DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 20. prosince 2017

Recenze/review - PERDITION WINDS - Transcendent Emptiness (2017)


PERDITION WINDS - Transcendent Emptiness
CD 2017, Hellthrasher Productions

Ten pohled na proříznutou tepnu mě doslova fascinoval. Krev stříkala v pravidelném rytmu, stejném jako pumpuje srdce. Oči nešťastníka byly vytřeštěné, ale stále věřící, že ho někdo zachrání. Ale kdeže, kdo by se obtěžoval s obětí? Je přece všeobecně známo, že co propadne peklu, nemůže být vráceno. 

Album "Transcendent Emptiness" finských black metalistů PERDITION WINDS mě od začátku doslova fascinovalo svojí potemnělou atmosférou, chladem i smrtí, kterou cítím ze všech skladeb. Skandinávská práce a příslušnost k devadesátým létům se nezapře. Je to jen a  jen dobře. Ve světě, kde se mnozí již stydí za své kořeny, předkládají Finové pořádně shnilý materiál.



"Transcendent Emptiness" mi v určitých momentech lehce evokuje alba slavných kolegů BEHEXEN, GORGOROTH. PERDITION WINDS  jsou možná ortodoxní, ale také dovedou perfektně pracovat s temnými a chladnými náladami. Jejich hudba má pro mě v sobě až magickou přitažlivost. Vzpomněl jsem si na zážitek, když jsme našli s kamarádem v dětství za městem první mrtvou kočku. Stáli jsme u ní, dloubali do ztuhlého těla klackem a nemohli uvěřit, že nežije. Ano, z "Transcendent Emptiness" cítím hlavně smrt a to v její zákeřné, mrazivé podobě. Víc vám asi řeknou ukázky, které doporučuji poslouchat ve tmě, zimě a pochmurné náladě. Studený black metal, který je pravým otiskem severu! Velmi dobře!


sumarizace:

Nové album "Transcendent Emptiness" PERDITION WINDS mi připomíná zběsilý tanec na ledovém ostří. Našlapujete bosýma nohama a pálí vás chodidla. Krev pomalu houstne a do žil se vkrádá chlad. Finové nahráli další svoji klasickou desku. Nečekejte nic převratného, ale spíše solidní práci a velmi dobré řemeslo. Líbí se mi určitý pach smrti, kterou z těch tří skladeb cítím. Pokud máte rádi black metal v jeho tradiční podobě, potom je pro vás novinka povinností. Nahrávka se velmi dobře poslouchá a stává se postupně jedem, pronikajícím přímo vaší mysli. Pronásledují mě vlci a já se snažím marně uniknout. Nakonec umírám roztrhaný a zmrzlý v zasněžené krajině. Klasický black metal, zahraný s ledem v srdci!

Asphyx says:

The new album "Transcendent Emptiness" from PERDITION WINDS reminds me some frantic dance on the ice edge. you are stepping on bare feet and your soles are burning. The blood get thick and the cold is creeping slowly into your veins. Finns recorded their next  classical album. Don't expect anything revolutionary, but rather a solid job and very good trade. I like a smell of death, that I feel from these three songs. If you like black metal in its traditional form, then this news is responsibility for you. The recording is very well for listening and it turns to poison, penetrating your mind. Wolves are hunting me and I try to escape in vain. I'm dying torn and frozen in a snowy landscape. Classic black metal played with ice in the heart!

tracklist:
1. Of Smoke And Mirrors
2. Malicious Seed
3. Saints Of The Deathfields
4. Saturnial Void
5. Venus Rising
6. Asphyxiation
7. Impious Frontier
8. Outro

band:
J.I. - Vocals
R.Ä. - Guitars
T.K. - Guitars
R.S. - Drums
J.K.A. - Bass & vocals

úterý 19. prosince 2017

Recenze/review - OBSCURE BURIAL - Obscure Burial (2017)


OBSCURE BURIAL - Obscure Burial
CD 2017, Invictus Productions

for english please scroll down

Spálil jsem si zase jednou, prsty o pekelný oheň. Škvařila se mi kůže na dlaních, krvácela stigmata. Inferno, tohle je pravé nefalšované inferno! Křičel jsem do špinavé tmy. Nad močálem se válela mlha a do kostí se mi postupně vkrádal chlad. 

Finská death metalová hydra OBSCURE BURIAL nás letos poctila svým prvním dlouhohrajícím albem. Je plné odkazů na kapely jako PROFANATICA, POSSESSED, SADISTIC INTENT, NECROVORE. Je také ošklivou a zlou odpovědí na nářek nemrtvých. Chtěli jste death metalové peklo? Máte ho mít!



"Obscure Burial" je albem, které působí při prvních setkáních lehce chaoticky, možná i nepříjemně. Je to tak dobře, když člověk umírá, tak z toho také nemívá radost. OBSCURE BURIAL vzešli z podzemí, ze země plné stínů. Nutno si to při poslechu uvědomit a tak i k nahrávce přistupovat. Líbí se mi zahnívající zvuk, masakrující riffy i plesnivý vokál. Splněno je vše pro blahořečení temných sil. Představte si podzemní kobku v níž právě pukla kamenná podlaha. Ze středu země vytéká žhavé magma, které je zároveň totálně devastující hudbou. Death metal, smíchaný s blackem, špínou, zlem a absolutní smrtí. Uřízněte mi všechny údy, zohavte moji tvář, dělejte si se mnou, co chcete, ale OBSCURE BURIAL budu uctívat stále dál. Peklo! Vynikající deska!


Asphyx says:

Once again I have burned my fingers from the hell fire. My skin was burning on my palms and the stigmas were bleeding. Inferno, this is the real inferno! I yelled to the dirty dark. Above the swamp was fog and there was a coldness coming right into my bones. 

Finnish death metal hydra OBSUCRE BURIAL gave us their first long-played album this year. It is full of links to bands like PROFANATICA, POSSESSED, SADISTIC INTENT, NECROVORE. It is also an ugly and evil answer to the cry of the undead. Did you want death metal hell? Well, there you have it!

“Obscure Burial” is an album which at first feels quite chaotic, maybe even unpleasant. And it is good because even when people die they are not happy about it. OBSCURE BURIAL came from the underground, from the land full of shadows. You have to realize that while you listen and this is how you should perceive the album. I like the decay sound, massacre riffs and the mouldy vocal. The blessing of dark forces is there too. Just image an underground cell and there it is a fresh crack in the middle of the stone floor. From the middle of the earth there is the hot magma coming out and it sounds like devastating music at the same time. Death metal mixed with black, dirt, evil and total death. Cut all my limbs, burn my face and do whatever you want with me. But I will continue to worship OBSCURE BURIAL. Hell! An excellent album!


A few questions – interview with death metal band from Finland - OBSCURE BURIAL.


A few questions – interview with death metal band from Finland - OBSCURE BURIAL.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc.?

Hail. Rites for burial were crafted 2012 in order to create furious, fiery and malevolent Death Metal. Few rehearsal and demo tapes were spread across between 2012-2014.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

The album was recorded in small studio which had mainly done hardcore punk previously. Which was fitting in sense that we didn't have to fight with engineer that cannot understand rawness of the music, what is the problem in normal bigger studios. We ourselves produced the album together with the engineer. Basic core came out of analog mixing board which played big role creating spine for the whole session, giving warm but raw platform. Beside that all tracks were recorded live: whole band ripping through songs in one room, except vocals and guitar leads.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

Such numbers are not relevant, just formats that are used to spread our plague. The usual crimes: Vinyl, CD and tape.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with? 

They’re written by LK and MH. Our message is Satanic, of occult and obscure rites.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important? 

Mike from Slutvomit (Seattle) draw the logo for us. Social media is important spreading your name, a channel for us to bleed our sins on.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

Invictus Productions contacted us early on, and there has been pact ever since. Invictus is real Metal label which is best option for us.


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

We don’t lock in one genre ourselves when it comes to inspiration, narrowing yourself as an artist is biggest mistake ever. We look elsewhere, beyond and over. 

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

No we didn’t. 

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best? 

We have played roughly 20-30 shows. We’ve done small clubs, big theaters and punk venues etc. It doesn’t matter where we play. Impossible to pick best of them.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Second album, half of it written already. World in flames.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

obscureburial@gmail.com

Thanx for the interview.


Několik otázek - rozhovor s death metalovou skupinou CRANIAL CARNAGE.


Několik otázek – rozhovor s death metalovou skupinou CRANIAL CARNAGE.

Odpovídal Mara bass.


Ave, představ prosím našim čtenářům vaši kapelu. Kdy byla založena, jaký styl muziky hrajete apod.? 

Ahoj Jakube, v době vzniku se kapela jmenovala GRAVE IN MIND a založili ji začátkem roku 2009 bratři Marty na kytaru a Rebus na basu. Zbyňa zaujal post bicích. Začátkem roku 2014 kapelu opustil Zbyňa a tak se rozhodli pokračovat ve dvou s automatickým bubeníkem. Z toho vyplynulo, že budou hrát syrovější a brutálnější death metal. Z počátku se jednalo o old school death metal a nebyl tak brutálního ražení jako je dnes. S tím byla spojena i změna názvu kapely na CRANIAL CARNAGE. Dělali na nových skladbách a hledali i další členy pro živé hraní. V listopadu 2014 jsem přišel já na basu a v lednu 2015 i nový bubeník Volcano. Druhý kytarista Dragan který působí i v death metalových DMC se ke kapele připojil v srpnu 2015. Rebus tím pádem přešel k vokálu. 


Kde a za jakých podmínek jste novou desku nahrávali, kdo měl na starosti zvuk, produkci, mastering? 

Debutové album Abhorrence jsme nahrávali poměrně dlouho. Nebyli jsme v klasickém studiu, kde naběhneš a tam to šlape jeden nástroj za druhým, aby si neprodělal i gatě. Nahrávání nakonec proběhlo u kamarádů ve studiu GATE OF SORROW v Uherském Ostrohu. Tím, že jsme nahrávali v podstatě doma, tak se to tvořilo po víkendech, jak byl čas. Nakonec to proto trvalo několik měsíců. Masteringu se ujal Otyn v Davos Records. Se zvukem jsme naprosto spokojeni a předčilo to naše očekávání. Kvůli času půjdeme s příští deskou už do klasického studia.


Jakým nákladem a na jakých nosičích byla novinka vydána (CD, digital, vinyl, kazeta)?

Původně jsme CD chtěli jen v naší režii v nákladu v cca do 150 kusů, ale na letošním NTEY, kde jsme hráli, viděl naše vystoupení Juro Haríň a zamiloval se do nás :D. Bombardoval nás tak dlouho, až jsme se dohodli na spolupráci a s jeho ISP vyplodili náklad 500 ks. Chystá se i menší limitovaný náklad vinylu, tak uvidíme, jak to dopadne. Neznám většího blázna, který je tak odhodlaný makat pro metal. Jsme za to rádi, stará se o nás parádně a doufáme, že spolupráce bude pokračovat i do budoucna.

O čem pojednávají texty, kdo je jejich autorem a jakým způsobem vznikaly?

Album má název Abhorrence a je o našem odporu k manipulaci s myšlením lidí, zneužíváním víry a o našem celkovém postoji k jakékoliv víře. O texty se stará vokalista Rebus. 


Kdo vytvořil logo kapely, kdo se stará o grafiku a webové stránky? Co vy a sociální sítě? Přikládáte těmto věcem velký důraz?

Naše logo vytvořil Vojtěch Doubek z Moonroot art. Jeho skvělá práce je vidět po celém světě. Je v podstatě stavěné přímo na nás a vystihuje zlo zvané death metal. Samozřejmě, že je čitelné, což si spoustu fans nemyslí :D . O grafiku a booklet se postaral starý známý mistr ve svém oboru a jeden z nejlepších grafiků a fotografů u nás Jaromír Deather Bezruč. Má obrovský cit pro detail a vžije se do dění té či oné kapely. Vystihne detaily a to ho dělá výborným i po stránce lidské. Je nám velkou ctí s ním pracovat. Posunul i naši tvorbu dále, je prostě vidět jak jeho grafika vzbudila obdiv u fans. Jsme za to moc rádi a tímto mu moc děkujeme. Co se týká soc.sítí tak bohužel v dnešní době Facebook je nezbytný pro komunikaci a reklamu.

U jakého labelu jste svoji desku vydali a proč právě tato společnost? Jste spokojeni s tím, jak vás label zastupuje, propaguje a stará se o vás?

Viz. výše.


Které kapely patří mezi vaše vzory, kde berete inspiraci?

Jelikož už něco pamatujeme :) a death metal skoro všichni posloucháme necelých 30 let, tak jsou to samozřejmě kapely SUFFOCATION, DYING FETUS, DEATH, VOMITORY, NILE, MORBID ANGEL atd…. Inspiraci čerpáme u těchto band. 

Posílali jste svoji nahrávku na firmy (na které), jaká byla odezva?

O vše se stará Juro s jeho labelem IMMORTAL SOULS PRODUCTIONS, zatím máme velice pozitivní reakce od našich fans. Jsme zvědaví, jaké budou reakce od ostatních mistrů, kteří se v metalu pohybují.

Kolik máte za sebou koncertů, kde hrajete nejraději (klub, festival) a které vystoupení považujete za nejlepší?

Nejsme vyznavači hraní každý víkend, proto máme za sebou cca kolem 60 koncertů. Máme rádi festivaly, má to své kouzlo a potkáme spoustu kámošů s kapel i fans. V klubech taky rádi hrajeme, ale tam je to na štíru s návštěvností. V dnešní internetové době jsou lidi zdechlí a zvednou prdel a podpořit hudební metalovou scénu jim dělá obrovské problémy. Vyzdvihl bych asi letošní GOTHOOM, kde se nám hrálo výborně, setkali jsme se s výborným zvukem a s profesionálním přístupem od zvukařů. 

Jaké máte plány do budoucna, čeho chcete s kapelou dosáhnout?

Určitě budeme pokračovat s nahráváním dalšího CD, materiál už máme a nějaké nové songy prezentujeme na koncertech. A zahrát si na BA nebo OEF by bylo skvělé :). 

Na jakých kontaktech vás fanoušci najdou? 

Na klasických kontaktech:


Děkuji za rozhovor.

Díky za rozhovor Mara bass.


pondělí 18. prosince 2017

Recenze/review - ANARCHOS - Invocation of Moribund Spirits (2017)


ANARCHOS - Invocation of Moribund Spirits
CD, LP 2017, Blood Harvest

Do shnilé lebky pronikl ostrý rezavý hrot. Měli jsme za úkol zničit celou kostnici. Postupně odkrývat jednotlivé vrstvy, lopatou naložit hnilobu a odvézt spálit na povrch. Pod každou vybělenou kostí, pod každými žebry jsme objevovali jen pravý nefalšovaný death metal. Smrtící kovovou klasiku, která tlela dlouhá léta v nekonečných katakombách, aby letos vydala další svědectví.


Tentokrát nese název ANARCHOS, pochází ze starého holandského pohřebiště a je jasnou výpovědí o temných silách. Evropská death metalová škola devadesátkového střihu, s jasným a zřetelným přihlédnutím ke švédskému drcení kostí. Morbidní tradice se musí ctít a když se toho zhostí podobné smečky, tak to nemůže dopadnout špatně.



V "Invocation of Moribund Spirits" lze vystopovat jen samou špínu, ozvěny záhrobních seancí a tmy, napěchované do pytle plného kostí. Pro mnohé bude tato deska jen dalším pokračováním nekonečné řady starosvětských kapel, ale my nehodní dávno víme, že pohřbívání dubových rakví do zmrzlé země má vždy něco do sebe. Postavte se k nahrávce jak chcete, já si ji zase znovu užiji. Proti provedení, plesnivému zvuku, démonickému obalu, ani skladbám samotným nemám zhola nic. Nakonec stejně zůstane na světě jenom tma a old school death metal, tak proč to zdržovat? Je dobré být připraven na zemi stínů a poslech této desky mi dává jasně na vědomí, že peklo už dávno čeká! Prašivé album, které exhumuje hroby plné Smrti! Velmi dobře!



sumarizace:

Album maniaků ANARCHOS bylo nahráno v samotném pekle! Nálada celé nahrávky je neskutečně tíživá, jednotlivé riffy návykové a hlas přerovnává kosti v márnici. Natolik je mocný. Kapela působí jako vyslanci od Belzebuba. Od úst jim zní obrácené modlitby, v jejich přítomnosti je cítit síra. Jejich old school death metal je absolutně uvěřitelný, zahraný s totálním odhodláním. Staré postupy z devadesátých let minulého století znějí v jejich podání hodně uvěřitelně. Jsou jako nějaká zákeřná droga, která vám způsobí halucinace. Budou v nich ožívat staří duchové, nemrtví a ocitnete se v tom nejhlubším podzemí. Svět v záhrobí je těžký, smutný a zlý. Stejně jako novinka "Invocation of Moribund Spirits". Připravte se! Zlo přichází. Reálný old school death metal s okultní náladou otevřených hrobů! Vynikající záležitost! Doporučuji!



Asphyx says:

The album by maniacs ANARCHOS was recorded in the Hell itself! The mood of this record is so heavy. Each riff is very addicting and the voice line up bones in mortuary. That is how powerful it is. This band feels like envoys of the Beelzebub. There are backwards prayers coming out of their mouths. You can smell the brimstone from their presence. Their old school death metal is absolutely believable. They play it with so much determination. Old techniques from the 90ths of the last century sounds so believable with their music. These guys are like some bad drug which makes you hallucinate. There will be old ghost and the undeads coming back to live and you will be in the Hades world itself. This world beyond is hard, sad and cruel. Just like the new album "Invocation of Moribund Spirits". Prepare yourself! Evil is coming! The real old school death metal with an occult mood of open graves! Amazing thing! I have to recommend this! 

ANARCHOS lineup
Frederik Bonke - vocals
Ardy de Jong - guitar
Martin Brakert - guitar
Vincent Drenthen - drums

Recenze/review - PORTRAIT - Burn the World (2017)


PORTRAIT - Burn the World
CD 2017, Metal Blade Records

Mezi lidmi je čím dál tím víc špíny, jedu a zla. Stačí si přečíst příspěvky v různých diskuzích. Občas jsem překvapen, zklamán, protože jinak někteří jedinci působí vcelku rozumně. Asi anonymita davu, asi pradávné pudy, kdo ví? Každopádně, jsem moc rád, že ještě existuje hudba, která mě přenese do dávných časů, kdy jsem ještě lidem věřil. Do doby, kdy světu vládl heavy metal!


Spálím všechny na popel! Ohněm a heavy metalem. Když poslouchám novou desku švédských PORTRAIT, tak tomu opravdu věřím. V jejich hudbě je totiž obsaženo vše, co požaduji od dobrých desek. Jiskra, dobrý zvuk, perfektně zpracované vokály a hlavně tuna skvělých a svěžích nápadů. No a co, že už tady všechno bylo, to ještě dnes někomu vadí?



"Burn the World" odsýpá v rytmu třeba takových KING DIAMOND, MERCYFUL FATE, IN SOLITUDE, ATTIC, JUDAS PRIEST, ICED EARTH, ale cítím zde i odkazy BATHORY. Celek je v rámci stylu až nebývale svěží, nepostrádá správnou a chtěnou studenou a žhavou atmosféru. Z nahrávky je cítit nejen pokora ke starým bardům, ale i cit pro melodie. Našel jsem si zde vše potřebné pro chvíle oddychu. PORTRAIT letos pozvedli vlajku s nápisem heavy metal opravdu hrdě a vznešeně. Ano, je to samozřejmě retro jako řemen, ale zahrané způsobem, že by se za ně nemuseli stydět zakladatelé stylu. Doslova mě fascinuje lehkost a jemná hra s náladami. Songy řežou, občas zchladí, posluchač je chycen do sítí hned na začátku a na konci chce znovu a znovu. Myslím, že pokud uctíváte heavy metal, tak nemáte jinou možnost, než se téhle smečce poklonit. Vynikající deska!


sumarizace:

Wov, tak tomuhle říkám poctivý, parádní heavy metal. Při poslechu vzpomínám, jsem dojatý a užívám si riffy ostré jako čerstvě nabroušené nože. Švédští maniaci letos vydali album, které je rezavé, šíleně energické a obsahuje v sobě až magickou přitažlivost. Melodický metal v této podobě si nechám vždy a všude líbit. Syrové, poctivé, s velkým počtem hitových skladeb. Takové je album "Burn the World". Jsem šokován, kde se v pánech bere tolik energie a síly. Přijdu si jako při zásahu elektrickým proudem. Vynikající nahrávka! Takhle nějak by měl znít heavy metal! Satan s vámi! Až na věky, amen!

Asphyx says:

WOV, so this is the honest, awesome heavy metal. When listening I remember, I'm touched and I enjoy riffs sharp like fresh sharpened knife. Swedish maniacs released an album this year that is rusty, insanely energetic and it contains magical attraction. Melodic metal in this form, I enjoy always and everywhere. Raw, honest, with a large number of hit songs. This is the album "Burn the World". Where can the masters take so much energy and strength? I feel like to be hit with an electric current. Excellent recording! This is sound of heavy metal! Satan with you! For ever and ever, amen!


tracklist:
01. Saturn Return (Intro) (00:00) 02. Burn the World (00:54) 03. Likfassna (07:08) 04. Flaming Blood (13:07) 05. Mine to Reap (18:21) 06. Martyrs (23:42) 07. Further She Rode (31:27) 08. To Die For (33:20) 09. Pure of Heart (37:52)

band:
Per Lengstedt - vocals
Anders Persson - drums
Christian Lindell - guitar
Robin Holmberg - guitar
Fredrik Petersson - bass

neděle 17. prosince 2017

Recenze/review - DEGIAL - Predator Reign (2017)


DEGIAL - Predator Reign
CD 2017, Sepulchral Voice Records

for english please scroll down

Klaníme se temným modlám, uctíváme pradávné kulty. Spalte všechny svaté knihy, stejně v nich najdete jen zlo k ovládání lidí! Sestupuji do podzemí, plesnivou chodbou plnou černých ohňů. Chvíli tápu, bloudím, našlapuji v chaosu. Nakonec nalézám, až na konci starých katakomb. Jsou opět zde, švédští death metalisté DEGIAL.

Když jsem si pustil album "Predator Reign" poprvé, začal jsem se ihned dusit tmou. Připadalo mi, že piji plnými doušky z kalichu hořkosti. Hostie mi zčernaly v rukou, svěcená voda se začala vařit. Kolem mě se vznášelo pravé, death metalové zlo!


"Predator Reign" je deskou, která volně navazuje na ty předešlé. Je ještě o něco víc propracovaná, ještě víc pracuje s temnou atmosférou. Slyším zde dávné ozvěny starých válečníků POSSESSED, REPUGNANT, MORBID ANGEL, případně kolegů VORUM, BEYOND, KRYPTS, CORPSESSED, DESOLATE SHRINE, INVIDIOUS. Hudba je zde utkána z těch nejpevnějších pavučin, náležitě drásá, bolí, donutí vás pokleknout a sklonit hlavu před prvotním chaosem. Hodně se mi líbí prašivý zvuk, jako vždy perfektní obal i vokál. DEGIAL znějí jako našeptávači, vyslaní ze samotného pekla. Jsou šílení, temní, masakrující svým nezaměnitelným způsobem. Po této desce lehne nebe popelem! Bestie promluvila! Démonické death metalové album, které vás navěky prokleje! Skvěle!



Asphyx says:

We bow to all dark idols, worship all the ancient cults. Burn all the holy books, there is nothing more than just evil controlling people! I go down to the underground in a mouldy hallway full of black fires. I hesitate for a while, wander, walk in chaos. Finally I found myself in the end of the old catacombs. They are here again, the Swedish death metal band DEGIAL.

When I first listened to the album “Predator Reign” I started to choke with darkness immediately. I felt like drinking really fast from the chalice of bitterness. The altar-breads turned black in my hands, the holy water began to boil. Around me was the truth death metal evil!

“Predator Reign” is an album which freely continues in the previous albums. It is more worked out and works even more with the dark atmosphere. I hear the ancient echoes of old warriors like POSSESSED, REPUGNANT, MORBID ANGEL or their colleagues VORUM, BEYOND, KRYPTS, CORPSESSED, DESOLATE SHRINE, INVIDIOUS. The music is still made from the strongest spider webs, it hurts nicely and will make you kneel down and bow your head in front of the initial chaos. I really like the ashy sound and also as usually I like the perfect cover and vocal. DEGIAL sound like whispers who were sent from the hell itself. They are mad, dark, massacre in their own recognizable way. With this album you will be dead and there will only be ash after you! The beast has spoken! Demonic death metal album which will curse you forever! Great!

TRACKLIST
1. Predator Reign  (3:47)
2. Thousand Spears Impale  (2:55)
3. The Savage Covenant  (4:13)
4. Crown Of Fire  (3:21)
5. Devil Spawn  (4:16)
6. Hellstorm  (3:38)
7. Heretical Repugnance  (2:50)
8. Annihilation Banner  (4:21)
9. Triumphant Extinction  (3:00)
10. Clangor Of Subjugation  (6:08)

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh sto dvacátý třetí - Berlínská thrashová rozsekávka


Příběh sto dvacátý třetí - Berlínská thrashová rozsekávka

Na otázku, co chceme k vánocům, jsme již několik týdnů všichni odpovídali, že lístek na koncert. Do Berlína. Na Sodom, Kreator a Entombed. A hlavně můj největší sen v životě. Motorhead. Básnili jsme na panelech, představovali si, jak naše hvězdy zahrají, dopředu se snad stokrát pohádali, která kapela je nejlepší a jaké skladby nám předvedou. Ve starém kazeťáku Sony nic jiného nehrálo. Nechodilo se ani moc do hospody, lístky nám poslal opět Prcalíkův táta do Čech poštou. Jeho firma přesídlila z Mnichova do Berlína. Obrovské štěstí, že se jeho rodiče zrovna udobřovali. Protože jinak bychom neměli nic. 

První problém nastal s mojí mámou, která se z ničeho nic zasekla. Možná, že se mnou byly poslední dobou problémy, nebyl jsem pořád doma a když už byl, tak jsme se jen s otcem hádali. Musela být vypravena ukecávací skupina. Káča v čele, s ní Jana, Mirka. Holky zazvonily hned po nedělním obědě, protože někde četly, že v té době jsou lidé nejpříjemněji naladěni. Ne tak můj otec, kterému ještě nezabral chlast. Otevřel dveře, měl nějaký sprostý připomínky, ale mé princezny do bytu nakonec pustil. Máma sedící v kuchyni, okolo tři metalový křepelky, které ji pořád přemlouvaly. Jaký jsem prý hodný, milý, spolehlivý a že beze mě to nebude ono. Stál jsem v koutě a koukal jak puk. Radši jsem neříkal nic.

Zase jednou vyhrálo dobro (holek) nad dobrem (mojí mámy). Můžu vyrazit! Opil jsem se radostí tak, že jsem usnul na panelech a byl tam až do rána. V chladu, lehkém dešti. Málem si to máma zase rozmyslela. Od té doby jsem ale sekal dobrotu. A měl oči hodného syna. Možná trošku vypočítavé, ale abyste zase nemysleli, na svojí mámu nedám dopustit. Ona za ten marast, co byl doma nemohla, nebylo to jen otcem, těch faktorů bylo víc a nechal bych si je s dovolením pro sebe. Pomáhal jsem, dokonce šel na první zácvik do Škodovky (kterému jsem se předtím pořád vyhýbal). 

Vstával jsem ráno v pět, na kole dojel do fabriky, převlékl se do montérek a učil se být vedoucím nástrojárny. Od starého praktika, chlapa, který mě odhadl jako flinka, jako cucáka, co na to někdy až moc sere. Je to škoda mladej, protože kdybys chtěl, měl bys na víc, seš chytrej. Akorát že já nechtěl, mě zajímal jen metal, holky, pivo, holky a zase hlavně ty holky. Nojo, s tím už nic neudělám. Ale šikovnej jsem prý byl (lenost byla vždy brzdou mé ctižádosti), pochvalovali si mě. A taky jsem konečně dostával výplatu. Velmi dobrou. Pozval jsem za ní všechny do Berlína. První vydělané peníze se přece mají propít nebo ne?

Proč zrovna do Berlína, ptali se nás často kamarádi. Vlastně za to může Kytka, který ležel pořád v těch svých časopisech o metalu a hltal každou zprávu. Nechával si posílat i německé a pořád nám říkal nějaké novinky, které nám (na rovinu) byly docela u prdele. Často jsme ho vytočili s Prcalíkem k nepříčetnosti, protože on vždycky tak vážně a zasvěceně o všem mluvil. My seděli u piva, s rukama založenýma v zadních kapsách džín holek (a lehkým lechtáním po prdelkách), nasávali a dělali si šoufky. Zase na druhou stranu, nebýt Kytky, moc koncertů bychom neviděli a nebylo by na co vzpomínat. Vždycky musí být někdo, kdo všechno zorganizuje, nemám pravdu? Myslím, že mám.

Lístky přišly s velkým předstihem, přes mámu jsem poslal peníze Prcalíkově otci a pořád ženě, co mě porodila, nemohl vysvětlit, že je to pro nás splněný sen. Otázkám typu: "Proč si nekoupíš něco hezkého na sebe...proč nešetříš třeba na pračku nebo na byt?" jsem se smál, až jsem se za břicho popadal. To víš mámo, já jsem metal a jinej nebudu. Dostal jsem pak při dalších srandičkách lehký, s úsměvem míněný pohlavek a vyrazil zase ven. Vstupenky v jedné ruce, lahváče v druhé. Šel jsem na panely, zlehka poskakoval radostí a v dálce viděl naší partu. Secvaklo jim to brzy. Koncert bude, teď už tomu všichni věříme!

Organizačními věcmi byl pověřen Kytka a Jana, protože oba byli z nás nejsvědomitější. Já několikrát "zklamal" nebo spíš...dělal jsem si z toho srandu a nic nebral vážně. Tak jsem jen kibicoval, popíjel pivo a předváděl hrozný machry s němčinou, kterou jsem tenkrát vcelku slušně ovládal. Všichni už byli na všem domluvený a já pořád dělal blbiny. Asi jsem byl protivnej, dělal jsem problémy a vůbec měl zrovna takový hodně rebelský období. Ale sázel jsem na svoji "roztomilost", kterou jsem podle našich koček vyzařoval a podle Prcalíka jsem jí neskutečně zneužíval. Bylo to tak, proč bych se nepřiznal.

Řekli mi, že mám stát v pět na hlaváku dole v Boleslavi. Jenže já Káču přemluvil k ranní rychlovce. Moc nechtěla, nadávala mi, ale já ji tak dlouho otravoval, že podlehla. Miláček. Pak byla vytočená a vlastně i všichni ostatní, protože jsme nestihli vlak na Prahu a museli do České Lípy. Musel jsem si to jít všechno zjistit sám, s nadávkami v zádech. "Káčo, prosím tě, dělej s ním něco, vždyť se chová někdy jak šílenec": uslyšel jsem ještě a už jsem cvrdlikal u pokladny s paní, co prodává lístky. Polichotil jsem, pochválil účes a dostali jsme slevu na jízdné a já ještě koláč, o který jsem se musel rozdělit, jak byl velký. Tak vidíte volové.

Ve vlaku zima a taky trošku napětí, protože nakonec nejel Sabath a Míša, zbyly dva lístky. Míše onemocněl syn z prvního manželství a tak jsme jeli jen ve složení - já, Káča, Mirka, Kytka, Prcalík a jeho milá. Samozřejmě taky Jana, můj druhý (kolikátý už?) strážný ženský anděl s batohem - krosnou plnou řízků, piva, chleba, špekáčků a dobroty. Já měl lístky (ty mi několikrát Káča zkontrolovala) a spoustu peněz - marek. Chtěl jsem svým kamarádům trošku (o)splatit všechny akce, výlety, chlastačky, kdy platili za mě, kdy jsem neměl jako studentík ani vindru. Tak jsem vyběhl v Ústí nad Labem pro lahváče do stánku, nakoupil i párky v rohlíku. Měli jsme se dobře. 

Na hranicích byly trošku problémy, nejdřív tedy ne, doklady jsme měli v pořádku, ale pak řekl Praclík jednomu celníkovi: "Hände hoch!" a ještě na něj dělal: "Tatatatatatatata". Pán neměl pro hochy a dívky z východního bloku moc pochopení. Museli jsme vystoupit a prohledávali nás jak nějaký zločince. Janu donutili vysypat batoh. Nakonec pomohla má omluva s tím, že jsem všem řekl: "Mein freund ist trotl". Celníci se začali smát, naše křepelky po nich ještě hodily okem a mohlo se pokračovat. Čekalo nás Německo. Přestup v Drážďanech a pak nekonečný šourající vlak před Berlínem.

Trošku jsem se opil z rumu a piva a pořád se chtěl líbat. Dokonce jsem chtěl dát pusu i jedné německé důchodkyni, ale zarazil mě její pohled a Prcalík, kterej mi tvrdil, že mohla hlídat mý příbuzný v lágru, ať se na to radši vyseru. A taky přišel její Helmut a díval se na mě jako na vraha. Tak jsem jim jen řekl něco v tom smyslu, že jsem jim už dávno odpustil za celou rodinu. Koukali nechápavě. Dal jsem si radši další pivo.

Jestliže jsem už dva měsíce machroval, jak se skvěle domluvím, že mi stačí mapa a všechny dostanu na koncert, tak ve mě najednou byla malá dušička. Mladej kluk, ztracenej ve velkým světě. Ještě, že mám někde na nebi svou hvězdu a ta mě vždycky jako navigace hodí do cesty skvělé lidi. Kousek před Berlínem potkávám partičku německých thrashers. Něco jako my. Taky východ. To byla zajímavá věc. Byli oblečení jak my. "Zápaďáci" byli víc v kůži a měli i kožený boty. Na to my neměli.

Byla tedy družba. My měli hezčí holky (o hodně) a oni zase víc piva (nic moc, ale lepší než žádný). Na nádraží v Berlíně jsme už byli všichni kamarádi, já se zase předváděl až hrůza a vykládal německým metalistkám o tom, jak jsme museli za socialismu v Čechách chytat veverky, páč byl prostě hlad. Visely mi na rtech a litovaly mě. Nebyly to žádný krasavice, ale byly moc milý, až Káča zase žárlila.

Dodnes si říkám, jaké bylo štěstí, že jsme je potkali. Tenkrát bych se na berlínském nádraží nevyznal. Koncert byl kousek od Mauerparku, hale se říkalo jednoduše Die Halle a my měli najednou spoustu času. Ani nevím, co mě to popadlo, ale poprosil jsem naše nové kamarády, aby nás trošku po Berlíně provedli. Jeden z nich, s typickým jménem Klaus a velkým nápisem Sodom na zádech ochotně souhlasil. Byl to krásný zážitek.

Představte si partu ožralých metalistů z Čech i Německa, kteří postávají na Alexandeplatz, mávají hlavami do rytmu a řvou texty thrashových kapel. Dokonce jsme německý kluky a holky naučili i něco od Master´s Hammer a Rootu. No sranda veliká. Jenom u památníku obětem holokaustu jsem se málem rozbrečel. To bylo taky hrozně zajímavý. 

Pořád se dělaly prdelky, srandičky, kamarádi nám kupovali piva a mě holky jídlo, ať se prý najím, když jsem jako malý musel jíst "das Eichhörnchen" (veverku). Pak se mi sepnuly u desky s rytinami a černobílými fotkami se jmény vzpomínky dohromady s příběhy z koncentráků všech mých židovských předků a bylo mi hodně ouzko. No a všechny dosud rozjívené německé tlamy ke mě postupně chodily a objímaly mě. Káča samozřejmě brečela jako želva, protože ona byla duše citlivá. "Válka je prostě svinstvo a nemá bejt, možná bych řekl, že je to jen kurva píčovina pro debily": snažil se mi ještě zvednout náladu za všechny mé příbuzné Prcalík. Museli jsme dál. 

Reichstag, taky Braniborská brána. Všude se dělaly neskutečný blbiny, kluci se předváděli před holkama. Peníze na další pivo nebyly, šetřili jsme na hospodu po koncertě. Postupně jsme vystřízlivěli a vyrazili k Die Halle. Tam už se srocovaly davy a taky do tmy zářil nápis, že Motorhead nepřijedou. "Kurva, doprdele": řval jsem jak tur česky. Byl jsem naštvanej. Taková dálka (o tom, že vraceli část vstupného jsme nevěděli vůbec nic). Vytočenej jsem byl tak, že na mě poslal Kytka s Prcalíkem holky, aby mě uklidnily. Nojo, na to já dám. Stačí pár úsměvů, milé slovo a pohlazení. Jen mě mrzelo, že se mi rozplynul jeden velký sen - vidět poprvé Lemmyho.

Ale ještě tu byli Sodom, Kreator a Entombed. Naštvanej jsem přestal být, až když to před námi odpálili Švédi. Byl to dokonalý koncert po všech stránkách. Divoké, melodické, šílené. Němce to sice asi moc nebralo, ale já byl ve svým živlu. Sodom, moje srdcovka šli na řadu jako druzí. Málem jsem u jejich setu zemřel. Už jsme v sobě neměli žádnej alkohol, ale muzika nás strhnula, jako bychom měli v sobě každej lahev vodky. Neskutečný. Obrovská síla, nasazení, mosh-pit. Kreator to samé. Uff. Byl jsem úplně mimo. V jakémsi rauši, jiné thrashové dimenzi (Kačenka mi pak říkala, že si myslela, že bude každou chvíli po mě). Ani jsme tenkrát nevěděli, že se před námi odehrává kus historie. Kapely ve svých nejlepších letech. Totální nasazení. Vyhlazení. Masakr. 

Zářily nám obličeje štěstím, všichni mi děkovali, že jsem je vzal s sebou. Ani jsem je moc nevnímal. Chtělo se mi hrozně na záchod a tam najednou koukám, kdo to přišel vedle mě tak nalitej. A on Mr. L_G Petrov. Tak jsem mu u umyvadla poděkoval. Kouknul na mě skelným pohledem a něco zažbrblal. Rozuměl jsem jen fuck off! Setkání se zpěvákem Entombed bylo takovým velmi příjemným zakončením, rozloučením.

Klaus a jeho věrní na nás čekali před vchodem a že prý znají kousek od nádraží nějakou dobrou hospodu. Šlo se na S-bahn (nebo U-bahn), to já už nevím, ale pamatuju si chuť německého piva, jako bych ho měl dodnes na jazyku. Bylo sladké. Tak nějak divně. Nenamítali jsme nic, darovanému koni na zuby nehledíme. Sice jsem šel párkrát k výčepu, že všem taky vezmu pivo, ale pokaždé vyrazila nějaká německá dívka a už mě Ute, Irma, Jane nebo Susan předběhly. Bylo nám trošku trapně, ale zase na druhou stranu, myslím, že kdyby přijeli k nám, tak bychom udělali to samé.

Mám rád povídání o hudbě po koncertech. Rád poslouchám názory lidí na muziku (pokud jsou tedy rozumné). Probíralo se všechno možné. Přivezl jsem si domů v zadní kapse džín seznam mě dosud neznámých kapel. Hvězdou večera byl ale Kytka. Jeho až encyklopedické znalosti o metalu všechny doslova uchvátily. Já šel spíš po holkách - zvláštní věc, připadalo mi, že se známe snad odmalička. Taky jsem zjistil, že moje němčina není tak super, jak jsem si myslel. Kde nestačila slova, nahradil je úsměv, gesto. Rozuměli jsme si, protože jsme chtěli - spojovala nás hudba, mládí. Neskutečně jsme se nasmáli.

Byli jsme vyprovozeni na vlak, brzy k ránu. Když se okolo Sprévy vznášel šedivý opar. Kačenka mi pořád šeptala, že tohle je přesně město, kde by dokázala žít. Velké, tepající, moderní, krásné. Stáli jsme na mostě přes řeku, ochutnávali si navzájem hlavy až někam do krku a všichni nám utekli na nádraží. Pod námi zrovna projížděla loď a starý pán, který seděl na přídi a kouřil, nám zamával. Byla to chvíle, okamžik, které si pak pamatujete navždy. Patřil jsem ke Káče, ona ke mě a když jsem ji potom dal svoji bundu, aby mi v tom sychravu nenastydla, měl jsem co dělat, abych se s ni nevyspal přímo na mostě. 

Čekáme na vlak, unavení a smutní z toho, že se musíme rozloučit. Tohle je stejně dodnes na metalu krásný, člověk potkává lidi, setkává se s podobně prokletými. Dává nás dohromady muzika, podobný pohled na svět. Jsem objímací typ a najednou vidím na všech, že nechtějí abychom odjeli. Dostanu od Klause nášivku Sodom, já mu dám svoji Vader, ručně dělanou od Jany. Víte, ono když člověk na podobné zážitky vzpomíná, tak si říká, jak je skvělé, že byl u toho. Vidíte někoho první den a noc a pak holky pláčou jako želvy, že se musí loučit.

Vyměníme si s Klausem adresu (já ji pak samozřejmě ztratím). Cestou, nekonečně dlouhou, šeptáme nadšená slova. Mě se nejvíc líbili Entombed a Sodom, Kytkovi Kreator a Prcalíkovi všechno. Káča mi usíná v náručí a já se zase bojím pohnout, abych ji chudáka moji neprobudil. Vždyť má se mnou kolikrát jen trápení, je pro mě možná až moc hodná. Já jako vždy nespím skoro vůbec, protože si všechno znovu a znovu přehrávám dokola a zase v hlavě jako parádní metalový film, který jsem právě viděl. Až do Prahy, až zpět domů. V Berlíně to byla totální metalová rozsekávka a zážitek na celý život.

Ještě, že jsem si tenhle svůj blog založil. Svět je díky internetu malej a my se s Klausem potkali po letech na facebooku. Pak že ty sociální sítě stojí za vyliž prdel, co? Klaus četl jednu moji recenzi a poslal mi zprávu. Přiznám se, že napsání tohoto příběhu pro mě bylo náhle povinností. 

Protože vím, můj starý dobrý příteli Klausi, že tvá žena umí česky (musíš mi někdy konečně napsat, jak jste se seznámili), nech si tento příběh prosím přeložit. Byla to tenkrát krásná doba, viď? Škoda jen, že už se nikdy nepotkáme všichni ve stejné sestavě. Zůstaly jen vzpomínky. Ty ale stojí za to, co? Pozdravuj doma, drž se a děkuji moc za všechno! A abych nezapomněl...Sodom jsou a budou vždycky lepší než Kreator, vole! 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER