Podala ti svoji shnilou ruku a usmála se na tebe. Tvář bez očí, úsměv bez masa. Přesto si věděl, že si na ní čekal celý svůj život. Byla svým způsobem krásná, i když morbidní. Tvoje vlastní Smrt. Sestoupili jste několik metrů pod zem a dlouho se procházeli nekonečnými chodbami podsvětí. Konečně jste našli svůj cíl. Hromada kostí, vyskládaných na hromadu. Pentagram a planoucí oheň. Uprostřed kobky je rakev, určená přímo pro tebe. A v ní leží nové EP amerických black death metalistů TORTURE TOMB.
Kapela působí již na první poslech velmi uvěřitelně. Jakobych se opravdu procházel v Hádově říši. Jsem už dávno mrtvý, ale dobrou hudbu dokážu stále ocenit. Kývám se do rytmu, jako starý zkušený hrobník. Přesně pro nás je novinka určena. Ocení ji všichni, kteří rádi a často tráví svůj čas v absolutní temnotě. Doporučuji poslouchat bez světla a v chladu.
Pokud máte rádi starou černou smrtící školu, budete určitě spokojeni jako já. K tomu si přidejte velmi dobrý zvuk (Justin Weis - mastering) a jako vždy skvělý obal od mistra Marka Riddicka a máme tu najednou dílo, které je doslova povinností pro všechny, kteří mají rádi absolutní underground. Nikde nic nepřebývá, ani nechybí. Pánové sice nepřinášejí nic nového, ale rozhodně se nejedná jen o dobré řemeslo. Naopak, naše společná setkání připomínala staré tajemné rituály, které se pořádaly pro vyvolávání temných sil. Riffy jsou jako rezavé nože, které vám kapela bodne přímo do břicha. Budete hnít zevnitř a postupně se rozpadat v prach. TORTURE TOMB ve mě probudili vzpomínky na ty nejděsivější noční můry. Ano, blízkost mé vlastní smrti. Poslouchat "Torture Tomb" je jako se přehrabovat v hromadě prašivých kostí. Lebky se smějí do ticha a přízraky tančí ve zběsilých rytmech. Je to moje první setkání s tvorbou kapely a dopadlo na výbornou. Jsem moc rád, že jsem je na svých toulkách v podzemí potkal. Pokud jste na tom stejně jako já, tak neváhejte ani chvilku. Dostanete pořádnou, poctivou porci shnilého masa. Bude podávána na víku od rakve. Jedná se o nahrávku, která by mohla být označena vysokou známkou kvality. Tvář bez očí, úsměv bez masa. Přesto si věděl, že si na ní čekal celý svůj život. Byla svým způsobem krásná, i když morbidní. Satan i Smrt se usmívají! Hnisavý černý death metal, u kterého vám ztuhne krev v žilách!
Asphyx says:
She gave you her rotten hand and smiled at you. A face without eyes, a smile without flesh. Yet you knew you'd been waiting for her your whole life. She was beautiful in her own way, even if morbid. Your own Death. You descended several meters underground and took a long walk through the endless corridors of the underworld. You finally found your destination. A pile of bones, stacked in a heap. A pentagram and a blazing fire. In the middle of the dungeon is a coffin, meant for you. And in it lies the new EP from American black death metallers TORTURE TOMB.
The band makes a very believable impression at the first listen. It's as if I'm really walking in the realm of Hades. I'm long dead, but I can still appreciate good music. I sway to the rhythm, like an old and experienced undertaker. We're the ones the novelty is for. It will be appreciated by all those who like to spend their time in total darkness. I recommend listening without light and in the cold.
If you like the old black death school, you'll be as pleased as I am. Add to that a very good sound (Justin Weis - mastering) and as always a great cover by the master Mark Riddick and you have a work that is literally a must for all those who like the absolute underground. Nothing is missing or missing anywhere. The gentlemen bring nothing new, but it is definitely not just good craftsmanship. On the contrary, our gatherings together were reminiscent of the old mysterious rituals held to invoke dark forces. Riffs are like rusty knives that the band will stab right into your stomach. You'll rot from the inside and gradually crumble into dust. TORTURE TOMB awakened in me memories of the most terrifying nightmares. Yes, the nearness of my own death. Listening to "Torture Tomb" is like rummaging through a pile of mangy bones. Skulls laughing into silence and ghosts dancing to frantic rhythms. This is my first encounter with the band's work and it turned out to be excellent. I'm so glad I met them on my underground wanderings. If you're in the same boat as me, don't hesitate a moment. You'll get a good, honest serving of rotten meat. It'll be served on a coffin lid. This is a recording that could be marked with a high quality mark. A face without eyes, a smile without meat. Yet you knew you had waited your whole life for it. She was beautiful in her own way, if morbid. Satan and Death both smile! Putrid black death metal that makes your blood run cold!
Tracklist:
01. Launching Nukes At The Firmament
02. Unknown Stench
03. Killing To See How It Feels
04. Everyday You're Not Running I'm Getting Closer
Dokážete ovládat svůj vztek? Myslíte si že ano, jenže pokud nastane situace, kdy se z vás bude muset stát bestie, tak možná budete překvapeni. Někde uvnitř nás je ukryto zvíře. Občas vyplavou na povrch temné myšlenky. Jako utopenec. Mám rád kapely, které umí hrát technicky a progresivně a zároveň si zachovávají divokost. Kupříkladu kanadští CRYOPHILIC, s těmi jste se mohli již jednou na našich stránkách setkat. Bylo to v roce 2018, když kapela vydala album "Barbarity". Byl jsem tenkrát nadšený (odkaz na recenzi je dole pod článkem).
Letos pánové pokračují ve své morbidní práci. Opět máme co do činění s prvotřídním progresivním death metalem, který nepostrádá brutalitu, temnotu, chlad. Připadám si jako v nějakém starém poctivém sci-fi, ve kterém se pobudí stroje a pomalu ovládnou svět. CRYOPHILIC jsou také takovým perfektně seřízeným strojem na zabíjení. Stačí zapnout play a vyrvou vám všechny vnitřnosti z těla.
Je to propracovaný, perfektně zahraný masakr se spoustou zajímavých pasáží a momentů. Doporučuji poslouchat pozorně a opakovaně. Teprve až po nějakém čase vyniknou jednotlivé nuance. Pokud máte rádi kapely typu OBSCURA, SUFFOCATION, NILE, CRYPTOPSY, DEEDS OF FLESH, PYREXIA a další smečky, které umí člověka roztrhat na kusy, budete spokojeni jako já. Skladby jsou napsány s jediným účelem - totálně vás zničit, vystřelit vám mozek z hlavy. Jsem už starý pes a jako takový si moc pečlivě vybírám, jaké desky se mi líbí. Kapely si to u mě musí "odpracovat", musí mít dobrý zvuk, produkci, obal, takové ty formální věci, bez kterých to nejde a zároveň musí být něčím zajímavé. Musí se mi dostat do hlavy. Kanaďanům se to povedlo i letos. Pánové sice nepřínášejí nic nového, ale to ani není účelem. Líbí se mi drive a síla, temná nakumulovaná energie a vztek, o kterém jsem psal v úvodu dnešní recenze. Každý den ráno chodím do práce kolem staré opuštěné tovární haly. Poslouchám "Damned and Decayed" a představuji si, že se stroje právě probudily. Do práce už nedojdu. Hudba a ostré čepele mě rozsekají na malé kousky. Stejně jako tohle album. Mohu vám jej jenom doporučit. Dokážete ovládat svůj vztek? Myslíte si že ano, jenže pokud nastane situace, kdy se z vás bude muset stát bestie, tak možná budete překvapeni. Někde uvnitř nás je ukryto zvíře. Občas vyplavou na povrch temné myšlenky. Jako utopenec. Progresivní death metalová jízda přímo do pekla! Masakr!
Asphyx says:
Can you control your anger? You think you can, but if a situation arises where you have to become a beast, you might be surprised. There's a beast hidden somewhere inside us. Sometimes dark thoughts come to the surface. Like a drowning man. I like bands that can play technically and progressively while still retaining their ferocity. For example, Canadian CRYOPHILIC, you may have already met them once on our pages. It was in 2018, when the band released the album "Barbarity". I was thrilled then (the link to the review is below the article).
This year, the gentlemen continue their morbid work. Once again we are dealing with top-notch progressive death metal that does not lack brutality, darkness, coldness. I feel like I'm in some old honest sci-fi, where machines wake up and slowly take over the world. CRYOPHILIC are also such a perfectly aligned killing machine. Just turn on the play and they'll rip all the guts out of your body.
It's a sophisticated, perfectly acted massacre with lots of interesting passages and moments. I recommend listening carefully and repeatedly. It is only after some time that the individual nuances become apparent. If you like bands like OBSCURA, SUFFOCATION, NILE, CRYPTOPSY, DEEDS OF FLESH, PYREXIA and other packs that can tear a man apart, you will be as satisfied as I am. The songs are written with one purpose - to totally destroy you, to blow your brains out. I'm an old dog and as such I choose very carefully what records I like. Bands have to "work for it" with me, they have to have a good sound, production, cover art, those formal things that you can't do without, and at the same time they have to be interesting in some way. They have to get into my head. The Canadians did it this year. Gentlemen do not bring anything new, but that is not the purpose. I like the drive and power, the dark accumulated energy and rage I wrote about in the introduction of today's review. Every morning I walk to work past an old abandoned factory hall. I listen to "Damned and Decayed" and imagine that the machines have just woken up. I'm not going to make it to work anymore. The music and the sharp blades will cut me to pieces. Just like this album. I can only recommend it to you. Can you control your anger? You think you can, but if the situation arises where you have to become a beast, you might be surprised. There's a beast hidden somewhere inside us. Sometimes dark thoughts come to the surface. Like a drowning man. A progressive death metal ride straight to hell! Massacre!
Pokaždé, když vyrazím na Symbolic festival, připadám si jako Doctor Who. Nebude to dlouho trvat a mohl by mě ve filmu hrát třeba ten chlápek z reklamy na Prostenal. Ono já si dělám srandu, ale ty dva dny, kdy se vrátím po časové ose zpět, jsou pro mě vždycky tak skvělé, že mi vlhnou oči. A není to nedostatkem testosteronu. Člověk vypadne a vypne. Restartuje se. Pryč od pivních, kávových i hudebních hipsterů, od sebestředných, nepoužitelných sněhových vloček, daleko od elektrokoloběžek, pryč od uřvaných bezzubých průvodů.
Možná mi budou brzy holky říkat sweet dady, ale mě to nevadí (jmenuji se Troy McClure, možná mě znáte z internetu...). Snažím se stárnout s grácií a i když jsou pro mě poslední roky podobné akce spíše survival a boj o přežití, stále jsem ještě schopný kopnout do vrtule. Letos to nebylo vůbec lehké. Moji i manželky staří rodiče (takže jenom starosti), dva puberťáci v bytě (takže jenom starosti a radosti) a k tomu nemoc mé drahé mě nutili zůstat doma. Rozum velel, nejezdi, ale srdce, ta stará mrcha, mě táhlo ke Kolínu. V pátek i v pondělí jsem si pro jistotu zařídil home office. Bolehlav se přeci jen lépe snáší v soukromí, než na poradách. Ale nepředbíhejme, rány si budu lízat určitě, ale to až potom. Viděl a cítil jsem v očích své milé, že mě má pořád ráda. Proto bych ji chtěl dnešní report věnovat. Neboj, to zvládneme, budu tu pro tebe do roztrhání těla. I po těch skoro třiceti letech, co jsme spolu.
V pátek ráno tedy datluji do klávesnice doma, ale jsem neklidný. Ten den byl pan Asphyx, alias Doctor Who, opravdu neklidný. Divně se kýval a přemýšlel, co zapomněl. Nakonec si nevzal skoro nic. Tělo je již trošku opotřebované, ale uvnitř pořád tepe srdce tulákovo. Jízdenky objednány, stan nemám, spacák taky ne. Nějak bylo, nějak bude. Jde mi hlavně o lidi, na které se hrozně moc těším. A samozřejmě o kapely. Mnohé z nich u nás ještě nehrály. Jsou podle mého gusta (SORCERY, VILE, OBSCENITY, BURIAL REMAINS, CORTEGE jsou pro mě povinnost). Žádné vidle, ani retro kastráti, ale poctivý death, thrash. Opláchnu si obličej, podívám se na sebe a řeknu nahlas. Ty vole, jestli to letos přežiju, tak potom už všechno.
Plzeňské nádraží je již zčásti krásně zrekonstruováno. A tak vypadá polehávající svoloč na lavičkách až bizarně. Poslouchám nové SORROW a INCANTATION a podupávám si do rytmu. Několika jedincům řeknu, že se s nima nechci bavit. Mám svých starostí dost. Nasednu do vlaku a kolem mě sedí samé dámy tak nějak v mém věku. Takže si docela rozumíme. Musím si sundat sluchátka, chtějí si povídat. Nakonec se shodneme, že bez myčky se nedá žít. Někne u Berouna najednou volá MIchal Kafe a hele vole, jedeš? Vezme mě autem. Řeknu ano a jsem hrozně rád, že ho vidím. Máme navigaci a přesto zabloudíme. A je to děsná sranda.
Nadechnu se, nasaji atmosféru. Také to cítíte? Tu vůni luk a polí a ještě něco navíc? Co to jenom je? Jasně, je to skvělá nálada. Potkám prvního návštěvníka a začnu se smát. A tlemit se budu potom ještě týden, protože přátelé, Doctor Who je zpátky v době, kdy vyrůstal. Pohoda, klídek, pivko, metal, holky, metal, pivo, pohoda, bratia ze Slovenska s borovičkou (joj kokot, jak já vás mám rád)...hodím si bágl Michalovi do auta a plně se oddávám tomu, co mám nejraději. Pravému, poctivému metalu se vším, co k tomu patří. Tady mi nikdo neříká, že když nesbírám kazety, že jsem pokakaný prkýnko. Přitom jich mám v bednách tisíce. A kotoučák k tomu.
Pátek 25. 08. 2023
DYSANGELIUM - startuji spolu se starými známými. Kapela je v jiné sestavě, ale šlape jim to stále parádně. Zničující masakry se střídají s temnými vyhrávkami v podobě, ve které se hrávaly v dobách mého mládí. Je to old school jako řemen! Kluci podali jako vždy skvělý výkon a jejich vystoupení jsem jim bezezbytku věřil. Podepisuji vlastní krví a vychutnávám jedno z prvních piv!
SURGERY - Slováci jsou ve skvělé formě. Ostatně jako vždy, když je vidím někde naživo. Parádní přednes, spousta zkažené krve. Je kolem mě krásný letní den a nebo jsem ve studené pitevně? Hraje jim to pěkně, s radostí se pohupuji do rytmu. Jsem spokojený nejen s jejich hudební prezentací, ale i s celkovou atmosféru. Kolegovi říkám, kurva dobrý!
TYPHUS - jsou z Řecka a hrají takový ten starý, prašivý speed thrash metal. Je to nářez, masakr motorovou pilou. Navíc skladby nepostrádají takový ten klasický, tradiční smrad a odér. Připadám si jako v devadesátkách, jako v době, když jsem s muzikou začínal. Velmi dobře zahrané skladby, které mi pořádně nakopaly prdel. Skvělý koncert! Hroby byly otevřeny a zombie začaly tančit s námi! (Μεγάλη συναυλία! Οι τάφοι άνοιξαν και τα ζόμπι άρχισαν να χορεύουν μαζί μας!)
They're from Greece and play that old, dusty speed thrash metal. It's a blast, a chainsaw massacre. Plus the songs don't lack that classic, traditional stink and odor. I feel like I'm in my nineties, like when I started with music. Very well played songs that kicked my ass. Great gig! The graves were opened and the zombies started dancing with us!
SECTESY - pánové znají a ovládají pradávnou death metalovou formuli. Zaříkávání začalo a já si připadal jako uhranutý. Melodie, nářez, ale i určitá melancholie, která je jasným poznávacím znamením kapely. Bylo to jako vždy úchvatné, morbidní, chladné, démonické a mělo to opravdové chlupaté metalové koule!
SORCERY - Paul Johansson a Ola Malmström táhnou káru plnou prašivých kostí již od počátku devadesátých let minulého století. Kult nad kulty, povinnost pro všechny opravdové fanoušky. Byl jsem nadšený už jenom z toho, že kapelu vidím. Splněný sen, kvůli kterým na Symbolic tolik rád jezdím. Starodávný temný a chladný švédský death metal. Zahraný od srdce. Koncert měl velký feeling a hořel jasným plamenem. Hergot, kurva jo! Byl jsem dojatý a má slova jsou tím hodně ovlivněná. Pánové to do nás nasypali a zachřestili pytlem plným kostí. Byl to obřad, rituál, dokonalá seance toho, co mám na severském smrtícím kovu tolik rád. Bylo mi velkou ctí a musel jsem kapele vyseknout poklonu. Palec nahoru dávám já i všechny zombie!
Paul Johansson and Ola Malmström have been pulling a cart full of dirty bones since the early 1990s. A cult of cults, a must for all true fans. I was excited just to see the band. A dream come true, which is why I love going to Symbolic so much. Ancient dark and cold Swedish death metal. Played from the heart. The concert had a great feeling and burned with a bright flame. Hell, fuck yeah! I was moved and my words are very much influenced by that. The gentlemen poured it into us and rattled a bag full of bones. It was a ceremony, a ritual, a perfect seance of what I love so much about the Nordic death metal. It was a great honor and I had to give the band a shout out. Thumbs up to me and all zombies!
VILE - další legenda, u které jsem sotva dýchal. Američané k nám přijeli naporcovat maso a ukázat nám, jak se hraje za oceánem. Začátky brutálního death metalu si pamatuji velmi dobře. Dokonce i to, jak jsem se mu zpočátku bránil. Jenže pak jsem kdysi slyšel právě VILE a začal se o tento styl zajímat více. Co vlastně ke koncertu napsat? Pařil jsem, křičel a řval a užíval si notoricky známé songy. Moje srdce hudebního fanouška málem prasklo radostí. Tohle byly starý, poctivý, smradlavý jatka. Málem mi vypadl mozek z hlavy. Neexistoval svět kolem mě, byl jsem jen já, muzika a parta patologů na pódiu, která si se mnou mohla dělat co chtěla. Když to vezmu kolem a kolem, tak se vlastně tenhle zážitek nedá moc popsat. Byl jsem mimo a všechny skladby si neskutečně užil! Tahle pitva se opravdu vydařila!
Another legend I could hardly breathe. The Americans had come to cut meat and show us how to play overseas. I remember the beginnings of brutal death metal very well. Even how I resisted it at first. But then I heard VILE once and became more interested in this style. What to write about the concert? I partied, screamed and roared and enjoyed the notorious songs. My music fan heart almost burst with joy. This was some old, honest-to-goodness, stinkin' slaughter. My brains nearly fell out. There was no world around me, there was just me, the music and a bunch of pathologists on stage who could do whatever they wanted with me. All in all, there's not really much to describe this experience. I was blown away and enjoyed all the songs immensely! This dissection was a real success!
Tak trošku se stydím být veselý, když je moje žena nemocná, ale na mě je toho taky hodně. Najednou, po všech těch pivech a emocích, co ke mě stékaly z pódia, jsem nasáklý energií. Já když mám opici, tak bych všechny objímal. Žiju rád a možná právě proto se na tyhle noční kalby pokaždé hrozně těším. Leju do sebe, co teče, tančím, křepčím, flirtuju i s klikou od dveří, protože je rodu ženského a všichni kolem mě to dělají také. Nad rybníkem se vznáší takový ten opar, co milují rybáři a mě připadá, že jsem v nebi. Já nechci žádnej obláček s útlocitnejma panama, já chci pivo a metal a lidi, co mám rád. Takže jsem fakt v nebi a vím, že nemám kde spát, ale protože na mě Duzl vždycky myslí, jsem uložen jako nějaký šlechtic. Přesto zaberu jen na pár hodin. Mě vám to vůbec nevadí, mám hubu od ucha k uchu a směju se i za svoji ženu, protože vím, že kdyby tu byla se mnou, tak by mě držela za ruku. Mě se o ní nakonec i zdá. Padnu za vlast a skrze sen mi zní, že mrtví milovat nemohou.
Sobota 26. 08. 2023
Jestliže jsem byl včera šedovlasý elegán s jiskrou v oku a vtipný společník, ráno startuju pomalu, jako rezavá chrchlající vejtřaska. Hlavou se mi honí včerejší den. Halekám na pozdrav všem, se kterými jsem se potkal a otravuji u baru, protože chci pivo. Už to není jako zamlada, piju pomaleji, to si zase nemyslete, ale potřebuji si udržovat hladinku. Záměrně jsem nechtěl žádné ubytování, ani stan. Nezapomínejte, cestuji v čase, takhle jsme to dělávali s kamarády v devadesátkách. Prostě se odpoledne řeklo, jedem? A jelo se (sranda je, že dnes to úplně přesně dělá můj syn). Tak jsem zase tady, osvěžen a připraven pokračovat. Znáte to, umění stárnout je v tom, obklopovat se jen kamarády, kteří za to stojí. Je super, že u nás v Čechách máme stále festivaly, kde to žije. Vyvezou TOI TOI a já si na chvilku přeji, abych zemřel. Hergot, co jsem to všechno včera pil? Omlouvám se, není čas psát, už vstávají ti, kteří nejsou tak hloupí jako já a jezdí ve skupinách, mají stany a nebo složili hlavu v nějakém pensionu. Jaká byla noc, ptá se mě někdo? Usměju se a nic neříkám. Já si užívám všechno. Už jenom ten pocit, že jsem se utrhl a mohl si zahalekat na kapely, co miluju, že jsem mohl tančit při měsíčku. První dvě piva mi tolik nejedou, ale pak se to spraví a už jsem zase ve svém živlu. Metal!
CORTEGE - polští tmáři byli první kapelou, na kterou jsem se zašel v sobotu podívat. Jejich desky jsou častým hostem v mém přehrávači a bylo konečně na čase se přesvědčit, jak to pánům hraje naživo. Líbilo se mi to moc! Starý, temný death metal v americkém stylu s typickým polským feelingem. Věděl jsem, že se mi tahle smečka bude líbit, ale přesto jsem byl nadšený. Pánové odvedli poctivou hrobnickou práci. Exhumace starého smrtícího kovu se povedla na výbornou!
Polish Darkies were the first band I went to see on Saturday. Their albums are a frequent guest in my player and it was finally time to see how they play live. I liked it a lot! Old, dark death metal in American style with typical Polish feeling. I knew I was going to like this bunch, but I was excited nonetheless. The gentlemen did an honest grave digging job. The exhumation of the old death metal was excellent!
CONSECRATION - nesehnali bubeníka a tak se nemohli dostavit. Omluvili se a nahradili je THE BLACK MARY - death metal z Prahy. Bohužel, zrovna jsem se někde zakecal, tak jsem je propásl.
MERCYLESS - nepřijeli, omluvili se a jako náhrada zahráli maďarští NEEDLESS - ti do nás nasypali thrash death i black metal. Kapelu vůbec neznám, ani jsem se nemohl dopředu nijak připravit, ale to co jsem slyšel, tak nebylo vůbec špatné. Pánové zkrátka odvedli velmi dobrou, zabijáckou práci!
BURIAL REMAINS - už vám někdo někdy trhal nehty z prstů? Už vám někdo odstříhal víčka z očí? Pokud ne, tak si na tuhle smečku někam zajděte. Viděl jsem je poprvé v životě. Přitom spolu máme rozhovor a sleduji jejich tvorbu od úplných začátků. Kapela, poskládaná z holandské death metalové šlechty na nás zaútočila jako bestie z hlubin. Sežrali nás zaživa, smetli jako tsunami. Opět jsem byl mimo, jako to mám pokaždé, když se mi nějaká hudba hodně líbí. Málem mi popraskaly všechny kosti v těle. Tlak, energie, chlad, temnota! A také spousta melodií, které se mi zadřely hluboko pod kůži. Absolutní nasazení, totální smršť!
Has anyone ever ripped your fingernails off? Has anyone ever cut the lids off your eyes? If not, go see this pack somewhere. First time I've ever seen them in my life. We've had interview, and I've been following their work since the beginning. A band made up of Dutch death metal royalty attacked us like a beast from the deep. We were eaten alive, swept away like a tsunami. I was out of it again, as I always am when I like a piece of music a lot. I nearly cracked every bone in my body. The pressure, the energy, the cold, the darkness! And also a lot of melodies that got deep under my skin. Absolute commitment, a total whirlwind!
SYMBTOMY - mají nově stejného vokalistu jako SECTESY (Martin Halma). Tím se rozdíly trošku stírají. To ale vůbec nevadí. Mám rád starý poctivý death metal a SYMBTOMY jsou jeho ukázkovým příkladem. Skvěle zahrané, s vlastním výrazem, se spoustou dobrých nápadů i odkazů na klasiky žánru. Jednou jsem někde napsal, že mám rád, když hrají srdcaři pro srdcaře a na tuhle partu maniaků to sedí perfektně. Koncert měl v sobě takovou tu těžko popsatelnou sílu! Zkrátka a dobře, dal jsem si další pivo a otevřeli jsme si k tomu několik starých rakví! Morbidní poezie ve své základní podobě!
OBSCENITY - proč mi to děláte? Tolik skvělých kapel po sobě, že člověk nemá skoro ani čas pokecat s kamarády! OBSCENITY jsou další akvizicí z devadesátých let minulého století, které pokaždé rád vidím. Navíc, tahle smečka nemá ve své diskografii ani jedno špatné album. Svoji pozici nám dokázali i u Kolína. To byla stará poctivá tortura, veřejná poprava, u které jsem cítil velkou radost ze živého hraní. Pánové to do nás nasypali pod tlakem. Málem jsem z té energie upadl. Jedná se o další srdcovku, o kapelu, kterou opravdu obdivuji. Připadal jsem si, jako bych potkal na ulici smečku vzteklých prašivých psů. Roztrhali mě na kusy svojí hudbou, nenechali mě ani chvilku v klidu. Bylo to devastující, morbidní, temné a bolestivé! Pro mě osobně jedno z nejlepších vystoupení celého festivalu.
Why are you doing this to me? So many great bands in a row that you hardly have time to chat with your friends! OBSCENITY are another acquisition from the 90's that I love to see every time. Plus, this bunch doesn't have a bad album in their discography. They proved their position to us at Cologne. That was an old honest torture, a public execution, at which I felt great joy of playing live. The gentlemen poured it into us under pressure. I nearly fell over from the energy. This is another heartbreaker, a band I really admire. I felt like I'd met a pack of rabid mangy dogs on the street. They tore me apart with their music, never letting me rest for a moment. It was devastating, morbid, dark and painful! For me personally, one of the best performances of the whole festival.
SCHIZOPHRENIA - moje mise se blíží ke konci a už jsem fakt utahanej. Na tuhle partu jsem se moc těšil, ale pak vidím jen asi dva songy.
Lidé, kamarádi, setkávání: od pátka jsem byl v jednom kole. Asi jsem ani nestihl všechny obejít a pozdravit. Spousta nových tváří, občas jsem se rděl, to když jste naše stránky chválili. Klobouk dolů, v době, kdy má většina lidí problém pochopit novinové titulky, vy čtete. Vždycky jsem potom takový pokorný a chce se mi psát. Děkuji, moc si toho vážím!
Organizace, kapely: snad jenom v pátek večer jsem byl trošku zaskočený z front na pivo. Ono taky, hnedle ze začátku přišlo spousta lidí. Nevím kolik přesně, ale myslím, že mohou být pořadatelé spokojeni. Výběr kapel je pro mě vždy jedním z hlavních důvodů, proč sem jezdím. Letos byla sestava opravdu epesní. Navíc, jak pronesl jeden můj kamarád. Co se týká lidí, ty vole, tady na zmrda nenarazíš. To bych mu klidně podepsal. Možná to ale bude trošku i tím, že sem jezdí hlavně opravdoví fanoušci. Žádný pózy, ale jen pravý, poctivý metal!
Pivo, jídlo: pil jsem Radegast i Plzeň. Obojí v pohodě a cajku. Co se týká jídla, tak jsem na něj zase zapomněl. Ano, od pátka odpoledne, do sobotní půlnoci, jsem nejedl skoro nic. Jak to vydržím, se mě neptejte, sám to nevím. Kamarádi si ale pochvalovali. Vždycky si říkám, že jednou, až budu mít rozum a nebudu pít, tak se sem přijedu jenom přejíst.
Zvuk: pro mě osobně žádný problém. Když se hrálo brutálně, bolelo to, když švédsky, tak chrastilo, když thrashově, tak řezalo. Za mě opravdu spokojenost. Navíc to nebylo přeřvaný, za což patří panu zvukaři a jeho partě velký dík.
Počasí, živly, supercely, chcance, tlak a přetlak: pršelo, ale já tyhle věci moc nevnímám. Když je vedro, jdu do stínu, když na mě kape, tak se schovám.
To furt vymýšlíte různý kraviny jako soutěže pro debily, reality show, ale teleport, to ne, co chátro? Jako značně opilý Doctor Who se musím dostat do Kolína. Zachrání mě opět můj anděl strážnej, Michal Kafe. Hodí nás zpátky do Prahy. Nojo, co s načatou nocí? Zajdeme do jídelny a navzdory všem výživovým poradcům jíme kolem jedné hodiny v noci svíčkovou. Přenocujeme v Hells Bells, kde do sebe lámeme piváky a kecáme o životě. Mým druhem v boji je Honza a já mu tímto ze srdce děkuji za společnost. Být sám, tak se asi už dávno válím někde na ulici s bezdomákama.
Cesty vlakem z koncertů by vydaly na knihu, tak to zkrátím. Několikrát jsem usnul, jednou se málem pozvracel (na záchodě byla černá krev) a pak vystoupil po dlouhé noci rozlámaný v Plzni. Když jsem přestupoval z tramvaje na tramvaj, koupil jsem nějaké pečivo k snídani. Pořád se usmívám. Myšlenky musím velmi rychle přehodit na realitu a fungovat, ale někde vzadu v mozku mi stále tepe Symbolic. Tenhle ročník byl pro mě asi nejnáročnější fyzicky, ale to přebolí. Tělo je jen schránka, i když důležitá. V nemocnici čekáme na doktora a asi vypadám blbě, protože chce vzít do ordinace mě.
Prosím vás pěkně, zachovejte mi Symbolic, zakonzervujte jej přesně v podobě, v jaké je. Jsem ve věku, kdy toho máme všichni hrozně moc. Občas potřebujeme vypnout, revitalizovat mysl, odbourat se. Letos jsem si uvědomil, že bez tohohle fesťáku bych už asi v dnešní době nepřežil. Je pro mě oázou, lázněmi, snem, na který se těším každý rok. Vyšetření manželce dopadlo dobře a na nebi byly černý mraky. Na chvilku, jako nějaké znamení, vykouklo slunce. Naděje existuje. Díváme se dopředu a já se moc těším na další ročník. Díky za vše! Váš Doctor Who, alias Mr. Prostenal!
Už po mě zase zůstávají krvavé stopy. Stačil jeden záblesk a všem se změnil celý život. Jsou z nás znovu zvířata, která bojují o potravu. Často přemýšlím, proč se tak stalo, proč někdo zmáčkl červené tlačítko a nastala nucleární zima? Teď už je to jedno, naše civilizace je dávno určená ke zničení. Moc nám toho nezůstalo. Pár rezavých strojů, touha zabíjet a také hudba, která přežije všechno. Pravý, ryzí a prašivý death metal. Tentokrát v podání německých veteránů GOMORRHA.
Ti v devadesátých letech vyvrhli z temnoty několik demonahrávek, aby se potom v roce 2020 vrátili s EP "Before the Storm". Letos exhumovali další hroby a stojí na bojišti silnější víc než kdy dřív. První dlouhohrající album jejich kariéry řeže tou správnou stranou nože. Je ostré, nekompromisní a smrdí zkaženým masem. Přesně způsobem, jaký máme my, staří hrobníci, nejraději.
Jedná se o ozvěnu starých dobrých časů, kdy se na nějakou tu špínu nehledělo. Pokud se vám líbí první desky DEATH a MASSACRE, tak tu jste správně. Pánové kombinují divoké, vzteklé a zničující pasáže s těmi klidnějšími, u kterých budete mít chuť vzít do rukou lopatu a jít vykopat další hrob. Co se týká zvuku, je vše v naprostém pořádku. Je slyšet, že album bylo nahráno pro radost z muziky samotné. Kapela si na nic nehraje, je upřímná v tom, čemu věří. Koluje nám v žilách stejný jed. Pokud jste svoje první hudební informace čerpali v devadesátých letech minulého století a trávili jste dlouhé dny sháněním kazet, je novinka určena přesně pro vás. Žádná současná nudná a plastová produkce, žádné pózy, žádné technické ekvilibristiky. Jenom starodávný smrtící kov. Pro někoho málo, pro někoho moc. Záleží jen na posluchači, jakou cestu si zvolí. Mě osobně se "Doomed Mankind" opravdu líbí. Jsme zkrátka stejné krve. GOMORRHA jsou jako smečka starých prašivých psů, kteří se vrátili, aby vás roztrhali na kusy. Jsem poslední roky za podobná alba moc rád. Jsou pro mě jistotou v současném divném světě. Záchytným bodem, ke kterému se rád vracím. Já vím, je v tom asi kus nostalgie a spousta vzpomínek, ale myslím si, že podobných maniaků, jako jsem já, je stále hodně. Neznám nic lepšího, než páteční večer, dobré pivo, zaplivaný klub, hezkou holku po boku a k tomu podobné nahrávky. Je to underground, je to síla a energie. S touhle deskou a temnotou v duši jadernou katastrofu nějak přežijeme. Už po mě zase zůstávají krvavé stopy. Stačil jeden záblesk a všem se změnil celý život. Jsou z nás znovu zvířata, která bojují o potravu. Chladná, temná a prašivá, nukleární old school death metalová zima!
Asphyx says:
I'm leaving a trail of blood again. One flash and everyone's whole life changed. We're animals again, fighting for food. I often wonder why this happened, why someone pushed the red button and the nuclear winter set in? It doesn't matter now, our civilization is long since destined for destruction. We don't have much left. A few rusty machines, a desire to kill, and music that will outlive everything. True, pure and dusty death metal. This time performed by German veterans GOMORRHA.
They brought a few demos out of the darkness in the nineties, only to return in 2020 with the EP "Before the Storm". This year, they've exhumed more graves and stand stronger than ever on the battlefield. The first full-length album of their career cuts with the right side of the knife. It's sharp, uncompromising and reeks of rotten meat. Just the way we old gravediggers like it best.
It is an echo of the good old days when some of the dirt was ignored. If you like the first DEATH and MASSACRE albums, you've come to the right place. The gents combine wild, angry and devastating passages with the calmer ones that will make you want to pick up a shovel and go dig another grave. As far as the sound is concerned, everything is absolutely fine. You can hear that the album was recorded for the joy of the music itself. The band isn't playing around, they are honest about what they believe in. The same poison runs through our veins. If you got your first musical information in the 1990s and spent long days hunting down tapes, this is the new release for you. No contemporary boring and plastic production, no posing, no technical equivalencies. Just ancient death metal. A little for some, a lot for others. It's up to the listener which way they choose to go. Personally, I really like "Doomed Mankind". We're just the same blood. GOMORRHA are like a pack of old mangy dogs that have come back to tear you apart. I'm very happy for albums like this lately. They're a reassurance to me in today's weird world. A refuge that I like to come back to. I know there's probably a bit of nostalgia and a lot of memories, but I think there are still a lot of geeks like me out there. I can't think of anything better than a Friday night, a good beer, a seedy club, a pretty girl by my side and records like this to go with it. It's underground, it's power and energy. With this record and the darkness in our souls, we'll survive the nuclear catastrophe somehow. I'm already leaving bloody footprints again. One flash and everyone's whole life changed. We're animals again, fighting for food. Cold, dark and dusty, nuclear old school death metal winter!
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
