DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 10. listopadu 2020

Recenze/review - HEATHEN - Empire of the Blind (2020)


HEATHEN - Empire of the Blind
CD 2020, Nuclear Blast

for english please scroll down

Pojďme si spolu vážně pohovořit o vibracích, které v sobě kdysi thrash metalová alba mívala. Pamatuji si nadšení, s jakým jsem si v mládí nosíval nové desky domů. Chvíle napětí, kamarád se kterým jsme seděli u hifi věže Technics a těšili se jako malí kluci na první přijímání. Hudba z reproduktorů nás posadila na zadek. Ano, mluvím o prvních albech melodických thrasherů HEATHEN. Já tuhle kapelu doslova zbožňoval a když jsem ji asi po dvaceti letech viděl poprvé v Praze na koncertě, tak jsem znovu cítil ty starý vibrace, které skvělá muzika mívala. Thrash metal o tom vždycky byl, je a bude.

Uběhl dlouhý čas, kolem se vyrojili následovatelé, kopisti a mnoho lidí je dnes už uctívá více, než staré legendy. Jenže HEATHEN pořád umí. Nebudu vás zdržovat personální provázaností s EXODUS, ani pestrou historií kapely, to si dohledáte sami, ale musím uznat, že chvění u nové desky stále cítím. Je to zkrátka tam, sice s trošku uřvanějším zvukem, hlasitější produkcí, ale to už je bohužel stigma dnešní doby. Pánové za mixážním pultem moc dobře vědí, že většina lidí si stejně strčí album do svých mp3 přehrávačů. A tam zní novinka "Empire of the Blind" opravdu luxusně. 


"Empire of the Blind" jsem prostě raději poslouchal, než abych o něm psal. Pokaždé jsem si sednul ke klávesnici a místo slov raději dupal nohou do taktu a kýval šedivou hlavou tak, že jsem si mohl krk ukroutit. Novinka mě baví hodně, rukopis kapely je krásně zvýrazněný, melodie sahající často od thrashe až k NWOBHM. Přirovnávat nové skladby k jiným smečkám se snad ani nesluší, HEATHEN poslouchám právě proto, že jsou jiní, odlišní, že mají ve svém středu zpěváka Davida Whita, který stále vládne mocným, jedovatým hlasem. Klidně téhle legendě odpustím, že jsou některé skladby pro dnešní dobu možná až příliš rozvláčné a dlouhé. Album má ale rozhodně něco do sebe. Je dobře napsáno, složeno, HEATHEN museli do studia nastoupit s nadšením a mezi muzikanty funguje vzájemná chemie. Navíc se deska opravdu velmi dobře poslouchá. Spousta zajímavých momentů, výlety až k power metalu, lehké ozvěny techniky, která neruší, speedové vypalovačky. Vše je na svých místech. Thrash metal pro mě byl vždycky opravdu hlavně o vibracích, o chvění, o touze roztrhnout okovy a vyrazit ven do ulic. Zařvat si, zahrozit. A HEATHEN tohle všechno letos dokázali narvat do 12 vysokooktanových skladeb. Jsem spokojen a abych pravdu řekl, tak si "Empire of the Blind" rvu do hlavy častěji, než nové počiny slavnějších jmen. Tohle není totiž jen dobré řemeslo z povinnosti, ale kov zahraný s velkým srdcem! 


sumarizace:

"Empire of the Blind" je deskou, která má v sobě vše potřebné pro poctivý thrash metalový zážitek. Ostré riffy, spoustu energie, ten správný neučesaný zvuk. Cítím jiskření, mám chuť skočit přímo do davu a pařit, než omdlím únavou. HEATHEN patří do kmene kapel jako TESTAMENT, ANNIHILATOR, MEGADETH, METALLICA, FLOTSAM AND JETSAM, ARTILLERY a spousty dalších, kteří nejen že svoji hudbou řežou a bourají zdi, ale nezapomínají i na propracované melodie. Svět se dnes možná, co se týká hudby, točí jiným směrem, ale pro mě, jako pro pamětníka, je nové album dokonalou esencí toho, co mám na thrash metalu rád. Líbí se mi nápady, atmosféra i tlak celé nahrávky. Pařím hned vedle Ježíše, usmíváme se. Přesně takhle to má vypadat. Skvělý, inteligentní thrash metal, který vás rozdrásá na kusy!


Asphyx says:

"Empire of the Blind" is an album which has all the necessary things for the honest thrash metal experience. Sharp riffs, lots of energy, the real and uncut sound. I feel the sparkle, I want to jump straight into the crowd and smash everything before passing out with lassitude. HEATHEN is in the same tribe as TESTAMENT, ANNIHILATOR, MEGADETH, METALLICA, FLOTSAM AND JETSAM, ARTILLERY and many others which not only smash their music and they break walls but they also do not forget the sophisticated melodies. Maybe today’s world, in case of music, turns to a different direction but for me, as an old fan, the new album is a perfect essence of what I like about thrash metal. I like the ideas, atmosphere and the pressure of the album. I am dancing right next to Jesus, we are laughing. This is how it supposed to look like. Great, intelligent thrash metal which will tear you into pieces!



Tracklist:
01. The Rotting Sphere (01:44)
02. The Blight (04:38)
03. Empire of the Blind (05:51)
04. Dead and Gone (03:56)
05. Sun in My Hand (04:54)
06. Blood to Be Let (03:36)
07. In Black (04:38)
08. Shrine of Apathy (04:58)
09. Devour (03:34)
10. A Fine Red Mist (05:15)
11. The Gods Divide (03:35)
12. Monument to Ruin (00:37)

band:
David White - Vocals
Lee Altus - Guitar
Kragen Lum - Guitar

https://heathenthrash.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/heathen.official/
https://www.instagram.com/heathenthrash/
https://open.spotify.com/artist/3VD3oXiELCSHXzR4XXnlaF?si=Shegmw5rShqGqtM2JwQYlg
https://twitter.com/heathenmetal
https://www.youtube.com/heathenmetalofficial
https://www.nuclearblast.de/en/shop/index.html

pondělí 9. listopadu 2020

Recenze/review - HYPNOS - The Blackcrow (2020)


HYPNOS - The Blackcrow
CD 2020, Einheit Produktionen / Monster Nation

for engish please scroll down

Negace všeho dobrého, absolutní nihilismus. Jestliže byla předchozí Bílá vrána nadějí a vírou v dobro, tak letošní deska je ponurou výpovědí. Hnilobou našich zkažených myšlenek. HYPNOS vás pozvou na výlet bez konce, při kterém je vám nastaveno zrcadlo. Naštvanost, agresivita, to jsou věci, které mnohým na minulé nahrávce chyběly. Tentokrát budou myslím spokojeni.

Na "The Whitecrow" se mi líbila určitá melancholie, doomové nálady. Ty jsou pryč a přichází místo nich zlí a oškliví démoni z nočních můr. "The Blackcrow" je surovým, syrovým death metalovým albem. HYPNOS mají dávno svůj vlastní a jasně rozpoznatelný rukopis. Hlavními devizami jsou opět ledové melodie, tma a smrt. 

"The Blackcrow" jsem si brával během světové pandemie často do mlhavých lesů, do bažin za naším městem. Zde nálada nahrávky vynikla nejlépe. Potkával jsem přízraky a přemýšlel, kam poslední dobou tenhle svět směřuje. Na HYPNOS se mi vždy líbilo, že kladou velký důraz nejen na hudbu, ale i na texty a grafiku. Posluchač dostane vždy komplexní dílo, na které je radost pohledět a donutí jej i k zamyšlení. Moravští bardi nejsou techničtí, ani brutální, ale sází spíše na vytváření negativních nálad. Chlad a temnota i určitá krutost se ukrývá v něčem jiném než u mnohých jiných, v určité záhadnosti a tajemnu. Při poslechu mám podobné pocity, jako když naleznete v lese roztrhané zvíře a víte, že šelma obchází stále kolem. Hádejte, komu půjde po krku? Líbí se mi momenty načichlé blackem, užívám si důrazný, čistý, ale zároveň bolestivý zvuk. Cítím z HYPNOS velké nadšení pro hudbu jako takovou. Jsou možná v některých pasážích lehce rozevlátí, neukotvení, ale to je jen drobnost, která mi nedokáže překazit celkový zážitek. Často bývám z dnešní doby zklamaný. Závist, klam, přetvářka jsou čím dál tím častěji vidět i slyšet. Je pro mě skvělé, že ještě existují kapely, jejichž hudbu si mohu vzít do bažin plných hnisu. Pomáhají mi přežít. Ne, HYPNOS nenahráli nejlepší death metalovou desku dekády, ale jsou přesvědčiví, upřímní a jejich skladby jim věřím. Vítej, Černá vráno, vezmi si naše duše! Tajemné death metalové album, ve kterém se potkává nekonečný chlad s temnotou!


Asphyx says:

Negation of all good, absolute nihilism. If the previous “The Whitecrow” was hope and faith in the good, then this year's album is a grim statement. The rot of our corrupt thoughts. HYPNOS will invite you on an endless trip, during which they will set a mirror for you. Anger, aggression, these are things that many fans missed on the last recording. I think they will be satisfied this time.

I liked a certain melancholy, "doom mood" on "The Whitecrow". But they gone and are replaced by evil and ugly demons from nightmares. "The Blackcrow" is a raw death metal album. HYPNOS have for a ling time their own and clearly recognizable signature. The main advantages are again icy melodies, darkness and death.


During the world pandemic, I often took "The Blackcrow" to the misty forests, to the swamps outside our city. Here the mood of the recording stood out best. I met ghosts and wondered where this world was going lately. I have always liked HYPNOS that they place great emphasis not only on music, but also on lyrics and graphics. The listener always gets a complex work that is a pleasure to look at and makes him even think. Moravian bards are not technical or brutal, but rather bet on creating negative moods. Coldness and darkness, as well as a certain cruelty, are hidden in something diferent than at many others, in a certain mystery. When listening, I have similar feelings as when you find a torn animal in the forest and you know that the beast is still going around. Guess who's neck is next one? I like moments of black smell, I enjoy a strong, clean, but at the same time painful sound. I feel a great enthusiasm for HYPNOS for music as such. They may be slightly out of place in some passages, not anchored, but this is just a trifle that cannot interfere with my overall experience. I am often disappointed today. Envy, deception, hypocrisy are increasingly seen and heard. It's great for me that there are still bands whose music I can take to the swamps full of pus. They help me survive. No, HYPNOS didn't record the best death metal record of the decade, but they are convincing, honest and I believe their songs. Welcome, Black Crow, take our souls! A mysterious death metal album where endless cold meets darkness!



about HYPNOS on DEADLY STORM ZINE:





Report, photos, video - HYPNOS, FLESHLESS - club Divadlo pod Lampou, Plzeň - 8. 5. 2018





tracklist:
1. Vox Irae
2. The Blackcrow
3. Afterlife Disillusion / The End of Idolatry
4. Dawn of their Halcyon Age
5. Plunged into Cacophony / Procession to Babylon
6. Vae Victis
7. Culte de la Raison
8. Liquid Sands
9. In Grief / Too Old to Cry
10. In Blood we Trust (2020) * digipack bonus track 

band:
BRUNO – vocals / bass
PEGAS – drums
VLASA – guitars
CANNI – guitars

http://monsternation.cz/cz/

Recenze/review - WOMBRIPPER - Macabre Melodies (2020)


WOMBRIPPER - Macabre Melodies
CD 2020, Memento Mori

for english please scroll down

Připadá mi, že hromada těl přede mnou skoro neubývá. Člověk by řekl, že sebrat někomu život je těžké a každý máme v sobě záklopku, upletenou z výchovy a nepsaných i psaných pravidel. Ale není to pravda. Lidé jsou z podstaty zlí, to už teď dávno vím. Stačilo pár protestů, pár prvních mrtvých a dav začal šílet. Probudily se nízké pudy a celá po staletí pečlivě budovaná společnost se zhroutila jako domeček z karet. A já tu teď musím tahat stovky zohavených těl. Abych vše vydržel a přežil, tak poslouchám hudbu.

Už nějaký čas se v mé hlavě i srdci usadili ruští maniaci WOMBRIPPER. Ti již svým prvním dlouhohrajícím albem "From the Depths of Flesh" (recenze i rozhovor dole pod článkem), jasně určili směr. Na sever, na stará pohřebiště, do opuštěných katakomb, do devadesátých let minulého století. 

 

Kostmi se znovu chřestí o sto šest a to ve stylu třeba takových NIRVANA 2002, NIHILIST, ENTRAILS, DISMEMBER, GRAVE, ENTOMBED. Ruská duše se nezapře, cit pro melodie i totální vyhlazení je cítit z každé skladby. WOMBRIPPER jsou tak spolu s kolegy PYRE (recenze a rozhovor si prosím dohledejte vpravo ve vyhledávacím okénku) další poctou starému prašivému death metalu ze široké Rusi. Představte si pytel plný kostí a ještě trošku živého těla. Stejně jako v úvodu si budete pamatovat hlavně zubožený pohled oběti. Přesně takhle na mě působí i novinka "Macabre Melodies". Jakoby někdo nadzvedl víko od rakve a spatřil tam svoje nejděsivější noční můry. Nic proti démonům, ale když někdo umí hrát a předat černé emoce, tak to zkrátka musím napsat. Rusové do toho jdou po hlavě, nic nepředstírají, dobrému riffu a drcení lebek je podřízeno zcela vše. Poslech si užívám, stejně jako okamžiky, když nemusím zapalovat hromady mrtvol. Je to sice moje práce, ale kremace je jen zkratkou do pekla. Stejně jako tahle deska. Šílená, zničující, chladná a ostrá. Nekompromisní. Zanechává po sobě krvavou šmouhu na zdi a vyděšené oči nemrtvých. WOMBRIPPER to do nás znovu nasypali pod tlakem a jsou opět vynikající! 


sumarizace:

Novinka "Macabre Melodies" ruských WOMBRIPPER zní jako ozvěna starých dobrých NIRVANA 2002, NIHILIST, ENTRAILS, DISMEMBER, GRAVE, ENTOMBED, PYRE, potažená plesnivou vrstvou ledu. Jedná se opět o morbidní lásku na první pohled, znovu mám nepříjemně přitažlivý mráz v kostech. Album časem ještě uzrálo a neustále jsem objevoval nová a nová temná zákoutí, neotřelé riffy, ledové nápady. Tuhne mi krev v žilách! Nahrávka má v sobě ošklivě temnou jiskru starých pohřebišť. Chladné jsou melodie na této desce, morbidní je hlas. Líbí se mi celková nálada, vlastní výraz, fascinuje mě schopnost kapely na mě přenést tunu smutně černých emocí. Nové album opravdu zní jako ozvěny nemrtvých ze záhrobí. Drsně, švédsky, studeně. Připomíná mi opuštěnou kobku, někde na severu, kde si dávají rande démoni se smrtí. Vynikající, ledový death metal plný temnoty!


Asphyx says:

The new album "Macabre Melodies" by Russian WOMBRIPPER sounds like an echo of the good old NIRVANA 2002, NIHILIST, ENTRAILS, DISMEMBER, GRAVE, ENTOMBED, PYRE and it is covered with mouldy ice layer. Again, this is a morbid love at first sight. I have the uncomfortable cold in my bones, again. The album matured over time and I was discovering new dark corners, fresh riffs and cold ideas with every time I listened to this. My blood solidifies in my veins! The album has a dark sparkle of old graveyards. The melodies are cold, the voice is morbid. I really like the whole mood, expression and I am fascinated by the band´s ability to bring tons of dark black emotions on me. The new album honestly sounds like echoes of undead from graves. Harshly, Swedish, coldly. It feels like an abandoned dungeon somewhere in the North where Death and daemons are having dates. Excellent cold death metal full of darkness! 



about WOMBRIPPER on DEADLY STORM ZINE:
A few questions – interview with death metal band from Russia - WOMBRIPPER.


Tracklist:
01. Possessed by Unknown
02. Join Undead
03. Obscurity Depths
04. Shredded Corpse Remains
05. Wicked Breed
06. Macabre Void
07. Devastation into Waste
08. Already Dead
09. Church of Repulsion
10. Fractures

band:
Dan Kuskov - Guitars & Vocals
Konstantin Korolev - Bass
A.V. Petrov - Drums

https://wombripper.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/wombripperband52?fref=ts
https://open.spotify.com/artist/3uruPaBBEO5kud14SM2ZfZ
https://vk.com/wombripperband52
http://www.memento-mori.es/

neděle 8. listopadu 2020

Recenze/review - INTOXICATED - Walled (2020)



INTOXICATED - Walled
CD 2020, Immortal Souls Productions

for english please scroll down

Staré krvavé kořeny nelze vytrhnout. Nejde je ani zničit. Když vám jednou thrash metal koluje v krvi, tak je to jako prokletí. Trošku vím, o čem mluvím. K tomuto stylu jsem se dostal kdysi v devadesátých letech a dodnes si rád a s chutí pustím smečky, které do toho jdou po hlavě, na nějakou tu špínu nehledí a umí svoji hudbou znázornit prašivou smrt. INTOXICATED vydali v roce 1997 album "Metal Neck", kolem kterého se motaly osobnosti floridské scény jako Chuck Schuldiner, Trevor Peres, Donald Tardy (ten s kapelou nějakou dobu i hrál).

Letos přichází skupina se zbrusu novou deskou, která zachovává ducha starých časů, s plesnivým zvukem, postupy jak vystřiženými ze pradávných metalových učebnic a atmosférou, která vás přenese přímo na Floridu. Přátelé, tohle je archivní thrash metal, který kope jako splašený kůň.

 

Do ruky se mi dostal krásně vyvedený kousek muziky, která mě ihned přikovala za na zeď. Trojice thrashových psů vás vyplivne na periferii vašeho města. Do špinavých ulic, s partičkami potulujících se existencí. Každé ráno se na rohu najde někdo pobodaný a nikdy nikoho nechytí. Tohle je metal, ryzí jako nejkvalitnější surové železo. Zahraný ještě opravdově, upřímně, rezavě. Je hozeným kusem syrového zahnívajícího masa přímo do obličeje všem těm umělým kapelám, které můžete dnes potkat na každém kroku. Je útokem bez varování, setkáním se smečkou hladových pitbulů. INTOXICATED si na nic nehrají a předkládají absolutně devastující materiál. Riffy řežou, vokál je nasáklý chorobami. Jsem spokojený, podupávám si nohou a po druhé skladbě už mlátím pěstí do stolu. Pusťte mě ven, dejte mi do ruky basebalovou pálku. "Walled" mi dodává potřebnou energii a sílu. Líbí se mi zvuk, obal, ale hlavně atmosféra, která opravdu nejvíc připomíná podchod s grafity na stěnách. Otáčíte se, v předtuše něčeho zlého a ošklivého. Čepel nože, který vám stejně, jako celé album, projede do břicha, má na sobě nápis INTOXICATED. Parádní jsou i výlety k základnímu death metalu. Jako celek je pro mě deska velmi chutným chodem. Dávám všech deset uříznutých prstů z deseti. Thrash metal, zahraný s ocelovým srdcem! 


Asphyx says:

Old bloody roots cannot be uprooted. You can't even destroy them. Once thrash metal circulates in your blood, it's like a curse. I know a little bit what I'm talking about. I got into this style sometime in the nineties, and to this day I like to listen a bands who going to this straight, they don't look at any dirt and they can depict a dusty death by their music. INTOXICATED released the album "Metal Neck" in 1997, where personalities of the Florida scene such as Chuck Schuldiner, Trevor Peres, Donald Tardy (the one who played with the band for some time) were involved. 

This year, the band comes up with a brand new record that preserves the spirit of old times, with a mouldy sound, techniques cut from ancient metal textbooks and an atmosphere that will take you directly to Florida. Friends, this is archival thrash metal kicking like a frightened horse.


I received a beautifully executed piece of music, which immediately pinned me on the wall. A trio of thrash dogs will spit you out on the peripherals of your city. To the dirty streets, with parties wandering around. Every morning, someone is stabbed in the corner and they never catch anyone. This is metal, pure as the highest quality iron. Played still really honestly, rusty. It's a piece of raw rotting meat thrown right in the face of all the artificial bands you can meet at every turn today. It is an attack without warning, an encounter with a pack of hungry pit bulls. INTOXICATED play absolutely devastating material. Cutting riffs, the vocals are soaked with diseases. I'm satisfied, I'm stamping my feet and after the second song I'm punching the table. Let me go out, give me a baseball bat. "Walled" gives me the energy and strength I need. I like the sound, the cover, but especially the atmosphere, which really most closely resembles an underpass with graffiti on the walls. You turn around, in anticipation of something evil and ugly. The blade of the knife, which, like the whole album, passes into your stomach, has the inscription INTOXICATED on it. Trips to basic death metal are also great. As a whole, the album is a very tasty course for me. I give all ten of my ten cut off fingers. Thrash metal, played with a steel heart!




tracklist:
1. Smash the Line 00:00
2. Walled 03:13
3. Grab the Rope 05:59
4. Hell's Reward 09:08
5. Stuck in Mode 12:32
6. Yuck 16:00


INTOXICATED is:
Erik Payne - Guitar | Vocals
Gregg Roberts - Bass
Mike Radford - Drums

order here:

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý sedmdesátý první - Narozeniny mistra Sabatha


Příběh dvoustý sedmdesátý první - Narozeniny mistra Sabatha

Jel jsem do Prahy už týden předem. Sehnat dárek Sabathovi bylo docela náročný. Musel jsem povolat Chorvata i Vencu. Kdysi se zmínil o limitované edici vinylu Black Sabbath. Bylo na čase rozhodit sítě. Žádná sranda tenkrát, to vám tedy řeknu. Jedem vlakem s Vencou do Prahy. Musíme prolézt asi osm hospod, než najdeme člověka, který prý gramodesku má. Nojo, ale najednou ji nechce prodat. Jsem trošku naštvanej a lituju, že s náma nejsou holky. Umí přece jen lépe přesvědčovat. Jdu v nějakým baru na Smíchově na záchod a číšnice mi říká, že na Pepu musíme jedině přes chlast. Venca jako vyléčenej feťák nepije, dá si vždycky jenom pár piv, tak je to na mě. Po pěti hodinách mě vytáhnou ven a já pobliju kandelábr. Ale úkol je splněn. Držím v ruce desku s nějakým obalem s chybou, která z ní prý dělá velkou vzácnost. Sběratelé asi ví své.

Je docela s podivem, že vše dovezeme nazpátek do Boleslavi. Jak jsem byl opilej, tak jsem chytl slinu a nutil jsme chudáka Vencu k dalším opakovaným návštěvám různých hospod a podniků. Nakonec se probudím v parku u Hlavního nádraží. Véna mě hlídá a je naštvanej. Nešlo mě naložit do vlaku. Byl jsem vyloučen z přepravy. Prý jsem paní průvodčí nabízel orální sex a navrhoval různé scény ze starých pornofilmů. Jedeme tedy ráno. Je mi blbě. Suma sumárum mě zatím stál dárek něco k tisícovce, což byly tenkrát pořád slušný peníze. Jako bonus dostanu doma céres, kdeže se to toulám, proč jsem opilej a že mě nic neomlouvá.  Usnu, vstanu, pobliju se a znovu usnu. V podobném tempu vydržím až do sobotního večera, kdy přijdou holky s tím, že budeme plánovat Sabathovi 45 narozeniny. Ty vole, to je fakt tak starej, pomyslím si a je mi najednou divný, že si s ním tak rozumím. V jeho věku už býval spousta lidí dědama nebo babičkama. Sabath měl ale těžkej život. Nemocný srdíčko a v hlavě pořád běsy z komoušů, který jej kdysi vyslýchali. Stará mánička, která si žila dál po svým. Nikdy se neohnul. Pořád bojoval s větrnými mlýny.

Musíme na nákup, řeknou holky a je to zase na mě. Pivo a víno, všechno Sabathovy oblíbené značky. Jana si vzpomněla, že jednou vzpomínal na dort, který dostal od svý mámy. Snad jenom jednou, brzy mu zemřela. Taková obyčejná věc a on o ní snil a pořád dokola si jí představoval. Slečny se tedy rozhodly, že budou péct. Plány byly velký, ještě jsme vyrazili s Vencou, Tomášem a Buddhou do antikvariátu. Pořád tam dělala jedna dívka, co jsem s ní byl před lety málem nevěrný Kačence. Bývalo to krásné jemné mladé pískle a najednou mě s úsměvem přivítá nádherná ženská. Plná života, se rty k zulíbání a židovsky kudrnatým řezaným obličejem. Asi chvilku moc čumím, protože se mi směje, hezky, zvonivě. Zrudnu. Pořád bych si nechal říct, ale nejde to. Proč nemůže mít člověk víc ženských? Já bych se spravedlivě rozdělil s oběma, třema, možná i čtyřma. Z představ mě vytrhne drcnutí od Tomáše. Koukáš jak puberťák, pojď raději něco vybrat.

Sabath měl rád historii a tak jsem mu koupil Hyeny od pana Pospíšila. Knížka o odboji proti náckům i komunistům na Zlínsku. Pamatoval jsem si, že ji měl hrozně rád můj strýc, který si za obou režimů vytrpěl svoje. Tohle je přesně ono. Teď už zbývalo jen čekat na den D. Ten nastal další sobotu. V pátek jsme naschvál zůstali všichni doma, abychom byli čerství. Jenže díky tomu jsme se probudili brzy ráno a s dárky se přemístili k Hymrům. Byly asi dvě hodiny a my už byli načatí. Prcalinka s Janou přišly déle a ihned nás seřvaly. Jste nezodpovědný, hergot, co to děláte? Dobře, dopili jsme, já si vyzvedl u výčepáka dárky, co jsem si tam schoval. Měl jsem třeba i kytku – kaktus, takovej vtípek. A šlo se. Celá parta. Zase jednou všichni pohromadě. Nálada byla skvělá, vtipy lítaly vzduchem. Konečně jsme dole na Rozvoji, kde v bytě nad plynárnou pořád Sabath bydlel. Co já se tady naposlouchal muziky.

Otevře v tom jeho hnusným županu. Holky se mu ihned vrhnou kolem krku, až je dojatej k slzám. Nečekal nás. Nevěděl vůbec nic. Po pár známostech zůstal sám a tak tomu mělo být až do jeho smrti. Ona se žádná nechtěla dlouho starat o chlápka s vypelichanými vlasy, nadváhou, nočními můrami a absolutně pankáčským přístupem k životu. Předává se dort, který se vůbec nepovedl. Je sesunutej ke straně, vypadá jako rozmačkanej, ale je to nejkrásnější dort na světě, protože je dělanej ručně, během pití vína, poslechu doom metalu a nekonečného řehotu, který jsem slyšel celý jeden večer vedle v kuchyni. Náš kamarád září, usmívá se, je naměkko. Gratulují buzničky, předávají trička s nápisy Zeppelínů, Párplů a Sabbathů. Jdu nakonec, mám být zlatej hřeb večera. Podávám svému náhradnímu tátovi balíček. Rozbalí jej a pak se chytá za srdce. Je tak hotovej, že to s ním málem sekne. Musí si chvilku odpočinout.

A my se najednou zase cítíme neskutečně semknutí, protože udělat někomu radost je to nejlepší, co můžete provést. Sabath je jak malý dítě. Pořád pobíhá po bytě, nemá ani dost piva, tak musíme dojít. Pouští se jen jeho muzika a vzpomíná se. Jak jsem kdysi jako mladej trapák seděl u něj v předsíni a vykal mu. Říkalo se o něm, že ti nahraje jakoukoliv kazetu chceš. Jak poznal Kačenku i všechny mé dívky. Jak mi mluvil tisíckrát do duše. Jak jsme spolu jeli z Mácháče v bouřce do Boleslavi na kole. Jak jsme pařili na desítkách koncertů. Jak měl Sabath pronajatej klub a byl až moc hodnej a málem na něj přišla exekuce. Náš kamarád zářil a my byli měkkosrdcatý, že je spokojenej. Chvílema to bylo tak dojímavý, že plakala i Andrea. Víte, ono člověk za život moc opravdových kamarádů nemá. Většinou se dají spočítat na prstech jedné ruky. Když máte štěstí. Poznají se podle toho, že vám pomůžou ve chvílích, kdy je vám ouzko. Když se za vás postaví, můžete za nimi přijít s čímkoliv.

Byla už tma nebo vlastně už zase světlo. Jo, vracíme se domů až k ránu. Jde se k nám. Očůráváme rohy. Zpíváme si starý songy. Tomáš s Buddhou si dají jen jedno pivo a zmizí k sobě. U stolu zůstanu jen já s Vencou, Jana a Prcalinka. Andree je nějak šoufl. Usínala v sedě. Máme rozkecáno a tak se povídá a vůbec nespí. Narozeniny mistra Sabatha byly jednou z akcí, na které vzpomínám celý život. Byly obyčejné, nedokonalé, se surovým alkoholem, levným pivem a bez chlebíčků i jednohubek. Ale zanechaly ve mně stopu. Navždy. Chtěl jsem, aby to takhle bylo furt, abych chodil do práce, plánoval život s Andreou, cítil jsem se mezi svými hrozně dobře. Ještě jsem nevěděl, že se mi za pár měsíců zase otočí život totálně naruby. Že zdrhnu z Boleslavi do Plzně. Ale nepředbíhejme. Ještě mě nechte snít a vzpomínat na ty krásné chvíle. Hergot Sabathe, to už je taky let, kdy si měl svůj poslední infarkt a odešel. Pořád mi chybíš kámo. Tyhle narozky, to ti bylo tak milý a upřímný, že si na ně vzpomenu pokaždý, když sfoukávám svíčky. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 7. listopadu 2020

Recenze/review - MADROST - Charring the Rotting Earth (2020)


MADROST - Charring the Rotting Earth
CD 2020, No Life Til Metal Records

for english please scroll down

Slyším kolem sebe lehké cupitání krysích noh. Šeptají do tmy a jejich oči se lesknou chutí na vaše maso. Na tmu i hlad se dá zvyknout, ale samota člověka doslova rozloží. Jsem tu zavřený již několik měsíců a jedinými společníky jsou mé choré představy. Slyším ozvěny ze záhrobí, lekám se stínů. Už mi vzal oko, vyřízl jazyk. Možná už nemám co ztratit. Šeredně jsem se mýlil. Východiskem je jediná cesta. Smrt.

Americké death thrashery MADROST jsem poprvé zaregistroval v roce 2014 s jejich albem "Into the Aquatic Sector", kdy mě doslova rozsekali. Následoval rok 2017 a deska "The Essence of Time Matches No Flesh", kdy se situace opakovala (recenze dole pod článkem). A letos? Jsem znovu zavřený ve staré kobce a potácím se v temnotě. MADROST mě do ní svojí novinkou zavřeli. 



MADROST si se mnou hrají jako to dělávají šelmy se svojí obětí. Jsou suroví a zničující, ale nezapomínají ani na melodie. Novinka "Charring the Rotting Earth" je velmi pestrým albem. Připomíná krysí tanec na ostrých střepech rozbitého skla. Také cítíte ve vzduchu krev? Já během poslechu rozhodně. Riffy se mi doslova zadírají pod kůži, smrdí a pálí. Myslím, že fanoušci třeba takových GORGUTS, NOCTURNUS, CORONER, DEATH, METAL CHURCH, EXHUMED, BELIEVER, ale klidně i IRON MAIDEN, by mohli být spokojeni stejně jako já. MADROST na to jdou jinak než většina současných kapel. Skladby jsou propracovanější, zpočátku trošku nesrozumitelné, ale když jim dáte čas, tak vám doslova shnijí v rukou. Někde na pomezí mezi šílenství a normálem se kapela pohybuje s jistotou a elegancí. Motivy jsou napsány inteligentně, mají jasný rukopis a hlavně - byla popuštěna uzda fantazii. Těším se na každý další riff, vychutnávám si radost z hraní, kterou zde cítím. Jsem znovu zavřený v kobce a světlo jsem již dlouho neviděl. Nepotřebuji jej, stačí mi dobrá hudba, kterou "Charring the Rotting Earth" rozhodně je. Parádní záležitost!


Asphyx says:

I hear a slight rattling of rat feet around me. THey whisper into the darkness and their eyes glisten with taste for your meat. You can get used to darkness and hunger, but loneliness literally breaks a person down. I´ve been locked up here for several months and my only companions are my sick ideas. I hear echoes from the grave, afraid of the shadows. He already took my eye, cut out his tongue. Maybe I have nothing to lose. I was terribly wrong. The starting point is the only way. Death. 

I first heard the American death thrashers MADROST in 2014 with their album “Into the Aquatic Sector”, when they literally cut me. The year 2017 follower and the album “The Essence of Time Matches No Flesh”, when the situation repeated itself (review below the article). And this year? I'm locked in an old dungeon again and stumbling in the dark. MADROST locked me in with their novelty. 

MADROST play with me as beasts with their prey. They are raw and destructive, but they don´t forget the melodies either. The new “Charring the Rotting Earth” is a very colourful album. It resembles a rat dance on sharp shards of broken glass. Do you also feel blood in the air? I definitely do while listening. Riffs literally get under my skin, stink and burn. I think that fans of such GORGUTS, NOCTURNUS, CORONER, DEATH, METAL CHURCH, EXHUMED, BELIEVER but also IRON MAIDEN, they could be satisfied as I am. MADROST do it differently than other current bands. The songs are more elaborate, at first a little incomprehensible, but if you give them time, they literally rot in your hands. Somewhere on the border between madness and normalness, the band moves with confidence and elegance. The motifs are written intelligently, have a clear handwriting and most importantly - the imagination has been unleashed. I´m looking forward to every next riff, I enjoy the joy of playing that I feel here. I´m locked in a dungeon again and I haven't seen the light in a long time. I don't need it, all I need is good music, which “Charring the Rotting Earth” is definitely. Great thing! 

Recenze/review - MADROST - The Essence of Time Matches No Flesh (2017):


Track Listing:
The Serpent’s Quest
To Prevail the Wicked
Dying Thoughts
Impossible Dreams
A Violent End to Life
Pulverized
Charring the Rotting EarthPersonel:
Tanner Poppitt: Vocals and Guitar
Necro Nick: Guitar
Richard Orellana: Vocals and Bass
Mark Rivas: Drums
Keyboards: Sam Meador courtesy of Xanthochroid

madrost.bandcamp.com

Recenze/review - DISRUPTED - Pure Death (2020)


DISRUPTED - Pure Death
CD 2020, Memento Mori

for english please scroll down

Stejně se cítím nejlépe mezi hroby, když si jen tak sednu ráno na lavici a nasávám atmosféru. Z márnice se ozývají dozvuky divoké noci a v některých prokletých hrobech se melou zbytky rozpadlých těl. Pod kaplí máme i malou kostnici, ne velkou, ale hraje se v ní poctivý death metal starého švédského střihu. Dovnitř jsou vpuštěny pouze kapely, které to myslí se smrtí vážně, hrají staromódně a na nějakou tu špínu nehledí. Pokaždé projdou mým přijímacím pohovorem. Nemá se cenu zdržovat zbytečnostmi, když si můžeme zatančit s těmi nejkrásnějšími zombie. 

DISRUPTED jsou ze Švédska a hrají death metal ze své země opravdu od srdce. Poprvé jsem je potkal, když jsem drtil staré kosti. Ihned mě obestřel pradávný chlad a byl jsem nucen neustále přidávat volume. Tradiční postupy, klasický, třaskavý zvuk. Představoval jsem si, jak do mě zajíždějí ostré čepele nožů. Známka toho, že se jedná o vskutku kvalitní materiál ze severu. 


Pokud máte rádi kapely jak NIHILIST, ENTOMBED, GOD MACABRE, BOMBS OF HADES, BASTARD PRIEST a s chutí trávíte dlouhé hodiny v podzemí, tak potom je pro vás určena i nová deska "Pure Death". Je ostrá, temná, zákeřná, šílená, zběsilá, divoká, přesně tak, jak si poctivý švédský death metal všichni představujeme. Úplně před sebou vidím padlého kněze, který pokládá hlavu do gilotiny na obalu. Poslední výkřik a následuje potlesk krvelačného davu. Dýchá na mě duch starých časů, čerstvě otevřených hrobů, touhy ničit. Z novinky cítím i pradávnou prašivinu, velké, upřímné odhodlání a chvění, které mám u tohoto stylu tolik rád. Jsem nucen tahat dlouhými chodbami podzemí rozpadající se dřevěné rakve. Před exhumací v nich ležely těla prokletých. Pohřbeni za hřbitovní zdí, poslouchali i po své smrti ryzí a opravdový death metal. Chci žít i nadále v temnotě, chci si navždy užívat desky jako "Pure Death". Když totiž máte underground v krvi, tak ani jiného východiska není. DISRUPTED jsou typickými představiteli švédské scény, jsou kapelou, která dokázala zhmotnit ducha starých časů. Hroby se otvírají a zombie lezou z děr! Skvělá hrobnická práce!


sumarizace:

Album "Pure Death" otevírá hroby stejným způsobem, jako to dělaly kapely NIHILIST, ENTOMBED, GOD MACABRE, BOMBS OF HADES, BASTARD PRIEST. Zvuk je poctivě hnilobný, vytažený snad odněkud ze starých katakomb. Na kapele je vidět a slyšet, že je plně oddána hrobnickému řemeslu. Hudba musela vznikat v opuštěných márnicích, nápady byly dodány těmi nejvíc mrtvými zombie a výsledek si můžete poslechnout sami. Pro nás, co jsme se k death metalu dostali v devadesátých letech, se jedná o vzácný rezavý artefakt. Mám opravdu pocit, že jsem odsouzencem na smrt, čekám ve své cele a k poslední večeři mi pouštějí tvorbu švédských DISRUPTED. Kapela mě zve na dlouhý nekonečný výlet za řeku Styx. Nebude to dlouho trvat, už zítra ráno mi zlomí vaz. Těším se, podobný death metal mi totiž koluje v krvi odnepaměti. Skvělá smrtící deska, která vás popraví tím nejkrutějším způsobem!


Asphyx says:

Album "Pure Death" is opening the tombs by the same manner as the bands like NIHILIST, ENTOMBED, GOD MACABRE, BOMBS OF HADES, BASTARD PRIEST. The sound is honestly putrid, ripped out from somewhere of the old catacombs. Here you can see and hear that the band is devoted to the craft called "digging the graves". This music had had to be written in the abandoned mortuaries, the most dead zombies had provided the ideas and the result you can listen to by yourself. For us, who came to the death metal at the nineties, this album represents a rare rusty artifact. I really feel like I'm a sentenced to death and I wait in my cell, while the Swedish DISRUPTED album play for me there as my last dinner. The band invites me to a long, endless trip over the Styx River. It will not take so long time, already tomorrow morning they are breaking my neck. I am looking forward because the similar death metal I have in my veins since time immemorial. A great deadly record that will execute you by the cruelest way!


Tracklist:
01. Blood Worship
02. Human Stew
03. Born In A Corpse
04. Carve
05. Headless Torso
06. Total Death
07. Pestilential Vomit
08. Goat Lord
09. Chopped Into Oblivion
10. Slave From The Grave

band:
Mikael Hanni - Vocals
Thomas Liljekvist - Guitars
Tommy Haglund - Bass
Daniel Liljekvist - Drums

https://disrupted.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/disruptedofficial
https://www.instagram.com/disruptedofficial/
https://www.youtube.com/channel/UCvyDjWKPXsC2uvoy5Dt2dUA
http://www.memento-mori.es/

pátek 6. listopadu 2020

Recenze/review - EVIL INCARNATE - Depopulation Agenda (2020)


EVIL INCARNATE - Depopulation Agenda
CD 2020, Bestial Burst

for english please scroll down

Chtěl jsem jít původně spát, ale nedalo mi to a podíval jsem se z okna. Pod lampou, v mlhavém oparu stála postava v kápi a držela v ruce dlouhý nůž. Najednou se ozval šílený nelidský řev a já ji konečně uviděl do tváře. Přišla si pro mě, bestie z mých zlých snů. Z tlamy ji vytékal hnis a já se vysvlékl z vlastní kůže. Fascinován temnotou jsem vylezl ven. Šeptala a měl jsem pocit, že se mi rozskočí hlava. Poklekl jsem a čekal. Odměnou mi byl rychlý záblesk nože a kaluž krve, která mi vytékala z tepny.

Mám rád klasické horory z osmdesátých let a dodnes obdivuji i death metal, který má podobnou atmosféru. Za EVIL INCARNATE stojí maniak Michael Eisenhauer, příslušník stejné plesnivé death metalové kasty jako moje maličkost. Stačí si pustit jejich dlouhohrající novinku "Depopulation Agenda", se kterou přicházejí po dlouhých patnácti letech. Staří, prašiví psi se vrátili, aby znovu probudili Bestii. 


Musím rovnou dodat, že se to kapele daří na výbornou. Jsem fanouškem, který dá hlavně na atmosféru, na pestrou paletu morbidních nálad. Rád pokleknu před Satanem a poslechnu si syrový a surový smrtící kov klasického střihu. EVIL INCARNATE pocházejí ze stejných katakomb jako třeba VITAL REMAINS, MASSACRE, INCANTATION, VADER, BLASPHERIAN, SADISTIC INTENT. Žádné kompromisy, ale účelné, ostré útočné riffy, rychlé bicí, tlak, špína a neskutečné množství temnoty. Tady se hraje undergroundový death metal toho nejhrubšího zrna. Potkáte stíny nemrtvých, budete mnohokrát prokleti a zavrženi. Zavřou vás do podzemních chodeb a řeknou běž. Po několika dnech strachu, reálného, rezavého a ryzího death metalu, budete chyceni, ukřižováni hlavou dolů a pohřbeni zaživa. "Depopulation Agenda" je albem pro všechny fanoušky starých poctivých postupů, hororových nálad a opravdové smrti. Deska se opravdu povedla a já už teď vím, že si ji vezmu večer s sebou, až bude stát u nás před domem postava v kápi a s nožem v ruce. Tady se umírá ještě hezky postaru, se řevem Bestie v zádech. Absolutní masakr, který vám zpřehází všechny kosti v těle!


Asphyx says:

I wanted to go to bed, but it didn't work and I looked out the window. Under the lamp, in a misty haze, stood a figure in a hood, holding a long knife in his hand. Suddenly there was a mad, inhuman roar, and I finally saw her face. She came for me, the beast of my nightmares. Pus came out of her mouth, and I undressed from my skin. Fascinated by the darkness, I climbed out. She whispered, and I felt like my head was jumping. I knelt and waited. My reward was a quick flash of a knife and a pool of blood dripping from my artery. 

I like classic horror movies from the eighties and I still admire death metal, which has a similar atmosphere. Behind EVIL INCARNATE is maniac Michael Eisenhauer, a member of the same mouldy death metal caste like me. Just play their full length album "Depopulation Agenda", which they come up with after fifteen long years. The old, dusty dogs returned to wake the beast again.


I have to add straight away that the band is doing great. I am a fan who care mainly about the atmosphere, a diverse range of morbid moods. I like to kneel before Satan and listen to the raw death metal of the classic style. EVIL INCARNATE come from the same catacombs as VITAL REMAINS, MASSACRE, INCANTATION, VADER, BLASPHERIAN, SADISTIC INTENT. No compromises, but purposeful, sharp attack riffs, fast drums, pressure, dirt and an incredible amount of darkness. Underground death metal of the coarsest grain is played here. You will meet the shadows of the undead, you will be cursed and condemned many times. They lock you up in underground catacombs and tell you to go. After a few days of fear, real, rusty and pure death metal, you will be caught, crucified upside down and buried alive. "Depopulation Agenda" is an album for all fans of old honest practices, horror moods and real death. The record is really good I already know that I will take it with me in the evening when a hooded figure with a knife in his hand will standing in front of our house. Here the death coming like in old ages, with the roar of the Beast in back. An absolute massacre that will stir all the bones in your body!

order here:


tracklist:
01 Bound and Angel Flesh
02 Killed by the Lions
03 Words of Scorn
04 Walk Among the Burning Churches
05 Crucified Again
06 Override of the Overture (Dismember cover)
07 Dead Corpse of Jesus Christ
08 Lead the People to Satan

band:
Michael Eisenhauer – all instruments, programming
&
guest Guitar solos performed by Tom Brandner of Num Skull/Lupara
Guest Vocals by Skip Mcgullam of Num Skull/Luna in Sanguinem

Recenze/review - THOSE WHO BRING THE TORTURE - Dark Chapters (2020)


THOSE WHO BRING THE TORTURE - Dark Chapters
CD 2020, Iron, Blood and Death Corporation

for english please scroll down

Dnes je řeka mrtvých rozbouřená. Ze spodních vod vyplavaly na hladinu nafouklá těla těch, kteří nechtěli zaplatit za převoz do země na druhou stranu. Na onen svět. Mám kostnaté ruce, skoro žádné maso na těle. Zahalen v kápi, dělám tuhle práci již od devadesátých let minulého století. Říkejte mi jak chcete, ale hlavně zaplaťte. Místo mincí vyžaduji dobrý death metal. Stačí mi pár tónů, několik skladeb a poznám, jestli svoji smrt myslíte vážně. Jinak se utopíte v řece Styx.

THOSE WHO BRING THE TORTURE je jednou z dalších mnoha kapel Roggy Johanssona. Znovu temná, chladná a drtivá. Taková je hudba i na "Dark Chapters". Typické riffy, klasické severské melodie s melancholií uvnitř. Vás na druhou stranu převezu, nemusíte mít strach.

 

Roga, Kjetil (Echelion, Ribspreader, Johansson & Speckmann) a Jon Rudin (Just Before Dawn, Wombbath) moc dobře vědí, jak navodit chladné nálady pohřebních rituálů. Vydejte se se mnou a s kapelou do dávných dob, kdy svá nejlepší alba nahrávaly HYPOCRISY, AT THE GATES, BLOODBATH. Melodický death metal v jeho krystalické podobě, se spoustou temnoty, špíny a pradávné jiskry, která vždy odlišovala špatné kapely od dobrých. "Dark Chapters" je albem, které se velmi dobře poslouchá, je jako závan mrazivého větru, má loď se naklání nad zkaženou špinavou vodou. Těla se rozkládají a smrad se vznáší všude kolem. Občas bývá dobré nahlédnout do země stínů, člověk se potom více váží obyčejných věcí. THOSE WHO BRING THE TORTURE sice nenahráli desku, která by otočila dějinami hudby, ale rozhodně je skvěle odvedeným řemeslem. Kývám se do větru a do tváře mě bičují ostré hroty ledových kapek. Přidávám postupně hlasitost až na hranu bolestivosti. Takhle to mám rád. Hezky poctivě, zahrané od srdce, melodicky. Dnes je řeka mrtvých rozbouřená. Vím, co budu poslouchat. Mrazivou smrt ze severu!


Asphyx says:

Today, the river of the dead is turbulent. From the groundwater floated the inflated bodies of those who did not want to pay for transport to the country to the other side. To the other world. I have bony hands, almost no flesh on my body. Wrapped in a hood, I've been doing this job since the 1990s. Tell me what you want, but mainly pay. Instead of coins, I require good death metal. All I need are a few tones, a few songs and I'll know if you're serious about your death. Otherwise you will drown in the river Styx. 

THOSE WHO BRING THE TORTURE is one of many other Roggy Johansson bands. Dark, cold and overwhelming again. Such is the music on "Dark Chapters". Typical riffs, classic Nordic melodies with melancholy inside. I'll take you to the other side, you don't have to worry.


Roga, Kjetil (Echelion, Ribspreader, Johansson & Speckmann) and Jon Rudin (Just Before Dawn, Wombbath) know very well how to evoke the cold moods of funeral rituals. Come with me and the band to ancient times, when HYPOCRISY, AT THE GATES, BLOODBATH recorded their best albums. Melodic death metal in its crystalline form, with lots of darkness, dirt and ancient sparks that have always distinguished bad bands from good ones. "Dark Chapters" is an album that listens very well, it's like a gust of freezing wind, my ship leans over the dirty water. Bodies decompose and the stench floats all around. Sometimes it is good to look into the land of shadows, then one is more valued by ordinary things. THOSE WHO BRING THE TORTURE did not record an album that would turn the history of music, but it is definitely a great craft. I sway into the wind and the sharp points of ice drops whip me in the face. I gradually add volume to the edge of pain. That's how I like it. Pretty honest, played from the heart, melodic. Today, the river of the dead is turbulent. I know what I'm going to listen to. Frosty death from the north!


about THOSE WHO BRING THE TORTURE on DEADLY STORM ZINE:
Recenze/review - THOSE WHO BRING THE TORTURE - Pain Offerings (2018)


Track list:
Dark Chapters
Dammed The Universe
Carved Into Pieces
Into The Fleshfields
Born To Cleanse
From The Vortex They Came
The Malevolent World
Barbed Wire Dreamscapes
The Last Fading

Line Up:
Rogga Johansson - Guitars, Bass, Vocals
Kjetil Lynghaug - Lead guitars
Jon Rudin - Drums

Music by: Those who bring the torture

Recorded at The Rotpit and various places

Mixed and mastered Jonny Pettersson at Studio Unbound

Cover Art by: John Quevedo Janssens

čtvrtek 5. listopadu 2020

Recenze/review - PROSCRIPTION - Conduit (2020)


PROSCRIPTION - Conduit
CD 2020, Dark Descent Records

 for english please scroll down

Vyděšené oči, mrtvý pohled. Mám pocit, že se na mě pořád dívá. Mladá dívka, včera ještě krásná a smyslná, dnes jen kus masa pohozený u cesty. Mrzne a mě pořád pronásleduje její pohled. Jakoby mi viděla do duše, jakoby žalovala. Řekni mi, kdo ti to udělal? Odpověď nepřichází, jen mezi stromy se prohání vítr. Lesní cesta, daleko na severu. Zavolali mě sem, abych ohledal místo činu. Nenávist a strach. Beznaděj a smutek. Zmrzlá ruka, natažená v nedokončené prosbě. Musím odtud pryč, někam, kde budu mít klid.

Někam, kde budu moci poslouchat novou desku (prvotinu) finských black death metalistů PROSCRIPTION. Ti mě vzali na podobná místa. Do temnoty, do podzemí, do černé tmy. Na jejich albu "Conduit" nemrtví ožívají a bědují nad svým osudem. 



 Často, když vidím něco zlého, tak se ptám, kde byl asi Bůh? Nevím, možná vůbec neexistuje. Peklo ale ano, to o sobě dává vědět často a jasně. Hlasitě. Stejně jako na nové desce "Conduit", ve které lze vystopovat odkazy starých amerických death metalových kapel i načernalé shnilé zbytky black metalu (HATE). PROSCRIPTION jsou postaveni na zbytcích kdysi velmi slibných MAVETH. Tentokrát na to jdou pánové ale trošku jinak, pro Finsko spíše netypickým způsobem. Jsou víc atmosféričtí, jsou soundtrackem k opuštěným lesním cestám, na kterých loví šelmy. Cítím z nahrávky, která je velmi dobře zvukově ošetřena, velký potenciál. Líbí se mi, jakým způsobem jsou skladby napsány a složeny, jak gradují, jak se mi zadírají postupně pod kůži. Proplétám se mezi stíny, přidávám hlasitost a říkám si, že tahle hudba nejlépe opravdu vynikne ve starých katakombách, případně hluboko v temných hvozdech. Finové jsou možná někdy trošku rozvláční, ale rozhodně si mě dokázali svojí tvorbou podmanit. Doporučuji všem ohledávačům mrtvol, všem nemrtvým, i všem prokletým! Zásah přímo do černého!


Asphyx says:

Scared eyes, dead look. I feel like he's still looking at me. A young girl, still beautiful and sensual yesterday, today just a piece of meat thrown by the road. She freezes and I´m still haunted by her gaze. As if she saw into my soul, as if she were suing. Tell me, who did this to you? The answer does not come, only the wind blows through the trees. Forest road, far to the north. They called me here to search the scene. Hatred and fear. Hopelessness and sadness. A frozen hand outstretched in an unfinished plea. I have to get out of here, somewhere to rest. 

Somewhere where I will be able to listen to a new record (the first one) of Finnish black death metalists PROSCRIPTION. They took me to similar places. Into the darkness, into the underground, into the black darkness. On their album “Conduit” the undead come to life and mourn their fate. 

Often when I see something bad, I ask, where was God? I don´t know, maybe it doesn't exist at all. But hell yes, it makes itself known often and clearly. Loud. As on the new album “Conduit”, in which you can trace the references of old American death metal bands and the blackened rotten remnants of black metal (HATE). PROSCRIPTION are built on the remnants of the once very promising MAVETH. This time, gentlemen are doing it a little differently, in a rather atypical way for Finland. They are more atmospheric, they are a soundtrack to abandoned forest paths where they hunt beasts. I feel great potential from the recording, which is very well sound treated. I like the way the songs are written and composed, how they graduate, how they gradually get under my skin. I weave through the shadows, add volume and say to myself that this music really stands out best in the old catacombs, or deep in the dark forests. The Finns may sometimes be a little tedious, but they definitely managed to conquer me with their work. I recommend to all corpses men, all the undead, and all the cursed! His straight into the back! 


Proscription is:
Apep - Bass
Mikko Koskinen - Drums
Cruciatus - Guitar
Christbutcher - Guitar/Vocals

https://proscription.bandcamp.com/
https://darkdescentrecords.bandcamp.com/album/conduit
https://www.facebook.com/ProscriptionHorde/

Recenze/review - CHASMDWELLER - Bacterial Lotus (2020)


CHASMDWELLER - Bacterial Lotus
CD 2020, vlastní vydání

for english please scroll down

Na každém hřbitově bývá temný kout, o kterém nikdo nemluví. Místo, kde se musí zničit zbytky starých kostí, lebky, které nikomu nepatří. Občas se nevejde nebožtík do rakve a tak je nutné tělo oříznout. Není to lehká práce, to netvrdím, ale není to zase tak hrozné, jako se zdá. Stačí lahev ostrého pití a dobrá muzika. Když je sychravo a přichází podzim, tak se mi nejvíc osvědčila nová deska kanadských death doomařů CHASMDWELLER. O těch jsem psal již v roce 2019, když vydali album "Invoking the Wrath of the Seventh Circle" (odkaz na recenzi dole pod článkem).

Kapela je stále nebývale temná, chladná a odlidštěná. Jakoby svoji hudbu opět skládala ve stejných místech, kde se likvidují zbytky lidských těl. Shnilí, prašiví, se zastřeným undergroundovým zvukem. Bez kompromisů, ostře, tak hrají pánové i letos. 

 

Pozdravy ze starých katakomb jsou podávány vkusně, s citem pro věc. Připadám si, jako bych šel v silném dešti a větru kopat další hrob. Dlouhé songy gradují, pokaždé, když si desku pustím, tak jde všechno ostatní stranou. Zavřený ve staré opuštěné kobce přemýšlím nad osudem nebožtíků. Okultismus, nihilismus, černé mše, záhady a magické motivy. To vše zabalené v rouchu po padlém knězi. Netřeba tentokrát album k někomu přirovnávat, je opravdu lepší si sednout, zhasnout všechna světla a nechat na sebe desku působit. Teprve až potom, hezky v klidu a mrazu pochopíte, o čem je opravdová smrt. Novou desku "Bacterial Lotus" si najednou představuji jako obrovskou nádobu, ve které jsou míchány a drceny zbytky lidských tkání, nepotřebné kosti, vlasy. Celé je to nechutné, ošklivé, táhne se jako zkažená krev. Úplně stejně jako novinka od CHASMDWELLER. Žít celý život ve stínu, opovrhovaný ostatními, není lehké. Přitom se bez hrobníků, ani bez podobné hudby neobejdeme. Jsou totiž naplno spjatí se smrtí, která je i vaší cestou. Někdy mám pocit, ale jsou to jen prchavé okamžiky, že nebožtíci se mnou rozmlouvají. Teď, po poslechu "Bacterial Lotus" vím, že je to pravda. Death doom metal plný černých otisků!


sumarizace:

"Bacterial Lotus" je krásně morbidní vzpomínkou na staré death/doom metalové časy. Jednotlivé songy mají obrovskou sílu a musely být nahrávány v tom nejhlubším podzemí. Svět se sice dneska točí už úplně jinak, ale pro nás pamětníky, se jedná o velmi příjemný zážitek. Riffy jsou ostré jako katova sekyra, hlas vytažený odněkud z močálu a atmosféra připomíná poslední odsouzencovy minuty před popravou. Tenhle znovu nahraný výlet do historie se vydařil velmi dobře. Takhle nějak má znít reálný, poctivý death/doom metal. Plesnivě, krutě, morbidně. A teď už mě prosím nechte, musím se zavřít do své kobky, obětovat temným silám a rouhat se bohům. Budou mi k tomu hrát CHASMDWELLER! Totální old school death/doom metalový masakr. Obraťte všechny kříže a vítejte v zemi nemrtvých!



Asphyx says:

"Bacterial Lotus" is a pretty nice morbid memory of old death/doom metal times. Every song is very powerfull and was recorded in the deepest underground. The world is other today, but for us survivols this is a very pleasant experience. The riffs are shark like axe, the voice coming from the marsh and the atmosphere reminds the last convict´s minutes before execution. This trip to the history succeeds very well. This is the real, honest death/doom metal. Rotten, cruel, morbid. And now, let me be, I close myself to my cell, I will sacrifice to the dark forces and blaspheme against Gods. And I will listen to CHASMDWELLER! Total old school death/doom metal massacre! Turn all crosses and welcome in the land of Undeath!


about CHASMDWELLER on DEADLY STORM ZINE:
Recenze/review - CHASMDWELLER - Invoking the Wrath of the Seventh Circle (2019)

Tracklist:
01. Septic Coma (07:10)
02. Seven Lucid Mitochondria (08:37)
03. Wing of the Lotus (07:57)
04. Oracle of Innumerable Truths (10:15)
05. Photosynthetic Attunement (07:35)

band:
ZS - Guitars, Bass, Drums, Electronics
DG - Vocals, Lyrics

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine