DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 12. října 2022

Report, photos, video - PARADISE LOST, HANGMAN'S CHAIR - Plzeň, Šeříkovka - 11. 10. 2022


Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:


Zážitek z hudby, obzvláště z té živé, je dle mého nepřenosný. Slovy nejde dokonale vyjádřit atmosféra, bývají jen chabou náhražkou toho, co se na koncertech odehrává. Stáváme pod pódiem, vzhlížíme ke svým idolům, vnímáme zvuk, chvění, ale i pachy, vůně, jiskry, které se vznáší všude kolem, pokud se vystoupení povede. Moje reporty se snažím vždy psát tak, jak je cítím. Pořád si myslím, že okopírovat promo materiály umí každý a dohledat si nové informace zvládá v dnešní době internetu i trošku osvícenější pozér. Samozřejmě to asi není pravda, ale já jsem nikdy nechtěl psát pro hloupé lidi. Stále si totiž myslím (možná naivně), že metal je hlavně radost, že do něj nepatří politika a další svinstva jako závist a hloupost. Jenže znáte to, jsem stará škola a i když si to nechci přiznat, tak moje názory jsou dávno přežité. Alespoň ve virtuálním prostředí.


Koncerty PARADISE LOST jsou pro mě vždy intimním zážitkem. Provázejí mě od puberty, zažil jsem skvělé klubové akce, ne tolik dobré festivaly, ale pokaždé jsem odcházel rozjitřený, ponořený hluboko do sebe. Tentokrát se mnou šla dokonce moje žena. Nebudu nic zastírat, celý večer byl díky ní jiný. Lepší, vznešenější, usměvavější, řekl bych. Do ztraceného ráje jsme se spolu poprvé podívali kdysi dávno, ještě na vysokoškolských kolejích (1996). Je to taková naše společná kapela. Já se totiž pohybuji převážně v death metalových vodách. A abych pravdu řekl, bylo zase jednou osvěžující zajít na slavnější jméno. On ten underground začíná totiž taky pěkně zasmrádat. 

Znáte to, když máte rodinu, tak je pro vás hudba převážně kulisou. Máme dvě děti v krásné pubertě a tak je toho nad hlavu. Ráno, jak jinak práce, dokonce jsem stihl odpoledne i kilometr v bazénu. Rychlá svačina a klasické: "Co si mám vzít na sebe?". Potil jsem se ve křivákovi v chodbě, nervózně podupával v martenách a moje milá mi stále říkala, že už je na podobné akce stará. Pohladil jsem ji po tváři a dal velkou pusu. Víš, pro mě budeš stejně vždycky ta nejkrásnější na světě. Dcera nás slyšela, usmála se a synek prohodil něco o tom, že si máme podobný věci v našem věku už odpustit. Jdeme městem a chytnu ji za ruku, chtěl jsem ti zase jednou udělat radost, tenhle koncert je vlastně takovou rudou růží, kterou ti gentlemantsky kupuji při slavnostních příležitostech. Celý večer byl hodně i o vzpomínkách. Na společné koncerty. Na jednotlivé desky, na momenty, které zná každá dvojice. Je to náš život. My dva a doom metal. Jedna z věcí, které nás spojují. Stejně jako knihy, jako dny na chalupě v horách, když jsou kolem hromady sněhu a z reproduktorů hraje jedna z oblíbených desek. Svět se zastaví a vy si pak podobné chvilky pamatujete celý život.


I když je styl, který PARADISE LOST hrají, smutný a rozervaný, plný pochmurných emocí, usmíváme se. Koncert je takový náš malý soukromý svátek. Kapela jede turné, na kterém pro nás připravila ochutnávky ze své bohaté historie. Pamatuji je ještě jako smečku, která hrála na svých demonahrávkách spíše death metal. Četl jsem dokonce i báseň od Johna Miltona (Ztracený ráj - 1667), podle které se jmenují. Ale to už je dávno. Chvíli před celou šňůrou opustil kapelu bubeník Waltteri Väyrynen, který se bude asi naplno věnovat OPETH (i když bubnuje i ve spoustě dalších kapel). Náhradou je nikdo menší, než Guido Montanarini. Ten hraje s kytaristou Gregem Mackintoshem ve STRIGOI (recenze letošní novinky brzy na vašich přijímačích). Ale nechme stranou informace, které si každý může dohledat sám. 

Hezky s pivem v ruce. Udělat si lehkou náladu, v Šeříkovce mi sice moc nešmakovalo, ale s tím nic nenadělám. Jinak se mi sál, prostředí (konečně někde normální záchody) líbí. Navíc, již několik let je opatřen novou, skvělou aparaturou. Zamrzí tak, že je tenhle bývalý kulturák převážně Mekkou různých revivalů, pochybných rádoby umělců - existencí a vůbec hudby, která mě dle plakátů vůbec neláká. Ale znáte to, proti gustu. Koneckonců, dva poslední festivaly DEADLY STORM jsme pořádali právě zde. Sundám si mikinu, aby bylo vidět, že mám nové tričko BLOODBATH (Recenze/review - BLOODBATH - Survival of the Sickest (2022)). Zpívá u nich Nick Holmes, ale to vám snad nemusím psát, to víte. A  pokud ne, tak si prosím doplňte hudební vzdělání (joke! - brothers and sisters!). 

Tentokrát je pro mě koncert opravdu jiný. Přitulíme se k sobě. Kolik že jsme spolu let? 26, myslím? Začátky mám trošku v mlze. Žena by si pamatovala víc. Začne první skladba první kapely a nemůžu si pomoc. Dám své skvělé holce pusu. Usměje se na mě a pak se ztratíme v mlze. 

HANGMAN'S CHAIR - Francouzi jsou, co se týká popularity, ve svém biotopu a stylu poměrně známí. Původně hrávali stoner doom a pak se přiklonili i ke gotice. Což mi tedy příliš nesedělo, protože na promo fotkách jsou pořád převážně jen ve flanelkách. Ale já už nerozumím spoustě věcí. Každopádně, role předkapely se pánové ujali velmi dobře (tedy formálně, řemeslně). Jejich tvorba sice není úplně tou, kterou bych dobrovolně vyhledával, ale takhle naživo, proč ne. Ochutnat, chvilku postát a pak nechat myšlenky, ať si jen tak plynou. Na tom nevidím nic špatného. A proč, že vám to všechno píšu? Ale co vám budu, moc mě to nebavilo a ošíval jsem se. Přišlo mi to moc "navoněné" a neudržel jsem pozornost. Ženě se ale tihle pokračovatelé TYPE O NEGATIVE vcelku líbili. Také by se dalo napsat, že je manželka přístupnější "modernějším" momentálním retro vlnám v hudbě, protože tohle se právě hraje v intoušských klubech. Jsem ale o rok a půl starší, takže už bývám často mimo mísu.











The French are, in terms of popularity, quite famous in their habitat and style. Originally they played stoner doom and then they turned to gothic. Which didn't sit too well with me, because in the promo photos they're still mostly in flannels. But I don't understand a lot of things anymore. Anyway, the gentlemen took the role of the opening act very well (formally, craft-wise). Their work may not be exactly the kind I would voluntarily seek out, but live like this, why not. Taste it, stand for a while and then let your thoughts just flow. I don't see anything wrong with that. I found it too "perfumed" and I couldn't keep my attention. My wife, however, quite liked these TYPE O NEGATIVE sequels.

PARADISE LOST - spojilo se v nás několik pocitů najednou. Společný život, spousta zážitků. Hudba, kterou milujeme. Kapela na pódiu, démonický, přesto skromně a odtažitě působící Nick Holmes, divoký Greg Mackintosh s vizáží démona. Dohromady tohle všechno bylo celkem, zážitkem, koktejlem, který je svým způsobem neopakovatelný. Alespoň pro nás. Raději bych nějaký menší klub, ale netřeba si pořád stěžovat. Měl jsem strach z vokálu, nebývá vždy dokonalý, ale v Plzni sedělo vše na svých místech. Podívám se vedle sebe a žena má zavřené oči. Udělám to samé. Riffy se mi zařezávají do vnitřností. Chvílemi je nám smutno, ponuro, pochmurno, ale v pozadí stále pobublává jako krev v tepnách naděje. Chlad v kostech. O tom je vlastně všechno. Celý večer, celý koncert, momentálně celý svět. Stojíme ve tmě, navzájem propojeni mezi sebou i s kapelou. PARADISE LOST odvedli hodně emocionální vystoupení. Nepotřebovali k tomu žádné zbytečné propriety (koneckonců jsou to Britové). Hovořila za ně jen hudba, zkušenosti. Legenda v plné síle. Politá mrtvou vodou. Bylo to úchvatné, pohlcující, vznešené a majestátní. Viděl jsem v odlescích světel slzy na tváři své milé. Lehounce překrývaly spokojený úsměv. Víc myslím dodávat netřeba. 











Several feelings came together at the same time. A life together, a lot of experiences. The music we love. The band on stage, the demonic yet modest and detached Nick Holmes, the fierce Greg Mackintosh with the visage of a demon. Together, all of this was quite, an experience, a cocktail that is unrepeatable in its own way. At least for us. I'd prefer a smaller club, but no need to keep complaining. I was afraid of the vocals, they are not always perfect, but in Pilsen everything was in place. I look next to me and my wife has her eyes closed. I'll do the same. The riffs are cutting into my guts. At times we feel sad, gloomy, bleak, but hope still bubbles in the background like blood in the arteries. A chill in the bones. That's what it's all about. The whole evening, the whole concert, the whole world at the moment. We stand in the dark, connected to each other and to the band. PARADISE LOST did a very emotional performance. They didn't need any unnecessary props (they are British after all). Only the music, the experience, spoke for them. A legend in full force. Dead water poured on them. It was breathtaking, immersive, sublime and majestic. I could see the tears on my sweetheart's face in the glare of the lights. They were lightly covering a satisfied smile. I think I need say no more.


setlist (bez záruky):

Enchantment, Forsaken, Blood and Chaos, Faith Divides Us - Death Unites Us, Eternal, One Second, Serenity, The Enemy, As I Die, The Devil Embraced, The Last Time, No Hope in Sight, Say Just Words, Darker Thoughts, Embers Fire, Ghosts

Zvuk - první HANGMAN'S CHAIR trpěli poměrně nevýrazným vokálem a také jsem příliš neslyšel basu (ano, ten vlevo v teplákách). Na PARADISE LOST se ale vše srovnalo a neměl jsem problém snad na žádném místě v sále. I když je pravdou, že hlas zůstal stále upozaděn.

Návštěvnost - něco jsem zaslechl, že už v předprodejích se prodalo 560 vstupenek. Bylo plno. Zajímavé bylo sledovat nápisy na trikách fanoušků. Grindeři, blackeři, heavíci, PARADISE LOST nás všechny spojili. Přijelo také spousta lidí z daleka. Klobouk dolů, moc dobře vím, o čem píšu. Takhle se poznají praví fans! Zmínit musím ještě jednu věc. Šeříkovka je skvělá v tom, že i když přijde hodně návštěvníků, stále si zachovává komorní ráz. Mám to takhle hodně rád a cítil jsem se tam velmi komfortně. 



Organizace - za mě bez připomínek. Snad jen pivo (Plzeň 12 za 57,- což je dle mého v dnešní době dobrá cena) bylo takové nijaké. Ale chuť mi spravil pan Becher. Časy byly dodržovány. Opravdu spokojenost. 

Lidé - myslel jsem si, že když vylezu ze své undergroundové death metalové ulity, tak na takhle velké kapele nikoho nepotkám. Opak byl pravdou. Spousta kamarádů, úsměvy na všechny strany. Všeobecná radost. Moje žena nadšená a já taky. Děkuji přátelé, povýšili jste náš zážitek o level výše! Byli jste skvělí! Za podporu našich stránek vám chci vyseknout velkou poklonu až k zemi. Člověka to v dnešním světě haterů doslova nabije do další práce. Jo a...má milá na mě byla děsně hrdá...a to se počítá!:))).



Jedeme domů a chvilku mlčíme. Máme to tak nastavené. Po dobrém filmu nebo koncertu v sobě necháváme všechno uzrát a doznít. První promluví moje žena. "Tak jak se ti líbili?": visí na mě očima, protože moc dobře ví, že sdílená radost je nejlepší. Přiznám se, že jsem nadšený. Bylo to snové, magické, smutné i plné příjemného mrazení. Přesně takoví umí PARADISE LOST být. Ne, skladby nezněly jako z desky, ale právě kvůli jemným nuancím, nedokonalostem, odlišnostem mě pořád baví na koncerty chodit. Tentokrát navíc s bonusem, že se taky něco pořádného odehrávalo i v Plzni. Na tohle město se totiž poslední roky zapomíná. Asi si všichni myslí, že když tu (tady) máme Metalfest a Basinfire fest, že to stačí. Omyl je pravdou. Kdo má totiž raději spíše menší, klubové, intimnější koncerty, musí jinam, převážně do Prahy. A to přináší samozřejmě poměrně velký NE - komfort. Dnešní večer je ale jiný. Pohodový. Hodně k tomu přispěla i moje žena, která není z muziky přejedená a dokáže si ji pořádně užít. Stejně jako já. 

Zážitek z hudby, obzvláště z té živé, je dle mého nepřenosný. Slovy nejde dokonale vyjádřit atmosféra, bývají jen chabou náhražkou toho, co se na koncertech odehrává. V posteli si ještě chvilku šeptáme a zbytek bych si nechal s dovolením pro sebe. Jsem přeci jen čestný muž a metalový šlechtic. Pro mě to byl úchvatný večer. A nejen pro mě. Opatrujte se a děkuji za pozornost. Buďte dobří!

Dovětek: Druhý den odpoledne. Káva voní pokojem. Dcera: "Tak co hrdličky, jak jste si to užili?" Syn: "Kámoš říkal, že když jel večer ze skejtu, potkal prý nějaký boomery, co se táhli jak smrad ze starýho kulturáku. Sem mu odvětil, naši tam byli taky." A prokroutil typicky puberťácky oči. Někdy je tak krásné žít, nemyslíte?


about PARADISE LOST on DEADLY STORM ZINE:







Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

------------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - ACID WITCH - Rot Among Us (2022)


ACID WITCH - Rot Among Us
CD 2022, Hells Headbangers Records

for english please scroll down

Noční můry, ani přízraky ti nikdy neublíží. Pokaždé to jsou jenom zlí lidé, kteří do tebe dokáží zaseknout svoje drápy. Už jsem nemohl vydržet ve svém pokoji. Musel jsem ven. Uprostřed noci, s podivným pocitem v zádech. Nesleduje mě někdo? Už nějaký čas se vypráví o šíleném monstru. Dosud jsem si ale myslel, že to je jen pohádka pro malé děti. Jenže to jsem ještě neslyšel novou desku maniaků ACID WITCH. Kapely, která jakoby se zjevila z hororů osmdesátých let.

Rezavý nůž, kterým ti nakonec proříznou hrdlo, není nic proti tomu, co se na albu odehrává. Děsivý doom metal, smrtící kov, psychedelické zakouřené pasáže. Vzpomínám na koncert u nás ve městě (odkaz na report dole pod článkem), po kterém se se neustále ohlížel za sebe. Ulice byly tu noc hodně špinavé a zahalené do krvavé mlhy. 


Skladby jsou opět perfektně nabroušené. Připomínají skalpel po pitvě ještě trošku živého těla. Pokud máte rádi atmosféru strachu, chladu a k smrti milujete temnotu, tak neváhejte ani chvilku. Možná se pak budete bát vyjít v noci ven, ale to je jen malá daň za skvělý morbidní zážitek. Krev je během poslechu vždy černá a zkažená. Vnitřnosti nakažené snětí. V některých momentech můžeme najít lehkou inspiraci u kapel typu CATHEDRAL, ELECTRIC WIZARD, DRUID LORD, ALICE COOPERA, AUTOPSY, KING DIAMOND. Jinak jsou ale ACID WITCH naprostým unikátem, originálem. Hodně k tomu přispívá starý, plesnivý zvuk (Slasher Dave - producer) i obal (Shagrat - Cover art). Fanoušci dostanou komplexní dílo po všech stránkách. Osobně se mi ale nejvíc líbí nápady, kterých je na nahrávce velké množství. Jsou jako děsivý sen, ze kterého se nikdy neprobudíte. Zavřeni ve svých kobkách, čekáme na krutou smrt. Přichází nečekaně a nezná slitování. Úplně stejný dojem mám i z novinky "Rot Among Us". Cítím pach zkaženého masa, slyším ozvěny z piteven. Američané letos nahráli vynikající album. Jsou jako staří šamani, tančící na hrobech svých obětí. Obličeje pomazané krví, tajemné symboly zářící do tmy. Pohybujeme se na tenké hranici mezi naším a oním světem. Dejte si pozor, kdo stojí za rohem! Také vidíte odlesk čepele? Ohavný, děsivý, death doom metalový sen! 


Asphyx says:

Nightmares or ghosts will never hurt you. It's always just bad people who can sink their claws into you. I couldn't stand it in my room anymore. I had to get out. In the middle of the night, with a strange feeling in my back. Is someone watching me? They've been talking about a crazy monster for a while now. But until now I thought it was just a fairy tale for little kids. But I hadn't heard the new ACID WITCH album. A band that seems to have emerged from the horror movies of the 1980s.

The rusty knife that eventually cuts your throat is nothing compared to what's happening on the album. Terrifying doom metal, deadly metal, psychedelic smoky passages. I remember a gig in our town (link to report below), after which he kept looking back. The streets were very dirty and shrouded in a bloody fog that night.


The compositions are again perfectly sharpened. They resemble a scalpel after dissecting a still slightly alive body. If you like the atmosphere of fear, coldness, and love darkness to death, don't hesitate a moment. You might be afraid to go out at night, but that's a small tax for a great morbid experience. The blood is always black and wicked while listening. Guts infected with anthrax. In some moments we can find slight inspiration from bands like CATHEDRAL, ELECTRIC WIZARD, DRUID LORD, ALICE COOPERA, AUTOPSY, KING DIAMOND. But otherwise ACID WITCH is a completely unique, original band. The old, moldy sound (Slasher Dave - producer) and the cover art (Shagrat - cover art) contribute a lot to this. Fans get comprehensive work in all aspects. Personally, though, I like the ideas the most, which are plentiful on the record. They are like scary dreams that you will never wake up from. Locked in our dungeons, waiting for a cruel death. It comes unexpectedly and knows no mercy. The same impression I get from the new Rot Among Us. I can smell the stench of rotten flesh, and hear the echoes of the execution rooms. The Americans have recorded an excellent album this year. They're like old shamans dancing on the graves of their victims. Faces smeared with blood, mysterious symbols glowing in the dark. We walk a fine line between our world and the next. Watch out for who's around the corner! Do you also see the glint of a blade? A hideous, terrifying, death-doom metal dream!



about ACID WITCH on DEADLY STORM ZINE:





Tracklist:
01. Gather Each Witch (02:11)
02. Rot Among Us (04:00)
03. The Sleeper (03:55)
04. Psychedeathic Swampnosis (03:37)
05. Devil's Night Doom (05:22)
06. 5508 Martin St (04:38)
07. Evil Dad (Dad by Dawn) (03:17)
08. Tommyrotters (04:20)
09. Chelsea Didn't Come Home Last Night (04:39)
10. Gundella the Green Witch (05:13)

úterý 11. října 2022

Recenze/review - GRACELESS - Chants from Purgatory (2022)


GRACELESS - Chants from Purgatory
CD 2022, Raw Skull Recordz

for english please scroll down

Jenom já a hudba. Neexistuje okolní svět. Pouze melodie, riffy, rytmus. Daleko od utrpení, od bolesti. Procházím se po starých pohřebištích a rozmlouvám s nemrtvými. Našlapuji tiše a poslouchám bedlivě. Nové desky mých oblíbených GRACELESS jsou pro mě vždy velkou událostí. Mám rád jejich rukopis, obdivuji magickou atmosféru. Moje myšlenky jsou nasáklé zkaženou krví. Umírám a znovu se rodím. V nekonečném kruhu věčnosti.

U nahrávek jako je "Chants from Purgatory" bývám zcela mimo tento svět. Jsem v jiné dimenzi. Na místech, kde je navěky uctívám starý poctivý death metal i mrazivý doom. Novinka je pro mě zrcadlem, obrazem toho, co mám na muzice rád. Napětí, černou energii, tajemno a spoustu dalších temných emocí. Uzavírám se do opuštěné kobky a přidávám hlasitost. 


Poslouchat "Chants from Purgatory" je jako potkat duše svých předků. Mám tuhle hudbu zakódovanou někde hluboko v genech. Je mojí součástí a i když bych hrozně rád napsal něco kritického, tak nemůžu. Není vlastně co. Zvuk je masivní, chladný, čistý a bolestivý (JB van der Wal - Producer, Mixing, Tom Meier - Recording), obal démonický a přitažlivý  (Daemorph Art). Nechme ale stranou formální stránku, tohle je smečka složená ze samých zkušených muzikantů, mě nejvíc stejně oslovily nálady prolínající se deskou jako jedovatí hadi. Jsou záhadné, černé, magické. Jako bych se opravdu procházel mimo tenhle svět. Hluboko pod zemí, v nekonečných chodbách. Přízraky i děsivé noční můry, negace všeho dobrého. Odkrývám jako nějaký archeolog jednotlivé vrstvy. Další skladba, další riff. Ne, teď už to vím, GRACELESS se kdysi dávno upsali ďáblu. Jinak si to nedovedu vysvětlit. Nové album je totiž dokonalé po všech stránkách. Najednou jsem já přízrakem, procházejícím se daleko za řekou Styx, v močálech, kde trpí všichni prokletí. Nahrávka je jako zlý sen, ze kterého se už nikdy neprobudíte. Je napsána se zkušenostmi starých mistrů. Zároveň má v sobě temnou energii, načerpanou snad někde na onom světě. Jenom já a hudba. Neexistuje okolní svět. Pouze melodie, riffy, rytmus. Daleko od utrpení, od bolesti. Procházím se po starých pohřebištích a rozmlouvám s nemrtvými. Éterem zní "Chants from Purgatory" a mlha má barvu krve. Death doom metalové ozvěny ze starých pohřebišť!

pro fanoušky: BOLT THROWER, TEMPLE OF VOID, ASPHYX, HOODED MENACE, COFFINS, HAIL OF BULLET, THANATOS, BOLT THROWER, SINISTER, PESTILENCE, VALLENFYRE, STRIGOI


Asphyx says:

Just me and the music. There is no outside world. Just melodies, riffs, rhythm. Away from suffering, away from pain. I walk through old burial grounds and talk to the undead. I tread quietly and listen intently. New albums by my favourite GRACELESS are always a big event for me. I love their signature, I admire the magical atmosphere. My thoughts are soaked in tainted blood. I die and I am born again. In the endless circle of eternity.

With records like "Chants from Purgatory" I'm completely out of this world. I'm in another dimension. In a place where I will forever worship old honest death metal and chilling doom. The new stuff is a mirror for me, a reflection of what I love about music. The tension, the black energy, the mystery and a lot of other dark emotions. I lock myself in an abandoned dungeon and turn up the volume.



Listening to "Chants from Purgatory" is like meeting the souls of your ancestors. I have this music coded deep in my genes. It's a part of me, and as much as I'd love to write something critical, I can't. There's nothing to do. The sound is massive, cold, pure and painful (JB van der Wal - Producer, Mixing, Tom Meier - Recording), the cover is demonic and appealing (Daemorph Art). But leaving aside the formal side, this is a band made up of all experienced musicians, what appealed to me the most anyway were the moods running through the record like venomous snakes. They are mysterious, black, magical. It's like I'm really walking out of this world. Deep underground, in endless corridors. Ghosts and terrifying nightmares, the negation of all that is good. Like an archaeologist uncovering layers. Another track, another riff. No, now I know, GRACELESS signed up with the devil a long time ago. I can't explain it any other way. The new album is perfect in every way. Suddenly I'm a ghost, walking far beyond the River Styx, in the swamps where all the damned suffer. The record is like a bad dream you'll never wake up from. It is written with the experience of the old masters. At the same time, it has a dark energy, perhaps drawn from somewhere beyond. Just me and the music. There is no outside world. Just the melody, the riffs, the rhythm. Far from suffering, far from pain. I walk through old burial grounds and talk to the undead. The ether is "Chants from Purgatory" and the fog is the color of blood. Death doom metal echoes from old burial grounds!

for fans: BOLT THROWER, TEMPLE OF VOID, ASPHYX, HOODED MENACE, COFFINS, HAIL OF BULLET, THANATOS, BOLT THROWER, SINISTER, PESTILENCE, VALLENFYRE, STRIGOI


about GRACELESS on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - GRACELESS - Where Vultures Know Your Name (2020)





Tracklist:
01. Giants
02. Chants From Purgatory
03. The Gates Of The Gallows
04. This Ends With The World In Ruins
05. Saint
06. Nyctophilia
07. Blood Of The Brave
08. Time Has Come For Us All

GRACELESS is:
Kreft: Vocals / Guitar
Jasper: Bass
Marc: Drums
Björn: Guitar

pondělí 10. října 2022

Recenze/review - IMPRECATION - In Nomine Diaboli (2022)


IMPRECATION - In Nomine Diaboli
CD 2022, Dark Descent Records

for english please scroll down

Temné myšlenky, navěky otisknuté do našich duší. Symboly zla, vyryté do kůže rozžhaveným železem. Nekonečné výlety tmou. Bez konce, bez naděje. Shnilá ruka mrtvoly, která se rozsype. Jsme jenom prach! Plesnivá rakev, kterou když otevřeš, tak spatříš svoje vlastní tělo. Je zohavené nenávistí, vztekem a je úplně černé. Jako tvoje svědomí, jako death metal, který hrají IMPRECATION. 

Tahle smečka divokých okultistů je pro mě legendou. Není divu, hrají již od devadesátých let a vždy byli věrni pravému, špinavému smrtícímu kovu. I letos byl znovu zapálen oheň. Hoří jasným plamenem a spálí vše na popel. Nová deska "In Nomine Diaboli" je venku a Satan se usmívá. Není divu, hraje se zde hlavně pro něj. A také pro všechny prokleté. 


IMPRECATION vzešli ze stejné stoky jako kapely typu PERDITION TEMPLE, DEICIDE, DRAWN AND QUARTERED, CRUCIFIER, INCANTATION, BLASPHERIAN, INFESTER. Hrají postaru, s pradávným nadšením, načerpaným za dlouhá léta života ve stínu. Jejich hudba je stále drtivá, zničující, nahraná v tom nejhlubším podsvětí. Útočí přímo, neznají kompromisy. A zůstávají po nich jen polámané kosti, prostřelené lebky a spousta zkažené krve. "In Nomine Diaboli" je pokračováním toho, co umí skupina nejlépe. Masivní, devastující smrtící kov, který vám vypálí cejch do mozku. Jsem více než spokojen. Podobný jed koluje i v mých žilách a tak nemohu hodnotit jinak, než velmi vysoko. IMPRECATION jsou jako démoni z dávných dob, kteří se přišli pomstít. Pomocí ostrých riffů, řevu bestie a atmosféry, u které tuhne krev v žilách. Letos se povedl i zvuk (Mike BBQ - Recording, Mixing, Dan Lowndes - Mastering), u kterého mám pocit, že mi pánové chtějí vystřelit mozek z hlavy. Motiv na obalu přesně vystihuje to, co se na albu odehrává. Devastace lidské mysli. Smrt je velmi blízko. Při poslechu si připadám jako při návštěvě místa, kde se popravovalo. Nemrtví dávno povstali, aby si také užili celou nahrávku. Sešli jsme se spolu, abychom uspořádali děsivou okultní seanci. Vše je připraveno, stačí jenom zmáčknout play. A mě nezbývá nic jiného, než vám album doporučit. Devastující, temný, ďábelský death metalový rituál, po kterém vám zůstane vypálené stigma!


Asphyx says:

Dark thoughts, forever imprinted on our souls. Symbols of evil, etched into our skin with red-hot iron. Endless journeys through the darkness. Without end, without hope. The rotten hand of a corpse that crumbles. We are only dust! A mouldy coffin that when you open it, you see your own body. It's mutilated by hatred, rage and it's completely black. Like your conscience, like the death metal played by IMPRECATION.

This bunch of wild occultists is a legend to me. No wonder, they've been playing since the nineties and have always been loyal to true, dirty death metal. This year, the fire has been lit again. It burns with a bright flame and burns everything to ashes. The new album "In Nomine Diaboli" is out and Satan is smiling. It's no wonder, it's mostly played for him. And also for all the damned.


IMPRECATION came from the same sewer as bands like PERDITION TEMPLE, DEICIDE, DRAWN AND QUARTERED, CRUCIFIER, INCANTATION, BLASPHERIAN, INFESTER. They play old-fashioned, with an ancient enthusiasm gained from years of living in the shadows. Their music is still crushing, devastating, recorded in the deepest underworld. They attack directly, they know no compromise. And all they leave behind are broken bones, blown skulls and a lot of bad blood. "In Nomine Diaboli" is a continuation of what the band does best. Massive, devastating death metal that burns a brand into your brain. I'm more than satisfied. A similar poison runs through my veins and so I can't rate it other than very highly. IMPRECATION are like demons from ancient times come for revenge. With sharp riffs, roaring beasts and an atmosphere that makes the blood run cold. This year, the sound (Mike BBQ - Recording, Mixing, Dan Lowndes - Mastering) was also great, which makes me feel that the gentlemen want to blow my brains out. The motif on the cover accurately describes what is happening on the album. Devastation of the human mind. Death is very close. Listening to it, I feel like I'm visiting a place of execution. The undead have long since risen to enjoy the entire record as well. We have gathered together to hold a terrifying occult séance. Everything's ready, just press play. And I have no choice but to recommend the album to you. A devastating, dark, evil death metal ritual that will leave you with a burnt stigma!


about IMPRECATION on DEADLY STORM ZINE:



TRACKLIST
1. Reborn in Fire
2. Agnus Dei (Spill the Blood)
3. Ars Goetia
4. Bringer of Sickness
5. Black Communion
6. Devil's Furnace
7. Thorns of Hate
8. Forward the Spears
9. Stigmata Wounds
10. No Kingdom Awaits (Let Us Prey)

LINE-UP
Nick Norris - Lead Guitars
Ruben Elizondo (RIP) - Drums / Keyboards
David Herrera - Vocals
Jeff Tandy - Bass
Milton Luna - Rhythm Guitars

neděle 9. října 2022

Recenze/review - AUTOPSY - Morbidity Triumphant (2022)


AUTOPSY - Morbidity Triumphant
CD 2022, Peaceville Records

for english please scroll down

Zvrácená sestřička chodí temnými chodbami prokleté nemocnice. Drží v rukou skalpel a injekci. Usmívá se. Má důvod. Jednak má dnes na svědomí již několik obětí, ale hlavně poslouchala celý den nové album "Morbidity Triumphant". Injekce, kterou drží v rukou, je plná jedu a špíny. Namíchal jej samotný ďábel, spolu s legendárními AUTOPSY. Morbidní gentlemani jsou zpět, aby vás vzali na další ze svých šílených výletů do starých piteven.

Kapela má, jak je všeobecně známo, svůj jasný a zřetelný rukopis. Jsou otci zakladateli, ale zároveň stále působí jako smečka, která má co říct. Atmosféra, ano, je to právě atmosféra, která mě na jejich nahrávkách vždy fascinovala. Divoké pasáže, s morbidním účinkem, spolu s chladnými doomovými vyhrávkami, tvoří dohromady koktejl, kterému musí podlehnout každý, kdo to kdy myslel se stylem zvaným death metal vážně. AUTOPSY jsou zpět ve skvělé formě. Ostří a nekompromisní, nechutní a temní, jako mysl sériových vrahů. 


Album "Morbidity Triumphant" má takový ten špinavý, hnisající zvuk, který máme všichni u kapely tolik rádi (Ken Lee - Mastering, Adam Munoz - Recording, Engineering). Připadá mi, že se kapela chtěla trošku vrátit v čase, což samozřejmě jenom oceňuji a dávám nahoru všechny uříznuté palce. Obal od Wese Benscotera bych zase měl hrozně rád jako plakát na zdi. Je totiž vynikající. Co se týká hudby samotné a jednotlivých nápadů, tak na nahrávce nalezneme esenci toho nejlepšího, co AUTOPSY umí. Album opravdu působí jako skalpel, kterým vám někdo pomalu a s velkou chutí vyřízne z hlavy obě oči. Originální rukopis, vokál jako z jiného světa, každý z muzikantů je velká osobnost a zároveň působí dohromady neskutečně kompaktně, pevně. Jako pečlivě svázaná oběť. Líbí se mi, že se kapela nijak ve své tvorbě nemění, je na ně spoleh. Svět se kolem možná točí už dávno jiným směrem, ale existují ještě záchytné body, kterých se můžeme chytit. Letos je mi v opuštěné nemocnici se všemi těmi zvrácenými sestřičkami, sadisty, sériovými vrahy, velmi dobře. Patřím ke staré gardě fanoušků, kteří sledují kapelu od jejich začátků a jako takový mohu novinku jenom doporučit. Budete sice mít ruce od krve a ucítíte pach rozkládajících se těl, ale věřte tomu, že zde naleznete vše potřebné pro skvělý hororový zážitek. Deska "Morbidity Triumphant" se do mě otiskla jako nějaká dávná choroba. A poslouchám ji hrozně rád. Morbidní, krvavý a shnilý death metal ze starých piteven! 

Asphyx says:

A perverted nurse walks the dark corridors of a cursed hospital. She's holding a scalpel and an injection. She smiles. There's a reason. For one thing, she's already had several victims on her conscience today, but more importantly, she's been listening to the new Morbidity Triumphant album all day. The injection she's holding is full of poison and filth. Mixed by the devil himself, along with the legendary AUTOPSY. The Morbid Gentlemen are back to take you on another one of their insane trips to the old slaughterhouses.

The band, as is well known, has a clear and distinct signature. They are the founding fathers, but at the same time they still come across as a band with something to say. Atmosphere, yes, it's the atmosphere that has always fascinated me about their recordings. The wild passages, with morbid effect, along with the cool doom flourishes, make together a cocktail that anyone who has ever been serious about the style called death metal must succumb to. AUTOPSY are back in great form. Sharp and uncompromising, disgusting and dark, like the minds of serial killers.


The album "Morbidity Triumphant" has that dirty, festering sound that we all love so much about the band (Ken Lee - Mastering, Adam Munoz - Recording, Engineering). I feel like the band wanted to go back in time a bit, which of course I just appreciate and give all thumbs up. I would have loved the Wes Benscoter cover again as a wall poster. It is excellent. As for the music itself and the individual ideas, the recording contains the essence of the best that AUTOPSY can do. The album really feels like a scalpel that someone will slowly and with great gusto cut both eyes out of your head. Original handwriting, vocals like from another world, each of the musicians is a great personality and at the same time they act together incredibly compact, solid. Like a carefully bound victim. I like that the band doesn't change in any way in their work, they are reliable. The world may have been spinning around in a different direction for a long time, but there are still clues to grab onto. This year I'm very comfortable in an abandoned hospital with all the twisted nurses, sadists, serial killers. I'm one of the old guard of fans who have been following the band since their early days and as such can only recommend the news. You may get your hands covered in blood and smell the stench of decomposing bodies, but trust that you will find everything you need for a great horror experience. The album "Morbidity Triumphant" imprinted itself on me like some ancient disease. And I love listening to it. Morbid, bloody and rotten death metal from the old morgues!



about AUTOPSY on DEADLY STORM ZINE:


Eric Cutler - Vocals, Guitars 
Danny Coralles - Guitars 
Greg Wilkinson - Bass

Tracklist:
01. Stab The Brain
02. Final Frost
03. The Voracious One
04. Born In Blood
05. Flesh Strewn Temple
06. Tapestry Of Scars
07. Knife Slice, Axe Chop
08. Skin By Skin
09. Maggots In The Mirror
10. Slaughterer Of Souls
11. Your Eyes Will Turn To Dust



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý sedmdesátý druhý - Zimní vinylová mise


Příběh tří stý sedmdesátý druhý - Zimní vinylová mise

Je těsně před vánoci a píše se rok 1996. Hlavní hrdina našeho příběhu je mladý, stále trošku rozervaný muž. Už má pocit, že se našel. Chybí jediné, jeho žena, jeho bohyně. Když odjížděl z Plzně a zavřel za sebou dveře na koleji, měl příjemný pocit. Rozloučili se spolu v dobrém. Jen nevěděl, jak se rozhodne. Zvítězí on a nebo jeho sok. Ten měl mnoho výhod. Znal blondýnku dlouhé roky, mnohé spolu prožili, měl už práci, hrál hokej, byl zajištěný a u jejich rodičů to měl velmi dobré. Byl to navíc hodný kluk. Ona se přesto začala přiklánět více na stranu dlouhovlasého metalisty z Boleslavi, který pořád mluvil jen o hudbě, o knihách a o tom, jak věří v nekonečné dobro. Měl to doma zase nanic. Rodiče se samozřejmě pohádali. Po několika dnech klidu opět nastalo peklo na zemi. Nekonečné křičení. Měl se učit, za chvilku je tu zkouškové, ale zase se mu nedostalo klidu. Bolelo ho břicho od stresu a nenapadlo jej nic jiného, než že se sebere a odjede na několik dní na chalupu. Přemýšlet, číst si a poslouchat staré desky.

Jo, takhle nějak jsem to viděl. Připadalo mi, že mě má každý rád, mí staří kamarádi z Boleslavi, mí noví z Plzně, moje snad nová holka s blonďatými vlasy. Jen ty rodiče mi dávali co proto. Pokecal, zažil jsem pár akcí, ale už stačilo. Svět byl zase v plamenech. Když jsem slyšel od rána do večera křik za dveřmi, výčitky, naschvály, opilecké výstupy, musel jsem ven. Nejdřív jsem chodil na dlouhé procházky se psem. Hodně mrzlo a často mi byla zima, ale pořád lepší, než sedět doma. Obešel jsem i příbuzné a ujistil se, že je u nich vše v pořádku. Bylo. Nikdo netušil, že je to u nás doma tak nanic. Raději jsem vzal krosnu, omluvil se za svoji nepřítomnost a slíbil jsem, že na Štědrý den se vrátím. Bral jsem na brigádě slušnou výplatu a docela jsem se na samotu těšil. V báglu jsem měl rum a když jsem platil jízdenku, záviděl jsem dvojicím, které jely na dovolené. Smích, obyčejný smích, co bych za něj dal. Člověk si dětství s sebou táhne celý život. Ještě, že to moje bylo tak krásné. Zato konec puberty stál doma...ale vy víte za co.

Jsem na tohle hodně citlivej, potřebuji jistotu, mít se kam vracet. Chalupa v Jizerkách ve mě vždycky vzbuzovala jen hezké vzpomínky. Lítali jsme tady s klukama po lesích, zažívali různý dobrodružství. Otevřu zasněžené dveře a dýchne na mě zatuchlina. Nikdo tu není, což považuji momentálně za velkou výhodu. Ještě ráno mi bylo krásně teplo. V jedný hospodě v Jablonci. Dal jsem si pořádnej nášup a pak se šel jen tak projít. Koneckonců, měl jsem prázdniny. Kousek nad schody u autobusáku byl starý bazar. Normálně tam prodávali hlavně knížky, ale tentokrát mě zaujal nápis na ceduli před obchodem. Výprodej gramodesek. U nás a co vím, tomu nikdo vinyl neříkal. Každý mluvil jen o deskách. Byl to pro mě starej nosič, kterej mě vyloženě točil kvůli tomu, že mě nutil vstávat a obracet strany. Já byl zpočátku kazetovej, ale to hlavně z toho důvodu, že se dalo kopírovat a z Polska k nám proudily plné igelitky levných záznamů. Osobně jsem měl vždycky nejraději CD. Je skladný, zvuk (pokud se povede), tak je taky nejlepší. Starý věci, jako tenkrát desky, jsem měl rád, ale že bych byl nějaký velký sběratel, to zase ne.

To se ale tenkrát před vánoci změnilo. Dneska se každý vytahuje, kolik za co kde utratil a jak je děsně nezávislej, že poslouchá ten vinyl, ale u mě zvítězila cena. Měli tu spoustu dobrot za pět korun za kus. Přehraboval se tam nějakej mastnej vlas. Řekl jsem pardon, já bych taky něco vzal a začal jsem nakládat všechno, co mělo známý nápis. Nebo samozřejmě lebku. Moc deathovek tam nebylo, přeci jen se jednalo fakt o výprodej, ale pár kousků jsem taky našel. Slečna prodavačka, mimochodem nejkrásnější holka široko daleko s úsměvem, že se mi málem podlomila kolena. Ale řekl jsem si ne, nech toho, mysli na blondýnku. A světe div se, fungovalo to. Usmál jsem se také, zaplatil pár stovek a odtáhl si obrovskou tašku. Málem jsem sněhem neprošel. Chalupa byla doslova zavátá a musel jsem nejdřív zatopit. Gramodesky jsem zatím hodil do rohu, všechno má svůj čas. Kamna chvilku čoudí, měl se nechat vyčistit komín, ale to bych po našich chtěl moc. 

Dám si rum a vytáhnu knížku, co mi půjčil Michal v Plzni. Nějaký beatníci, ale tentokrát mě to moc nebaví. Já moc básně nečtu, nerozumím jim. Jen málokdy se dokážu naladit přesně na vlna autora. Raději sáhnu po sci-fi. Jsem chvilku na jiné planetě a bojujeme s emzáky. Pak se do mě dá děsná zima. Hergot, ty kamna fakt netáhnou. Zabalím se do spacáku a vůbec mi nedojde, že se setmí. Venku začne sněžit. Padá a padá a padá. Dočtu knížku a říkám si, co budu dělat. Nebudu se tu sám nudit? Ne, nebudu, plánů mám spoustu. Nahoře je celá obrovská knihovna, kterou jsem zatím zdolal tak z poloviny. Děda knížky sbíral a měl hodně dobrý vkus. Široký. Jdu nahoru. Kouří se mi od pusy a musím foukat, abych odstranil prach. A hele, co to tady leží? Kouknu se bokem na sešit v pevných šedivých deskách. Cože? To je naše kronika, co jsem psal, když jsme si s bratránky hráli na indiány. 

Je mi najednou úplně jedno, že mám zmrzlé ruce. Tohle jsou příběhy ještě předtím, než jsme objevili metal, než jsme začali být puberťáky. Dětská naivita, ten krásnej svět, ještě oproštěnej od pomluv a zla. Čisté duše jsme bývali. Jako malí skauti, říznutí Vinetouem a KODkama. V zápiscích se to hemží pravdou, ctí, slušností. Občas se mi chce brečet, ale většinou se neskutečně směju, protože jsme byli fakt jak Rychlí šípy. Uprostřed přírody, na horách, ale i kolem Boleslavi, jsme zažívali skvělá dobrodružství. Byli jsme všímaví. Teď se moje máma pohádala s tetou a vše šlo do kopru. Jak jinak, majetek a možná trošku závisti, nevím, co si sestry udělaly. Faktem ale je, že se to podepsalo i na našem vztahu s bratránky. Dočtu celou kroniku a znovu ji odložím na místo. Bohužel se pak ztratí, protože souboj v rodině pokračuje a objeví se až po 25 letech. Přinese mi ji moje teta, které normálně skoro ani nezdraví. Že by ji také četla? Bylo to krásný dětství, takové to, na které vzpomínáte celý život. Jsem toho koneckonců důkazem.

Slezu dolů a přinesu si pár starých kalendářů a časopisů s dívkama. To jsem dopadl. Tahle chalupa zažila většinu mých dívek, děly se tu krásné věci. A teď tu jsem jak nějaký samotář. Mám ale naději, lunch meat, spoustu rumu, papír a tužku. Rozhodl jsem se, že napíšu blondýnce do Tábora dopisy. Mám velké plány, ale padne tuna papíru a všechno mi připadá děsně patetický a obyčejný. Zasloužíš si víc, roztrhám další stránku. Raději snesu dolů gramofon. Tak co jsem si to koupil? Nejdřív zkouším nějaký heavíky, ale nemám na to vůbec náladu. Zaujmou jenom Candlemass a Paradise Lost. Jsem fakt pořád ten mladej blázen, kterej, když se zamiluje, tak je to celým tělem? Jinak to neumím. O tomhle se hrozně těžko píše a bývám pak hrozně vyčerpaný, ale faktem je, že ji vidím všude. Ještě jsme spolu ani nespali. Odjela a já zůstal sám. Jak nějakej šáhlej básník. Přiložím do kamen a nejdou mi umýt ruce od uhlí. Samota je naprd. Neumím to. Ale asi se budu muset učit. Jo, jasně, stačilo zazvonit u sousedů, kámošova ségra mě miluje už odmalička a je to neskutečná kost, ale já nechci. Chápete to? Já ne. 

Trápím se hladem a zase mi připadá všechno ohlodané až na kost. Usnu a zase se probudím, protože dohraje deska. Pořád mě je nebaví otáčet. Je mi smutnu, dělám si naděje, chvílemi se i trošku modlím, i když totální bezvěrec, říkám si, proč to podceňovat. Třeba tam někdo nahoře je a uslyší mě a předá zprávu blondýně. Díváš se na stejný měsíc jako já? Občas prokoukne mezi mraky. Konečně přestalo sněžit. Jsem opilej a smutnej, jak jen mladej kluk může být. Obléknu si boty a jen tak, bez bundy, vyrazím do mrazu. S lahví rumu v ruce. Procházím se kolem a dá se do mě neskutečná zima. Je mi to jedno. Hej, slyšíš mě? Jsem tu pro tebe a vždycky budu. Prosím. Mám pocit, že se každou chvíli zblázním. Já jsem fakt asi zamilovanej až po uši. Jsem v tom. Usnu v křesle u kamen. Nezdá se mi vůbec nic. Což je divný, protože přes den na ní myslím, kudy chodím.

Jak vlastně vím, že je to ta pravá? Jak bych to jenom řekl. Jasně, že je v tom přitažlivost a touha i spousta vášně. Líbí se mi jak se usmívá, jak chodí a když tančí, padám skoro do mdlob. Nějaké ty holky jsem už měl, ale tady je to přeci jen jiné. O hodně víc si s ní rozumím, když spolu kecáme. Nebo se jen tak procházíme. Dělá mě lepším, alespoň tak to vnímám. Je můj život (a pořád to tak platí). Probudím se děsně rozlámanej. Bolí mě hlava a když se napiju horské vody z kohoutku, tak se málem udusím. Klepe se mi ruka. Přesto si sednu a napíšu dva dopisy. Každý má tři stránky. Nějak se tam nerozkecávám, píšu kupodivu stručně a jasně. Nevím, dodnes mám něco v mlze, ale je to asi to nejlepší, co jsem kdy napsal. I s odstupem času. Žádné překlepy, žádné přepisování nebo že bych chtěl něco dodat nebo nedej bože opravit. Vyznal jsem se. Obyčejně, od srdce. Za zvuků Candlemass. A asi jsem je napsal fakt dobře, protože když jsem přijel zpět do Plzně, vrhla se mi kolem krku a byla už jen moje. Navěky věků, amen. Ale nepředbíhejme.

Nikdo jiný nikdy ty dopisy nečetl. Jen já a ona. Moje žena. Moje bohyně. Jojo, je to tak. Problém trošku byl, že ve vsi měla pošta přes vánoce zavřenu. Musel jsem do Jablonce. Vzal jsem tedy běžky, trochu těch peněz a sjel dolů. A co čert nechtěl. Potkám ve výprodeji gramodesek (kam jsem se znovu vydal, protože ty ceny byly fakt super) Vencu a Petru. Co ty tady? Roztáhnu hubu do rohlíku. Kdybys věděl, jak rád vás vidím. Naložíme si tašky na záda, já k tomu ještě lyže a už dopředu vím, že dnes se na chalupu nevrátím. I stane se. Tolik radosti. Jak je, povídej, vyprávěj. Viděli jsme se sice před pár dny na srazu v Boleslavi, ale tam nebyl čas tolik pokecat. Oni jsou hrozně skvělí. Opiju se jako Dán, spím u nich a pokaždé, když mám hladinkou (což je skoro pořád), tak mluvím o blondýně. Ty ji popisuješ jako Afroditu, jako bohyni lásky. No dyk, kdybys ji viděl! Je úžasná, snažím se překřičet The Exploited, které jsme si oba koupili ve výprodeji. 

Druhý den ráno, cestou do kopců, na běžkách málem vypustím duši. Co mě to napadlo? Na zádech krosnu a ještě na ní přivázanou obrovskou tašku s deskama. Konečně jsem doma. Opět proběhne celý rituál s vytápěním. Já z té zimy nikdy nevyjdu. Pamatuji si, že jsem si musel lehnout. A z boku jsem se díval na nápis Botas. Ještě jsem ani všechno nevybalil. Usnu a tentokrát jsme spolu. Jdeme na Černou studnici a já jí vyprávím o tom, co jsme tady vyváděli jako malí caparti. Čteme si starý knížky i moji kroniku. Usmívá se na mě a když dojdeme nahoru na hřebeny, tak se mi ztratí v náručí. Už jsme se několikrát objímali. Cítím ji. Její vůni. Díváme se do očí. Probudím se i přes zimu zpocený. A mám neodbytný pocit, že moje dopisy právě čte. Což je hloupost, takhle rychlá Česká pošta nikdy nebyla a nebude. Venku pomalu svítá. Zalezu si ještě chvilku do postele a vezmu si s sebou knížku. Nějak netuším, kam tu obrovskou hromadu desek dám. Asi zase na půdu, mezi ostatní vzpomínky. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 8. října 2022

Interview - TOUGHNESS - Dark, magical, insane death metal vision!

Interview with death metal band from Poland - TOUGHNESS.

Answered Bartek (Guitars, Vocals), thank you!

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - TOUGHNESS - The Prophetic Dawn (2022):

Ave TOUGHNESS! Greetings to the Polish underground. I hope everything is fine with you. It should be because this year you have released a first full-length album in your band's career. I have to admit it has literally blown my mind. It is dark, energic and as if it cuts by the sharp edge of the knife. I can hear from the record you did a really good job and you added a big portion of the talent, too. How do you perceive the new album in comparison to the previous one? Where did you want to move and in what are these two records different?

Bart: Hi, everything’s fine, thanks. We are very exicted about Toughness‘ debut album and that we got to the Godz Ov War Productions - this is a truly special moment in our activity. From the album under the Conveyor name, I perceive The Prophetic Dawn as a huge improvement. In Toughness we wanted to record something more rhythmic, brutal and gloomy, in the spirit of 90s death metal. Of course, there are patterns that contain non-obvious technique, bass solos and entangled atmosphere. However, the main differences between The Prophetic Dawn and An Incarnated Abstraction are that The Prophetic Dawn is more thoughtful, has better orginality and has much more interesting arraging of inspirations.


“The Prophetic Dawn“ includes all attributes of good death metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? How look the writing process of new material in the case of TOUGHNESS?

B: We produced it through classic death metal settings, without unnecessary fiddling. I mean, all of guitars used one effect and setting, bass two (one clean, second with distortion) and we set up the drums in the studio in the style we play every day in our rehearsal room. The Prophetic Dawn was composed surprisingly without haste, because in the years 2020-2021, when there were no live gigs. We created this material on the mutual rehearsal, wanting to show extraordinary death metal which is difficult to classify unequivocally.

I found out that Łukasz Suszko is signed under the mix and mastering of the new record. I have to confirm that the sound is literally killing. It still makes me add volume to the player. Łukasz has created a sound that is cruel, raw and at the same time dark and organic. How went the work with him and why did you choose him? In which studio did you record it? How did the recording process look like?

B: The work on The Prophetic Dawn was quite fast, because we had this material perfectly prepared in rehearsals. Mixing and mastering took a bit longer, but here we did quite well, because on 3-4 weekends for 2-3 hours. We chose Łukasz Suszko, because our friend, who made as logo, knew him. As we didn't have anyone else in mind, we figured we'd try with Łukasz. The effects turned out to be good at that time, however, we decided to record an album with him. We settled in Wesoła24 Studio and together recorded 14 songs. As I mentioned before, the process of recording was really nice, without haste and was really comfortable for a studio where there is always something going on.


An important part and a kind of extra bonus for fans today is the physical CD. You released the new album at CD through Godz's War productions, and it has a great cover art. Who is the author? Do I explain well the picture when I would think it is a body in a considerable state of decay? How did you choose the motif and how does it relate to the music at the record?

B: The author of cover art is Julia Zaręba – our friend, who loves creating arts and paintings. The cover refers to Sumerian art and depicts it as fallen and forgotten, but reviving, which I also mention it in the lyrics. We wanted something eye-catching and different from the common death metal covers, but made with an unique idea and referring to surreal visions.

I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to Poland for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth it. How do you explain that black and death metal are doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?

B: Nice to hear that Polish bands are appreciated in other countries. A large number of black and death metal bands is caused relatively simply, by general situation in Poland. I mean, religion, politics, hypocrisy, promoting bad values – these things here take absurd proportions and brainwash people. In effect, black and death metal bands in our country express anger, opposition and because of honesty in this matter, many of these bands enjoy interest over the world. All of these type of bands have unique character, which is liked by abroad. I perceive the scene, fans and labels very well. I’m glad that there are still fans of extreme music, younger bands are with us and a lot of good labels, that releasing sensible black/death/thrash music, exist.


You play devastating death metal influenced by, among other things, the American school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start TOUGHNESS was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?

B: I have nothing to hide, I'm inspired like everyone else. The turning point of being a guitarist and vocalist was situation when I got to know Demilich and Morbid Angel albums. Music from these bands really change my mind! I want to move my band in the regions of brutality and even more stuffy atmosphere in the future. But who knows? It may change haha. Yes, I’m attracted to large foreign festivals, because we want to share with people our view on death metal and show how it can be developed. We would like to play with a more famous band, because we give 200% of ourselves in the live version.

When I started my blog six years ago, I had a vision that I would try to support bands that are not so much popular, or they are lost in underground. To let the world knows about them. I think I'm doing quite well, at least according to the responses. How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?

B: In the perspective of our city, which is not too big and there is no bigger metal scene here, we believe that a good label is essential. And Godz Ov War Production is. YouTube, Bandcamp or Spotify are nice tools, but today more important is personal contact with people. Okay, live shows are one thing, but good label is the same important topic. The label provides you with reliable promotion and reaching more and more listeners. We rely upon the label, but we also send the CDs for magazines, blogs or metal listeners personally – so using both these solutions. Of the buying of albums, I have the same approach as you. I buy what I like, but also carefully look for new interesting CDs/tapes and support underground artists. We often support our colleagues, because this is how the scene look. If you don't support honest artists (and that's what we're talking about here), bands break up. So I also try to be at local gigs, and of the bigger ones, recently, I was at Blood Incantation in Warsaw.


On the one hand, today the new band has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as TOUGHNESS? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?

B: Surprisingly, they work quite well. By modern technologies, I made some contacts, found Greg from Godz Ov War Productions and managed to arrange the concerts. You just have to use it wisely and not spend your whole life on it. Downloading or streaming music I accept. With the current music crowd, there is no blind buying. First, the album is checked online, then it is purchased in a physical version. Well, unless it's a band like Gorguts, then you can buy without prior listening.

I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?

B: For me it’s the main lifestyle and the only meaningful dimension of our existence. It means to me that I am still developing, creating my sounds and still looking for all kinds of solutions in this type of music, but I'm also a fan, I support the underground scene and I'm looking for more interesting albums. I listen to music every day. And I don't think otherwise it can work if you are a fan or a musician.


Finally, a classic but important question. What is TOUGHNESS planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage and when will you visit the Czech and Slovak Republics?

B: We want to reach places we have not been to before, visit countries and meet new people. So the Czech and Slovak Republic are also in our target. We are waiting for good suggestions, because, bearing in mind how many amazing festivals you have there, that would be a great experience.

Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push "The Prophetic Dawn" into my head again!

B: Thank you for the interview, it was a pleasure. Cheers and see you all on stage.

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine