Tvé utrpení tě očistí. Navěky, amen. Za zvuků nové desky amerických maniaků OUTER HEAVEN je příjemné lámat všechny kosti v těle.

 Přiznám se, že takto syrovou a surovou desku jsem již dlouho neslyšel. Opravdu připomíná nekonečné mučení v podzemních kobkách, kdy se lidský život stává jen kusem špinavého masa. Vezmi potřebné nástroje a vyfrézuj mi do hlavy hlubokou drážku. Úplně stejným způsobem, jako to umí OUTER HEAVEN.


Odkazů na jiné kapely lze u "Realms of Eternal Decay" vysledovat spoustu. V některých momentech mě napadají DEMILICH, v jiných MORBID ANGEL, ale třeba i ASPHYX, SCORCHED, BLOOD INCANTATION, případně BEHEMOTH (Demigod). Má přirovnání berte ale jen jako vodítko, jinak jsou OUTER HEAVEN poměrně originálním tělesem. Hlavním je pro mě ale stejně nakonec tah na branku, předané emoce a tlak, které musím ze skladeb cítit. Všeho mi dopřávají dostatek. Z očí mi teče krev, vnitřnosti jsou napadeny snětí, umírám pomalu, opuštěný a marně vzpomínám na doby, kdy jsem byl jen obyčejným katem. Skvělý, drsný a ošklivý je zvuk, perfektní obal a vynikající je i vokál, u kterého vás bude mrazit v zádech. OUTER HEAVEN jsou pro mě velkým překvapením a deskou, která mi od počátku koluje v krvi jako zákeřná choroba. Mix deathu, doomu, ale i kousků hard core mi dělá moc dobře. Asi si půjdu koupit provaz a vyhlédnout nějaký hezký strom. Tohle album totiž neskutečně bolí. Vynikající zásek!



Asphyx says:
Pouring molten lead into his mouth. You will die today, my friend. All your life you just lied, and tongue torn off is just a small punishment. Your eyes will get out of the sockets and the intestines will fall apart in great pain. Throw a stone, who are without guilt. Crime and punishment, eye for eye. I'm your executioner and we'll go together in the wet mounds of death. Your suffering will cleanse you. Extensions, amen. With the sounds of the new album of American maniacs OUTER HEAVEN it is nice to break all the bones in the body.

I admit that I have not heard such a raw record. It really reminds of endless torture in underground dungeons, when human life becomes just a piece of dirty flesh. Take the tools you need and cut a deep groove in your head. In exactly the same way as OUTER HEAVEN can do.

Links to other bands can be traced at "Realms of Eternal Decay" a lot. At some moments I think about DEMILICH, in other moments MORBID ANGEL, but as well ASPHYX, SCORCHED, BLOOD INCANTATION, or BEHEMOTH (Demigod). My comparison take just as a support, because otherwise OUTER HEAVEN are a relatively original band. But the main thing for me is the end of the goal, the emotion and the pressure I feel from the tracks. Everything is enough for me.

Blood is flowing out of my eyes, the intestines are infested with anger, I'm dying slowly, deserted, and I hardly remember the times when I was just an ordinary executioner. Great, harsh and ugly is the sound, the perfect cover and the excellent vocals that you will freeze in your back. OUTER HEAVEN are a great surprise for me and an album that has been blooming in my blood as a malignant disease. Mixing death, doom, but also hardcore pieces makes me very good. I'm probably going to buy a rope and look for some nice tree. This album really hurts. Excellent engagement!



Tracklist:
1. Vortex of Thought 03:51
2. What Lies Beneath 02:05
3. Pulsating Swarm 03:49
4. Multicellular Savagery 03:36
5. Echoes from Beyond 02:53
6. Tortured Winds 02:04
7. Bloodspire 04:15
8. Sacrificial Evolution 03:35
9. Putrid Dwelling 02:29
10. Decaying Realms 04:37

band:
Vocals - Austin Haines
Guitar - Jon Kunz
Guitar - Zak Carter
Bass - Ray Figueroa
Drums - Paul Chrismer

Info - HORRIBLE CREATURES - The End 2018



A co budete o svátcích dělat vy? 

Nabitý koncertní rok zakončují HORRIBLE CREATURES jak jinak, než na pódiích. Krom dosavadních akcí stíhají přidat ještě dvě další, a to konkrétně v Praze a v Plzni. 

„Do Prahy se vracíme poprvé od našeho koncertu se SOULFLY. Hodně lidí se nás ptalo, kdy se tam zase ukážeme, no tak tady jsme! Stejná věc platí pro Plzeň. Ta se nám úspěšně několik let vyhýbala. Jsou to zhruba tři, nebo čtyři roky, co jsme naposled Pod Lampou hráli, tak budeme doufat, že si to pěkně, se vším všudy, vynahradíme. Takže nečumte přes svátky doma na pohádky a dorazte podpořit nás a další kapely!“ komentují svoje štace do konce roku HORRIBLE CREATURES. 

Tímto se s námi zároveň na dva měsíce kapela loučí a protáhne naše sluchovody až v březnu příštího roku. 


Data koncertů: 

7.12.2018 – Liberec – Bunkr Klub 



15.12.2018 – Kolín – U Vodvárků – Christmas Mazec 



25.12.2018 – Praha – Modrá Vopice – Christ Mosh Beast 



26.12.2018 – Plzeň – Divadlo pod Lampou – Christmas Night 



28.12.2018 – Bruntál – Africa – Winter Prometal Fest 

čtvrtek 6. prosince 2018

Recenze/review - ABSOLUTION - Confessions of the Iniquitous (2018)


ABSOLUTION - Confessions of the Iniquitous 
CD 2018, CDN Records

Smrt pod parním válcem. Rozjetá tuna kovu, špíny a hnisu. Zbyla z tebe jen skvrna na cestě. Chvilka nepozornosti a výsledek byl dopředu jasný. Nemohl si přežít. Řidič vystoupil, sešrábnul tě lopatou do příkopu a šel pryč. Byl zkušený a a bylo mu jasné, že volat pohřební službu nemá cenu. Zapálil si cigáro, vyfoukl kouř do kraje a znovu nasedl. Ani neodříkal modlitbu. Moc dobře věděl, že to není dnes jeho poslední oběť.

 Mám rád poctivé řemeslníky a co se týká starého ryzího rezavého death metalu, tak obzvlášť. Britští ABSOLUTION datují svůj vznik až do roku 1991. Po dlouhé pauze jsou zde se svým teprve prvním dlouhohrajícím albem, pojednávajícím o lidském násilí, sériových vrazích a nechutných vraždách. Klasická témata, tradiční hudba. Výsledkem je další oběť, nebožák, který zemřel pod tímto rozjetým parním válcem.

Člověk jakoby se znovu přenesl do devadesátých let. Postupy jsou dopředu jasné, zvuk taktéž. Zbývá celkový dojem a ten je velmi dobrý. Opět ocení asi jen ti, kdo vnímají smrtící kov podobně. Dnes se hraje už úplně jinak, death metal se posunul do oblastí, ve kterých ho mnohdy ani nevidím rád. Nevadí to, jsou zde jistoty, kapely jako ABSOLUTION, které ještě sázejí na melodie, mrtvolný puch a patinu starých hrobů. Britové hrají tak, jak jim drápy kdysi narostly. Pravděpodobně s tím nikdy neprorazí, nedobudou světová pódia ani underground. Z desky je cítit, že se sešla parta starých metalových bardů a dala průchod svým myšlenkám. Nemám nic proti a novinku považuji za velmi solidní, i když v ničem převratnou. Album se příjemně morbidně poslouchá, působí jako dopis nešťastného vraha, nalezeného po letech v krabici na půdě. Nic víc nečekejte a budete spokojeni. Klasický death metal, který ctí tradice bezezbytku. 


sumarizace:

ABSOLUTION vyvrhli na bezbožné světlo pořádnou porci klasického death metalu. Ten je v jejich podání tradiční, plný temných melodií a poctivosti. "Confessions of the Iniquitous" lze považovat za ukázku kvalitního smrtícího řemesla. Krásně vyvedený obal, jiskřivě hutný zvuk, skladby zahuštěné chladem a tmou. Tohle všechno dává jasný signál - smrt je zase hodně blízko. Možná by songům slušela větší průbojnost, ale vše je vyváženo nadšením a odhodlaností. Jako celek působí album velmi celistvě, opravdu dobře se poslouchá a já si ho užívám. Jsem zavřený v mrtvé komoře, pomalu hniji spolu s albem zaživa a pořád dokola si říkám, jak je dobře, že podobné kapely existují. ABSOLUTION sice nepřinášejí nic nového, ale v tom, co dělají jsou velmi dobří. A jako bonus navíc dostanete pocit, že zde hrají srdcaři pro srdcaře. A toho si cením víc, než mnohdy krkolomných nesrozumitelných riffů. Klasický death metal plný studených temných melodií! Smrt přichází!


Asphyx says:


ABSOLUTION just have casted a huge portion of classic death metal on the ungodly light. The deat metal is very traditional, full of dark melodies and trueness. "Confessions of the Iniquitous" is like an example of a great deadly craftsmanship. The cover is very cool, the sound is sparkly, the songs are thickened with cold and darkness. All of this gives a clear signal – death is very close again. These songs might sound better if they have some assertiveness, but everything is outweighed by enthusiasm and determination. The album as a whole seems very compact, great for listening and I really enjoy it. I am locked in a dead chamber, slowly dying with this album and I am telling to myself how happy I am that there are great bands like this one. ABSOLUTION do not bring anything new, however they are doing their thing and they do it in the best way. And as a bonus you will get the feeling of the real death metal people playing for the real death metal people. And that is what I appreciate the most, rather than unintelligible breakneck riffs. Classic death metal full of dark cold melodies! Death is coming!


Tracklist:
1. Hanging By A Thread 04:10
2. Gas Mark 8 05:01
3. Shallow Graves 03:12
4. Flames Of Fury 03:17
5. Beyond The Pale 04:24
6. Infantile Starvation 03:24
7. The Flesh And The Fiends 02:23
8. Love Sick Mind 04:22
9. The Ogress Of Reading 05:36

band:
Vocals: Neil Hadden 
Guitar: Rich Harwood 
Guitar: Adam Jenkins 
Bass: Ian Davis 
Drums: Jason Woods

středa 5. prosince 2018

Recenze/review - LUCIFER´S CHILD - The Order (2018)


LUCIFER´S CHILD - The Order
CD 2018, Agonia Records

 Když black metal, tak pořádnej, poctivej, nihilistickej. Musím z něj cítit hnijící mršiny, nesmí mi dát čas na nějaké přemýšlení. Musí být zničující, vyhlazující, devastující. Přiznám se, že ke kapele LUCIFER´S CHILD jsem byl poměrně skeptický. Moc nedám na promo řeči a kolem nové desky "The Order" jich bylo spousta. Není divu, slavná jména v sestavě vždy přitahují pozornost (možno dohledat dole pod recenzí). Normálně jsem se vybodnul na to, co bych "měl slyšet", jen jsem si sedl a nechal na sebe desku působit.

 Funguje na mě. Klasický, řecký black metal na mě zkrátka opravdu zabírá. Je svým způsobem nepříjemný, ale i melodický. Je chladný, jako mrtvola trčící z čerstvého hrobu. Užívám si chladný vítr, bičující mé tváře. Podej mi ruku a pojď se mnou a s kapelou do nekonečných podzemních chodeb.



"The Order" je hodně okultní deskou. Albem, které sází hlavně na atmosféru. U stolu sedí Satan, Lucifer, Belzebub a spousta dalších kamarádů. Peklo musíte kapele věřit a LUCIFER´S CHILD mě zasáhli na těch nejcitlivějších místech. Líbí se mi atmosféra, schopnost mě strnout, rozsekat. Nejsem sice srdcem blacker, ale o tento styl se samozřejmě často otírám, líbí se mi zvukově a když z něj cítím síru, tak nemohu jinak. Jasně, celou nahrávku lze vnímat i jako určité pozérství, jenže přátelé, bez toho by neměl black metal význam jako celek, určitá hra je žádaná. Řekové si umí pohrávat s náladami, jsou uvěřitelní, neurvalí, špinaví tak akorát, jejich hudba se velmi dobře poslouchá. Jsem opravdu na okultním obřadu k vyvolávání zbloudilých duší. Jsme jenom prach, zrozeni v bolestech, umíráme osamoceni. Studený black metalový zásek přímo do vašich myslí! Velmi dobře!



sumarizace:

LUCIFER´S CHILD letos přišli s hudbou, která splňuje všechny moje požadavky na poctivý, reálný black metal. Jejich nahrávka je plná neskutečné černé energie. Hroby se otvírají, zvony zvoní umíráček. "The Order" může být klidně soundrackem pro vaší poslední cestu. Podzemí opět ožilo a vyslalo na náš svět posly apokalypsy. Mrtví mi jdou po krku a zlo je cítit všude kolem. Black metal je zde starý a plesnivý a nepostrádá obrovskou dávku naléhavosti. Připadám si, jako bych ležel při okultním obřadu na oltáři smrti a byl navěky obětován. Člověk se při poslechu stává morbidním básníkem, tulákem po záhrobí. Přiznávám se bez mučení. Album mě rozsekalo a stalo se mým průvodcem na onom světě. Zapalte svíce, exhumujte starý poctivý black metal! Doporučuji! Vynikající temný, studený, černý metal!


Asphyx says:

LUCIFER´S CHILD come this year with music fulfilling all my requirements for honest, real black metal. Their record is full of unreal black energy. The tombs were opened, bells ringing the death knell. "The Order" may be the soundtrack to your last trip. Underground came alive again and sent messengers of apocalypse to our world . Deads are hunting me and the evil is everywhere. Black metal here is old and moldy and doesn't miss a huge amount of urgency. I feel like I was lying at an occult ritual on the altar of death and I was forever offered. When listening it becomes a morbid poet, a wanderer on the other world. The album cut me up and it became my guide on the other world. Light a candle, exhume old fair black metal! I recommend! Excellent dark cold black metal!

Tracklist:
01. Viva Morte
02. The Order
03. Fall of the Rebel Angels
04. Through Fire We Burn
05. El DragГіn
06. Black Heart
07. Haraya
08. Siste Farvel

Line Up:
Stathis Ridis - Bass (Nightfall, ex-Valet Parn)
George Emmanuel - Guitars (Rotting Christ, ex-Valet Parn, ex-Chaostar)
Marios Dupont - Vocals (Karma Violens)
Nick Vell - Drums (Chaostar, Descending)

úterý 4. prosince 2018

Recenze/review - SEROCS - The Phobos / Deimos Suite (2018)


SEROCS - The Phobos / Deimos Suite
CD 2018, Everlasting Spew Records

Každý člověk má své hranice šílenství nastavené jinak. Ovlivněn výchovou, prostředím, ve kterém žije a tělesnou konstitucí, je práh bolesti hodně individuální. V hudbě je to velmi podobné. Znám lidi, pro které je tvrdá hudba oblastí, do které se bojí vstoupit. Je na ně příliš hlučná, šílená. Chodí mi na recenze desky, u kterých mám při prvních setkáních podobné pocity. Usednu, přidám volume a ztratím se někde v oblastech svého mozku, kam bych se nikdy jinak nevydal.

Vezměte si kupříkladu mexické SEROCS. Brutální technický death metal v jejich podání se může zdát mnohým natolik komplikovaný a nepřehledný, že raději utečou pryč. Budou mít svým způsobem pravdu, podobně komplikované záležitosti nejsou pro každého. Přitom má zrovna tahle deska velkou výhodu v tom, že na ní můžete objevovat různá temná zákoutí třeba i po roce. Natolik je našlapaná a zběsilá.


Popsat "The Phobos / Deimos Suite" vlastně ani moc dobře nejde. Na nebohého posluchače se vyhrne neskutečně rychlá, často neuchopitelná změť riffů, bicích a vokálu. Občasné nadechnutí, ale jinak smršť, tsunami, devastace. Samozřejmě, odkazy na CRYPTOPSY, SPAWN OF POSSESSION, ale také výsledný dojem, který je velmi dobrý. Líbí se mi přehledný (čitelný) zvuk, všudepřítomná temná nálada a syrovost, s jakou se do nás pánové pustili. Mám neodbytný pocit, že mě nabodli na kůl a v podobě jednotlivých songů ze mě odkrajují kousky masa. Bolí to, hodně to bolí, stejně jako nové album SEROCS. Určitě se nejedná o muziku pro každého, mnozí také budou jen předstírat, že jí rozumí, ale to nic nemění na tom, že se zde opět sešli skvělí muzikanti, aby nám předvedli, jak se vyhlazují mozkové závity. Pokud se tedy rádi pohybujete v chaosu a špíně, mohu vám novinku jen doporučit. Brutální technický death metal, který vás zahalí do pláště šílenství! 


sumarizace:

Připodobnit album "The Phobos / Deimos Suite" k jiným je poměrně těžký úkol. Napadají mě snad jen CRYPTOPSY, SPAWN OF POSSESSION. Berte to ale jen jako vzdálený otisk. Jinak jsou totiž SEROCS natolik originální, že je těžké je vůbec někam zařadit. Death metal je zde neskutečně komplikovaný, náročný, zvukově "nepříjemný". Pánové jdou na samou hranu srozumitelnosti, překračují hranice možného. Album se musí poslouchat jako celek a musíte u něj mít hlavu čistou a čerstvou. Pak ji na sebe necháte postupně působit a po čase se v ní ztratíte jako v nekonečném labyrintu. Jsem nahrávkou doslova rozsekaný, připadám si jako při požití halucinogenních houbiček. Odkud tahle hudba přišla? Ptám se stále dokola a napadá mě snad jen vesmír. Vynikající technický death metal!

Asphyx says:

When I tried to compare the new album "The Phobos / Deimos Suite" to other albums it was very difficult. Only bands which came to my head was CRYPTOPSY, SPAWN OF POSSESSION. But it is more like a distant fingerprint. SEROCS are so original that it is hard to put them anywhere. Death metal here is very complicated, difficult and in case of the sound it is “unpleasant”. Those gentlemen go to the edge of clarity, the cross the boundaries of the possible. You have to listen to this album as a whole and your mind must be clear and fresh. Then, you just let the album do its thing and after a while you will get lost in it like in an endless maze. I am literally chopped by this album, I feel like I ate some hallucinogenic mushrooms. Where did this music come from? I ask myself over and over and the only answer is the space. Excellent technical death metal!

Tracklist:
1. Being 
2. Nihilus 
3. Thanatophobia 
4. REM(nants) 
5. Oneirology 
6. Revenants 
7. Lethe 
8. SCP-106 
9. Nonbeing 
10. Deimos

band:
| Laurent Bellemare : Vocals
| Antonio Freyre : Guitar
| Phil Tougas : Guitar & Back Vocals
| Antoine Daigneault : Bass
| Kévin Paradis : Drums

pondělí 3. prosince 2018

Recenze/review - VELD - S.I.N. (2018)


VELD - S.I.N.
CD 2018, Listenable Records

 for english please scroll down

 Zdálo se ti jednou, o vaně plné krve. Tvé rozříznuté žíly žalovaly, plakaly nad tvým osudem. Temná komora, poslední nádech a výdech. Potom jen vytřeštěné oči, ztuhlé tělo vznášející se jako memento ve vodě a nářez pozůstalých. Tvou mysl zahalila tma a sen najednou nebyl snem, ale těžkou, pochmurnou skutečností. Mraky jsou nízko a jejich černota již nikdy nezmizí.

 VELD letos vydali velmi nihilistické, antikřesťanské album, které je po okraj narvané black metalem a deathem. Jejich tvorba vychází z polských kořenů (BEHEMOTH, HATE, AZARATH). Přidány jsou technické prvky a výsledkem je nahrávka, která by neměla uniknout vaší pozornosti. Pokud tedy máte rádi dlouhé, nekonečné stíny v death metalu.


Náhodě nebylo ponecháno nic. Všechno, včetně zvuku, provedení i produkce, je perfektní, precizní. Člověk má při poslechu pocit, že je jen kusem špinavého hadru, vlajícím ve větru. Nápadů je spousta, skladby začínají mocnými nástupy, jsou inteligentní, je hodně znát, že kapela nad vším hodně přemýšlela. Jen mám občas pocit, jakoby deska v některých momentech ztrácela na intenzitě. Osobně také preferuji více živočišnou, neurvalou hudbu. To mi ale nebrání si novinku "S.I.N." bezezbytku užít, vychutnat si veškerá temná zákoutí, nechat se pohltit jejími chapadly. Pánové jsou skvělí muzikanti, letošní deska devastuje s velkým citem pro věc. Nemám vlastně žádných větších výhrad a troufám si ji doporučit všem, kdo se s chutí pohybují v rouhavých rytmech. Velmi dobrá, zničující a absolutně antihumánní black/death metalová nahrávka!



Asphyx says:

You dreamed once about bathtub full of blood. Your slashed veins were suing, weeping over your fate. Dark chamber, last breath and exhalation. Then widened eyes, stiff body floating as a reminder in the water, and a glimpse of the survivors. Your darkness covered your mind, and the dream was not a dream at all, but a heavy, gloomy reality. The clouds are low and their blackness will never disappear.

VELD this year released a very nihilistic, anti-Christian album that is loaded with black metal and death metal. Their work is based on Polish roots (BEHEMOTH, HATE, AZARATH). Added technical features and the result is a recording that should not escape your attention. If you like long, endless shadows in death metal.

Nothing was left to chance. Everything, including sound, performance and production, is perfect, precise. One has the feeling that it's just a piece of a dirty rag blowing in the wind. There is a lot of ideas, the songs start with powerful beginnings, they are intelligent, it's a lot to know that the band was thinking a lot about everything. I just feel at times that the album has lost its intensity in some moments. Personally I also prefer more animal and unsteady music. But that does not make me a problem to enjoy a novelty "S.I.N." to all the dark corners, to swallow it with its tentacles. The gentlemen are great musicians, this year's album devastates with great feeling for the thing. I have no bigger comments and I dare to recommend it to everyone who's moving in bloody rhythms. Very good, devastating and absolutely anti-human black / death metal recording!



Tracklist:
01. The Beginning of Madness
02. Grand Day of Demise
03. Everlasting Hate
04. Divine Singularity
05. We Will Forever Be
06. Awakening
07. Sacred War of Lawlessness
08. Perfecting Slavery
09. Hatred Forever Dispersed
10. Throne of Sin


band:
Kirill Bobrik - All Guitars & Vocals
Tomasz Wawrzak - Bass
Wojtek Slavinsky - Drums

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine