DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 3. září 2023

Recenze/review - ROTTEN CASKET - Zombicron (2023)


ROTTEN CASKET - Zombicron
CD 2023, Supreme Chaos Records

for english please scroll down

Hádky mezi příznivci kremace a pohřbů do země jsou nekonečné. Spálíte i duši! Křičí jedni a druzí se smějí tomu, že přece žádná duše neexistuje. Možná ano, možná ne. Jistá je jen jedna věc. Pokud vykopete hrob ve zmrzlé zemi a na pohřbu budete poslouchat pravý, ryzí death metal, tak nikdy nenajdete klid. Rád navštěvuji místa posledního odpočinku, rád poslouchám smrtící kov, který mě dokáže převést na druhou stranu. Do země nekonečných stínů. Tady žádné spálení na popel nepomůže.

ROTTEN CASKET se na našich stránkách věnujeme od jejich počátků. A mohu vám podepsat vlastní krví, že se vždy jedná o tu nejkvalitnější ocel. Není divu, každý jenom trošku větší fanoušek death metalu přece ví, že v téhle kapele hrají legendy žánru. Jména jako Martin van Drunen (ASPHYX), Yorck Segatz (SODOM), Stefan "Husky" Hüskens (ASPHYX, CARNAL GHOUL), asi nemusím nikomu představovat. K tomu si připočtěte záhrobní, prašivý zvuk a stylový černobílý obal a máme tu doslova povinnost pro všechny hrobníky. Víka od rakví praskají a Satan se směje ve stínu!


Poslouchat tuhle smečku je jako se vrátit do starých dobrých časů, kdy se opravdu pohřbívalo jenom do země. Pokud máte rádi kapely typu DISMEMBER, ENTOMBED, NIHILIST, jste zde správně. Tohle album, které patří do plesnivých katakomb, mezi zpuchřelá těla prokletých mnichů, kope jako splašený kúň. Když "Zombicron" poslouchám, tak mi tuhne krev v žilách. Skladby jsou napsány s jediným účelem. Pohřbít vás zaživa, zakopat vás hluboko pod zem. Jako bych se procházel nějakou hodně morbidní galerií smrti. Užívám si jednotlivé riffy, praskají mi kosti, puká lebka a neustále si podupávám do rytmu. Svět je najednou hodně černý a zombie lezou z děr. Odpadává jim maso od kostí a tančí ve zběsilém tempu. Je nakonec vlastně jedno, jestli vás pohřbí do země a nebo spálí v peci, nakonec stejně zvítězí Smrt a pravý death metal. Ostatně jako vždycky, když sedím u přehrávače a rvu si do hlavy pod tlakem kapely jako ROTTEN CASKET. Pánové moc dobře rozumí své zabijácké práci. Nelze jinak, než se opět poklonit a řici - kurva, tohle album řeže jako rezavý nůž! Nastal čas dát si pivo a sednout si vedle hrobu. Nad hřbitovem se vznáší krvavá mlha a já cítím v kostech, že to zase přijde. Raz, dva, tři - další skladba, další hřeb do rakve. Nahrávku doporučuji všem, kteří mají rádi v hudbě poctivou černou jiskru, drive a temnou sílu ze záhrobí. Vyzvěte k tanci ty nejkrásnější zombie! Víka od rakví praskají a Satan se směje ve stínu! Pravý, ryzí death metal, u kterého vám zmrznou všechny kosti v těle!


Asphyx says:

Arguments between supporters of cremation and in-ground burials are endless. You'll burn your soul! Some scream and others laugh that there is no soul. Maybe there is, maybe there isn't. Only one thing is certain. If you dig a grave in the frozen ground and listen to real, pure death metal at a funeral, you'll never find peace. I like to visit final resting places, I like to listen to death metal that can take me to the other side. To the land of endless shadows. No amount of burning to ashes will help here.

We've been covering ROTTEN CASKET on our site since its inception. And I can sign with my own blood that it is always the finest steel. It's no wonder, every even slightly bigger fan of death metal knows that legends of the genre play in this band. Names like Martin van Drunen (ASPHYX), Yorck Segatz (SODOM), Stefan "Husky" Hüskens (ASPHYX, CARNAL GHOUL), I probably don't need to introduce to anyone. Add to that the sepulchral, dusty sound and stylish black and white cover art and you have a literal must for all grave diggers. Coffin lids are popping and Satan is laughing in the shadows!


Listening to this bunch is like going back to the good old days when you really only buried yourself in the ground. If you like bands like DISMEMBER, ENTOMBED, NIHILIST, you're in the right place. This album, which belongs in the moldy catacombs, among the rotten bodies of cursed monks, kicks like a stampede. When I listen to "Zombicron" my blood runs cold. The songs are written with one purpose. To bury you alive, to bury you deep underground. It's like walking through some very morbid gallery of death. I'm enjoying each riff, my bones cracking, my skull cracking and I'm constantly tapping to the beat. The world is suddenly very black and zombies are crawling out of holes. Flesh falling off their bones and dancing at a frantic pace. It doesn't really matter if they bury you in the ground or burn you in the oven, in the end Death and true death metal will win. Indeed, as always when I sit at the player and bang my head under the pressure of bands like ROTTEN CASKET. The gentlemen understand their killer work very well. I can't help but bow down again and say - fuck, this album cuts like a rusty knife! It's time to have a beer and sit next to the grave. A bloody mist hovers over the cemetery and I can feel it in my bones that it's coming again. One, two, three - another song, another nail in the coffin. I recommend this record to everyone who likes honest black sparkle, drive and dark power from beyond the grave in music. Invite the most beautiful zombies to dance! The coffin lids are popping and Satan is laughing in the shadows! True, pure death metal that will freeze every bone in your body!



about ROTTEN CASKET on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - ROTTEN CASKET - First Nail in the Casket (2022)



Tracklist:
01. Planet Casket 
02. Hunting Down The Last Living 
03. The Human Farm 
04. Mass Conzombtion Society 
05. Le Maître De Cercueil 
06. Necrolympics 
07. On Crystal Deth 
08. Cape Cadaveral 
09. The Deathless Adversary 
10. Zombicron



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý dvacátý - Sladkobolný kytarista


Příběh čtyř stý dvacátý - Sladkobolný kytarista

Byl to takový náš milý zvyk. Vstal jsem, zatímco moje milá ještě spala a šel jsem připravit snídani. Krásné chvilky, kdy jsme nemuseli nikam vstávat a mohli si poležet. Jen my dva, knížky a muzika. Dlouhé procházky, tanec v ulicích. Byl jsem zamilovanej až po uši a moje blondýnka taky. Měli jsme si toho tolik říct. Opláchnu si obličej a natáhnu kalhoty. Vezmu si pánev a několik vajec, že udělám anglickou snídani. Ale když vylezu na chodbu, zaslechnu nějaké kňourání. Nejdřív si myslím, že je to pes nebo nějaký raněný zvíře, ale jak jdu blíž, tak mi dochází, že je to člověk. Respektive mladý kluk. Navíc s kytarou. Pozdravím a on nic. Jen kouká do zdi a pláče. Něco si brnká. Trošku mě naštve, nemám rád, když někdo neumí pozdravit a tak si začnu připravovat pánev. Co to děláš, zeptá se a mě se uleví, že už neběduje. 

Snídani a ahoj, říká se hergot ahoj. Sorry, ale měl jsem inspiraci. Teprve teď si všimnu, že má kolem zápěstí různé řemínky z kůže. Rozklepnu vajíčko a on se mě zeptá, co poslouchám za muziku. Hodím do místnosti pár kapel, naschvál hodně tvrdejch, protože už se s ním nechci bavit. Bohužel, chytne se. Ale všechny moje deathové oblíbence zkritizuje. Má vcelku přehled, encyklopedické znalosti a ihned mi vysvětlí, že je to jenom blití a že zpívají o hnusných věcech. Jsem na tenhle názor vcelku zvyklý, i když je fakt, že od někoho, kdo se ohání metalem, jsem to nečekal. Olej praská, slanina se pomalu kroutí. Víš, já jsem hlavně umělec. Studuju teda na technice, ale srdcem jsem metalista. Řeknu ok a chci odnést jídlo svojí holce, musí mít už hlad. On mi ale chce něco zahrát, abych jako věděl, že je dobrej. Zabrnká. Je to pomalý, takovej začátek ploužáku. Pak se opře do strun. Nahodí pózu okoukanou z MTV. Pak zase začne plakat, pardon, zpívat. Co to je tady za komedii, ozve se od dveří. Stojí tam moje budoucí žena a děsně se směje.

To už se neudržím a začnu se taky řehtat. Štěpáne, Štěpáne, jsi dobrej, ale prosím tě, mohl bys jí hrát někam jinam. Jednak si nás vzbudil a jednak máme hlad. Hodí po nás naštvanej pohled a pak se podívá takových tím zasněným pohledem na blondýnku. Vypadá to, že si o sobě děsně myslí. Ego vyteklo na podlahu, jako vajíčka z pánve. Spálím se a řeknu do prdele kurva fix. Když vše seberu a začnu po sobě uklízet, tak se skoro leknu. Hledí, co říkám, čumí na ní jako by ji chtěl zhltnout. Jsi moje múza, začne blábolit a mě nezbývá nic jiného, než mu vynadat a pohrozit tím, že mu přerazím kytaru o hlavu. Nedá se, začne zpívat zbrusu novou skladbu. O dívce s plavými vlasy. Děsně u toho vyje. Se smíchem si jdeme sníst vajíčka raději na pokoj. Dojíme, chvilku si lebedíme v posteli a máme z našeho trubadúra srandu. Když jdeme ven, zahlédneme spolubydlící z vedlejšího pokoje, jak stojí proti němu a tváří se zamilovaně. 

Holt, na některý holky to platí. Mají rády romantiku. Copak o to, když se to umí a není to trapný, tak je to krása, ale tohle, co to zase bylo? Štěpán je heavy metalistou. Nosí rozhalené košile, řemínky, vypasovaný kalhoty a kadeří si vlasy. Nemá přímo trvalou, ale pohazuje krásně vzdušnými vlnkami. Jaký to rozdíl proti mě. Odrbanej vágus, dělá si ze mě manželka z budoucnosti srandu. No dovol? Jsem vždy čistý (tedy, pokud nekalíme několik dní v kuse) a triko mám sice starý, ale památeční. Sázel jsem v té době jen na to, co mám uvnitř, já takový to, šaty dělají člověka, moc nemusím. Z různých šampónků jsem měl jen srandu, sorry, ale mě to přijde zženštilý. Vlastně celé odpoledne z toho máme legraci. Zajdeme na koleji na bar a jak už se známe, tak si nahazujeme vtípky. Jeden je i o našem ránu a bědujícím kytaristovi. Hele, vy taky znáte Štěpána? Zeptá se nás Blanka. No, on si myslí, že je nejlepší kytarista na světě a že umí skvěle zpívat.

Copak o to, hrát umí, dokonce chodil na klasiku, ale jako skladatel je horší než Michal Penk. I co se nestane, mi o vlku a Štěpánek mezi dveřmi. Sám s kytarou, vejde jak ve westernu, rozhlédne se kolem s výrazem nadsamce. Blondýnka se začne smát nahlas. Ale no tak, nech toho, šeptám jí, ale i na mé tváři je rohlík pořádně vypečený. Sedne si do rohu a otevře si před sebou sešit. Už zase kouká do dáli a zapisuje si noty. Ano, umí noty a jeho múza létá kolem, jako pápěří. To nemám ze své hlavy, ale od něj. Jako každý narcis, vám to řekne sám. Když jde kolem holek, tak si rozhrne košili, aby byla vidět jeho hruď. Pohodí vlásky. Ty vole, to je děvka, prohodí Michal a já koutkem oka vidím, jak ho Blanka kopne do holeně. Ale pozor, co nám připadá hloupé a trapné, je pro jiné svěží a krásné. Kolem Štěpánova stolu začnou kroužit zasněné dívky. Převážně tedy z práv a ekonomky, ale to jsou také lidé, jak mi řekne barman. Jenom moc nepijou. 

Několik dalších týdnů lze spatřit různě ve výklencích pana umělce s kytarou. Vyje na chodbách, v baru, ale i na louce před kolejí. Ve stínu stromů si čechrá pírka. Špatný je, že se někde doslechl, že jsem taky hrával. Podezřívám některé své kamarády, kteří si ze mě chtěli udělat srandu. Nicméně, Štěpán chce založit kapelu, protože jeho umění potřebuje i bicí a basu. Říkám mu, ty vole, ty si vystačíš sám, si bojovník, rytíř a kdyby s tebou někdo hrál, mohl by tě zastínit. Ale on ne, že napsal už několik skladeb, co chtějí pořádné aranžmá. Nemáme klid ani v noci, protože inspirace přichází samozřejmě nejvíc ve chvílích, kdy jsem v nejlepším. Několikrát ho vykopnu ze dveří, nejdřív je to jakože sranda, ale pak jsem fakt naštvanej. Patří k tomu zvláštnímu typu lidí, které můžete poslat stokrát do horoucích pekel a oni si z toho nic nedělají a stejně se vrátí a dělají jakoby nic. Jsi omyl, jsi šílenej omyl, táhni, hovado. A on nic. Stále skládal.

U mě nepochodil, ale u jiných ano. Chodil na koncerty, já i žena jsme se mu vyhýbali, ukrývali se před ním, nechtěli jsme, aby nás někdo viděl, jak se s ním bavíme. Hodnotil totiž kapely ne podle toho, jaké do toho daly srdce, ale kritizoval je za lehké nepřesnosti. On věděl všechno a byl neskutečně vlezlý. Pár starších bardů, co už nemuseli nikomu nic dokazovat, mu hrozilo pěstí. Ale svoji vlastní skupinu si postavil. Dokonce jsme ho viděli naživo. První skladba, velké očekávání, rozhalená košile, vlasy vlající ve větru. Děsivý make up. Chvíle napětí po dohrané písni a pak se z davu ozvalo - jdi s tím do prdele, buzno. Což tedy nebylo pěkné, osobně bych volil o trošku jemnější variantu, ale zase na druhou stranu...Po třetím songu už létaly i kelímky od piva a dokonce jsem zaregistroval i nedojedený chleba. Bylo to fiasko a stalo se tak právem. Celý jeho rádoby umění bylo nafouknutá bublina a dobře mu tak. Dneska by přežíval díky sociálním sítím ještě několik let.

Nenechte se ale mýlit, že by mu to nějak došlo. Hrál po chodbách do té doby, dokud ho nevyhodili ze školy. Dokonce jsem se ho ptal, co si myslí o tom, že ho lidi vypískali a odpověděl něco v tom smyslu, že doba ještě neuzrála a všichni pochopí, až nadejde čas. Myslíš, jako po tvý smrti? Zeptal jsem se a on jen zasněně pokýval hlavou. Nedostudoval a zmizel. Tedy ze školy. Dodnes jej potkávám na ulici. Vypadá jako stárnoucí indián, jako Tašunko Sappa na detoxu (kámoš Vinetoua). Přes rameno stále kytara a brašna s třásněmi. A když je v Plzni Metalfest, můžete ho vidět, jak sedí ve stínu a zasněně kouká do nekonečna. Je v jiném světě, nikomu neubližuje. Tedy, pokud vám nezačne hrát a nedejbože zpívat. Dokonce mi někdo říkal, že pořádá heavy metalovou noc. Vystupuje na ní sám, protože není nikdo, kdo by s ním chtěl hrát. Brečí do tmy a občas se u jeho stolu objeví smutná paní. Dívky už nechodí, pro ně je děsně trapnej. To byl koneckonců vždycky. sladkobolný kytarista, který patřil k našim prvním společným měsícům jako nějaký divný stín. Pořád čeká, až to bude moc jednou pořádně rozjet. Až bude hvězda a svět mu bude ležet u nohou. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 2. září 2023

Info - Kafest 6.66 - Music club Modrá Vopice, Praha - 23. 09. 2023


Info - Kafest 6.66 - Music club Modrá Vopice, Praha - 23. 09. 2023


Máme kompletní lineup a těšíme se, až to všechno zase vypukne! Termín 23. září je zatím ten nejpozdější, jaký jsme dělali, ale je to kvůli kolizi s akcemi a nechceme dělat žánrovou konkurenci v jeden den v jednom městě. Ke "svému" datumu se vrátíme až 14.9.2024

A kapely? Začneme s litevskými Phrenetix, dále písecká thrashová legenda Lahar, slovenští zbojníci Catastrofy, nové jméno na poli českého blackingspeed thrashe Mörghuul, valašská nálož Refore a bombastičtí Laid To Waste s Faüst, Force Of Hell, Bajonet, Trazodon a rozjetí mladíci Destroy!!! Kafest 2023 bude rovněž úplně posledním koncertem v historii úžasných Murder Inc.! Jako speciální host z 1600 kilometrů vzdálené bulharské Varny přijedou Terravore!

Phrenetix

Lahar

Mörghuul

Refore

Laid To Waste

Murder Inc.

Catastrofy

Faüst

Terravore

Bajonet

Force Of Hell

Destroy

Trazodon


---------------------------------------------------------------------------------------------------

Info - 3rd War Collapse (Brazil / Finland), Anime Torment (Cz), Sarcom (Cz) - 16. září 2023, Praha – Modrá Vopice



3rd War Collapse (Brazil / Finland)

Anime Torment (Cz)

Sarcom (Cz)

16. září 2023, Praha – Modrá Vopice

V sobotu 16. 9. 2023 se v Praze v Modrý Vopici představí v rámci The Catastrophic Hecatomb Euro Tour brutal death metalový 3rd War Collapse z Brazílie, které na jejich prvním a jediném koncertu v ČR doplní prověření zástupci brutálního deathcoru Anime Torment a domácí hvězdy klasického death metalu z hlavního města Sarcom.

Brutální death metalisté 3rd War Collapse pochází z Brazílie a Finska a můžeme se těšit na nekompromisní death grind s indexem brutality ve stylu Severe Torture. Kapela vznikla v roce 2016 jako mezinárodní projekt a přiveze do Prahy novou desku Catastrophic Epicenter, která vyšla v srpnu 2024 na Lethal Scissor Records. Pokud jste hledali násilný brutální death metal obsahující poctivou porci technicky vyspělých death metalových riffů podpořené agresivní rytmikou a surovým vokálem mimo žebříčky a major labely, který vám dokáže přivést krev do varu, věnujte jim pozornost.

Další kapelou, která se tento večer ve Vopici předvede je léty prověřená deathcorová smečka Anime Torment z Litoměřic. Posilněni z Evropského turné s Putrid Pile přivezou energickou jízdu ve stylu The Black Dahlia Murder.

Celý večer jako support tohoto brutálního balíčku odstartuje tradiční pražská odpověď na staré Cannibal Corpse - kapela Sarcom. Novou sestavu aktuálně tvoří zasloužilí umělci z kapel, jako jsou Shampoon Killer, PSG a Sepsis.


Running order:

20:00 – 20:40 Sarcom

21:00 – 21:40 Anime Torment

22:00 – 23:00 3rd War Collapse


---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - GRAND CADAVER - Deities of Deathlike Sleep (2023)


GRAND CADAVER - Deities of Deathlike Sleep
CD 2023, Majestic Mountain Records

for english please scroll down

Chutná jí zkažené maso a ráda se směje. Jsme spolu již dlouhé roky. Máme takový zvyk. Nosím jí dobrou hudbu a každý večer si sedneme k přehrávači a posloucháme. Na nové album GRAND CADAVER jsme se těšili dlouhé dva roky. Přinesl jsem ho domů a zhasnul všechna světla. Byla tma a na její tváři se znovu objevil krásný úsměv. Mám jí moc rád a zůstaneme spolu navždy. Moje vlastní zombie.

Všichni asi víte, že se jedná o skupinu, složenou ze samé severské death metalové šlechty (stačí zmínit jenom jména, ve kterých pánové působili - DARK TRANQUILITY, KATATONIA, NOVARUPTA, TREBLINKA, a nemusím psát nic dalšího). Zvuk, ano, zvuk je tím, co nás přitáhlo k nahrávce hned při prvním poslechu. Řeže, pálí, žhne a je temný i chladný zároveň. Přesně takhle to máme nejraději. 


Občas, když máme nějaké výročí, tak ji pozvu tančit. Většinou vyrazíme na starý hřbitov za naším městem. Je půlnoc a v márnici už to pěkně žije. Všichni, živí i nemrtví, máme rádi desky jako je "Deities of Deathlike Sleep". Protože jsou opravdové, reálné a chřestí se u nich pytlem plným kostí. Jestli máte jako my rádi kapely typu ENTOMBED, GOREFEST, GRAVE, DISMEMBER, ENTRAILS, neváhejte ani chvilku. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě drive a pověstnou sílu. Není divu, vždyť je složily a nahrály legendy žánru. Pochválit (ostatně jako vždy) musím výkon Mikaela Stanneho. Opravdu perfektní práce! Zmínit musím i obal, který krásně vystihuje to, co se na albu odehrává. Má svoji atmosféru. Myslím, že si určitě objednám i tričko. Jak už jsem zmiňoval, GRAND CADAVER jsou mistři ve svém oboru. Je radost poslouchat jejich muziku. Není to totiž jenom skvěle zvládnuté řemeslo, ale songy v sobě obsahují i něco navíc. No řekněte, proč bych se jinak při každém poslechu toulal záhrobím a tančil se svojí krásnou zombie? Tohle se podle mě nedá naučit, to musíte mít v sobě, ve svých srdcích. Myslím si, že se k albu budeme ještě hodně dlouho vracet. Tady, daleko na severu, mezi starými náhrobky, je nám stejně vždycky nejlépe. Chutná jí zkažené maso a ráda se směje. Jsme spolu již dlouhé roky. Máme takový zvyk. Nosím jí dobrou hudbu a každý večer si sedneme k přehrávači a posloucháme. Novinka je skvělou deskou pro všechny prokleté! Mrazivé death metalové ozvěny ze švédských pohřebišť! 


Asphyx says:

She likes to eat rotten meat and she likes to laugh. We've been together for many years. We have a habit. I bring her good music and we sit down every night and listen to it. We've been looking forward to the new GRAND CADAVER album for two long years. I brought it home and turned off all the lights. It was dark and a beautiful smile reappeared on her face. I love her very much and we will always be together. My own zombie.

You all probably know that this is a band made up of all Nordic death metal royalty (just mention the names the gentlemen were in - DARK TRANQUILITY, KATATONIA, NOVARUPTA, TREBLINKA, and I don't need to write anything else). The sound, yes, the sound is what drew us to the record on the first listen. It cuts, it burns, it glows, and it is dark and cold at the same time. That's exactly how we like it best.


Sometimes, when we have an anniversary, I'll ask her to dance. We usually go to the old cemetery outside our town. It's midnight and the morgue is alive. We all like records like "Deities of Deathlike Sleep". Because they're real, they're real and they rattle a bag full of bones. If like us you like bands like ENTOMBED, GOREFEST, GRAVE, DISMEMBER, ENTRAILS, don't hesitate a moment. The songs are very well written, they have drive and legendary power. No wonder, they were composed and recorded by legends of the genre. I must praise (as always) the performance of Mikael Stanne. Really perfect work! I must also mention the cover art, which beautifully describes what is happening on the album. It has its own atmosphere. I think I will definitely order a t-shirt as well. As I mentioned before, GRAND CADAVER are masters in their field. It is a pleasure to listen to their music. It's not only a great craft, but the songs have something extra in them. Tell me, why else would I be wandering the afterlife and dancing with my beautiful zombie every time I listen to it? I don't think you can teach that, you have to have it in your heart. I think we'll be coming back to this album for a long time. We're always at our best up here in the far north, among the old tombstones anyway. She likes to eat rotten meat and she likes to laugh. We've been together for many years. We have a habit. I bring her good music and we sit down every night and listen to it. The new record is a great record for all the damned! Chilling death metal echoes from Swedish burial grounds!



about GRAND CADAVER on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
01. The Forever Doom 
02. A Crawling Feast Of Decay 
03. The Wishful Dead 
04. Serrated Jaws 
05. Deities Of Deathlike Sleep 
06. Vortex Of Blood 
07. Funeral Reversal 
08. True Necrogeny 
09. Stabbed With Frozen Blood 
10. Necrosanctum

Grand Cadaver is:
Stefan Lagergren: Guitar (The Grifted/ex. Treblinka/Expulsion)
Alex Stjernfeldt: Guitar (Novarupta/Let Them Hang/CHILD)
Daniel Liljekvist: Drums (Vordor/Disrupted/ex. Katatonia)
Mikael Stanne: Vocals (Dark Tranquillity, The Halo Effect)
Christian Jansson: Bass (Pagandom, Dark Tranquillity)



pátek 1. září 2023

Recenze/review - UNDERGANG - De syv stadier af fordærv (2023)


UNDERGANG - De syv stadier af fordærv
EP 2023, Dark Descent Records / Me Saco Un Ojo Records

for english please scroll down

Nejhorší co se vám může stát je, když se stane vaše, stále se opakující noční můra, krutou realitou. Poprvé jsem spatřil obličej bez tváře před několika dny. Probuzen ze šíleného snu jsem se zvedl a šel do sklepa. V jedné chodbě se objevila postava, která měla staženou kůži. Otevřela pusu a vylezly z ní červi. Chtěl jsem utéct, ale nešlo to. Připadal jsem si jako ochromený, jako lovená  zvěř. Přízrak ke mě přišel a začal mě jíst. Umřel jsem a díval se na svoje vnitřnosti.

Pokaždé, když poslouchám nějakou novou hudbu z dílny dánských UNDERGANG, stává se mi, že si přidám jako v nějakém starém hororovém filmu. Jednotlivé nechutné scény se mi spojí se skladbami a moje krev je najednou černá a zkažená. Pánové letos přicházejí se sedmi songy, které na mě působí jako hřeby, které vám jednou zatlučou do rakve.


Špína a hnis, tahle smečka vždy působí jako nějaká pradávná choroba, která byla dlouhé roky uložena v podzemí, nyní exhumována a znovu obětována na oltáři z lidských kostí. Není žádným tajemství, že jsem velkým fanouškem těchto tmářů. Důkazem budiž recenze a rozhovor, které jsou odkazovány dole pod článkem. Kapela se drží toho, co umí nejlépe. Poctivého hrobnického řemesla. Mají jako vždy typický "dunivý" zvuk, který opravdu připomíná ozvěny z plesnivých katakomb. Povedený je i obal, na kterém je dle mého tělo v různých stádiích rozkladu. Myslím si, že lepší motiv si skupina vybrat ani nemohla. Jejich hudbě je totiž natolik plesnivá, že vám u ní začne odpadávat maso od kostí. Stále se pohybujeme v oblastech, ve kterých působí smečky jako ROTTREVORE, DISMA, FUNEBRARUM, ABHORRENCE, INCANTATION, OBITUARY, PESTILENCE, BOLT THROWER. Užívám si jednotlivé morbidní motivy, kývám se do rytmu, znovu a znovu beru do rukou lopatu a kopu si vlastní hrob. Jednou se stanu také postavou bez tváře. Rozpadnu se pomalu v prach. Ale už teď vím, že album "De syv stadier af fordærv" budu poslouchat ještě hodně dlouho po své smrti. UNDERGANG nás opět pozvali na dlouhý výlet bez konce. Do starých katakomb, na zdánlivě opuštěná pohřebiště. Riffy mě pálí a řežou, u bicích mi chce vyskočit mozek z hlavy a vokál připomíná jako vždy bestii. Vynikající záležitost pro všechny, kteří žijí v temnotě i prokleté! Mokvající, prašivý death metal, který vám prořízne tepnu!


Asphyx says:

The worst thing that can happen to you is when your repetitive nightmare becomes a harsh reality. I first saw a face without a face a few days ago. I woke up from a crazy dream and went to the basement. In one of the corridors, a figure appeared, skinned. She opened her mouth and worms came out. I wanted to run away, but I couldn't. I felt paralyzed, like a hunted animal. The phantom came up to me and started eating me. I died looking at my guts.

Every time I listen to some new music from Denmark's UNDERGANG, I find myself turning up the volume like I'm in an old horror movie. Individual disgusting scenes merge with the songs and my blood is suddenly black and corrupt. This year, the gentlemen come up with seven songs that hit me like nails that will one day be hammered into your coffin.

Filth and pus, this band always seems like some ancient disease that has been stored underground for years, now exhumed and re-sacrificed on an altar of human bones. It's no secret that I'm a big fan of these darksiders. For proof, check out the review and interview linked at the bottom of the article. The band sticks to what they do best. Honest grave digging craft. As always, they have a typical "rumbling" sound that really reminds of echoes from moldy catacombs. The cover art is also hilarious, which I think shows the body in various stages of decomposition. I think the band could not have chosen a better motif. Their music is so rotten that it makes your flesh fall off your bones. We're still in the realms where bands like ROTTREVORE, DISMA, FUNEBRARUM, ABHORRENCE, INCANTATION, OBITUARY, PESTILENCE, BOLT THROWER operate. I enjoy each morbid motif, swinging to the beat, picking up the shovel again and again and digging my own grave. Someday I'll become a faceless figure too. I will slowly disintegrate into dust. But I already know that I'll be listening to the album "De syv stadier af fordærv" long after I'm dead. UNDERGANG have once again invited us on a long trip without end. To the old catacombs, to seemingly abandoned burial grounds. The riffs burn and cut, the drums make my brain want to jump out of my head and the vocals remind me of a beast as always. Excellent stuff for all those who live in the dark and the damned! Wetting, dusty death metal that will cut your artery!


about UNDERGANG on DEADLY STORM ZINE:










Tracklisting:
1-Død
2-Mælkehvid og gennemsigtigt
3-Livløs i en pøl af egne udskillelser
4-Dødsstivhed
5-Misfarvning af liget
6-Forrådnelse
7-Skeletisering

UNDERGANG is:
A. Dødshjælp- Drums
D. Torturdød - Vocals/Guitars
Mads Haarløv - Guitars/Backing vocals
Martin Leth Andersen – Bass



KNIŽNÍ TIPY - Zpěv drozda - Walter Tevis (2008)


Zpěv drozda - Walter Tevis
2008 (1980), Laser-books (Laser)

Nastavá postupný úpadek civilizace. Mezi lidmi je obrovské množství drog, nenávisti a zloby. Svět ovládá jenom několik jedinců, kteří se sami dosadili na trůn. Mají v podstatě neomezenou moc a je jim všechno jedno. Několik tisíc mrtvých? No a co, něco na tom vyděláme. Skoro všichni ztratili schopnost se poučit z historie a jenom sledují rádoby legrační příspěvky na obrazovkách. Potřebujeme víc dopaminu, víc šokujících zpráv. Nepřipomíná vám to něco? Tahle kniha byla vydána v roce 1980 a když jsem ji kdysi četl na koleji poprvé, tak jsem si říkal, že je trošku přitažená za vlasy. Pohyboval jsem se sice po různých brigádách, ale jinak jsem byl obklopen jen samými chytrými a schopnými lidmi. Nelze přece připustit, abychom takhle zblbli, abychom dopustili další zbytečné války, aby docházelo k postupné debilizaci obyvatelstva. To se nestane, hádal jsem se vášnivě s kolegy z našeho čtenářského kruhu, který jsme si sami vytvořili.

Zpěv drozda by si měl přečíst každý, kdo by chtěl hodnotit současný stav světa a společnosti. Je to kniha, která i po letech připomíná testament, sepsaný s nekutečně dobrou znalostí lidského myšlení, pudů a temné mysli. Když se kouknu kolem sebe, tak si říkám, že nám chybí snad už jenom zfetovaní roboti. Hele a nejsou už náhodou mezi námi? Když jsem si pro sebe rozebral celý příběh dnes, když už jsme v technologiích dál, říkal jsem si, jaké by to bylo krásné, kdyby nás také čtení zachránilo. Já vím, nechci působit jako starý boomer, ale bývám občas překvapený, kolik věcí, které jsme my považovali za normální znát, spousta dnešních mladých nezná a prý nepotřebuje. Zapomněli jsme nějak myslet, přátelé a necháváme to dobrovolně na jiných. Přejímáme názory jenom proto, abychom byli zajímaví. Spousta jedinců, když je bez wi-finy a připojení k internetu, tak neví, jak nasekat dříví, ohřát si vodu a nedejbože se s někým reálně bavit. Máme v práci jednoho kolegu, který je tlustý a ošklivý. Má velký úspěch u žen. Mladý kluci už prý nechtějí šukat. Je to jen vtip, jasně, ale jsou otázky, které bych si před pár lety ještě nepoložil.

Jakoby se dnešní společnost opravdu rozdělila na ty, co normálně žijí a na tupé roboty, makáče, kteří to musí oddřít, abychom se my měli dobře. Ono to tak bylo vždycky, ale dnes má každý jouda i přístup na internet, může získat popularitu a být "slavný". To by tak nevadilo, ale když ono jej pak následuje spousta dalších. A masa, tupý dav bývají vždy nebezpeční. Vidíte to, jak je to dobrá knížka? Kolik otázek mi položila kdysi i dnes? Hodně nad ní poslední dobou přemýšlím. V devadesátkách jsem jí odložil s tím, že jako dobrý, ale tohle je už moc, takhle hloupí nejsme a nebudeme. A bác ho, za novináře normálně maká umělá inteligence, bez krve a přehnaných emocí nejsou zprávy. Nikoho nezajímají. Vždycky byla takovou nadějí mladá generace, jenže ta si natáčí dokola své prdele. Ti, kteří to nedělají, to budou mít hodně těžké. Ukočírovat tolik tupců bude čím dál tím horší a náročnější. Každý má svá práva o která se hodně hlasitě hlásí, ale málokdo dodržuje pravidla. Jak z toho ven? Nevím, možná už je to zbytečné a několik dalších generací se očistí. Samo. A zbyde nás opravdu jen pár miliónů, jako ve Zpěvu drozda. 

Ale ne, kdepak, my špínu a hnus nevidíme, přivíráme před nimi oči. Televize, internet, hlavně, že to cinkne a můžeme všechno utratit za zbytečnosti, které nepotřebujeme. Planeta pomalu umírá a my řešíme, jaký superhrdina by nás mohl zachránit. Vyprávění je zde ze tří pohledů a je opravdu velmi zajímavé. Jasně, je nutné si uvědomit, že se jedná o klasické sci-fi a některé věci jsou přeci jen jinak. Hele, zase na druhou stranu, když se oprostíme od všude přítomných drog, adorace násilí, zesměšňování a ponižování, tak se nemáme zase tak špatně. Co ale kniha vystihla nádherně, je zaujetí sebou samotným, zahledění jenom do svého nitra. To nás naučily sociální sítě velmi dobře. A to ani není 25. století, ale teprve 21. Zpěv drozda je pro mě knihou, o které bych mohl distutovat hodiny a hodiny. Baví mě porovnávat, co autor napsal a jak si svět představoval a jak vypadá dnes. Ono to nebylo nikdy lehké a blbců byla vždycky většina, já jenom, že mám poslední dobou pocit, že se na můj vkus dostávají až moc ke slovu. Nezbývá, než jim dát jasně najevo, že jsou hloupí, nevědomí. 

Občas mi běhal mráz po zádech, u některých kapitol jsem kýval souhlasně hlavou. Dnes, v době chatbotů, důrazu na jednotlivce, narkotik, neplodnosti, nezávazného sexu, virtuální reality a sněhových vloček, je kniha opravdu ještě víc zajímavější, než v devadeátých letech, kdy jsem ji četl poprvé. Uběhli jsme dlouhou trať, akorát nevím, jestli správným směrem. Možná jsme se měli také trošku zaměřit víc na výchovu, na empatii, na vřelost, na obyčejné věci, které se staly samozřejmostí a tak nějak si jich moc nevážíme nebo je vůbec neumíme. Uvidíme, jak to půjde dál. Zatím to vypadá, že "Bože můj, svět umí být někdy překrásný", jak říká Bentley. Snad to bude pravda a zase něco nepoděláme, jako vždycky. Já se budu dál snažit číst, co to jen půjde a šířít kolem sebe nejen knihy, ale i dobrou náladu. A pokaždé se budu snažit postavit na stranu těch slušných. Abych měl čisté svědomí. Mějte se co nejlépe a nezpomeňte na Zpěv drozda. Opravdu stojí zato. Hezký den přeji!

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Společnost pětadvacátého století je za pomoci drog a duševní manipulace ovládána svými vlastními výtvory – roboty. Ústřední dvojice postav se nadvládě snaží vymanit. Protihráčem je jí nejdokonalejší, zároveň však poslední článek technického vývoje – robot deváté generace. Rozpoutává se souboj myslí, zápas mezi přirozenou a umělou inteligencí...

Pochmurná vize budoucnosti je varováním před možným zneužitím vědy a techniky, přesto nepostrádá humanistické jádro – víru v člověka a jeho rozum a naději, že lidé, stejně jako hlavní hrdinové románu, odolají nesmyslné touze po sebezničení.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 31. srpna 2023

Recenze/review - MARDUK - Memento Mori (2023)


MARDUK - Memento Mori
CD 2023, Century Media Records

for english please scroll down

V každém z nás se ukrývá kus bestie. Temnota, kterou si s sebou neseme jako kříž. Stále jsme v podstatě krutá zvířata, zlá a krvelačná ze své podstaty. Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Války, zkažená církev, rozzuřený dav v ulicích. Už dávno nestačí pokleknout a dostat rozhřešení. Už dávno je zcela zbytečné se modlit k padlým modlám. Ve vzduchu se vznáší shnilá krev a já poslouchám novou desku legendárních MARDUK ze Švédska. V jejich hudbě naleznete negaci všeho dobrého - satanismus, blasfemii, smrt, válku i temnotu.

Kapela vždy hrála syrový  a chladný black metal, který byl takovým nastaveným zrcadlem. Když jste se do něj podívali, viděli jste zrůdu v sobě. Stačilo si pustit nové album "Memento Mori" poprvé a ihned jsem měl popáleniny třetího stupně. Pánové jsou stále ve vynikající formě a je na ně spolehnutí. V dnešním prokletém světě jsou pevným záchytným bodem. Jakoby pokaždé vykopali starý hrob a exhumovali z něj to nejlepší, co mám na black metalu rád. I letos působí MARDUK jako smečka rozzuřených strážců podsvětí. 


U kapely je nový bubeník Simon Schilling, který odvedl vynikající práci a skladby tím získaly na ještě větším důrazu. U každého úderu mám pocit, že mi vystřelí mozek z hlavy. Tím se dostáváme ke zvuku, který je přesně takový, jaký by měl být (Devo Andersson). Řezající, mrazivý, bolestivý. MARDUK na nás útočí způsobem, ve kterém jsou nejsilnější. Chladné, morbidní pasáže se střídají s těmi kulometnými, agresivními. Přestavuji si, že jsem na starém hřbitově, bez světla a v absolutní tmě. Z hrobů lezou nemrtví vojáci a touží po jediném. Pomstít se. Ve skladbách je stále takový ten neklidný odér, vztek a špína, chcete-li. Švédi potvrzují svůj kultovní status a pro mě, pro starého fanouška, je hrozně příjemné se k nahrávce stále vracet. Určitě to znáte. Máte připraveno k poslechu řekněme deset alb a nakonec stejně zvolíte "Memento Mori". Protože má v sobě něco navíc, podvědomě cítíte a slyšíte, že  je kapela opravdová, reálná, uvěřitelná. Svět kolem nás se mění závratnou rychlostí. Bývá hrozně těžké poznat, co je pravda a co je lež. Satan musí být spokojený, chaos mu vždycky dělal dobře. Je dobré poslouchat skupiny, na které je spolehnutí. Od novinky jsem dostal přesně to, co jsem chtěl a očekával. Pořádnou porci syrového masa, podávaného na víku od rakve. Už teď se moc těším, až uslyším nové skladby naživo. Hoří totiž jasným plamenem! V každém z nás se ukrývá kus bestie. Temnota, kterou si s sebou neseme jako kříž. Stále jsme v podstatě krutá zvířata, zlá a krvelačná ze své podstaty. Bestiální, mrazivý black metal s příchutí krve, který je ohlodaný až na kost! Inferno!



Asphyx says:

There is a piece of the beast in all of us. A darkness that we carry with us like a cross. We are still essentially cruel animals, evil and bloodthirsty by nature. All we have to do is look around us. The wars, the corrupt church, the angry mob in the streets. It's no longer enough to kneel and receive absolution. It's long past useless to pray to fallen idols. There is rotten blood in the air and I'm listening to the new album by the legendary MARDUK from Sweden. In their music you will find the negation of all that is good - Satanism, blasphemy, death, war and darkness.

The band always played raw and cold black metal, which was such a set mirror. When you looked into it, you saw the monster within. All I had to do was listen to the new album "Memento Mori" for the first time and I immediately had third degree burns. The gentlemen are still in excellent form and can be relied upon. In today's cursed world they are a solid clue. It's like they dig up an old grave every time and exhume the best of what I love about black metal. Once again, MARDUK seem like a band of angry guardians of the underworld.

The band has a new drummer, Simon Schilling, who has done an excellent job and the songs have gained even more intensity. I feel like my brains are going to explode out of my head with every beat. This brings us to the sound, which is exactly what it should be (Devo Andersson). Cutting, chilling, painful. MARDUK are attacking us in the way in which they are strongest. The cold, morbid passages alternate with the bulleting, aggressive ones. I imagine myself in an old graveyard, without light and in absolute darkness. Undead soldiers crawl out of their graves, yearning for one thing. Revenge. There's still that restless air in the songs, anger and filth, if you like. The Swedes confirm their cult status and for me, an old fan, it's awfully nice to keep coming back to the record. I'm sure you know it. You have, say, ten albums ready to listen to and you still end up choosing "Memento Mori". Because it has something extra, you subconsciously feel and hear that the band is real, true, believable. The world around us is changing at breakneck speed. It can be very difficult to know what's true and what's false. Satan must be happy, chaos has always done him good. It's good to listen to groups you can rely on. I got exactly what I wanted and expected from the news. A good portion of raw meat served on a coffin lid. I'm already looking forward to hearing the new songs live. They are on fire! There's a beast in all of us. A darkness that we carry with us like a cross. We are still essentially cruel animals, evil and bloodthirsty by nature. Beastly, chilling black metal with a taste of blood that is gnawed to the bone! Inferno!


about MARDUK on DEADLY STORM ZINE:


Minirecenze/minireview - MARDUK - Frontschwein (2015)




Track listing:
1. Memento Mori
2. Heart of the Funeral
3. Blood of the Funeral
4. Shovel Beats Sceptre
5. Charlatan
6. Coffin Carol
7. Marching Bones
8. Year of the Maggot
9. Red Tree of Blood
10- As We Are

MARDUK is:
Daniel Rostén (Vocals)
Morgan Hakansson (Guitar)
Devo Andersson (Bass)
Simon Schilling (Drums)


středa 30. srpna 2023

Recenze/review - HEADS FOR THE DEAD - In The Absence Of Faith (2023)


HEADS FOR THE DEAD - In The Absence Of Faith
EP 2023, Pulverised Records

for english please scroll down

Bylo hrozné dopředu vědět, že některý ze stínů se jednou stane tvým vrahem. Vstával si každý den do práce a přemýšlel, kdy nastane čas. Kdy konečně přejdu na druhou stranu? Dnes jsem si byl absolutně jistý. Do sluchátek mi hrálo nové EP démonů temnoty HEADS FOR THE DEAD. Našlapoval jsem tiše, ve špinavé ulici, lekal jsem se každého pohybu. Jenže nic, vůbec nic. Nakonec mi prořízli hrdlo ve chvíli, kdy jsem to nejméně čekal. Za bílého dne. Moje krev vytekla na podlahu a já s údivem sledoval, jak se pode mnou tvoří kaluž.

Je vám doufám jasné, že pro tvorbu téhle smečky se musíte vždy náležitě naladit. Já to třeba dělám tak, že si dám nejdříve nějaký dobrý horor a potom až poslouchám jejich hudbu. Tenhle postup se mi velmi osvědčil. Pokud jste fanoušci tajemna, starodávných rituálů a bolestivé, kruté smrti, tak neváhejte ani chvilku. 


Pětice skladeb ostrých jako čerstvě nabroušený skalpel. Spousta zajímavých momentů, těžká a zachmuřená atmosféra. Skladby v sobě opět mají takový zvláštní doomový odér, plesnivou patinu, kterou lze vypozorovat u starých kapel. Opravdoví fanoušci asi ví, o čem píšu. HEADS FOR THE DEAD sleduji od jejich počátků (recenze a rozhovor jsou odkazovány dole pod článkem) a po každé mě fascinuje, jak mě jejich hudba pohltí. Opravdu si pokaždé připadám jako bych byl obětí v nějakém děsivém hororovém filmu. Nebo predátorem? Záleží vždy na úhlu pohledu. Novinka je velmi krvavě pestrá, morbidně záhadná a tajemná. Hrozně mě bavilo objevovat všechny pasáže, momenty. Riffy jsou tentokrát vznešenější, majestátnější. Zvuk masivní, ostrý a chladný zároveň (Jonnym Pettersson) a u obalu jsem hodně dlouho přemýšlel, co by mohl znamenat (autorem je Dedy Badic Artem). Nakonec na mě působí jako děsivá noční můra, starodávná a hladová bestie. Znáte takové ty chvíle, když jde hlavní hrdina ve filmu do sklepa a vy víte, že za rohem číhá vrah? Jde o moment překvapení, o šok, o leknutí. Tak přesně tyhle chvíle mi "In The Absence Of Faith" připomíná nejvíce. Také mlhu v močálech, déšť na hřbitově, cákance krve na zdi, podle kterých poznáte směr řezu. Ve skladbách je obsaženo velké množství energie, chvění, tlaku, takové té těžko definovatelné síly, kterou máme my, staří fanoušci pohřbů do země, tolik rádi. Je to velmi dobře napsaná hudba, která pálí i chladí zároveň. A hlavně! Opravdu mě baví ji poslouchat. To je pro mě stále nejdůležitější věc. U muziky rozhodně. Je šílené dopředu vědět, že některý ze stínů se jednou stane mým vrahem. Hrůzostrašný, chladný a temný, krvelačný death metalový přízrak! Noční můra opět ukázala svoji pravou tvář!


Asphyx says:

It was terrible to know in advance that one of the shadows would one day be your killer. You woke up every day for work wondering when that time would come. When would I finally cross over to the other side? Today I was absolutely sure. The new EP from demons of darkness HEADS FOR THE DEAD was playing in my headphones. I stepped quietly, in the dirty street, scared of every movement. But nothing, nothing at all. Finally, they cut my throat when I least expected it. In daylight. My blood spilled out onto the floor and I watched in amazement as a pool appeared under me.

I hope you understand that you always have to tune in properly to listen to this band. For example, I do it by having a good horror movie first and then listening to their music. This has worked very well for me. If you're a fan of mystery, ancient rituals and painful, cruel death, don't hesitate a moment.


Five tracks as sharp as a freshly sharpened scalpel. Lots of interesting moments, heavy and gloomy atmosphere. The songs again have that strange doom tinge, a moldy patina that can be noticed in old bands. Real fans probably know what I'm writing about. I've been following HEADS FOR THE DEAD since their early days (review and interview linked at the bottom of the article) and each time I'm fascinated by how their music engulfs me. I really do feel like I'm a victim in a scary horror movie every time. Or a predator? It always depends on your point of view. The new stuff is very bloody colourful, morbidly mysterious and enigmatic. I enjoyed discovering all the passages, the moments. The riffs are more sublime this time, more majestic. The sound is massive, sharp and cold at the same time (Jonny Pettersson) and I spent a lot of time thinking about the cover artwork, wondering what it could mean (by Dedy Badic Artem). In the end it strikes me as a terrifying nightmare, an ancient and hungry beast. You know those moments when the main character in a movie goes to the basement and you know there's a killer lurking around the corner? It's a moment of surprise, of shock, of fright. That's what "In The Absence Of Faith" reminds me of most. Also the fog in the swamps, the rain in the cemetery, the blood spatter on the wall that tells you the direction of the cut. There's a lot of energy, trembling, pressure, that hard-to-define force that we old fans of burial in the ground love so much. It's very well written music that burns and chills at the same time. And most important! I really enjoy listening to it. That's still the most important thing to me. With music, definitely. It's crazy to know ahead of time that one of the shadows will one day become my killer. A terrifying, cold and dark, bloodthirsty death metal specter! The nightmare has shown its true colors again!


about HEADS FOR THE DEAD on DEADLY STORM ZINE:









TRACKLIST
1. Heart Of Darkness
2. Taste Of Terror
3. The God Forsaken
4. Self-Immolation In Fire
5. Possession

LINE-UP
Jonny Pettersson - Guitars, Bass, Keyboards, FX
Ralf Hauber - Vocals
Jon Rudin - Drums
Matt Moliti - Guitar Solos

TWITTER