DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 15. března 2021

A few questions - interview with death metal band from Poland - CHAINSWORD.


A few questions - interview with death metal band from Poland - CHAINSWORD.

Answered Herr Brummbar and Wütender Ente, thank you!

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Herr Brummbar: Chainsword was forged back in 2016 by Herr Feldgrau. Not much later Wutender Ente and I joined. We had some line-up changes on the way, but since 2019 it’s been stable and we managed to record „Blightmarch“.
Wütender Ente: Herr Feldgrau asked me if I wanted to join his sunday Bolt Thrower worship choir. How could I refuse? Since then our style evolved a lot, but you can still hear how it all started. I would describe our style as death metal soundtrack to a war. Works well with games too.


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

Herr Brummbar: Due to the pandemic, we had to take some precautions. Especially with the guitars, most of it was done by the guys separately, only with some online reviews by the band. The drums were recorded in Nebula Studio, the rest in Primate 666 Studio and the mix and mastering was done by the one and only Haldor Gruenberg from Satanic Audio.

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

Herr Brummbar: Right now we only have digital and CD releases, but the little birds are already chirping about a vinyl, sooo.... time will tell.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

Herr Brummbar: Most of them were done by me, but there are no restraints on the other guys who want to contribute. „Dead Hand Call“ is like 100% Wutender Entes song, including the music, the title track is Herr Feldgraus. We deal with war in general. I’m more into WWI and II, but we have some WH40K buffs on board, so that also reflects on the record.

Wütender Ente: Herr Brummbar did most of the work. During breaks in rehearsals we talk a lot about history and games, so after making a new song we usually sit down, exchange some war stories we read this week and suddenly H.B has new lyrics done in no time.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

Herr Brummbar: The logo is a piece of art by the Lord Ov Logos Christophe Szpajdel. The main artwork was done by our good friend Wilson German Arietta and it is magnificent. And social media? It’s not our bread and butter, but now, after a year long lockdown, it’s the only way to reach anyone. It hurts, but has to be done.

Wütender Ente: Artwork and logo were made not long after first songs and reflect the course we set for ourselves nicely. As for social media: I hate it but they are useful and need to be maintained. It’s not like we can drive a tank into someone’s house and force them to listen to our music. Unfortunately.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

Herr Brummbar: Gods Ov War is not huge, but takes great pride in the bands they release, which, in consequence, means that they do A LOT and take plenty of care about the bands in their roster. We’re really satisfied and thankful for the amount of work GOW has done for us.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Herr Brummbar: That’s a question you’d have to ask all the guys separately. At this point I cannot say what band or artist is my main inspiration, there’s too many to spell’em out here. I do however listen to loads of stuff quite distant style-wise from what we play with Chainsword.

Wütender Ente: My Dying Bride, Bolt Thrower, Black Sabbath, Mourning Beloveth - those were my early inspirations, but anything from death metal or doom metal goes. Then also some progressive stuff (Opeth, Rush, Arcturus, lately Yes) or classics (Led Zeppelin, Slayer, but also random old stuff). If a band does it all it’s even better.


Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

Herr Brummbar: By the time GOWP said they’re interested in releasing us, we’ve not considered any other label. This one’s just perfectly suited for us and the effects are amazing.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

Herr Brummbar: we had a few great ones, but not many. As soon as we managed to stabilize our line-up and got to serious work on the material for the album, the fucking pandemic blew up and live shows got cancelled altogether. I don’t really think we’ve reached our peak live performance level yet, so the best ones are still to come. In the meantime, we practice, write new stuff and want to be ready to destroy any stage, once the music business comes back to life.

Wütender Ente: “The last one was best.” - normally I would say. But now we had to play online, with no crowd. It’s not the same, so let’s hope we can spread the sound of war to some live audience this year.


What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Herr Brummbar: We want to write good tunes, do a worthy follow-up to „Blightmarch“ and, finally, play live. As for the rest – high hopes the future will reward our hard work.

Wütender Ente: Write more and better stuff.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Herr Brummbar: You can find us on Bandcamp, Facebook, Instagram... we’re everywhere! The contact info can be found there, or you can just DM us directly.

Thanx for the interview.

Herr Brummbar: Thank you!
Wütender Ente: こちらこそ

 


------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

instagram:

facebook:

twitter:

neděle 14. března 2021

Recenze/review - SCAFFOLD - Codex Gigas (2021)


SCAFFOLD - Codex Gigas
CD 2021, Satanath Records

for english please scroll down 

Věřím tomu. Dvě strany jedné mince. Dobro a negace. Pozoruji to již dlouho. Světem se pomalu šíří zlo. Jakoby někdo chodil mezi lidmi a přednášel z Ďáblovy bible. Obrácené modlitby, spousta z nás lační po krvi. Kati by mohli vyprávět. Nekonečný souboj, který nelze vyhrát. Obracíš stránky ve starodávné knize. Slyšíš šepot démonů. Rozdávají příkazy. Jdi a zabij, poruš všechny přikázání, desatero je jenom kusem papíru. Zmítáš se v pochybnostech. Mozek se vaří ve vlastní šťávě. Nakonec vyhraje temnota. Jako vždycky.

Podle dostupných informací byla Ďáblova bible sepsána ve 13. století. V české Chrudimi. Autor byl dle pověsti za toto dílo zazděn zaživa. Je tu ale srbská legendární death metalová kapela SCAFFOLD, která po mnoha letech oživila jeho myšlenky a probudila pradávné zlo. Pomocí pravého, ryzího, sírou nasáklého smrtícího kovu.


SCAFFOLD se vrátili zpět a jsou věrni tomu, co umí nejlépe. Death metalu a thrashi starého střihu. Při poslechu jejich novinky si rádi a s chutí zavzpomínáte na dobu, kdy světu vládly kapely typu PESTILENCE, MASTER, OBITUARY, MORBID ANGEL, MERCYLLES, MASSACRE, POSSESSED, VITAL REMAINS a spousta dalších smeček, které ctí staré pořádky. "Codex Gigas" je jako návštěva opuštěného kláštera, kde je hluboko pod zemí pohřben padlý mnich. Také cítíte z hudby prašivinu? Zažloutlé spisy, ze kterých by se nemělo číst nahlas. Parádní plesnivý zvuk, chorobný vokál, ale hlavně riffy a melodie, které vás pohřbí zaživa. Pro mě, jako pro starého fanouška pohřbů do země a pravého death metalu, je hrozně příjemné se vrátit spolu s kapelou do devadesátých let minulého století. Osvěžit si vzpomínky a užívat si chladné procházky podsvětím. SCAFFOLD nahráli syrovou a syrovou desku, která má drive a velkou sílu. Cituje se na ní ze starých death metalových rukopisů a je tak prováděno s velkým citem pro věc. Srbové si mě ihned omotali kolem prstu, uvrhli do temnoty a navěky prokleli. Jsem tomu moc rád. Tohle je totiž ryzí, nefalšovaný smrtící kov z kvalitního železa. Poklekněte a skloňte hlavu, Satan přichází! 


Asphyx says:

I believe it. Two sides of one coin. Good and negation. I've been watching it for a long time. Evil is slowly spreading around the world. It was as if someone was walking among the people and lecturing from the Devil's Bible. Inverted prayers, many of us are hungry for blood. Executioners could tell. An endless duel that can't be won. You are turning the pages in an ancient book. You hear the whispers of demons. They give orders. Go and kill, break all commandments, “ten rules” is just a piece of paper. You are in doubt. The brain boils in its own juice. In the end, the darkness wins. As always.

According to the available information, the Devil's Bible was written in the 13th century. In Czech town Chrudim. According to the legend, the author was walled up alive for this work. But there is the Serbian legendary death metal band SCAFFOLD, which after many years revived his thoughts and awakened ancient evil. With real, pure, sulphur-soaked death metal.


SCAFFOLD have returned and are loyal to what they do the best. To death metal and thrash metal in old style. While listening to their new album, you are happy of remembering the time when the world was ruled by bands such as PESTILENCE, MASTER, OBITUARY, MORBID ANGEL, MERCYLLES, MASSACRE, POSSESSED, VITAL REMAINS and many other bands that respect the old order. "Codex Gigas" is like a visit to an abandoned monastery, where a fallen monk is buried deep underground. Do you also smell dusty from music? Yellowed writings that should not be read aloud. Great mouldy sound, sick vocals, but mainly riffs and melodies that will bury you alive. For me, as an old fan of funerals and real death metal, it's very nice to go back with the band to the nineties of the last century. Refresh your memories and enjoy cool walks through the underworld. SCAFFOLD recorded a raw record, which has a drive and great power. It is quoted on it from old death metal manuscripts and is thus performed with great feelings. The Serbs immediately engulfed me, threw me into the darkness, and cursed forever. I'm very happy about that. This is pure, unadulterated death metal made of quality iron. Kneel and bow your head, Satan is coming!


tracklist:
1. The Butcher of Rostov
2. 1763 (Consecrated Ground)
3. Five Circles in Barbed Wire
4. In These Dreams
5. At the Dawn of a Judgement Day
6. Variola Vera
7. Psychopathic Mind (Bloodbath cover)
8. Rotting in the Rain

band:
Ivica Dujić (zpěv, kytara)
Antonio Ismailović (kytara)
Milan Dobrosavljević (basa)
Aleksandar Musicki (bicí)


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý devadesátý - Doomařina, hrobařina


Příběh dvoustý devadesátý - Doomařina, hrobařina

Je mlha a chladno. Jsme ještě opilí, ale pomalu střízlivíme. Nevím, koho zase napadla takováhle hloupost, ale jdeme všichni. Celá parta. Holky, co se choulí v džínových vestách a my kluci, s rozhalenými křiváky, protože my jsme děsný tvrďáci. Včera jsme potkali U Hymrů divnýho chlápka. Dali se do řeči a on nás teď vede na hřbitov. Je na něm hrobníkem a taky miluje doom metal. Odblinknu si cestou do křoví a teprve teď mě secvakne, proč jsme tak dobře pokecali. Mrtvolky a jeho triko Candlemass. Viděl jsem jej na někom snad poprvé. Moje oblíbená kapela. Už spoustu let. Uměl mluvit, krásně a byl zachmuřený, což mu dodávalo na zajímavosti. No a my byli mladí zvědaví metalisti, kteří zase nechtěli o všem jen kecat, ale také zažít na vlastní kůži.

Hrobníka asi nemůžete dělat, pokud jste normální a nebo nechlastáte. On splňoval obě tyhle představy. Asi jak se setkával často se smrtí, tak mluvil pomalu, měl kostnatou postavu a vrásčitou tvář. Kdysi někde studoval, to už si nepamatuji přesně. Pak něco provedl, to si taky nepamatuju a tak strávil spoustu času po kotelnách, jako zřízenec v nemocnici, až nakonec (jak říkal) nalezl klid na hřbitově. Záhady přitahují snad každého a my mu zkrátka věřili. Tedy včera večer, hezky v teple, kdy vypadaly romantické metalové představy o lebkách, zombících a hlubokých hrobech, jako dost dobrý nápad. Teď už nemluvil nikdo. Rezavá vrátka vrzla jako v hororu a mě se udělalo blbě. Já vůl stál na hřbitově, kde byla pochovaná Kačenka. Kouknu doleva na Janu a ona pochopí. Musím se sednout. Tohle už není žádná prdel.

Už ani pořádně nevím, co jsme to včera všechno domluvili a nějak se mi o tom nechce přemýšlet. Mistr hrobnický je ale asi zvyklý. Jeho pohyby jsou ještě pomalejší než dřív. Vrásky se mu prohloubí a najednou mluví o stínech. Má hluboký (to tak nějak u podobných lidí očekáváte) hlas, který se pro nás stane za chvilku podmanivý a nebál bych se napsat i uhrančivý. Provází nás hřbitovem. Ke každému hrobu má nějaký příběh. Spoustu lidí zde pohřbíval sám a u těch starých přejmul příběhy po svém předchůdci. Hej kluci, pojďte mi pomoc, dost bylo keců, musíme taky makat. A tak najednou s Vencou a Tomášem házíme hlínu. Pro stařičkého pána, který leží vedle v márnici. Dostanu se do divného stavu, který člověku přináší těžká fyzická práce spojená s představami. Vidím červí kolonie, odkrývám další vrstvu a poslouchám, jak je čím dál tím méně pohřbů do země.

Podle teorie našeho předchůdce se při kremaci spálí i duše. Asi je to blbost, ale zrovna teď tomu věřím. "Normálně teď k ránu chodí na chvilku pokecat Maruška": pronese z hluboké díry náš nový kolega. Nejdřív si myslíme, že chce být zajímavý nebo že mu po těch letech s mrtvými už všechno leze na mozek. Přidejte si mocný včerejší večer s rumem a čertem a musím se usmívat. Chce nás vystrašit, to je jasný. Na holkách ale vidím jen bledost a strach. Pradávný strach ze smrti, který máme všichni v sobě. Přinese nám z kůlny pivo. "Většinou tady spím, je tu klid": cvrkne zátky do hrobu. Podívám se na něj a on se zakření. Dědkovi to vadit určitě vadit nebude, zatím si nikdo nikdy nestěžoval. Pustí nám Paradise Lost. Koukne na mě, včera jsme o nich dlouze hovořili. Já to měl s doom metalem vždycky takový divný. Hodně jsem si vybíral a poslouchal ho vlastně jen ve chvílích, kdy jsem potřeboval klid.

Tady byl ale klid pořád. Jen prý při cikánských svatbách bývalo živo. "Tak to ona se staví Maruška asi až zítra": řekne mezi skladbami. Opatrně se zeptám, kdo že to je ta Maruška? Nejdřív mlčí a pak se mu zalesknou oči. Vypráví nám dlouhý příběh o nešťastný lásce. O něm a dívce Marii, o tom, jak jim nebylo přáno, jak jej zmlátili policajti, které na něj poslal její otec velkej komouš. Podobné zážitky máme se Sabathem, ale tentokrát je to díky atmosféře hřbitova jiné. Vezme nás za ruku a jdeme do rohu hřbitova. Tam je zlatem vyvedený nápis Marie Nová (1925 - 1945). Koukneme s Vencou na sebe. Tady nás někdo pěkně vodí za nos. Asi už je pán pěkně vychlastanej, ale potom zjistíme, že on tomu opravdu věří. Prý si sedne vždycky na lavičku, když k ránu obchází hřbitov. Usmívá se a povídají si. Co na tom, že čas ani letopočet nesedí. Přemýšlím o všem a i když je to celé hrozně divné, tak nějak chápu, o čem mluví.

Vždyť to není tak dlouho, co jsem si chodil kousek vedle povídat s Kačenkou. Paradise Lost postupně doburácejí, dobědují a na mě padne splín. Kopání hrobů je sice v každé druhé skladbě, co poslouchám, ale najednou toho mám plné zuby. Chytnu Markétu za ruku a jdeme pryč. Za mnou se ozve: "Před smrtí ani před svým stínem nikdy neutečeš". Připadám si, jakoby mi někdo řízl nožem rovnou do mozku. Celý se rozklepu. Už včera jsem měl pocit, že mi hrobník vidí do hlavy. Divný pocit mě neopustí ani doma. Jdeme si lehnout. Vždycky na chvilku usnu a pak se probudím celý zpocený. Nakonec mám jeden ošklivý sen, který se mi pořád vrací. Raději vstanu, ještě chvilku věřím démonům a na cigáru se je pokouším rozehnat kouřem. Když konečně odejdou, někdo dole zazvoní. Stojí tam Kristýnka, celý uslzená. Padne mi do náruče. Brit zemřel.

Náš společný pes. Hafan, co ji dělal společníka, když seděla dlouhé hodiny na vozíku. Když plakala bolestí. Mezi vzlykáním se mi pořád dokola omlouvá. Šli ráno do parku a on uviděl veverku. Brit měl veverky moc rád. Občas nějakou dokonce ulovil. Hrdě ji přinesl a tvářil se děsně hrdě a zároveň nevinně. Teď už nikoho nikdy lovit nebude. Vběhl pod auto a museli ho před chvílí utratit. Probudíme Markétu. Sedíme v kuchyni a pořád dokola se objímáme. Já vím, bylo to "jen" zvíře, ale tohle nikomu, kdo nikdy psa neměl, nevysvětlíte. Byl to kamarád se spoustou vrtochů. Nalezenec, který si u svého původního pána užil své. Utrápený se s námi pomalu začal smát. Psi se totiž fakt smějí. A umí to lépe, než někteří lidé. Oni totiž nedokáží nic předstírat. Jsou to duše čistý, boží stvoření. 

Tenkrát ještě nikde psí hřbitovy nebyly. Na veterině nám předají těžký pytel. Musím to udělat. Kristýnce i Britovi to dlužím. Najednou jsem já hrobníkem. Skládací vojenská lopatka, co mám někde ve sklepě jde s námi. Já, moje bývalá, moje současná a mrtvý Brit. Budu mít tyhle dny navěky spojené s doom metalem. Protože, když daleko v lesích za městem vykopu na Chlumu díru do země, tak se potom pomodlím. Jo, fakt, za jeho duši. Já bezvěrec, co víru už dávno ztratil. Bylo to totiž krásný boží stvoření a dalo nám spoustu obyčejný lásky, kterou každej potřebujeme. A kdo říká že ne, ten je jen mrtvej jedinec bez citu. Ujistím se ještě, že se Kristýnce daří dobře, že je na ní její nový mládenec milý a hodný a rozejdeme se. Když se vrátíme domů, mám zimnici a v kuchyni se konečně sesypu. Vůbec si neuvědomuji, jaká je Markéta citlivá, jak naslouchá. Pustím si oblíbené Candlemass, které si dávám v podobných chvílích vždycky a koukám do stropu. 

Přemýšlím o smrti a nejednou tomu vychlastanýmu hrobníkovi všechno věřím. Nevím vlastně proč, můj mozek rozumově jeho vyprávění o Marii odmítá. Je to hloupost, ale vím, o čem mluvil. Jsem mladej kluk, kterej se teprve učí se smrtí žít. Setkal jsem se s ní za poslední roky příliš často. Přidám hlasitost a zasním se. Jsme s Britem a Kristýnkou na jarní voňavé louce. Má bývalá se usmívá. Zrovna ji nic nebolí. Hafan se vždycky rozběhne a skočí na ní. Jednou ji dokonce porazí i vozíkem. Všichni se smějí. Candlemass pomalu dohrají a já musím políbit Markétu. Obejme mě. Jdeme se projít ven. Je už zase tma. Jakmile zahlédnu nějakého psa, co učuchává rohy, myslím si, že je to Brit. Třeba je, kdo ví?

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 13. března 2021

Recenze/review - PORTAL OF PAZUZU - Portal of Pazuzu (2021)


PORTAL OF PAZUZU - Portal of Pazuzu
CD 2021, vlastní vydání

for english please scroll down

Moc lidí už pohřeb do země nechce. Většina přinese jen popel a žádá jeho uložení do hrobu. Tohle byl ale jiný případ. Divný pán, který byl za svého života doslova opředen záhadami. Říkalo se o něm, že ovládal temné síly. Prokletý, zavržený, žil v ústraní. Teď tu leží, s bílým tělem a já mám pocit, že vůbec nezemřel. Rozmlouvá se mnou, šeptá zlé modlitby. Nechce ještě pohřbít, chce zůstat a pomstít se za všechna příkoří, která mu byla způsobena. Je brzy ráno a nad hřbitovem se vznáší mlha. Jsem jeho první obětí.

Kapela PORTAL OF PAZUZU mi také přijde jako temný přízrak, jako monstrum, bestie, která dlouho odpočívala ve stínu, aby se právě probudila, vyvrhla mezi nás novou desku a všechny nás proklela. Death metal v této podobě je zlý, ošklivý, záhadný a zanechá vám po těle krvavé šrámy. 


Američané ctí staré death metalové pořádky. Jejich hudba je poctou dávno opuštěným katakombám. Mohutný, masivní zvuk, ostré riffy, surový vokál, tohle všechno dohromady dělá skvělý a velmi chutný pokrm pro všechny fanoušky reálné smrti. Co na tom, že je podáváno plesnivé maso věřících? Hroby jsou exhumovány podobným stylem, jako to uměly a umí třeba takoví MORBID ANGEL, SUFFOCATION, DEEDS OF FLESH, MONSTROSITY, BRUTALITY. Kapela složila mocné skladby, které vás přikovají na zeď, proříznou vám hrdlo. Z márnice se ozývá nářek. Bestie se opravdu probudila. Jedná se o prvotinu, v těchto případech bývám shovívavý, dokážu odpustit nepřesnosti, nedokonalosti, ale tentokrát nemusím. Album je totiž v podstatě dokonalé po všech stránkách. Grafika zaujme, o divokém a zběsilém zvuku jsem již mluvil. "Portal of Pazuzu" mě nenudí ani chvilku, neskutečně si jej užívám. Je pro mě ozvěnou ze záhrobí, pradávným rituálem smrti, kultem, který budu rád a s chutí uctívat. Pravý, nefalšovaný pohřeb do zmrzlé země. Hrob je připraven, stačí jen přidat hlasitost a nechat se proklít. Po PORTAL OF PAZUZU zůstává krvavá stopa a spálená země! Absolutně devastující nahrávka, která vám ukáže smrt v její nejhnusnější podobě! Skvěle!


Asphyx says:

Many people no longer want to be buried. They only bring ashes and ask to be placed somewhere. But this was a different case. A strange gentleman who was literally shrouded in mystery during his lifetime. People said he have controlled the dark forces. Cursed, condemned, he lived in seclusion. He's lying here now, with a white body, and I feel like he's not dead at all. He talks to me, whispers evil prayers. He does not want to be buried yet, he wants to stay and take revenge for all the hardships that have been inflicted on him. It is early in the morning and fog is hovering over the cemetery. I am his first victim.

The band PORTAL OF PAZUZU also comes to me like a dark ghost, like a monster, a beast that rested in the shadows for a long time to just wake up, threw a new record between us and curse us all. Death metal in this form is evil, ugly, mysterious and will leave you with bloody scars on your body.

Americans respect the old death metal rules. Their music is a tribute to the long-abandoned catacombs. Powerful, massive sound, sharp riffs, raw vocals, all this together makes a great and very tasty dish for all fans of real death. What about the mouldy meat of believers being served? The graves are exhumed in a similar style as MORBID ANGEL, SUFFOCATION, DEEDS OF FLESH, MONSTROSITY, BRUTALITY. The band composed powerful songs that nail you to the wall, they will cut your throat. There is a lamentation from the morgue. The beast really woke up. It is the first album, in these cases I am usually forgiving, I can forgive inaccuracies, imperfections, but this time I do not have to. The album is basically perfect in all respects. The graphics are interesting, I have already talked about the wild and frantic sound. "Portal of Pazuzu" doesn't bore me for a moment, I really enjoy it. For me, it is an echo from the grave, an ancient death ritual, a cult that I will love and worship. A real, unadulterated burial in frozen land. The grave is ready, just turn up the volume and be cursed. After the PORTAL OF PAZUZU, there is a bloody trail and scorched earth! An absolutely devastating recording that will show you death in its most disgusting form! Great!


Tracklist:
01. Call To Prayer
02. Eternal Insight
03. Invoke Our Majesty (The Hideous One)
04. Blasphemous Communion
05. Haunted By Tormented Entanglement
06. Pazunia
07. The Realm Of Gehenna
08. Lamashtu
09. Rechant (Demon Speak)
10. Winds Of Famine

band:
Don Benson- Guitar
Adam Karl- Drums
Hiran Deraniyagala (Battlecross)- Guitar
Mike Saraceno- Bass
Tony Ferro- Vocals

Rozhovor - TERRORDOME - Thrash metal je životní styl a brutální vyjádření pro lidi s přebytkem energie.

Rozhovor s polskými thrash metalovými maniaky - TERRORDOME.

Odpovídal Uappa, děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Recenze/review - TERRORDOME - Straight Outta Smogtown (2021):

Ave TERRORDOME! Zdravím do Polska, doufám, že se máte dobře! Já ano, protože jsem se právě vrátil z práce, kde jsem celý den poslouchal vaší novou desku "Straight Outta Smogtown". Pracuji na počítači a sluchátka jsem měl pořád na sobě. Doslova mě fascinuje energie, kterou z desky cítím. Recept na to, kde se ve vás bere, mi asi neprozradíš, ale určitě mi rád popíšeš, jak novinka vznikala? Změnil se nějak způsob, jakým TERRORDOME skládají oproti minulým albům?

Ahoj Jakube a všichni čtenáři Deadly Stormu! Jsme rádi, že se ti naše nové album tak líbilo! Je opravdu skvělé slyšet, že roky naší práce na nové hudbě jsou oceněny. Energie nevzniká z vakua, osvěžili jsme tým (máme nového bubeníka - Roba Sixkillera a nového basáka - Virious), změnili jsme způsob hraní, hodně jsme cvičili a investovali jsme do nového vybavení a nových možností. Zrodili jsme se jako nová kapela se spoustou plánů a spoustou nové energie, která má přilákat davy. Proces psaní hudby se zlepšil, protože jsme se zaměřili na detaily, abychom byli spokojeni s každým tónem v každé skladbě, ale neztratili jsme ducha, který měl Terrordome od začátku!


Osobně se mi na "Straight Outta Smogtown" líbí nejvíc jedna věc a tou jsou melodie. Jasné, zřetelné, sázíte na zajímavé riffy, skladby postupně gradují, mají drive a sílu. Podle mě to jsou věci, které dělají z dobré hudby tu vynikající. Zajímalo by mě, jak poznáte, že už je song hotový? Kdo má poslední slovo? A jak vnímáte potom jejich živou prezentaci? Musí mezi vámi navzájem a potom i mezi fanoušky fungovat chemie? Máte i nápady, které pak škrtáte?

Proces psaní každé skladby se liší. Nejprve v podstatě tvoříme riffy a ty musí být chytlavé. Já a Paua (kytarista) při psaní riffů vyhodíme něco kolem 70-80% hudby, kterou vytvoříme. Pokud se nehodí, pokud nejsou chytlavé, pak je nepotřebujeme. Vyžaduje to čas, ale musíme být stoprocentně spokojeni a musíme to cítit, jinak to na album nemůžeme dát. Samozřejmě existují chvíle, kdy píšeme celé skladby a je to jako zázrak - vše perfektní, přesně jak chceme. A ponecháme to – třeba jako v případě sklady „Steel on the Road“, která se objevuje na novém albu. Těžko říct, kdo má poslední slovo - když je skladba hotová, hrajeme ji na zkoušce asi třicetkrát a pokud to sedí a máme pocit, že jak délka, tak všechny melodie jsou v pořádku, pak jsme plně spokojení a můžeme přemýšlet o nahrávání. Prostě to cítíme, dělá nás to super šťastnými a nemůžeme se dočkat, až to nahrajeme.


Znám hodně kapel, které mají texty ke skladbám vlastně jen kvůli tomu, aby něco zpívaly. Na TERRORDOME se mi hrozně vždycky líbilo, že mají nějakou myšlenku, smysl, názor. Jakým způsobem vznikají? Kdy přijde inspirace a jak je napasujete na hudbu? Osobně si myslím, že psát texty je šíleně těžká disciplína a konkrétně na novince "Straight Outta Smogtown jsou skvělé. Často si říkám, ano, to je přesně ono, takhle se cítím i já.

Samozřejmě, na všem záleží. Píšu si své nápady, i když nemám napsanou hudbu. Někdy to přijde, když mám celou skladbu a téma, které pohltí mou mysl a prostě se chci vyjádřit tímto způsobem. Texty skladby „Straight Outta Smogtown“ jsou pro mě speciální - strávil jsem na nich spoustu času, mají několik vrstev, skrytých významů a lze je interpretovat mnoha způsoby. Některé z nich jsou samozřejmě také jednoduché a přímočaré. Toto album mi dalo možnost se plně vyjádřit a já jsem k tomu přistupoval jako k jisté „rehabilitaci“ po spoustě prožitejch sraček z předchozích let. Naprosto mě to naplnilo a jsem připraven na své memento.


Nemám ještě v ruce originální CD a zajímalo by mě, kdo vám maloval obal? Byl to stejný umělec jako minule? Oba motivy mi připadají, jakoby navazovali na sebe. Jak jste se dali dohromady?

Je to náš skvělý přítel - Marcin „Biauy“ Bialkowski, který se stará o obaly. Je pro nás výjimečný a dlouhodobě tvoří obaly pro Terrordome. Máme skvělé spojení a navzájem si rozumíme, takže doufám, že i v příštích letech vytvoří pro Terrordome další nový obal. Studoval s Pauem a byl to Paue, který mu v roce 2011 nabídl vytvořit obal k albu „We’ll Show You Mosh, Bitch!“.

Pořád všem tvrdím a je jasné, že kdysi dávno byl rock a heavy metal a teprve pak až thrash. Bez základů není vývoj. Když ještě zůstaneme v minulosti, jací muzikanti tě vlastně přivedli k muzice? Je někdo, koho obdivuješ dodnes, chtěl se s ním třeba setkat a poděkovat mu za inspiraci?

Upřímně řečeno, pokud jde o inspiraci, jsme naprosto neoriginální. Obdivujeme starou Metallicu, miluji ranný Black Sabbath, ale nejvíce kapel, které prožíváme a ze kterých čerpáme, jsou Exodus, Pantera, Slayer a celá nová Thrash Metalová vlna. Rád držím krok s docela moderními, řekněme „rockovými kapelami“, takže mám seznam tzv. „guilty pleasures“ v různých metalových stylech.


Vždycky beru každou kapelu jako celek. Nejen jejich hudbu, ale i vystupování, to jak se chovají k fanouškům. Na rovinu, skupina může hrát jak bohové, ale pak přijdu na koncert a jsou arogantní a na pár facek, tak u mě končí. Na TERRORDOME se mi vždycky hrozně líbilo, že jste civilní, pohodoví, srdcaři, co do toho jdou po hlavě. Jak vnímáš fanoušky ty? Mě připadá, že si každé vystoupení neskutečně užíváte. Mám pravdu?

Jsme normální týpci, máme svá zaměstnání a pak makáme v kapele, abychom mohli hrát koncerty, nějaké festivaly a setkávat se s lidmi. Rádi cestujeme a vždy se snažíme plně věnovat fanouškům tam, kde jsme zrovna na turné. Chování arogantní hvězdy není v naší kapele vítáno, nicméně všichni musíme mít na paměti, že být v kapele je těžký oříšek a lidé jsou jen lidé - každý má špatný den.


Jak vnímáš současný metal? Máš nějaké oblíbené kapely? Já nevím jak ty, ale poslední dobou mi připadá, že každý hraje čím dál tím rychleji, šíleněji, nesrozumitelněji. Člověk si stoupne pod pódium, chvíli kývá hlavou, jaký to jsou super muzikanti a pak si nic nepamatuje. Potom jde domů a radši si pustí staré dobré Saxon.

Určitě mám spoustu nových věcí, které poslouchám - Exit Smashed, Lich King, Power Trip, Warbringer a tak dále. Také poslouchám spoustu různých nemetalových věcí, protože mě to uklidňuje a háže do pohody. Současný metal má svůj čas, právě v tuto chvíli a jsem si jistý, že pokud je kapela dobře propagovaná, pokud ji milují a jsou pracovití, osloví skupinu fanoušků, kteří je za 20–30 let budou uctívat, stejně jako ty, který se po koncertě vracíš domů, abys si oddychl během poslechu Saxon. Takhle věřím v Terrordome, věřím, že tato každodenní práce nám přinese skvělé výsledky a během let se na nás nezapomene.


TERRORDOME na mě působí jako parta veselých maníků. Co děláte, když zrovna nehrajete? Máte nějaké jiné koníčky? Co hospoda, pivo? Pařby? Polsko mám spojené s vodkou, co vy na to?

Přesně tak, jsme nenároční týpci a všichni milujeme herní konzole a různé druhy zábavy a sportu. Když nehraju na kytaru, nenahrávám nebo nedělám nic, co souvisí s hudbou, sbírám lego a hraji své oblíbené videohry na počítači a různých televizních konzolích. Také jsem velkým fanouškem hororových nebo sci-fi filmů z 80., 90. let a sběratel kazet, vinylů a CD - vím, že je toho hodně, ale tohle mám prostě rád. Vodka? No, kvůli fitku a sportu se snažím zůstat ve formě, takže dávám přednost pití whisky nebo sklence vína, ale opravdu střídmě haha! Díky za dotaz, líbí se mi tento druh otázek!


Blížíme se k závěru a tak bych zkusil jednu více filozofickou otázku. Jak byste definovali styl zvaný thrash metal? Čím pro vás tato hudba je a proč jste si vybrali právě tento styl?

Thrash metal je životní styl a brutální vyjádření pro lidi s přebytkem energie, který vznikl počátkem osmdesátých let, aby vyjádřil skutečné nálady naštvaných, ale přesto kurva pozitivních maniaků! Fáze ADHD, skákání a pobíhání po pódiu a moje oblíbené album od Slayer „Undisputed Attitude“ naprosto definují Terrordome!

Co chystají TERRORDOME v nejbližších měsících?

Videa, spousta nových hudebních videí k našim skladbám z „Straight Outta Smogtown“, která se na Youtube budou objevovat pravidelně během následujících měsíců. Po videích „Possessed by Blyat“ a „I Don’t Care“ jsme také nahráli video k „Desordem e Regresso“ a ke skladbám „The Day They Left They Graves“ a „Conspiracy“. Sledujeme také situaci spojenou se současnou pandemií, takže jakmile to skončí, plánujeme vyrazit na cestu. Bylo by skvělé vrátit se do Japonska nebo Brazílie, ale čas ukáže, jak to dopadne. Pokud pandemie neskončí, zalezeme zpět do naší zkušebny, abychom vytvořili nové album.

  

Děkuji moc za rozhovor. Přeji vám spoustu dalších skvělých nápadů, prodaných desek, vyprodané koncerty a ať se vám daří i v soukromých životech. Uvidíme se na koncertě! TERRORDOME RULES!

Díky moc a přeji všem jen vše dobré - buďte opatrní během této šílené doby a na viděnou na nadcházejících koncertech v České republice a dalších zemích!

Recenze/review - TERRORDOME - Straight Outta Smogtown (2021):


--BAND CONTACT--

--LABEL CONTACT--
SELFMADEGOD RECORDS


------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

instagram:

facebook:

twitter:

Interview - TERRORDOME - Thrash Metal is the style of living and brutal expression for the people with excessive energy.

Interview with thrash metal maniacs from Poland - TERRORDOME.

Answered Uappa, thank you!

Translated Duzl, thank you!

Recenze/review - TERRORDOME - Straight Outta Smogtown (2021):

Ave TERRORDOME! Greetings to Poland! I hope you all are doing well! I feel great, because I just came back from work, where I was listening to your new album "Straight Outta Smogtown" for a whole day. I worked on my computer, and I still had the headphones in my ears. I am literally fascinated by the energy that I feel from the new record. I am sure, you won’t tell me your recipe, where you take so much power, but you could describe how the new album was born? Has somehow TERRORDOME changed the way in writing process compare to previous albums?

Hello Jakub and all Deadly Storm readers! We’re so happy you liked our new album so much! Really great to hear, that years of our work on the new music are appreciated. Well, the energy get no from the vacuum; we have refreshed the squad (we have a new drummer – Rob Sixkiller and a new bassist – Virious), we changed the way of playing, we practiced a lot and we invested in a new gear and new possibilities. We are born anew band with lots of plans and tons of new energy to bring to the crowds. The process of writing music improved, because we focused on the details to be satisfied with every note in every song, but we did not lose the spirit that Terrordome had from the beginning!


Personally, I like the most at the album "Straight Outta Smogtown" one thing - melodies. Clear and distinct, you are betting on interesting riffs, the songs slowly graduate; they have a drive and strength. In my opinion, these things make from the good music the excellent one. I wonder how you know that the song is already done. Who has the last word? And how do you perceive their live presentation after that? Is the chemistry between you and then between you and the fans important? Do you also have the ideas which you throw out (don’t use)?

The process of writing each song differs. First we basically make riffs and they must be catchy as fuck. Me and Paua (the guitarist), when writing riffs, we throw away something like 70-80% of music we create. If they do not fit, if they are not catchy, then we don’t need them. It takes time but we must be 100% satisfied and we have to feel it, otherwise we cannot put it on the album. Of course there are times, where we write a full songs and it is like a miracle – all perfect as we would love to have. And it stays – for example that was with the song „Steel on the Road“ that appers on a new album. Hard to say who has the last word – it is like when song is ready, we play it on rehearsal like 30th time and it fits and we feel that both length and all the melodies are fine, then we are fully satisfied and we can think about recording it. We just feel it, it makes us like super happy and we can’t wait to record it.


I know a lot of bands that have lyrics to songs just to sing something. I always appreciate at TERRORDOME that you have the lyrics with some idea, a sense, an opinion. How do you write the lyrics? When the inspiration come and how do you squeeze it into the music? Personally, I think that writing the lyrics is a madly hard discipline, and especially at the new record "Straight Outta Smogtown" the lyrics are great. I am often saying to myself, yes, that's exactly how I feel it.

Of course all depends. I write my ideas even if I have no music written. Sometimes it comes, when I have the full song and a topic, that holds my mind and I totally want to express myself in this way. The lyrics on „Straight Outta Smogtown“ are special for me – I spent lots of time doing them, they have several layers or hidden meanings and could be interpretated in many ways. Of course some of them are also simple and straightforward. This album gave me full expression and I treated it as some kind of rehab after lots of shitty moments, I had in the previous few years. I am totally fulfiled by this and ready for my momentum.


I don't have an original CD in my hand yet and I wonder who drew the cover for you? Was he the same artist as last time? Both motifs seem to me to follow each other. How did you get together?

This is our great friend – Marcin „Biauy“ Bialkowski, who takes care of the artworks. He is a special person for us and he has been creating artworks for Terrordome for a long time. We have a great connection and we understand each others, so I hope he will create another new cover for Terrordome in next years. He was studying with Paua together and that was Paua, who recommended to talk to him about creating some artworks on „We’ll Show You Mosh, Bitch!“ album back in 2011.

I still say it to everyone, and it is clear that a long time ago the rock and heavy metal was first, and only then thrash metal has come. There is no development without basics. If we stay in the past, which musicians have actually brought you to the music in general? Is anyone who you still admire to these days, would you like to meet him and thank him for your inspiration?

To be honest we are totally non original when it comes to the inspiration. We admire old Metallica, I love early Black Sabbath, but the most bands we feel and we take from are Exodus, Pantera, Slayer and all of new wave of Thrash Metal. I like being always up to date with quite modern, let’s say „rock bands“, so I have some list of guilty pleasures in different styles of metal.


I always take every band as a whole. Not only their music, but their performances, how they behave to the fans. To be honest, the band can play as gods, but when they come to the concert and they are arrogant, they are finished for me. On TERRORDOME I've always liked you have been very civilian, cool, heartguys, who always going straight. How do you feel about your fans? It seems to me that you enjoy every performance. Am I right?

We’re normal guys, having our daily jobs and working afterhours in this band to to play gigs, some festivals and to meet with people. We love to travel and we always do our best to give ourselves to the public where we are on tour. Acting as an arrogant star is not welcomed in our band, however we all have to bear in mind that also being in a band is a hard nut to crack and people are just people – everyone has a bad day.


How do you feel about contemporary metal? Do you have any favorite bands? Seems to me that everyone is playing faster and crazier, more incomprehensible. The man stays under the podium, headbanging his head for a while, worshiping them as a great musicians, and then he does not remember anything. Then goes home and rather play old good Saxon.

Sure I have lots of a new shit I listen to - Exit Smashed, Lich King, Power Trip, Warbringer and so on. I also listen to lots of various non-metal related shit, because it makes me calm and easy going. Well, the contemporary metal has its time at this exact moment, and I am sure if they are well promoted by their label, if they love it and they are hardworking band, they will reach a group of fans that in 20-30 years that will worship them, as this guy who comes back home after a gig to chill during listening to Saxon. So that I believe in that way in Terrordome, that working on this everyday will bring us the great results and we won’t be forgotten within the years.


TERRORDOME seems to me like a bunch of cheerful maniacs. What do you do in your free time? Do you have any other hobbies? What about a pub, beer? Parties? Poland I have associated with vodka, what do you think?

Exactly, quite we’re easy going dudes and all of us love the console games and different kinds of entertainments and sports. When I do not play guitar or record or do whatever connected with the music, I just collect Lego, I skateboard and I play my favourite video games on PC and various TV consoles. Also, I am a big fan of horror or sci-fi movies from ‘80s, ‘90s and collector of cassettes, vinyls and CD’s – I know there is much, but that’s what I love to do. Vodka? Well, because of gym and sports I try to stay in shape, so I prefer like having a whiskey drink from time to time or a glass of wine, but really sparingly haha! Thanks for asking, I like this sort of questions!


We are slowly approaching the end of the interview so I would like to ask one more philosophical question. How would you define the thrash metal style? What represents this music for you and why did you choose exactly this genre?

Thrash Metal is the style of living and brutal expression for the people with excessive energy, that was invented in early ‘80s to express the actual moods of pissed off & always positive as fuck maniax! Stage ADHD, jumping and onstage running and my fav Slayer album „Undisputed Attitude“ define Terrordome entirely!

What TERRORDOME is planning for the next few months?

Videos, lots of new music videos to our songs from „Straight Outta Smogtown“, that will appear on Youtube regularly within upcoming months. After videos to „Possessed by Blyat“ and „I Don’t Care“, we have also recorded video to „Desordem e Regresso“ and to the songs „The Day They Left Their Graves“ and „Conspiracy“. Also, we are watching the situation connected with current pandemic, so as soon as it finished we’re planning to hit the road. That would be greate to comeback to Japan or Brasil, but time will show how it lookds like. If the pandemic is not over, we’re just getting back to our rehearsal room to make a new album.

  

Thank you very much for the interview. I wish you a lot of great ideas, sold records, sold out concerts, and also everything good in your personal lives. See you at the concert! TERRORDOME RULES!

Thank you very much, wishing everybody all the best – please take care during this crazy period and see you all on the upcoming gigs in Czech Republic and other countries!

Recenze/review - TERRORDOME - Straight Outta Smogtown (2021):


--BAND CONTACT--

--LABEL CONTACT--
SELFMADEGOD RECORDS


------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

instagram:

facebook:

twitter:

pátek 12. března 2021

Recenze/review - EVULSE - Pustulant Spawn (2021)


EVULSE - Pustulant Spawn
EP 2021, Godz Ov War Production

for english please scroll down

Musel jsem chvilku na vzduch, pach rozkládajících se těl byl nesnesitelný. Představte si starou kobku, zasypanou hromadou plesnivé hlíny, pohřbenou pod nánosem času. Uvnitř ní hnijící mrtvoly, s kusy rozkládajících se mršin. Smrt v té nejošklivější podobě. Zlo je doslova hmatatelné, stejně jako death metal není ani návštěva tohoto pohřebiště nic pro slabé povahy. Jedná se o hudbu, která je extrémní, temná, zákeřná, ošklivá a mokvající. 

EVULSE jsou americkou smrtící kapelou, která se naplno zhlédla ve starých dobrých časech. Přináší nám svoje již druhé demo, tentokrát vydané v podobě EP. Absolutní underground, totální inferno. Temnota, chlad, rouhání. 


Skladby na "Pustulant Spawn" smrdí zkaženou krví, sírou a inspirací AUTOPSY, INCANTATION, CARCASS, IMMOLATION, IMPETIGO, MORTICIAN. Jedná se o starý, zkažený death metal, vytažený z čerstvě exhumovaných hrobů. Špinavý, zastřený zvuk, mokvající obal, produkce jako vystřižená z devadesátých let. Oddanost stínům doplňuje také velké nadšení pro věc, ozvěny ze záhrobí. Ocení hlavně fanoušci podobných prašivých záležitostí. EVULSE vás přenesou zpět do doby, kdy se kopírovali kazety, kupovalo se všechno s lebkou na obalu. Songy jsou velmi dobře napsány, plynou kolem mě jako podzemní stoka Smrti. Kapelu lze samozřejmě odepsat pár slovy o nepůvodnosti, ale dělat to nebudu, to bych dnes nemohl psát vlastně o nikom. Líbí se mi nasazení, atmosféra, shnilé kousky masa, podávané na víku od rakve. Propadl jsem kdysi peklu a jsem pokaždé rád, když potkám posly z onoho světa. EVULSE jsou i příslibem do budoucna. Smradlavý death metal toho nejhrubšího zrna, brutální a nekompromisní. Dveře do záhrobí jsou vylomeny, nemrtví dávno ovládli náš svět. Temný devastující death metal, u kterého se rozpadnete v prach! 


sumarizace:

"Pustulant Spawn" lze v určitých momentech přirovnat ke smečkám jako AUTOPSY, INCANTATION, CARCASS, IMMOLATION, IMPETIGO, MORTICIAN. Dobrá společnost, co říkáte? Plesnivý death metal natlakovaný bolestivými momenty, to celé zabalené ve velmi příjemném balení. Povedlo se vlastně všechno. Zvuk je bolestivý, obal nepřehlédnutelný a nápady? Těch je na albu nepřeberné množství. Každá skladba má v sobě pořádný kus shnilého masa, žhne a pálí, zadírá se mi každým dalším poslechem víc a víc pod kůži. Nevím, kolikrát jste byli přítomni u opravdové pitvy, ale představte si, že mrtvý byl postižen nějakou hodně zlou chorobou. Ruce máte od zkažené krve, ve střevech naleznete obrovské množství parazitů, o červech a sněti ani nemluvě. Vidíte to před sebou? Tak si k té představě pusťte ještě zmiňované album a zažijete dosud nepoznanou bolest. To vám garantuji a přidávám navíc potvrzení o vysoké kvalitě umírání. Jsou nahrávky, které na mě působí jako jed, podaný rovnou do žíly. EVULSE mi prořízli hrdlo velmi ostrým materiálem. U téhle desky zemřete v nekonečných křečích! 


Asphyx says:

"Pustulant Spawn" can be compared to bands like AUTOPSY, INCANTATION, CARCASS, IMMOLATION, IMPETIGO, MORTICIAN. Good company, what do you think? Moldy death metal pressurized with painful moments, all packed in a very pleasant package. Everything went really well. The sound is painful, the cover noticeable and the ideas? There are a lot of them on the album. Every song has a big chunk of rotten meat inside it, it glows and burns, gazing more and more under my skin every time I listen to it. I don't know how many times you were present at a real autopsy, but imagine that the dead was affected by some very bad disease. Your hands are full of spoiled blood, you can find a huge amount of parasites in intestines, not to mention worms and gangrene. Do you see it in front of you? So to this idea play this album and you will experience a unknown pain. I guarantee this and add a certificate of high quality dying. There are records tthat act on me like a poison, given right into a vein. EVULSE cut my throat with very sharp material.


Tracklist:
01. Repulsive Infestation
02. Pustulant Spawn
03. Depraved Sanctity
04. Worms Made Flesh

Evulse are:
Jimmy - Vocals
Colin Tarvin - Guitars
Michael Treloar - Guitars
Clint Roach - Bass
Johnny Valles - Drums

Recenze/review - MÆRE - I (2020)


MÆRE - I
EP 2020, Lavadome Productions

for english please scroll down

Jako zlý sen, který se vám stále dokola vrací zpět. Noční můra, tak živá, hmatatelná. Nasáklá zkaženou krví, děsem a nihilismem. Taková je i prvotina německých black/death metalistů MÆRE. Vezme vás na dlouhý výlet bez konce. Do temných zákoutí lidské mysli, které nejsou ještě zcela probádány. Šílení by mohli vyprávět.

Šílená je i prvotina s jednoduchým názvem "I". Zpočátku vám bude připadat jako zvláštní kakofonie zvuků, chaoticky poskládaných vedle sebe. Já mám ale rád výzvy, s chutí poslouchám hudbu v různých stavech a náladách. Tentokrát musela být všude kolem tma, chlad a smutek. 

 

Myslím, že fanoušci třeba takových DEATHSPELL OMEGA, ULCERATE, AD NAUSEAM, IMPERIAL TRIUMPHANT, GORGUTS, by mohli být spokojeni. Celkově se jedná o velmi povedený debut. Zvuk bych možná ocenil trošku hutnější, hrubější, ale to je jen drobnost, která mi nemůže zkazit jinak skvělý morbidní zážitek. Dlouhé výpravné motivy vás zavedou opravdu až někam do temných zákoutí vašich zlých snů. Odvrácená strana světa opět promluvila. Negace všeho, smrt v očích. Mám rád kapely, které ve mě dokáží probudit emoce, nenechají mě v klidu, donutí přemýšlet. MÆRE jsou smečka složená z muzikantů, kteří kdysi hrávali technický death metal (Ingurgitating Oblivion). Ti zúročili svoje zkušenosti, pootevřeli dveře do pekla a začali uctívat chaos a disonanci. Slabší jedince bude EP "I" deptat, některé možná i zničí. Nevadí, tady se hraje stejně pro hudební gurmány, pro milovníky dlouhých depresivních stavů. Pro všechny, kteří si užívají své noční můry. Vítejte v pekle, dveře jsou otevřeny, stačí jen vstoupit! Devastace lidské mysli! 


Asphyx says:

Like a nightmare that keeps coming back. A nightmare, so alive, tangible. Soaked in rotten blood, terror and nihilism. This is how the first record of a German black/death metal heads MÆRE feels like. They will take you on a long endless trip. TO the dark corners of the human mind that have not yet been fully explored. The mad ones could tell stories.

The first record with a simple name “I” is also crazy. At first it will seem to you like a strange cacophony of sound, chaotically arranged side by side. But I like challenges, I like to listen to music in different states and moods. This time there must have been darkness, coldness and sadness all around.

I think that fans of bands like DEATHSPELL OMEGA, ULCERATE, AD NAUSEAM, IMPERIAL TRIUMPHANT, GORGUTS could be satisfied. Overall, this is a very successful debut. I might appreciate the sound a little denser, rougher but that's just a trifle that can´t spoil my great morbid experience. Long narrative motives will really take you somewhere in the dark corners of your bad dreams. The other side of the world spoke again. Negation of everything, death in the eyes. I like bands that can arouse emotions in me, don´t leave me alone, make me think. MÆRE is a band of musicians who once played technical death metal (Ingurgitating Oblivion). THey used their experience, opened the door to hell and began to worship chaos and dissonance. Weaker individuals will be trampled by EP “I”, some may even be destroyed. It doesn't matter, it's played the same ways for music gourmets, for lovers of long depressive states. FOr all who enjoy their nightmares. Welcome to hell, the door is open, just enter! Devastation of the human mind!


Tracklist:
1. I
2. I, Devouring
3. I Descend
4. I Ascend
5. I Am
6. I, Transcending 

Mære is:
Sascha Hermesdorf – Guitars
Christian Pfeil – Bass
Ingo Neugebauer – Drums
Ralf Büsing – guitars
Malte Schön – vocals

https://lavadome.bandcamp.com/album/i-dissonant-death-metal

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine