DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 10. června 2023

Recenze/review - CLAUSTRUM - Claustrum (2023)


CLAUSTRUM - Claustrum
CD 2023, Avantgarde Music

for english please scroll down

Hodil jsem starou plesnivou kost na podlahu a ozvalo se ječivé pištění. Ze tmy se na mě dívaly oči stovek krys. Pochopil jsem, proč není na kostře žádné maso. Pach rozkládajících se tkání, mrazivá temnota. Opět jsem sestoupil do podzemí, abych vyhledal nějaký dobrý death metal. Poslouchal jsem pečlivě a objevil jsem italské CLAUSTRUM. Ti právě letos přicházejí se svým debutem. Stačilo mi pár prvních tónů a věděl jsem, že tohle album bude častým hostem v mém přehrávači.

Obsahuje v sobě totiž vše potřebné pro poctivou pitvu. Řez proveďte do obráceného kříže. A nedivte se, že když vyndáte vnitřnosti, mrtvý vám obživne. Tahle deska totiž probudí všechny zombie v okolí. Půjdou vám po krku a vy si budete jako já užívat morbidní zvuk (Recorded by Francesco Bardy at Trackterminal Studio, Trieste, Mixed and mastered by Gabriele Gramaglia (Cosmic Putrefaction, Vertebra Atlantis & more)), případně se necháte unášet fantazií u skvělého obalu (Cover art by Davide ‘Dart Works’ Mancini). Peklo zase jednou otevřelo svoje brány!


Pánové se nechali volně inspirovat kapelami jako MORBID ANGEL, INCANTATION, DISMA, FUNEBRARUM, KRYPTS, BLASPHERIAN, DRAWN AND QUARTERED, CIANIDE. Jedná se přesně o ten druh surového death metalu, který vás pohřbí zaživa a vy se rozpadnete na tisíc kousků. Kapela přesně ví co a jak chce hrát. Krví nasáklé riffy jsou spojovány s drtivými bicími a chorobným vokálem. Songy jsou napsány velmi uvěřitelným způsobem. Tvrdím to já, zombie a podepisuje to i Satan, který je všude přítomný. CLAUSTRUM jsou nekompromisní, ale nezapomínají ani na chladné melodie. Vždycky mám radost, když objevím novou smečku, která hraje poctivě, od srdce a navíc má i talent. Italové sice nepřinášejí do záhrobí nic nového, ale hrají takovým způsobem, že nebudete moci jinak, než neustále přidávat hlasitost. Prosévám mezi prsty prach a přemýšlím, kdy jsem naposledy viděl světlo. Už je to hodně dlouho, co se toulám v katakombách. Jsem starým hrobníkem, drtím kosti a až jednou přijde řada i na vás, tak nebudu mít slitování. Stejně jako kapela, která mi svým novým albem "Claustrum" vystřelila mozek z hlavy, několikrát mě pohřbila zaživa a přikovala na zeď. Vždycky se mi líbí, když ve mě hudba vyvolá spoustu představ a iluzí. Po poslechu téhle desky se mi opět vrátily děsivé noční můry, tančil jsem na vlastním hrobě. Ale hlavně si nahrávku opravdu užíval a stále se k ní vracel. Muzika je pro mě každodenním společníkem a Italové byli a jsou velmi často na předních místech v mém osobním playlistu. Budiž tma! Prašivá exhumace starých death metalových hrobů! 

Asphyx says:

I threw an old moldy bone on the floor and there was a shrieking squeal. The eyes of hundreds of rats peered at me from the darkness. I understood why there was no meat on the skeleton. The smell of decomposing tissue, the chilling darkness. I descended into the underground again to find some good death metal. I listened carefully and discovered the Italian CLAUSTRUM. They have just come out with their debut this year. Just the first few notes were enough and I knew that this album would be a frequent guest in my player.

It contains everything needed for an honest dissection. Make the cut in an inverted cross. And don't be surprised if you take out the entrails, the dead will come back to life. This plate will wake up all the zombies in the area. They'll go for your throat and you'll enjoy the morbid sound like me (Recorded by Francesco Bardy at Trackterminal Studio, Trieste, Mixed and mastered by Gabriele Gramaglia (Cosmic Putrefaction, Vertebra Atlantis & more)), or let your imagination run wild with the great cover art (Cover art by Davide 'Dart Works' Mancini). Hell has opened its gates once again!


The gentlemen were freely inspired by bands like MORBID ANGEL, INCANTATION, DISMA, FUNEBRARUM, KRYPTS, BLASPHERIAN, DRAWN AND QUARTERED, CIANIDE. This is exactly the kind of raw death metal that will bury you alive and make you fall into a thousand pieces. The band knows exactly what and how they want to play. Blood soaked riffs are combined with crushing drums and sick vocals. The songs are written in a very believable way. I, a zombie, say it and Satan, who is everywhere present, signs it. CLAUSTRUM are uncompromising, but they don't forget the cool melodies either. I'm always happy when I discover a new pack that plays honestly, from the heart and has talent to boot. The Italians may not bring anything new to the backwoods, but they play in such a way that you won't be able to help but keep turning up the volume. I sift the dust between my fingers and wonder when I last saw the light. It's been a long time since I've wandered the catacombs. I'm an old gravedigger, crushing bones, and when it's your turn, I'll have no mercy. Just like the band that blew my brains out with their new album "Claustrum", buried me alive several times and nailed me to the wall. I always like it when music conjures up a lot of fantasies and illusions. After listening to this record, my terrifying nightmares came back again, I was dancing on my own grave. But mostly I really enjoyed the record and kept coming back to it. Music is a daily companion for me and the Italians were and are very often at the top of my personal playlist. Let it be dark! A dusty exhumation of old death metal graves!


Tracklist:
01. Ecpirosi 
02. Destined To Rot 
03. Zombi Rats 
04. Desire Of Death (Nuclear Death) 
05. Hopeless Despair 
06. Awaiting Doom 
07. Necroptosi




Recenze/review - IMMORTAL - War Against All (2023)


IMMORTAL - War Against All
CD 2023, Nuclear Blast

for english please scroll down

Byl jsem venku už několik hodin a stále mě provázelo hezké počasí. Jenže teď je všechno jinak. Setmělo se a mraky jsou nízko. Ledový déšť, studený vítr, který se dostává až do mých kostí. IMMORTAL jsem se naučil poslouchat v přírodě již v době, kdy většina dnešních metalistů ještě ani nebyla na světě. Mám to takhle nastavené a vždy se mi to osvědčilo. Letos jsem si vzal s sebou novou desku "War Against All" znovu do lesa a najednou se ocitl v nekonečné říši dlouhých stínů.

Demonazův rukopis je stále originální, i když je prostým faktem, že u některých motivů mám pocit, že jsem je od něj již někdy slyšel. Je to vlastně stejné, jako u jakékoliv kapely, která hraje takhle dlouho. Buď k ní můžete přistupovat s despektem a říkat něco o tom, že už nic nového nevymyslí a nebo se naladit na stejnou vlnu a jejich hudbu si užít. Ne, noví IMMORTAL se nikam neposouvají. Stále se jedná o mrazivý black metal, převážně v středních tempech, který osloví i poslouchače, kteří tenhle styl neposlouchají každý den. 


Můžu mít stovku připomínek k tomu, že IMMORTAL hrají stále to samé. Jenže i já potřebuji občas vypnout mozek, zmizet do lesa a jen tak odpočívat. A právě v těchto momentech si užívám novou desku nejvíce. Možná za to může stále velmi dobrý zvuk, možná tradiční a ověřené postupy, možná jenom syrově temná a studená atmosféra. Nevím a vlastně se mi to ani nechce vysvětlovat, ale novinka se mi líbí. Určitě existuje spousta lepších nahrávek, které byly letos vydány, ale když ono se album "War Against All" tak příjemně poslouchá. Já vlastně ani nechci, aby nastaly nějaké změny nebo nedej Satan progrese. Jsem starý pes, který když vezme do rukou CD s tímhle nápisem, tak chce svoji porci poctivé hudby. A tu jsem dostal. Samozřejmě i něco navíc. On je totiž Demonaz stále vznešený, záhadný a jeho riffy a melodie jsou nezaměnitelné. Hodně záleží, jak k hudbě přistupujete. Pokud ji rozebíráte a hledáte za každou cenu chyby, tak vezměte nohy na ramena a běžte pryč. Jestli ale jako já rádi a často chodíte ven a potřebujete příjemnou a neklidnou kulisu, tak neváhejte ani chvilku. A garantuji vám, že pokud bude mráz a vaše kroky vás zavedou až na lesní hřbitov, kde jsou na náhrobcích napsána jména všech prokletých, budete spokojeni. Máte rádi klasický, tradiční severský vítr v korunách stromů? Líbí se vám kapky krve na sněhu? Tak poslouchejte hodně nahlas. Pravý, nefalšovaný ledový black metal, který ocení všichni prokletí démoni! 


Asphyx says:

I had been out for several hours and the weather was still nice. But now everything is different. It's dark and the clouds are low. Icy rain, cold winds that get into my bones. I learned to listen to IMMORTAL in the countryside back when most of today's metalheads weren't even born yet. I have it set up that way and it has always worked for me. This year I took the new album "War Against All" into the woods again and suddenly found myself in the endless realm of long shadows.

Demonaz's writing is still original, though the simple fact is that with some of the motifs I feel like I've heard them from him before. It's pretty much the same as any band that's been playing this long. You can either approach them with disdain and say something about them not coming up with anything new anymore, or you can tune into the same wave and enjoy their music. No, the new IMMORTAL are not going anywhere. It's still chilling black metal, mostly mid-tempo, that will appeal to listeners who don't listen to this style every day.


I can have a hundred comments about IMMORTAL playing the same thing over and over again. But even I need to turn off my brain sometimes, disappear into the woods and just relax. And it's in these moments that I enjoy the new album the most. Maybe it's still a very good sound, maybe traditional and proven methods, maybe just a raw dark and cold atmosphere. I don't know, and I don't really want to explain it, but I like the new album. I'm sure there are a lot of better records that have been released this year, but when it's "War Against All" it's so pleasant to listen to. I actually don't even want any changes or Satan forbid progression to occur. I'm an old dog who, when he picks up a CD with that label on it, wants his portion of honest music. And that's what I got. Of course, I got a little something extra. For Demonaz is still sublime, mysterious and his riffs and melodies are unmistakable. A lot depends on how you approach the music. If you're picking it apart and finding fault at all costs, then put your feet up and walk away. But if, like me, you like to go out a lot and need a nice and restless backdrop, then don't hesitate a moment. And I guarantee you that if it's freezing and your footsteps lead you to the forest cemetery where the names of all the damned are written on tombstones, you'll be satisfied. Do you like the classic, traditional Nordic wind in the treetops? Do you like drops of blood on the snow? Then listen very loudly. True, unadulterated ice black metal that all cursed demons will appreciate!



Recenze/review - IMMORTAL - Northern Chaos Gods (2018):

pátek 9. června 2023

Recenze/review - IMPERISHABLE - Come, Sweet Death (2023)


IMPERISHABLE - Come, Sweet Death
CD 2023, Hammerheart Records

for english please scroll down

Dopiju poslední pivo a jdu ven. Země je zmrzlá a mě čeká spoustu práce. Kopu další hrob, poslední dobou umírá velké množství lidí. Padají k zemi, jako prokletí, s vyděšenými tvářemi, s výrazem plným děsu. Uložím je do rakve a když mám hotovo, sednu si na hřbitovní zeď a poslouchám. Mám na uších sluchátka a v nich novou desku švédských IMPERISHABLE. Je ještě tma a nemrtví šeptají svá slova bolesti. V márnici je zase živo. Všichni tančíme do rytmu, užíváme si klasický death metal a vítáme nové příchozí.

Je jedno, jestli si mrtvý nebo ještě trošku živý, pokud máš rád tuhle hudbu, tak neváhej ani chvilku. Kapela je složená ze samých zkušených muzikantů (VAMPIRE, DR. LIVING DEAD, NOMINON, LEPROSY, CARNAL SAVAGERY a spousta dalších). O kvalitu je tak postraráno. Víka od rakví praskají tlakem a já se kývám zuřivě do rytmu. Jako nějaká stará zombie, jako fanoušek pohřbů do země. 


"Come, Sweet Death" je albem, na kterém naleznete odkazy na smečky jako DISMEMBER, ENTOMBED, AT THE GATES, DESULTORY, ENTRAILS. Jedná se přesně o takový ten druh surového a divokého smrtícího kovu, u kterého vám pukne hlava tlakem. Nahrávka má skvělý zvuk (Mixed and mastered by Oscar Nilsson at Crehate Studios in Gothenburg). Ze skladeb je cítit pradávný chlad a síla, načerpaná v tom nejhlubším undergroundu. Pochválit musím i obal (Andreas Sandberg at Ouijamotion), který se opravdu povedl. Už jste někdy přemýšleli o tom, co se stane, až toho budou mít všichni mrtví dost a vrátí se na zem? Nevím to jistě, ale asi všichni zemřeme krutou smrtí. S čím jsem si ale jistý je, že to bude za zvuků téhle desky. Bude hrát z hlasitých reproduktorů. Poteče vám krev z uší a Smrt bude tančit se Satanem. Líbí se mi, jakým způsobem jsou skladby napsány. Základem jsou tradiční postupy, ke kterým je přidána vlastní invence a spousta nápadů. IMPERISHABLE chřestí pytlem plným kostí a dělají to s elegancí starých mistrů. Těším se na další večer, až bude tma a stíny se budou procházet mezi náhrobky. Poslouchám "Come, Sweet Death" už nějaký čas a pořád se k albu vracím. Má v sobě mráz a spoustu temné energie. Těším se na každé setkání, na každé další kopání hrobu. Tuhle desku vám doporučí každý poctivý hrobník, na to vemte jed. V márnici je zase živo. Přidej se k nám, dokud je čas. Velmi povedená záležitost! Pravý, nefalšovaný švédský death metal, který vás přikove na zeď! Tanec nemrtvých!


Asphyx says:

I'm gonna finish my last beer and go out. The ground is frozen and I have a lot of work to do. I'm digging another grave, a lot of people have been dying lately. They're falling to the ground, like cursed men, with terrified faces, expressions full of horror. I put them in the coffin and when I'm done, I sit on the cemetery wall and listen. I'm wearing headphones and in them is a new album by Sweden's IMPERISHABLE. It's still dark and the undead whisper their words of pain. The morgue is alive again. We are all dancing to the rhythm, enjoying classic death metal and welcoming newcomers.

It doesn't matter if you're dead or still a bit alive, if you like this music, don't hesitate a moment. The band is made up of experienced musicians (VAMPIRE, DR. LIVING DEAD, NOMINON, LEPROSY, CARNAL SAVAGERY and many more). The coffin lids are bursting with pressure and I'm swaying furiously to the beat. Like an old zombie, like a fan of in-ground burials.


"Come, Sweet Death" is an album where you can find references to bands like DISMEMBER, ENTOMBED, AT THE GATES, DESULTORY, ENTRAILS. This is exactly the kind of raw and savage death metal that will make your head explode with pressure. The recording has a great sound (Mixed and mastered by Oscar Nilsson at Crehate Studios in Gothenburg). The songs have an ancient coolness and power, drawn from the deepest underground. I must also praise the cover art (Andreas Sandberg at Ouijamotion), which is really good. Have you ever wondered what happens when all the dead have had enough and come back to earth? I don't know for sure, but we'll probably all die a cruel death. What I'm sure of, though, is that it will be to the sound of this record. It's gonna be playing on loud speakers. Your ears will bleed and Death will dance with Satan. I like the way the songs are written. Traditional methods are the basis, with their own inventiveness and lots of ideas added. IMPERISHABLE rattles a bag full of bones and they do it with the elegance of the old masters. I look forward to the next evening when it's dark and the shadows are walking among the tombstones. I've been listening to "Come, Sweet Death" for a while now and I keep coming back to the album. It's got a chill to it and a lot of dark energy. I look forward to every reunion, every grave digging. Any honest grave digger will recommend this record, take poison for that. The morgue is alive again. Join us while there's still time. Very good stuff! True, unadulterated Swedish death metal that will nail you to the wall! Dance of the undead!



tracklist:
1. Venomous
2. Infernal Lust
3. The Perennial Desire
4. The Phantasm
5. Vertiginous
6. Teeth of the Hydra
7. Deathspawn
8. Fangs
9. Prelude
10. Come, Sweet Death



KNIŽNÍ TIPY - Muž, který spadl na Zemi - Walter Tevis (1963)


Muž, který spadl na Zemi - Walter Tevis
1963 (2021), Argo

Psal se rok 1997 a se svoji holkou a budoucí manželkou jsem chodil již více než půl roku. Končil nám zrovna semestr a plánovali jsme, co budeme dělat o prázdninách. Hodně jsme se toulali po vlastech českých i moravských. S bágly na zádech, ve vlacích a autobusech. Jezdili jsme i stopem a máme z té doby hrozně moc zážitků. Pamatuji si, že jsem se probudil dřív než ostatní. Včera jsme se na koleji loučili. A to dost vehementně. Do brzkého rána se tančilo na stolech, pivo a víno teklo proudem. Asi jsem i panákoval. Říkala mi, ať neblbnu, že to do sebe leju jak prokoplej. Ale já se smál a teď mám šílenou kocovinu. Mám hroznou chuť na sladký a tak o patro výše, kde se z mě dosud neznámého důvodu probudím, navštívím lednici. Sežeru nějaký kompoty a med. Jsem jak starej medvěd. Co tady děláš? Leknu se, otočím a tam stojí jedna z budoucích učitelek jen ve spodním prádle. Něco zamumlám a jdu si zakouřit do kuchyňky. Jsem v nejlepším, když za mnou přijde Michal.

Můj hlavní dodavatel a tipař na dobré knihy. Hele, tuhle mi ale vrátíš po prádzninách. Strčí mi do rukou Muže, který spadl na Zemi a pak už se bavíme jen o včerejší akci. Musím si ujasnit, co jsem vlastně dělal. V kolik vám jede vlak? Za dvě hodiny. Tak dáme vyprošťováka a pojedeme. Knížku už mu nikdy navrátím, četl jsem ji na cestách. Několikrát. Naposledy na chalupě, kde také zůstala. Celý příběh je velmi uvěřitelný, pomanivý. Pojednává o mimozemštanovi, který má spoustu zajímavých schopností. Navštíví naši Zemi, aby se podíval, jak tu žijeme a zjistil, jaké jsou možnosti ohledně vody. Problém nastane v momentě, kdy začne pomalu podléhat lidským neřestem, nepravostem. Měl jsem za sebou asi tak půlku knížky, když jsme spali kousek od Litomyšle v lese. Ráno jsme byli ve městě a našli tam na zdi malý letáček, že se večer bude promítat. Ano, hádáte dobře, dávali Muže, který spadl na Zemi. Nestihl jsem knihu dočíst a už jsem viděl film. Od té doby je pro mě David Bowie hlavní postavou. Film je z roku 1976 a když foukalo, tak se plátno krabatělo. Ženě byla zima a tak jsem klepal kosu, můj křivák byl na večer její. Odcházeli jsme a dlouho do noci v jednom spacáku vše rozebírali. 

Ráno jsem se probudil a říkal si, že už snad ani nemá cenu knížku číst. Jenže pak jsme byli za několik dní na Moravě u příbuzných a tam jsem se párkrát docela nudil. Půjčil jsem si kolo a jezdil kousek od Přerova na jeden lom. Koupal jsem se a pak jsem nevěděl, co dělat. Po holkách jsem sice chvilku koukal, ale pak mi docvaklo, že nemám ještě dočteno. Ponořil jsem se znovu do knížky a úplně zapomněl, že na mě svítí sluníčků. Vrátil jsem se spálený jako indián. Všichni seděli u stolu a měli v sobě spoustu slivovice. Ptali se mě, co jsem dělal a když jsem jim to řekl, tak si ze mě dělali celý večer legraci, že mám žít reálný život, ne ten v knhách. Kdyby jen věděli. On je totiž tenhle příběh opravdu čtivý. A přestava mimozemšťana, který se vrátí na Zemi, aby se podíval, kam jsme to dotáhli, je opravdu velmi zajímavá. Schválně, představte si to, kdyby se to stalo dnes. Úplně jej vidím jako dalšího z influecerentů. Nebo ne? Walter Tevis napsal knihu, která je aktuální i dnes. Možná víc, než kdy jindy.

Projeli jsme Moravu od shora dolů a já si hrál na mimozemšťana celé prázdniny. Byl jsem stejně "toporný" a jakoby chladný, jako David Bowie. Dělal jsem stejné věci, byl stejně zvláštní, hubený a jiný. Podobně jsem se cítil, když jsem se přestěhoval na kolej do Plzně. Nikoho jsem tam pořádně neznal, vše bylo nové, vyletěl jsem z hnízda. Najednou jsem nebyl středem pozornosti v partě kamarádů z dětství. Stal jsem se tichým pozorovatelem, i když je fakt že přišli noví kamarádi, nové zážitky. Mám léto 1997 spojené s touhle knihou už navždy. Zajímavé je, že teď, když jsem se k ní vrátil, mě zasáhla snad ještě víc. Miluju totiž čím dál tím častěji starší, klasické sci-fi. Hrozně rád porovnávám, co si autoři mysleli, jak bude budoucnost vypadat. Baví mě porovnávat jejich představy se současnou realitou. A Muž, který spadl na Zemi je svým způsobem velmi aktuální i dnes. Jak by se asi choval teď? S umělou inteligencí za zády, se všemi těmi nekonečnými válkami, s dalšími exody národů? 

Snažím se své tipy směřovat dvěma způsoby. V jednom se zaobírám novinkami, které mě oslovily a v druhém pátrám v paměti. Osvěžuji si vzpomínky. Vždycky si sednu, chvíli se dívám na naší knihovnu a pak mi něco secvakne. Jakoby mě nějaký velký dýňák vedl, určoval můj směr. Pokaždé mi padne do oka nějaká dobrota. Muž, který spadl na Zemi je skvělou knížkou i filmem. Myslím si, že by ji měl číst každý, kdo má rád sci-fi. A myslím si taky, že osloví i spoustu jiných čtenářů. Kniha je možná sice trošku zmatená, lehce komplikovanější, ale máme mozek, ne? A když vás nebaví číst, tak si dejte klidně film. Je sice starý a v dnešní době nekonečných efektů už lehce přežitý, ale hlavní děj je stále platný a neotřelý. Na závěr mi dovolte opět poděkovat za přízeň. Budu se těšit zase za týden. Jo abych nezapomněl, při posledním setkání s knihou jsem Davida Bowieho i poslouchal. Doporučuji, zážitek z čtení pak získá úplně jiný rozměr. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Muž, který spadl na Zemi je příběhem Thomase Newtona, mimozemského návštěvníka, jenž byl v lidské podobě vyslán na naši planetu, aby zachránil svůj umírající lid. Jako osamělý a křehký cizinec podléhá navzdory svému nadřazenému rozumu plíživým svodům lidské společnosti. Tváří v tvář všudypřítomné pošetilosti, podezřívavosti a zaslepenosti přitom poznává, že se i pozemšťané vydali na cestu k patrně neodvratitelnému sebezničení.

Autor Dámského gambitu a oblíbeného Zpěvu drozda se v českém překladu poprvé představuje ve své nejpopulárnější science fiction. Román Muž, který spadl na Zemi se proslavil především díky vynikajícímu hereckému výkonu Davida Bowieho ve stejnojmenné filmové adaptaci. Jak už to tak ovšem bývá, literární předloha je působivější a právem se dodnes těší postavení stále vydávané žánrové klasiky.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 8. června 2023

News! - PERRACIDE - Silence The World - official video (Emanzipation Productions)


PERRACIDE “Silence the World” official video


After announcing its new project PERRACIDE and its debut album “Underdog”, Perra Karlsson is now back with his friends and a brand new song. The track will also be released as a promotional video. “Silence The World” has that commanding, authoritative riffing that is the footprint of the Swedish underground scene, plus a few extras. One of them is the fact that Perra himself takes the lead vocalist role in it - the only track in the album where this happens. The second one is Hempa Brynolsson (guitar player in Darkened, AngelBlast, and Ordo Infernus, ex-Excruciate) handling some non-usual (on this album) keys and piano to add an extra layer to the song. The third one is Simon Wizén (bassist in Nominon and guitarist/vocalist in Valkyrja and Die Hard, ex-Ondskapt) handling bass, guitars, and backing vocals and given free rein in the compositional department, alongside Perra himself.


All this makes “Silence The World” one of the most interesting tracks on “Underdog” - one that adds extra dramatic feeling and darkness to the record and which sets Perracide as one of the most interesting things to happen to extreme metal this year.

"Lyrically "Silence the world" is about telling all the people I hate to go fuck themselves, at least that's the short version”, Perra Karlsson comments about the song. “If you dare to dig deeper, the lyrics are extremely personal to me as an individual. It actually took me half a century to reach this spot, and it has been a wild and almost inhuman ride, with tons of health issues and "You will never make it!" along the way”.

“Thanks to all my brothers and sisters of Metal around the globe that I have recorded and performed music with the last couple of decades; You know who you are, and you all kick ass the whole lot of ya's - And yes, you better believe it; WE ARE PACK!"


"You have all been so damn supportive and sometimes pushed me (almost too hard) through the rough times, but hey, no one ever said brotherhood is easy. To give up wasn't really an option, so to speak. Now I can actually say that it felt good to grow a pair and tell the rest of the world, who wasn't supporting me, to FUCK OFF! Even though it often led to conflicts and watching the enemies lining up ready to punch the shit out of me at times. Fight fire with fire. Don't fear the ones who think they're better than you, spit in their faces and make them envy you. There's no surrender when you're aiming for the top, right?”, he concludes.
___________________

Anyone that’s kept half an ear to the extreme metal underground during the past three decades should be familiar with drumming phantom lord Perra Karlsson. From his humble beginnings in Wortox/Altar via early standout bands like Suffer and Nasum to showcasing his unique drumming in legendary acts like Nominon, In Aeternum, Benediction and Deströyer 666 and also lending his blasting skills to newer acts like Kvaen, Devil’s Force and AngelBlast the list of his contributions to metal seems almost endless.

After a lifetime spent in the underground with a never fading dedication to the craft of metal his name has become synonymous with hard work and a true love for all things metal. Frustrated over the lack of activity in his current regular bands at the time, Perra used his discontent to fuel the fire of creativity and as a result “Underdog” was born.

To realise this monster of an album the drum-lord extraordinaire issued a call to arms that was answered by a squadron of legends from the metal underground seldom gathered on one record. With stand-out performances from the likes of Marc Grewe (Morgoth, Insidious Disease), Hellbutcher (Nifelheim), John Zwetsloot (Dissection, Cardinal Sin), Anders Jacobsson (Nasum, Necrony, Axis of Despair), Dave Hunt (Benediction, Anaal Nathrakh), Jörgen Sandström (Grave, Entombed, Torture Division), Simon Wizén (Valkyrja, Die Hard), K.K. Warslut (Deströyer 666, Bestial Warlust) and Gord Olson (Darkened) this beast will not be denied nor disappoint.

The album consists of fourteen slabs of undeniable metal magic. Five of the tracks being new and original songs showcasing the versatility and extremity of Perra and his chosen brothers in arms. Perra initially wrote and demoed the songs on drums only, so that the involved musicians could write guitar riffs and add leads and finally the guests vocalists and bassists could complete them with their parts. The remaining tracks are fresh renditions of Perra’s favorite tracks from the myriad of legendary acts he’s been a part of that really drives the point home. This is 45 minutes of crushing metal that nobody should miss out on!

Brace yourselves and prepare to suffer the Perracide!

“Underdog” will be released on CD, LP (180gr black vinyl, limited to 300) and digital formats via Emanzipation Productions on June 23rd, 2023.

Digital single:

Webshop:

Web:

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - INHUMAN CONDITION - Panic Prayer (2023)


INHUMAN CONDITION - Panic Prayer
EP 2023, Listenable Insanity Records

for english please scroll down

Už dávno se setmělo a na pódiu stále nikdo není. Všichni čekáme, až přijde on, o kterém se nemluví. Někdy si říká Satan, jindy ďábel. Má novou holku. Nemá žádný obličej a nosí s sebou neustále kosu. Konečně jsou tu. Na pódiu stojí INHUMAN CONDITION a všichni fanoušci jsou už dávno mrtví. Zombie rituál! Vítejte v záhrobí, na vystoupení, při kterém budou podávány ty nejlepší kousky shnilého masa.

O téhle smečce jsem již několikrát psal a máme i společný rozhovor (odkazy naleznete dole pod recenzí). Jak jsem již říkal, jedná se o staré zkušené psy, kteří hrají přesně podle mého gusta. Syrový thrash metal v kombinaci s deathem mi vždycky dělal dobře. Na téhle muzice jsem vyrostl a budu ji poslouchat ještě hodně dlouho potom, co už nebudu na tomhle světě. Na INHUMAN CONDITION se mi vždy líbilo, že si na nic nehrají. Stoupnou si na pódium a rozsekají vás na malé kousky. Masakr, na který tančí všechny zombie. 


Když jsem s death metalem v devadesátých letech začínal, tak jsem vždycky chtěl žít v zemi, ze které kapely pocházely. Florida byla jednou z nich. Představoval jsem si, že navštívím nějaký dobrý koncert v podzemí a pořádně zapařím. INHUMAN CONDITION vás na jednu takovou morbidní akci vezmou. Poslední čtyři songy jsou totiž záznamen živého vystoupení. A musím rovnou napsat, že se celé EP "Panic Prayer" stalo na dlouho mým průvodcem mezi stíny. Líbí se mi vlastně všechno - stylový obal, který je dnes již poznávacím znamením téhle smečky (autorem je Dan “Babe Ruth” Goldsworthy), devastující zvuk, ale i spousta zajímavých momentů, které evokují nejlepší nahrávky kapel jako SOLSTICE, MASSACRE, DEATH, POSSESSED. MASTER, OBITUARY, JUNGLE ROT. Pánům zkrátka smrtící kov koluje v žilách. Není divu, když si přečtete line-up, tak vám bude hned vše jasné (Terry Butler - Bass, Taylor Nordberg - Guitar, Jeramie Kling - Vocals/Drums). Slavná jména sama o sobě ale nic neznamenají. Důležitá je vzájemná chemie, která funguje na výbornou. Je pro mě velmi příjemné skočit mezi zombie do mosh-pitu. Tohle je přesně ten druh hudby, u které se dostanete do stavu extáze. Nevnímán nic okolo, jenom muziku. Praskají mi postupně všechny kosti v těle, mozek se vaří ve vlastní šťávě a Smrt tančí se Satanem. Jsem tu správně! Mezi svými, několik metrů pod zemí. Album podávejte podchlazené a v absolutní tmě. Dokonale nabroušený thrash death metalový skalpel, který vás vyvrhne zaživa! Prašivina!


Asphyx says:

It's long past dark and there's still no one on stage. We're all waiting for him to come, the one that's not talked about. Sometimes he calls himself Satan, sometimes the devil. He has a new girlfriend. He has no face and carries a scythe at all times. They're finally here. INHUMAN CONDITION is on stage and all the fans are long dead. Zombie ritual! Welcome to the afterlife, to a show where the best bits of rotten meat will be served.

I've written about this pack a few times and we have a joint interview (links can be found below the review). As I've said before, these are old experienced dogs who play right up my alley. Raw thrash metal combined with death has always done me good. I grew up on this music and will be listening to it long after I'm no longer in this world. What I always liked about INHUMAN CONDITION is that they don't play around. They get up on stage and chop you up into little pieces. The carnage that all zombies dance to.


When I started with death metal in the 90s, I always wanted to live in the country where the bands came from. Florida was one of them. I used to imagine going to a good underground show and partying hard. INHUMAN CONDITION will take you to one such morbid event. The last four songs are actually recordings of live performances. And I have to write right away that the whole EP "Panic Prayer" became my guide between the shadows for a long time. I like everything about it - the stylish cover art, which is nowadays a hallmark of this pack (the author is Dan "Babe Ruth" Goldsworthy), the devastating sound, but also a lot of interesting moments that evoke the best recordings of bands like SOLSTICE, MASSACRE, DEATH, POSSESSED. MASTER, OBITUARY, JUNGLE ROT. In short, the gentlemen have death metal running through their veins. It's no wonder, if you read the line-up, everything will be clear (Terry Butler - Bass, Taylor Nordberg - Guitar, Jeramie Kling - Vocals/Drums). What is important is the chemistry between them, which works very well. It's very pleasant for me to jump between zombies to mosh-pit. This is exactly the kind of music that gets you into a state of ecstasy. You don't notice anything around you, just the music. All the bones in my body are gradually cracking, my brain is boiling in its own juices and Death is dancing with Satan. I'm right here! Among my own, a few meters underground. Serve the album cold and in total darkness. A perfectly sharpened thrash death metal scalpel that will eviscerate you alive! Scum!


about INHUMAN CONDITION  on DEADLY STORM ZINE:


Recenze/review - INHUMAN CONDITION - Rat God (2021)

Recenze/review - BURIAL HORDES - Ruins (2023)


BURIAL HORDES - Ruins
CD 2023, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Otřel nůž od krve a usmál se. Bylo to poprvé za celý obřad. Jinak se plně soustředil. Všichni si nejdřív mysleli, že je to jenom hra. Že se obléknou do kápí, že sepnou ruce do kruhu, že se podívají, jak vypadá nahá mladá dívka. Jenže on to myslel vážně, on opravdu věřil ve zlo. Teď tu stojíme a přemýšlíme, co dál. Někdo začne šeptat neznámá slova. Podivná modlitba, tichý nářek nemrtvých. Pak přijde ten, o kterém se nemluví a symboly nakreslené na zdech začnou hořet. 

Black metal (i death metal) v sobě musí mít spalující žár a zároveň musí chladit jako ruka staré mrtvoly. Je prostým faktem, že mám raději tento styl v jeho starší podobě. Líbí se mi, když mě dokáže hudba rozdrásat do krve, když si podupávám do rytmu a moje mysl se ztrácí v temných myšlenkách. Dovolte mi pár slov k novému albu řeckých black metalistů BURIAL HORDES.


Baví mě být ve společnosti nového alba a dívat se do tmy. Užívat si chladnou, plesnivou atmosféru, tolik známou ze starých katakomb. Pokud se vám líbí smečky jako DECIPHER, MAYHEM, CELTIC FROST, INCANTATION, DEATHSPELL OMEGA, GRAVE MIASMA, DEAD CONGREGATION a další tmáři, tak neváhejte ani chvilku. Myslím, že si dáte album několikrát pod tlakem do hlavy a budete se cítit stejně zničení, jako já. Líbí se mi zvuk, obal, celková produkce i provedení. Je hodně znát, že Řekové věří tomu co hrají. Jsou poctiví a opravdoví. Jako pradávní démoni, kteří k nám přicházejí na návštěvu při podobných seancích, jako je ta v úvodu dnešního článku. BURIAL HORDES na to jdou postaru, ale zároveň přidávají nahrubo nasekanou tmu v podobě, v jaké se podává na pohřbech. Ze skladeb je slyšet i určitá melancholie i bolestivé ozvěny ze záhrobí. Během společných setkáních mám neodbytný pocit, že mě někdo sleduje ze stínu. Záblesk nože a v kostech se usadí nekonečný chlad. Smrt vás nakonec vždy dostihne. Obchází kolem a kývá se do rytmu spolu se mnou. Zde, pod starým prokletým kostelem, hluboko pod zemí, zní album "Ruins" nejlépe. Novinku vám mohu jenom doporučit. Naleznete v ní vše potřebné pro poslední věci člověka na tomto světě. Řekům se povedlo přenést do své hudby absolutní tmu. Spalující, mrazivý, black metalový nihilismus!


Asphyx says:

He wiped the blood off the knife and smiled. It was the first time in the whole ceremony. Otherwise, he was fully focused. Everyone thought it was just a game at first. That they would dress in hoods, that they would clasp their hands in a circle, that they would see what a naked young girl looked like. But he was serious, he really believed in evil. Now we're standing here wondering what to do next. Someone starts whispering unfamiliar words. A strange prayer, the silent wail of the undead. Then the one not spoken of comes and the symbols drawn on the walls begin to burn.

Black metal (and death metal) must have a burning heat in it, and at the same time it must cool like the hand of an old corpse. It is a simple fact that I prefer this style in its older form. I like it when the music can rip me to shreds, when I can stomp to the beat and my mind gets lost in dark thoughts. Let me say a few words about the new album of Greek black metallers BURIAL HORDES.


I enjoy being in the company of the new album and looking into the darkness. Enjoying the cool, musty atmosphere so familiar from the old catacombs. If you like the likes of the likes of DECIPHER, MAYHEM, CELTIC FROST, INCANTATION, DEATHSPELL OMEGA, GRAVE MIASMA, DEAD CONGREGATION and other darkies, don't hesitate a moment. I think you'll put the album under pressure a few times and feel as devastated as I did. I like the sound, the cover, the overall production and the performance. It shows a lot that the Greeks believe in what they are playing. They are honest and genuine. Like the ancient demons that come to visit us in seances like the one at the beginning of today's article. BURIAL HORDES go for it the old-fashioned way, but at the same time they add rough-hewn darkness in the form it's served at funerals. There's a certain melancholy and painful echoes from beyond the grave in the songs. During our gatherings together, I have the insistent feeling that someone is watching me from the shadows. The flash of a knife and an infinite chill settles in my bones. Death always catches up with you in the end. It circles around and sways to the rhythm with me. It's here, under the old cursed church, deep underground, that "Ruins" sounds best. I can only recommend the new album. You'll find everything you need for the last things of man in this world. The Greeks have managed to bring absolute darkness to their music. Burning, frosty, black metal nihilism!



Recenze/review - BURIAL HORDES - Extinction (2016):


Line up -
T.K. (Dead Congregation) - Guitars, Bass
D.D. (Enshadowed, Anticreation) - Guitars, Bass
D.T. (ex-Ravencult) - Vocals/Lyrics
Eugene Ryabchenko (Fleshgod Apocalypse) - Session Drums

Artwork by Khaos Diktator Design

Track listing -
1. In the Midst of a Vast Solitude
2. Insubstantial
3. Perish view
4. A Wandering Stream of Wind
5. Infinite Sea of Nothingness
6. Isotropic Eradication
7. Purgation
8. ...To the Threshold of Silence

středa 7. června 2023

Recenze/review - TORTURE RACK - Primeval Onslaught (2023)


TORTURE RACK - Primeval Onslaught
CD 2023, 20 Buck Spin

for english please scroll down

Fotky zohavených mrtvol. Symboly smrti. Nejdřív vypadal tenhle byt obyčejný a nenápadný. Stejně jako jeho majitel, o kterém říkali, že je velmi slušný a vždycky každého pozdraví. Jenže každý v sobě máme temná místa, která občas vyplují na povrch. Miloval umírání, líbilo se mu, když ostatní trpěli. Byl lovcem, kterého bavil lov. Problém byl v tom, že zabíjel lidi. Film skončil a kolem mě byla tma. Přemýšlel jsem, co bych si mohl pustit za hudbu. Zvolil jsem novou desku amerických TORTURE RACK, protože dokáží vytvořit velmi podobnou atmosféru.

Nové album "Primeval Onslaught" jsem poslouchal vždy najednou, užíval si temnotu, špínu a hnis, které z něj doslova odkapávají. Byl jsem znovu na místech, kde se stal nějaký děsivý čin, opět jsem cítil pach smrti. Neustále jsem přidával hlasitost a přemýšlel jsen, kolik podob má zlo.


Pánové se volně inspirovali kapelami jako jsou CANNIBAL CORPSE, AUTOPSY, SKELETAL REMAINS, ASPHYX, NECROT. Jedná se přesně o takový ten druh kastrace mozku, který máme, my staří fanoušci tolik rádi. Songy v sobě mají potřebný drive a feeling, jsou poctivě napsané a mám u nich chuť něco zničit. Není to nic nového, ani převratného, odborníci by určitě měli nějaké připomínky, ale mě osobně se nahrávka opravdu hodně líbí. Nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí. TORTURE RACK útočí jako smečka rozzuřených prašivých psů, kteří právě vystopovali další mrtvolu. Jedná se samozřejmě o hluboký underground se vším, co k tomu patří. Prašivý zvuk, morbidní obal, ale také spousta zajímavých momentů a pasáží. Viděli jste někdy přímý přenos z popravy nějakého vraha? A jaké jste u toho měli pocity? Pokaždé, když poslouchám "Primeval Onslaught", tak si na podobné zážitky vzpomenu. Hudba těchto šílenců ve mě totiž probouzí děsivé noční můry. Novinku mohu doporučit všem fanouškům čerstvě otevřených hrobů. Hraje se zde hlavně pro ně. Fotky zohavených mrtvol. Symboly smrti. Myslím, že jsem našel, co jsem hledal. Ryzí, opravdový smrtící kov, který se mi zadřel hluboko pod kůži. Otevírám dveře do katakomb a užívám si jednotlivé ostré riffy, bestiální vokál i zničující bicí. Barbarský, prašivý, shnilý death metalový útok ze starých pohřebišť!

Asphyx says:

Photos of mutilated corpses. Symbols of death. At first, this apartment seemed plain and unremarkable. Like its owner, who was said to be very polite and always said hello to everyone. But we all have dark places inside us that sometimes come to the surface. He loved dying, he loved to see others suffer. He was a hunter who enjoyed the hunt. The problem was, he killed people. The movie ended and it was dark around me. I wondered what music I could put on. I chose the new American TORTURE RACK record because they can create a very similar atmosphere.

I always listened to the new album "Primeval Onslaught" all at once, enjoying the darkness, dirt and pus that literally drips from it. I've been to places where some horrific act happened again, I could smell the stench of death again. I kept turning up the volume and wondering how many forms evil takes.


The gentlemen were freely inspired by bands like CANNIBAL CORPSE, AUTOPSY, SKELETAL REMAINS, ASPHYX, NECROT. This is exactly the kind of brain castration that we old fans love so much. The songs have the necessary drive and feeling, they are honestly written and make me want to destroy something. It's nothing new or groundbreaking, the experts would definitely have some comments, but I personally really like the record a lot. Nothing is missing, nothing is missing anywhere. TORTURE RACK attack like a pack of angry mangy dogs who have just tracked down another corpse. This is, of course, deep underground with all that goes with it. Dusty sound, morbid cover art, but also a lot of interesting moments and passages. Have you ever seen a live broadcast of a murderer's execution? And how did it make you feel? Every time I listen to "Primeval Onslaught" I remember similar experiences. The music of these lunatics gives me nightmares. I can recommend this new release to all fans of freshly opened graves. It's played especially for them. Photos of mutilated corpses. Symbols of death. I think I found what I was looking for. Pure, true death metal that got deep under my skin. I open the door to the catacombs and enjoy the single sharp riffs, the bestial vocals and the devastating drums. Barbaric, dusty, rotten death metal attack from the old burial grounds!


TRACKLIST:
01. Ceremonial Flesh Feast
02. Decrepit Funeral Home
03. Forced From The Pit
04. Morning Star Massacre
05. Victims Of Inquisitors
06. Bone Snare
07. Fucked By Death
08. Impalement Storm
09. Descent To Infernal Chasms
10. Rotting Insignificance

LINE-UP:
Pierce - Blood Chugging
JG - Excavator Bass and Execution Commands
Tony - Flesh Ripping Sonic Torment
Seth - Skull Hammers


Recenze/review - SARVEKAS - Woven Dark Paths (2023)


SARVEKAS - Woven Dark Paths
CD 2023, Soulseller Records

for english please scroll down

Na konci každé cesty je smrt. Záleží jenom na okolnostech. Narodíme se, abychom čekali a doufali, že nebude moc bolestivá. Svůj čas si můžeme ukrátit hudbou, která nás postupně připraví na odchod do věčnosti. Osobně to mám nastavené tak, že vyhledávám a podporuji kapely, které mě nějakým způsobem osloví. Finští black metaloví mágové SARVEKAS mě zaujali již svým prvním EP z roku 2020 ("Of Atavistic Fury & Visions" - odkaz na recenzi je dole pod článkem). Jedná se o kapelu, která je věrná klasickému černému kovu z devadesátých let. 

Líbí se mi způsob, jakým k hudbě přistupují. Mají skvělý zvuk (Kari Laaksonen - Engineering, Mixing, Mastering, obal (Roni Ärling), po formální stránce je vše v absolutním pořádku. Navíc jejich songy smrdí sírou, takovou tou starou patinou, jestli mi rozumíte. Jakoby přede mnou při poslechu ožívaly dávné legendy plné příšer, tmy a nenávisti.


Poslouchám "Woven Dark Paths" stále dokola a najednou nejsem ve svém pokoji, ale toulám se někde na severu, hluboko v lesích, kdy je každý stín ozvěnou. Nakonec vždy dojdu na kdysi opuštěné pohřebiště. Sednu si k obětnímu stolu a přemýšlím nad věčností. Obřad může začít! Pánové se volně inspirovali u kapel jako DARK FUNERAL, MARDUK, DARKTHRONE, WATAIN, SATYRICON, DISSECTION, MAYHEM, JUDAS ISCARIOT. Riffy jsou jako nářek větru ve stromech, bicí duní jako ozvěna ze záhrobí a obdivuji i jedovatý vokál, který mi připomíná řev padlého kněze. Mám rád, když ve mě hudba probudí fantazii, když se moje myšlenky rozlétnou do temnoty. A SARVEKAS mě spoutali pavučinami, zavřeli do studené kobky. Je vám doufám jasné, kdo bude další oběť. Finové ctí tradice a dělají to velmi zkušeně a inteligentně. Přečtěte si i texty, které jsou také velmi zajímavé. Mrazí mě v kostech, přesto musím jít dál. Je už dávno tma a právě v těchto chvílích vynikne album nejvíce. Je určeno pro všechny, kteří uctívají norskou i švédskou metalovou školu, pro všechny prokleté i pro nemrtvé. Líbí se mi, jakým způsobem na mě nová deska působí, jak si mě pomalu podmaňuje, jak ji vnímám všemi kousky svého těla. V tomto stylu si hodně vybírám, jsem starý pes, který zvedá hlavu už jen, když jej něco zaujme a musím napsat, že "Woven Dark Paths" je nahrávkou, která se povedla po všech stránkách. Vznešený, ledový, temný black metalový vichr!  Mytologický rituál plný zmrzlé krve!


Asphyx says:

At the end of every journey is death. It just depends on the circumstances. We're born to wait and hope it's not too painful. We can pass the time with music that gradually prepares us for our departure into eternity. Personally, I have it set up so that I seek out and support bands that appeal to me in some way. Finnish black metal magicians SARVEKAS have already caught my attention with their first EP from 2020 ("Of Atavistic Fury & Visions" - the link to the review is below the article). This is a band that is true to the classic black metal of the 90s.

I like the way they approach their music. They have a great sound (Kari Laaksonen - Engineering, Mixing, Mastering, cover artwork (Roni Ärling)), formally everything is absolutely fine. Moreover, their songs smell of sulphur, that old patina, if you know what I mean. It's as if ancient legends full of monsters, darkness and hatred came to life in front of me while listening to them.


I listen to "Woven Dark Paths" over and over and suddenly I'm not in my room, but wandering somewhere up north, deep in the woods, where every shadow is an echo. Eventually, I always come to a once-abandoned burial ground. I sit at the offering table and contemplate eternity. The ceremony can begin! The gentlemen are loosely inspired by bands such as DARK FUNERAL, MARDUK, DARKTHRONE, WATAIN, SATYRICON, DISSECTION, MAYHEM, JUDAS ISCARIOT. The riffs are like the wail of the wind in the trees, the drums rumble like an echo from beyond the grave, and I even admire the venomous vocals that remind me of the roar of a fallen priest. I love it when music awakens my imagination, when my thoughts fly off into the darkness. And SARVEKAS have bound me in cobwebs, locked me in a cold dungeon. I hope you can see who the next victim will be. The Finns honor tradition and do it with great skill and intelligence. Read the lyrics, which are also very interesting. It chills me to the bone, yet I must move on. It's long past dark and it's in these moments that the album stands out the most. It is for all those who worship the Norwegian and Swedish school of metal, for the damned and the undead. I like the way the new album affects me, the way it slowly conquers me, the way I feel it with every fiber of my being. I pick and choose a lot in this style, I'm an old dog who only raises his head when something catches his attention and I have to write that "Woven Dark Paths" is a record that succeeds in every aspect. A sublime, icy, dark black metal whirlwind! Mythological ritual full of frozen blood!


Recenze/review - SARVEKAS - Of Atavistic Fury & Visions (2020):
https://www.deadlystormzine.com/2021/02/recenzereview-sarvekas-of-atavistic.html


Track listing:
1. Rite of Transcendence2:03
2. The Scryer of Bones5:44
3. Of Bloodlust & Nightside Sorceries4:54
4. Embers of Pagan Fire5:27
5. Woven Dark Paths5:21
6. The Austerity of the Northern Lands4:38
7. Soaring Over the Battlefields5:23
8. The Great Winter6:59



úterý 6. června 2023

Recenze/review - PILE OF DEATH - Introducing Our Impending Doom (2023)


PILE OF DEATH - Introducing Our Impending Doom
CD 2023, Jawbreaker Records

for english please scroll down

Občas se ve svých snech procházím zničenými městy. Vypálené domy, toulaví prašiví psi v ulicích. Boj o vodu, boj o ropu. Kovové chladné stroje, které jsou dávno chytřejší než my, ubohý lidský rod. Kdysi jsem nám věřil, ale poslední roky jsem spíše skeptický. Další válka, další utrpení. Probudím se a zjistím, že realita je ještě horší než moje noční můry. Vstanu a bojím se pustit zprávy. Odpojen od internetu raději poslouchám hudbu, kterou mám rád od svého mládí. Kombinace devastujícího thrash metalu a smrti mi dělala vždycky dobře na mé zkažené duši.

Dívám se do tmy a podupávám si spokojeně nohou. Zde je ještě svět v pořádku. Švédští PILE OF DEATH vydali letos nové album. A musím rovnou napsat, že se opravdu povedlo. Žádné současné hlouposti s umělým zvukem. Naopak! Zde se hraje poctivě, reálně, postaru. Tohle je hudba z dávno opuštěných katakomb, která hoří jasným plamenem. 


Jedná se o underground přesně podle mého gusta. Pivo teče proudem a zmrzlé kosti jsou lámány velkým tlakem. Ano, švédští maniaci dokáží do skladeb vložit velké množství temné, chladné energie. Mají takový ten pradávný feeling. PILE OF DEATH nejsou ale jen syroví, dokáží napsat i melodie, které se vám zadřou hluboko pod kůži. K celkovému skvělému dojmu hodně přispívá plesnivý zvuk i parádní obal. Vše sedí na svých místech a pokud jste staří fanoušci tohoto stylu, tak budete určitě také spokojení. Probudím se uprostřed noci a už na mě čeká. Má kostnaté ruce a směje se jedovatě. Přišla si pro mě samotná Smrt. Pozve mě na koncert, který je na periférii našeho města. Daleko od lidí, několik pater pod zemí je klub, kam chodí jen prokletí. Kapela začne hrát a jsem první kdo si zláme kosti. Zombie, démoni i všichni ostatní tančí a užívají si novou desku "Introducing Our Impending Doom". Líbí se nám, že je tahle smečka opravdová, upřímná a cítíme, že pevně věří tomu, co hraje. Přidám se do mosh-pitu, odpadá mi všechno maso od kostí. Je mi úplně jedno, že náš současný svět je odsouzený k zániku. Apokalypsa dávno začala v našich myslích. Jde už jen o to, kdo zmáčkne červené tlačítko jako první. Moc dobře ale vím, že pokud přežiju (a já opravdu přežiju všechno), tak budu tohle album poslouchat stále dál. Vyvolalo ve mě totiž spoustu emocí a představ. Nenechalo mě v tom obrovském množství současných skupin v klidu. Proklelo mě a několikrát pohřbilo zaživa. PILE OF DEATH jsou jako démoni ze starých časů, kteří nás přišli zničit svým prašivým thrash death metalem! Masakr v podzemí, který ocení všichni nemrtví!


Asphyx says:

Sometimes in my dreams I walk through ruined cities. Burned houses, stray mangy dogs in the streets. Fighting for water, fighting for oil. Metallic cold machines that have long been smarter than we poor humans. I used to trust us, but in recent years I've become rather sceptical. More war, more suffering. I wake up and find that reality is even worse than my nightmares. I get up and I'm afraid to turn on the news. Disconnected from the internet, I prefer to listen to the music I've loved since my youth. The combination of devastating thrash metal and death has always been good for my corrupted soul.

I stare into the darkness and stomp my foot in contentment. The world is still right here. Sweden's PILE OF DEATH released a new album this year. And I have to write straight away that it's a real success. No contemporary nonsense with artificial sound. On the contrary! Here is honest, real, old-fashioned playing. This is music from long abandoned catacombs, burning brightly.


This is underground to my taste. The beer is flowing and the frozen bones are being broken by great pressure. Yes, the Swedish maniacs can put a lot of dark, cold energy into their songs. They have that ancient feeling. But PILE OF DEATH aren't just raw, they can also write melodies that get deep under your skin. The mouldy sound and the awesome packaging contribute a lot to the overall great impression. Everything fits in place and if you're an old fan of this style, you'll definitely be happy too. I wake up in the middle of the night and it's waiting for me. He's got bony hands and a venomous laugh. Death himself has come for me. She invites me to a concert on the outskirts of our town. Away from the people, several floors below ground, there's a club where only the damned go. The band starts playing and I'm the first to break my bones. Zombies, demons and everyone else are dancing and enjoying the new album "Introducing Our Impending Doom". We like that this pack is real, honest and we feel they believe strongly in what they're playing. I'm gonna join the mosh pit, all the meat is falling off my bones. I don't care that our current world is doomed. The apocalypse began long ago in our minds. It's just a matter of who pushes the red button first. But I know very well that if I survive (and I really do survive everything), I will keep listening to this album. It has evoked a lot of emotions and ideas in me. It hasn't left me alone in the vast amount of contemporary bands. It cursed me and buried me alive several times. PILE OF DEATH are like demons from the old days who came to destroy us with their dirty thrash death metal! A massacre in the underground that all the undead will appreciate!


Tracklist:
01. I.O.I.D. 
02. Prepare To Die 
03. Pile Of Death 
04. The War 
05. Hellfire Preacher 
06. Pestens Tid 
07. Ending All Life 
08. Our Impending Doom

band:
J. Sjökvist - Vocals/Guitars
M. Undfors - Bass
G. Ljungqvist - Drums

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine