DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 30. prosince 2020

Recenze/review - INCINERATED - Horror Death (2020)


INCINERATED - Horror Death
CD 2020, vlastní vydání

for english please scroll down

Bývalo krásné vzít dívku do kina. Obzvlášť dobrý horor byl příslibem dalších věcích. Jenže tentokrát to bylo jiné. Přišli jsme domů, natěšení jeden na druhého. Problém byl, že se ve dveřích objevila postava s nožem v ruce. Stejně jako před chvílí na filmovém plátně. Došlo mi to až po prvním říznutí. Přízraky ožily a jdou nám po krku. Asi jsme neměli utíkat ven, do temné ulice. Asi jsme neměli hledat pomoc. Stejně nás nakonec dostal. Na druhou stranu jsme odešli spolu. Bolestivě a dlouho.

Hororové filmy jsou i základem hudby INCINERATED z Chile. Sérioví vrazi, šílenci, co lační po krvi. Monstra ze snů, sklepení plná obětí a k tomu klasický syrový death metal. Deska je již od prvních setkání jako nějaký živý, neustále se měnící organismus. Samozřejmě pohybující se pouze v chladné temnotě.


"Horror Death" ale není jen hudbou pro fanoušky ošklivých a zlých filmů. Je taky velmi dobře složeným materiálem, plným zajímavých momentů. A to vlastně po všech stránkách. Povedl se zvuk, koláž na obalu i celková produkce. Pro mě je ale nejdůležitější a hlavní to, že na mě hudba nějakým způsobem působí. Jasně že se nejedná o převratné dílo hodné obdivování a vynášení do pekla, ale rozhodně jde o poctivou práci a spoustu myšlenek. Mě na albu nejvíc baví taková ta starodávná neurvalost, energie, tlak a potom právě záhadné a oživující pasáže z filmů pro všechny milovníky proříznutých tepen. Zkrátka, řeže to, pálí, masíruje zevnitř. Utíkám před nějakým šílencem s nožem, který se ani neobtěžoval představit. Vím jenom jedno, že muzika je tu velmi dobrá a že pokud neuteču, tak už nenapíšu nikdy nic. Mé zohavené tělo najdou pohozené u popelnice. Jasně, že si vezme nějaký talisman, uříznuté ucho, kus tkáně, kterou si doma naloží do sklenice. Mám rád death metal s atmosférou, líbí se mi, když kapela není jen parta muzikantů bez duše. INCINERATED tohle všechno splňují a jejich novinka mi ihned pronikla do vnitřností. Jako ostrý nůž! Krve by se ve mě nedořezal. Masakr!


sumarizace:

"Horror Death" je albem, které utíká v rytmu starého death metalu. Je krvavým otiskem nalezeným na místě činu. Je zahnívající mrtvolou, zkroucenou do podivné polohy. Slyším zde odkazy starých death metalových špinavců. Deska má v sobě obrovský kus energie, je přímým úderem do obličeje. Pokud se potřebujete vyřvat ze všech nespravedlností tohoto světa, tak neváhejte ani chvilku. Navíc má nahrávka až hororovou atmosféru, velmi dobře se poslouchá a doslova vám shnije v rukou. Viděl jsem za svůj život až moc krve a nenávisti, ale v tomto podání si ji rád znovu narvu do hlavy. Vím totiž, že syrové melodie mě dokáží alespoň na chvilku přenést do imaginárního světa šílenství a odpoutat mě od nespravedlnosti všedních dní. INCINERATED na své dlouhohrající prvotině žhnou a pálí, řežou a sekají, křičí a drásají. Pouštěl bych ji pořádně nahlas všem, kteří ztratili základní lidské instinkty. Přidal bych volume tak, až by jim začala téct z uší krev. Spravedlnost je stejně slepá. Vynikající extrémní death metalové orgie!


Asphyx says:

"Horror Death" is an album that runs to the rhythm of old death metal. It is a bloody imprint found at the crime scene. It is a rotting corpse, twisted into a strange position. I hear here links such as old school death metal bands. The album has a huge amount of energy, it is a direct punch to the face. If you need to yell out of all the injustices of this world, do not hesitate for a moment. In addition, the record has a horror atmosphere, very good listenable and literally rot in your hands. I have seen too much blood and hate in my life, but in this submission I like to put it on my head again. I know that raw melodies can at least take me into the imaginary world of madness at least for a moment and detach me from the injustice of everyday life. INCINERATED on their long-playing debut, they glow and burn, cut and chop, scream and scrape. I'd play it loud to everyone who lost basic human instincts. I would add volume until the blood began to flow from their ears. Justice is blind. Excellent extreme death metal orgy!


Tracklist:
01. The Witches Of The Black Forest
02. Kikafi's Blood
03. Severed And Cookin
04. Beware The Moon
05. Creatures
06. ピッコロ大魔王
07. The Chosen One
08. The Haunted Asylum
09. The Night He Came Home!
10. The Creeper
11. Deadites
12. I Shoot J.Guzmán
13. Crystal Lake Massacre
14. The Final Nigthmare

band:
Benjamin Ulloa : Guitarra.
Claudio Castillo : Bajo.
Cristian Farias : Bateria/Voz.

Ex Intergrantes :
Antonio Catalan : Guitarra
Reynaldo Palomino : Guitarra.
Eugenio Contreras : Bajo,Voz.
Javier Retamal : Voz, Guitarra

Recenze/review - BLASPHEMOUS PUTREFACTION - Prelude to Perversion (2020)


BLASPHEMOUS PUTREFACTION - Prelude to Perversion
CD 2020, Dunkelheit Produktionen

for english please scroll down

Někdy mám pocit, že existují dva světy. Jeden krásný, plný úžasných reklam, štěstí a porozumění a potom také odvrácená strana. Svět reality, ve kterém se vraždí, znásilňuje, umírá. Před špatnostmi zavíráme oči a popíráme jejich existenci. Jenže stačí vyjít po setmění na ulici a najednou je všechno špinavé, ošklivé a zlé. Hned vedle kavárny s úžasným prostředím leží kus masa, pokrytého boláky. Kdysi to také býval člověk, ale spadl na dno.

Němečtí surovci BLASPHEMOUS PUTREFACTION jdou se svým death metalem ještě dál, do větších hlubin. Do opuštěných podzemních chodeb dolů pod město. Někde v těchto místech sídlí i samotný Satan. Pro něj, i pro všechny prokleté, kapela hraje. Je nutné na to pamatovat, protože novinka (a zároveň dlouhohrající prvotina) je pro posluchače podobných zvěrstev uzpůsobena. 

 

BLASPHEMOUS PUTREFACTION hrají starý perversní špinavý death metal. A hrají jej velmi dobře. Nevymýšlejí sice nic nového, ani převratného, ale svému morbidnímu řemeslu opravdu rozumějí. Stačí jen bedlivě poslouchat. Surové, syrové riffy, bestiální postupy. K tomu si připočtěte vokál bestie. Neznalému se sice bude občas zdát, že je deska lehce monotónní a že se sem tam vkrádá stereotyp, ale není to pravda. Stačí poslouchat bedlivě. Album si musíte dát pořádně nahlas. Teprve potom vyniknou jednotlivé pochmurné nuance. Svět je někdy opravdu velmi těžké místo k žití. Líbí se mi atmosféra desky, mokvající motivy i síra, která ze všech skladeb smrdí. Němci vás spálí pekelným ohněm, roztrhají na kusy a pohřbí za hřbitovní zdí. Tohle je death metal zahraný bez jakýchkoliv kompromisů. Studený a temný jako opuštěná kobka. Všude kolem vidím jenom krev, řeku zkažené krve. Na vlnách se vznášejí těla těch, kteří nevěřili. "Prelude to Perversion" jsou divokou odpovědí na záhrobní rituály. Deskou, která vás strhne do hlubin močálů. Totální smrt!


