DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 4. prosince 2020

Rozhovor - MESSIAH - Myslím, že jako kapela fungujeme jako dobře cvičená jednotka.


Rozhovor s legendární death/thrash metalovou skupinou MESSIAH ze Švýcarska.

Odpovídal bubeník Steve, děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - MESSIAH - Fracmont (2020):

Ave MESSIAH! Zdravím do Švýcarska, doufám, že se vám v těchto těžkých časech daří dobře. Musím se přiznat, že jsem se na vaši novou desku „Fracmont“ neskutečně těšil. Poprvé jsem se s kapelou setkal v Polsku na burze, kde jsme kupovali všechno, co mělo zajímavý obal. A tak jsem se dostal k albu „Rotten Perish“. Byla to pirátská nahrávka na kazetě, pár skladeb chybělo, ale i tak jste se stali mojí srdcovou kapelou. Poslech nové desky mi vrátil vše nazpátek. Zvuk i produkce je trošku modernější, ale jinak je vše jako za starých časů. Bylo to účelem? 

Ahoj! Tady Steve, bubeník MESSIAH. Díky za optání, podle všeho se nám všem daří dobře a jsme zdrávi. Jsem rád, že se ti naše kapela líbí a že ji podporuješ už tak dlouho. A s "Rotten Perish" jsi měl velmi dobrý start. Jsem také rád, že se ti nové album a jeho produkce líbí. Záměrně jsme se snažili zapracovat atmosféru a zvuk devadesátých let. A zřejmě se nám to podařilo. 

 

Přiznám se, že když jsem viděl obal novinky poprvé, byl jsem trošku v šoku. Postava v kápi, s rukama od krve. Jsem zvyklý na ledacos, poslouchám i brutální death metal, ale motiv má něco do sebe. Vzbuzuje ve mně neklid, musím brát CD pořád do dlaní a prohlížet si jej. Autorem je Björn Goosses z Německa. Jak jste se s ním dali dohromady a jaký má vztah obal k hudbě? 

Promiň, nechtěli jsme tě vyděsit. Haha ... Jsme naprosto spokojeni s uměleckými díly Björna. Už nějakou dobu sleduji a obdivuji jeho různá díla, a proto jsem ho navrhl jako autora obalu desky. Björn si dříve velmi dobře poradil se ságou o „Fracmontu“ a jeho zpracováním dosáhl našich požadavků a cílů. 

U vašich starých nahrávek mě vždy fascinoval zvuk. Byli jste vždy chladní, temní, člověk měl pocit, že stojí po kolena v ledové vodě a kolem je absolutní tma. Jenže se změnila doba, technologie, máme tu internet. Jak vznikalo album „Fracmont“, v jakém studiu jste nahrávali? Asi to nebude pravda, ale na mě nahrávka působí analogově, zní opravdu „staře a zároveň svěže“. 

Jsem rád, že se ti při poslechu našich alb líbí charakteristický zvuk MESSIAH. Rovněž jsme dbali na to, abychom si zachovali naše “ochranné známky” i po 26 letech, při tvorbě nových skladeb. Náš zvuk je jistě ovlivněn kytarovym stylem Brögiho. Má svůj vlastní styl, což má za následek velmi ceněnou rozpoznatelnost. Nejprve nahrál riffy a nápady na skladby, které jsme pak společně předělali ve zkušebně na hotové skladby. Tento postup byl téměř úplně stejný jako u předchozích alb. Nahrávky byly pořízeny v Little Creek Studio s mým dlouholetým přítelem V.O. Pulverem. Znám V.O. po mnoho let a také s ním hraji v thrashové kapele GURD. On hraje i s POLTERGEIST, což je také kapela z 80. let. Spolupráce s V.O. byla velmi příjemná, přesně věděl, jak by měla „stará“ kapela znít, a přesto vytvořil super hutný zvuk. Jsme naprosto spokojeni! 


Jste zkušenými muzikanty, máte za sebou velmi bohatou historii, přesto jste „Fracmont“ vydali po dlouhých 26 letech. To jste neměli za celou dobu chuť nahrát něco nového? Nutkání tvořit? Mám rozumět tomu, že jste se věnovali svým ostatním kapelám a na MESSIAH nebyl čas a chuť? Nebo jste skládali do šuplíku? 

MESSIAH již nebyl aktivní od roku 1994. Dali jsme se dohromady v roce 2003 a odehráli jsme dva koncerty. Poté se všichni znovu vydali vlastní cestou. Brögi a Andy se po celou dobu nevěnovali aktivně hudbě. Náš basák Patrick a já ano. Vždy jsme byli aktivní v kapelách a vydávali alba. Znovu jsme se dali dohromady až v roce 2017, kdy se nás kamarád zeptal, zda bychom si chtěli spontánně zahrát několik skladeb na jeho festivalu. Na grilovačce v Brögiho domě jsme se rozhodli nacvičit živý 50ti minutový set a zahrát dva exkluzivní tajné koncerty. Měla to pro nás být zkouška, jak se budeme cítit po všech těch letech. A věřte mi, bylo to zatraceně skvělé a koncerty měly obrovský úspěch. V lednu 2018 jsme se rozhodli společně pokračovat v sestavě z 90. let. 


„Fracmont“ je albem, které si mě podmanilo hlavně svojí atmosférou. Mám rád, když se starý dobrý death metal kombinuje s thrashem i heavy metalovými vlivy. Kapela musí mít svůj vlastní výraz, ksicht, chcete-li a vy jej máte opravdu výrazný. Jak vlastně MESSIAH skládají nový materiál? Myslím tím teď samotný zrod nového materiálu. Celá deska je postavena na opravdu skvělých riffech. 

Přesně tak bych popsal vlivy MESSIAH. Zejména vlivy heavy metalu NWOBHM jsou v jistých fázích dobře slyšitelné. Tato směsice s také tvrdšími vlivy death a thrash metalu má za následek náš výsledný zvuk. Jak již bylo zmíněno výše, kytarové nápady nahrává Brögi. A finální podoba skladeb je pak výsledkem práce celé kapely ve zkušebně. Tím jsou skladby ovlivňovány všemi členy a dostávají tak svůj vlastní punc. Ještě jednou díky, že se ti album tak moc líbí. 

 

Co pro kapelu znamenal návrat Andyho Kaina za mikrofon? Jestli se nepletu, tak nikde jinde nikdy nezpíval nebo o tom aspoň nevím. Možná že u mě bylo Rotten Perish prvním albem od vás, mám jej v MESSIAH zafixovaného. S novým materiálem se popral opravdu parádně a dodal desce právě tu zvláštní náladu, takové to chvění, které mám u vás tolik rád. Andymu je tuším 51 let a odvedl skvělý výkon. Jak se vám po tolika letech spolu spolupracovalo? 

Ve skutečnosti nikdy nebyla jiná možnost. Díky této žádosti o koncert z roku 2017 kontaktoval Brögi Andyho, Patricka a mě a všichni jsme byli okamžitě zpět. Byla to tak nějak prostě samozřejmost. Andy také zpíval na EP „Psychomorphia“ a na albu „Choir Of Horrors“, které byla vytvořeny v totožné sestavě jako „Rotten Perish“ a nyní „Fracmont“. Ano, na tak starého chlápka Andy opravdu odvedl skvělou práci. A jen pro vaši informaci - všichni jsme stejného věku. Ha ha. 

Prozraď nám prosím, o čem jsou texty na „Fracmont“ a kde pro ně berete inspiraci. Kdo je jejich autorem? Držíte se osvědčených témat, jako kritika slepé víry, destrukce lidské mysli? Jaký je hlavní smysl, směr a obsah textové stránky alba? 

Titulní skladba pojednává o příběhu Pontského Piláta. Příběh je rozdělen do dvou částí, stejně jako skladba hudebně. První část pojednává o původu Piláta Pontského a jeho hrozné rodiny Pontianů. Byl římským místodržitelem v Judeji, soudcem Ježíše a pronásledovatelem Židů. Podle pověstí existovala různá místa, kde bylo Pontiovo tělo pohozeno, až bylo nakonec ponořeno do jezera Pilatus ve Fracmontu (nyní nazývaném Pilatus). Legendu charakterizují bouřky, epidemie, špatná úroda, čarodějnické eskadry ve Fracmontu. Nevinní lidé, kteří narušili ducha Pilata ve Fracmontu, byli katolickou církví popravováni v pozdním středověku. V dalších textech se také zabýváme tématy, které jsou v katolické církvi tragicky tutlány. Mluvím o sexuálním zneužívání dětí, vymývání mozků, které je aplikováno na dítě, které se rodí neutrální, co se víry týče. Ale je už předem určeno, ke které víře bude patřit. Všechna typická mesiášská témata. Myšlenky k textům pocházejí hlavně od Brögiho, zatímco souvislosti vysvětluje a píše většinou Andy.

 

Hledal jsem, ale marně, co znamená vlastně slovo „Fracmont“? A proč jste zvolili pro novou desku právě tento název? 

„Fracmont“ nebo „Fractus Mons“ je středověké jméno hory Pilatus poblíž Luzernu a znamená „drsná hora“. Název alba jsme pojmenovali podle něj, protože cítíme silné spojení s touto horou a fascinuje nás historie kolem ní. 

Jsem už starý metalový pes a většinu snů jsem si dávno splnil, ale MESSIAH patří mezi kapely, které jsem ještě neviděl naživo. V devadesátých letech jsem to nestihl a teď máme pandemii chřipky. Až ale všechno pomine, můžeme se těšit na nějaké vaše turné na podporu nového alba? Jak jsou na tom vlastně MESSIAH v současnosti s koncertováním? 

Nebudeme moci hrát velké turné ani po pandemii, protože jednotliví členové se budou muset věnovat svým závazků, jako je práce nebo rodina. Určitě ale zahrajeme několik samostatných koncertů. Pokud vím, jednáme o nějakých koncertech v Polsku a České republice. Bude-li to možné v roce 2021, odehrajeme také odložené koncerty z letoška. V každém případě nás moc těší, že konečně můžeme znovu hrát naživo.

 

Ze Švýcarska mám samozřejmě rád HELLHAMMER, CORONER, CELTIC FROST, ale to jsou všechno staré kapely. Jak vlastně u vás funguje scéna v dnešní době? Chodíte na něco dobrého do klubů, na festivaly? A můžeš nám nějaké vaše kapely doporučit? 

Na scéně jsem stále velmi aktivní a často navštěvuji koncerty a festivaly. Jsou tady k vidění skvělé lokální kapely. Podívejte se na Requiem, Comaniac, Total Annihilation, Klaw, Poltergeist nebo Gurd. ;) 

Nechci vám zbytečně lichotit, ale podle promo fotek vypadáte jako parta sympatických chlápků. Z vaší hudby je cítit nadhled, vzájemná chemie mezi muzikanty. Je tomu tak i doopravdy v reálu? Chodíte spolu občas na pivo, zapaříte, setkáváte se třeba s rodinami a podobně? 

Děkuji. Myslím, že jako kapela fungujeme jako dobře cvičená jednotka. Zejména na našich koncertech z nás vyzařuje spousta potěšení z hraní, což také infikuje publikum. V soukromém životě spolu také obvykle dobře vycházíme. Samozřejmě občas existují rozdíly v názorech, ale kde to není? Obvykle to ale vyřešíme společně u piva. Jelikož všichni žijeme několik kilometrů od sebe, jsou taková setkání spíše vzácná. 

Blížíme se k závěru a mě by zajímalo, co chystají MESSIAH v nejbližších měsících? Na turné a koncerty jsem se už ptal, ale co nová hudba? Skládáte, máte už nějaké nápady? Doufám, že nebudeme zase čekat 26 let, to už budu starej a nic neuslyším. 

Také jsme si položili tuto otázku. Koneckonců nemůžeme jen sedět a čekat, až konečně pandemie skončí. Brögi proto již sbírá nové nápady na skladby. Pracujeme také na filmovém projektu. Chceme ukázat příběh „Fracmonta“ na “obrázcích”. Mělo by to být však něco víc, než jen běžné video. Můžete být zvědaví ;-).


Děkuji moc za rozhovor, opravdu si jej vážím. Pro mě osobně muzika znamená hrozně moc a jsem rád, že jsem se ještě dožil nové hudby od vás. Já si vlastně podobnými rozhovory plním své sny z mládí. Přeji vám mnoho inspirace a vše dobré i v osobním životě. Děkuji za spoustu skvělých momentů s vaší hudbou! MESSIAH FOREVER! 

Moc děkuji za napínavý rozhovor. Také ti přeji jen vše dobré do budoucna. Zůstaň zdráv a možná se v budoucnu potkáme někde na koncertě.

čtvrtek 3. prosince 2020

Recenze/review - PROFANITY - Fragments of Solace (2020)


PROFANITY - Fragments of Solace 
CD 2020, vlastní vydání

for english please scroll down

Když se rozhlédnu kolem sebe a zamyslím se nad dnešním světem, tak mě doslova prostoupí temné vize. Jakoby démoni z dávných časů povstali a snažili se za pomocí moderní techniky všechno zničit. Brzy nastane konec civilizace, napadá mě často. Postupné ničení všeho, co dlouhé generace našich předků vybudovali. Falešné informace, kterých je obrovské množství, hledání pravdy a světla je čím dál tím těžší. Jsou ale ještě oblasti, ve kterých je svět v pořádku. Ano, mluvím o hudbě.

Němečtí PROFANITY mě provází už od roku 1997, kdy vydali svoji první dlouhohrající album ("Shadows to Fall"). Stejně jako já si od devadesátých let (kapela působí na scéně od roku 1993) pánové svůj hudební vkus vypilovali k dokonalosti. Neznám nic lepšího a příjemnějšího (navíc v dnešním jedovatém prostředí), než si pustit podobnou desku, jako letošní "Fragments of Solace". Němci na ní opět dokazují, že jsou mistry ve svém oboru.


Již při prvním poslechu "Fragments of Solace" jsem si připadal, jakoby mi někdo hodil do rukou kus rozžhaveného železa. PROFANITY jdou na hranu, nebojí se experimentovat, rádi přesahují hranice nemožného. Zachovávají si původní tvrdost a syrovost klasického brutálního death metalu, ale navíc dodávají velké množství koření v podobě melodických sól, morbidní nálady a chladu. Jsou jako perfektně seřízený stroj na zabíjení. Své kořeny stylově sice nezapřou (SUFFOCATION, MORTAL DECAY, DYING FETUS), ale nadále je rozvíjejí. Album je tak určeno spíše pro lidi s fantazií, pro fanoušky, kteří se nebojí složitosti a košatosti skladeb. Někdy bývám rozčílený z dění kolem mě, z televizních zpráv, z hlouposti internetových hrdinů a je hrozně příjemné nasadit na hlavu sluchátka a naplno se ponořit do oblasti, ve které se pohybují PROFANITY. Letošní nahrávka je pro mě únikem ze všech špatností, které se dějí kolem. Záchranným lanem v podobě totálně devastujícího technického a brutálního death metalu. Hlavním znakem je zde perfekcionismus, zároveň ale pánové nezapomínají i na jasnou a přehlednou strukturu skladeb. Výsledek je vynikající, živý, zničující. Novinka se skvěle poslouchá a přináší s sebou i bonusy navíc. Někdy mám sto chutí vyrvat své vnitřnosti z těla. Popadá mě zdravá naštvanost.  "Fragments of Solace" v sobě obsahuje podobné ingredience. Je to poctivý, ryzí kus odvedené práce, precizního řemesla, které nelze hodnotit jinak, než velmi vysoko. Absolutní devastace lidské mysli! 

-----------------------------------------------------

For this release the band invited again guests like Terrance Hobbs (Suffocation), Matt Sotelo (Decrepit Birth), Dave Suzuki (ex-Vital Remains, Churchburn), Dima Orlov (Fetal Decay) as well as their ex-bassist Martl Bauer. “Fragments of Solace” was mixed and mastered by Lukas Haidinger in his Deep Deep Pressure studios. The artwork was done by Federico Musetti.


Asphyx says:

When I look around and think about today's world, dark visions literally permeate me. It is as if the demons from ancient times arose and tried to destroy everything with the help of modern technology. The end of civilization is coming soon, often seems to me. The gradual destruction of everything that generations of our ancestors have built for a long time. There is a growing amount of false information, the search for truth and light. But there are still areas where the world is fine. Yes, I'm talking about music. 

German PROFANITY has been with me since 1997, when they released their first full-length album ("Shadows to Fall"). Like me, since the 1990s (the band has been active on the scene since 1993), the gentlemen have honed their musical tastes to perfection. I don't know anything better and more pleasant (moreover, in today's poisonous environment) than playing a record similar to this year's "Fragments of Solace". The Germans are once again proving that they are masters in their craft.


Even when I first listened to "Fragments of Solace", I felt as if someone had thrown a piece of red-hot iron into my hands. PROFANITY go to the edge, they are not afraid to experiment, they like to go beyond the limits of the impossible. They retain the original hardness and rawness of classic brutal death metal, but they also supply a large amount of spices in the form of melodic solos, morbid mood and cold. They are like a perfectly tuned killing machine. Although they do not deny their roots in style (SUFFOCATION, MORTAL DECAY, DYING FETUS), they continue to develop them. The album is intended more for people with imagination, for fans who are not afraid of the complexity and ruggedness of the songs. Sometimes I get upset about what's going on around me, the TV news, the stupidity of the internet heroes, and it's very nice to put headphones on my head and fully immerse yourself in the area where PROFANITIES move. For me, this year's recording is an escape from all the evils that are happening around. A lifeline in the form of a totally devastating technical and brutal death metal. The main feature here is perfectionism, but at the same time the gentlemen do not forget the clear and well-arranged structure of the compositions. The result is excellent, lively, devastating. The novelty is great to listen to and brings even extra bonuses. Sometimes I feel like tearing my guts out of my body. I find healthy anger. "Fragments of Solace" contains similar ingredients. It is an honest, pure piece of work, a precise craft that cannot be evaluated other than very high. Absolute devastation of the human mind!

-----------------------------------------------------
For this release the band invited again guests like Terrance Hobbs (Suffocation), Matt Sotelo (Decrepit Birth), Dave Suzuki (ex-Vital Remains, Churchburn), Dima Orlov (Fetal Decay) as well as their ex-bassist Martl Bauer. “Fragments of Solace” was mixed and mastered by Lukas Haidinger in his Deep Deep Pressure studios. The artwork was done by Federico Musetti.




about PROFANITY on DEADLY STORM ZINE:






Tracklist:
01. Disputed Territory - 4:52
02. Progenitor of the Blaze - 6:39
03. Reckless Souls - 8:23
04. Where Forever Starts - 9:12
05. Towards the Sun - 4:48
06. Ceremony of the Rotten - 4:38
07. The Autopsy - 2:02

Line-up:
Thomas Sartor - vocals and guitars
Lukas Haidinger - vocals and bass guitar
Armin Hassmann - drums

Pre-orders:

PROFANITY

Recenze/review - CIDESPHERE - Dawn Of A New Epoch (2020)


CIDESPHERE - Dawn Of A New Epoch
CD 2020, Testimony Records

for english please scroll down

Starý dobrý melodický death metal dnes už moc nikdo nehraje. Alespoň tak, jak se líbí mě. Probírám se obrovskou hromadou CD, která mi přišla na recenze a u tureckých CIDESPHERE mě nejdřív zaujme zajímavý obal. O kapele nevím vůbec nic. Netuším co a jak hraje. Nedívám se ani na internet. Jako za starých časů vložím nosič do přehrávače a nechám na sebe hudbu působit.

Vyhrne se na mě ryzí a poctivý severský death metal. Spousta chladu a melodií, vše velmi dobře zahrané, s parádním zvukem a jiskrou. Normálně bych šel asi pryč, v tomhle stylu se toho už příliš dobrého pro mě neděje, ale tentokrát si desku opravdu užívám. Je pro mě poslem ze starých časů. Není divu, kapela byla založena v roce 1998. Takže žádní neochmýření nováčci, co se snaží kopírovat, ale pravá stylovka se vším, co k tomu patří.


"Dawn Of A New Epoch" je pro mě nejdříve kulisou, potom průvodcem a nakonec albem, u kterého doma pařím o sto šest. Turci si totiž hrají s melodiemi jako šelma se svojí obětí. Dokáží být rychlí a dynamičtí, ale umí i zvolnit a naplno nechat vyniknout ledový vichr z nekonečných lesů. Pro fanoušky AT THE GATES, HYPOCRISY, EVOCATION, starých DARK TRANQUILLITY povinnost. Ti by si měli CIDESPHERE minimálně zkusit poslechnout a také si pořádně zavzpomínat. Je jasné a zcela pochopitelné, že pánové nepřinášejí nic nového, ale ruku na srdce, to dnes skoro nikdo. Jde nakonec hlavně o předanou energii a emoce, musíte se s nahrávkou cítit dobře, musíte kapele jejich muziku věřit. A já to mám s těmihle šílenci nastavené přesně takto. Neřeším hlouposti a drobnosti, neřeším podobnost s ostatními, ani spoustu styčných bodů. Jen si tak sedím, třeba čtu a "Dawn Of A New Epoch" mi burácí pokojem jako sněhová bouře. CIDESPHERE mě strhli do víru, rozsekali, přesvědčili na svoji stranu. Jsou to samozřejmě (a vždycky byly) jenom moje pocity. Ale zase na druhou stranu, nemám potřebu jen opisovat promo materiály, jak bývá dnes častým zvykem. Dost ale bylo slov, nechme raději mluvit hudbu. Ostrý, studený melodický death metal, který je přesnou definicí stylu!


sumarizace:

V desce "Dawn Of A New Epoch" jsem si pro sebe nalezl vše, co mám na dobré hudbě rád. Melodie, sílu, energii, tajemno, syrovost. Staroškolský melodický death metal je zde kombinován s tím melodickým, švédským, v takovém poměru, že jsem musel padnout na kolena. Máme každý na světě přesně vymezený čas a já ten svůj s chutí strávím poslechem podobných nahrávek. Vždyť co může být lepšího, než když vše zapadne krásně do sebe - parádní obal, skladby, co hnijí zaživa, surový čitelný zvuk a hlavně melodie, na kterých budete viset jako ten nejhezčí oběšenec. Nové album CIDESPHERE je pro mě obrovským překvapením a také zážitkem, který způsobuje hnilobu mé vlastní krve. Vynikající záležitost pro všechny, kteří mají rádi starý poctivý melodický death metal s nezbytnou dávnou chladných motivů! Velmi dobře!


Asphyx says:

On the album "Dawn Of A New Epoch" I have found everything I like about good music. Melodies, power, energy, darkness and rawness. The old school melodic death metal is combined with melodic, Swedish death metal. The combination has the right ratio and I had to fall on my knees. All of us has some definite time on this world and I will gladly spend my time with listening to similar albums. What can be better than when everything just fits together – great cover, songs which rot alive, raw readable sound and most importantly the melodies on which you will hang like the prettiest hangman. The new album by CIDESPHERE is a very big surprise for me but also a great experience which causes the rotting in my own blood. It is an excellent thing for everybody who like the old real melodic death metal with the necessary cool old motifs!

TRACKLIST
1. Reborn Into Extinction (4:04)
2. Plague Of Greed (4:18)
3. Living Scars (4:28)
4. Sacred Patronage (3:36)
5. Sadist (5:05)
6. Dawn Of A New Epoch (5:06)
7. Death Is Only Ours (4:10)
8. March Of The Backstabbers (4:09)
9. Hate Design (3:49)
10. Sui Caedere (2:51)

LINE-UP
Oral Akyol - Vocals
Taylan Firat - Guitars
Aydin Aytac - Guitar / Bass
Basar Cetin - Guitar / Bass
Goremaster - Drums

https://www.facebook.com/cidesphere
https://testimonyrecords.bandcamp.com/album/cidesphere-dawn-of-a-new-epoch
https://www.facebook.com/testimonyrecords
https://testimonyrecords.bigcartel.com/products

Recenze/review - SODOM - Genesis XIX (2020)


SODOM - Genesis XIX
CD 2020, Steamhammer

for english please scroll down

Tahle parta patřila kdysi k vůbec prvním smečkám, které mě přivedly k extrémnímu metalu. Řekněme tak do roku 2006, kdy vydali své stejnojmenné album, jsem na ně vyloženě přísahal. Nejvíc se mi líbili v okamžicích, kdy koketovali až s black metalovou špinavostí. Psát recenzi o jejich nové desce "Genesis XIX" je pro mě poměrně těžké. Na jednu stranu ve mě pořád bublá nostalgie, ale také marně vzpomínám na staré časy. Nechci být zapšklý veterán, u kterého je všechno nové jen špatné, ale abych pravdu řekl, tak mě novinka fakt moc nebaví. 

Tak předně, je to neskutečně dlouhý. Necelých padesát pět minut? Jako vážně? Přitom kratší formát kapele tolik vyhovuje ("Out of the Frontline Trench" z roku 2019 toho budiž důkazem). 


SODOM sice letos, a to se cení, oprášili ten svůj starý dobrý thrash metal, ale dodali mu přeci jen pořád moc přívětivý a čistý zvuk. Spousta starých fanoušků zajásá, hurá, konečně jsou zpátky, ale chybí tomu drive a to mi nikdo nevymluví. Můžeme tu vést nekonečné disputace o tom, která jejich deska a směr jsou nejlepší, ale pokud už prohlašují, že se vracejí "zpátky", tak se vším všudy ne? Nebudu vás zatěžovat historií kapely, personálními změnami, ani zajímavostmi vyčtenými jinde, to si v dnešní době dohledá každý sám. Soustřeďme se na hudbu samotnou. Já vám nevím, mě to prostě nesype, je to pomalý, utahaný, snaha být noví MOTORHEAD také moc nevychází. Jakoby bez šťávy, energie. Docela mě fascinují nadšené výkřiky všude kolem. Vždyť je to v závěru celkem nuda. Takhle si dnes opravdu fanoušci představují dobrý thrash metal? Dobrý možná, ale rozhodně ne vynikající, zničující. Hergot, já chci od SODOM pořádnej nářez a ne chcíplý, utahaný melodie. Ano, sem tam album trošku řeže, ale vůbec nemá žádnou atmosféru. Toho, že kapela zaleze do studia, opije se jako carský důstojníci a předhodí nám pořádný kus syrového masa, se už asi nedočkám, ale tohle? To jako fakt? Uff, nějak jsem se rozčertil. Němci se už dlouhé roky motají v kruhu, tak si to konečně přiznejme. A nic na tom nezmění ani pár dobrých EP.


sumarizace:

"Genesis XIX" je dalším albem SODOM v řadě a opět je krásným úkazem toho, jak se to nemá dělat. Nevýrazné riffy, slabý vokál, příliš dlouhé skladby. Chybí mi údernost, energie, síla, Mám raději pořádný, poctivý a plesnivý thrash metal, než tuctové, tisíckrát slyšené motivy. Přijdu si jako na hostině, kde jsem nucený jíst samé pokrmy bez koření, bez přísad. Ne, já nechci průměrné jídlo bez chuti, mám raději krvavý steak. Pár dobrých nápadů tohle album mezi mé oblíbence neposune. Já vlastně ani nevím, co bych měl napsat dalšího. Kdybych měl říct číslo, dal bych tak šedesát procent. Musel bych ale zavřít obě oči a zakrýt si uši. SODOM nahráli další obyčejné album, nic víc, nic méně.


Asphyx says:

"Genesis XIX" is the next album of SODOM in a row and it’s again a wonderful sign how it shouldn’t be done. Bland riffs, weak vocal, too long songs. I miss the punch, energy, power. I prefer good, honest and moldy thrash metal more than dozen, for thousand times heard themes. I'm coming like on a feastnqk where I had to eat the same food without spices, without additives. No, I don’t want to eat tasteless food, I prefer rare steak. A few good ideas can’t move this album amoung my favourite bands. I don‘t even know what I could write more. If I had to say a number, I'd give about sixty percent. But I would have to close both eyes and cover my ears. SODOM recorded the next ordinary album, nothing more, nothing less.



tracklist:
1. Blind Superstition
2. Sodom & Gomorrah
3. Euthanasia
4. Genesis XIX
5. Nicht mehr mein Land
6. Glock ´n´ Roll
7. The Harpooneer
8. Dehumanized
9. Occult Perpetrator
10. Waldo & Pigpen
11. Indoctrination
12. Friendly Fire

band:
Tom Angelripper: Bass and Vocals
Frank Blackfire: Guitars
Yorck: Guitars
Toni: Drums

https://www.facebook.com/sodomized
http://sodomized.info/
https://www.instagram.com/sodom_band_official/

středa 2. prosince 2020

Recenze/review - PUTERAEON - The Cthulhian Pulse: Call from the Dead City (2020)


PUTERAEON - The Cthulhian Pulse: Call from the Dead City
CD 2020, Emanzipation Productions

for english please scroll down

Podstupuji stejný rituál každý den. Vstávám brzy, v čase, kdy se temnota loučí s nocí. Musím na hřbitov. Otevřu márnici, nahlédnu dovnitř, jestli přes noc někdo neutekl. Možná byste se divili, jak často se to stává. Přízraky ožívají již za šerosvitu. Rád s nimi rozmlouvám, umožňují mi, stejně jako pravý death metal, nahlédnout na druhou stranu. Za krvavou oponu. Do země nicoty, chladu a věčnosti. Dnes mě čeká exhumace jednoho starého hrobu. Na mramorové desce je napsán nápis PUTERAEON. 

Beru do ruky lopatu a během několika hodin se dostanu konečně k plesnivé rakvi. Je nasáklá hnilobou, opředená pavučinami, ale hlavně je v ní uložena nová deska "The Cthulhian Pulse: Call from the Dead City". Její vyzvednutí je jako objev pradávné knihy napsané samotným H.P. Lovercraftem. Přidávám volume a Cthulhu Mythos přede mnou ožívají. Jsem chycen do sítě, pohřben zaživa a navěky proklet.


PUTERAEON patří dlouhodobě k mým nejoblíbenějším old school death metalovým kapelám vůbec. Pokaždé totiž dokáží na svých deskách vytvořit absolutně zničující, černou a mokvající atmosféru. Vzešli ze stejných švédských pohřebišť jako DISMEMBER, NIHILIST, ENTRAILS, GRAVE, ENTOMBED a letos se opět vrátili s velmi intenzivním a zákeřným albem. S vynikajícím prašivým zvukem (Dan Swanö) a obalem (Juanjo Castellano), který chci mít i na triku. Švédi se v podzemí pohybují s morbidní jistotou, skladby jsou napsány takovým stylem, že vám popraskají všechny kosti v těle. Navodit těžkou a bezútěšnou náladu, tolik známou právě z knih H.P. Lovercrafta, zase tolik moc skupin neumí. PUTERAEON patří mezi vyvolené. "The Cthulhian Pulse: Call from the Dead City" je jako kus masa prolezlého červy, které vám hodí do ruky bájná bestie. Melodie, nahrubo nasekaná tma, pradávné rituály, amulety vyřezané z lebek. Tohle všechno zde naleznete. Deska je určena pro všechny, kteří mají rádi starý, ryzí a poctivý death metal, dunivé bicí a chřestivé kytary. Podstupuji stejný rituál každý den. Vstávám brzy, v čase, kdy se temnota loučí s nocí. Musím na hřbitov. Otevřu márnici, nahlédnu dovnitř, jestli přes noc někdo neutekl. Nemrtví mě zvou znovu mezi sebe. S chutí přijímám a znovu si pouštím novou nahrávku PUTERAEON. Kult smrti!


Asphyx says:

I pass the same ritual every day. I get up early, at a time when darkness says goodbye to night. I have to go to the cemetery. I'll open the morgue, look inside to see if anyone has escaped overnight. You might be wondering how often this happens. Ghosts come to life already at dusk. I like to talk to them, they allow me, just like real death metal, to look the other way. Behind the bloody curtain. To the land of nothingness, coldness and eternity. Today I have an exhumation of an old grave. The inscription PUTERAEON is written on the marble slab. 

I pick up the shovel and within a few hours I finally get to the mouldy coffin. It is soaked with rot, entwined with cobwebs, but mainly contains a new album "The Cthulhian Pulse: Call from the Dead City". Her retrieval is like the discovery of an ancient book written by H.P. Lovercraftem. I add volume and Cthulhu Mythos comes to life in front of me. I'm caught in a net, buried alive and cursed forever.


PUTERAEON has long been one of my favourite old school death metal bands ever. They can always create an absolutely destructive, black and wet atmosphere on their records. They came from the same Swedish cemeteries as DISMEMBER, NIHILIST, ENTRAILS, GRAVE, ENTOMBED and returned this year with a very intense and insidious album. With an excellent dusty sound (Dan Swanö) and a cover (Juanjo Castellano), which I also want to have on the T-shirt. The Swedes move in underground with morbid certainty, the songs are written in such a way that all the bones in your body will crack. To evoke a difficult and dismal mood, so well-known from the books of H.P. Lovercraft, again, not so many bands can. PUTERAEON is one of the chosen ones. "The Cthulhian Pulse: Call from the Dead City" is like a piece of flesh riddled with worms that throws a mythical beast in your hand. Melodies, roughly chopped darkness, ancient rituals, amulets carved from skulls. You can find all this here. The record is intended for everyone who likes old, pure and honest death metal, booming drums and rattle guitars. I pass the same ritual every day. I get up early, at a time when darkness says goodbye to night. I have to go to the cemetery. I'll open the morgue, look inside to see if anyone has escaped overnight. The undead invite me among themselves again. I gladly accept and play the new PUTERAEON recording again. The cult of death!



about PUTERAEON on DEADLY STORM ZINE:


Interview - PUTERAEON - We’re just happy to contribute the scene any way we can and we will continue doing so.




tracklist:
1. Horror In Clay
2. The Sleeping Dread
3. Permeation
4. Nameless Rites
5. The Curse
6. Legrasse’s Puzzle
7. Into The Watery Grave
8. Call Of R’lyeh
9. Terror At Sea
10. The End Cometh

band:
Jonas Lindblood - guitar & vocals Anders Gs Malmström - drums Daniel Vandija - bass Rune Foss - guitar & vocals

Recenze/review - DEATHCRAEFT - On Human Devolution (2020)


DEATHCRAEFT - On Human Devolution
CD 2020, vlastní vydání

 for english please scroll down

 Po mých rukou ztéká krev. Shnilá a zkažená. Vnitřnostmi kroutí divná křeč. Co se to děje, jak se to stalo a proč to tolik bolí? Ptám se prázdného pokoje a odpověď nepřichází. Připadám si smutný, opuštěný, prokletý. Po stěnách se pohybují temné stíny. Odkládám jednu z knih H.P. Lovercrafta a vstupuji do jeho světa. Ožívají přede mnou mystické příšery a lebka mi puká tlakem. Ještě před několika dny jsem si myslel, že smrt je vysvobozením, ale není tomu tak, je jen vstupem do míst, kde zažijete ještě větší bolest.

 Ve svých textech se inspirují dílem tohoto spisovatele i řečtí thrash/death metalisté DEATHCRAEFT. Pradávné mýty Cthulhu jsou najednou doslova hmatatelné. Jejich první deska je melodická, záhadná, tajemná a šílená. Stejně jako smrt.


Na albu "On Human Devolution" lze vystopovat odkazy třeba takových MORBID ANGEL,  DEATH, FORBIDDEN, EXODUS, TESTAMENT, SLAYER, SEPULTURY, ale i švédských melodických death metalových smeček, progresivního technického metalu i několik blackových pasáží. Album je eposem, ve kterém kapela vypráví své příběhy plné temnoty. Skladby jsou napsány velmi dobře, mají jasné, zřetelné motivy a je slyšet, že si DEATHCRAEFT dali práci i se zvukem a produkcí. Nemám vlastně žádných zásadních připomínek. Možná jen občas jsou pánové až moc rozvláční a některé pasáže by zasloužily trošku zkrátit. Desku mě baví poslouchat, rád se k ní vracím. Nejvíc asi oceňuji melodie, kterými je nahrávka doslova propletená. Celkový dojem je také velmi dobrý. Vše drží krásně pohromadě a DEATHCRAEFT se tak stali velkým překvapením letošního roku. Kombinace death metalu a thrashe, zde navíc namíchaná v zabijáckém poměru, mě doslova uhranula. Řekové mají, stejně jako H.P. Lovercraft, velkou temnou fantazii. Povedlo se jim ji propašovat i do desky. Vy si tak můžete vychutnat dílo, které vás strhne do nekonečných hlubin. Vítejte v podsvětí!



Asphyx says:

There is blood flowing on my hands. Rotten and corrupt. A strange spasm swirls the entrails. What happens, how did it happen and why does it hurt so much? I ask the empty room and the answer does not come. I feel sad, abandoned, cursed. Dark shadows move along the walls. I am putting down one of H.P. Lovercraft´s books and I enter his world. Mythical monsters come to life in front of me and my skull bursts with pressure. Until a few days ago, I thought death was liberation, but it is not, it is just an entrance to places where you will experience even more pain. 

The greek thrash/death metal band DEATHCRAEFT are inspired by this writer in their lyrics. The ancient myths of Cthulhu are suddenly literally tangible. Their first album is melodic, mysterious and crazy. Just like death. 


On the album “On Human Devolution” you can trace references to bands such as MORBID ANGEL, DEATH, FORBIDDEN, EXODUS, TESTAMENT, SLAYER, SEPULTURY but also Swedish melodic death metal bands, progressive technical metal and several black passages. The album is an epic in which the band tells their stories full of darkness. The songs are written very well, they have clear, distinct motifs and it can be heard that DEATHCRAEFT also worked hard on the sound and production. I don't really have any major complaints. Maybe only sometimes the gentlemen are too lengthy and some passages would deserve to be shortened a bit. I enjoy listening to the record, I like to return to it. I probably appreciate the melodies with which the recording is literally intertwined. The overall impression is also very good. THey hold everything beautifully together and DEATHCRAEFT have become a big surprise this year. The combination of death metal and thrash, mixed here in a killer ratio, literally enchanted me. The Greeks, just like H.P. Lovercraft, have a great dark fantasy. They managed to smuggle it into the record. You can enjoy a work that will take you to endless depths. Welcome to the underworld!

Members:
Kostas Kalampokas – Guitar, Bass
Nikonas Tsolakos – Vocals
Giannis Chionidis - Drums

úterý 1. prosince 2020

Recenze/review - SOULBURN - Noa's D'ark (2020)


SOULBURN - Noa's D'ark
CD 2020, Century Media Records

for english please scroll down

Sedí na svém trůnu a usmívá se. Pán podsvětí. Má k tomu důvod. Drží totiž v ruce nové album holandských SOULBURN. Kapely, která je přesnou definicí podsvětí. Černá, chladná, démonická. Stejně jako on, jehož jméno se raději neříká. Démoni tančí kolem a užívají si jednotlivé rytmy. Černá atmosféra by se dala krájet jenom velmi ostrým nožem. Král temnoty má rád death metal, black i doom. Dělá mu dobře. Jen musí smrdět sírou a musí u něj praskat lebky tlakem.

SOULBURN tohle všechno umí a ještě navíc přidávají mnoho dalšího. Dobré kapely, mezi které Holanďané samozřejmě patří, musí mít charisma, svůj vlastní rukopis a jejich songy mi musí proniknout přímo do žil. "Noa's D'ark" je takovým albem. Nemrtví mě pozvali mezi sebe a tančíme nekonečný tanec smrti. 


Členové SOULBURN patří dlouhodobě ke zkušeným muzikantům, kteří mají svojí hudbou co říct. A to vlastně ve všech kapelách, ve kterých hráli a hrají. Máme tak jistotu, že se nezapomene na skvělý zvuk, že bude dobré nosit motiv alba na tričku, že dostaneme něco navíc. Novinka "Noa's D'ark" je pro mě přitažlivá jako nějaký starý zakázaný rituál. Vyvolávají se u ní temné síly, je heavy, má drive a takovou tu těžko popsatelnou pradávnou sílu, kterou skupiny kdysi mívaly. Vidím před sebou postavy v kápích a bojím se každého stínu. Tady v podsvětí je vše zjitřené, bolestivější, veškeré emoce musíte vynásobit dvěma. SOULBURN tohle všechno vyjdařují hudbou ve svých skladbách. Jako bych četl z nějakého starého pergamenu, na kterém byly kdysi sepsány obrácené modlitby. Slyším vzdálené ozvěny CELTIC FROST, BATHORY, VENOM, ale i prašivého death metalu. Našlapuji tiše, jsem rád účastníkem rituálu s názvem "Noa's D'ark". Album je ukováno z té nejkvalitnější oceli, žhne a pálí a zároveň je zakaleno ve zkažené vodě. Nevím, jestli jste někdy zažili absolutní tmu, ale nyní ji máte možnost poslouchat. Sedí na svém trůnu a usmívá se. Pán podsvětí. Poklekněte a obraťte všechny kříže směrem dolů. Brána do pekla byla otevřena, stačí jen vstoupit. Vynikající ďábelská nahrávka!

Asphyx says:

He is sitting on his throne and smiling. Lord of the underworld. He has a reason for that. He is holding a new album from the Dutch SOULBURN. A band that is the exact definition of the underworld. Black, cold, demonic. Like him, whose name is better not said. Demons dance around and enjoy the individual rhythms. The black atmosphere could only be cut with a very sharp knife. The King of Darkness likes death metal, black and doom. It make him feel good. He just has to stink of sulphur and his skulls have to crack with pressure. 

SOULBURN can do all of this and can also add a lot of more. Good bands, of which the Dutch of course belong, must have charisma, their own signature and their songs must penetrate directly into my veins. "Noa's D'ark" is such an album. The undead invited me and we dance the endless dance of death.


The members of SOULBURN are an experienced musicians who have something to say by their music. And in fact in all the bands in which they played and still play. We are so sure that we will not forget the great sound, also will be good to wear the album theme on the T-shirt, that we will get something extra. The new album "Noa's D'ark" is as attractive to me as some old forbidden ritual. It evokes dark forces, it is heavy, it has a drive and such an indescribable ancient force that the bands had. I see figures in hoods in front of me and I am afraid of every shadow. Here in the underworld, everything is sharpened, more painful, you have to multiply all the emotions by two. SOULBURN excel all this with music in their songs. It was as if I was reading from some old parchment on which inverted prayers were once written. I hear distant echoes of CELTIC FROST, BATHORY, VENOM, but also dirty death metal. I step on quietly, I like to participate in a ritual called "Noa's D'ark". The album is made from the highest quality steel, glowing and burning, and at the same time it is cloudy in spoiled water. I don't know if you've ever experienced absolute darkness, but now you have the opportunity to listen to it. He is sitting on his throne and smiling. Lord of the underworld. Kneel and turn all the crosses down. The gate to hell has been opened, just enter. Excellent devil's record!


tracklist:
1. The Morgue of Hope
2. Noah’s Dark
3. Tempter ov the White Light
4. Anarchrist
5. Shrines of Apathy
6. Assailed by Cosmic Lightning
7. Triumphant One
8. Anointed - Blessed - and Born for Burning
9. The Godless I
10. From Archaeon into Oblivion
11. Abyssica (EP 2018)
12. On the Crimson Wings of my Ruin (EP 2018)

band:
+ Twan van Geel - Vocals/Bass
+ Marc Verhaar - Drums
+ Remco Kreft - Guitars
+ Eric Daniels - Guitars

https://www.facebook.com/official.soulburn
https://www.reverbnation.com/soulburn4
https://soulburn666.bandcamp.com/
https://www.centurymedia.com/

Interview - HEADS FOR THE DEAD - When there is no more room in hell - The dead will walk the earth.


Interview with horror death metal band HEADS FOR THE DEAD.

Answered Ralf Hauber and Jonny Pettersson, thank you!

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - HEADS FOR THE DEAD - Into The Red (2020):
https://www.deadlystormzine.com/2020/11/recenzereview-heads-for-dead-into-red.html

Ave HEADS FOR THE DEAD! Greetings to the catacombs, and I hope you do well in these difficult times. Here, in the Czech Republic, we can't go to concerts, and that really sucks. At least, there’s still a lot of great music coming out. I have to thank you, the new "Into the Red" is one of the albums that is currently helping me survive. How was the recording, and in what direction did you want to move from the previous album "Serpent's Curse"? I see the new record as even darker and colder. 

Ralf: Hey Jakub! Well, sitting in Germany as well in a sort of Covid 19 related lockdown - so NO mosh - NO fun at all, BUT as usual you have to make the best out of the current situation. For the creative spirit 2020 has been a good one. We really had a good flow with HEADS FOR THE DEAD and to give you a little insider information; we have been really productive during the day of the ongoing pandemic, because there is so much inspiration for fictional horror left! 

Glad that you like "Into the red"; it’s more or less a natural progression from the debut album. Keeping it more extreme, but also more atmospheric. Jonny gets very inspired by horror movie soundtracks as well, so I think this vibe comes up more clear in the new album. "Into the red" more or less contains 2 years of work, while we finished the whole production process already in late summer 2019. It got delayed due to other obligations of the bandmembers and the final process of getting the artwork, layout etc. together took longer than expected. Needless to say that the ongoing pandemic ruined our release schedule. But anyway time to kill is now! 

Jonny: We’re on full lock down here as well, though apart from not being able to play shows, it’s not much different for me. I avoid people in general even in normal times. I rather stay home and work on music, haha. 

When writing “Into the red” I picked up where we left off with Serpent. The sound and the songs that came out of it was an unintentional evolution of our sound. You have a vision in your head, and you have to chase that vision until you have an album that sounds like you want it. 


HEADS FOR THE DEAD is represented by Ralf Hauber and Jonny Petersson. How did you actually get together, and how was the band formed? Please take us through the history of your pack. 

Jonny: Me and Ralf got to know each other by doing a split between our other bands Revel in Flesh and Wombbath. We talked a lot online about music, bands we like and things like that. Ralf approached me with the idea of making music together, and it felt like the right time for it. I visited Ralf in Germany when I was on my way to a festival, and that was even more fuel to the fire. 

You can hear and feel that you are playing death metal with your heart, that you are completely devoted to it, and that you believe in what you create. For me, as a fan, it's a very important thing. But you both live somewhere else. When you’re composing new material, how does it work? Does all the music come from Jonny’s studio? Or do you communicate via the Internet? 

Ralf: All the songwriting is going on through internet file - sharing process. Means Ed records the drums in the Netherlands, I do the vocals nearby Stuttgart in South of Germany and all the material gets collected together at Jonny’s UNBOUND Studio located currently still in the UK. Of course we have chat groups for communication and we actually talk a lot about ideas, visions, lyrics etc. -the usual freaking stuff! 

It may kills a little bit the old romantic idea, but HEADS FOR THE DEAD is certainly not a classical rehearsal room band. Everything has its pro and contra, but to see things real, it’s hard nowadays to find really dedicated maniacs in your direct local surrounding, so why not use the advantage of a world wide connected world to create a massive horror injected album!?! 

Jonny: As much as I hate the whole social media world we live in now, it is perfect in the way of communicating and working with musicians from all over the world. For Head for example, I will write the foundation to the songs, and send them to Ralf and Ed. They will come with their input to possible changes to the song and when we have a solid foundation to each track, I hand them over to Ralf and Ed to record their bits on it. A lot of the time when I hear Ralf’s vocals on a track it will give me further ideas for small horror sounds to add to the track and things like that. The devil is in the details, so for me it’s important to have all these small details that you discover more and more of each time you listen to the album.  


Ralf is from Germany, Jonny from Sweden, Ed from the Netherlands. Has the HEADS FOR THE DEAD ever played live? I think it would be a pity if the band remained studio-based. I would imagine a small club with occult decor… What do you think? Is it real? 

Jonny: After Ed got the first Heads album, he contacted us to let us know how much he enjoyed it. Both me and Ralf are big fans of Gorefest, so that was a huge honour. Ralf and Ed started talking a little, and we asked Ed if he would like to join the band, and much to our advantage he said yes. 

I think the chance of us playing live is very small, but we should never say never. If we do play live, it has to be something special. Full stage production, with something that really shows off the visual horror aspect of the band. 


"Into the Red", like "Serpent's Curse", has a dark, cold, old school sound. It was recorded in Jonny’s studio. Does that mean it's all his work? Or, Ralfe, did you have comments, did you change anything, maybe record again? 

Jonny: I write the songs, creating a foundation to build from. Ralf and Ed will have ideas for changes, to a lead, or make a riff longer and things like that. Details that will elevate the songs. When we have a clear vision for each song and how we want it to be, I hand it all over to Ralf and Ed to record their bit, and then at the end I take all the pieces and turn it into the final result. It’s great to be able to bounce ideas between us and to have an interactive process when writing the songs. 


The graphics is featured by Branca Studio or, more precisely, Pol Abran from Spain. I like his work for PARADISE LOST, but mainly my favorite SATAN. However, the covers for HEADS FOR THE DEAD are different, distinct, not typical for Pol. What was the assignment, and how did the cooperation go? 

Ralf: The works of BRANCA Studio have a sort of fresh breath and if you look at the artwork of "Into the red" it not clearly unveils you the style behind the band. It could be Black, Doom, Death, Crust, Grind or just a Horror movie. Pol Abram basically comes more from the Doom/Stoner inspired style. His arts have a massive "retro" touch and it differs a lot from what is nowadays typical in the genre and sub genres of Death Metal. Both artworks - "Serpent’s curse" and the new one are "eye catchers". It attracts your interest and you simply wanna find out what’s behind the scenery, so to say! This is truely intentional, because I see HEADS FOR THE DEAD as an extreme (!) Band, which is not limited in its elements. The music evolves in a natural way without limitations! 


I read that a great inspiration for the lyrics, and in fact, the whole HEADS FOR THE DEAD is the old British horror series House of Hammer from the '80s. Why this series? As a little boy, I watched it secretly on Polish television, the signal of which we could get at our cottage in the mountains. The series had its own atmosphere, but today I see the bigger picture of it. But it’s true that I remember some parts to this day. 

Ralf: Personally I really love this type of "classy" 60ies/70ies British horror; which is more about to scare your imagination and get yourself drenched in a creepy and dark atmosphere. The HAMMER HORROR stuff really have something artistic, also connected with the certain characters like Christopher Lee or Peter Cushing. Regarding HEADS FOR THE DEAD we try to catch up the atmosphere, but a lot of influences come up as well from the 80ies type of Horror movies, since I grow up with these ones on TV. 


You both (Ralf and Jonny) have a lot of other death metal activities. Jonny also has a studio. However, HEADS FOR THE DEAD is a slightly different band. More occult, doom, cold. As if a person was an actor in some real evil horror. What is your relationship to occultism, magic, secrets, spiritism, and mystery? 

Ralf: Being a Metal freak with a certain kind of addiction to horror stuff it’s simply natural to enjoy getting mesmerized by those topics. Of course I love books, audiobooks, films, documentaries dealing with it, but I do not not practise that stuff in a religious/personal way. It’s more about getting obsessed with dark, scarry stuff that fits the mood of the music! Music with that atmosphere can certainly not deal with flowers and happy shining stuff, Ha! 

Jonny: Most people probably think we are odd for having this obsession with the strange and macabre. But then again most people are boring and a waste of space. I think the fascination for the darker things in life with anything from the fictional in horror movies to the very real with serial killers adds layers and contrast. It’s something that resonates through the extreme metal community, which is why you get a much wider artistic expression in extreme metal, well extreme music in general. Plus the horror we portray is nothing compared to the nightmare of being stuck in a life where watching mindless reality shows on TV idolising self-obsessed cunts is the highlight of your week. 


What are your future plans with HEADS FOR THE DEAD? I know, "Into the Red" is still a very fresh album, but do you have any other plans? 

Ralf: Oh yes! We are already one step ahead and have created something special during the summer and autumn pandemic days. Being productive is a healthy way to withstand the bullshit of reality at the current stage. To unveil little details: We have recorded five new tunes, the production process is a already finished and we are currently working on possible release ways for 2021. The EP will be a closed chapter, it will differ from the regular HEADS FOR THE DEAD albums. Big inspirations for this one have been Rock’n’Roll, Punk & Slasher movies. It’s gonna be a catchy one - so stay tuned!!! 


Thank you very much for the interview. I'm really looking forward to receiving the pre-ordered CD and T-shirt. Your label Transcending Obscurity has done a great job again, and HEADS FOR THE DEAD must not be missing in my collection. I wish you a lot of success also in your personal lives. Good luck, guys! I'm going to listen to "Into the Red" and really loud! 

Ralf: We wanna thank you Jakub & your team; glad to be once more in the most dedicated Death Metal webzine from Czech Republic! Cheerz for supporting HEADS FOR THE DEAD! "Into the red" will be out in the middle of December 2020 - get yourself our latest horror injection! "When there is no more room in hell - The dead will walk the earth" - so stay tuned!!!  

Recenze/review - HEADS FOR THE DEAD - Into The Red (2020):

Recenze/review - HEADS FOR THE DEAD - Serpent's Curse (2018):



------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram

facebook:

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine