DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 15. července 2023

Rozhovor - PERRACIDE - Absolutní tsunami ze starých márnic!


Rozhovor s thrash death metalovou skupinou PERRACIDE ze Švédska.

Odpovídal Perra Karlsson, děkujeme!

Recenze/review - PERRACIDE - Underdog (2023):

Ave PERRACIDE! Zdravím do švédských katakomb, mistře Perra Karlsoon! Na úvod ti musím moc poděkovat. Tvoje deska „Underdog“ je pro mě v posledních měsících nejen skvělou kulisou k práci, v hospodě, v autě, ale i doma, při soustředěném poslechu. Jsi slavný a zkušený bubeník, proč si se vlastně rozhodl založit PERRACIDE? Proveď nás prosím historií.

Perra: To je úžasné, že si toho tak vážíš. Neřekl bych, že jsem nějak moc slavný bubeník, ale možná trochu známý v undergroundu. Důvod, proč jsem celý tenhle projekt založil, byl ten, že už mě nebavilo čekat, až členové mých ostatních kapel Nominon a Dreadful Fate dají přednost hudbě před jinými věcmi. Nicméně chápu, že když je vám kolem 40-50 let, není to ono, máte povinnosti, rodiny, práci atd. atd. Nicméně mě to přestalo bavit a rozhodl jsem se začít s vlastní věcí, měl jsem už zaranžovaných, nahraných a připravených pět bicích skladeb. Nejdřív to bylo myšleno na anglického kytaristu, který měl napsat nějaké riffy do písniček, ale trvalo mu věčnost, než to zrealizoval, a vůbec mi toho moc nepředvedl. Takže ano, i to vedlo k další frustraci. Měl jsem toho dost a začal jsem s vlastními věcmi s využitím těch pěti skladeb, stejně jako jsem se rozhodl nahrát některé písně předchozích kapel, ve kterých jsem působil.


Jsi členem skvělých kapel jako NOMINON, DARKENED, DREADFUL FATE, IN AETERNUM, NIFELHEIM, BENEDICTION, DESTROYER 666 a spousty dalších. Všude si hrál na bicí. U PERRACIDE jsi ale i zpěvák, skladatel. Znamená to, že hraješ i na jiné nástroje? Zajímalo by mě, jakým způsobem vznikaly nové skladby. Jak píše a skládá Perra Karlsoon?

Perra: Ne, na kytaru moc nehraju. Sotva umím hrát. Před pár lety jsem napsal pro Dreadful Fate písničku na kytaru, kterou jsme ještě nenahráli, a nejsem si jistý, jestli ji někdy nahrajeme? Takže kdo ví, třeba se nakonec objeví na dalším albu Perracide?

Ve všech těch kapelách, které jsi zmínil, vlastně nejsem členem, ve většině z nich jsem kdysi hrál. Dneska jsem v Darkened a v Nominon (i když už léta nejsme tak aktivní, ale to se teď snad změní). Ostatní kapely jsem dal k ledu a nebo jsem je časem opustil.

Písničky Perracide vznikly tak, že jsem měl pět písniček napsaných/aranžovaných/nahraných POUZE na bicí, a pak pár dobrých kamarádů/muzikantů dalo riffy a leadery a další věci přes bicí, a o autorské zásluhy jsme se dělili půl na půl. Nikdy v minulosti jsem neslyšel, že by to nějaký bubeník dělal, takže to byl tak trochu experiment, který dopadl opravdu brutálně, ale přitom skvěle.

A ano, ve skladbě "Silence the world" zpívám hlavní vokály, zejména proto, že mě k tomu donutil Simon Wizén, se kterým jsem tu skladbu napsal společně, a on mě k tomu dotlačil, protože text, který jsem pro ni napsal, je velmi osobní. K mému překvapení to dopadlo zatraceně dobře, jestli to můžu říct.




„Underdog“ je kombinací tvých vlastních autorských skladeb a coververzí. Jakým způsobem si převzaté songy vybíral? Já je vnímám jako tvoji poctu kapelám, které máš rád a ve kterých si působil. Chápu to správně?

Perra: Především je nerad nazývám coververzemi, zvlášť když se mnou většina původních kluků hrála a nahrávala písně přímo z původních kapel. Takže svým způsobem jsou to jen aktualizované reedice, aktualizované verze se mnou na bicí. Ale chápu, když je lidé považují za coververze, a mně to vlastně nevadí.

Nakonec jsem vybral konkrétní skladby, které se mi nejvíc líbily v době, kdy jsem byl členem kapely, když jsme je kdysi zkoušeli nebo hráli naživo či cokoli jiného. Ale jo, svým způsobem máš pravdu, asi by se dalo říct, že je to i pocta samotným kapelám. Je prostě super, že se mi podařilo zapojit tolik původních nebo dlouholetých členů kapely, víš, jako jsou Daz, Rewy a Dave Hunt z Benediction, KK a Bez z D666, Anders, Rickard a Urban z Nasum, Hellbutcher, Batte, Johan a John Zwetsloot z Nifelheim například. Je to opravdu dobrý pocit, když na to pomyslím.

Osobně se mi moc líbí zvuk. Trošku jsem se bál, jestli budou nové i „staré“ songy sedět pohromadě, ale ano. Album mixoval a provedl mastering God Olson z DARKENED. Proč právě on? A v jakém studiu jste nahrávali? Zvuk je starý, prašivý, přesně jak jej mám rád!

Perra: Jo, taky se mi líbí zvuk a produkce. Gord odvedl skvělou práci, když to všechno dával dohromady. Gorda jsem poznal z projektu Angelblast, který jsme spolu dělali před pár lety, a ten dopadl taky skvěle. Měl na starosti produkci a dopadlo to zatraceně brutálně. Takže když jsem začal hledat lidi, kteří by se podíleli na produkci Perracide, byl samozřejmě první volbou. A opět, prostě dal všechno dohromady a dopadlo to prostě skvěle. Musíš si uvědomit, že na albu Perracide "Underdog" se podílí/účinkuje téměř 30 různých hudebníků. Jen si na to vzpomenu, jde mi z toho hlava kolem. Ha ha. Gord je mistr ve své práci a já mu prostě nemůžu dostatečně poděkovat za všechnu tu krev, pot a slzy, které do tohoto alba a produkce vložil.


Na desce máš velkou spoustu hostů. Jak si je vybíral? Jsou to staří kamarádi nebo si někomu jen tak řekl, poprosil jej? Všichni odvedli skvělou práci, přesto musím zmínit alespoň některé, jejichž výkony mě doslova posadili na prdel. Marc Grewe (jeho hlas doslova zabíjí), Johan Jansson a Jörgen Sandström (oba to samé!). Jak spolupráce probíhala?

Perra: Nejprve se mýlíš, pokud jde o Johana, protože ten na albu nevystupuje. Johan je pro mě jako bratr a bylo by prostě příliš jednoduché mít ho na tomto prvním albu Perracide (takže možná příště...) Místo toho jsem se rozhodl nahrát skladbu Interment (Johanova kapela) s dalšími dvěma členy Interment: Simonem Wizénem (který hraje na kytaru a zpívá v té písni) & Allanem Lundholmem (který hraje na basu.) Jsou to také moji blízcí přátelé, zejména Simon, který mi hodně pomohl i s tímto albem, a to jak předprodukčně, tak i jinak. Byl to například on, kdo mi pomáhal a vedl mě, když jsem pokládal vokální stopy pro skladbu "Silence the world". Smyslem skladby "Interment" tedy bylo oslavit a vzdát hold mému bratrovi Johanu Janssonovi a k jeho překvapení se nám ji podařilo před ním utajit až do poslechové párty, kterou jsme uspořádali v únoru, kdy jsem oslavil padesátiny. Páni, byl překvapený, bylo to úžasné vidět. Marc Grewe pak, to byl jeden z mých nejoblíbenějších zpěváků opravdu od počátku věků. S Morgoth jsem se viděl a trochu s nimi spolupracoval už v začátcích, v roce 1991, když tady hráli ve Fagerstě. Když jsem pak v letech 2011-2013 hrál tu a tam na několika festivalech v Evropě, kde jsem vystupoval s Benediction, několikrát jsem na Marca narazil a vždycky jsme si nakonec povídali. Takže když jsem potřeboval vokalistu pro úvodní skladbu "Inexorable", kontaktoval jsem Marca a on v podstatě okamžitě řekl "Ano!". Odvedl s vokály úžasnou práci a jak jsi říkal, dopadlo to zabijácky! Stejně tak Jörgen Sandström. Jörgen je jeden z prvních šílenců, se kterými jsem si začal psát dopisy v roce 1990, kdy jsem právě začal vydávat svůj fanzin Mould Mag, a navíc jsem se přidal ke kapele Suffer. Byly to určitě slavné dny metalového undergroundu. Od té doby jsem se s Jörgenem setkal docela dostkrát a vždycky si trochu popovídáme a pokecáme, znáte to. Určitě je to můj drahý přítel. Takže je asi fér říct, že jsem si pro první album Perracide vybral opravdu staré dobré přátele. Na druhou stranu, pro "cover" písně jsem prostě chtěl mít co nejvíc členů (starých i nových) kapel, které jsem víceméně dokázal najít. Alespoň zapojit některé členy, kteří byli v kapele ve stejné době jako já.




Jsi bubeník tělem i duší, mistr ve svém oboru, který má za sebou spoustu skvělé práce a nahrávek, které jsou navždy zapsány do starých archívů. Zajímalo by mě, kdy a jak si se k tomuhle nástroji dostal? Jsi samouk nebo si chodil do umělecké školy?

Perra: Dalo by se říct, že to pro mě bylo přirozené. Když mi bylo 9-10 let, začal jsem doma mlátit do různých věcí a táta si řekl, že by bylo dobré pořídit mi malou bicí soupravu, což také udělal, a zbytek je, jak se říká, historie. Haha. V rané fázi jsem chodil na nějaké lekce, ale v podstatě hned mě to přestalo bavit, protože učitelé po mně chtěli, abych hrál dlouho stejné rytmy a beaty, takže mě to přestalo bavit a prostě jsem šel domů, sedl si do sklepa našeho domu a místo toho jsem se mlátil na bicí do skupin, které jsem v té době poslouchal, jako Mötley Crüe, Kiss, Black Sabbath a tak dále. Takhle jsem to dělal opravdu několik let a během toho období jsem se také snažil rozjet nějaké rockové a hardrockové kapely, ale bylo velmi těžké najít lidi v mém věku, kteří by měli stejně spalující vášeň pro hudbu jako já.

Měl si nějaké vzory? Je někdo, u koho sis řekl, chci být jako on? Já třeba začínal na Saxon, Motorhead, Sodom. Jaké kapely a bubeníci tě ovlivnili nejvíc?

Perra: V prvních letech jsem uctíval bubeníky jako Tommy Lee, Cozy Powell, Vinnie Appice, Tommy Aldridge a Clive Burr. Později mě zaujal Mikkey Dee v King Diamond, o něco později Mike Portnoy v Dream Theater, Sean Reinert v Cynic/Death a samozřejmě Snowy Shaw, a protože miluju Annihilator, zhypnotizoval mě Mike Mangini při práci na albu "Set the world on fire". Všichni tito bubeníci pro mě hodně znamenali a všichni mě v průběhu let inspirovali. Každý z nich je bubeníkem, ke kterým se můžu čas od času vrátit a prostě s nimi najít nové věci, a to i na starších věcech, které nahráli v dávných dobách, víte? Všichni jsou to u mě kouzelníci.


Je muzika i tvým zaměstnáním? Dá se v dnešní době vůbec jako bubeník uživit? Hudba se stahuje z internetu a nehraješ zrovna v kapelách, které vyprodávají velké stadiony. Pokud máš nějakou práci, která tě živí, jak se dá dát dohromady s koncerty, nahráváním desek apod.?

Perra: V současné době hudbou příliš nežiji, to ne. Zvlášť když nejsem součástí žádné koncertní kapely a podobně. Když jsem hrál v Deströyer 666, tak jsem se věnoval jenom hraní a turné a každý večer jsme prodali docela dost merche, takže jsme mohli nějak přežít, i když jsme nevydělávali majlant nebo tak něco. To bylo v letech 2015-2017, během světového turné k albu "Wildfire". Ale předtím i potom se mi nakonec tu a tam prodá nějaký merch, a to je asi tak všechno, co se dá vydělat. Od roku 2017 je mým denním zaměstnáním řidič autobusu, dříve jsem pracoval i s oběma ve Stockholmu a Jönköpingu, takže to vlastně není nic nového. Hudba (zejména metal) bude vždycky obrovskou součástí mého života a nedělám to proto, abych se stal slavným nebo tak něco, hraju hudbu, kterou miluju, to je všechno.



Zažil si dobu největší slávy švédského death metalu. Jak na ni vzpomínáš? Máš nějaké vtipné historky, zážitky? Jaké to bylo v devadesátých letech ve Švédsku? Asi je toho mnoho, ale poprosím alespoň o nějaké. Tvůj první koncert? A první vystoupení na pódiu?

Perra: Člověče, doufám, že mi rozumíš, když říkám, že jen tato otázka by mohla být víceméně celým rozhovorem. Hahaha. Tolik vzpomínek, tolik zábavy, vynikající přátelství, ale i kyselé a soutěživé sračky, které se sem tam dějí. Bylo to určitě výjimečné období, a kurevská spousta koncertů po celou dobu. Od menších koncertů s pouhými 20-25 lidmi až po tisícovku nebo tak něco. Všechno záleželo na tom, kdy a kde to bylo. Například na jednom z prvních deathmetalových koncertů, na kterém jsem byl začátkem roku 1990 ve švédské Motale, bylo v publiku asi 35-40 lidí, na pódiu ten večer hráli Toxaemia, Cadaver, Therion & Entombed. 35-40 lidí?! Ha. Je to šílený, když si vzpomeneš na tu sestavu. Ten samý večer jsem se taky poprvé setkal s Jonem Kristiansenem ze Slayer Mag, to je legenda. Ale když se vrátíme v čase, první metalový koncert, na kterém jsem byl, byl ten, kdy W.A.S.P. přijeli do Švédska na své první evropské turné v roce 1984, a to mi bylo 11 let, prostě malinký kluk. Bylo to šílené, ale jsem hrdý na to, že jsem na tu akci šel a že vzpomínky na ni zůstanou navždy. První pořádný deathmetalový koncert, který jsem odehrál, byl se Suffer, naší kapelou a kapelou Johana Janssona v době, kdy Beyond hráli jako support Merciless a Dismember v Avestě ve Švédsku, koncem roku 1990. Další koncert, kde bylo v publiku snad padesát lidí. Ale jak jsem řekl, pokud jde o death metal a švédskou scénu mezi koncem 80. a začátkem 90. let, mohl bych mluvit celou věčnost, takže asi bude nejlepší, když to vezmeme někdy jindy.

Doba se za poslední roky hodně změnila. Nastoupil internet, celý svět je najednou propojený. Také je spousta nových technologií ve studiích, muzikanti hrají víc technicky, progresivně. Jak tě tohle všechno ovlivnilo? Jsi člověkem, který sleduje nové trendy, nebo máš raději staré pořádky?

Perra: Abych to shrnul, jsem tak trochu obojí (ale ne, pokud jde o sledování trendů), ALE - pokud jako hudebník děláš na studiové nahrávce věci, které nejsi schopen dělat naživo, pak jsi pozérský ubožák, tečka. V dnešní době, kdy jsi ve studiu jeden den, abys nahrál celé album, no, máš na to jeden DEN, nebo řekněme maximálně osm HODIN. Osobně bych řekl, že mám dobré dny a mám špatné dny. Když mám ve studiu špatný den, je dobré, že jsem schopen nahrát písničku ve dvou nebo třech kusech a pak to dát dohromady, víte, abych ušetřil čas a psychickou energii. Jestli tomu říkáte podvádění, tak to je pro mě v pohodě, pak jsem podvodník. Haha. Co si teď z nahrávání Perracide na bicí pamatuju, je, že písničku Interment "Torn from the grave" jsem udělal na jeden záběr, od začátku do konce.


V únoru ti bylo padesát let. Máš spoustu zkušeností, znalostí. Hraješ ve spoustě legendárních kapel, nahrál si desku, která je vynikající. Dalo by se napsat, že si velmi úspěšný. Máš ještě nějaký sen? A teď nemyslím jenom v hudbě.

Perra: Já už žiju svůj sen, kamaráde. Už jsem to všechno dokázal, můžu umřít šťastný. Haha!! Vážně, rád bych Perracide vzal na jeviště. Když jsem koncem dubna letošního roku začal plánovat natáčení videoklipu ke skladbě "Silence the world", potřeboval jsem dát dohromady nějakou sestavu. Komu bych měl zavolat? No, v první řadě jsem samozřejmě sehnal Simona Wizéna, protože je se mnou spoluautorem písně. Zavolal jsem také Sebastianu Ramstedtovi (Necrophobic, In Aphelion) a zeptal se ho, jestli by měl zájem, a on po pár minutách povídání a přemýšlení řekl: "Ano! Jdu do toho!". Takže jsem na místě věděl, že chci, aby v klipu hrál na basu můj bratr Johan Jansson, a on s radostí přijal. Tak to bylo, první kompletní sestava Perracide. Ha! Při natáčení toho klipu jsme si užili spoustu legrace a Rafael Barros odvedl ohromnou práci se střihem a editací. Dopadlo to naprosto zabijácky, musím říct, že mnohem líp, než jsem kdy mohl doufat. Můj mozek si až teď všiml, že jsi říkal, že to nemusí být nutně hudba, a já tady blábolím hubou o ničem jiném než o hudbě. Haha. No, víš, můj život je v podstatě hudba, tak proč mě to nepřekvapuje! Když mám volno a mohu se věnovat věcem, které nesouvisejí s hudbou, obvykle trávím čas doma se svou ženou a našimi psy, vyjedu si na svém Harleyi na projížďku, navštívím přátele, které kvůli práci, hudbě a jiným zaměstnáním vídám jen zřídka. Dříve jsem hodně cestoval, po celém světě, ale v posledních letech jsem mimo Švédsko vůbec necestoval, takže bych to rád udělal. Ještě jsem například nebyl v Asii. Ale musím být upřímný, pokud jde o dosažení a dělání věcí, jsem už docela spokojený, stejně nejsem moc dobrodružný člověk, abych byl upřímný. Rád jsem s lidmi, které mám rád, když mám volno, poslouchám hudbu, povídám si o kravinách a třeba si zajdu někam na skvělou zábavu/večeři nebo tak, to je vlastně všechno.

Přeji ti do dalších let vše nejlepší. Ať se ti daří po profesionální stránce, ať máš plné koncerty, ať se prodávají tvé nahrávky. Děkuji moc za rozhovor a víš co? Jdu si pustit „Underdog“ pořádně nahlas, aby měli i sousedi radost! Zůstaň silný!

Perra: Soused, který si Perracide neváží, není soused, kterého by stálo za to znát. Haha. Moc děkuji za rozhovor a podporu. Abych pravdu řekl, nutíte mě pokračovat. Když slyším od lidí, jako jste vy, že oceňují to, co dělám, mou hudbu, a chtějí víc prozkoumat, kdo jsem jako člověk a hudebník, tak jsem rád, že to víte. Tolik let jsem se snažil zůstat pozitivní, a přesto jsem tady, cítím se lépe než kdy dřív a chci lidem ukázat, že bez ohledu na to, kolik bojů jste svedli, nikdy se kurva nevzdávejte. Jen se snažte být tou nejlepší verzí sebe sama, kašlete na to, co o vás říkají ostatní, pokud se vás snaží shazovat. Nikdy se nevzdávejte, jasně, můžete odejít. Ale jde o to, že pokud odejdete, pravděpodobně tak učiníte z nějakého důvodu, a to proto, že jste tuto část svého života nechali za sebou, pro jedince se silnou myslí, který zná sám sebe, to nemusí být nic negativního. Chcete-li se mít lépe - Buďte lepší! Vítězství nemusí být neustále komplikované. Na zdraví, moji metaloví bratři a sestry.

pátek 14. července 2023

Recenze/review - HUMAN HARVEST - Death Storms (2023)


HUMAN HARVEST - Death Storms
CD 2023, Iron, Blood and Death Corporation

for english please scroll down

Začalo to pomalu. Nejdřív si se bál světla, potom přišly děsivé noční můry. Měl si chuť na syrové maso a nikdo se ti nevydržel dívat do očí. Vyhledával si místa, na kterých se stalo něco zlého, nasával si shnilou atmosféru. Byl si návštěvníkem na všech pohřbech v okolí. Žil si ve stínu a živil se lidskou bolestí a utrpením. Dodnes netušíš, kdy se to stalo, kdy si se stal prokletým. Teď už je to jedno. Když se podíváš do zrcadla, vidíš před sebou zrůdu. Byl si takový vždycky, pamatuješ?

Švédští maniaci HUMAN HARVEST, pod kterými jsou podepsáni Jonny Pettersson a Jon Rudin (bicí), jsou zpět se svým druhým dlouhohrajícím albem. Opět dostanete pořádnou porci shnilého masa. Surový nářez, hororový obal, spoustu morbidních nápadů. Tohle všechno dohromady z vás udělá nemrtvého.


Pokud máte rádi valivou a temnou kombinaci death metalu, grindu a absolutní tmy, potom se zde hraje i pro vás. Osobně se mi líbí masivní, hutný a syrový zvuk (opět Jonny Pettersson). V některých snech se mi zdá, že se pomalu rozpadám v prach. Stane se ze mě přízrak, který navěky bloudí temnotou. Při poslechu nahrávky "Death Storms" se cítím úplně stejně. Jedná se samozřejmě o hluboký undergound. Líbí se mi i black metalové pasáže, kterých sice není mnoho, ale dělají celou desku pestřejší. Jakoby se kolem skladeb vznášel hnilobný pach smrti. Album by klidně mohlo být soundtrackem k nějakému krvavému hororu. Také máte rádi, když padne na město černý mrak a vzduch je těžký? Dusíte se v ulicích a čekáte na bouřku. Tyhle songy jsou takovou mocnou přírodní kalamitou. Mají v sobě velkou sílu. Musíte sice přistoupit na to, že byly skládány několik metrů pod zemí, ale to vy určitě rádi uděláte. Budete za to odměněni zlými a nenávistnými náladami. Procházím se podzemními chodbami a potkávám stejně prokleté, jako jsem já. Také se nejdřív báli světla a potom k nim přišly děsivé noční můry. Jsme na tom stejně. Všichni posloucháme "Death Storms" stále dokola. Stalo se pro nás zvrácenou modlitbou, mantrou pro vyvolávání sil z druhé strany. Vzduchem se vznáší pach smrti. Už dávno mi nevadí, že nikdy neuvidím světlo. Zde je mé místo. Ve starých kobkách, v katakombách věčnosti. Po boku všech nemrtvých a HUMAN HARVEST. Povedená záležitost pro všechny tmáře! Death grindový masakr v záhrobí!


Asphyx says:

It started slowly. First you were scared of the light, then came the terrifying nightmares. You had a craving for raw meat and no one could stand to look you in the eye. You looked for places where something bad had happened, you soaked up the rotten atmosphere. You attended every funeral in the area. You lived in the shadows and fed on human pain and suffering. To this day, you have no idea when it happened, when you became cursed. It doesn't matter now. When you look in the mirror, you see a monster in front of you. You were always like that, remember?

Swedish maniacs HUMAN HARVEST, signed by Jonny Pettersson and Jon Rudin (drums), are back with their second full-length album. Once again, you get a good portion of rotten meat. Raw beats, horror cover art, lots of morbid ideas. All of this together will make you undead.


If you like a rolling and dark combination of death metal, grind and absolute darkness, then this is the band for you. Personally I like the massive, thick and raw sound (Jonny Pettersson again). In some dreams I feel like I'm slowly disintegrating into dust. I become a phantom that wanders forever in the darkness. Listening to "Death Storms" I feel the same way. It's a deep underground, of course. I also like the black metal passages, which are not many, but they make the whole record more colorful. It's as if the putrid smell of death is hovering around the tracks. The album could easily be a soundtrack to a bloody horror movie. Also, do you like it when a black cloud falls on the city and the air is heavy? You choke in the streets waiting for the storm. These songs are such a powerful natural calamity. They have a lot of power in them. You have to accept that they were composed several meters underground, but you'll be happy to do that. You will be rewarded with evil and hateful sentiments. I walk through the underground passages and meet those as cursed as I am. They too were afraid of the light at first, and then the terrifying nightmares came to them. We're the same way. We all listen to "Death Storms" over and over again. It's become a twisted prayer for us, a mantra for summoning powers from the other side. The smell of death is in the air. I don't mind never seeing the light again. This is my place. In the old dungeons, the catacombs of eternity. Alongside all the undead and the HUMAN HARVEST. A fine affair for all darkies! Death grind massacre in the beyond!


Recenze/review - HUMAN HARVEST - Flesh Sermons (2022):


Tracklist:
01. War On Faith 
02. Run With The Horror 
03. Where All The Life Ends 
04. Death Storms 05. Menace 
06. Extinction Is Evolution 
07. A Crushing Void 
08. Outro

band:
Human Harvest is Jonny Pettersson



KNIŽNÍ TIPY - HALÓ, HALÓ! Kompletní válečné deníky Reného Artoise - John Haselden (1997)


HALÓ, HALÓ! Kompletní válečné deníky Reného Artoise - John Haselden
1997, Columbus (ČR)

Když se vám narodí dvojčata a k tomu ještě měsíc před termínem, tak se vám změní totálně svět. Zná to každý rodič, ale vy toho štěstí máte dvojnásobek. Vždycky jsem si říkal, jakou jsem si vybral dobrou ženu. Protože vše zvládala na jedničku. Je praktická a já jako každý novopečený fotřík pobíhal okolo a snažil jsem se. Manželka měla kojící pás, aby mohla obě naše radosti nakrmit najednou a poprosila mě, jestli bych neměl nějaké dobré DVD. Kupoval jsem tenkrát každý čtvrtek časopis Reflex a v trafice měla paní několik kousků seriálu Haló, haló. Byla to tenkrát nějaká edice, už si přesně nepamatuji jaká a tak jsem v práci vypaloval a sestavolal playlisty. Vize byla taková, že bude DVD připraveno v přehrávači a když se naše ratolesti probudí, stačí zapnout play. Moc jsme tenkrát nespali. Respektive, já trošku. Pořád jsem se snažil po práci i trošku žít. Takže jsem se toulal s kočárkem po lesích, aby se mohla manželka trošku vyspat.

Byl jsem mírně naštvaný, protože mi pokaždé říkala, co bylo v seriálu nového. Musel jsem koupit i Jistě, pane ministře, Červeného trpaslíka a Zlatá sedmdesátá. Dalo by se tedy říct, že naše děti byly odkojeny na britských sitcomech. Byl jsem hodně pozadu a tak jsme se na všechno dívali ještě jednou večer, když děti usnuly. Obrovská výhoda byla, že každý díl má do padesáti minut. To jsme byli u dvojčat schopni zvládnout. Bylo to několik náročných a zároveň krásných let. Postupně se vše usadilo, stereotypy se začaly postupně měnit a my najednou měli víc času. I šel jsem jednou do antikvariátu a objevil jsem tam knihu HALÓ, HALÓ! Kompletní válečné deníky Reného Artoise. Bylo to někdy v dobách, kdy už se dalo s dětmi víc číst. Už přestaly časy, kdy jsem míval držák na knížku na kočárku, kdy jsem se děsil každé matky na pískovišti, která mi musí ihned prozradit, jak je její dítě geniální. Geniální jsou totiž všechny děti, to vám potvrdí každý. Naši raubíři byli jak gang, pořád jsem řešil, že někomu berou lopatičky a bourají bábovky. Musel jsem pak každou kapitolu začínat znovu a znovu.

Tohle všechno ale bylo pryč a já si mohl dát i něco náročnějšího. Tahle knížka je taková trošku zvláštní. Ono totiž, když ji budete číst po zhlédnutí seriálu, tak budete dopředu vědět některé hlášky, budete neustále porovnávat a kroutit hlavou, že to bylo přeci jinak. To je ale vždy problém, to zná každý poctivec, který ještě v dnešní době čte. Ale začetl jsem se a hrozně mě to bavilo. Těch hlášek, které jsou již notoricky známé, inteligentní humor, na pozadí neskutečného válečného šílenství. Navíc sympatické postavy, se slabostmi, ale i hrdinstvím. Tohle musel psát samotný život, to my nikdo nevymluví. To se nám pak nesmíte divit, že nám připadá spousta dnešní produkce tupá a debilní. Vtipy i příběh jsou zde totiž neskutečně elegantní, nadsázka i černé vtipy, které by dnes snad ani neobstály před komisí všehomíra. Bavil jsem se u seriálu, bavím se i u knihy, kterou jsem zase znovu přečetl. Děj, příběh, vše je dle mého neopakovatelné a nezaměnitelné. Bylo nám lehce po třicítce a nebál bych se napsat, že přesto tyhle seriály tak trošku formovaly náš pohled na svět.

Lidi jsou dnes hrozně zahleděný do sebe. Ze spousty se staly narcisté. Vystačí si s obrazovkou a předpokládají, že všechny ostatní jejich zaručeně skvělé názory zajímají. Omyl, opak je pravdou. Vždycky si říkám, proč bych měl trávit čas s tím, že budu sledovat, co kdo kde jedl, kde byl a co si koupil na sebe. Po pravdě, mě to vůbec nezajímá. Raději si tříbím mozek podobnými dobrotami. No, řekněte, není lepší ukradený tančík, než nějaká pipka, co se kroutí před zrcadlem. Raději si budu představovat padlou Madonu s velkými...Mimi a Michelle, Yvette a samozřejmě Reného, který je zkrátka neodolatelný. Tohle je prostě moje krevní skupina. No, posuďte sami...

(Helga a Herr Flick jsou v přestrojení v kostele a přiběhne k nim hříšnice.)
hříšnice: Velebný otče, zhřešila jsem. Vstoupila jsem do hanebného domu, kde polonahé hříšné dívky dělají s muži samé nemravné věci.
Herr Flick: No, a co s tím mám co dělat já?!
Helga: Víte, musíte uložit té hříšné dívce pokání.
Herr Flick: Aha. Jdi domů a řekni stokrát "Heil Hitler."

Humor je jednou z nejtěžších disciplín. Nemám moc rád takové to prvoplánové veselí, kdy se lidi tlemí někomu, když spadne na zábradlí a zlomí si páteř. To se nesměju vůbec. Ale u HALÓ, HALÓ!  se vždy neskutečně bavím. Někdy se jen pousměju, ale pokaždé mám dobrou náladu. Pokud máte rádi seriál, přečtěte si i knihu. Možná ji ještě někde v antikvariátech seženete. Stojí rozhodně zato. Opatrujte se a Bodré podoledne!



-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Podle televizního seriálu BBC Jeremyho Lloyda a Davida Crofta s úpravami a poznámkami Reného Fairfaxe napsal John Haselden

Bohatě fotograficky dokumentovaný deník Haló, Haló! nás tak spolu s neodolatelným hrdinou zavede na pole válečná, ale i do míst neskonale příjemnějších Yvette, sladká a ohnivá jako francouzské víno… Mimi, romantická a vášnivá… Michelle, ve dne v noci odhodlaná k čemukoli… zkrátka děvy žhavé a pomilováníhodné a k tomu všemu ještě Padlá madona s velkými…, ale už dost! Víc se o nich všech (a o mnoha dalších neuvěřitelných postavách) dočtete v tomto zaručeně autentickém válečném deníku chrabrého kavárníka. Čtěte pozorně – pan René Artois psal jen a jen pro vás!


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 13. července 2023

Recenze/review - PUTRIDITY - Greedy Gory Gluttony (2023)


PUTRIDITY - Greedy Gory Gluttony
EP 2023, Willowtip Records

for english please scroll down

Zkoušejí to stále dokola. Uříznuté ruce, vyjmuté orgány. Tisíce injekcí. Do těla, do očí. Jejich nástrojem je skalpel i pila. Nebojí se ničeho. Postupují systematicky a neznají strach. Bojí se jenom jejich oběti, navěky zavřené v klecích. Kdo tvrdil, že pokusy na lidech jsou zakázány? Usmívají se. Pro tuhle práci musíte mít sadistické sklony. Nic pro slabé povahy, stejně jako brutální death metal. Ten v podání italských PUTRIDITY je morbidní, divoký, surový. Jako tahle šílení laboratoř.

Pro pochopení téhle hudbu musíte mít rádi jatka, pitevny i sály patologie. Kapela má na svém kontě tři dlouhohrající alba, která jsou po okraj narvaná smrtí, bolestí i strachem. Novinka je volným pokračováním věcí minulých. Je potřísněná krví a smrdí jako rozkládající se maso. Vítejte v plesnivých kobkách!


Italové na to jdou podobně jako jejich kolegové ENMITY, DEFEATED SANITY, DISGORGE, BRODEQUIN, DISENTOMB a spousta dalších krutých klasiků. U tohoto stylu platí více, než kde jinde, že musí být opatřen dobrým zvukem. Pánové povolali do svých služeb ty nejpovolanější (Putrid Ciccio, Rob-S - Recording, Engineering, Mixing, Mastering). Musím potvrdit, že odvedli svoji práci na výbornou. Sound je velmi masivní, bolestivý a mocný. Zároveň působí novinka temně a uvěřitelně. Jedná se o smršť, tsunami, o bolestivé zářezy skalpelem přímo do vaší hlavy. PUTRIDITY jsou nekompromisní, v některých momentech trošku monotónní, ale to k tomuhle stylu patří, jako k mrtvému rakev. Fanoušci temnoty ocení i obal, na kterém je člověk s dírou v hlavě. Je vám doufám jasné, že takhle dopadnete, když budete "Greedy Gory Gluttony" poslouchat stále dokola? Musím potvrdit, že jsem si nahrávku opravdu užíval. Pokaždé jsem odcházel od přehrávače s vyčištěným mozkem od zbytečností. V dnešní divné době se to hodí, nemyslíte? Italové nahráli stylově velmi povedenou desku. Stala se na nějaký čas opravdu častým hostem v mých myšlenkách. Připadal jsem si jako pokusné zvíře, které je od narození do smrti zavřené v kleci. Hudba na mě působila návykovým dojmem a mohu vám ji jenom doporučit. Pokud máte rádi poctivé masakry zahrané od srdce, tak neváhejte ani chvilku. Dostanete prvotřídní zboží. Krvavě zničující brutální death metal, který vám vyrve všechny vnitřnosti z těla! Masakr ze staré pitevny! 


Asphyx says:

They keep trying over and over again. Hands cut off, organs removed. Thousands of injections. In the body, in the eyes. The scalpel and the saw are their tools. They're not afraid of anything. They proceed systematically and know no fear. They fear only their victims, locked in cages forever. Who said human experimentation was forbidden? They're smiling. You have to have sadistic tendencies to do this job. Nothing for the faint of heart, just like brutal death metal. PUTRIDITY's is morbid, savage, brutal. Like this mad laboratory.

To understand this music you have to like slaughterhouses, autopsy rooms and pathology halls. The band has three full-length albums that are packed to the brim with death, pain and fear. The new one is a loose continuation of things past. It's stained with blood and smells like decomposing flesh. Welcome to the moldy dungeons!


The Italians are going for it like their colleagues ENMITY, DEFEATED SANITY, DISGORGE, BRODEQUIN, DISENTOMB and many other cruel classics. With this style, more than anywhere else, it has to be accompanied by a good sound. Gentlemen called the most competent people to their services (Putrid Ciccio, Rob-S - Recording, Engineering, Mixing, Mastering). I have to confirm that they did their job perfectly. The sound is very massive, painful and powerful. At the same time, the novelty is dark and believable. It is a whirlwind, a tsunami, a painful scalpel cuts right into your head. PUTRIDITY is uncompromising, a bit monotonous in some moments, but that belongs to this style, like a dead coffin. Fans of darkness will also appreciate the cover, which features a man with a hole in his head. I hope it's clear to you that this is how you'll end up listening to "Greedy Gory Gluttony" over and over again? I have to confirm that I really enjoyed the recording. Every time I left the player with my brain cleared of uselessness. It's a good thing in these strange times, don't you think? The Italians have recorded a very good record stylistically. It became a really frequent guest in my thoughts for a while. I felt like an experimental animal that's been locked in a cage from birth to death. The music had an addictive effect on me and I can only recommend it. If you like honest carnage played from the heart, don't hesitate a moment. You're getting a first class product. Bloody devastating brutal death metal that will rip your guts out! Massacre from the old autopsy room!


Track Listing:
1. Adipocere Retribution
2. Sodomize Epileptic Chunks
3. Fermented Entrails
4. Molten Mirrors of the Subjugated
5. Ecstasy in Decay [Cannibal Corpse cover]

Line-up:
Andrea Piro - Vocals
Andrea PutridCiccio - Guitar/backing vocals
Manuel Lucchini - Guitar
Giancarlo Mendo - Bass
Cedric Malebolgia - Drums



Recenze/review - SOMNIATE - We Have Proved Death (2023)


SOMNIATE - We Have Proved Death
CD 2023, Lavadome Productions

for english please scroll down

Někdy si říkám, jak by bylo na našem světě krásně, kdybychom se zbavili techniky, průmyslu a válek. Měli jsme šanci, kterou jsme propásli. Naše nervy by si zasloužily být obaleny v melounovém cukru. Kdo jste četli knihu od Richarda Brautigana, asi víte, o čem píšu. Osobně jsem se s tímto autorem setkal poprvé při studiích, když byla moje duše rozevlátá a ještě jsem nebyl ohlodán každodenním stereotypem. Je vlastně trošku paradox, že se jí čeští blackeři SOMNIATE inspirovali právě v době, kdy se ke starým beatníkům znovu rád vracím. Svět je někdy krásný a často hrozně divný, řekl jeden špinavý pán, kterého jsem každý den potkával na lavičce u zastávky. 

Také se vám někdy stává, že se ráno probudíte a nevíte, jestli jste měli jenom zlý sen a nebo se to dopravdy stalo? Mrazí vás v zádech, když vypluje na povrch vaše podvědomí. Podobné to mám i s touhle deskou. Často jsem s ní chodil ulicemi a přemýšlel, kdo má v sobě temnotu a kdo má obalené nervy melounovým cukrem. 


Nikdo nikdy netvrdil, že vám tahle smečka dá něco zadarmo. Pro pochopení jejich hudby musíte mít fantazii, otevřenou mysl a touhu poznávat. Pánové jsou často zařazováni po bok kapel typu FUNERAL MIST, AOSOTH, ABYSSAL, TEMPLE OF BAAL, DEATHSPELL OMEGA, ANTAEUS, VI, GEVURAH. Platí to i letos, jen oceňuji snahu se posouvat dál. Možná to připadá jenom mě, ale jednotlivé motivy jsou přeci jen trošku přehlednější a čitelnější. Osobně se mi velmi líbí zvuk (V. Santura - mastering, mixing, Honza Kapák - engineering), který ještě víc zdůrazňuje naléhavost a "snovost" skladeb. Zmínit musím i zajímavý obal (View from the Coffin, pod kterým se ukrývá Raoul Mazzero). Jedná se o velmi povedený motiv, který si ihned zapamatujete a přesně vyajdřuje to, co se na albu odehrává). Už jste někdy prosévali mezi prsty prach? Dívali jste se do kaleidoskopu? Přemýšleli jste nad tím, jaké křivky vytvoří mávání křídel smrtihlava? S touhle nahrávkou se ocitáme v oblasti filozofie, věčnosti i smrti. Novinka je o podivných snech, skvěle zahraná, se spoustou zajímavých nápadů. Někdy bolí, někdy žhne a pálí, zároveň je chladná jako děsivá noční můra. Záleží jen na vás, jak jí budete vnímat. SOMNIATE se povedlo nahrát hudbu, která ve vás vyvolá spoustu představ, nálad v různých barvách. Pravděpodobně ji nepochopí každý, ale to není ani účelem. Je to magie? Je to ozvěna z jiné dimenze? Je to podivný stav mysli? Posuďte sami. Magický black metal, ve kterém se potkává krutá realita se snovou iluzí! 


Asphyx says:

Sometimes I think how beautiful our world would be if we got rid of technology, industry and wars. We had a chance that we missed. Our nerves deserve to be coated in watermelon sugar. If you've read Richard Brautigan's book, you probably know what I'm writing about. Personally, I first met this author when I was in college, when my soul was unraveling and I hadn't yet been gnawed by the daily stereotype. It's actually a bit of a paradox that Czech blackers SOMNIATE were inspired by it at a time when I like to revisit the old beatniks. The world is sometimes beautiful and often terribly strange, said a dirty gentleman I used to meet every day on a bus stop bench.

Also, do you ever wake up in the morning and not know if you just had a bad dream or if it just happened? You get chills when your subconscious comes to the surface. It's the same with this record. I've often walked the streets with it, wondering who has darkness inside them and who has watermelon sugar coated nerves.


Nobody ever said this band would give you anything for free. To understand their music, you have to have an imagination, an open mind and a desire to explore. The gents are often placed alongside bands like FUNERAL MIST, AOSOTH, ABYSSAL, TEMPLE OF BAAL, DEATHSPELL OMEGA, ANTAEUS, VI, GEVURAH. It's true this year too, I just appreciate the effort to push themselves further. Maybe it's just me, but the individual themes are a bit clearer and more readable after all. Personally, I really like the sound (V. Santura - mastering, mixing, Honza Kapák - engineering), which emphasizes the urgency and "dreaminess" of the songs even more. I must also mention the interesting cover (View from the Coffin, under which Raoul Mazzero hides). It is a very hilarious motif that you immediately remember and it shows exactly what is happening on the album). Have you ever sifted the dust between your fingers? Have you looked into a kaleidoscope? Have you wondered what curves the flapping wings of a death's head will create? With this recording we find ourselves in the realm of philosophy, eternity and death. The new record is about strange dreams, well played, with lots of interesting ideas. Sometimes it hurts, sometimes it glows and burns, at the same time it is as cold as a terrifying nightmare. It's up to you how you perceive it. SOMNIATE has managed to record music that evokes a lot of ideas, moods in different colours. Probably not everybody will understand it, but that's not the purpose either. Is it magic? Is it an echo from another dimension? Is it a strange state of mind? Judge for yourself. Magical black metal where harsh reality meets dreamlike illusion!


Recenze/review - SOMNIATE - The Meyrinkian Slumber (2020):


TRACKLIST
01. Am Here and You Are Distant
02. A Lamb at False Dawn
03. The Statue of Mirrors
04. Black Soundless Sugar
05. Non-You
06. We Have Proved Death

LINE-UP
Zdeněk Klekner - Vocals, Programming, Mouth harp
Marek Štembera - Vocals, Guitars
Aleš Vilingr - Guitars
Adam Kulich - Bass
Tomáš Mařík - Drums


středa 12. července 2023

Recenze/review - JUST BEFORE DAWN - .​.​.​.​. of the Battlefields (2023)


JUST BEFORE DAWN - .​.​.​.​. of the Battlefields
compilation 2023, Raw Skull Recordz

for english please scroll down

Je úplně jedno, jestli si z dobré rodiny nebo si měl těžké dětství. Tady jsme si všichni rovni. Musíš v sobě probudit šelmu. Jinak zemřeš. Ležíme obličejem v bahně a nepřítel je zákeřný. Dům plný dětí, které se tě snaží zastřelit. Těhotná žena s výbušninou v ruce. Válka mění charakter. Staly se z nás zvířata, akorát nelovíme pro potravu, ale protože to nějaký politik chce. Vrátíš se domů se zohavenou tváří. Navěky v tobě zůstane bolest. Chvíli budeš hrdina a nakonec zemřeš sám. 

Když se každý den ráno podívám cestou do práce na zprávy, podobných příběhů jsou tam stovky. Na to, že válka je svinstvo a hnus je potřeba stále upozorňovat. Neznám lepší způsob, než chladný, melodický death metal. Přesně takový jako hrají JUST BEFORE DAWN. Je všeobecně známo, že hlavní postavou je legendární kytarista Anders Biazzi, který se obklopil neméně skvělými muzikanty, aby nám přinesl další svědectví o špíně, bolesti, ztrátách, smrti a bojištích. Letošní kompilaci doporučuji všem, kteří mají rádi severské smečky a BOLT THROWER.


Čtrnáct ostrých nábojnic, které vám proletí hlavou. Padnete k zemi a uslyšíte na druhé straně pochodující vojáky. Tohle téma patří ke smrtícímu kovu jako k mrtvému rakev. O kapele píšu od jejich začátků. Líbí se mi jejich rukopis, opravdovost, uvěřitelnost. Mám rád smečky, u kterých je slyšet, že hrají od srdce. Věřím jim každý tón, každou notu. Velmi se mi osvědčil následující postup. Klidné odpoledne, pivo v ruce a černobílý dokument o jedné z válek, které jako lidstvo neustále vedeme. Když si udělám náladu, bývá mi z našeho druhu smutno. Predátoři a jejich oběti. Tisíce hromadných hrobů. Pak si pouštím stále dokola ".​.​.​.​. of the Battlefields" a přemýšlím, kde děláme chybu. Ano, tahle deska je skvěle zahraná, má na mě až magický účinek. Je naším zrcadlem, do kterého není příliš hezký pohled. Zvuk, obal, produkce, tohle všechno je v absolutním pořádku. Není divu, o vše se postarali mistři ve svém oboru. Je pro mě děsivé, že by po mě měl zbýt jenom hrob beze jména. Kdysi jsem si myslel, že se lidé poučí, ale historie nás učí něco jiného. Poslouchat tuhle desku je jako pochodovat nočním lesem. Nevíte, kdo na vás zaútočí. Lekáte se každého stínu, máte radost, že jste přežili další den. Usmíváte se do ticha, abyste nakonec zemřeli na nákazu. Musím se vám k něčemu přiznat, jsem velkým fanouškem téhle skupiny. Líbí se mi vlastně všechna jejich alba a letošní kompilace není výjimkou. Jsem přímo účastníkem bojů a prožívám všechny příběhy. Pálí mě vnitřnosti, když mě někdo probodne. Padám na chladnou zem po střele v mé hlavě, rozpadám se v prach, když mě spálí na popel. Žádná válka nelze vyhrát. Další povedený zásek z dílny Andersa Biazziho a jeho věrných. Příkaz zněl jasně, všechny zabít! Chladné, syrové ozvěny z death metalových bojišť!



Asphyx says:

It doesn't matter if you're from a good family or had a difficult childhood. We're all equal here. You have to bring out the beast in yourself. Otherwise you'll die. We're lying face down in the mud, and the enemy is insidious. A house full of kids trying to shoot you. A pregnant woman with an explosive in her hand. War changes character. We've become animals, only we don't hunt for food, we hunt because some politician wants us to. You come home with your face disfigured. The pain will stay with you forever. You'll be a hero for a while, and then you'll die alone.

When I look at the news on my way to work every morning, there are hundreds of stories like this. The fact that war is shit and filth needs to be brought to our attention. I can't think of a better way than cold, melodic death metal. Just like JUST BEFORE DAWN. It's common knowledge that the main character is legendary guitarist Anders Biazzi, who has surrounded himself with equally great musicians to bring us another testimony of filth, pain, loss, death and battlefields. I recommend this year's compilation to anyone who likes Nordic pack and BOLT THROWER.


Fourteen live rounds that will go through your head. You fall to the ground and hear the soldiers marching on the other side. This theme belongs to the dead metal as a dead coffin. I've been writing about the band since they started. I like their handwriting, their realness, their believability. I like bands where you can hear them playing from the heart. I believe every note, every note. The following approach has worked very well for me. A quiet afternoon, beer in hand, and a black and white documentary about one of the wars we as humanity are constantly fighting. When I'm in the mood, I tend to feel sad for our species. Predators and their victims. Thousands of mass graves. Then I play "..... of the Battlefields" over and over and wonder where we're going wrong. Yes, this record is well played, it has an almost magical effect on me. It's our mirror, and it's not a pretty mirror to look into. The sound, the cover, the production, all of it is absolutely fine. No wonder, it's all been handled by masters in their field. It's frightening to me that I should be left with nothing but a nameless grave. I used to think that people would learn, but history teaches us otherwise. Listening to this record is like marching through the woods at night. You don't know who's gonna attack you. You're scared of every shadow, glad you survived another day. You smile into the silence, only to die of contagion. I have a confession to make, I'm a big fan of this band. I like pretty much all of their albums, and this year's compilation is no exception. I am a direct participant in the battles and experience all the stories. It burns my guts when someone stabs me. I fall to the cold ground after being shot in my head, I crumble into dust when I'm burned to ashes. No war can be won. Another good hit from Anders Biazzi and his faithful. The order was clear, kill them all! Cold, raw echoes of death metal battlefields!


about JUST BEFORE DAWN on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - JUST BEFORE DAWN - Battle-Sight Zeroing (2022)


Tracklist:
01. They Shall Not Grow Old
02. Into The First Wave
03. Who Knows What The Dark Brings
04. Goliath Revived
05. Before The Fall
06. Killzone
07. MacV SoG
08. Tunnel Rats
09. Into An Ambush
10. Tail-End Charlie
11. Hill 937
12. Apocalypse
13. Pathfinders
14. We Will Rise

..... Of the Battlefields

tracks 1 and 2 Taken from: They hall Not Grow Old
tracks 3, 4, 5 Taken from: Who Knows What the Dark Brings
tracks 6, 7, 8, 9,10 and 11 Taken from: Battle-Sight Zeroing
Plus 3 bonus tracks...

Music written by: Biazzi, Myrin, Johansson
Layout by: Rai Wolters



Recenze/review - THE PIT - Of Madness and Evil Whispers (2023)


THE PIT - Of Madness and Evil Whispers
CD 2023, Personal Records

for english please scroll down

První sirénu si slyšel, když si ležel ve své posteli. Od té doby pro tebe existuje už jenom temnota. Kdo to mohl vědět? Žili jsme obyčejné životy. Až do té doby, než nás napadli vetřelci. Je vcelku jedno, z jaké jsou planety, klidně to mohli být sousedé z vedlejší země. Teď ležíš v zákopech a sbíráš mrtvá těla. Smrt je hodně blízko a tvůj pohled je dávno studený. Snažíš se přežít. Další válka, další utrpení. Lidstvo se nikdy nepoučí. Nakonec to vždy odnesou obyčejní lidé jako ty. Právě si někomu vystřelil mozek z hlavy. Ve jménu víry, ve jménu spravedlnosti. Jsi stále živý, ale zároveň si už dávno zemřel spolu s ním.

Vždycky, když čtu nějakou hodně náročnou knihu, pouštím si k ní dobrou muziku. Mexické THE PIT jsem dosud neznal. Jejich novinka mě přišla na recenzi a já při poslechu hodně přemýšlel. Riffy se dostaly hluboko do mé mysli a již po několika společných setkáních jsem si řekl, že tuhle smečku musím podpořit. Hraje totiž velmi uvěřitelně, poctivě a od srdce. 


Jedná se o nahrubo nasekaný thrash death metal ze staré školy, který se bude určitě líbit všem fanouškům starých časů, i melodického kovu smrti ze Švédska (DARKANE, SOILWORK, DIMENZION ZERO). Přirovnání ale nejsou zase tolik důležitá. Pro mě je hlavní, že mě baví album poslouchat, že se k němu rád a často vracím. Líbí se mi vlastně všechno. Zvuk, obal, ale hlavně nápady a celková atmosféra. Poslouchám nahrávku hodně nahlas a najednou moje myšlenky zase létají v temných představách. Jsem vojákem, bojovníkem ze záhrobí, který se přišel pomstít. Jindy zase přistanu po dlouhém letu vesmírem a divím se, co jste s naší planetou udělali a jak ji zničili. Podobné fantazie a přenesené emoce jsou pro mě velmi důležité. Potvrzují mi totiž, že ve mě dokáže hudba probudit pestrou paletu nálad. THE PIT jsou opravdu dobří muzikanti, kteří nezapomínají na to, že songy musí řezat, pálit a žhnout. Zároveň si zachovávají živočišnost, pradávný vztek, který mám v metalu tolik rád. "Of Madness and Evil Whispers" vám mohu jenom doporučit. Jedná se o hudbu, která je propracovaná, velmi dobře složená a zároveň má podmanivou atmosféru. Jako bych se procházel po místech, kde byla nedávno krvavá bitva. Slyším nářek raněných, výstřely. Kolem chodí dáma s kosou a usmívá se. Dnes vstoupí na onen svět spousta hříšníků. Jsem moc rád, že jsem na svých toulkách podzemím tuhle smečku potkal. Je totiž vynikající! Smrt je hodně blízko a tvůj pohled je dávno studený. Thrash death metalový útok vojáků temnoty! Absolutně zničující album!


Asphyx says:

You heard the first siren as you lay in your bed. Since then, there's only been darkness for you. Who knew? We lived ordinary lives. Until the invaders attacked us. It doesn't matter what planet they're from, they could have been neighbors from the next country. Now you're lying in the trenches picking up dead bodies. Death is very close, and your gaze has long since gone cold. You're trying to survive. More war, more suffering. Humanity never learns. In the end, it's always ordinary people like you who suffer. You just blew someone's brains out. In the name of faith, in the name of justice. You're still alive, but you died with him a long time ago.

Every time I read a very difficult book, I put on some good music. I've never heard of Mexico's THE PIT before. Their new release came to me for review and I was thinking a lot while listening to it. The riffs got deep into my mind and after only a few meetings together I decided I had to support this pack. Because they play very believable, honest and from the heart.


This is a roughly chopped thrash death metal from the old school, which will surely appeal to all fans of the old days, and melodic death metal from Sweden (DARKANE, SOILWORK, DIMENZION ZERO). Comparisons are not so important. For me the main thing is that I enjoy listening to the album, that I like to come back to it often. I like everything. The sound, the cover, but mainly the ideas and the overall atmosphere. I listen to the record very loudly and suddenly my thoughts are flying in dark imaginations again. I'm a soldier, a warrior from beyond the grave, out for revenge. Other times I land again after a long flight through space and wonder what you have done to our planet and how you have destroyed it. These kinds of fantasies and transported emotions are very important to me. They confirm to me that music can awaken a wide variety of moods in me. THE PIT are really good musicians who don't forget that songs have to cut, burn and burn. At the same time they retain the animalistic, ancient rage that I love so much in metal. I can only recommend "Of Madness and Evil Whispers". This is music that is sophisticated, very well composed and has a captivating atmosphere at the same time. It's like walking through a place where there was a bloody battle not long ago. I can hear the cries of the wounded, the gunshots. A lady walks by with a scythe and smiles. Today, many sinners will enter the next world. I'm glad I met this pack on my underground wanderings. It's delicious! Death is very near, and your gaze is cold. Thrash death metal assault by the soldiers of darkness! Absolutely devastating album!


tracklist:
1. Visions Of Doom Revealed
2. The Horror Substance
3. Megalithic Imprisonment
4. Eyes God Of Death
5. A Desolation Sign
6. Aeons Of Hate
7. Catacomb's Vermin
8. Venomous Entity
9. Black Monolith



úterý 11. července 2023

Recenze/review - REAPING FLESH - Abyss of Existence (2023)


REAPING FLESH - Abyss of Existence
EP 2023, Redefining Darkness Records

for english please scroll down

Nejdříve je nutné označit místo. Vybráno je podle starých spisů. Někde tady by měl být starý hrob. Pohřben je v něm prokletý kacíř. Ve zmrzlé zemi, ve shnilé rakvi. Říkalo se o něm, že žije v podzemí, že umí rozmlouvat s nemrtvými. Popraskané víko a v něm mrtvola, která drží v rukou nové EP italských death metalistů REAPING FLESH. Vložím jen do přehávače a ihned se přenesu po časové ose zpět. Do devadesátých let minulého století. Vychutnávám si morbidní melodie i atmosféru plnou zkažené krve.

Pro tenhle styl musíte věřit v temné síly. Italové na to jdou velmi dobře, uvěřitelně. Mají takový ten prašivý zvuk, který máme my, staří psi tolik rádi. Vše doplňuje stylový obal, na kterém je krásně morbidní motiv v černobílém stylu. Hrob je exhumován a vy si můžete vychutnat chladné a děsivé nálady. 


Stylově lze kapelu zařadit po bok nejen klasických floridských smeček (OBITUARY, MALEVOLENT CREATION, SOLSTICE, MORBID ANGEL, DEATH, MASSACRE, AUTOPSY). Základem jsou ostré riffy, chorobný vokál a zničující bicí. Nezapomíná se ani na melodie, které mě ihned pronikly až do morku kostí. Exhumované tělo i moje zkažená duše jsou již ve značném stádiu rozkladu. Přidávám hlasitost a pomalu přecházím na druhou stranu. Pro mě osobně je tohle jasným důkazem, že se nahrávka povedla. Vidím před sebou starou márnici, ve kterém REAPING FLESH uspořádali právě koncert. Pivo teče proudem a k tanci nás zvou ty nejkrásnější zombie. Deska je jako prach, který proséváš mezi prsty. Přemýšlíš u toho, jestli je možné, že existuje život po smrti. Nevím a neví to ani tihle maniaci, ale určitě nám umožnili nahlédnout na druhou stranu. Songy jsou totiž napsány opravdu velmi uvěřitelně, divoce, s poctivým feelingem. Jestli jste někdy viděli mršinu, pohozenou jen tak u cesty. Její mrtvé oči, její vnitřnosti, vytažené ven, tak určitě víte, o čem píšu a o čem je tahle deska. Je po okraj narvaná dobrou hudbou, kterou ocení všichni prokletí. Je jako mokvající rána, o které jste si mysleli, že se už dávno zahojila. Jenže stačilo několik málo tónů a začala vám znovu hnisat. "Abyss of Existence" se opravdu povedlo. Tvrdím to já, i všichni, kteří rádi tráví svůj čas v absolutní tmě. Na pitevně by mohli vyprávět. Desku jsem poslouchal nejčastěji v noci, to nejlépe vynikly jednotlivé odstíny krve a černoty. Rakev je otevřena a mrtvola v ní se mnou rozmlouvá. Album se jí líbí, stejně jako mě. Nezbývá, než vám tyhle italské maniaky doporučit. Starodávný death metalový hrob, který byl právě exhumován! Hnis, horor, temnota!


Asphyx says:

First you need to mark the place. It is chosen according to the old files. There should be an old grave here somewhere. A cursed heretic is buried there. In the frozen ground, in a rotten coffin. It was said he lived underground, that he could talk to the undead. A cracked lid and a corpse inside, holding the new EP from Italian death metallers REAPING FLESH. I'll just pop it into the player and immediately be transported back along the timeline. To the 1990s. I enjoy the morbid melodies and the atmosphere full of bad blood.

You have to believe in dark forces for this style. The Italians do it very well, believably. They have that dusty sound that us old dogs like so much. It's all complemented by the stylish cover art, which features a beautifully morbid motif in black and white. The grave is exhumed and you can enjoy the cold and eerie mood.


Stylistically, the band can be placed alongside not only the classic Florida packs (OBITUARY, MALEVOLENT CREATION, SOLSTICE, MORBID ANGEL, DEATH, MASSACRE, AUTOPSY). The basis is sharp riffs, sick vocals and devastating drums. Not forgetting the melodies, which immediately penetrated me to the core. Exhumed body and my corrupted soul are already in a considerable stage of decay. I turn up the volume and slowly make my way over to the other side. For me personally, this is a clear proof that the recording was a success. I see in front of me an old morgue in which REAPING FLESH have just held a concert. The beer is flowing and the most beautiful zombies are inviting us to dance. The record is like dust that you sift through your fingers. You wonder if it's possible that there is life after death. I don't know, and neither do these maniacs, but they've certainly given us a glimpse of the other side. The songs are written in a very believable, wild, honest way. If you've ever seen a carcass dumped on the side of the road. Its dead eyes, its guts, pulled out, you know what I'm writing about and what this record is about. It's packed to the brim with good music that all the damned can appreciate. It's like a gaping wound that you thought had long since healed. But it only took a few notes for it to start festering again. "Abyss of Existence" was a real success. I say so, and so does everyone who likes to spend their time in total darkness. They could tell a story in an autopsy room. I listened to recording mostly at night, that's when the various shades of blood and blackness stood out the best. The coffin is open and the corpse inside is talking to me. She likes the album as much as I do. I have no choice but to recommend these Italian maniacs to you. An ancient death metal grave that has just been exhumed! Rot, horror, darkness!

Tracklist:
01. Garden Of Grief 
02. Elements Of Life 
03. Lies Of Existence 
04. Self Incarnation 
05. Pit Of Eternity 
06. Fear Without Shape

REAPING FLESH is:
Andrea - Bass / Vocals
Marco - Guitars
Federico - Drums



TWITTER