Asphyx says:

Sometimes I feel like there are two worlds. One beautiful, full of amazing ads, happiness and understanding and then also the other side. The world of reality where are murders, rapes, dies. We close our eyes to evils and deny their existence. But all you have to do is take to the streets after dark and suddenly everything is dirty, ugly and bad. Right next to the cafe with an amazing environment lies a piece of meat covered with sores. He used to be human, too, but he fell to the bottom. 

German savages BLASPHEMOUS PUTREFACTION go even further with their death metal, to greater depths. To the abandoned underground corridors down below the city. Somewhere in these places resides Satan himself. For him, and for all the damned, the band plays. It is necessary to remember this, because the new album (and at the same first full-length album) is adapted for listeners of similar atrocities.


BLASPHEMOUS PUTREFACTION play old perverted dirty death metal. And they play it very well. They don't invent anything new or revolutionary, but they really understand their morbid craft. Just listen carefully. Raw riffs, bestial procedures. Add to that the vocals of the beast. To the uninitiated, it may sometimes seem that the record is slightly monotonous and that a stereotype creeps in here and there, but this is not true. Just listen carefully. You have to make the album really loud. Only then will the individual gloomy nuances stand out. The world is sometimes a really difficult place to live. I like the atmosphere of the album, the soaking motifs and the sulfur that stinks of all the songs. The Germans will burn you with hellfire, tear them to pieces and bury them behind the cemetery wall. This is death metal played without any compromises. Cold and dark as an abandoned dungeon. All around I see only blood, a river of rotten blood. The bodies of those who did not believe float on the waves. "Prelude to Perversion" is a wild answer to graveyard rituals. An album that will pull you into the depths of the swamps. Total death!



tracklist:
1. Prelude to Perversion
2. Necromantic
3. Blasphemous Ritual
4. Epidemic
5. Sacrifice for the Dead
6. Blooddrunk Skeleton
7. Leprous and Cancerous
8. Splattered
9. Return to Chaos

band:
Satanic Death Vulva
Tar Morion

https://www.facebook.com/BlasphemousPutrefaction/
https://dunkelheitprod.bandcamp.com/album/prelude-to-perversion
https://open.spotify.com/artist/2aETqhlGOgan5vhz2RqMqe
https://www.dunkelheit-produktionen.de/

úterý 29. prosince 2020

Recenze/review - VACUOUS - Katabasis (2020)


VACUOUS - Katabasis
EP 2020, digital Bandcamp, cassette

for english please scroll down

Musel jsem se ještě chvilku dívat. Trošku se za to stydím, ale ne moc. Zvědavost zase jednou zvítězila. Spadl do obrovské drtičky kostí. Nejdříve mu to ustřihlo nohy. Kdybyste viděli jeho vyděšený pohled. Byl hodně překvapený a doslova ječel bolestí. Pak mu to zamotalo ruce. Stala se z něj jenom loutka s krví v obličeji. Ani nevím, kdo se mu chtěl pomstít. Možná všichni, kterým celý život ubližoval. Vždyť to byly jen malé bezbranné děti. Ne, přiznám se, nebylo mi ho líto. Boží mlýny zase jednou spustily.

Vypadá to, že londýnské podsvětí je pořádně prolezlé death metalem. Důkazem jsou VACUOUS. Kapela, která po jednom demu (také vydané letos) přichází s novým EP "Katabasis". Pokud máte jako já rádi pocit, že vám někdo drtí kosti, tak neváhejte, tohle je špinavá a nechutná odpověď na všechny zlé lidské činy. 

 

"Katabasis" je deskou, která má neskutečně podmanivou atmosféru. Kapela se ve svých textech zaobírá horory, smrtí a prázdnotou, která v mnohých zůstává. Představte si postavy od krve, motající se v roztodivných kruzích. Jsou to duše těch, kteří byli za svého života prokletí, zlí a rádi někomu ubližovali. Nemohou přejít na druhou stranu. Smrt pro ně byla malým trestem, ať už byla jakkoliv krutá. Stejně jako oni. K těmto představám a pochmurným obrazům hudba VACUOUS krásně sedne. Pánové se inspirovali třeba u takových NEKROVAULT, COSMOVORE, AUTOPSY, INCANTATION, CIANIDE. Songy vás opravdu rozdrtí velkou silou, jsou podmanivé, přitažlivé. Mohou za to i zvuk a obal, ale hlavně morbidní hudba. Mám rád podobné kousky shnilého masa, s chutí a rád nasávám nálady, které opravdu bolí. Death metal by měl být takový. Nasáklý nenávistí, s dobrým vokalistou, s muzikanty, kteří věří tomu, co hrají. Britové jsou naplno oddáni stínům. Z téhle drtičky kostí jen tak neuniknete! Nezbyde nic jiného, než posbírat zbytky a pořádně přidat volume. VACUOUS mě stáhli do hlubokých močálů, ze kterých není úniku. Pravé, ryzí, nefalšované peklo!


sumarizace:

Hudba mě stahuje do močálu stále víc a víc. Podobným způsobem, jako to umí kapely typu NEKROVAULT, COSMOVORE, AUTOPSY, INCANTATION, CIANIDE. MORTIFERUM na "Katabasis" dokazují, že se umí v záhrobí pohybovat s přehledem starým death metalových mistrů. Tento styl byl vždy hlavně o atmosféře, o chladných melodiích, o chorobném vokálu. Britové mají velký cit pro záhrobní věci člověka a opravdu dokáží vytvořit nálady podobné snad opravdu jen starým hřbitovním rituálům. Po formální stránce je také vše v pořádku - zvuk pálí a žhne, zároveň mrazí. Obal plně vystihuje to, co se na desce odehrává. "Katabasis" je dílem, u kterého vím, že si ho s absolutní jistotou vezmu na svoji další cestu do bažin zapomnění. Je totiž dokonalou esencí toho, co mám na tamto stylu rád. Je plné hniloby, smutku, drásavých pasáží a pradávných chorob. Bažiny mě nakonec také pohltí, stejně jako každého, kdo do nich vstoupí. Tohle album budu poslouchat stále dál. Je totiž dokonalé! Temně mokvající death metalový počin, u kterého se rozpadnete v prach! Vynikající!


Asphyx says:

Music drags me into the swamp more and more. In a similar way as bands like NEKROVAULT, COSMOVORE, AUTOPSY, INCANTATION, CIANIDE. MORTIFERUM on "Katabasis" they proves that they can move in the graveyard with an overview of old death metal masters. This style has always been about atmosphere, cool tunes, sick vocals. British have a great sense of the grave things and really can create moods, perhaps similar to old cemetery rituals. Formally, everything is also fine - the sound burns and glows, and freezes at the same time. The cover fully captures what is happening on the album. "Katabasis" is an album which I will certainly take with me on my next trip to the swamp of oblivion. It is the perfect essence of what I like about that style. It is full of rot, sadness, harrowing passages and ancient diseases. The swamps will eventually engulf me as well as anyone who enters them. I will continue to listen to this album. It is perfect! A dark-blowing death metal album that breaks you down into dust! Excellent!


tracklist:
1. Katabasis
2. Unmarked Grave
3. Fermentation
4. Voluntary Immurement
5. Blood Eagle

band:
Michael B - Guitars
Damiano S - Bass
Jo Chen - Drums / Vocals

https://fhed.bandcamp.com/album/katabasis

https://www.facebook.com/vacuousdeath/

A few questions - interview with death metal band from United Kingdom - VACUOUS.

A few questions - interview with death metal band from United Kingdom - VACUOUS.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.? 

Hello! We are Vacuous and we are a death metal band from London, UK. We officially formed in January 2020. For the past year, the band has been myself (Michael/guitars), Jo (drums/vocals) and Damiano (bass). We all met through mutual acquaintances in the music scene. We each have very different musical backgrounds, from punk to grind to more traditional metal, but we had enough in common to work together and found that death metal gives us enough artistic freedom to mix and incorporate these different elements, while still remaining coherent. We recorded a demo quite early on to solidify these different influences and used that as a basis for moving forward. 

 

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering? 

Katabasis was written and recorded entirely during the lockdown period earlier this year. Luckily, we each had the equipment to record our parts independently and send them back and forth until we were happy with it. Obviously, a real studio would have been nice but this gave us the luxury to really take our time.The guitars ended up getting re-amped by Tom Dring (Corrupt Moral Altar) and it was then mixed and mastered by Ben Jones, an engineer based in Leeds. 

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)? 

The initial pressing was on CD and cassette via the label F H E D, who are based in Cardiff. I can’t remember the numbers off the top of my head, but it’s fairly limited, which is fine. There will be a repress in early 2021, but I can’t announce that quite yet.

 

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with? 

Jo handles vocals and de facto, the lyrics. There’s an element of improvisation to the vocals, given that they’re used as an additional instrument as much as anything else. The overall concept of Katabasis is the exploration of the „depths“, whether it be a physical descent into an oppressive underworld, or into one’s own psyche...The songs tie in to this overall idea. There’s an element of horror and maybe even sci-fi to it, but we also want it to feel quite real and harrowing. 


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important? 

The logo was designed by an artist called Rotting Earth, based in the US, who specialises in abstract death metal visuals. We got some additional help with layouts etc.. from my partner, who is a professional graphic designer. Aesthetics are definitely important to us – it’s the first contact most people will have with your music and they will absolutely judge you by it. We wanted to go with cold, dark imagery that tied in with the overall theme of the EP and matched the serious tone of the music. One thing we agreed on was avoiding the stereotypical violent imagery which is generally associated with death metal and has been completely overdone but can be frankly quite cartoonish at times. 

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you? 

The EP was released via F H E D, a one man label based in Cardiff. I know Jim, who runs it, from years back and he approached me after we put out our first demo and asked about doing a cassette release. Working with someone you know and trust is really helpful at our level so we decided to go with him again for the EP. We’ve had other labels contact us since then, so we will see what our options are when we record a follow up to Katabasis, but right now we are happy with our current arrangement. 


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration? 

We all have very different influences but here are some of mine: Autopsy, Incantation, Zhrine, Dead Congregation, Deathspell Omega, Bölzer, Spectral Voice, Demilich, Paradise Lost, Napalm Death, Converge, Darkthrone, Celtic Frost, Morbid Angel, Carcass, Crowbar, Infester..... 

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response? 

We’ve worked exclusively with F H E D for Katabasis. As I mentioned, a few other labels have been in touch since we released the EP, which is nice to see and really flattering. So hopefully, we will have some different options to choose from on our next release. 

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best? 

Unfortunately zero! Covid has ruined any chances we had of playing live this year so that will hopefully be for next year. Hard to say, but we’ll definitely want to start with small shows. As a fan, those are the types of shows I prefer anyway. 

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band? 

We’ll hopefully do some more recording in the first half of 2021. Our plan is to release a split with another UK death metal band and then work on another EP or full length. As I mentioned, we also look forward to making our debut as a live band, once Covid restrictions have been lifted. 

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information? 

All our music and merch can be found on https://vacuousdeath.bandcamp.com/

We are also on Instagram and Facebook: 



We are also on Spotify and all those other streaming platforms! 

Thanx for the interview. 

Thanks for the questions! I come to the Czech Republic every summer to attend Brutal Assault, so hopefully see you there one day! Cheers! 

pondělí 28. prosince 2020

Recenze/review - ABYSSUS - Relics of the Past (2020)


ABYSSUS - Relics of the Past
CD 2020, Death in Pieces Records

for english please scroll down

Jako každý starý hrobník moc dobře vím, že jsou mezi hrobkami velké rozdíly. Některé jsou prozářené vzpomínkami a spočinutím. Je v nich klid a můžete v klidu rozjímat. Ta s nápisem ABYSSUS nad vchodem je ale plná stínů. Pokaždé, když do ní vstoupím, tak mě obestře divný pocit. Mám strach, protože z koutů se ozývá zlý šepot a slyším, že rakve se hýbají. Nedávno jsem tam dokonce zaslechl i bolestivý nářek. V téhle kobce dlí něco zlého a ošklivého. Chvilku mi trvalo, než jsem přišel na to, že je prokletá.

Prokletí starým death metalem jsou i řečtí ABYSSUS. Kapela, která od roku 2011 hraje takový ten prašivý kov, který se kdysi drtil na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Cituje se z omšelých zaprášených knih. Nutno také podotknout, že atmosféra je velmi podmanivá.

 

"Relics of the Past" ale není jen obyčejným klonem, výkřikem do tmy. Naopak, já si tuhle smršť a zlámané kosti ve stylu POSSESSED, HELLHAMMER, OBITUARY, BOLT THROWER, ASPHYX, ENTOMBED neskutečně užívám. U podobných desek je hrozně důležitá opravdovost, nadšení, s jakou se kapela do své práce pustí a ABYSSUS jsou jedním slovem výborní. Občas sice trošku popustí uzdu fantazii a skladby jsou příliš dlouhé, ale to se dá odpustit. Stejně nakonec člověka strhne černá energie, navíc má EP na sobě opravdovou, nefalšovanou patinu starých časů. Tohle se podle mě nedá naučit, muzikanti musí mít vlohy v sobě. Musí sedět také zvuk, obal a u "Relics of the Past" je vše na svých místech. Kosti jsou vyrovnány v dřevěných rakvích a mě tak nic nebrání v tom, abych si užil všechny rozmluvy s nemrtvými. Staří hrobníci mi mohou potvrdit, že řečtí maniaci jsou velmi vhodní pro časté exhumace hrobů, které se stávají poslední dobou častým jevem nejen na našem hřbitově. Je to dobře, protože si myslím, že prastaré death metalové řemeslo by nemělo uhynout na úbytě. Pokud zde budou smečky jako ABYSSUS, tak o to strach nemám. Také slyšíte ten podivný šepot? To jsou ozvěny ze záhrobí způsobené poslechem alba. Budiž tma! Prašivý smrtící kov a atmosférou márnic!


sumarizace:

Kapela ABYSSUS hraje smrdutý, starý a plesnivý death metal. A hraje jej velmi dobře. Ze skladeb je cítit takový ten hnilobný zápach, kteří my staří metalisté potřebujeme k tomu, abychom si desku zařadili do svých sbírek. Ulice jsou dávno prázdné a obchází jimi strach. Myslím, že jsem zde správně. 

Pokud bychom měli novinku "Relics of the Past" popsat jedním slovem, museli bychom říci - plesnivá. Je postavená na pevných základech, které kdysi vystavěly kapely typu POSSESSED, HELLHAMMER, OBITUARY, BOLT THROWER, ASPHYX, ENTOMBED, MASTER, slyšet ale můžete velkou spoustu dalších vlivů. Je to jedno, hlavní je výsledek a ten je vynikající. Album se velmi dobře poslouchá a jestli máte rádi starou metalovou školu, tak neváhejte ani chvilku. Odměněni budete opravdu syrovým a drsným zážitkem. Album je velmi dobře ošetřeno i po formální stránce, zvuk je náležitě prašivý, na obal je radost pohledět a songům nechybí dynamika a drive. ABYSSUS jsou svým způsobem poctivě ortodoxní, uvěřitelní. Sbírám při poslechu roztrhaná těla, nakládám je na vozík a těším se na hřbitov. Ulicemi obchází bestie a nezná slitování. Stejně jako nová deska těchto šílenců. Tohle je death metal ze staré školy, u kterého shnijete zaživa. U téhle nahrávky je radost zemřít! Album syrové jako ruka mrtvoly!


Asphyx says:

The band ABYSSUS plays stinking, old and mouldy death metal. And they plays it very well. From the songs you can feel the rotting odour that we old metallers need to put the album to our collections. The streets are long time empty and fearful to circumvent. I think I'm right here.

If we had to describe the new album "Relics of the Past" in one word, we would have to say - mouldy. It is built on solid foundations that were once built by bands like POSSESSED, HELLHAMMER, OBITUARY, BOLT THROWER, ASPHYX, ENTOMBED, MASTER, but you can hear a lot of other influences. But it does not matter, the main result is excellent. The album is very good listenable and if you like a old death metal school, do not hesitate a minute. You will be rewarded with a really raw and rough experience. The album is very well treated from a formal point of view, the sound is dull, the cover is a pleasure to look at and the songs don‘t miss dynamics and drive. ABYSSUS are in some ways honestly orthodox, believable. I collect torn bodies while listening, load them on a trolley and look forward to the cemetery. The beast walks through the streets and don‘t have mercy. Like the new album of these madmen. This is old school death metal that make you rot alive. It's a pleasure to die with this record! Album is raw as a corpse hand!



tracklist:
1. In the League with Evil
2. Relics of the Past
3. Aggressor (Hellhammer cover)
4. Death Metal (Possessed cover)
5. Condemned System (Terrorizer cover)

band:
Kostas Analytis - Vocals
Panos Gkourmpaliotis - Guitars
Christos Liakos - Guitars
Kostas Ragiadakos - Bass
Jan Westermann - Drums

https://abyssus666.bandcamp.com/

Recenze/review - CURSED BLOOD - Taker Of Life (2020)


CURSED BLOOD - Taker Of Life
CD 2020, War Anthem Records

for english please scroll down

Našel jsem ve sklepě krabici plnou zlámaných kostí. Přemýšlel jsem, jak se tam vzala? Komu patřily? Odpovědí mi byla temná chodba, která vedla až na nedaleký hřbitov. Vydal jsem se podzemím a poslouchal jen samou surovou a ošklivou hudbu. Už dlouho mi pomáhá přežít, pokaždé, když vylezu na světlo. Vstupuji do staré, zdánlivě opuštěné márnice a na prvním náhrobku vidím nápis CURSED BLOOD. Otevírám víko z mramoru a místo shnilého těla se na mě vyhrne syrový death metal ušpiněný jako ruka mrtvoly.

Debutové album řeckých CURSED BLOOD připomíná krabici zlámaných kostí, o jejichž původu můžeme vést dlouhé diskuze. Důležité ale je, že se zde hraje pravý undergroundový smrtící kov, který je doslova nasáklý zkaženou krví. Kapela je ale ovlivněna i thrashem, grindem, hardcore. Zkrátka a jednoduše, koktejl smrti jak se patří.


"Taker Of Life" je nahrávkou, která musela vzniknout v těch nejtemnějších koutech Hádovy říše. Vše je ohlodáno na dřeň, kapela útočí přímo, bez jakýchkoliv vytáček a zbytečností. Skladby jsou velmi dobře napsány. Během poslechu se kolem mě vznáší ponurá a tajemná atmosféra. Jakoby se v jednom kotli v pekle potkali zástupci švédské scény (DISMEMBER, GRAVE) s členy hardcore a crustu. Vše je zalito rozžhavenou lávou a podáváno spolu se syrovým masem na podnose z lidských lebek. CURSED BLOOD jsou zároveň také takovým morbidním osvěžením mezi zástupy ostatních, naklonovaných kapel současnosti. Úplně před sebou vidím malý klub na periferii našeho města. Hodně alkoholu, testosteron a na pódiu řádí Řekové. Když jejich prvotinu poslouchám, mám hroznou chuť podobný koncert zažít. Naživo to musí být masakr. Zatím si srovnám kosti na hromadu, přidám volume a budu se těšit na další skladbu. "Taker Of Life" jsou pro mě velkým překvapením, kapelou, jejíž hudba mi koluje v žilách. Takhle nějak si představuji záhrobí. Album má neskutečný drive a energii. A jako bonus vás spálí na popel! Totální masakr v márnici, který se opravdu povedl! 


Asphyx says:

I found a box full of broken bones in the basement. I was wondering how the box got there? Who did they belong to? The answer was a dark corridor that led to a nearby cemetery. I went under the ground and listened to the raw and ugly music. It has been helping me survive for a long time, every time I come out into the light. I enter the old, seemingly abandoned morgue and see the inscription CURSED BLOOD on the first tombstone. I open the marble lid and instead of a rotten body, raw death metal soiled like a corpse's hand reaches me. 

The debut album of the Greek CURSED BLOOD is reminiscent of a box of broken bones, the origin of which we can have long discussions about. But the important thing is that real underground deadly metal is played here, which is literally soaked in rotten blood. But the band is also influenced by thrash, grind, hardcore. Simply put a cocktail of death as it should be.


"Taker Of Life" is a record that must have been made in the darkest corners of the Serpent Empire. Everything is gnawed to bone marrow and the band attacks directly, without any twists and turns all warnings. The songs are very well written. As I listen, a gloomy and mysterious atmosphere hovers above me. It is as if representatives of the Swedish scene (DISMEMBER, GRAVE) met with members of the hardcore and crust in a hellish cauldron. Everything is filled with hot lava and served together with raw meat on a tray of human skulls. CURSED BLOOD is a morbid refreshment among the crowds of other, cloned bands of today. I see a small club on the outskirts of our city right in front of me. Lots of alcohol, testosterone and the Greeks are doing havoc on the stage. When I listen to their first film, I have a terrible desire to experience a similar concert. It must be a massacre when seen alive. In the meantime, I'll line up the bones, pump up the volume, and look forward to the next song. "Taker Of Life" is a big surprise for me, a band whose music circulates in my veins. This is how I imagine the graveyard. The album has incredible drive and energy. And as a bonus, they will burn you to ashes! A total massacre in a morgue that really worked!




TRACKLIST
1. The World of Madness (2:24)
2. Silent Era (3:35)
3. Taker of Life (5:30)
4. Nailed (2:40)
5. Thorns & Nails (3:24)
6. Backlash Rampage (4:01)


neděle 27. prosince 2020

Recenze/review - DISINTEGRATON - Prahara (2020)


DISINTEGRATON - Prahara 
CD 2020, Brutal Mind

for english please scroll down

Vždycky nám říkali, že tam nemáme chodit, že se tam dějí zlé věci. Legend bylo mezi lidmi mnoho, ale zvědavost je přirozeným pudem. Byly jsme malé děti a jednoho dne otevřely velké rezavé dveře do opuštěné tovární haly. Najednou jsme věděly, že peklo opravdu existuje. Realita byla horší, než nejkrutější vyprávění. Byla umocněna čichem a sluchem. Uprostřed haly byly do jakéhosi zvráceného obrazce vyskládány ocelové klece. A v nich byly zavřené zohavené bytosti, snad kdysi lidé. Někteří z nás se pozvracely a zbytek stál jako opařený. Možná to byl účel, šokovat, ale je vám doufám jasné, že jsme byly ještě děti a další oběti?

V brutálním death metalu totiž nikdy nic nedopadne dobře. Je hnusný, hnisavý, syrový ze své podstaty. DISINTEGRATON z Indonésie se povedlo přesně vystihnout krvavou podstatu stylu. Jsou nechutní jak zvukově a zůstává po nich stejná spálené země, jako ta na obalu. Nejvíc připomínají neléčenou ránu, která najednou začne tepat a pálit. Nakonec se z ní vyhrne potok zhnisané krve. 

 

Je to náklep jako od GORGASM, DEEDS OF FLESH, CEREBRAL EFFUSION, ABOMINATE PUTRIDITY, PYAEMIA. Nic pro slabé povahy, ale spíše záležitost pro milovníky hudebních zvráceností, zkaženého masa, starých opuštěných piteven a v neposlední řadě již zmiňovaných továrních hal, které jsou obestřené temnou aurou zvrácenosti. Co na tom, že se v ní ztrácejí lidé? Hlavní je, že to kapele sype a jejich skladby mají hlavu a patu. Je sice nepopiratelným faktem, že některé pasáže jsou možná až příliš dlouhé, DISINTEGRATON se ztrácejí v monotónním natahování motivů, ale to považuji tak nějak za rys stylu. Nemám námitek ani k provedení, zvuku. Vše je podřízeno jedinému - zabíjet hudbou. Pánové sice nepřinášejí nic nového, někoho možná mohou i lehce nudit, ale tak to máte se vším. Osobně asi nebudu fanouškem, který by se pro ně rozkrájel, ale když budu potřebovat vyčistit mozek od zbytečností, tak si je poslechnu rád a s chutí. Dnešní svět bývá v mnohém hodně krutý. Nejvíc v tom, že bývá násilí často dáváno na odiv, ale pokud se jedná o brutální death metal v podání DISINTEGRATON, tak jsem vcelku spokojen. Je to zkrátka poctivý masakr, nic víc, ale také nic méně. Schválně, poslechněte si je a uslyšíte sami. Jen si dejte pozor, abyste se neumazali od krve. 


sumarizace:

DISINTEGRATON letos vydali svoje první album. Je plné klasického brutálního death metalu, krutých melodií a všude přítomné smrti. Neočekávejte nic převratného, ani zbytečně technického. Hraje se zde poctivě, krutě, morbidně a houpavý rytmu je cítit z každého tónu. Osobně si poslech užívám, i když občas se přistihnu, že kapelu přirovnávám k jejich vzorům. Pokud máte rádi krvavé kousky masa v muzice, na nějakou tu špínu nehledíte a užíváte si pořádné hudební masakry, myslím, že budete hodně spokojeni. Album je velmi návykové, příjemné, jako návštěva jatek. V skladbách je kombinován přesně ten tolik důležitý poměr mezi rychlostí a tvrdostí, který je známkou dobré kruté hudby. Brutálně death metalová klasika ve velmi příjemném balení, která se povedla!

FOR FANS: GORGASM, DEEDS OF FLESH, CEREBRAL EFFUSION, ABOMINATE PUTRIDITY, PYAEMIA


Asphyx says:

DISINTEGRATON published their first album this year. It is full of classic brutal death metal, cruel melodies and ever-present death. Do not look for something revolutionary not even uselessly technical. These guys play fairly, cruelly, morbidly and you can feel a bouncy rhythm in every tone. Personally I like it and I enjoy the listening although sometimes I compare the band to their idols. If you like bloody pieces of fleshes in music and you don´t care about dirt and you enjoy the real music massacre, I think you would like this a lot. This album is very addicting, nice like visit in a slaughter house. Songs are full of combination of important relationship between speed and hardness which is the sign of a good and cruel music. Brutal death metal classic with very nice cover which is very good! 

FOR FANS: GORGASM, DEEDS OF FLESH, CEREBRAL EFFUSION, ABOMINATE PUTRIDITY, PYAEMIA


Track Listing:
1. Tuhan Kontemporer
2. Kelam
3. Tahta Berhala
4. Tendensi Ideologi Radikal
5. Konspirasi Luka
6. Prahara
7. Fasad
8. Kehancuran

Line-up:
Dani Puja : Drums
Budi Tri : Guitar/Vocals
Adilistya : Bass

Purchase/Stream:

Bandcamp: https://brutalmind.bandcamp.com/album/prahara
Brutal Mind Store: https://tinyurl.com/yyfvmfdn
Spotify: https://open.spotify.com/album/47EcchPMG1cMyC63uzKwSt

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý sedmdesátý osmý - Chci být trnem v oku


Příběh dvoustý sedmdesátý osmý - Chci být trnem v oku

Sedím u sebe v dětském pokoji. Vedle neklidně spí bratr. Odpoledne jsem byl znovu povolán. Otec kolem oběda zase prokopl dveře do pokoje. Nedivím se, že mají strach. Musí s ním žít pod jednou střechou. Podáme žádost o rozvod, pak zase stáhneme. A mezitím? Jenom hádky,  uslzený obličej mámy. Dřív jsme se podobným rodinám trošku smáli. My přece nikdy takoví nebudeme, my držíme při sobě. Hlavně morálka, slušnost a spořádané chování. K tomu jsme byli vedeni od malička. Jenže alkohol je svinstvo. Konečně přestali řvát. Jak v tom může ten můj brácha vůbec existovat? Nasadím si starého walkmana a přemýšlím. Možná trošku sním, vždycky jsem to tady u okna míval. Koukám na protější paneláky, sleduji poblikávání obrazovek.

Včera jsem se pohádal v práci. Němci vyžadují najednou štábní kulturu. Vadí dlouhé vlasy, metalové triko na poradě. Co jste si mysleli, Čecháčkové? Svoboda je jen pro bohatý, ty budeš držet hubu a nebo jdi. Zase jsem byl jednou trnem v oku. Ohradil jsem se, proč buzerují jednoho soustružníka, že je punk. Co je komu do toho, jak vypadá? Vždyť je šikovnej, hodně dobrej, spolehlivej. Ale nesplňuje firemní pravidla. Nástěnky nebyly komunisticky červené, ale kapitalisticky modré. Kecy na nich byly ale hodně podobné. Kdyby mi bylo o dvacet víc, tak sklapnu hubu a zařadím se. Ale já ještě pořád věřil v ideály, v tu krásnou auru svoboděnky, kterou naším rodičům slibovali na náměstích. 

Všechno bylo lepší, to je jasný, ale na umaštěný metalisty se stejně koukalo skrz prsty. Lidé si občas odsedli, prototyp tatík kolem padesáti snad pokaždé zahlásil. Tohle měla být sůl země, pánové se zkušenostmi. Ale spíš byli (a dodnes často jsou) hrozně přednasraný. Měl jsem drzej obličej a bavilo mě podobný typy provokovat. Naschvál jsem se předváděl s holkama, kouřil, kde neměl, chodil na červenou, se sluchátky na uších. Muziku pořádně nahlas a taky jsem žvejkal. To štvalo snad každýho. Zaprděný vidláky nemusím dodnes. Nepleťte si prosím s dobrým řemeslem, obyčejným krásným poklidným životem. Vždycky jsem si vážil hodných lidí, ale proti kokotům se musí bojovat. Jinak by nás tady sežrali. 

Prostě a jednoduše, když mě někdo okřikl, tak jsem byl tak oprásklej, že jsem diskutoval. Dřív jsem to tak neměl, byl jsem spíš ten tichý. Nechával jsem to na Prcalíkovi a Kytkovi, ale ti tu teď nebyli. Někdo to musel vzít za ně. Venca měl dost problémů sám se sebou. Tomáš s Buddhou sice rádi předváděli sebe sama, ale to bylo něco jinýho. A holky, u těch se to přece nesluší, vyzývavost používají jen laciný děvky. A tak ty kecy zbyly na mě. Musel jsem tenkrát štvát hodně lidí. Představte si poradu v práci, všichni sklopený hlavy. Jen mumlání souhlasu, jako jeden hlas, soudruzi. Máte někdo něco? Zvedl jsem se a řekl to, co si všichni mysleli.

Přinášelo mi to spoustu problémů, ale moc jsem to neřešil. Chtěl jsem být trnem v oku všem zmrdům. A že jich je, to vám nemusím vykládat. Metal byla tenkrát rebelská muzika. Proto jsme ji taky poslouchali. Disko nám připadalo nagelovaný, trapný, samý pozlátko. Liščí vohoni a jejich folk, to je taky kapitola sama pro sebe. Ale ti mi nijak nevadili. V metalu byl navíc kus spiknutí, svobody. Naše český kapely jako DEBUSTROL, MOTORBAND, ARAKAIN, VITACIT  a další sice nedosahovaly světové úrovně, ale když na ně člověk vyrazil, tak měl pocit, že je mezi svými. Džínová bunda, otrhaný kalhoty, někdo nosil ještě pruhovaný legíny nebo dokonce trvalou. Mě tohle přišlo už trošku trapný a "už pro starý", ale neskutečně jsem tu první generaci, která začínala za socíku, uznával. Byli to mí bohové. 

Otevřely se hranice a dalo se v tom mém rebelství ještě víc inspirovat. MTV, Headbangers, Lemmyho cigáro v koutku úst, divoká Sepultura. K tomu časáky, hltali jsme všechno a i když mezi námi byl někdo, kdo se jen vezl a spíše přijímal, než dával, tak patřil mezi nás a byl také doslova pohlcený. Fascinoval mě dav, jdoucí na koncert. Plný vlaky fanoušků, řev v ulicích. Všechny frustrace, ožralí fotrové, zmrdi v práci, bejvalí svazáci u kormidla, báby hučící z pod účesů podle nejlepších soudružek, tohle všechno jsme nechali spálit muzikou. Seděl jsem u okna, občas se v mém oku zaleskla slza. Jednak jsem nevěděl, co a jak bude s rodiči, ale hlavně jsme vzpomínal. Na kamarády, na svý holky, na výlety, akce. První kazety. Usnul jsem z toho.

Ráno jsme vždycky všichni přešlí po včerejších hádkách. Máma cupitá kolem stolu a naivně si myslí, že bude všechno jednou v pořádku. Trvá to už spoustu let a pořád se to zhoršuje. Obléknu si starý triko Sodom. Čekám, až uslyším před barákem hvizdot na prsty. Stane se, vykouknu z okna  a zařvu - METAL! Několik pupkáčů leštících své škodověnky mě pošle do prdele a ať jsem zticha. O tom, že půlka z nich do noci nadávala svým ženám, raději pomlčí. Světem vládne přetvářka. Jenže mě vychovávaly starý indiánky, děda, co byl skaut a kdysi i otec z hor, který býval rovný a čestný. Nemůžu jinak, seběhnu schody a olíbám holky. Ať všichni vidí, jakej jsem samec. Smáli jste se mi, co? Když jsem chodil v tesilkách ze školy a měl kostěné brejle, co? Teď čumíte. Vágus a takový kočky.

Být v partě bylo super. Takových smeček bývalo po okolí spousta. Občas jsme se potkávali na koncertech, někdy se znali jen od vidění a o některých jsem v životě neslyšel. To je ale přirozené, každý máme svůj styl. Svoje kamarády. Pro mě bylo důležitý, že když mě to sralo v práci, když se rodiče hádali, když mě opustila holka, tak jsem se měl kam vracet. Mezi hlasitý decibely, pod pódia plný marshallů. K vlasatým klukům a holkám, kteří na tom byli stejně jako já. Odkojilo je sídliště, prošoupali desítky čínských kecek mezi panely. Stoupnu si do středu a půjčím si od Tomáše kazeťák. Vohulím nějakou dobrotu a začnu řvát do rytmu. Jdeme ven z města. Pryč od šedě a lidí se škraboškami místo upřímnosti na tvářích. 

"Smrťáku, ty si fakt hovadooooo....": křičí na mě Markéta. Jana s Prcalinkou se přidávají a najednou je nám v tom letním odpoledni fakt dobře. Předváděl jsem zrovna, jak se umím napít z lahváče ve stojce. No úplnej Berousek. Byla sranda a to pro mě bylo nejdůležitější. Plácnu holky po prdelkách a dělám, že je všechny miluju. Vlastně je to pravda. Bez nich a bez metalu by mi asi dávno jeblo. Být totiž trnem v oku, je někdy pěkně náročný. Ale to vám asi nemusím vykládat. Znáte to sami. Díky vám za to, přátelé! Buďte takoví pořád, zmrdi přece nesmí vyhrát!

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 26. prosince 2020

Recenze/review - GRAVFRAKTAL - Unhallowed Death Triumph (2020)


GRAVFRAKTAL - Unhallowed Death Triumph
EP 2020, Iron Bonehead Productions

for english please scroll down

Tahle chodba se mi zdála nekonečná. Ze stěn odkapávala zkažená voda. Přemýšlel jsem, kolik metrů pod zemí vlastně jsem. Kam až mě zavedla smrt. Chtěl jsem přijít na kloub jednomu starému rituálu a zabloudil u toho v podzemí. Potkal jsem tam zbrusu novou švédskou kapelu GRAVFRAKTAL, která na tom je hodně podobně jako já. Také hledá pravou smrt. Tu starou dámu s kosou. Krutou a zlou, usměvavou a nekompromisní. Nakonec stejně všichni skončíme na oltáři svých vlastních činů. Tak proč se nepřipravit?

GRAVFRAKTAL na to jdou sice postaru, ale trošku jinak, než je dnes zvykem. Švédský klasický death metal je doplňován o black metal, ale i různé thrashové pasáže, které dodávají desce na šťavnatosti. Umíráme a rodíme se. Je to kruh, ze kterého lze vystoupit jen díky hudbě. Pokud tedy má ten správný drive a sílu. A to "Unhallowed Death Triumph" rozhodně má.

 

"Unhallowed Death Triumph" nechá zavzpomínat na slavné severské drtičky kostí, ale i třeba DARK FUNERAL, HAVOVEJ, TRIBULATION, DARKTHRONE. EP je chutnou porcí smrti zabalené v mlhavém plášti. Rituály jsou prováděny s nadšením, fantazií a velkou chutí. Po zvukové i produkční stránce také nemám žádných námitek. Občas se mi sice kapela ztratí v možná až hlubokém bahně, ale dnešními posluchači je to spíše chtěné, než na závadu. Pod hudbou jsou podepsáni zkušení muzikanti a je to cítit z každého motivu. Určitě jste někdy viděli vyvrhnutí vnitřností. Když plácnou o podlahu. Podobné momenty jsou neopakovatelné a člověk si je dlouho pamatuje. S tímhle EP budu mít asi ještě nějaký čas trošku problém, neleze mi tolik do hlavy, ale to většinou bývají po čase ty nejlepší kousky masa. Ale to vám nemusím vykládat. Koneckonců, názor si dnes stejně každý udělá sám během několika okamžiků. Klukům to sype pěkně, EP má atmosféru, spoustu zajímavých momentů a já nemohu jinak, než doporučit. Nechte si chutnat! Smrt je velmi blízko!


sumarizace:

"Unhallowed Death Triumph" je infernální záležitostí ve stylu DARK FUNERAL, HAVOVEJ, TRIBULATION, DARKTHRONE. Je rezavou poctou pravému nefalšovanému metalu, kapela jde až na dřeň, do morku kostí. Lebky pukají tlakem, krev houstne a stává se nepoživatelnou. Představuji si opuštěné pohřebiště, někde vysoko v horách. Na oltáři leží první oběť. Proříznuté hrdlo, křik, spojení dobra i zla, hádejte, kdo zvítězí? GRAVFRAKTAL letos vyvrhli na světlo opravdu hodně pekelný materiál. Není sice ničím překvapivý, ale je zahraný od srdce a opravdově. Po celou dobu poslechu neuvidíte žádné světlo, jen tmu, bolest, strach, temnou energii a smrt. Nová debutová nahrávka se opravdu povedla a neměla by uniknout nikomu, kdo rád uléhá každé ráno do rakve. Občas míváme o existenci pekla pochybnosti, stačí si ale nadávkovat do žil nové album "Unhallowed Death Triumph" a shoříte na popel. Black/thrash/death, který vám vypálí do kůže cejch! 


Asphyx says:

"Unhallowed Death Triumph" is an infernal record in the style of DARK FUNERAL, HAVOVEJ, TRIBULATION, DARKTHRONE. It is a rusted honor to the pure and real metal, the band goes to the marrow, deeper to the bones. The skulls are crashing under the pressure, and the blood thickens and becomes inedible. I imagine an abandoned burial ground somewhere high in the mountains. The first sacrifice is lying on the altar. Slitting the throat, screaming, the connection of good and evil, guess who wins? GRAVFRAKTAL this year disemboweled a hellish material. It is not surprising in any way, but it's played from heart and real. Throughout your listening, you will not see any light, just darkness, pain, fear, dark energy, and death. The new debut record is excellent, and it should not escape to anyone who likes to lie down into the coffin each morning. Sometimes we have doubts about the existence of hell, but it is enough to put a new album "Unhallowed Death Triumph" into the veins, and you will burn to ashes. Black / thrash / death, which will burn the sight into your skin!

tracklist:
1. Unhallowed Death Triumph
2. Carnage Into Dimensional Oblivion
3. Putrid Gloria
4. Endless Grave Fractals

band:
Warslaughter
Terror
Perversion Trauma

https://gravfraktal.bandcamp.com/releases

https://ironbonehead.de/

pátek 25. prosince 2020

Recenze/review - FUNERAL VOMIT - Necrophoric Infestation (2020)



FUNERAL VOMIT - Necrophoric Infestation
EP 2020, vlastní vydání

for english please scroll down

Chtěl jsem nebohé tělo vyzvednout z hlubokého hrobu, ale rozteklo se mi v rukou. Připadalo mi, že je upletené z černých provazů. Jenom zkažená krev, nic jiného. Spálení tak vypadají. Prošel si ohněm, neskutečnou bolestí. Jenže tě to neočistilo, jak se s oblibou říká. Místo toho ti odpadalo maso od kostí. Prokletý, říkali ti, když viděli tvoji zohavenou tvář. Lidí jsou ze své podstaty zlí. Stejně jako death metal. Nebo by tomu alespoň tak mělo být.

Demonahrávka kolumbijských FUNERAL VOMIT vás ihned zaujme svojí nechutností. Morbidní nápady se zde potkávají s hodně špinavým zvukem. Staré postupy, jak vytažené z hromadného hrobu. Máš chuť na připálené maso? Dnes asi moc ne, co?

 

Tělo bylo exhumováno za zvuků "Necrophoric Infestation", demonahrávky, která je slyšitelně ovlivněna smečkami jako AUTOPSY, MORTICIAN, CARNAGE, CREMATORY, CARCASS, INCANTATION. Deska není rozhodně určena pro dnešní většinovou posluchačskou obec, vše je tak undergroundové, že i silní jedinci budou nevěřícně kroutit hlavou. Jenže pak poprvé uvidí spáleniny třetího stupně a budou se kát. Té bolesti, uvěřitelnosti, tlaku a spalujícího ohně je zde opravdu velmi moc. Nasávám neskutečný smrad, který uměly opravdu jen staré kapely. FUNERAL VOMIT se jim mohou s klidem rovnat. Samozřejmě, berte mé příměry s nadhledem, ale nutno také dodat, že podobné demosnímky jsou pro mě mnohdy příjemným osvěžením. Peklo totiž, jak známo, stále hoří a přijímá nové členy. Kolumbijci jsou na dobré cestě, do toho nejhlubšího podzemí. Smrt je pro ně stejně přirozená jako temnota. Mezi prsty mi protéká černý prach. Kdo jsi byl a jak si zemřel? Nevím, ale poslouchám dál. Tohle demo se opravdu povedlo. Doporučuji!


sumarizace:

Vzpomínáte ještě na devadesátá léta, kdy světu vládly kapely jako AUTOPSY, MORTICIAN, CARNAGE, CREMATORY, CARCASS, INCANTATION a podobné? Také jste vyměňovali s kamarády kazety? Čekali dlouhé hodiny před obchodem, než otevřou a vy si budete moci koupit novou desku? Také jste nosili džínovou vestu posetou nášivkami? Také jste nekonečně dlouho diskutovali o novinkách? Tak přesně z té doby pochází i hudba FUNERAL VOMIT. Je stejně mrtvolně zkažená, opatřená skvělým morbidním zvukem, obalem, podobně pálí, žhne, drásá. Jedná se přesně o ten undergroundový death metal, který stále, i po tolika letech, hltám plnými doušky. Mám pocit, že kolem mě chodí dáma s kosou a čeká na vhodný okamžik, až do mě zasekne ostrou čepel. Skladby jsou opravdu velmi dobře napsané, mají v sobě drive, sílu, takový ten těžko popsatelný feeling, který odděluje dobré kapely od špatných. Přiznávám bez mučení, tahle demonahrávka mě opravdu baví poslouchat! Old school death metal s temně mokvajícím otiskem!





Asphyx says:

Do you remember the 1990s when bands like AUTOPSY, MORTICIAN, CARNAGE, CREMATORY, CARCASS, INCANTATION ruled the world? Did you also exchange tapes with your friends? Waiting long hours front of the store before they open and you can buy a new record? Did you also wear a denim vest with patches? Have you also been discussing infinitely long about nevelties? The music of FUNERAL VOMIT comes from exactly that time. It is just as deadly rotten, equipped with great morbid sound, and great cover, that album burning, glowing, scaring. It is precisely the underground death metal, which even after so many years, I swallow by full gulps. I feel like a lady with a scythe is walking around me and waiting for the right moment to get a sharp blade stuck in me. The songs are really very well written, they have drive, strength, such a hard-to-describe feeling that separates good bands from bad ones. I confess without torture, I really love to listening this demo! Old school death metal with a dark puffing print! 

https://funeralvomit.bandcamp.com/releases
https://www.facebook.com/funeral.vomit
https://www.youtube.com/channel/UC-uD5hH7we_KI26yMrWJD9Q

čtvrtek 24. prosince 2020

Recenze/review - FUNUS - Demo 2020 (2020)


FUNUS - Demo 2020
cassette 2020, Roxor Records

for english please scroll down

Venku byla již zima a já musím ven. Ve schránce najdu kazetu slovenských FUNUS. Vrátím se domů a ještě oblečený ji strčím do přehrávače. Hlavou mi projede bolest a připadám si jako po zásahu bleskem. Píše se snad rok 1990? Vrátím se (a stává se mi to od té doby pokaždé) po časové ose zpět. Pokaždé, když mi přijde dnešní svět zkažený a nerozumím mu, beru do rukou kazetu s nápisem "Demo 2020".  Prašivé ozvěny ze záhrobí ožívají.

Stejně je to zvláštní, jak na mě muzika někdy působí. Kapel jako jsou FUNUS běhá po světě stovky, ale jen některé si oblíbím. Musí mít v sobě odhodlání, přesvědčivost, touhu ničit i kus srdce. Myslím si, že se to nedá moc naučit, musíte to mít dané, jako dar od Boha (nebo spíš od Satana?).


Demonahrávka má velmi dobrý zvuk. Na to, že se jedná o první počin kapely, je vůbec všechno na profesionální úrovni (obal, celkové provedení). Samozřejmě v rámci možností, ale i tak se dle mého jedná o velmi slušný materiál pro všechny, kteří mají rádi starý prašivý metal. Inspirací se pro slovenské maniaky staly finské, švédské, ale i americké skupiny devadesátých let minulého století. FUNUS sice asi nic neřeknou posluchačům z jiných oborů, ale to není ani účelem. "Demo 2020" je ochutnávkou, kusem zkaženého masa, servírovaného na víku od rakve. Najednou je mi sedmnáct, sedím s kamarádem před reproduktory a živě diskutujeme nad další kazetou. Na boku má nápis Roxor Records a je pro mě znamením, vzpomínkou na časy, kdy byl metalový svět ještě ryzí a opravdový. Mám rád upřímné kapely, líbí se mi, když se s tím nepářou a když dokáží vystihnout atmosféru dávno opuštěných katakomb. Přiznám se, že jsem nečekal vlastně vůbec nic a dostal jsem mnoho. Pořádnou porci devastujícího death metalu, u kterého praskají kosti, obracejí se kříže směrem dolů a svěcená voda vře. Pevně věřím, že budou FUNUS pokračovat. Smrt v této podobě si nechám totiž vždycky líbit. Venku byla již zima a já musím ven. Ve schránce najdu kazetu slovenských FUNUS. Vrátím se domů a ještě oblečený ji strčím do přehrávače. Následuje jenom temná a chladná smrt! Velmi dobře!


Asphyx says:

It was already cold outside and I had to go out. I found a cassette of Slovak FUNUS in the mailbox. I'll go home and put it into the player while still dressed. Pain passes through my head and I feel like after a lightning strike. Is the year 1990? I go back (and it happens to me every time since) on the timeline. Every time, when today's world seems to me corrupt and I don't understand it, I take a tape with the words "Demo 2020" to my hands. Dusty echoes from the grave come to life. 

It's still weird how music sometimes affects me. There are hundreds of bands like FUNUS around the world, but I only like some of them. It must have determination, persuasion, a desire to destroy even a piece of the heart. I don't think it can be learned much, you have to „blessed“ from God (or rather from Satan?).


The demo has a very good sound. This is the band's first act and everything is on professional level (cover, overall design). Of course, as far as possible, but even so, in my opinion, it is a very decent material for everyone who likes old dusty metal. Finnish, Swedish, but also American groups of the 1990s became the inspiration for Slovak maniacs. FUNUS may not say anything to listeners from other genres, but that is not the purpose either. "Demo 2020" is a tasting, a piece of spoiled meat served on the lid of the coffin. Suddenly I'm seventeen, sitting with a friend in front of the speakers and discussing another tape. It has the inscription Roxor Records on its side and it is a sign for me, a memory of the times when the metal world was still pure and real. I like honest bands, I like when they can capture the atmosphere of long-abandoned catacombs. I admit that I didn't really expect anything at all and I got a lot. A good portion of devastating death metal, in which the bones crack, the crosses turn downwards and the holy water boils. I firmly believe that FUNUS will continue. I always like death in this form. It was already cold outside and I had to go out. I found a cassette of Slovak FUNUS in the mailbox. I'll go home and put it to the player while still dressed. Only dark and cold death follows! Very good!


tracklist
1.Intro
2.Príchod zla
3.Bratovrah
4.Funus
5.Ohňom a mečom

band:
Roxor – vocals
Magnus – guitars
Garlandus – guitars
Petra – bass
Šuhaj – drums

https://funus.bandcamp.com/album/demo-2020
roxor@pobox.sk

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine