DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 8. dubna 2023

Rozhovor - SÖNAMBULA - Old school death doom metal, u kterého se rozpadnete v prach!


Rozhovor s doom death metalovou skupinou ze Španělska - SÖNAMBULA.

Odpovídal Ioritz Rosa (kytara), děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - SÖNAMBULA - Estasis Interrumpida (2023):


Ave SÖNAMBULA! Zdravím do španělského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos třetí dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Ahoj! Děkujeme za Tvá vřelá slova! Na našich předchozích deskách jsme dělali spíše hudbu ovlivněnou doom metalem, ale uvědomili jsme si, že se chceme posunout dál a prozkoumat naše možnosti jako death metalové kapely. Na tomto albu se také projevil příchod našeho basáka Manua, který hrál v několika death metalových kapelách, jako je Aposento. Zvukově je mnohem tvrdší a lépe produkovaná než "Secuela" a "Bicéfalo". Co se týče kompozice, je složitější a "techničtější" než předchozí tvorba.


„Estasis Interrumpida“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál SÖNAMBULA?

Co se týče procesu psaní skladeb, byl to Rapha Decline, kdo album téměř celé napsal a nahrál demo v Eate Studiu, takže zbytek kapely mohl slyšet nápady a pracovat na nich ve zkušebně. Tyto nápady vznikaly mezi lednem a červencem 2022, takže jsme album realizovali rychleji a přirozeněji. Řekli bychom, že toto album je poháněno našimi potlačenými pocity z pandemie.

Dohledal jsem si, že pod nahráváním a mixem je podepsán Javi Félez. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Javi Félez vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Album jsme nahrávali v Moontower Studiu v Barceloně. Máš pravdu, producentem je Javi Félez, který je vynikajícím hudebníkem a kytaristou v kapele GRAVEYARD. Hraje také death metal, takže nám hodně pomohl najít náš zvuk, vytvořit samply a přidat další nástroje a efekty obsažené v některých skladbách. V Moontower Studiu jsme byli celý týden, bydleli jsme tam, jedli a spali, takže jsme byli naprosto ponořeni do procesu tvorby tohoto alba. Věříme, že to bylo pro celý proces nesmírně důležité a ovlivňující, což poznáte i při poslechu alba.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Xtreem Music Records a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Autorem je Rudy Yanto. Je to opravdu talentovaný umělec z Indonésie. Tímto albem jsme chtěli udělat pořádnou změnu, tak bylo na čase hledat nového umělce. Samotné album je "poctou" filmu Vetřelec 3. Vypovídá o temných a ponurých pocitech zahrnujících události, které se ve filmu odehrávají. Na obalu je zobrazena planeta "Fury 161", což je vězeňská planeta se dvěma slunci, která slouží k uvěznění nejhorších zločinců galaxie.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Španělska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Věříme, že ve Španělsku máme velmi dobrou undergroundovou scénu, ale většina kapel pochází ze severní části Španělska, odkud pocházíme i my. Sever Španělska byl vždycky tou "nejradikálnější" částí země, která byla v druhé polovině minulého století silně industrializovaná, proto tam žilo hodně rodin na okraji společnosti, které žily v chudobě, kriminalitě a drogách. Myslíme si, že to, co se děje, lze přirovnat k tomu, co se dělo v industrializovaných oblastech Velké Británie na konci 60. a v 70. letech. Protože k tomuto hnutí došlo až později, děti lidí, kteří těmito problémy trpěli, nyní dělají úžasnou hudbu, aby kritizovali to, co museli prožívat, když byli dětmi. Fanoušci - speciálně v Baskicku - jsou skvělí!!!


Hrajete doom death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit SÖNAMBULA, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Naším hlavním vlivem byli vždy OBITUARY, jak jsme ukázali při nahrávání našeho EP "Back to the Roots". Ovlivnili nás také INCANTATION, AUTOPSY, ASPHYX... Old school crushing death metal! Jako kapela nemáme žádné ambice, kromě toho, že se skvěle bavíme tím, co nás naplňuje, že potkáváme nové lidi a užíváme si to. Samozřejmě bychom se rádi dostali k širšímu publiku a nikdy bychom neodmítli turné, nebo hraní v Evropě nebo cokoliv jiného. Nicméně to není náš hlavní cíl.

Když jsem před šesti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Většinou se spoléháme na naše vydavatelství, protože mají mnohem větší vliv než my sami. Snažíme se zachovat "DIY" v ostatních aspektech, jako je merch a rádi chodíme na koncerty našich přátel, abychom je podpořili koupí jejich hudby nebo merche. Věříme, že bychom si měli navzájem pomáhat a přispívat k růstu naší komunity!


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako SÖNAMBULA ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Jak už jsme řekli, nemáme žádné ambice, takže bychom byli rádi, kdyby si každý poslechl a sdílel naši hudbu tak, jak mu to dělá největší radost. Ať už je to poslech CD v autě, přehrávání vinylu s kamarádem u dobrého piva, nebo třeba při běhání venku na telefonu. Koho to vlastně zajímá? Vydáme hudbu a pak si s ní každý může dělat, co chce. Pokud se jim naše tvorba líbí, tak nám nevadí žádný způsob. Samozřejmě nabádáme všechny k nákupu přímo od umělců, ale chápeme, že to nemusí každému z nějakého důvodu vyhovovat.


S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená doom death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Death doom metal je pro nás jakýmsi únikovým mechanismem. Jako lidé máme jisté temné pocity, které se často snažíme popřít. Death doom tyto negativní pocity přijímá a vytváří z nich něco pozitivního. Považujeme za důležité dát těmto věcem volný průchod, abychom mohli žít svobodněji.


Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají SÖNAMBULA v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě?

V červnu nás čeká oficiální křest našeho nového alba. Do té doby budeme hodně zkoušet a během následujících měsíců odehrajeme několik koncertů, abychom se na červnový koncert připravili. Víc toho zatím v plánu nemáme, ale jsme otevřeni všemu! Možná napíšeme a uděláme demo, nějaké nové skladby nebo něco podobného, nebo natočíme nový videoklip... kdo ví?


Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Estasis Interrumpida“ zase narvat do hlavy!

Děkujeme za Tvůj zájem a za šíření naší hudby! Jsme rádi, že se ti album líbilo! Doufáme, že se někdy potkáme!




------------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 7. dubna 2023

Recenze/review - KOMMAND - Death Age (2023)


KOMMAND - Death Age
CD 2023, 20 Buck Spin

for english please scroll down

Ležím už nějakou dobu pohřbený hluboko ve studené zemi. Bez rakve, jen shnilé tělo. Pomalu se rozpadám v prach. Nikdy nenajdu klid. Už zase slyším volání démonů. Musím se vrátit, abych pomstil všechny vaše hříchy. Býval jsem jedním z mnoha. Vojákem temnoty. Už zase pochodujeme a naše zbraně jsou připraveny. Armáda nemrtvých, tisíce zničených životů. Čekáme na povel a v zákopech posloucháme novou nahrávku kalifornských KOMMAND.

Kapela letos přichází se svým druhým, dlouhohrajícím útokem a musím rovnou napsat, že se mi jejich novinka dostala ihned pod kůži. Podobný, valící se a devastující kov smrti ze staré školy, koluje i v mých žilách. Morbidní motivy, démonické riffy, temnota a chlad. Viděli jste někdy černobílé záběry z války? Atmosféra alba je velmi podobná. Existuje už jenom beznaděj a zabíjení. Čas smrti nastal!


KOMMAND se volně inspirovali ve své tvorbě legendárními BOLT THROWER. Dělají to ale velmi uvěřitelně a přinášejí do tohoto stylu spoustu svých nápadů. Jsou o nějaký řád surovější a syrovější. Při poslechu zahlédnete duše mučených, setkáte se s rozšklebenými tvářemi démonů. Skladby zní velmi uvěřitelně, jsou jako prudký jed, po kterém zemřete v nekonečných křečích. Způsobů, jakými můžete zemřít je nekonečné množství, ale ten který zvolili tito maniaci, je velmi reálný a krutý. Kapele se opravdu povedlo znázornit nechutnou atmosféru války. Byl jsem jedním z davu a pochodovali jsme směr absolutní tma. Líbí se mi zvuk, který je čitelný, ale zároveň plesnivý a uhrančivý (Arthur Rizk - Mixing, Mastering, Mike Kriebel - Recording). Vše perfektně doplňuje i obal (Bharata Danu z Indonésie). Nedám na černobílé motivy dopustit a zde se opravdu velmi povedl. Zkrátka a jednoduše, pokud jste staří metaloví veteráni, u kterých se prokletí být fanouškem smrti zrodilo někdy v devadesátých letech a nebo jen rádi a často snídáte nahrubo nasekanou tmu, bude se vám album "Death Age" určitě líbit. Je skvěle napsáno a složeno. Má v sobě velkou porci černé a studené energie, tlaku a špíny. Ležím už nějakou dobu pohřbený hluboko ve studené zemi. Bez rakve, jen shnilé tělo. Pomalu se rozpadám v prach. Nikdy nenajdu klid. Už zase slyším volání démonů. Válečný, death metalový buldozer, který rozdrtí všechny vaše kosti v těle! 


Asphyx says:

I've been lying buried deep in the cold earth for some time now. No coffin, just a rotting body. Slowly crumbling into dust. I'll never find peace. I can hear the demons calling again. I must return to avenge all your sins. I used to be one of many. A soldier of darkness. We march again and our weapons are ready. An army of the undead, thousands of lives destroyed. Waiting for the command, in the trenches, listening to the new record by California's KOMMAND.

This year the band comes with their second, long-playing attack and I have to write right away that their novelty got under my skin immediately. Similar, rolling and devastating old school death metal runs through my veins. Morbid themes, demonic riffs, darkness and coldness. Have you ever seen black and white footage of war? The atmosphere of the album is very similar. There's just despair and killing. The time of death has come!


KOMMAND were loosely inspired by the legendary BOLT THROWER. But they do it very believably and bring a lot of their own ideas to this style. They are an order of magnitude more raw and raw. Listening to them you will catch a glimpse of the souls of the tortured, you will meet the grinning faces of demons. The songs sound very believable, they are like violent poison that will make you die in endless spasms. The ways you can die are endless, but the one chosen by these maniacs is very real and cruel. The band has really managed to portray the disgusting atmosphere of war. I was one of the crowd and we marched towards absolute darkness. I like the sound, which is legible, but at the same time moldy and mesmerizing (Arthur Rizk - Mixing, Mastering, Mike Kriebel - Recording). Everything is perfectly complemented by the cover art (Bharata Danu from Indonesia). I don't give a damn about the black and white motifs and here it's really very successful. In short, if you're an old metal veteran whose curse of being a fan of death was born sometime in the nineties, or if you just like and often eat coarsely chopped darkness, you'll definitely like the album "Death Age". It's brilliantly written and composed. It has a big helping of black and cold energy, pressure and grime. I've been lying buried deep in the cold earth for a while now. No coffin, just a rotting body. I'm slowly crumbling into dust. I'll never find peace. I can hear the demons calling again. A warlike, death metal bulldozer that will crush every bone in your body!


Tracklist:
01. Final Virus 
02. Chimera Soldiers 
03. Global Death 
04. Polar Holdout 
05. Fleeing Western Territories 
06. Collapse Metropolis

band:
Ian Logan - Guitar
Jesse Sanes - Vocals
Tim Shriver - Bass
Sam Bosson - Drums
Sam Shriver - Guitar

KNIŽNÍ TIPY - Ušlechtilá stezka - Peter May (2023)


Ušlechtilá stezka - Peter May
2023, Host

Přiznám se vám k jedné věci. Pro detektivky, které se zaobírají historií, mám poslední roky velkou slabost. Zde se navíc vydal Peter May do roku 1978, do tehdejší Kambodži. Rudí Khmérové a jejich řádění nám bylo v dějepise předkládáno přeci jen úplně jinak, než jaká byla pravda. Člověk se učí celý život a je fakt, že v některých dějinných událostech mám díky socialismu dodnes mezery. Spousta věcí zkrátka nebyla tak, jak nám soudružky učitelky musely říkat. Kniha ale není suchým historickým textem, ale události jsou spíše krutou kulisou. Zaujala mě ještě jedna věc. Jedná se o příběh otce a dospívající dcery. Mám to doma momentálně stejné a je zajímavé si představovat, jak bychom reagovali my. Podle mě to ani nejde. Je to stále dokola, kdyby lidí více četli a z knih se alespoň trošku poučili, bylo by nám na světě o hodně lépe. Ale zrovna vám to nemusím říkat.

Když jsem knihu přinesl domů, nejdříve jsem chodil okolo opatrně. Ani jsem si nepřečetl shrnutí, o čem pojednává. Peterovi Mayovi jsem jednoduše věřil, šel jsem na jistotu, i když je to teprve druhá knížka, kterou od něho mám. Doporučoval mi jej kamarád, se kterým vždy před koncertem probíráme knihy. Zapsal jsem si jméno do poznámek do telefonu a trošku se styděl, protože jsem si o sobě naivně myslel, že mám přehled. Jenže tenhle autor mi proklouzl mezi prsty. Tohle je na knížkách hrozně krásné. Když objevíte někoho nového, líbí se vám jak píše a postupně se stanete jeho fanouškem. Hrozně se mi líbí, jakým způsobem píše. Jak vykresluje postavy. Jeho příběhy mají hlavu a patu, nejsou zbytečně překombinované a odsýpají. Hrozně dobře se čte. Je radost otevřít kapitolu, chvilku přemýšlet, kde vše skončilo a plynule navázat. Někdy se mi dokonce stává, hlavně tedy v pátek odpoledne, že jsem tak unavený, že na chvilku usnu a moje fantazie se rozlétne do jiných dimenzí. Když se proberu, tak se musím vrátit. Několikrát se mi dokonce stalo, že jsem směr dobře odhadl. 

Máme kousek za domem les a když jsem se tam byl projít, představoval jsem si, že jsem v džungli. Možná to působí trošku dětinsky, ale když ona je knížka tak přesvědčivá a já podobné věci docela prožívám. Člověk si uvědomí, jaké to muselo být hrozné. Tisíce mrtvých, vše se mí míhá před očima. Dokonce jsem si začal dohledávat další informace a byl jsem zděšený. Tolik utrpení, tolik bolesti. Tolik zničených životů. Máme trošku problém s tím, že podobné historické události překrucujeme, zapomínáme na ně a nebo nám jsou zcela lhostejné. Schválně, zkuste se zeptat ve svém okolí, kdo o Kambodži něco ví. A teď nemyslím, že zmíní jednu větu o lebkách, vyskládaných na hromadu. Ta sice obletěla svět, ale je jen kapkou v krvavém moři. Kambodža je dodnes poznamenaná a myslím si, že to bude trvat ještě několik generací, než se rány trošku zahojí. Otázkou pak je, kolik dalších zemí zažilo něco podobného. Člověk si opravdu začne o hodně víc vážit toho, že u nás máme vcelku klid. Knížku jsem docela často odkládal, abych se nadechl. Někdy jsem vyběhl na balkon, abych cítil ve tváři čerstvý vzduch. 

Postava Jacka Elliota je napsaná velmi uvěřitelně. Jasně, je to hlavní hrdina, musí přežít a někdy je to až neuvěřitelné, ale o tom knížky přece jsou. Musím někomu fandit, oblíbit si jej, chápat jeho činy a říkat si, jak bych ve stejných situacích reagoval. Lisu jsem se také snažil pochopit, ale někdy mi přišlo její jednání nelogické, divné. Ale to bude asi tím, že se příliš neumím vžít do života dospívající dcery. Navíc do roku 1978 a Kambodži. Holky v tomhle věku jsou zkrátka jiné a je to tak moc dobře. Každý se musí vymezit, naladit si svůj život. Nemají to vůbec lehké a to v žádných dobách ani kulturách. Přesto a právě proto je máme přeci tak rádi a milujeme je. Jako otcové, jako jejich budoucí partneři, jako dědové. Zrovna tím procházím a tak si říkám, že ona ta Lisa zase tak divná nebude. Je to vlastně holka, která zažívá věci, které by neměla. Slušelo by jí víc smíchu, klidný život a pohoda. První lásky a tak podobně, znáte to. Místo toho zažívá něco, co je špatné a ošklivé. Nedovedu si vůbec představit, jak by v jejím případě reagovala současné generace, pro kterou je vrcholem života selfie na záchodě. A je to vlastně dobře. 

Tahle knížka je i o hledání. O otci a dceři, kterým osud nepřeje. Je dobrodružná, některé momenty z džungle jsou popsány tak, že mě mrazilo v zádech. Je hodně znát, že si autor nastudoval perfektně dějinné události, že si dal čas a spoustu práce. To se mi na Peterovi Mayovi hrozně líbí. Je poctivý, nenechává nic náhodě. Ale také umí napsat příběh, který zaujme. Je napínavý a chytil mě ihned za pačesy. Není to klasický thriller, ani detektivka, spíše se jedná o dobrodružnou jízdu od začátku do konce. Stráveného času rozhodně nelituji, na společná setkání jsem se těšil. Když jsem šel divně temným městem, když jsem byl v práci, když jsem plaval, pořád mi vrtalo hlavou, jak bude vše pokračovat. Někdy jsem se mýlil, někdy se trefil, jak už tomu bývá, ale převážně mě dokázal autor překvapit. Dobré také je, že se nejedná o geniálního sériového vraha, který po sobě nenechává stopy a všechno vám řeknou až po pitvě. Takových knih je kolem spousta a k dobrým se musíte prokousat. Volím převážně ověřené spisovatele. Ale Peter May je zajímavý právě tím, že je jiný. A to jak stylem, tak tématy.

Zrovna včera chtěla být dcera zase za rebelku. Měl jsem co dělat, abych nevypěnil. Otcové a dcery, to je vždycky námět na román. Kroutil jsem hlavou nad jejími názory, říkal běžná slova o tom, že za nás bych udělal něco jiného (ale není to pravda, v pubertě jsem byl úplně stejný). Pak se uklidním a uvědomím si, že je hrozně dobře, že řešíme vlastně hlouposti, že se máme dobře a rádi. Nikdo na nás nestřílí, snažíme se o klidný život, máme normální obyčejné starosti. Jak říkám, když si člověk přečte podobné knížky, poučí se. Alespoň tak to mám já a doufám, že i vy. Ušlechtilá stezka mě dostala po všech stránkách. Četl jsem jí jedním dechem. V Kambodži to muselo být hrozné. A Peter May opět potvrdil, že je skvělým spisovatelem. Děkuji za pozornost a že jste dočetli až sem. Mějte se co nejlépe. 

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Otec a dospívající dcera bojují o přežití ve válkou zmítané Kambodži. Podaří se jim k sobě najít cestu?

V roce 1978 je v Kambodži u moci komunistický režim. Jack Elliot se živí jako žoldák a lidský život — i ten jeho — má pro něj nízkou cenu. Když ho bohatý kambodžský uprchlík Áng Júon požádá, aby zachránil jeho rodinu před Rudými Khmery, Elliot počítá s tím, že tento úkol nemusí přežít ani on sám. Mezitím Elliotova dospívající dcera Lisa pohřbila matku a zůstala na všechno sama. Svého otce doposud považovala za mrtvého a je pro ni překvapením, když zjistí, že je naživu. Ve snaze neznámého rodiče poznat vyrazí až do dalekého Bangkoku, kde padne do zajetí. Příběhy otce a dcery — oddělených stovkami mil — se proplétají. Elliot a Lisa se vydávají po kruté cestě nebezpečnou džunglí k sebepoznání.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 6. dubna 2023

Recenze/review - SOULCARRION - Soulcarrion (2023)


SOULCARRION - Soulcarrion
EP 2023, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Až jednou budu ležet na smrtelné posteli, tak za mnou přijdou démoni. Podají mi své krvavé ruce a pozvou mě do země nekonečných stínů. Někde tam, daleko za řekou Styx, je místo, kde shnijí mé staré kosti. Zaplatím převozníkovi hudbou. Ano, nové EP polských tmářů SOULCARRION se opět povedlo. Je po okraj narvané nahrubo nasekanou tmou. Hoří a pálí. Několikrát u něj zemřete a znovu se narodíte, abyste cítili bolest.

První setkání s kapelou proběhlo loni, když vydali skvělou nahrávku "Infernal Agony" (recenze je odkazována dole pod článkem). Album jsem poslouchal velmi často a dalo by se napsat, že jsem se stal fanouškem téhle divoké smečky. Pánové totiž pochopili, o čem je opravdové, reálné zlo a nenávist. Jejich nové, stejnojmenné EP "Soulcarrion" je toho jasným důkazem. Oheň opět hoří!


Dívám se znovu a znovu do tmy a oceňuji nejen skvělý masivní a chladný zvuk, ale i ďábelský obal. Stylově se stále pohybujeme někde mezi floridskou, chicagskou, ale i finskou a holandskou death metalovou školou. Nebudu vám kapelu záměrně k nikomu přirovnávat, udělejte si názor dle vložených ukázek. Osobně se mi stejně nejvíc líbí, že ze skladeb odkapává zkažená krev, hnis a špína. Jakoby mi někdo zabodnul do břicha rezavý nůž. Skvěle napsaná čtveřice songů, ostrých jako břitva, připomíná hřeby, které mi jednou zatlučou do rakve. Mám rád, když ve mě hudba dokáže vyvolat nějaké emoce a tentokrát si připadám jako na nějaké starodávné seanci pro vyvolávání temných a špatných sil. Fanoušci tohoto stylu určitě ví, co tím chci říci. Skladby totiž v sobě mají nezaměnitelný feeling a drive a smrdí sírou na sto metrů okolo. Když jsem se před lety rozhodl, že chci podobnou hudbu podporovat, měl jsem na mysli přesně skupiny jako jsou SOULCARRION. Až jednou půjdete po dlouhých schodech do podzemí a na stěnách budou přikováni a mučeni všechny hříšníci, určitě si na mě vzpomenete. Poláci mě utvrzují v tom, že peklo doopravdy existuje. Je v každém v nás, v našich pokřivených myslích. Až jednou budu ležet na smrtelné posteli, tak za mnou přijdou démoni. Podají mi své krvavé ruce a pozvou mě do země nekonečných stínů. Kývnu souhlasně na jejich otázky a předám jim EP "Soulcarrion". Bude mojí vstupenkou do Hádovy říše. Morbidní a temný, ďábelský death metalový rituál! Inferno!



Asphyx says:

Once I'm on my deathbed, the demons will come to me. They will give me their bloody hands and invite me to the land of endless shadows. Somewhere out there, far beyond the River Styx, is where my old bones rot. I'll pay the ferryman with music. Yes, the new EP from Polish darkies SOULCARRION has done it again. It's packed to the brim with coarsely chopped darkness. It burns and burns. You die to it several times and are reborn to feel the pain.

My first encounter with the band was last year when they released the excellent "Infernal Agony" (review linked at the bottom of the article). I listened to the album a lot and you could write that I became a fan of this wild pack. For the gentlemen understood what real, real evil and hatred is all about. Their new, eponymous EP "Soulcarrion" is a clear proof of that. The fire is burning again!

I look again and again in the dark and appreciate not only the great massive and cool sound, but also the devilish packaging. Stylistically we are still somewhere between the Florida, Chicago, as well as Finnish and Dutch school of death metal. I'm not going to deliberately compare the band to anyone, make up your own mind according to the embedded samples. Personally, I still like most that the songs drip with bad blood, pus and filth. It's like someone stuck a rusty knife in my stomach. A brilliantly written quartet of razor-sharp songs reminds me of the nails that will one day be hammered into my coffin. I love it when music can evoke some emotion in me, and this time I feel like I'm at some ancient séance for summoning dark and evil forces. I'm sure fans of this style know what I mean. Because the songs have an unmistakable feeling and drive to them and they reek of brimstone for a hundred yards around. When I decided years ago that I wanted to support this kind of music, I had bands like SOULCARRION in mind. One day, when you walk down the long stairs to the underground and all the sinners are chained and tortured on the walls, you will definitely remember me. The Poles make me believe that hell really exists. It's in all of us, in our twisted minds. Once I'm on my deathbed, the demons will come to me. They will give me their bloody hands and invite me into the land of endless shadows. I'll nod in agreement to their questions and hand them the "Soulcarrion" EP. It will be my ticket to the realm of Hades. A morbid and dark, diabolical death metal ritual! Inferno!

Recenze/review - SOULCARRION - Infernal Agony (2022):

Recenze/review - HERETIC PLAGUE - Context Is a Stumbling Corpse (2023)


HERETIC PLAGUE - Context Is a Stumbling Corpse
CD 2023, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Maso odtrhané od kostí, tvář bez očí. Těla pověšená na háky a neustálý pach smrti. Vítejte na lidských jatkách. Hluboko pod zemí. Temnota, chlad a zaschlá krev na stěnách. Kafilérie! Mlýn na kosti. Vypadá to, že jsem zde správně. V temném podzemí,  kde se hraje brutální death metal. Špína, surové útoky, bestiální rytmus. Tohle všechno krásně dokresluje morbidní atmosféru místa. 

HERETIC PLAGUE jsou z Londýna a hrají velmi krutě. Zaobírají se šílenstvím v hudbě. Nahrubo nasekané rytmy, hnilobný zvuk, údery kladivem přímo do obličeje. Smrt číhá za každým rohem. Elektrické šoky nepomáhají, zabíjet hudbou je jako prokletí, jako hnisavý vřed, který napadne váš mozek. 


Houpavý rytmus, připomínající kopání čerstvého hrobu. Grindcore výjezdy, které vás rozemelou na prach. Jedná se o extrém, který musí dělat dobře každému fanouškovi brutálních masakrů. Doporučuji poslouchat pořádně nahlas. Svět sice nebude už nikdy lepším místem, ale alespoň z něj odejdeme za zvuků poctivé metalové apokalypsy. Líbí se mi, že HERETIC PLAGUE pevně věří tomu, co hrají. Jsou odhodláni vám vytrhnout všechny vnitřnosti z těla. Cítím ze skladeb takový ten starý, poctivý feeling a drive. Tohle album je jízda od začátku do konce. "Context Is a Stumbling Corpse" je jako návštěva dávno opuštěných jatek. Dodnes je do stěn otištěna bolest a nářek umírajících. Troufám si tvrdit, že se nahrávka povedla. Je určena pro všechny fanoušky absolutní tmy, proříznutých tepen a rozkládajících se tkání. Maso odtrhané od kostí, tvář bez očí. Těla pověšená na háky a neustálý pach smrti. Vítejte na lidských jatkách. Hluboko pod zemí. Temnota, chlad a zaschlá krev na stěnách. Kafilérie! Mlýn na kosti. Vypadá to, že jsem zde správně. Máte dvě možnosti, buď budete postupně přidávat hlasitost, podupávat nohou a trhat si vlasy a nebo zemřete! Potom, v momentě, kdy už budete na pokraji zhroucení, pochopíte. Líbí se mi i obal, který znázorňuje šílený děs a hrůzu. Masakrující, brutální death grindcore ze smradlavých jatek!


Asphyx says:

Flesh stripped from bone, face without eyes. Bodies hanging from hooks and the constant smell of death. Welcome to the human slaughterhouse. Deep underground. Darkness, cold and dried blood on the walls. A cafeteria! A bone mill. Looks like I'm in the right place. In a dark underground where brutal death metal is played. Filth, brutal attacks, bestial rhythms. It all adds to the morbid atmosphere of the place.

HERETIC PLAGUE are from London and play very cruel. They deal with madness in music. Coarsely chopped rhythms, rotten sound, hammer blows to the face. Death lurks around every corner. Electric shocks don't help, killing with music is like a curse, like a festering ulcer that invades your brain.


A swinging rhythm, reminiscent of digging a fresh grave. Grindcore exits that will grind you to dust. This is an extreme that must do well for any fan of brutal carnage. I recommend listening really loud. The world may never be a better place, but at least we'll leave it to the sounds of an honest-to-goodness metal apocalypse. I like that HERETIC PLAGUE firmly believe in what they play. They are determined to rip your guts out. I can feel that old, honest feeling and drive from the songs. This album is a ride from start to finish. "Context Is a Stumbling Corpse" is like visiting a long-abandoned slaughterhouse. To this day, the pain and cries of the dying are still imprinted on the walls. I dare say the recording was a success. It's for all fans of absolute darkness, severed arteries and decaying tissue. Flesh torn from bone, a face without eyes. Bodies hanging from hooks and the constant smell of death. Welcome to the human slaughterhouse. Deep underground. Darkness, cold and dried blood on the walls. A cafeteria! A bone mill. Looks like I'm in the right place. You've got two choices, either you turn up the volume, stomp your feet and tear your hair out, or you die! Then, when you're on the verge of collapse, you'll understand. I also like the cover art, which depicts insane terror and horror. Massacring, brutal death grindcore from the stinking abattoir!


Tracklist:
01. Bleeding Stump Marathon
02. All Eyes On The Grave
03. Skull Crawler
04. Context Is A Stumbling Corpse
05. Bloated. Fly-Bitten. Dead
06. Briefcase Full Of Cutlery
07. Pentangle Of Broken Teeth
08. Ubiquitous Gore
09. Grandpa's Hammer

středa 5. dubna 2023

Interview - SEPULCRUM - Old, dusty, moldy death metal from cursed burial grounds! Death cult!


Interview with death metal band from Chile - SEPULCRUM.

Answered Nicolás R. Miranda (Voice/Guitar), thank you!

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - SEPULCRUM - Lamentation of Immolated Souls (2023):
https://www.deadlystormzine.com/2023/03/recenzereview-sepulcrum-lamentation-of.html

Ave SEPULCRUM! Greetings to Chile. I hope everything is fine with you. I was really looking forward to your new album „Lamentation of Immolated Souls“, I have always had a lot of fun with previous records and I was happy to come back to them. How did the new piece come about and why did it actually take so long?

Hey! We really appreciate the interest in the band and the work we do! The album was born in 2020 during the Covid, so we could say that it is a product of confinement. This work was already being carried out even before the official launch of the EP “Corpse dividing Holes” in March 2020, recording the album in January 2021. For different reasons we end up doing the mix and master work with our friend Benjamin Barrantes during 2022, finishing work at the end of the year and finally have this expected launch in March 2023. It has been a long wait, but we are excited to finally have this material to be enjoyed!

I must say that the news literally cut me open. It is dense, massive, dark and at the same time cold as a corpse's hand. That's exactly how I like it! The mix is ​​signed by Benjamin Barrantes. Did you record directly with him or did you just mix the record? How did you feel about going to the studio and how did you manage to get such killer material?

We record the drums and voice at Soundpro Studios here in the south of the country by Cristian Bintrup, while all the string work was recorded by our friend Víctor Villanueva. These recordings are those that were later sent to Benjamin Barrantes in Santiago. We already knew Benjamin's work, so we knew the result was going to be killer! I believe that one of the most important factors of the album and which gave the album a great weight was the reamp of guitars, obtaining a heavy and pointed sound at the same time. In addition, each part of the recording has its detail, it’s what makes it entertaining to the listener. The bass highlights a lot and makes no detail missing!


I always take the recordings as a whole and you underestimated not only the sound but also the cover. Francisco Ramírez is great painters. How did you get together and how did the packaging come about? Did you have any requirements or did you choose from already prepared paintings? And how the cooperation went.

Francisco Ramirez is a great graphic designer, we discovered it when he made the cover of the Corpse dividing Holes EP. He is a friend of Sebastián Zúñiga, our drummer, who saw his work when he made the cover of an album of the band EXINTERATUS, another of his projects. Having worked with him before, we basically ask Francisco to make a cover with the elements that we can see in it: A central landscape surrounded by mutant trees (such as Mortal Kombat forests haha) with a swamp of corpses from which their souls are released and they walked in grief and torment, the lamentation!

Texts are an integral part of the album. It states that you deal with death. So classic death metal themes. What are the lyrics to „Lamentation of Immolated Souls“ about, who is their author? Where did you get your inspiration for?

I like to answer this part of the interviews because I think the lyrical part of the album is solid. I wrote a few lines that explain exactly what the album is about: “A putrid context in which death symbolizes the end of a fleeting and empty cycle like the lives of many people, and how their souls lament having been consumed by life itself. The atrocities and calamities of humanity, always directed by dementia and delirium, the constant suffering and anguish, and this culminating point of flagellation in which torture transcends and continues even after death, prowling through the swamps, creating a dense thickness of agony and torment”. All the lyrics were written by me, except for “Lamentation of Immolated Souls” by Oscar Gibert and “Legion’s Mandate” by Sebastián Zúñiga. I believe that the inspiration was born from many issues, shadows from the past, internal torments, and the constant anxiety and desire to escape from confinement, but always from a destructive and devastating point of view, with strength and not with frustrations.


And what about concerts? What about them in Chile? Do fans go to concerts or do they just sit in front of the internet? I need a club, beer, girls!

People do go to concerts! especially when outside bands come, they love to be there and take off their shirt and go crazy, there are always a lot of bangers at concerts. When the concerts are located in Santiago we can see huge masses of bangers, because they are also joined by those who live in the regions and not only from the central zone.

And what about the underground scene in your country in general? Does it live in Chile? Are you from Puerto Montt, it's a big city, do you meet somewhere for death metal? If I visited the city, where should I go to the concert? And what about the fans? Do bands support?

The underground scene is more varied depending on the location. For example, our city Puerto Montt is an area with many bands, some old and renowned, as well as young and recently emerged, with a lot of variety between death, black, doom, some thrash, some heavy. Peculiarly, something happens here, and that is that the organizers and the bangers have a tendency to support foreign musicians much more than local ones, and I don’t blame them. It’s much more common that the support exists mostly between the bands, and fortunately, we have the support of many people: friends, bangers, members of other bands, organizers, sound engineers, etc. People who have always given us a hand and have been there when we have needed them. If you visit the city you have to go to Bogo’s Bar, that is the place where all they meet, and events are held regularly.


Do you have any dreams with the band? In the underground you have a good name, but you want to move somewhere higher? I mean, are you attracted to a tour with a big name, to play at a big festival, to release another record at a well-known label? What dreams and vision do SEPULCRUM have?

The dreams we have as a band are mainly to go out and play internationally, at festivals, tours and with other great bands. A strong purpose is to continue recording albums, to continue improving in aspects of musical composition as well as interpretation, these two being the most important factors for us within music. I think releasing an album on a big label should come naturally, not be forced. If they like our music and want to release our records, we will be proud of our work and we will continue making music. I personally have no desire to give SEPULCRUM some pauses. My desires are hungry for composition, and I will not stop pleasing them!

What does death metal mean to you? Why did you choose this style? How did you get to it and what kind of musicians were your role models when you started? Do you perceive death metal "only" as music or is it also a lifestyle for you? You can look at this page philosophically.

Death metal means a powerful expression that expels the inner self of whoever plays it, I think it’s a direct connection between the subconscious and reality, because we can manifest all the chaos that lives in our inner being in a conceptual or direct way, really in the way that we want it, because it has this dynamism and versatility of building it as the composer has it in his mind. The best thing is that you can combine your demons with those of your bandmates when you compose together. We choose this style because we are addicted to the sound of Death Metal, nothing could better represent a twisted mind than this devastating sound. Personally, one of the best examples of a musician was Chuck Schuldiner, he was a genius, a visionary, and he made amazing music, and I did not try to imitate him, that was not his message, but some of the ideas he developed are pure gold. We understand death metal life as the one who enjoys music, supports it and in the best of cases has the ability to create it, things are not about who has more material, or who has seen more bands, or who plays faster or who is more brutal, things are not a competition. I still don't understand what is the obsession with trying to be superior to the rest, trying to put the foot on the other, this is music, not a coliseum. Anyways, I don’t want to imply that we are the most purists in what I am saying, we are human and we all make mistakes, this is more of a reflection, hopefully not utopian. Who are we to change the ideas of the rest, I prefer to concentrate on our work without looking back and let the music prevail above all!


Do you have a band in your area that you would recommend to us? And what are people going to see when they are going to clubs in Chile?

I would like first to name the other bands in which we participate: Nicolás Espinoza, our bassist, also plays bass in DISHARMONIC, Death Metal which also had its debut album this year. Oscar Gibert sings and plays guitar in HALLUXVALGUS, Death Metal band in which I made the recording of voices of his full-length album Reflections of Distant Dreams. He also plays guitar at MORNING DEAD, a Death/Doom project with members of EXINTERATUS, Brutal Death Metal band in which our drummer Sebastián Zúñiga plays. To finish the count, I play as Vocal/Guitar of HORRIFYING since May 2021. This is a Death Metal band with more than 10 years of experience and finally this year the first Full-length will be recorded. As a bonus, Oscar, Nicolás and I are working on a black/death metal project with our friend Víctor Villanueva as drummer (we played together with Nicolás and Víctor at CAVERNAL in the recording of the album Nigrescent), so prepare for surprises this year!

Some incredible bands that we can highlight from the Chilean Death Metal scene are: EXANIMATVM, this is a really killer band, and catches you with the density and darkness that it emanates, especially in their latest album Sollvm Ipsa Mor. Another band that gives a lot to talk about is SUPPRESSION, with the release of their album The Sorrow of Soul Through Flesh they have already forged their destiny and soon they will participate in an Eurotour, what a good sound they achieved on this recording! And one more band to add would be MORTIFY with their latest album Fragments at The Edge of Sorrow, what a good level of composition these guys have, killer stuff right here!


What can we look forward to from SEPULCRUM in the upcoming months? Aren't you going to release „Lamentation of Immolated Souls“ on vinyl also?

We are at the gates of the release of our first full-length, the CD and cassette will be released through Burning Coffin Recs and Canometal Recs here in Chile and internationally, while in Mexico the CD will be released by Chaos Recs. If you are interested in the material, don’t hesitate to purchase it through one of these labels for shipping! Chaos Recs will release the vinyl in a few months, so we look forward to getting this material in our hands. We also hope that with this release opportunities will open up for us to go out and play internationally, it’s our greatest wish! Meanwhile we owe a visit to Santiago, place where the album launch event will take place!

Thank you so much for the interview. I'm going to play the new „Lamentation of Immolated Souls“ again. It's great! Good luck and I hope that we will meet somewhere at the concert and have a beer together!

Thanks to you again, and I am very glad that you are enjoying the album, it’s really a big part of our effort and dedication. I hope we can meet at some concert and share! Greetings from each member of SEPULCRUM and stay completely fucking sick!!!

- Nicolás R. Miranda

Voice/Guitar of SEPULCRUM

Recenze/review - SEPULCRUM - Lamentation of Immolated Souls (2023):

Rozhovor - SEPULCRUM - Starý, prašivý, plesnivý death metal z prokletých pohřebišť! Kult smrti!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Chile - SEPULCRUM.

Odpovídal Nicolás R. Miranda (kytara, zpěv), děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - SEPULCRUM - Lamentation of Immolated Souls (2023):

Ave SEPULCRUM! Zdravím do Chile. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Na vaši novinku „Lamentation of Immolated Souls“ jsem se neskutečně těšil, předchozí desky mě vždycky hrozně bavily a rád jsem se k nim vracel. Jak novinka vznikala a proč to vlastně trvalo tak dlouho?

Ahoj! Velmi si vážíme zájmu o kapelu a naši práci! Album se zrodilo v roce 2020 během Covidu, takže by se dalo říct, že je produktem ”omezené svobody”. Práce na něm probíhaly ještě před oficiálním uvedením EP "Corpse Dividing Holes" v březnu 2020, nahrávání alba proběhlo v lednu 2021. Z různých důvodů jsme nakonec až v průběhu roku 2022 s naším kamarádem Benjaminem Barrantesem provedli mix a mastering, na konci roku jsme práce dokončili a nakonec jsme tento očekávaný křest uskutečnili v březnu 2023. Bylo to dlouhé čekání, ale jsme nadšení, že si tento materiál konečně můžeme vychutnat!

Musím říct, že u novinky mě doslova rozsekal zvuk. Je hutný, masivní, temný a zároveň studený jako ruka mrtvoly. Přesně takhle to mám rád! Pod mixem je podepsán Benjamin Barrantes. Vy jste u něj přímo nahrávali nebo desku jen mixoval? S jakými pocity jste šli do studia a jak se vám povedlo docílit tak zabijácký materiál?

Bicí a zpěv jsme nahráli ve studiu Soundpro tady na jihu země u Cristiana Bintrupa, zatímco všechny smyčcové nástroje nahrál náš kamarád Víctor Villanueva. Právě tyto nahrávky jsme později poslali Benjaminu Barrantesovi do Santiaga. Benjaminovu práci jsme již znali, takže jsme věděli, že výsledek bude zabijácký! Domnívám se, že jedním z nejdůležitějších faktorů alba, který mu dodal velkou váhu, bylo přebuzení kytar, čímž jsme získali těžký a zároveň ostrý zvuk. Navíc každá část nahrávky má své detaily, to je to, co dělá nahrávku pro posluchače zábavnou. Basa toho hodně zvýrazňuje a díky ní nechybí žádný detail!


Vždy beru nahrávky jako celek a vy jste nepodcenili jenom zvuk, ale i obal. Francisco Ramírez je skvělý malíř. Jak jste se dali dohromady a jak obal vznikal? Měli jste nějaké požadavky nebo jste vybírali z již připravených obrazů? A jak probíhala spolupráce.

Francisco Ramirez je skvělý malíř, což jsme zjistili, když vytvořil obal EP "Corpse dividing Holes". Je to kamarád Sebastiána Zúñigy, našeho bubeníka, který jeho práci viděl, když dělal obal alba kapely EXINTERATUS, dalšího jeho projektu. Protože jsme s ním spolupracovali už dříve, požádali jsme Francisca v podstatě o vytvoření obalu s prvky, které v něm vidíme: Je to jako v Mortal Kombatu, kde jsou mrtvoly v bažinách, ze kterých se uvolňují jejich duše a bloudí v zármutku a trýzni, nářek!

Nedílnou součástí desky jsou i texty. U vás je uváděno, že se v nich zaobíráte smrtí. Tedy klasická death metalová témata. O čem jsou texty na „Lamentation of Immolated Souls“, kdo je jejich autorem? Kde jste pro ně brali inspiraci?

Rád odpovídám na tuto část rozhovorů, protože si myslím, že lyrická část alba je unikátní. Napsal jsem několik řádků, které přesně vysvětlují, o čem album je: "Hnilobný kontext, v němž smrt symbolizuje konec pomíjivého a prázdného koloběhu, jako je život mnoha lidí a to, jak jejich duše naříkají, že je pohltil sám život. Zvěrstva a pohromy lidstva, vždy řízené demencí a deliriem, neustálé utrpení a úzkost a tento vrcholný bod bičování, v němž mučení přesahuje a pokračuje i po smrti, plíží se bažinami a vytváří tíži agónie a trýzně". Všechny texty jsem napsal já, s výjimkou “Lamentation of Immolated Souls” - Oscar Gibert a “Legion’s Mandate” od Sebastiána Zúñigy. Domnívám se, že inspirace se zrodila z mnoha problémů, stínů z minulosti, vnitřních muk a neustálé úzkosti a touhy uniknout z uvěznění, ale vždy z destruktivního a zničujícího hlediska, se silou, ne s frustrací.


Co koncerty? Jak je to s nimi momentálně v Chile? Fungují kluby? Chodí fanoušci na koncerty nebo už jenom sedí u internetu? Já potřebuji klub, pivo, holky!

Lidé chodí na koncerty! Zejména, když přijedou kapely zvenčí, rádi tam jsou a sundávají si trička a řádí, na koncertech je vždy spousta lidí. Když se koncerty konají v Santiagu, můžeme vidět obrovské masy, protože se k nim přidávají i ti, kteří žijí v regionech a ne jen v centru.

A co undergroundová scéna u vás všeobecně? Žije to v Chile? Jste z Puerto Montt, to je velké město, scházíte se třeba někde na death metal? Kdybych město navštívil, kam bych měl zajít na koncert? A co fanoušci? Podporují kapely?

Undergroundová scéna je rozmanitější v závislosti na lokalitě. Například naše město Puerto Montt je oblastí s mnoha kapelami, některými starými a uznávanými, stejně jako mladými a nedávno vzniklými, s velkou rozmanitostí mezi death, black, doom, thrash, či heavy metalem. Kupodivu se tu něco děje, ale pořadatelé a fanoušci mají tendenci podporovat zahraniční muzikanty mnohem víc, než ty místní a já se jim nedivím. Mnohem častější je, že podpora existuje hlavně mezi kapelami a my máme naštěstí podporu mnoha lidí, kamarádů, fanoušků, členů jiných kapel, pořadatelů, zvukařů atd. Lidi, kteří nám vždycky podali pomocnou ruku a byli tu, když jsme je potřebovali. Pokud navštívíte město, musíte zajít do Bogo's Baru, to je místo, kde se všichni scházejí a kde se pravidelně konají akce.


Máte s kapelou nějaké sny? V undergroundu máte dobré jméno, ale chcete se posunout někam výš? Myslím tím, láká vás třeba turné s nějakým velkým jménem, zahrát si na velkém festivalu, vydat další desku u známého labelu? Jaké sny a vizi mají SEPULCRUM?

Sny, které jako kapela máme, jsou hlavně vyjet a hrát na mezinárodní scéně, na festivalech, turné a s dalšími skvělými kapelami. Důležitým cílem je pokračovat v nahrávání alb, dále se zdokonalovat v aspektech hudební kompozice i interpretace, protože tyto dva faktory jsou pro nás v hudbě nejdůležitější. Myslím, že vydání alba u velkého vydavatelství by mělo přijít přirozeně, ne nuceně. Pokud se jim naše hudba bude líbit a budou chtít naše desky vydávat, budeme na naši práci hrdí a budeme pokračovat v tvorbě hudby. Já osobně nemám chuť dávat SEPULCRUM nějaké odmlky. Moje tužby jsou hladové po skládání a já jim nepřestanu dělat radost!

Co pro tebe znamená death metal? Proč sis zvolil zrovna tento styl? Jak ses k němu dostal a jací muzikanti byli tvým vzorem, když si začínal? Vnímáš death metal „jen“ jako hudbu nebo je pro tebe i životním stylem? Klidně se můžeš na tuto stránku podívat i filozoficky.

Death metal znamená silné vyjádření, které vypuzuje nitro toho, kdo ho hraje, myslím, že je to přímé spojení mezi podvědomím a realitou, protože můžeme manifestovat všechen chaos, který žije v našem nitru, konceptuálním nebo přímým způsobem, opravdu tak, jak chceme, protože má tu dynamiku a všestrannost stavět ho tak, jak ho má skladatel v hlavě. Nejlepší je, že při společném skládání můžete spojit své démony s démony svých spoluhráčů. Vybrali jsme si tenhle styl, protože jsme závislí na zvuku death metalu, nic nemůže lépe znázorňovat zvrácenou mysl, než tenhle devastující zvuk. Pro mě osobně byl jedním z nejlepších hudebních vzorů Chuck Schuldiner, byl to génius, vizionář a dělal úžasnou hudbu, nesnažil jsem se ho napodobovat, to nebylo jeho poselství, ale některé nápady, které rozvinul, jsou z čistého zlata. My chápeme death metalový život jako ten, kdo má rád hudbu, podporuje ji a v nejlepším případě má schopnost ji tvořit, věci nejsou o tom, kdo má víc materiálu, nebo kdo viděl víc kapel, nebo kdo hraje rychleji nebo kdo je brutálnější, to není soutěž. Pořád nechápu, co je to za posedlost snažit se být nadřazený ostatním, snažit se zašlapávat ostatní, tohle je hudba, ne kolbiště. Každopádně tím, co říkám, nechci naznačit, že jsme nějací puritáni, jsme lidi a všichni děláme chyby, tohle je spíš taková úvaha, doufám, že ne utopická. Kdo jsme my, abychom měnili představy ostatních, raději se soustředím na naši práci, neohlížím se zpět a nechám vítězit především hudbu!


Máte ve svém okolí nějakou kapelu, kterou bys nám doporučil. Na co se chodí v klubech v Chile?

Nejprve bych rád jmenoval další kapely, ve kterých působíme. Nicolás Espinoza, náš basák, hraje také v death metalové kapele DISHARMONIC, která letos vydala své debutové album. Oscar Gibert zpívá a hraje na kytaru v HALLUXVALGUS, death metalové kapele, ve které jsem nahrál vokály na jeho album "Reflections of Distant Dreams". Na kytaru hraje také v MORNING DEAD, death/doomovém projektu se členy EXINTERATUS, brutální death metalové kapely, ve které hraje náš bubeník Sebastián Zúñiga. Abych dokončil výčet, od května 2021 působím jako zpěvák/kytarista ve skupině HORRIFYING. Jedná se o death metalovou kapelu s více než desetiletou historií a letos konečně dojde k nahrání prvního alba. Jako bonus Oscar, Nicolás a já pracujeme na black/death metalovém projektu s naším kamarádem Victorem Villanuevou jako bubeníkem (s Nicolásem a Victorem jsme hráli společně v CAVERNAL při nahrávání alba "Nigrescent"), takže se letos připravte na překvapení! Z chilské deathmetalové scény můžeme vyzdvihnout tyto neuvěřitelné kapely: EXANIMATVM, to je opravdu skvělá kapela, která vás dostane svou hutností a temnotou, kterou vyzařuje, zejména na svém posledním albu "Sollvm Ipsa Mor". Další kapela, která o sobě dává hodně vědět, je SUPPRESSION, s vydáním alba "The Sorrow of Soul Through Flesh" si už vykovali svůj osud a brzy se zúčastní evropského turné, dosáhli na této nahrávce skvělého zvuku! A ještě jednu kapelu bych přidal a to MORTIFY s jejich posledním albem "Fragments at The Edge of Sorrow", tihle kluci mají skvělé kompozice a přímo vražedné věci!


Na co se můžeme od SEPULCRUM těšit v nejbližších měsících? Nechystáte „Lamentation of Immolated Souls“ i na vinylu?

Jsme před branami vydání našeho prvního alba, CD a kazeta vyjdou u Burning Coffin Recs a Canometal Recs v Chile a v zahraniční, zatímco v Mexiku bude CD vydáno u Chaos Recs. Pokud vás materiál zaujal, neváhejte si ho koupit prostřednictvím jednoho z těchto labelů za poštovné! Chaos Recs vydá vinyl během několika měsíců, takže se těšíme, až se nám tento materiál dostane do rukou. Také doufáme, že se nám s tímto vydáním otevřou příležitosti vyrazit hrát do zahraničí, to je naše největší přání! Mezitím navštívíme Santiago, kde proběhne křest alba!

Děkuji moc za rozhovor. Jdu si novinku „Lamentation of Immolated Souls“ znovu pustit. Je totiž skvělá! Ať se vám daří a doufám, že se brzy potkáme někde na koncertě a dáme si spolu pivo!

Ještě jednou Ti děkuji a jsem moc rád, že se Ti album líbí, je to opravdu velká část našeho úsilí a obětavosti. Doufám, že se potkáme na nějakém koncertě a dáme pivo! Zdraví Tě každý člen SEPULCRUM.

“Stay completely fucking sick!!!”

Nicolás R. Miranda Voice/Guitar of SEPULCRUM

úterý 4. dubna 2023

Recenze/review - ASTRIFEROUS - Pulsations From the Black Orb (2023)


ASTRIFEROUS - Pulsations From the Black Orb
CD 2023, Me Saco Un Ojo / Pulverised Records

for english please scroll down

Mrtvolný puch vychází přímo ze staré kobky. Hřbitov hluboko v lesích. Zdánlivě opuštěný a nenápadný. Jenže když přijdete blíže, ucítíte zvláštní atmosféru. Těla jsou jako loutky, s prázdnými pohledy. Vyděšené tváře plné utrpení. Smrt přichází z hvězd, říkají staří šamani, kteří zde již dlouhé roky pořádají tajemné krvavé rituály. Jeden takový, obzvlášť krutý, připomíná i nová deska death metalistů ASTRIFEROUS z Kostariky. Stačí si pustit intro a ihned jsem se ocitl v jiné dimenzi, v morbidním světě šílených představ.

Je to hniloba, je to ošklivý hrob, který někdo právě exhumoval. Tak na mě působí nová nahrávka "Pulsations From the Black Orb" i po dlouhé době, kdy jsem ji poslouchal převážně v noci. Mraky byly zase jednou nízko a hudba krásně doplňovala bouřku. Hněv bohů, chcete-li. Nebo spíše pekelná jízda, směřující přímo do podsvětí. 


V dnešní době je každá kapela někomu podobná a tentokrát máme co do činění se skupinou, která se inspirovala u smeček typu INCANTATION, DEMILICH, TOMB MOLD, ADRAMELECH, BLOOD INCANTATION, IMMOLATION, GORGUTS. Skladby připomínají rozžhavené železo, které vám někdo nalije přímo do hrdla. Budete se dusit vlastní krví. Starý, prašivý death metal je morbidním základem a přidávány jsou lehké technické prvky. Děje se tak inteligentně a zajímavě. Pečlivě vystavěné kompozice neztrácejí drive a sílu. Pověstná energie, načerpaná v nekonečném vesmíru propojeným s Hádovou říší, vás přikove na zeď. ASTRIFEROUS mě zaujali hlavně svým přístupem, totálním nasazením a oddaností temnotě. Platí zde více než kde jinde, že je lepší poslouchat, přidávat hlasitost, případně drtit staré kosti, než o albu psát. Slova nestačí. Mám pocit, že se potácím nekonečnými chodbami onoho světa. Bez světla, bez naděje. Jenom já, hudba a pach smrti. "Pulsations From the Black Orb" lze s klidem doporučit všem oddaným fanouškům hniloby, špíny a mrtvolného zápachu. Řezající riffy, chorobný vokál, spousta zajímavých momentů. Jednou mě pohřběte zaživa, ať si tuhle nahrávku opravdu užiju. Morbidní, shnilý, mokvající death metal ve značném stádiu rozkladu!


Asphyx says:

Dead smell coming from the old dungeon. A cemetery deep in the woods. Seemingly deserted and unremarkable. But if you come closer, you can feel a strange atmosphere. The bodies are like puppets, with blank stares. Terrified faces full of suffering. Death comes from the stars, say the old shamans who have held mysterious blood rituals here for years. The new album by death metallers ASTRIFEROUS from Costa Rica is a reminder of one of them, a particularly cruel one. Just listen to the intro and I immediately found myself in another dimension, in a morbid world of crazy fantasies.

It's rotten, it's an ugly grave that someone just exhumed. This is how the new record "Pulsations From the Black Orb" affects me, even after a long time of listening to it mostly at night. The clouds were low once again and the music complemented the storm beautifully. The wrath of the gods, if you will. Or rather, a hell of a ride, heading straight for the underworld.


Nowadays, every band is similar to someone and this time we are dealing with a band that was inspired by bands like INCANTATION, DEMILICH, TOMB MOLD, ADRAMELECH, BLOOD INCANTATION, IMMOLATION, GORGUTS. The songs are reminiscent of hot iron being poured down your throat. You'll choke on your own blood. Old, dusty death metal is the morbid base and light technical elements are added. It's done so intelligently and interestingly. The carefully constructed compositions don't lose drive and power. The proverbial energy, drawn from an infinite universe connected to the Hades realm, will drive you up the wall. ASTRIFEROUS impressed me mainly with their attitude, total commitment and devotion to the darkness. It applies here more than anywhere else that it's better to listen, turn up the volume, or crush old bones than to write about an album. Words are not enough. I feel like I'm stumbling through the endless corridors of the other world. No light, no hope. Just me, music and the smell of death. "Pulsations From the Black Orb" can be safely recommended to all devoted fans of rot, filth and dead smell. Cutting riffs, sick vocals, lots of interesting moments. Bury me alive one day and let me really enjoy this record. Morbid, rotten, moribund death metal in a considerable stage of decay!


Tracklist:
01. Intro (The Black Orb) 
02. Blinding The Seven Eyes Of God 
03. Teleport Haze 
04. Metasymbiosis 
05. Forlorn And Immemorial 
06. Ominous And Malevolent 
07. Lunomancy 
08. Symmetries That Should Not Be

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine