DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 8. prosince 2020

Rozhovor - WORTHLESS - Death metal znamená dělat dobrou muziku s dobrými přáteli.


Rozhovor s death metalovou skupinou z Finska - WORTHLESS.

Odpovídal Toni, děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Ave WORTHLESS! Zdravím do finského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos třetí skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné? 

Ahoj a díky za tato skvělá slova. S novým albem jsme velmi spokojeni. Nové album obsahuje o něco rychlejší skladby než předchozí album „Grim Catharsis“. Myslíme si, že skladby na albu jsou dost různorodé, ale je v nich také dobře známý „punc“ WORTHLESS. Došlo také k situaci, že jsme chtěli na albu další vokál, protože tentokrát jsme měli v kapele pouze jednoho zpěváka. Saara Kujansuu vyplnila zvuk dokonale. 


„Melancholic Rites“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál WORTHLESS? 

Album produkovala kapela a Panu Raatikainen. Proces psaní nám zabral cca jeden rok. Téměř veškerý materiál pro nové album jsme měli připravený už na jaře 2018, ale došlo ke změnám v sestavě, a tak jsme museli celý proces znovu opakovat (Toni Pekkala, Petri Hartikainen) jako duo. Bylo to hodně práce, ale myslíme si, že jsme to úspěšně zvládli. 

Dohledal jsem si, že pod nahráváním a mixem je podepsán Panu Raatikainen a Jaakko Viitalähde pod masteringem. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Panu vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo? 

Panu byl v kapele dříve na postu hlavního kytaristy, takže jsme ho dobře znali a také jsme znali jeho producentské a nahrávací schopnosti, včetně mixu, takže volba pro nás byla snadná a jak jsme předpokládali, vše proběhlo velmi hladce. Album bylo nahráno ve Studiu Rantajätkät ry. Nahrávali jsme tam všechna naše alba. 


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali sami a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Vysvětluji si to dobře, že se jedná o tělo ve značném stavu rozkladu? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince? 

Autorem je Markus „Kotta“ Kotiranta, který vytvořil obaly pro všechna naše alba. Záleží na pohledu diváka, jakým se na tuto malbu dívá, ale my to vidíme jako „otce bídy“ nebo tak nějak. Haha. Pokud posloucháte album, můžete vnímat spojení mezi hudbou a obalem. Téma melancholie bylo pro toto album to pravé. 


Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Finska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely? 

Možná to máme v krvi. Žijeme většinou ve tmě a chladu, takže to s tím může mít něco společného. Finské metalové scéně se daří celkem dobře. Ve skutečnosti to tak bylo už od počátku 90. let. Nicméně, jak to vidíme my - většina finských death metalových kapel má smlouvu s labely mimo Finsko. 


Hrajete melancholický death metal ovlivněný mimo jiné i švédskou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit WORTHLESS, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou? 

Před WORTHLESS jsme měli cover kapelu CELTIC FROST a po několika koncertech s touto kapelou jsme měli nutkání tvořit vlastní hudbu. Založili jsme WORTHLESS v roce 2009. Abych zmínil nějaké metalové idoly: Dismember, Wolfbrigade, Entombed, Bathory, Carcass atd. Bylo by hezké si jednoho dne zahrát na zahraničních festivalech. A samozřejmě by bylo fajn udělat nějaké turné.

 

Když jsem před pěti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte? 

Tady ve Finsku máme promotéra Miika „Mega“ Kuusinena, který nám pomáhá s propagací. Poslali jsme naši muziku do různých labelů po celém světě a snažili se o kontrakt, ale tentokrát nedošlo ke spolupráci s žádným labelem. Toto album jsme vydali sami. Samozřejmě podporujeme naše kolegy nákupem jejich desek a triček a pokud je to možné, jdeme na koncert. 


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako WORTHLESS ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.? 

V dnešní době je snazší šířit hudbu mezi fanoušky po celém světě a myslíme si, že je to pozitivní věc. Pro malou kapelu, jako je ta naše, je asi dobré, že je tady možnost stahování, streamování atd. 

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš? 

Death metal znamená dělat dobrou muziku s dobrými přáteli. Hudba a hraní s kluky znamená ve srovnání s každodenním životem odpočinek, přátele, dobré životní období. 

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají WORTHLESS v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Českou a Slovenskou republiku? 

V prosinci zahrajeme ve finském Tampere v naší nové sestavě a zatímco děláme tenhle rozhovor, píšou se nové skladby. Bylo by hezké zahrát si koncert v Čechách a na Slovensku. 

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Melancholic Rites“ zase narvat do hlavy!

------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram

facebook:

pondělí 7. prosince 2020

Recenze/review - CADAVER - Edder & Bile (2020)


CADAVER - Edder & Bile
CD 2020, Nuclear Blast

for english please scroll down

Rituál smrti, u kterého se pojídá popel zemřelých. Představte si hluboký les, s malou vesnicí uprostřed, kde se zastavil čas. Na stromech jsou rozvěšeny lebky, na zemi nakreslené tajemné symboly. Kult smrti je syrový, navenek ošklivý a nechutný. Jenže takový je i celý náš svět kolem. Jen si to mnohdy nepřipouštíme. Hlavní velekněžka pozvedá svůj nůž a oběť se usmívá. Zde pořád platí, že sníst srdce nepřátel vám dodá sílu. Pořád nechápu, proč právě já, asi jsem narušil atmosféru. Vytáhnou mi vnitřnosti z těla a pak už si nepamatuji nic.

Vstupuji na onen svět za zvuků nového alba norských CADAVER. Ti přicházejí po dlouhých šestnácti letech s novou deskou. Již od prvního tónu vás nahrávka přenese k děsivému oltáři v lesích, na kterém je ještě teplá krev. Budete svědky starodávných ohavných rituálů, u kterých nezůstane nikdo mezi živými. 

Mě osobně "Edder & Bile" opravdu baví poslouchat. Líbí se mi perfektně smíchaný koktejl floridského death metalu, odkazu starých CARCASS i švédského chřestění pytlem plným kostí. Navíc má deska až black metalovou náladu. Mám rád, když je smrtící kov zahalen do tajemna, chladu, když z něj cítím strach a bolest. CADAVER tohle všechno umí, opravdu vás vezmou někam do opuštěných, neprobádaných oblastí, kde se ještě hraje hezky po staru. Roztrhají vás na kusy, vyrvou vám vnitřnosti z těla, rozsekají na kousky a co se nebude hodit k oběti, hodí hladovým psům. Líbí se mi i grafika alba, také vokály, které jsou jiné, originální, než je běžné (i hosté Kam Lee a Jeff Becerra odvedli skvělou práci). Jedinou výtku bych měl snad jen k bicím, které jsou tak nějak divně nazvučené, ale třeba to je jen můj dojem. Ještě ale nemám doma originální CD. "Edder & Bile" je pozvánkou na hodně krvavý a ošklivý death metalový rituál. Je jen na vás, jestli pozvání přijmete. Troufám si tvrdit, že starým fanouškům se bude album líbit a ocení jej i všichni ti, kteří mají rádi tajemno, záhady a pravou ryzí smrt. Vynikající záležitost pro všechny prokleté!


Asphyx says:

A death ritual in which the ashes of the dead are eaten. Imagine a deep forest, with a small village in the middle where time stood still. Skulls are hung on the trees, mysterious symbols drawn on the ground. The cult of death is raw, ugly and disgusting on the outside. But so is our whole world around. We just often don't admit it. The High Priestess raises her knife and the victim smiles. Here, it is still true that eating the hearts of enemies will give you strength. I still don't understand why I, probably, disturbed the atmosphere. They pull my guts out of my body and then I don't remember anything. 

I enter the other world to the sounds of the new Norwegian album CADAVER. They come after a long sixteen years with a new record. From the first tone, the recording will take you to a scary altar in the woods, where there is still warm blood. You will witness ancient abominable rituals in which no one will be left alive.


Personally, I enjoy listening to "Edder & Bile". I like a perfectly mixed cocktail of Florida death metal, the legacy of old CARCASS and Swedish rattlesnake with a bag full of bones. Also, the record has a black metal mood. I like when deadly metal is shrouded in mystery, cold when I feel fear and pain from it. CADAVER can do all this, they will really take you somewhere in deserted, unexplored areas, where it is still played well in old age. They will tear you to pieces, snatch your entrails from your body, cut them to pieces, and throw what will not be suitable for the sacrifice to hungry dogs. I also like the graphics of the album, as well as the vocals, which are different, original than usual (also the guests Kam Lee and Jeff Becerra did a great job). The only complaint I would have is only about the drums, which are kind of weirdly sounded, but maybe that's just my impression. But I don't have an original CD at home yet. "Edder & Bile" is an invitation to a very bloody and ugly death metal ritual. It's up to you to accept the invitation. I dare say that old fans will like the album and all those who like mystery, mysteries and true death will appreciate it. The great affair for all the damned!


tracklist:
1. Morgue Ritual
2. Circle of Morbidity (feat. Jeff Becerra)
3. Feed the Pigs (feat. Kam Lee)
4. Final Fight
5. Deathmachine
6. Reborn
7. The Pestilence
8. Edder & Bile
9. Years of Nothing
10. Let Me Burn


Recenze/review - DEPRAVITY - Grand Malevolence (2020)


DEPRAVITY - Grand Malevolence
CD 2020, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Přesně věděl, kam bodnout. Aby to co nejvíce bolelo. Strach mu dělal moc dobře. Schovával svoje oběti dlouhé roky na starém opuštěném statku. Dole ve sklepích. Měl dobrý vkus. Na krásné ženy. Další ostrý hřeb, další bolest. Přímo do oka. Všechny si přály po několika dnech zemřít. Tváře rozdrásané do krve, nářek a bědování. Usmíval se. Takový milý chlápek ze sousedství. Všichni jej měli rádi. Vždycky zdravil. A ty jeho krásné oči. Těm podlehlo spousta dívek. Doslova a do písmene. Umíraly pro něj. Jenom pro něj.

Četl jsem nedávno podobný příběh a ihned se mi spojil s druhou dlouhohrající deskou australských death metalistů DEPRAVITY. Ti mi také každým dalším riffem zatloukají do hlavy nový ostrý hřeb. Brutální, krutí, temní a chladní, někdy techničtí i progresivní. Takoví jsou Australané i letos. 


"Grand Malevolence" je albem, které má černě nehumánní atmosféru. Jsem znovu na statku daleko v lesích a pátrám na místě činu. Zaschlá krev, surový průrazný zvuk. Žhavý obal od Alexe Tartsuse. Tohle všechno dohromady tvoří precizní a perfektní morbidní dílo. Osobně se mi nejvíc líbí nálady celé nahrávky, které opravdu připomínají soukromý hřbitov vzadu za domem. Některá těla ještě nejsou rozložena. Pach smrti se vznáší všude kolem a DEPRAVITY na nás útočí podobným způsobem jako třeba takoví MORBID ANGEL, IMMOLATION, MONSTROSITY, NILE, SUFFOCATION, SPAWN OF POSSESSION, HOUR OF PENANCE, ABYSMAL TORMENT, DRAWN AND QUARTERED, BRUTALITY, GORGUTS. Jedná se o natlakovaný death metal s vlastním výrazem a jasně daným směrem - všechno zničit v okruhu několika kilometrů. Deska se mi ihned usadila v hlavě, rád se k ní opakovaně vracím a neskutečně si ji užívám. Byla a je pro mě krvavým příběhem o hrůzných činech, které se mohou stát i ve vašem sousedství. "Grand Malevolence" je nahrávkou, která řeže přímo do živého. Do těch nejcitlivějších míst a skvěle se poslouchá. Propracovaný, inteligentní death metal s temnou aurou, který vás vykostí zaživa! 


Asphyx says:

He knew exactly where to stab. To hurt as much as possible. Fear did him very good. He hid his victims for many years on an old abandoned farm. Down in the cellars. He had good taste for beautiful women. Another sharp nail, another pain. Straight to the eye. They all wanted to die after a few days. Faces torn to blood, lamentation and lamentation. He was smiling. Such a nice guy from the neighbourhood. Everyone loved him. He always greeted. And his beautiful eyes. Lots of girls succumbed to them. Literally and to the letter. They were dying for him. Just for him. 

I recently read a similar story and immediately connected with the second full-length album of Australian death metallers DEPRAVITY. They also hammer a new sharp nail into my head with each new riff. Brutal, cruel, dark and cold, sometimes technical and progressive. Such are the Australians this year as well.


"Grand Malevolence" is an album that has a black inhuman atmosphere. I'm on a farm far away in the woods again, looking for a crime scene. Dried blood, raw piercing sound. Hot cover by Alex Tartsus. All this together forms a precise and perfect morbid work. Personally, I like the mood of the whole recording the most, which really resembles a private cemetery behind the house. Some bodies are not yet decomposed. The smell of death floats all around and DEPRAVITY attacks us in a similar way to MORBID ANGEL, IMMOLATION, MONSTROSITY, NILE, SUFFOCATION, SPAWN OF POSSESSION, HOUR OF PENANCE, ABYSMAL TORMENT, DRAWN AND QUARTERED, BRUTALITY, GORG. It is pressurized death metal with its own expression and clearly defined direction - destroy everything within a radius of several kilometres. The record immediately settled in my head, I like to come back to it repeatedly and I really enjoy it. It was and is for me a bloody story about horrific acts that can happen in your neighbourhood. "Grand Malevolence" is a recording that cuts directly into live. To the most sensitive places and it sounds great. Sophisticated, intelligent death metal with a dark aura that will bone you alive!


about DEPRAVITY on DEADLY STORM ZINE:

Track List:
Indulging Psychotic Thoughts
Grand Malevolence
Invalid Majesty
Cantankerous Butcher
Trophies Of Inhumanity
Castrate The Perpetrators
The Coming Of The Hammering
Barbaric Eternity
Hallucination Aflame
Epitome Of Extinction
Ghost In The Void


Line up:
Louis Rando (Impiety, The Furor) - Drums
Lynton Cessford (Entrails Eradicated) - Guitar
Jamie Kay (Inanimacy, ex-The Ritual Aura) - Vocals
Ainsley Watkins (ex-Scourge) - Bass
Jarrod Curly (ex-Malignant Monster) - Guitar

Artwork by Alex Tartsus (Sepulchral Curse, De Profundis)

Official Video
Official Video Stream
Official Bandcamp
Official Transcending Obscurity Site
Transcending Obscurity Facebook
Depravity Facebook
Official Label YouTube Channel
Label US Store
Label Europe Store

neděle 6. prosince 2020

Recenze/review - SUMMONING DEATH - One Step Beyond (2020)


SUMMONING DEATH - One Step Beyond
CD 2020, Chaos Records

for english please scroll down

Dnes ráno byl na hřbitově podivný neobvyklý klid. Jakoby se v noci něco stalo a nešlo to již vrátit zpět. Jsem zvyklý na temné skřehotavé zvuky, na nářek nemrtvých, když je dobrá konstalace, tak i na zombie, ale na tohle si nikdy nezvyknu. Narušili náš prostor, klid uložených těl. Vykradači hrobů. Chodím mezi náhrobky a je mi smutno. Jak může někdo zničit tak krásnou kamenickou práci? Jak může někdo vytahat rakve z hrobů a rozházet pozůstatky po cestě? Tohle nesmí žádný poctivý hrobník nikdy dopustit.

Je to podobné jako s death metalem. Ten mám také nejraději starý, prašivý, upřímný a zahraný od srdce. Dnes se podíváme na zkažený zub mexickým rouhačům SUMMONING DEATH. Kapela byla založena v roce 2014 a letošní počin je jejich druhý dlouhohrající. Hřbitov i poslech jsou během jejich působení v nejlepším pořádku. Pokud tedy máte rádi plesnivý old school death metal.


Inspirací pro hudbu se staly legendy finské a švédské školy, pro texty zase hororové filmy z padesátých a šedesátých let. Album je doslova mokvající záležitostí, u které se ozývá šramot z nedávno pohřbených rakví. Není divu, hraje se tady hezky od podlahy. Hudba musela být složena v márnicích, nejlépe v noci, když je všude kolem ponurý klid. SUMMONING DEATH jsou typickými představiteli death metalu staré školy. Mnohé napoví jak skvělý zvuk, tak i obal, které vás ihned přenesou do devadesátých let minulého století. "One Step Beyond" má potřebný drive i sílu, nezapomíná se ani na chlad a temnotu. Pro staromilce dílo více než vhodné. Mám rád, když je vše na svých místech, když je zachována logika. Vůbec mi nevadí, že jsou postupy Mexičanů shodné s jinými. Tomu se dnes stejně nevyhnete. Kosti musí být zásadně prašivé, lebky s prostřelenými čely. Musím cítit z hudby bolest a oddanost záhrobí. SUMMONING DEATH tohle všechno splňují a nemohu hodnotit jinak, než velmi vysoko. Jsem najednou účastníkem hororových filmů, vstupuji ráno na hřbitov a zbytek již znáte. Poctivý syrový death metal, u kterého se rozpadnete v prach! Velmi dobře!


sumarizace:

Novinka "One Step Beyond" je hnisavým a mokvajícím černobílým hororovým filmem z přelomu padesátých a šedesátých let. Je zaseknutou sekyrou přímo do hlavy, dalším svědectvím o poctivém reálném death metalu. Podobně dobře zahraná a složená alba přivítám u mě v kostnici vždy rád a s chutí. 

SUMMONING DEATH se stále drží stylu, který kdysi založily švédské a finské death metalové kapely. Pořád krvácejí zkaženou krví, drtí vše živé i neživé v okruhu několika kilometrů. Tohle je muzika určená do starých katakomb, pro fanoušky, kteří mají rádi syrovou a surovou smrt. Spolu se skupinou během poslechu narovnáte lebky do krásných pyramid, budete předčítat ze starých death metalových knih. Podpořeni skvělým zvukem a nápady se budete kochat nádherným obalem a přemýšlet, jak znějí ozvěny z onoho světa. Líbí se mi, že SUMMONING DEATH útočí bez varování, dokáží napsat velmi dobré songy a zároveň v nich zachovat potřebnou sílu a temnou energii. "One Step Beyond" doporučuji podávat se syrovým, zahnívajícím masem, v podchlazené místnosti. Podle mého úsudku se jedná o skvělou smečku, hrajících old school death metal. Zůstává po nich totiž jen spálená země. Vynikající mokvající nahrávka, která vám doslova shnije v rukou! Absolutní smrt! 


Asphyx says:

The now album "One Step Beyond" is a purulent and creepy black and white horror movie from the turn of the 1950s and 1960s. It is like ax stuck in the head, another testimony to honest real death metal. Similarly well played and composed albums I always welcome at my ossuary with a pleasure.

SUMMONING DEATH still keep the style that was founded by bands like Swedish and Finnish death metal school. They are still bleeding with spoiled blood, crushing all living and inanimate within a few kilometers. This is music to old catacombs, for fans who like raw and brutal death. Along with the band, while listening, straighten skulls into beautiful pyramids, you will read from old death metal books. Supported by great sound and ideas, you will enjoy the beautiful cover and you will think about how sounds echoes from the other world. I like how SUMMONING DEATH attacking without warning, they can write very good songs while keeping the power and dark energy needed. I recommend serving "One Step Beyond" with raw, rotting meat in a chilled room. In my opinion, it is killer bands playing old school death metal. Only the burnt land remains. An excellent rotten record that will literally rot in your hands! Absolute death!



Tracklist:
01. The Devils Laughter
02. Make Me Not A Witch
03. The Bride Possessed
04. Night Of The Kill
05. The Mask
06. House Of The Dead
07. The Image Of The Death
08. The Storm
09. Silence Of The Centuries (Depravity Cover)

band:
Ricardo - Acoustic- Electic Guitars-Bass.
Angel - Drums
Carlos - Vocals
Javier - Guitars

A few questions - interview with death metal band from Mexico - SUMMONING DEATH.

A few questions - interview with death metal band from Mexico - SUMMONING DEATH.

Answered Ricardo, thank you!

Ricardo, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.? 

To understand a little where the band was born it is important that you know where we live, we are a band from Cancun which is a small paradisiacal place in southern Mexico, here there is a scene very similar to what the scenes of many other places was many years ago, where there are only few bands of various styles such as punk, heavy metal, black metal, death core, thash etc. for the same reason, most of the bands know each other and in fact we meet from time to time, starting from this we had the need to express our taste for old school Death Metal since no band around here played that particular style, gor those reasons I started working on some riffs and found another veteran named Francisco Aguilar who was at the time a drummer for the band Shub Nigurath in Mexico City, but he lives in here too, the idea was simply to make some songs and record a demo, play a little and have fun in local clubs with the tiny metal scene in that time, this was around 2012. 

At the end we were able to record a demo in my home studio with a regular production that in fact served simply to start making ourselves known not only here but in other places,it is fun because we never sold a single demo so we had to give them away for free, the demo was called “Cadaveric Environment“. 

After a while there was a change of line-up where, among others, Gray Lara, who is the current bassist of the band, entered, we began to work more in shape in a second demo that ended being called "A window from an evil place" which was also recorded in my home studio with a little better production (I had already practiced a bit and knew how to mix a little better hehehe), the second demo did not have much scope, again we dont sell a single copy, we sent all of them and gave them all away every time we play, but at least the band already had a little more recognition, these demos were sent to Victor Hernandez from Chaos Records Mexico, however, Victor was not convinced of the material, many years we were trying to get him to sign us, so I started working again on new material and with the help of Angel Santos who was the drummer for some years we worked on a demo of 5 songs where I ended up recording voice, bass and guitars, this was sent to several record labels, among them again Chaos Records that finally agreed to sign the band, from that pint we started the rehearsals for the recording of the album, this time it was recorded and mixed here in cancun in the Dark Sound Studios by Geiler Mai and mastered by Dan Lowndes at Resonance Sound which was our first formal work that had the name of “The House that Screamed“, the same had a good reception and finally we started to sell records hehehehe, it helped us to play in more places and to play at the Total Death Mexico festival wich is a great undergorund festival in Méxco City. 

After that there were some line-up changes with the entering of Abigail on vocals, Sergio (Difer Nom Basta ) on guitars and Ivan (Delirium, Evil Entourage) on drums, this line up with a more professional vision of what we wanted to do for the second album. 


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering? 

For this second album "One Step Beyond" Sergio and I were working on the material almost entirely in 2019, at the end Sergio made the final demos and it was recorded in Cancun, Quintana Roo which is where we live, this time we only recorded the drums at Dark Sound Studios, the idea was to reamp and record voices right there, but due to the pandemic we had to condition my house and work in my home studio again, for this time I had been working more serious in my mixing skills and did the mixes on my own and it was mastered again by Dan Lowndes at Resonance Sound. 

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)? 

At the moment 1000 copies have been published on cd but we are in talks to launch the versions on cassette and vynil. 

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with? 

The lyrics were initialy worked by Melina who was our live vocalist during the “House That Screamed“ period but at the end we finished them between Sergio and me. 

Basically the lyrics are based on a television show called “One Step Beyond“, which is the antecedent to what would become Twilight Zone, in general the theme of the band has been inspired by series and B movies and horror movies of the 40s, 50s, 60s, 70s, and 80s, we felt that in that period people had to be more imaginative not only at the time of create but also from the viewer's point of view, in these times there are no limits, but that is not always good, people no longer use their imagination, they no longer read, they no longerget into the horror arts, they only consume what they see, that's what we tried to go a little back in time when your head did the magic. 


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important? 

We have had 2 logos, the first one was created by a friend of mine Fabian Fuentes who was the one we used in the demos, he also helped us with the covers and their layouts, as the music evolved we wanted a logo that will be similar more to the sound we were creating, for this we were helped by another friend of mine named David who is the vocalist of a band called The Suffering from here in Mexico, an excellent band by the way, in the visual part the artist John Quevedo helps us, we believe he has the same vision of us and that he has done excellent work for us developing the vision that we want to reflect our music in an extraordinary way. 

Regarding our social networks, at the moment we only have Facebook, Instagram and a YouTube channel, unfortunately it is the new way to spread music and it is important if you want your music to be heard elsewhere, we do not love the idea but we must adjust in the same way to modernity. 

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you? 

As I was telling you, we had always wanted to work with Chaos Records, in addition to the quality of the production, it also has a fairly strong international impact, so we always cling to the idea of working with them until it was achieved, we are very satisfied with how they have carried things and we have felt supported by the company at all times. 


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration? 

Our musical tastes are mainly based on old school Swedish and Finnish Death Metal, mainly on bands like Grave, Depravity, Demilich, Demigod, Amorphis, Carnage, God Macabre, Crematory, among others, however I can tell you that in the previous material there are arrangements base in bands like Soul Asylum, Goo Goo Dolls, Rush and others. 

Regarding inspiration, it comes from our daily life, from what we live, from what we see or hear, and in those series and movies we were talking about. 

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response? 

We have not sent the album to other labels, generally we are very sure of what we want and the direction we want to take, as I told you at the beginning we send many demos to many labels and we never had an answer, I think it is normal, every time there are more and more bands with incredible sound and it is getting harder and harder to get a contract with a label, so why risk the one we have hehehehe. 


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best? 

Since the formation of the band we have played a lot to be an underground band, personally we believe that it is better to play in small places than in big festivals, contact with people is always better when you play in small places, festivals help you to more people listen to you but you also run the risk of getting lost among so many bands. 

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band? 

At the moment we are waiting for the pandemic to pass, we already have a couple of dates for next year but we have to wait for all this chaos to end to have certain about the dates, for now we continue rehearsing and we are taking things slowly, I continue preparing in terms of musical production and I've started writing some new music, let's just hope that next year get better for everyone and we can be back on stage. 


How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information? 

Sure!! It can be trough facebook or instagram, or vía email to the next adresses: 





Thanx for the interview. 

Thanks to you Jakub, for your time and take care and hope everyone is well over there, its great to hear that our music is listened from so far away!!

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý sedmdesátý pátý - Markéta


Příběh dvoustý sedmdesátý pátý - Markéta

Občas, když vzpomínám na své mládí, tak si představuji, jaké by to asi bylo, kdybych měl tenkrát o trošku víc rozumu, jako teď. Ten mi velel, abych zůstal s Andreou, všichni mí kamarádi také, dokonce i máma, která byla původně hodně proti, abych chodil s holkou, co byla jak šídlo, byla smutná. Jenže já byl zase zamilovanej. Pořád jsem se v noci vedle své dívky převaloval a myslel na Markétu. Vloudila se ihned do mých snů a představ. Zdávalo se mi, zase a opět, jak chodí ulicí, jak se vlní, naklání roztomile hlavu na stranu. Smyslná úplně jiným způsobem, než všechny mé předešlé partnerky. Táhlo mi na dvacet a pořád jsem hledal. Chtěl jsem snít, cestovat, objevovat, nasávat celej svět do sebe. Hranice byly otevřený, kolem v devadesátkách bylo ve vzduchu cítit nadšení. Na sídlišti a v továrně jsme tolik všechno nevnímali, ale jakmile člověk vyrazil do Prahy nebo někam ven, tam tomu tak bylo. 

Nojo, jenže všichni kolem mě si představovali, že po tom, co jsem si prožil po Kačence, s Kristýnkou a jejím vozíkem, i s Monikou, se usadím, budu vděčný za klid a pohodu, kterou jsem s Andreu měl. Vlastně už dnes ani pořádně nevím, proč jsem utekl. Možná v tom byl fakt jen sex, ale spíš jsem si měl s Markétkou víc co říct. Byla jemnější, víc jsem se s ní cítil jako chlap - ochránce, jestli mě chápete. Navíc, jako takový velký bonus, poslouchala hudbu jako já. Bylo pro mě hrozně důležitý, abych měl vedle sebe holku v džínový bundě, ve křiváku, se kterou se můžu vydat na jakýkoliv koncert, budu si s ním moc probrat kapely a tak, to mi u Andrey hrozně chybělo. Opravdu jsem muzikou žil. Byl a vlastně i jsem takovým tím fanouškem, který je schopen vyrazit přes celou republiku na koncert. Dát půl výplaty za CD a trika a potom žrát jenom paštiky. Vydělával jsem si, měl jsem rád hospodu a bylo na čase říct Andree pravdu. 

Říznul jsem přímo do živého v sobotu ráno. Nejdřív byla v šoku, pak mě profackovala a vykopala před dveře. Byla velmi hysterická a já si nechal všechno líbit. Byl jsem tím špatným, kdo odcházel. A vůbec jsem neuměl slovy vysvětlit, proč vlastně. Jak blbej film, ona ho má ráda, on ji ne. Bolí to ale všechny strany. Popsány o podobných situacích byly tuny papíru, složeny symfonie, namalovány obrazy a i když jsem si o tom četl i poslouchal, stejně mě bolelo srdce. Musel jsem se několikrát opít, zavřít se sám do kouta a naškrábat a následně zmuchlat asi deset básní. Nechtěl jsem svý krásný zrzavý prdelce ublížit, ale Markéta v sobě měla něco, co mě neskutečně přitahovalo. Najednou jsem nevnímal hádky svých rodičů, šikanu ze strany Němců v práci, vstával jsem s chutí a ranní erekci s obrazem Markéty ve své hlavě. Vedle mě ležela ještě před chvílí neskutečně sexy Andrea a nechtěl jsem jí. Byl jsem prokletý, uhranutý? Možná. 

Jak na mě byli všichni naštvaný, tak jsem si vzal klíče od chalupy a pozval tam svoji novou dívku, abychom vypadli a naladili společné noty. Byla úžasná. V peřinách, duchnách z kachního peří, u krbu na kozí kůži. Hezky zezadu na půdě, když ji šla od pusy pára. Samice a sameček. Byl jsem zamilovanej až po uši. Hladil jsem ji a mazlil se. První měsíce poznávání bývají nejlepší. Učil jsem se, kam a jak sáhnout, jak ji naladit, aby kňourala, tulila se a chtěla ještě. Tři dny jsme nevylezli z postele. Další žena v mém srdci. Dovolte, abych vám ji konečně představil. Poprvé mě viděla na výměnném turnaji ve volejbale někdy v šestnácti. Hrála v druhém družstvu. Za zdrávku. Kačenka za gympl. Moc jsem si ji nepamatoval. Bývala šedou myší, stydlivou, jemnou holčičkou. Nechtělo se mi tomu věřit, protože teď byla nádherná kost. Pružná, smyslná. Pracovala v boleslavské nemocnici jako sestřička a přátelé, osud tomu párkrát chtěl, že jsem u ní ležel několikrát na oddělení, když jsem dostával na boleslavských ulicích do držky. Byla mým osudem? Nevím, ale vyprávěla mi o tom, že jsem se jí líbil už kdysi. Prej jsem byl drzej a i když nejsem hezkej, tak ve mně něco bylo. Takže nakonec sis mě vybrala ty? No je tohle vůbec možný? 

A chlapi v hospodě v Jizerkách se mi smáli, cože to mám zase za novou holku. Člověče, ty to střídáš, nejsi na to už moc starej? Abys nepřebral. Ale pak mluvila Markéta a všichni najednou věděli, proč právě ona. Najít totiž děvče, který je k světu a ještě jí hlava pálí, to je dar z nebes, můžete s ní totiž nejen spát, ale i  si povídat, probírat věci. Měla ráda Black Sabbath a black metal. Temnou a černou muziku, ale jinak byla veselá. Ne tak křečovitá jako Andrea, ale opravdu vtipná, pohotová. Trošku jsme se poznali a protože jsme se poprvé seznámili v Hradišti na Debustrol, bylo na čase zase někam vyrazit. Při nákupu v Jablonci jsem viděl plakát na VAR a Torr v Liberci. Hele jedem, musíme, tohle je povinnost. Ona že jako jo, ale musí se na chalupě pořádně nalíčit. Nevím, kde vzala inspiraci, jestli u Kiss, Alice Coopera, Root nebo někde v časáku o norských kapelách, ale černá jí fakt slušela. A myslím, říkám, přísahám, jako že opravdu hodně. Černá šelma kočkovitá, dělal jsem si z ní srandu, když se nakrucovala před zrcadlem. Do Jablonce jsme museli pěšky, ujel nám autobus. Musel jsem si jí několikrát rozbalit. 

Tramvaj z Jablonce do Liberce je narvaná metlama. Konečně mezi svými. Koupil jsem ve stánku nějakej rum a tak nabízím kolemjdoucím. Místní partičky, ale i dojíždějící. Hlášky létají vzduchem a já jsem na svoji holku neskutečně hrdej. Na rozdíl od Andrey se vyzná. Je metal srdcem i duší, jakkoliv to zní pateticky, tak tomu tak opravdu bylo. Jasně, že člověk v tomhle věku porovnává, hledá, zkouší. Aspoň si prožije svý a pak neblbne jako starej. Hele já byl jako puberťák uhrovatej, brejlatej a holky mě nechtěly. Pořád zamilovanej, až mi došlo, že je musím mít trošku na háku, být nad věcí. Vole, taky nejsi Adonis, musíš je ukecat, říkával mi Prcalík, kterej byl v tomhle dál. Vyrostl jsem, zesílil, sportoval a už jsem nevypadal tak hrozně moc ošklivě. Jako žádná sláva, ale co naděláte. Najednou jsem měl samý krásný holky. Jako, pro mladýho kluka splněnej sen, co vám budu povídat. A kdo říká že ne, tak lže a kdo lže, ten krade. Uff. 

Nejednou jsem děsněj king, protože pár Liberečáků znám, z různých akcí a oni mě vidí s novou holkou. Pamatují si mě hlavně od Kristýnky, vozík si jen tak nespletete. A hned, cože se stalo, proč nejsme spolu. Připadám si jako malá hvězda, dělá mi to samo dobře. Tady, na metalu a na to vám přísahám, jakože se Smrťák jmenuju, jsem se vždycky cítil dobře. Nějak se na mě vždycky lepili pohodoví lidé, hezký holky a bývala to neskutečná sranda. Ani Liberec není dnes výjimkou. Normálně se vyndám, blábolím, tančím, chci se ukázat před Markétou jako velkej nadsamec. Dívá se mi do očí, nechá se vysadit na ramena, pije se mnou rum. Má v sobě při všem takovej zvláštní vnitřní klid. Asi jak v nemocnici viděla už všechno možný, tak není pošuk jako já, protiklady se fakt přitahujou, naše bábi měla zase pravdu. Přesně takovou ženskou potřebuju, říkám si, když zrovna letím z pódia. Sice jsem se zařekl, že už nikdy skákat nebudu, ale řeči se vedou a činy konají. Miluju její rty, když ji zatáhnu za sloup a líbáme se tam ve stínu a za zvuků pořádného nářezu. V.A.R. i Torr jsou ten večer skvělý, v plné síle. 

Někdo bleje už uvnitř, někdo až venku, ale já se držím. Někdo se hádá, ale většinou se hodně hlásí a směje. Jdeme s nějakou další dvojicí do nonstopu, ujela nám tramvaj do Jablonce. Jsou tu jenom nějaký starý fetky nebo možná tak starý nejsou, ale sešlý rozhodně. Povídáme si, slibujeme si zase, že se navštívíme. Jsou to ale jen opilecký kecy. Chce se mi spát a tak se schoulíme na lavičce k sobě a já jsem za džentlase, půjčím Markétě křiváka. Odměnou mi je její teploučké mladé tělo. Je fakt úžasná, nikdy bych nevěřil, že zažiju s holkama tolik krásných věcí. Jako začínající puberťák jsem si jednu dobu myslel, že jsem odsouzený k nekonečné onanii. Stačilo ale vyrazit ven, poznat první partu a potom už šlo všechno jako po másle. Konečně tramvaj a hned si získám další ostruhy. Na autobusáku na nás machruje nějakej hnusnej olezlej opilec. Napadne mě a já mu dám dělovku. Fakt ránu a on lehne. 

Tím pádem jsem ochránce rodu, má milá ke mně vzhlíží ještě víc a já nic nedbám, že mě pálí zápěstí jako čert. Blbě jsem se trefil, ruka mi sklouzla a pochroumal jsem se. Ale dělám, že mě nic nebolí. Nechám Markétku vyspat, pořádně vyležet opici, aby byla ráno v mém tričku odpočatá a čerstvá. Sedíme u kafe, kecáme, probíráme včerejší akci a jí svítí očička. Má v nich krásný jiskřičky, jako malý děti, který si užívají života. Sálá z ní dobrota. Nedělá teda úplně všechno, co Andrea, v posteli je trošinku ještě nesvá, ale to se poddá. Žádnej učenej z nebe nespadl a aspoň budeme mít ještě co objevovat. Tak to je Markéta, moje nové děvče. Seznamte se. V těch všech problémech, které měly nastat v naší rodině, mi byla vždycky skvělou oporou. Osud, pánbůh, čert nebo velký Vont, všichni prý řídí naše kroky. Nevím, podle mě si za všechno můžeme spíš sami, ale s Markétou jsem si byli souzeni a život s ní šel tak nějak lépe.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 5. prosince 2020

Recenze/review - TOXAEMIA - Where Paths Divide (2020)


TOXAEMIA - Where Paths Divide
CD 2020, Emanzipation Productions

for english please scroll down

Na tuhle starou rakev jsem se neskutečně těšil. Exhumovali jsme ji teprve včera. Uložena byla do země poprvé v devadesátých letech. Nasákla do sebe špínu, hnilobu. Staré zohavené tělo je prolezlé červy a brouky. Lebka s vyděšeným pohledem, rozsekaná žebra, tenhle nebožák si musel za života vytrpět své. Dýchla na mě atmosféra pradávného prašivého death metalu. Jako když smícháte zkažené maso s tmou. Nasávám plesnivé nálady, vzpomínám na staré časy. Na dobu, kdy byl ještě metal hraný upřímně a od srdce.

Švédští TOXAEMIA patří do té doby, přišli z ní a na svém letošním albu s sebou přinesly i ozvěny ze záhrobí. Zkušenosti, odhodlání, perfektní devastující zvuk od Dana Swano, který působí jako průvan v hrobce. Oživlá těla v márnici, démoni se probudili a jdou vám po krku.


Na "Where Paths Divide" byla provedena exhumace starých death metalových postupů. Deska je ovlivněna jak švédským severem (DISMEMBER, ENTOMBED), tak i americkou školou (MALEVOLENT CREATION, MASTER). Skladby opravdu působí, jakoby byly dlouhá léta uloženy v pořádně hlubokém hrobě, oprášeny, očištěny od pavučin a nahrány na hudební nosič. Poslech se stává výletem do podzemních chodeb, mezi nemrtvé, do katakomb, ze kterých není návratu. Jednotlivé songy jsou jako údery kladiva, kterým se drtí již dlouhá léta prašivé kosti na prach. Album si neskutečně užívám, jsem jím chycen do pevných ocelových sítí, máčen ve zkažené vodě a nakonec pověšen na háky v opuštěné kobce. Líbí se mi způsob, jakým kapela přistupuje ke svému řemeslu. Opravdově, upřímně. Jsem rád v jejich společnosti, je hodně znát, že TOXAEMIA působí na scéně od roku 1989. Tohle je absolutní underground, totální inferno, vyhlazení lidské mysli. Pánové mi propláchli mozek kyselinou, jediný orgán v těle mi nezůstal po jejich hudbě v pořádku. Těším se, až budu pohřbený, klidně i zaživa, zasažen neznámou chorobou, jen mi musí dát do rakve "Where Paths Divide". Tady se totiž hraje death metal, který vás roztrhá na kusy. TOXAEMIA jsou zpět a připomínají rozzuřenou bestii! Vynikající deska až po okraj narvaná silou, tlakem, chladem a temnotou!


Asphyx says:

I was really looking forward to this old casket. We only exhumed it yesterday. It was stored in the country for the first time in the 1990s. She soaked in dirt, rot. The old mutilated body is crawled with worms and beetles. A skull with a frightened look, split ribs, this dead man had to endure his life. I was breathed by the atmosphere of ancient dusty death metal. Like mixing rotten meat with darkness. I soak up mouldy moods, I remember old times. For a time when metal was still played honestly and from the heart. 

Swedish TOXAEMIA belongs to that time, they came from it and on their album this year they brought with them echoes from the grave. Experience, determination, a perfect devastating sound from Dan Swano, which acts as a draft in the tomb. Living bodies in the morgue, demons have woken up and are going down your throat.


Exhumation of old death metal techniques was performed on "Where Paths Divide". The record is influenced by both the Swedish north (DISMEMBER, ENTOMBED) and the American school (MALEVOLENT CREATION, MASTER). The songs really seem as if they have been stored in a very deep grave for many years, dusted, cleaned of cobwebs and recorded on a musical medium. Listening becomes a trip to the underground corridors, among the undead, to the catacombs, from which there is no return. The individual songs are like hammer blows, which have been crushing dusty bones to dust for many years. I really enjoy the album, I'm caught in solid steel nets, soaked in rotten water and finally hung on hooks in an abandoned dungeon. I like the way the band approaches their craft. Really, honestly. I'm happy in their company, it's a lot to know that TOXAEMIA has been on the scene since 1989. This is the absolute underground, the total inferno, the extermination of the human mind. The gentlemen flushed my brain with acid, the only organ in my body was not right after their music. I'm looking forward to being buried, still alive, hit by an unknown disease, he just has to put "Where Paths Divide" in my coffin. This is where death metal is played, which will tear you to pieces. TOXAEMIA are back and reminiscent of an angry beast! An excellent board to the brim packed with strength, pressure, cold and darkness!



tracklist:
1. Where Paths Divide
2. Delusions
3. Pestilence
4. Buried To Rot
5. Betrayal
6. Toxaemia
7. Black Death
8. Six-Fold Revenge
9. Psycotic Pandemic
10. Leprosy
11. Hate Within

band:
Stevo Bolgakov, Pontus Cervin, Rasmus Axelsson, Dennis Johansson, Per Perra Karlsson

Recenze/review - DEHUMAN REIGN - Descending upon the Oblivious (2020)


DEHUMAN REIGN - Descending upon the Oblivious
CD 2020, F.D.A. Records

for english please scroll down

Také jste někdy přemýšleli, co budete mít napsáno na svém hrobě? Nějaký citát nebo jen pár strohých slov? Já vím, tyhle myšlenky nebývají příliš příjemné, ale musíte si uvědomit, že když člověk poslouchá death metal tolik let jako já, tak to ovlivní jeho úsudek a představy. Jsem zrovna na hřbitově a vybírám si, kde by se mi líbilo ležet, být pohřbený. Tohle místo, pod starým stromem je doslova nádherné.

Poslouchám u toho novinku berlínských DEHUMAN REIGN a všechno se mi spojilo krásně v jedno. Mé pocity jsou možná černé, ale zároveň mě hudba naplňuje i chladem a temnými vizemi. Němci hrají ostře, surově, moc se s tím nepářou. A přesně takhle to mám opravdu rád. 


"Descending upon the Oblivious" je divokým, nekompromisním albem, u kterého se ale nezapomíná ani na melodie. Kapela je volně inspirována třeba takovými MONSTROSITY, IMMOLATION, DEATH, SUFFOCATION. DEICIDE, MORBID ANGEL. Vlivů je samozřejmě více, jinak to dnes vlastně ani nejde, ale to pro mě není rozhodující. Užívám si jednotlivé skladby, jsou pro mě jako ostré hroty, které mi postupně pronikají do hlavy. DEHUMAN REIGN dokáží některými motivy člověka doslova přikovat ke zdi, vymáchat mu hubu v kaluži plné krve, ale také umí vytvořit temnou atmosféru. Chladné, mrazivé pasáže se střídají s těmi drtivějšími a výsledkem je velmi dobré death metalové album s přidanou hodnotou navíc. Zvuk je v pořádku, obal taktéž, myslím, že po formální stránce si není na co stěžovat. Mám rád podobná alba, která si beru na své nekonečné procházky na hřbitov nebo do podzemí.  "Descending upon the Oblivious" je druhým dlouhohrajícím zásekem a kapela na něm znovu dokazuje, že má velký cit pro melodii i černé nálady záhrobí. DEHUMAN REIGN hrají starý prašivý death metal s citem a odhodláním. Jsou ryzí, opravdoví, uvěřitelní. Parádní záležitost pro všechny prokleté!


Asphyx says:

Have you ever wondered what you will have written on your grave? Any quote or just a few austere words? I know these thoughts aren't very pleasant, but you have to realize that when you listen to death metal for so many years as I do, it affects your judgment and imagination. I'm in the cemetery right now, choosing where I would like to lie, be buried. This place, under the old tree, is literally beautiful. 

I'm listening to the new album of the Berlin DEHUMAN REIGN, and everything has come together beautifully. My feelings may be black, but at the same time the music fills me with coldness and dark visions. The Germans play sharply, cruelly, without mercy and that's exactly how I really like it.


"Descending upon the Oblivious" is a wild, uncompromising album, but the melodies are not forgotten either. The band is loosely inspired by bands as MONSTROSITY, IMMOLATION, DEATH, SUFFOCATION. DEICIDE, MORBID ANGEL. Of course, there are more influences, otherwise it is not even possible today, but it is not decisive for me. I enjoy the individual songs, they are like sharp spikes for me, which gradually penetrate my head. DEHUMAN REIGN can literally nail a person to a wall with some motives, rinse mouth in a pool full of blood, but they can also create a dark atmosphere. The cool, freezing passages alternate with the more overwhelming ones, and the result is a very good death metal album with added value. The sound is fine, the cover as well, I don't think there's anything to complain about formally. I like similar albums that I take on my endless walks to the cemetery or underground. "Descending upon the Oblivious" is the second full-length jam, and the band proves once again that they have a great feeling for the melody and the black mood of the graveyard. DEHUMAN REIGN play old dusty death metal with feeling and determination. They are pure, real, believable. Great matter for all the damned!



tracklist:
1. Perish or Subdue
2. Kill to Live
3. Serenade to the Blood Moon
4. Prelude to Aberration
5. Obscure Affliction
6. Repay Your Dept in Blood
7. Interlude - Beyond the Looking Glass
8. Caputo
9. Eternity´s Embrace
10. The In Vitro Overture
11. Project GECU
12. Self Induced Mass Extinction

band:
Totte – choke blasting
Ulf – rotten skeletal hands
Tesk – even more rotten skeletal hands
Rouven – corpse basher
Alex – horrific prophecies and incantations

https://dehumanreign.bandcamp.com/album/descending-upon-the-oblivious

https://dehumanreign.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/DehumanReign
https://www.instagram.com/dehuman_reign/
https://fda-records.com/de/

pátek 4. prosince 2020

Recenze/review - AZARATH - Saint Desecration (2020)


AZARATH - Saint Desecration
CD 2020, Agonia Records

for english please scroll down

Démoni jsou zpět a znovu máčejí svaté ostatky ve zkažené prokleté krvi. Exorcisté se marně křižují, svěcená voda se vaří ze všech hříchů, které jsou kolem. Na scénu vstupuje on, jehož jméno se říká s velkým respektem a strachem. Satan a jeho neodolatelný úsměv nás zvou na další nečistou hru. Spolu s polskými death metalisty AZARATH. Kapelou, která vždy dokázala svojí hudbou znázornit pravé nefalšované zlo. Opět se jedná o absolutní inferno, u kterého se otvírají staré hroby.

Víka od rakví pukají tlakem, mám pocit, že mě někdo zavřel do plesnivé hrobky. Death metal je v podání polských kacířů nechutný, ošklivý, má v sobě neskutečný tlak a černou energii. Deska se tak stává spíše obřadem, než obyčejnou záležitostí. Vítejte na zakázané mši pro vyvolávání temných sil. Na rituálu smrti, na kterém uslyšíte ryzí, zabijácký smrtící kov, té nejvyšší kvality.

 

O pro mě v podstatě dokonalém zvuku, magickém obalu a celkovém vynikajícím provedení desky, netřeba diskutovat. AZARATH jsou natolik zkušenými muzikanty, že tyto základní věci nikdy nepodcení. O vynikající (opravdu skvělý) výkon Inferna za bicími, je také postaráno. Riffy vám vytrhnou vnitřnosti z těla, mě ale nejvíc fascinuje totálně nihilistická nálada celého alba. Vážně si připadám, jako ve starém kostele, kde se pořádaly bolestné a kruté rituály. Death metal ve stylu IMMOLATION, INCANTATION, DEICIDE, MORBID ANGEL, ANGELCORPSE, CENTURIAN, KRISIUN je podáván spolu se zkaženým masem. Představte si, že jste obětí přivázanou ke kamennému oltáři. Za chvíli vám podříznou hrdlo. Jste jen prostředkem, kusem nepotřebného těla, ale pro pochopení nálady desky to myslím stačí. Poláci jsou nekompromisní, zničující, démoničtí, uhrančiví, magičtí. Zlo má v jejich podání spoustu nových odstínů, barev a smrdí sírou. Prokletí a navěky zavržení moc dobře ví, o čem píšu. "Saint Desecration" není jen obyčejnou nahrávkou, ale spíše smrtící, chladnou a pohlcující vichřicí, ze které není návratu. Démoni si říkají AZARATH a letos vydali vynikající počin. Obracejí se u něj kříže směrem dolů. Peklo zase jednou hoří jasným plamenem! Na konci tunelu není žádné světlo, ale jen nicota. Album, které vás navěky prokleje!


Asphyx says:

The demons are back and soaking the holy remains in the corrupt cursed blood again. Exorcists crucify in vain, holy water boils from all the sins that are around. He enters the scene, whose name is said with great respect and fear. Satan and his irresistible smile invite us to another unclean game. Together with Polish death metalists AZARATH. A band that has always managed to depict real, unadulterated evil with its music. Again, this is an absolute inferno where old graves open. 

The coffin lids are bursting with pressure, I have the feeling that someone has locked me in a mouldy tomb. Death metal is disgusting, ugly, performed by Polish heretics, has incredible pressure and black energy. The record thus becomes a ceremony rather than an ordinary affair. Welcome to the Forbidden Mass to summon dark forces. In a death ritual where you will hear pure, killer death metal of the highest quality.


I don't need to discuss the perfect sound, the magic cover and the overall excellent performance of the record. AZARATH are such experienced musicians that they never underestimate these basic things. The excellent (really great) performance of Inferno behind the drums is also taken care of. Riffs will snatch your entrails from your body, but what fascinates me the most is the nihilistic mood of the whole album. I feel like in an old church where painful and cruel rituals were held. Death metal in the style of IMMOLATION, INCANTATION, DEICIDE, MORBID ANGEL, ANGELCORPSE, CENTURIAN, KRISIUN is served together with spoiled meat. Imagine you are a sacrifice tied to a stone altar. They'll cut your throat in a minute. You are just a means, a piece of an unnecessary body, but I think that's enough to understand the mood of the record. Poles are uncompromising, destructive, demonic, enchanting, magical. Evil has a lot of new shades, colours and stinks of sulfur in their presentation. Cursed and forever condemned, he knows very well what I am writing about. "Saint Desecration" is not just an ordinary recording, but rather a deadly, cold and absorbing storm from which there is no return. The demons call themselves AZARATH and this year they did an excellent deed. The crosses turn down at him. Hell is once again burning with a bright flame! There is no light at the end of the tunnel, only nothingness. An album that will curse you forever!





tracklist:
1. Death-at-Will
2. Sancta Dei Meretrix
3. Let them Burn&hellip
4. Fall of the Blessed
5. No Salvation
6. Profanation
7. Reigning over the Death
8. Life is Death, Death is Life
9. Inflicting Blasphemy upon the Heavens
10. Beyond the Gates of Burning Ghats

band:
INFERNO - Drums
BART - Guitar
PETER - Bass
SKULLRIPPER - Guitar/vocal

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine