DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 23. listopadu 2020

Rozhovor - SKELETHAL - Ja osobne považujem death metal a metal vo všeobecnosti za celkový stav mysle.


Rozhovor s old school death metalovou skupinou z Francie - SKELETHAL.

Odpovídali Guillaume, Julien, Lorenzo, Lucas, děkujeme!

Přeložila Petra, děkujeme!

Recenze/review - SKELETHAL - Unveiling the Threshold (2020):

Ave SKELETHAL! Zdravím do francouzského podsvětí. Doufám, že se vám daří dobře. Zrovna poslouchám vaši novou desku „Unveiling the Threshold“ a připadám si jako na nějakém starém pohřebišti. Je jedním slovem vynikající! Jak album vznikalo a kam jste se chtěli posunout po neméně dobrém předchozím „Of the Depths...“? 

Guillaume: Ahoj Jakub! Na začiatok by som ti chcel poďakovať za tvoje milé slová na adresu našej muziky. S albumom „Unveiling the Threshold“ sme sa rozhodli implementovať viac vplyvov v porovnaní s predchádzajúcou doskou. S novými posilami v kapele sme boli schopní dosiahnuť nový level v písaní skladieb. Snažili sme sa zachovať znaky a ducha SKELETHAL a pridať viac blast beatov, viac dvojkopákov a viac intenzity a efektivity do nových skladieb. 


Pojďme rovnou na novinku „Unveiling the Threshold“. Zdobí jí parádní obal od Elirana Kantora. Ihned jsem si musel objednat tričko, natolik mě motiv zaujal. Vnímám jej jako apokalypsu, bouři v podzemí. Jak jste se dali s Eliranem dohromady a proč právě jeho práce? A jak se motiv vztahuje k hudbě? 

Guillaume: Elirana Kantora sme oslovili, pretože sa nám veľmi páčia jeho práce a chceli sme pre obal nášho albumu reálnu maľbu, jednoducho hmatateľný kus umenia. Poslali sme mu len email s našim návrhom, on súhlasil a pár mesiacov po dohode nám poslal predbežnú skicu. Požiadali sme ho o zobrazenie utrápenej krajiny s monolitickými monumentami vystupujúcimi z vriaceho mora. 


Poctivý death metal staré školy, který hrajete, musí mít temný a surový zvuk. Jestli se nepletu, tak novinku jste nechali mixovat u Grega Wilkinsona (Earhammer Studios). Proč právě tam? A kde jste nové skladby fyzicky nahrávali? Někde doma ve Francii? 

Guillaume: Na rozdiel od albumu „Of the Depths...“ sme sa rozhodli, že tentoraz ponecháme mix a mastering niekomu kompetentnému. Na prvom albume sme sa snažili dosiahnuť dobrý výsledok, ale nikdy sa nám nepodarilo docieliť to, čo by sa nám skutočne páčilo. Takže sme si mysleli, že bude najlepšie, keď to necháme v rukách profesionála. Napriek tomu sme sa rozhodli všetky nástroje nahrať sami, aby sme si udržali kontrolu nad smerovaním nášho zvuku. Toto sa udialo v našej skúšobni v Tourcoingu. 

Julien: Predtým, ako sme pristúpili priamo k procesu nahrávania, v kapele prebehlo veľa diskusií, takže každá voľba sa odrazila ešte skôr, ako sme začali nahrávať. Nakoniec, po mnohých nahrávkach vo vlastnej réžií, keď v priebehu rokov rástli aj naše hudobné a technické schopnosti, sme si nakoniec pomysleli, že túto prácu zvládneme celkom dobre. S trochou ďalšej pomoci od priateľov, napríklad čo sa týka zapožičania mikrofónov atď, sme nakoniec na novej nahrávke odviedli dobrú prácu. Vďaka Gregovi, ktorý vo veľmi krátkom čase odviedol úžasnú robotu, a jeho schopnosti zmixovať zvuk dokonale odzrkadlili víziu našej hudby. 

Lorenzo: V posledných rokoch došlo k vzrušujúcemu rozmachu na OSDM scéne pochádzajúcej hlavne z USA, ale nielen odtiaľ. Všetci v SKELETHAL si skutočne vážime mnohé z týchto kapiel, za ktorých muzikou zväčša nájdete Grega čo sa týka mixovania a masteringu. Hlavne z tohto dôvodu sme si vybrali práve jeho, aby sa podieľal aj na procese nahrávania nášho albumu “Unveiling the Threshold”. Ja osobne milujem surový a špinavý zvuk, ktorý Greg dokáže dosiahnuť, a pritom poslucháčovi stále umožňuje celkom zreteľne počuť každý nástroj. Zistil som, že takúto rovnováhu je ťažké dosiahnuť v old school extrémnom metale. Často tu máte vynikajúce albumy, kde práve ten charakteristický zvuk, ktorý tak veľmi milujeme, zatienil kvalitu jednotlivých hudobných nástrojov. 


O čem jsou texty na nové desce? Nemám ještě k dispozici originální CD, ale předpokládám, že se držíte tradičních death metalových témat. Nebo se pletu? Kde pro texty berete inspiraci a kdo je jejich autorem? 

Guillaume: Čo sa týka textov, tie píšem výhradne ja. Je to jednoduchšie, keďže ich aj musím spievať. Texty SKELETHAL sú silne poznačené Lovecraftovým vesmírom a tiež mnohými ďalšími autormi sci-fi, či hororových diel. Niektorí z mojich obľúbených autorov sú: Poe, Asimov, Van Vogt, Silverberg, Matheson, Curval, Steiner, Verne ... 

Dlouho jste jako kapela působili jen ve dvojici (Gui a Lucas), ale od roku 2019 uvádí Metal Encyklopedia jako členy SKELETHAL i Lorenza a Jona. Naživo vám potom vypomáhají Simon Lemaire a Hélène Leroy. Přiznám se, že v tom mám trošku chaos. Můžeš nám prosím upřesnit, kdo je tedy členem SKELETHAL? 

Guillaume: SKELETHAL vznikli v roku 2012 ako dvojčlenná kapela (ja a Jon) a tak sme fungovali až do roku 2018. Dlho sme spolupracovali s hudobníkmi, ktorí nám vypomáhali pri živom hraní (Simon, Hélène, Lucas ...), asi do roku 2018, keď sme sa s bubeníkom Jonom rozdelili. Po rozdelení som sa rozhodol, že by sa kapela mohla stať skutočnou štvorčlennou formáciou. Lucas, ktorý bol našim živým gitaristom mnoho rokov, sa stal legitímnym členom kapely na plný úväzok a ďalej sme hľadali basgitaristu a bubeníka, aby sme získali stabilnú zostavu. Veľmi rýchlo sa nám podarilo nájsť Lorenza (bicie) a Juliena (Basa) a v januári 2019 sa už SKELETHAL opäť stretli v skúšobni. 

Lucas: Ako už Guillaume napísal, skupina fungovala vo dvojici až do konca roku 2018. Ja som začal hrať v SKELETHAL na gitaru v roku 2014, kedy som nahradil predošlého gitaristu Simona. Na druhej strane Helene už v tom čase bola živou basgitaristkou, až kým sa Julien neujal vedenia. S kapelou som odohral za tie roky veľa koncertov, takže keď som mal možnosť stať sa „oficiálnym“ členom, bolo veľmi motivujúce môcť sa viac zapojiť do tohto projektu. Vždy bolo pre mňa potešením hrať s Jonom a Hélène, ale s Lorenzom a Julienom sme si našli skvelých hudobníkov a milých ľudí. Rýchlo sa stali našimi skutočnými priateľmi, takže teraz máme naozaj pevnú zostavu, ktorá nám určite umožní v budúcnosti robiť veľké veci. 


Poslední roky mi chodí na recenze z Francie spousta skvělých death metalových kapel. Namátkou třeba mí velmi oblíbení NECROWRETCH. Jak funguje vaše scéna? Chodí lidé hodně na koncerty? Podporují skupiny? 

Guillaume: Francúzska scéna je podľa mňa trochu roztrieštená. V undergrounde nie je veľa aktívnych ľudí a kapiel. Našťastie táto hŕstka ľudí udržiava túto malú scénu nažive a silnú. NECROWRETCH sú dôležitou formáciou, pretože akoby svojou existenciou znova upozornili na francúzsku undergroundovú metalovú scénu. Sú jednou z najagresívnejšie znejúcich kapiel súčasnosti a skutočné beštie na pódiu. Odohrali sme s nimi niekoľko koncertov a dúfame, že im čoskoro opäť skrížime cesty. 

Julien: Čo teraz vidím, veľa extrémnych kapiel z Francúzska sa v dnešnej dobe snaží najskôr preraziť v zahraničí a až potom sa vrátia na francúzsku scénu. Povedal by som, že ak ste francúzska kapela a prichádzate z ničoho nič na scénu, Francúzi vám nebudú venovať toľko pozornosti. Tiež si myslím, že undergroundová scéna je teraz viac zameraná na novú fastcore muziku, ktorá má viac punk a hardcore vplyvov. Death metal rozhodne nie je na čele našej hudobnej generácie. 

Lucas: Je tu niekoľko skvelých kapiel, skôr tu chýbajú lepšie priestory, kde by sa dalo hrať. Napríklad v našom rodnom meste (Lille) sa za posledných desať rokov muselo zavrieť veľa skvelých miest. Začalo byť veľmi náročné zahrať si niekde v okolí. Vo Francúzsku však stále existujú dobré miesta s prístupnými davmi a podporujúcimi fanúšikmi. Taktiež je tu veľa takých ľudí, ktorí sú ochotní cestovať po celej krajine, aby mohli navštíviť undergroundové akcie. 

Lorenzo: Aj keď hrám v SKELETHAL, bývam v Bruseli (Belgicko), ktorý je od rodného mesta kapely vzdialený niekoľko hodín jazdy. Keďže pochádzam z inej krajiny, som schopný vidieť dosť zaujímavých prvkov francúzskej scény. Je to scéna, ktorá rastie viac lokálne, a kde sú fanúšikovia veľmi nadšení z podpory národných kapiel. Myslím, že vo Francúzsku môžeme skutočne hovoriť o jednej veľkej rodine s blízkymi vzťahmi medzi fanúšikmi a kapelami. Je to však tiež scéna, pre ktorú je náročné presadiť sa za hranicami krajiny, čo je smutné. Aj napriek tomu, že je tu veľa skvelých kapiel, mimo krajiny sa podarí preraziť len niekoľkým kapelám. 


V současnosti je sice svět ničený koronavirem, ale doufejme, že to brzy pomine. Až se znovu otevřou hranice, nechystáte se na turné? Budete mít venku novou desku, samo se to nabízí. Jak jste na tom vlastně s koncerty? Hrajete rádi a často? Užíváš si spíš kluby nebe velká pódia? 

Guillaume: Ja osobne mám rád aj kluby aj väčšie pódiá. V dnešnej dobe sa nedá nič robiť a stále nevieme, kedy by sa situácia s koncertami vráti do normálu. Propagácia nového albumu je kvôli tomu naozaj náročná a dúfame, že sa čoskoro opäť dostaneme na pódium. 

Julien: Všetko je to teraz na hovno, aj keby sme mohli hrať v pivniciach či jaskyniach, bolo by to zabijácky skvelé, pretože sme už tak hladní po živom hraní! Musíme urobiť promo nového albumu, ale zároveň sú zrušené všetky koncerty, takže je to veľmi ťažké. Dúfame, že novému albumu bude venovaná dostatočná pozornosť bez ohľadu na situáciu, aby sme mohli náš merch stále predávať online, to je jediné, čo nám zostáva, kým nebudeme mať oveľa jasnejšie informácie o hygienickej situácii na celom svete. 

Lucas: Ja veľmi rád hrávam v malých kluboch, kde sa ľudia poriadne bláznia, vtedy máte pocit, že s nimi niečo naozaj zdieľate. Tiež sa mi páčia väčšie pódiá a dúfam, že pri vydaní nového albumu budeme mať viac príležitostí. Už sa neviem dočkať, kedy budem hrať opäť naživo, pre mňa ako hudobníka je to tá najradostnejšia vec. 

Lorenzo: Aj keď všetky zrušené koncerty a akcie sú už bojom samým o sebe, myslím si, že jedným z najťažších aspektov pandémie je, že nemôžeme nič plánovať. Radi by sme absolvovali aktuálne turné a aspoň trochu propagovali album naživo, ale teraz je nemožné niečo naplánovať. Pôvodne sme mali pred sebou skvelý rok s našou účasťou na viacerých úžasných festivaloch. Mali sme tiež naplánované hrať na Asakusa Death Fest v Japonsku okolo dátumu vydania albumu, ale samozrejme to bolo zrušené. Dúfajme, že keď sa situácia postupne bude vracať do normálu, promotéri budú mať stále záujem o kapely, ktoré majú vonku albumy staré už niekoľko mesiacov ak nie vyše roka. Taktiež stojí za zmienku to, že aj keď sa koncerty za pár mesiacov uskutočnia, budú určite obmedzené bezpečnostnými opatreniami. S obmedzeným počtom vstupeniek promotéri usporiadajú len „bezpečné“ koncerty, kedy budú mať istotu, že sa im vrátia náklady. To znamená, že vo vašom okolí už nebudú hrať menšie medzinárodné kapely. Priestor dostanú skôr väčšie kapely, ktoré organizátorom zaručia vyšší predaj lístkov za vyššie poplatky, keďže ľudia v ich prípade budú ochotní zaplatiť väčšie vstupné. Ocitli sme sa v ťažkej dobe pre propagáciu nového albumu. 


Když jsme spolu dělali rozhovor naposledy, tak jsme se bavili o tom, jaké kapely vás ovlivnily. Máš ale rád i nějaké současné? Doporučil bys nám třeba ze svého okolí? Mám francouzské podzemí ve velké oblibě, ale určitě neznám všechny smečky. 

Guillaume: MORTAL SCEPTER, CADAVERIC FUMES, LIQUID FLESH, EPITAPHE, SAVAGERY, ATAVISMA, DISFUNERAL... 

Lucas: U mňa je to veľmi podobné! 

Lorenzo: Určite by som ľuďom odporučil, aby si vypočuli Lucasovu ďalšiu kapelu MORTAL SCEPTER, je to skutočne zabijácka thrash metalová skupina! Myslím, že za zmienku stoj samozrejme AGGRESSOR a MASSACRA, ale tiež MERCYLESS. 


Hrajete starý, prašivý, temný death metal. Jakým způsobem vznikají nové skladby? Myslím tím teď samotný proces, riff. Scházíte se klasicky někde ve zkušebně nebo už využíváte jen moderní technologie? 

Guillaume: V mojom prípade to vždy začína gitarovými riffmi, ktoré skladám pri hraní doma v izbe. Potom pracujem na bicích linkách. Veľa práce prebieha v mojej hlave, keďže veľa premýšľam o tom, ako vylepšiť to, čo som už napísal, a aká musí byť štruktúra skladby. Texty sú vždy až posledným krokom, ale väčšinou už dopredu viem, ako a kde budú jednotlivé texty umiestnené. 

Lucas: Čo sa týka tohto albumu, napísal som iba riffy do dvoch skladieb. Pretože to bolo prvýkrát, čo som musel vytvoriť nejaké deathmetalové riffy, nebolo ťažké sa inšpirovať. Už sa teším na písanie nejakých nových vecí, som si istý, že by som mohol byť sebavedomejší a menej konvenčný. 

Lorenzo: Keďže som sa ku kapele pripojil len nedávno, snažil som sa vyhnúť tomu, aby som ovplyvňoval kapelu viac, ako ovplyvňovala kapela mňa. To je dôvod, prečo základná bicia linka už bola predpripravená ako spomínal Gui a ja som bicie party potom prispôsobil tak, aby som im pridal zaujímavé obraty. Urobil som to najlepšie, ako som vedel, no v prvom rade som sa snažil nechať viac vyniknúť gitarové riffy! To je vždy moje hlavné zameranie pri vytváraní mojich bicích partov. Super však bolo, že pre toto nové album vytvoril Gui v porovnaní s predchádzajúcim materiálom rôznorodé riffy hlavne pre to, aby som mohol na bicích urobiť extrémnejšie rytmy. Ale všeobecne sa snažím urobiť bicie party čo najzaujímavejším možným spôsobom bez toho, aby som zatienil gitaru, skladby a kapelu všeobecne. Postupom času som začal čoraz viac chápať, že na každý nástroj sa má myslieť v rámci kapely, či v rámci skladby a nie osobitne. To dáva komponovaniu bicích partov úplne iný rozmer. 


Poslouchám death metal od jeho počátků v osmdesátých a devadesátých letech a vždy mě na něm nejvíc fascinovala temnota, tlak, energie. Jak vnímáš ty tento styl jako tvůrce a co pro tebe znamená? Je to pro tebe životní styl nebo jen koníček? A kdy si se k death metalu dostal a co bylo prvním impulsem pro to, abys jej začal hrát? 

Guillaume: Album “Scream Bloody Gore“ bolo mojím prvým stretnutím s death metalom, od toho okamihu som vždy chcel mať death metalovú kapelu. V priebehu rokov som objavil veľa nahrávok, hrával som v grind/crust a thrash metalových kapelách, až som nakoniec vytvoril SKELETHAL. Rozhodne to nie je len koníček, vyžaduje to veľa času a určite musíte žiť pre to, čo robíte, aby to bolo úprimné. 

Julien: Prvýkrát som objavil death metal prostredníctvom kapiel ako CARCASS, NECROPHAGIST, starý OPETH, stará SEPULTURA atď. Spočiatku som oveľa viac počúval heavy a thrash metal, ale myslím si, že to, čo ma dostalo do hĺbky extrémnej hudby, bolo hľadanie najsurovejšej, najautentickejšej, prvotnej a úžasne šialenej muziky. Aj preto som sa v hudbe čo sa týka štýlov a hraníc nikdy neobmedzoval. Zarábať si na živobytie ako muzkant, keď hráte tento druh hudby, je na našej úrovni definitívne nedosiahnuteľné, takže stále máme bežný život na rozdiel od toho života na cestách. Podľa môjho názoru je to nekonečná vášeň, a ak by som dostal príležitosť, aby sa z toho stal skutočný životný štýl, určite by som neváhal. 

Lucas: Death Metal som objavil v tínedžerskom veku s kapelami Death a Morbid Angel. To, že som fanúšik metalu mi však bolo jasné od okamihu, čo som prvý raz počul jedinú kapelu, ktorú by sme všetci mali uctievať - IRON MAIDEN. Pomerne rýchlo som sa dostal k thrashu a deathu a tie sa stali mojimi najobľúbenejšími žánrami, no a tak to zostalo až dodnes. Aj keď mám rád veľa ďalších vecí, 90% času počúvam heavy / thrash / death metal. Je to naozaj niečo, čo sa stalo mojou súčasťou, nie z vlastnej vôle, ale je to taký pocit, akoby mi tá muzika kolovala v žilách! 

Lorenzo: Ja osobne považujem death metal a metal vo všeobecnosti za celkový stav mysle. Myslím si, že ak niekto počúva metal bez toho, aby bol úplne vtiahnutý do jeho sveta a vnímal čo je za ním, nemôže tento žáner úplne pochopiť. Metal je v tomto zmysle iba jednoduchým pokračovaním rock’n’rollu a punku. Preto je Lemmy tak milovaný, on predstavuje toto všetko v plnom rozsahu a je to aj dôvod, prečo Lemmy tak miloval Little Richarda, homosexuálneho černocha v segregovanej Amerike, ktorý to vedel poriadne roztočiť na klavíri a spieval z plných pľúc. To je stav mysle, ktorý my - fanúšikovia metalu reprezentujeme. Ako ukázal Little Richard, pre umenie a pre samotný svet neexistujú žiadne obmedzenia a pravidlá. Toto cítim pri hraní metalu. Pre mňa ako pre hudobníka je to veľmi dôležité. 


Děkuji moc za rozhovor. Už se moc těším, až vložím originální CD „Unveiling the Threshold“ do přehrávače a pořádně přidám volume. Přeji vám, aby se albu dařilo a ať jste spokojení i v osobních životech. Pure SKELETHAL death metal forever! 

Guillaume: Ďakujeme za všetko, Jakub, aj tebe želáme všetko dobré. Pozdravujeme z Francúzska!

Recenze/review - SKELETHAL - Unveiling the Threshold (2020):



------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram

facebook:

 

neděle 22. listopadu 2020

Recenze/review - ROTTENBLAST - Ilusi Soliteris (2020)


ROTTENBLAST - Ilusi Soliteris
CD 2020, Blackandje Records

for english please scroll down

Pořád se z toho nemohu vzpamatovat. Mám divoké sny a probouzím se uprostřed noci s výkřiky děsu. Poslali nás do jedné horské vesnice. Už když jsem vstoupil, polil mě studený pot. Po stromech byla rozvěšena rozervaná těla. Lidé, naražení na kůlech, znásilněné ženy, krev, spousta krve. Nebožáci, kteří ještě žili, prosili o smrt. Útok přišel uprostřed noci, když všichni poklidně spali. Zůstalo jen spáleniště a bolest otisknutá do polorozpadlých zdí. Musel jsem odejít stranou a vyřvat se z toho šílenství.

Velmi podobnou atmosféru má i nová deska indonéských maniaků ROTTENBLAST. Je neméně surová, syrová, temná a chladná jako pomalu vyhasínající oči umírajícího. Smrt bývá někdy šílená a kapele se povedlo ji přenést na hudební nosič. S morbidním zvukem v zádech je předkládána opravdu brutální hostina.  Stačí jen přijmout pozvání. 

 

"Ilusi Soliteris" je živočišným, uvěřitelným albem ve stylu SUFFOCATION, DISGORGE, DISAVOWED, DEEDS OF FLESH, CANNIBAL CORPSE. ROTTENBLAST mají navíc svůj vlastní ksicht a výraz. Desku si opravdu užívám. Dokáže mě totiž vtáhnout přímo do sebe. Je jako ošklivý a krutý film z války. Dávno přestanete věřit lidskému druhu, o Bohu ani nemluvím. Raději se ponoříte po lokty do téhle brutální a děsivé pitvy. Indonésané jsou doslova zabijáčtí, magičtí. S ničím se moc nepářou, útočí rovnou, bez varování. Výsledkem je nekompromisní death metal, u kterého shoříte! Líbí se mi i obal, ale hlavně takový ten těžko popsatelný odér, který se vznáší kolem songů jako těžký smrad. Podobně tomu bývá právě na místech, kde se stalo něco zlého a ošklivého. Je slyšet, že ROTTENBLAST pevně věří tomu, co hrají. Desku jsem poslouchal stále dokola a označili si ji ve své soukromé sbírce jako velké překvapení tohoto roku. Svět se kolem nás možná dávno zbláznil, ale podobné nahrávky mě dokáží vždy stáhnout do kruté reality. Absolutně devastující death metal, které vás pořeže do krve!


Asphyx says:

I still can't recover from it. I have wild dreams and I wake up in the middle of the night with screams of terror. They sent us to a mountain village. As soon as I entered, I was drenched by cold sweat. Torn bodies hung from the trees. People, bumping on stakes, raped women, blood, lots of blood. The ungodly who were still alive begged for death. The attack came in the middle of the night when everyone slept peacefully. All that remained was the incinerator and the pain imprinted on the dilapidated walls. I had to step aside and break out of the madness. 

The new record of Indonesian maniacs ROTTENBLAST has a very similar atmosphere. It is no less raw, dark and cold like the slowly fading eyes of a dying man. Death is sometimes insane and the band managed to transfer it to a musical medium. With a morbid sound in the back, a really brutal feast is presented. Just accept the invitation.


"Ilusi Soliteris" is an animal, believable album in the style of SUFFOCATION, DISGORGE, DISAVOWED, DEEDS OF FLESH, CANNIBAL CORPSE. In addition, ROTTENBLAST has its own face and expression. I really enjoy the record. It can pull me right into it. It's like an ugly and cruel war movie. You will stop believing the human race long ago, I'm not even talking about God. You'd better dive your elbows into this brutal and scary autopsy. Indonesians are literally killer, magical. They don't waste time with anything, they attack straight away, without warning. The result is uncompromising death metal that will burn you! I also like the cover, but especially the hard-to-describe odor that floats around the songs like a heavy stink. It is similar in places where something bad and ugly happened. It can be heard that ROTTENBLAST firmly believes in what they play. I listened over and over to the record and they marked it in their private collection as a big surprise this year. The world around us may have gone crazy for a long time, but similar recordings can always drag me into a cruel reality. Absolutely devastating death metal that will cut you to blood!


Tracklist:
01. 1965
02. Parade Darah
03. Deviasi Tahta
04. Victim of Throne
05. Genosida
06. Ilusi Soliteris
07. Hegemoni Vigilante
08. Simposium Kompulsif
09. Negeri Temaram
10. Flag of Hate (Kreator cover)

band:
Vocal : Robby
Guitar : Hafid
Bass : Galih
Drum : Yudha

https://rottenblast.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/pages/Rottenblast/135153406549300
https://www.reverbnation.com/rottenblastmalang
https://twitter.com/Rottenblast
blackandjerecord@gmail.com

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý sedmdesátý třetí - Temné metalové sny


Příběh dvoustý sedmdesátý třetí - Temné metalové sny

Je mi něco kolem tak deseti let a brečím do peřiny. Vedle v kuchyni se hádají rodiče. Za prosklenými dveřmi vidím divokou gestikulaci. Moc toho nechápu, ale šíleně se bojím. Usnu a znovu se probudím. Uprostřed pokoje stojí obrovská příšera. Má drápy, ze kterých odkapává krev. Cítím smrad z její pusy. Zaleze pod mojí postel a já se bojím jít na záchod. Babička mě naučila jednoduchou modlitbičku, tak ji opakuji zpocený stále dokola. Po stěnách se míhají stíny, ta příšera tam pořád je. A má stejný obličej jako můj otec. Probudím se a už mi není deset, ale dvacet. Jdu do kuchyně a klepou se mi ruce. Rozbiju sklenici a rozříznu si nohu. 

Vrátily se mi děsivé sny. Byl jsem třeba na koncertě a padal z pódia. Nikdo mě nechytil. Stejně kapela nepřijela. Nebo jsem stál ve frontě na CD a poslední se vyprodalo těsně přede mnou. Děsy a běsy. Divný stavy. Hlodalo mě to zevnitř. Tisíckrát jsem si mohl říkat, že už jsem dospělej, že si svý problémy s otcem musí máma vyřídit sama, ale stejně to bylo ve mě. Jako nějakej divnej masožravej červ, který se vždycky jednou za čas probudí a začne hlodat. Po několika měsících, kdy jsem si přestal dělat starosti o Kristýnku a pustil se do víru bezstarostného života s Andy, se díky rozvodovému řízení mých rodičů objevilo v mé hlavě spousta stínů. Nepomáhal sex, ani metal. Všichni mí kamarádi si se mnou promluvili, ale já se stále budil ze zlých snů a nemohl spát. 

Možná to byl jenom obyčejný strach o rodinu, nevím, ale chtěl jsem být najednou často sám. Já, kterej býval rád a skoro pořád středem pozornosti, já kterej skoro každou holku ukecal až do postele, jsem se najednou ploužil jako stín. Vyhledával jsem převážně ponurou muziku, často načichlou doomem. V práci se na mě naštvali, protože jsem jim oznámil, že od poloviny září odjíždím do Plzně studovat a končím. Kluci, co se mnou dělali, mi pěkně vynadali. Vycházeli jsme spolu moc dobře a cítili se najednou podvedení. Měli svým způsobem pravdu. Proč jsem chtěl vlastně najednou tak razantně změnit svůj život? Odejít do města, které jsem vůbec neznal? S Andreou jsme se o tom často bavili. Měla strach a já ji konejšil, že budu jezdit domů o víkendech. Že jí všechno vždycky vynahradím. 

Sedím zrovna v Mnichově Hradišti, jak jinak, než na Debustrolu. Vždycky pro mě tahle kapela bývala takou výpovědí. Rád jsem jejich texty řval dole pod pódiem, dělal skopičiny. Vyhazoval holky do vzduchu. Naparoval se a vůbec upouštěl páru. Jenže dneska nemám náladu. Kolem se potácejí ožralý stíny mých kamarádů, mám taky naváto, ale je mi ouvej. Měl jsem asi všechno, co v té době mohl mladý muž mít, ale přesto jsem nebyl spokojený. Jana s Prcalinkou se mě snažily vytáhnout do kotle, ale nešel jsem. „Jseš poslední dobou divnej, hele, s rodičema máme kříž každej, ser na to“: říkaly mi, ale mě stejně pořád někde vzadu v hlavě poletovaly divný myšlenky. Nedovedl jsem zaboha i Satana pochopit, jak se může chlápek jako můj otec tak změnit. Dělal šílený věci. Rozstříhal všechny fotky, na kterých byl, sledoval nás a pak ty nekonečný hysterický výstupy. Nadávky a následný odprošování. Takhle tedy vypadá šílenství? 

Šel jsem radši ven. Sednul si na schody a zapálil si Startku bez filtru. Bylo před výplatou a nějak nám došly peníze. Asi jsem vypadal smutně, protože si přišla pro oheň taková malá black metalistka. Prohodili jsme pár slov. Prý jsem si z ní kdysi s klukama dělal srandu. Chtěl jsem se omluvit za svoji mladickou nerozvážnost, ale ona na mě jen zamrkala černými řasami a položila mi prst na pusu. „Mlč, nic neříkej a pojď“: zašeptala a já šel jak ovce za ní. Měla hnědý oči (vzpomněl jsem si na Kačenku) a v nich divnej smutek. Nemusela ani nic říkat a mě připadalo, že ji znám odjakživa (asi jsem znal, ale nepamatoval). Sedli jsme si do parku do trávy. Vůbec jsem nerozuměl, co mluví, ale věděl jsem, co říká. Podle melodie hlasu, podle pohybu rtů. Dala mi hlavu do klína a chtěla obejmout. Ptal jsem se proč, proč, proč já….Nemůžu, mám tu svoji holku, jsem zadanej, znáte to. Slyšel jsem z dálky Debustrol, jak někdo otevřel dveře do sálu. Zrovna Kolins říkal něco o tom, že máme jít do prdele. Zamotala se mi hlava a asi jsem na chvilku usnul. 

Musel jsem zabrat jenom chvilku, ale noční šelmy se mi vrátily i na těch pár okamžiků. Krásná paní učitelka ze základky, co jsme ji všichni milovali, se přede mnou svlékla, byla jak sucubus, neskutečně sexy. A ve snu mě samozřejmě chtěla. Lísala se jako kočka a pak mi vzala mýho kamaráda do pusy. Nejdřív to bylo hrozně příjemný, ale pak se na mě podívala a změnila se v hrozitánskou příšeru, která mi ho chtěla ukousnout. Hubu od krve, dostal jsem zase strach. A přesně v tomhle momentě mě probudila Andrea. S black metalistkou v klíně. Ne, nekouřila mi ho, ale stačilo to k tomu, aby se naštvala. Pochopitelně. Co bych měl čekat jinýho. Asi bych měl jít, řekl jsem, dal své nové/staré kamarádce pusu na čelíčko a objednal jsem si u výčepu pivo. Co to zase provádíš? Ptaly se mě holky, naštvaný a kroutící nevěřícně hlavou. Neodpovídal jsem. Chtěl jsem se opít. Pořádně ožrat. Třeba pak nepřijdou noční můry. 

Jenže ony se zase vrátily. Jak z blbýho hororu, jakoby přišly z mých dětských snů. Z děsivých záhadných představ. Pořád mě někdo pronásledoval. Jasně, že to bylo díky otci, ale tenkrát se chlapi ještě pořád někomu nesvěřovali. Nesměli jste dát najevo slabost. Nikdo nechtěl být za sráče. Byl jsem tak vychovaný a svým způsobem to bylo dobře. Aspoň jsem přežil. Zrovna teď mě ale někdo zabodával hřebíky do hlavy. Měl obrovské kladivo a každá rána mě šíleně bolela. „Jakube, hegrot Jakube…“: řval na mě. Divný rozmazaný obličeje. Jak jsem se druhý den v následné stydlivosti dozvěděl, opravdu jsem se opil, upadl do bezvědomí, poblil se, snažil se zemřít chlastem. Nepovedlo se. Před démony jsem neutekl. 

„Včera si to fakt přehnal. Jak s pitím, tak s tou děvkou. Ty ji znáš?“: řve na mě Andrea. Řeknu ji, že neznám, že jen podlehla kouzlu mé osobnosti. Jak mám v sobě ještě notný kus alkoholu, tak se snažím být vtipný. I když mi moc do smíchu není. Cítím se šíleně rozervanej. „Ona ti ho kouřila, já tě zbiju“: dávala mi jednu facku za druhou a vůbec jsem se nebránil. Bolest mi dělala hrozně dobře. Fyzická je stokrát lepší než ta ze snů, to vám klidně podepíšu krví. Padla vedle mě únavou, jak do mě bušila. Zkusila plakat. Věděla, že to na mě platí. Nemám rád, když ženy a děti brečí. Neměly by. Na to jsem moc měkkosrdcatej. Snažil jsem se jí říct o svých nočních můrách, o strachu o mámu a bráchu, o tom, jak se mi najednou zase vrací všechen ten hnus, co jsem v životě prožil. Po nádherném dětství přišlo prozření. Mám ale pocit, že mě nechápe. Pořád stáčí rozhovor na malou black metalistku. Jakoby to bylo tak důležitý. Musím odpřisáhnout, že nic nebylo. Jak malý. Ale asi to tak mají ženský nastavený. Nevím. 

Pořád dokola se ptá - máš mě ještě rád. Odpovídám, že ano. A byla to pravda. Jen jsem nevěděl, co dál dělat. Jakým směrem se vydat? Najednou se mi chtělo šíleně od všeho utéct. Zdrhnout jako zbabělec. Spálit za sebou všechny mosty. Narodit se někde znovu a začít úplně od začátku. Pohřbít noční můry. Sám, jenom se vzpomínkami. Snad poprvé v životě jsem začal uvažovat nad tím, že opustím své rodné město. Své panely, své příbuzné, svoji partu, které pro mě do té doby byla vším. Omluvil jsem se a šel ven. Jen tak jsem se toulal po okolí. Promítal si, co jsem kde zažil. Usmíval jsem se, občas byl smutný. Navštívil jsem mámu. Doma bylo všechno pořád stejný. Během hodiny dvě hádky, jeden pláč, puštěná televize a potom otec usnul. Chvíli jsme si povídali, já pořád dokola mámě opakoval, že by se měla rozvést. Když ono to není tak jednoduchý, víš. No, něco málo o tom vím. Odpověděl jsem a šel radši do hospody. Dal jsem dvě piva a vyslechl si od Andrei další přednášku o tom, kde jsem byl. Tys byl s ní, že jo? S tou malou černovlasou děvkou? Mám já tohle zapotřebí? Práskl jsem znovu dveřmi a zmizel na Staré město. A mé kroky mě zavedly do míst, kde jsem ji opravdu potkal. Byla prcek, s krásnýma očima. S prdelkou, kterou bych chtěl. Hrozně moc, jen tak, na truc. 

Asi jsem mohl během chvíle krásně zasunout, ale místo toho jsme se šli jen tak projít. Povídala ona a já měl najednou fakt pocit, že ji znám odmalička. Že je převtělená Kačenka. Byli jsme venku, jen tak po procházkách, snad čtyři hodiny. K Andree jsem se vrátil a zažil týden výhrůžného mlčení. Super bylo, že už se mi nezdálo o nočních můrách, ale o Markétě. O malinký black metalistce. O poslední mojí holce z Boleslavi.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 21. listopadu 2020

Recenze/review - SÓLSTAFIR - Endless Twilight of Codependent Love (2020)


SÓLSTAFIR - Endless Twilight of Codependent Love
CD 2020, Season of Mist

for english please scroll down

Díval jsem se, jak mi odkapává z rukou ledová voda. Ve městě mě již dávno nic dobrého nečeká, je čas vydat se na cestu. Hej příteli, nezoufej, zůstanou po mě vzpomínky. Zmizím v mlze, navěky, amen. Chci se toulat po planinách, nechat si probodnout srdce ledem, nastavit tvář větru. Není v tom smutek, jako u doomových kapel, ale spíše naděje, záblesk světla, který spatříte jenom o samotě. Když spočinete, složíte ruce do klína, když zastavíte své kroky. Kdysi to uměli staří rockeři. Rozproudit mi energii v žilách.

Díval jsem se, jak mi odkapává z rukou černá krev. Představa? Ale ne, když poslouchám novou desku SÓLSTAFIR, tak se usmívám. Je mi moc příjemně. Jako v lůně matky, jako když vás obejme někdo, kdo vás má upřímně rád. Jakým způsobem lze vlastně hudba popsat slovy?


"Endless Twilight of Codependent Love" je opět definicí melancholie. Takhle nějak spolu rozmlouvají velryby v oceánech, víš? Vysvětluji své malé dceři, a když mě vezme za ruku, tak se vznáším. Duše bez těla, ale zároveň zemitá, jako rodná půda. Taková je nahrávka letošních SÓLSTAFIR. Líbí se mi, jak se postupně posouvají, popouštějí uzdu fantazii, ale zároveň nezapomínají na dobrou píseň. To moc kapel neumí, přátelé. Bože, jenž si na nebesích, pochval tento zvuk. I obal, ale hlavně atmosféru, která je neskutečným způsobem podmanivá. Tulák po hvězdách, který mi promítá na zeď příběhy plné smutku, ale i naděje, báje a pověsti o starých časech, kdy si lidé ještě vážili jeden druhého a základem byla upřímnost a opravdovost. Islanďané dokáží být ale i ostří, studení a odtažití. Dívám se do kaleidoskopu a jsem rád sám. Šeptám spolu s vynikajícími vokály slova plná bolesti. SÓLSTAFIR je tak neskutečně uvěřitelnou kapelou, že s chutí znovu a znovu přijímám pozvání k rybolovu. Někde tam na severu, na opuštěných kopcích. Se smutkem v očích se plouží postava v kápi. Omývá si ruce vodou, omývá si krev. Užívá si novou desku "Endless Twilight of Codependent Love", která je křišťálem vybroušeným k dokonalosti. Kusem ledu, prchavým okamžikem, který si ale budete navěky pamatovat. Emocemi po okraj nabitá nahrávka. Konečně někdo strhnul můj kříž. Klaním se k zemi!


Asphyx says:

I watched ice water drip from my hands. There’s nothing good waiting for me in the city; it's time to move on. Hey pal, don't despair; memories will remain. I will vanish in a blur, forever, amen. I want to roam the plains, let ice pierce through my heart, let the wind blow in my face. As in doom bands, there is no sadness, but rather hope, a flash of light that you only see when you’re alone. When you rest, fold your arms into your lap, stop moving. Old rockers used to be able to do that. To get the energy running through my veins. 

I watched black blood drip from my hands. Fantasy? Not at all; just when I listen to the new SÓLSTAFIR album, I’m smiling. I feel very comfy. Like in your mother's womb, like when someone who sincerely loves gives you a hug. How can music actually be described in words?


“Endless Twilight of Codependent Love” is again the definition of melancholy. That's how whales in the oceans talk to each other, you know? I’m explaining to my little daughter, and when she takes my hand, I’m floating. A soul without a body, but at the same time earthy, like a native soil. Such is the song of this year's SÓLSTAFIR. I like how they gradually move, living out some fantasy, but, at the same time, they don't forget the song quality. Pals, not many bands can do that. Lord, who art in heaven, praise this sound. And the cover, but mainly the incredibly captivating atmosphere. A wanderer in the stars, projecting on my wall stories full of sadness, but also hopes, myths, and legends about the old days, when people still respected each other, and sincerity and truthfulness was the very core. But Icelanders can also be sharp, cold, and reserved. I look into the kaleidoscope, and I’m glad to be alone. I whisper words full of pain along with excellent vocals. SÓLSTAFIR is such an incredibly believable band that I gladly accept the invitation to fish all over again. Somewhere in the north, on deserted hills. A hooded figure is lurking with sadness in his eyes.. washing hands with water, washing blood… enjoying the new album “Endless Twilight of Codependent Love”, which is a crystal honed to perfection… a piece of ice, a fleeting moment that you will remember forever.. a song charged with emotions. Finally, someone tore down my cross. I bow to the ground!





tracklist:
1. Akkeri
2. Drýsill
3. Rökkur
4. Her Fall from Grace
5. Dionysus
6. Til Moldar
7. Alda Syndanna
8. Or
9. Úlfur

band:
Sæþór Maríus Sæþórsson
Svavar Austmann
Hallgrímur Jón Hallgrímson
Aðalbjörn Tryggvason

Recenze/review - EVILDEAD - United States of Anarchy (2020)


EVILDEAD - United States of Anarchy
CD 2020, Steamhammer

for english please scroll down

Současná doba je dobou návratů. Aspoň u hudebních kapel tomu tak často je. Mnohdy si jen novou desku poslechnu a odložím ji. Už z ní nic necítím. U thrash metalu to platí dvojnásob. Navíc, kolem se vyrojilo obrovské množství různých kopií, náhražek, často velmi nepovedených replik, které nebývají příliš dobré. Přesto mívají jakýsi úspěch a na znovuzrozených kazetách dělají radost spoustě thrasherů. Návrat EVILDEAD má smysl. Zkrátka a jednoduše má.

Mě jejich novinka fakt baví. Tím bych mohl skončit. Pánové sice nepatřili ani v devadesátých letech ke smečkám, které by kopaly první ligu, ale to se mi na nich právě líbí. Undergroundové vyznění si zachovali i letos a je hrozně příjemné si zavzpomínat. EVILDEAD jsou staří psi, kteří si na nic nehrají. Berte a nechte být. Tady nikdo na nějaké filozofické kecy není zvědavej, tohle je thrash metal, ne krmení pro hipstery.


Že to v současné společnosti stojí za nic víme asi všichni. Nutno si ale uvědomit, že tomu tak bylo vždycky. Sociální témata textů jsou asi všem jasná, ale mě jde hlavně o hudbu. Ta je stará jako džíska u vás ve skříni, kterou už dávno neobléknete. Stylově lze EVILDEAD zařadit vedle SACRED REICH, VIO-LENCE, NUCLEAR ASSAULT, DARK ANGEL, ANTHRAX, FORBIDDEN, TESTAMENT, EXODUS, DEATH ANGEL. Je to prašivej starej dobrej jedovatej thrash metal a jako takovej jej musíte brát. Není nutné přece chtít po starých psech, aby předváděli stylové kotrmelce, stejně by to nikoho nebavilo. Navíc nejsou devadesátá léta, nejsou producenti a vlastně ani fanoušci. Hudbu si rveme do svých uší z mp3 a i když dáváme na odiv své sběratelství, tak nejsme dávno masa lidí, pro které by se chtěly kapely rozkrájet. Buďme rádi za podobné návraty. Album "United States of Anarchy" je deskou na pohodu, tak nějak jsem takový materiál očekával a užívám si jej. Jsem rád za podobné návraty, protože z nich cítím závan starých časů, nostalgii, opravdovost a upřímnost. A to jsou věci, které nejdou ničím (rozumíš ničím!) nahradit. Alespoň tahle to mám položené já a jinak to nebude. Amen. Povedený thrash metal ze staré školy, který vás vrátí po časové ose zpět a jako bonus vám utrhne kebuli!


sumarizace:

Už jste někdy byli na broušení kostí? Ani nemusíte, stačí si několikrát pustit pořádně nahlas novinku "United States of Anarchy" a pocity budete zažívat úplně stejné. EVILDEAD jsou opět jako perfektně seřízený stroj. Se spoustou nápadů, s melodiemi, které se ihned zadřou pod kůži a zůstanou tam navěky. Zvuk opět zabíjí, jedovatě zelený obal je jasným poznávacím znamením skupiny. Řekněte, co si víc vlastně může fanoušek thrash metalu přát? Navíc, pánové mají za ty roky jasně rozpoznatelný rukopis, originální a nezaměnitelný výraz. Nečekejte žádné album z povinnosti, ale vynikající vysokooktanovou jízdu. Novou desku bych asi opravdu nejlépe přirovnal k spalovacímu motoru s velkým objemem, který je stále na vrcholu své existence. Ten pocit, když sešlápnete plyn až k podlaze a ucítíte pod sebou sílu, vás donutí přidat volume. Přiznávám bez mučení, "United States of Anarchy" mě rozsekalo na malé kousky! Vynikající thrash metal od legendárních maniaků, který vám nakope zadky! Skvěle!


Asphyx says:

Do you have experience with grinding bones? You do not have to, just play few times really loud new album "United States of Anarchy" and feeling will be the same. EVILDEAD is again a perfectly tuned machine. With a lot of ideas, with melodies that will immediately sneak under the skin and stay forever there. The sound kills again, the poisonous green cover is a clearly significant for the band. Tell me what's more thrash metal fans want? In addition, the gentlemen have a clearly recognizable songwriting, original and unmistakable expression. Do not expect an album from duty, but an excellent high-speed ride. I think the new record would probably best compare to a motor with a large volume that is still at the top of the existence. That feeling, when you push the gas down to the floor and feel strength under it, will force you to add volume. I admit, without t orture, "United States of Anarchy" cut me into small pieces! Outstanding thrash metal from the legendary maniacs that will bite your ass! Great!



Tracklist:
01. The Descending (03:12)
02. Word of God (03:04)
03. Napoleon Complex (03:08)
04. Greenhouse (03:58)
05. Without a Cause (03:05)
06. No Difference (04:20)
07. Blasphemy Divine (02:57)
08. A.O.P. / War Dance (05:21)
09. Seed of Doubt (05:27)
10. Planet Claire 2020 (Bonus Track) (04:03)

Line Up:
Rob Alaniz - Drums (Anger as Art, Noctuary, Winterthrall, ex-Abattoir, Faeost, Fat Halen, H8torade, Necrophilia, Riseinc., T.U.B.B., Tdomayki, ex-Bitch, ex-Krieg, ex-Rise, ex-Despise You)
Juan Garcia - Guitars (ex-Terror, ex-Masters of Metal, Body Count, ex-Agent Steel, ex-Killing Machine, ex-Abattoir, ex-Obscene Gesture, ex-Détente (live))
Phil Flores - Vocals (ex-Abattoir)
Albert Gonzales - Guitars (Anger as Art, Faeost, ex-Rise, ex-Death (live))
Karlos Medina - Bass (ex-Terror, ex-Agent Steel, ex-Blood Alliance, ex-Sanctum)

pátek 20. listopadu 2020

Recenze/review - SOULROT - Victims of Spiritual Warfare (2020)


SOULROT - Victims of Spiritual Warfare
CD 2020, Memento Mori


for english please scroll down

Zatím jsem o chrámu hluboko v lesích slyšel jen z vyprávění. Nastal čas, abych se do něj konečně vypravil. Legendy nelhaly. Zjevil se znenadání, zahalen do mlhy, záhadný a tajemný. Stejně jako nová deska chilských SOULROT, kteří zde museli nahrát svoji novou desku "Victims of Spiritual Warfare". Již od prvního poslechu si totiž připadám, že jsem uprostřed staré katedrály, ve které se odehrávaly temné obřady k vyvolání zlých sil. Stačí zapnout play a najednou se ocitnete v zemi, kde už dávno vládnou nemrtví. 

Měl jsem rád již jejich první album "Nameless Hideous Manifestations" (2017), které bylo až po okraj také narvané staroškolským death metalem. Hroby jsou znovu otevřeny, těla exhumována a rakve rozsekány na malé kousky. Chilané nám i letos dodali pořádně shnilý koktejl.



Na "Victims of Spiritual Warfare" se kapela opět volně inspiruje podsvětím a kapelami jako ENTOMBED, NIHILIST, ASPHYX, AUTOPSY, NIRVANA 2002, CARCASS, DEMIGOD, TRAUMATIC, CARNAGE, BOLT THROWER, DISMEMBER. Chřestí se pytlem plným kostí, útočí se ze zálohy. Zvuk je parádně prašivý, motivy ve skladbách shnilé a vokál chorobný. Vše je v absolutním pořádku a všichni, kdo mají rádi starý death metal, by mohli být spokojeni. SOULROT navíc přidávají kus sebe samého a zvou vás na výlet do tajného chrámu bolesti s takovou razancí, že nelze odolat. Songy řežou, sekají, ale zároveň chladí jako atmosféra v opuštěné hrobce. Chodby podsvětí jsou nekonečné, stačí jen vstoupit a nechat se pohltit. Mě se to stalo, nová deska mi ihned pronikla do žil a ještě dlouho tam zůstane. Píšu to pořád, není nad to, pořádně přidat hlasitost, zhasnout všechna světla a zúčastnit se obřadu s názvem "Victims of Spiritual Warfare". Pánové umí navodit potřebnou atmosféru, předat pestrou paletu mokvajících nálad. Smrt čeká! Staňte se také nemrtvými!


Asphyx says:

So far, I ve only heard stories about the temple deep in the woods. It's time for me to finally go to him. Legends did not lie. It appeared suddenly, shrouded in mist, mysterious. Like the new record of the Chilean SOULROT, who had to record their new record “Victims of Spiritual Warfare” here. From the first listen, I feel like I am in the middle of an old cathedral where dark ceremonies took place to evoke evil forces. Just turn on the play button and suddenly you find yourself in a country where the undead have long ruled. 

I already like their first album “Nameless Hideous Manifestations” (2017) which was also packed to the brim with old school death metal. The graves are reopened, the bodies exhumed and the coffins cut into small pieces. The Chileans delivered us a really rotten cocktail this year as well. 

On the album “Victims of Spiritual Warfare” the band is once again freely inspired by the underworld and bands such as ENTOMBED, NIHILIST, ASPHYX, AUTOPSY, NIRVANA 2002, CARCASS, DEMIGOD, TRAUMATIC, CARNAGE, BOLT THROWER, DISMEMBER. The album sounds like shaking a sack full of bones, attacking from ambus. THe sound is very dusty, the motifs in the songs are rotten and the vocals are sick. Everything is perfect and everyone who likes old death metal could be satisfied. In addition, SOULROT add a piece of themselves and invites you on a trip to the secret temple of pain with such force that it cannot be resisted. The songs cut, chop but at the same time cool like the atmosphere in an abandoned tomb. The corridors of the underworld are endless, just enter and be swallowed. It happened to me, the new record immediately penetrated my veins and will stay there for a long time. I write it all the time, it's not over, to add volume properly, turn off all the lights and take part in a ceremony called “Victims of Spiritual Warfare”. Gentlemen can create the necessary atmosphere, convey a diverse range of soaking moods. Death awaits! Become undead too! 

About SOULROT on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - SOULROT - Nameless Hideous Manifestations (2017)

tracklist:
1. La Doctrina de los Malnacidos
2. Nihilistic Automata
3. Buried Alive
4. I, Master
5. Perpetual Warfare
6. God Forsaken
7. Deceiving Tyranny Manifesto
8. Chainsaw Worship Hymn
9. Protect the Coven
10. Evolutive Slaves
11. All That Remains
12. Nameless Ritual
13. Hideous Manifestation
14. What Destroys You, Makes Us Strong
15. Aquelarre

band:
JL Olmos : Guitars
JH Wilschrey : Bass / Vocals
DE Fredes : Drums

https://www.facebook.com/soulrotchile
https://soundcloud.com/soulrotchile
https://open.spotify.com/album/0hZ9BSgPb6XcXRgY5ylsWG
https://www.youtube.com/user/Soulrotchile
https://soulrot.bandcamp.com/music
http://www.memento-mori.es/

Recenze/review - DRACONIAN - Under a Godless Veil (2020)


DRACONIAN - Under a Godless Veil
CD 2020, Napalm Records

for english please scroll down

Většinou bývám veselý a snažím se na svět dívat pozitivně. Jenže potom přijde podzim a do mě jakoby se vkradl chlad. Možná za to může příroda, která se pomalu ukládá ke spánku, možná smog, který zahalí celé naše město, nevím, ale najednou místo ostré a nekompromisní muziky vyhledávám temná zákoutí. K doom metalu přistupuji trošku jinak než ostatní. Neposlouchám všechno a spousta věcí se mi nelíbí, ale švédské DRACONIAN mohu vždy a všude. Mluví mi z duše, dokáží mě zklidnit, zastavit mé kroky a já skoro až nábožně poslouchám. 

Je až s podivem, že kapela, která byla založena v roce 1994 dokáže stále až magicky přitáhnout moji pozornost. Možná je to způsobem, jakým si hraje s melodiemi, náladami. Jsem znovu na hřbitově a pokládám květiny na hrob. Najednou chápu alespoň trošku věčnost, krásu, smutek. Moje fantazie má křídla a dívám se na svět ze shora.


Je to stejně zvláštní. Moc nemusím ženské hlasy, jsou na mě mnohdy příliš jedovaté, ale Heike má krásnou barvu a skvěle se s Andersem doplňují. Přirovnávat k někomu hudbu DRACONIAN je přeci jen trošku troufalé. patří do stejné líhně jako  THE GATHERING, PARADISE LOST, THEATRE OF TRAGEDY, MY DYING BRIDE, SWALLOW THE SUN, CANDLEMASS, BATTLELORE a další, kteří pochopili, o čem je ryzí smutek, ale opravdu to není příliš důležité. Švédi jsou originální, rozpoznatelní od prvních tónů. Pro mě je stejně nejdůležitější atmosféra, schopnost mě doslova přikovat k přehrávači. Ano mě, který se jinak neustále přehrabuje ve starých kostech, exhumuje hroby a na nějakou tu špínu nehledí. Je podzim a tak si užívám křišťálový zvuk, hledám v lesích dívku z obalu, toulám se bez cíle. Moje životní funkce se zpomalují a netoužím po ničem jiném, než po temném koutě, knize a DRACONIAN. Navíc přes hodinu gotiky a doom metalu pokaždé uteče jako krev v potoce. "Under a Godless Veil" je hodně depresivním albem, nihilistickým, je definicí mlhy nad hřbitovem. Je to do něj také nasáklá smrt, věčnost, spočinutí. Lepší bude, když už půjdu, stejně má slova nedokáží vyjádřit všechny mé pocity. Raději poslouchejte. Jen našlapujte tiše, abyste nenarušili pochmurnou náladu celé desky. Svět je tak černý...


sumarizace:

Křehké jsou pavučiny na starých sochách, křehká je i hudba DRACONIAN. Vznáší se vzduchem jako jarní déšť dopadající na mramorové náhrobky. Ano, toulal jsem se po nekonečných cestách a skončil nakonec zase na hřbitově. Hudba, lehce inspirovaná kapelami jako THE GATHERING, PARADISE LOST, THEATRE OF TRAGEDY, MY DYING BRIDE, SWALLOW THE SUN, CANDLEMASS, BATTLELORE, zahraná s vlastním výrazem a otiskem, mě sem znovu zavedla. Usedám na opuštěnou lavici a děsím se toho, že mezi mrtvými je mi dnes lépe, než v ruchu všedního dne. "Under a Godless Veil" je přesně tím druhem nahrávky, po které v podobných chvílích sahám bez přemýšlení. Má dobrý zvuk, zajímavý obal a nepřeberně pestrou paletu smutných melodií. Víc dnes nechci a ani nepotřebuji. Jsem chodec bez cíle, jsem prokletý posluchač, hrobník bez mrtvých těl, obdivovatel dlouhých stínů, jsem ten, který bude novinku DRACONIAN všude doporučovat. Zahleděn do vlastního nitra, mačkám znovu play. Skvělá gothic doom metalová deska plná pohřebních nálad! Skvěle!


Asphyx says:

The cobwebs on the old sculptures are fragile, the DRACONIAN music is fragile. It floats in the air like the spring rain falling on the marble tombstones. Yes, I wandered on endless roads and ended up on the cemetery. Music inspired by bands like THE GATHERING, PARADISE LOST, THEATRE OF TRAGEDY, MY DYING BRIDE, SWALLOW THE SUN, CANDLEMASS, BATTLELORE, played with own expression and imprint, brought me back here. I sit on a deserted bench and I am afraid that among the dead I feel better today than in the everyday rush. "Under a Godless Veil" is precisely the kind of recording that I choose in such moments without thinking. It has a good sound, an interesting cover and a variety of sad melodies. I don't want more today and I don't need it. I am a wanderer without a goal, I am a cursed listener, a gravedigger without dead bodies, an admirer of long shadows, I am the one who will recommend the DRACONIAN novelty everywhere. Looked into my core I am press button „play“ again. Great gothic doom metal album full of funeral moods! Great!


Tracklist:
01. Sorrow of Sophia (07:28)
02. The Sacrificial Flame (07:30)
03. Lustrous Heart (04:47)
04. Sleepwalkers (06:44)
05. Moon over Sabaoth (05:53)
06. Burial Fields (04:34)
07. The Sethian (06:51)
08. Claw Marks on the Throne (05:42)
09. Night Visitor (03:48)
10. Ascend into Darkness (08:54)

band:
Anders Jacobsson - Vocals
Heike Langhans - Vocals
Johan Ericsson - Guitar
Daniel Arvidsson - Guitar
Jerry Torstensson - Drums

https://draconian.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/draconianofficial
https://draconianofficial.com/
https://www.instagram.com/draconianhorde/
https://open.spotify.com/artist/1TX9g1uSl0B0DQIE9lBqmU?si=OeRaOVCPRAOXg76EMUpgsw
https://twitter.com/draconianhorde
https://napalmrecords.com/deutsch/?SID=nk6u7g72tdoncf4f4o3amn9d25

čtvrtek 19. listopadu 2020

Recenze/review - SKELETHAL - Unveiling the Threshold (2020)


SKELETHAL - Unveiling the Threshold
CD 2020, Hells Headbangers Records

for english please scroll down

Polámaná žebra, lebka bez mozku. Kaluž krve a oči, vytřeštěné do tmy. Srážka s pohřebním vozem plným mrtvol pro mě byla fatální. Žil rychle, zemřel mladý, napsali mi na náhrobek. Ještě než mě pohřbili, tak jsem potkal francouzské death metalisty SKELETHAL a jejich novou desku "Unveiling the Threshold". Pomohla mi se přenést na druhou stranu, do země stínů.

Francouzi totiž přesně pochopili, o čem je starý, prašivý death metal. Opět nezapomněli na plesnivý zvuk, ostré riffy, devastující bicí a chorobný vokál. Troufám si tvrdit, že až jednou najdou mé rozkládající se tělo, budu mít v rakvi celou diskografii této kapely a místo košile budu navěky odpočívat v tričku SKELETHAL.


"Unveiling the Threshold" odsýpá jako lavina z polámaných kostí. Ve stylu GRAVE, ENTOMBED, NIHILIST, DISMEMBER, UHLEASHED, CARNAGE, ENTRAILS, ASPHYX, HOODED MENACE, CIANIDE. Stylově se SKELETHAL pohybují v temných zákoutích toho nejhlubšího podzemí. Dokáží přenést ducha starých death metalových časů do dnešní doby a navíc přidávají smradlavý odér čerstvě otevřených hrobů. Ležím v márnici a je mi zima. Zaschlá krev na mém těle postupně zčernala. Procesy rozkladu byly zahájeny. Je čas se vydat na dlouhou cestu bez konce. Hraje mi k tomu CD "Unveiling the Threshold" a už necítím žádnou bolest. Všechna zůstala v hudbě, v textech, v jednotlivých skladbách. Krev v očích, cítím se prokletý. Poslouchám album stále dokola a marně hledám nějaké slabé místo. SKELETHAL se znovu povedlo přivést duše prokletých zpět. Vytáhnout mrtvoly z hrobu a vytvořit absolutně ryzí a uvěřitelnou staroškolskou atmosféru death metalu. Dotýká se mě studená ruka smrti. Podléhám náladám desky, ztrácím se v močálech nekonečna. Vynikající nahrávka, která vám shnije v rukou! Totální smrt!




Asphyx says:

Broken ribs, skull without a brain. A pool of blood and eyes staring into the darkness. The collision with a hearse full of corpses was fatal for me. “He lived fast, he died young”, they wrote on my tombstone. Before they buried me, I met the French death metalists SKELETHAL and their new album "Unveiling the Threshold". It helped me to transfer to the other side, to the land of shadows. 

The guys from France understood exactly what old, dusty death metal is about. Again, they didn't forget the moldy sound, the sharp riffs, the devastating drums and the sick vocals. I dare to say that once they find my decaying body, I will have the whole discography of this band in the coffin and instead of a shirt and suit I will rest forever in a SKELETHAL T-shirt.


"Unveiling the Threshold" is rushing like an avalanche of broken bones. In the style of GRAVE, ENTOMBED, NIHILIST, DISMEMBER, UHLEASHED, CARNAGE, ENTRAILS, ASPHYX, HOODED MENACE, CIANIDE. Stylistically, SKELETHAL is moving in the dark corners of the deepest underground. They can transfer the spirit of the old death metal times to the present day, and in addition, they add a stinky odor of freshly opened graves. I'm lying in the morgue and I feel cold. The dried blood on my body gradually turned black. Decomposition processes have begun. It's time to go on a long journey without end. The CD "Unveiling the Threshold" plays for me and I don't feel any pain anymore. All pain remained in the music, in the lyrics, in the individual songs. Blood in my eyes. I feel I am cursed. I listen to the album over and over again and look for weakness but in vain. SKELETHAL again managed to bring the souls of the cursed ones back, pull corpses out of the grave and create an absolutely pure and believable old school death metal atmosphere. The cold hand of Death touches me. I succumb to the moods of the record; I get lost in the swamps of infinity. An excellent record that will rot in your hands! Total death!



about SKELETHAL on DEADLY STORM ZINE:

A few questions – interview with French death metal band SKELETHAL.

Recenze/review - SKELETHAL - Antropomorphia (2019)
Minirecenze/minireview - SKELETHAL - Interstellar Knowledge of the Purple Entity (2014)

Tracklist:
01. Sidereal Lifespan
02. Antropomorphia
03. Emerging From The Ethereal Threshold
04. Repulsive Recollections
05. Cave Dwellers
06. On Somber Soil
07. Adorned With The Black Vetebra
08. Abyssal Church...The Portal Revealed

band:
Gui Haunting - Vocals/Guitars
Lukk - Guitars
Julien - Bass
Lorenzo - Drums

Recenze/review - REALMS OF CHAOS - The Seed (2020)


REALMS OF CHAOS - The Seed
CD 2020, Downfall Records

for english please scroll down

Poslední dobou mívám jeden špatný sen, který se mi stále opakuje. Padám v něm z vysoké hory. Jsem přímo v lavině z kamení, kostí, kusů masa, utrhaných končetin a tváří bez duše. Mám zlámané ruce i nohy a zasypán pod celou touhle smutnou hromadou se dusím. Probouzím se zpocený do ještě horšího světa. Jako bych si každou noc podal ruku se samotnou Smrtí a nechal se vyzvat k tanci. Musím si potom pustit vždycky nějakou dobrou hudbu.

Tentokrát volím první dlouhohrající album slovenských death metalistů REALMS OF CHAOS. Ti byli dle dostupných zdrojů založeni v roce 2016 a mají na svém kontě ještě demonahrávku (2017). Přidávám postupně hlasitost, protože takovéto desky se musí poslouchat nahlas a připadá mi, že se mi vrátily zlé sny. Jsem opět v lavině riffů, drtivých bicích a užívám si veškerou bolest, kterou ze skladeb cítím. Tahle nahrávka vám urve hlavu i s páteří!


Death metal v podání REALMS OF CHAOS je morbidní výpovědí ve stylu HATE ETERNAL, IMMOLATION, ORIGIN, SUFFOCATION, MORBID ANGEL. Samozřejmě s vlastní invencí a nápady. Pánové (pohrobci THE INFINITE WITHIN a DEMENTOR) přinášejí pestrou směsici velmi ostrých nálad. Songy v sobě mají tlak, techniku, velké množství energie a nezapomíná se ani na melodie. Vše je velmi dobře napsané a složené. Zvuk by možná mohl být ještě trošku hutnější a ostřejší, ale to je jen drobnost, která mi nedokáže pokazit celkový dojem. "The Seed" je propracovaným výletem do temných krajin. Do oblastí, kde je vše surové, syrové, nihilistické. V těchto místech můžete zažít jako já opravdovou lavinu. Oceňuji odhodlání, hráčskou zručnost, ale i schopnost předložit poctivý a čitelný motiv. Vše řeže tou správnou stranou nože a obzvláště "atmosférické" pasáže žeru kapele i s navijákem. REALMS OF CHAOS ve vás probudí ty nejtemnější noční můry. Budete v nich padat do propasti, zmítat se ve zlých snech. Letošní album se povedlo na výbornou po všech stránkách. Je brutální, masakrující a zůstává po něm jenom spálená země. Sekyra byla zaseknuta. Přímo do hlavy. Démonický death metal, který vás přikove na zeď! Amen.


sumarizace:

"The Seed" jsem si dávkoval nejdřív opatrně, postupně, jako nejchutnější kousky masa. Od začátku jsem byl překvapen slušným zvukem (a to mluvím jak o jeho čitelnosti, průraznosti, tak i syrovosti), s chutí jsem se koukal i na parádní obal. Byl jsem postupně vtažen do zběsilé temné hry. Kolem byla opravdu jen spálená země a jinak nic. Jenom smrt a death metal ve stylu starých dobrých HATE ETERNAL, IMMOLATION, ORIGIN, SUFFOCATION, MORBID ANGEL. Líbí se mi, že REALMS OF CHAOS nejen, že zůstávají věrni stylu, ale ještě do něj přidávají spoustu nových zajímavých nápadů. Některé motivy jsou komplikované, těžké ze své podstaty, ale nikdy neminou cíl. Zručnost, technika a temnota se zde potkávají se schopností složit údernou a mocnou skladbu. Songy v sobě mají až magicky nechutnou přitažlivost, jsou surové, drsné a zároveň dobře zapamatovatelné. Absolutně devastující, chladný a temný death metal, který se vám zaryje až do morku kostí! Vynikající zásek!


Asphyx says:

"The Seed" I first batch carefully, gradually, as the most delicious pieces of meat. From the beginning I was surprised by the solid sound (and I'm talking about readability, as about puncturing, and as well about rawness), and I was looking as well to a great cover. I was gradually drawn into the frantic dark game. There was really just a burned country around, and nothing else. Just death and death metal in the style of old good HATE ETERNAL, IMMOLATION, ORIGIN, SUFFOCATION, MORBID ANGEL. I like that REALMS OF CHAOS not only remains faithful to style but adds to it a lot of new interesting ideas. Some motifs are complicated, difficult, but never miss an aim. Skill, technique, and darkness meet the ability of composing a powerful song. Songs have a magically disgusting attraction, they are raw, harsh and at the same time well memorable. Absolutely devastating, cool and dark death metal, which will drill to your bones. Excellent work!


Tracklist:
01. Depths (Intro)
02. Pain Eternal
03. To Consume
04. Forces Of Opression
05. World Of Worms
06. Submerged In The Perilous Decay
07. The Seed
08. Another Day, Another Skin
09. Magma Chamber



band:
Martinus - Guitars and Vocals
Peter "Koľak" - Drums
Ondrej - Bass


středa 18. listopadu 2020

Recenze/review - REVELER - Disembodied Excursions (2020)


REVELER - Disembodied Excursions
demo 2020, vlastní vydání 

for english please scroll down

Postava bez tváře, nejdřív jsem si myslel, že má obličej spálený, ale mýlil jsem se. Z očních důlků jí vylézali červi, do úst i z nich neustále nakukoval obrovský brouk. Chtělo se mi zvracet, odvracel jsem pohled, ale byl jsem zvědavý. Kdo by nebyl, potkat svou vlastní Smrt se vám jen tak nepoštěstí. "Ještě není čas, ještě ne": řekla křaplavým hlasem, až se mi málem zastavilo srdce. Následoval skřehotavý smích a odešla po lesní pěšině do temnoty. Zvířata, která byla dosud zcela zticha, začala znovu bědovat do noci.

Stejně jsem se cítil i s mokvající demonahrávkou od amerických death metalistů REVELER. V podobném undergroundu je mi stejně nejlépe. Užívám si hnilobné riffy, mumlající vokál, ale hlavně atmosféru, která je opravdu velmi podobná setkání se smrtí. Kapela má na svém kontě tři dema a jednu kompilaci. Zkrátka a jednoduše, podzemí jak se sluší a patří. 


Je možná zajímavé sledovat, kam se death metal v současnosti posunul, ale tohle je absolutní základ v podobě, v jaké jej zamýšleli třeba takoví AUTOPSY, CIANIDE, ROTTREVORE, INCANTATION, BAPHOMET, MORTICIAN. Demonahrávka je záležitostí vyloženě pro všechny staré gurmány, kteří stále ocení zahnívající maso. Nic nového v záhrobí, ale REVELER hrají uvěřitelně, s jasným výrazem a zkaženou krví v žilách. Mám rád staré horory z osmdesátých let, vyrůstal jsem na nich, stejně jako na šumících kazetách, zastřeném zvuku a staroškolském smrtícím kovu. "Disembodied Excursions" si vlastně neskutečně užívám, je pro mě možná lehkým únikem do doby, kdy mi připadal svět ještě v pořádku. Je v tom samozřejmě kus nostalgie, ale no a co? Opakuji si u každé další skladby. Podobné smečky podpořím vždycky rád. Neznám nic lepšího, než když přijdete během stmívání z mlhavého lesa (ve kterém lze na podzim vždy potkat spoustu přízraků) a potom si pustíte podobnou dobrotu. Je to podobné, jako když vás vyhodí v pozdní hodinu ze hřbitova. Nálady i atmosféra jsou úplně stejné jako na letošním demu REVELER. Starý, prašivý death metal s ledově krvavým otiskem! Velmi dobře!


sumarizace:

Demo "Disembodied Excursions" maniaků REVELER bylo nahráno v samotném pekle! Nálada celé nahrávky je neskutečně tíživá, jednotlivé riffy návykové a hlas přerovnává kosti v márnici. Natolik je mocný. Kapela působí jako vyslanci od Belzebuba. Od úst jim zní obrácené modlitby, v jejich přítomnosti je cítit síra. Jejich old school death metal je absolutně uvěřitelný, zahraný s totálním odhodláním. Staré postupy z devadesátých let minulého století (inspirované třeba takovými AUTOPSY, CIANIDE, ROTTREVORE, INCANTATION, BAPHOMET, MORTICIAN) znějí v jejich podání hodně uvěřitelně. Jsou jako nějaká zákeřná droga, která vám způsobí halucinace. Budou v nich ožívat staří duchové, nemrtví a ocitnete se v tom nejhlubším podzemí. Svět v záhrobí je těžký, smutný a zlý. Stejně jako novinka "Disembodied Excursions". Připravte se! Zlo přichází. Reálný old school death metal s okultní náladou otevřených hrobů! Vynikající záležitost! Doporučuji!



Asphyx says:

Demo "Disembodied Excursions" by maniacs REVELER was recorded in the Hell itself! The mood of this record is so heavy. Each riff is very addicting and the voice line up bones in mortuary. That is how powerful it is. This band feels like envoys of the Beelzebub. There are backwards prayers coming out of their mouths. You can smell the brimstone from their presence. Their old school death metal is absolutely believable. They play it with so much determination. Old techniques from the 90ths (inspired by for example AUTOPSY, CIANIDE, ROTTREVORE, INCANTATION, BAPHOMET, MORTICIAN) of the last century sounds so believable with their music. These guys are like some bad drug which makes you hallucinate. There will be old ghost and the undeads coming back to live and you will be in the Hades world itself. This world beyond is hard, sad and cruel. Just like the new album "Disembodied Excursions". Prepare yourself! Evil is coming! The real old school death metal with an occult mood of open graves! Amazing thing! I have to recommend this!


Tracklist:
01. Disembodied Excursions
02. Cesspool Of Putridities
03. Gored Guts Crepitation

band:
TENEBRA - Bass Guitar
CRUCIATUS - Vomits & Guitar
EXHUMUS - Drums

https://www.facebook.com/deathreveler/
https://reveler.bandcamp.com/album/disembodied-excursions-demo-iii

TWITTER