DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 5. října 2024

Report, photos, video - NECROTTED, CUTTERRED FLESH, ISACAARUM, INGROWING - Divadlo pod Lampou, Plzeň - 4. 10. 2024


Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)


kompletní fotogalerie zde / all photos here:

O víkendu jsem spadl podruhé na chalupě ze střechy. Byl by to asi dobrý status na sociálních sítích, o kterým bych mohl dlouhé hodiny diskutovat s umělou inteligenci i ruskými chatboty, ale neudělal jsem to. Místo toho jsem si namazal záda opodeldokem a modlil se celý týden, abych byl v pátek v pořádku. No, nebyl jsem, ale pevně věřím v sílu piva, jako anestetika. Byl by hřích nevyrazit, když už je v Plzni taky nějaký ten death metal a ne pořád jen dokola retro thrash, přihřátej heavík a nebo pseudo black, na které se všude teď chodí.

Jako společnost postupně ztrácíme základní instinkty a tak je pro mě každý koncert důležitý pro udržení duševní rovnováhy. Jak říká jeden můj kamarád: "Když ti mrdá, jdi do lesa nebo na koncert. Přečti si dobrou knížku!". My to děláme. Metalisti jsou sice velmi konzervativní posluchači, ale mí kamarádi aspoň netrousí kolem sebe nekonečná moudra a statusy. Jsme generace, která až skončí, tak se už budou pít v hospodách jenom laté a pivní speciály z těch nejvzdálenějších garáží. Vím to, cítím to, už dávno nechci držet prst na tepu doby. Mám rád svý jistý a nevymýšlím znovu kolo. Takže sedím v pátek celý den vzpřímeně, abych nenamáhal záda. Nemažu se vonnými krémy, abych nesmrděl jak levná děvka. Místo toho si dám doma jeden rum a obléknu se do trika mých oblíbených japonských Defiled. Cestou v tramvaji píšu Gorovi jasný vzkaz. Bude metal! Bude pivo.

A tak zase po nějaké době sedíme v hospodě U Ševců, proplachujeme volátka a naší diskuzní skupinou je hospoda v klasickém stylu. Mezi nahýbáním z půllitrů si otíráme brady a vášnivě mluvíme o knihách, hudbě, o koncertech, co jsme zažili. Jen okrajově zmíníme, co nás trápí a co přináší život, protože jsme se dlouho neviděli a na rovinu - stejně neznám nic lepšího, než jen tak posedět, pokecat a pak jít na metal. Možná jsme šedivý, ale moc dobře víme, že kdysi nebyla tráva zelenější a holky kozatější. Každá doba má své a mladí to mají dneska hodně těžký. Koneckonců, sami jsme je vychovali a jdeme jim příkladem. 

Když už máme náladu, přesuneme se do klubu. Ukážu u vstupu vstupenku, koupenou 14 dní dopředu. Vždycky to tak dělám. Pomáhá mi to v plánování volného času. Mým hrdinou není Láďa Hruška, ani Tomáš Flus, ale právě kapely, na které jsme zašli. Underground, podsvětí, dnes grindcore, death metal v jeho brutální podobě. Extrém, od kterého hlavně chci, aby mi vyčistil hlavu, abych byl daleko od nákupních center, od děsivého zpravodajství, od válek, od tupých dam s umělými pysky a pánů v upnutých tričkách. Nikdy jsem nešel s davem a jiné už to asi nebude. Jsem moc rád, že podobné koncerty ještě jsou. Zdravíme známé, jdeme ihned na bar, hladinka se musí udržovat. Už začínají? Ptám se a odpovědí je mi první hrábnutí do strun. 

ANIME TORMENT - jsme neviděli. Respektive, přišli jsme přesně v moment, kdy končili. Na stránkách klubu bylo napsáno, že se začíná v půl sedmé. Nebyla to pravda, hrálo se už od šesti. Škoda.


INGROWING - až nám jednou všem narve do hlavy Elon Musk své čipy a budeme se ulicemi potácet ještě víc než dnes, až nastane totální apokalypsa a začne být člověk člověku vlkem, až budeme proklínat svoje rodiče a přestanou se rodit děti, tak bude znít éterem stále grindcore a death metal v podání INGROWING. Kapelu jsem neviděl už hodně dlouho a tak pro mě bylo jejich vystoupení takovým mrtvolně mokvajícím osvěžením. Nekompromisní, surová jízda od začátku do konce. Pánové s námi neměli žádné slitování a mě nezbývá než smeknou pomyslný skalp a poklonit se. Takových let na scéně a stále jsou jejich koncerty kulervoucí. Danke schön, pardálové!





When Elon Musk shoves his chips in all our heads and we all stagger through the streets even more than we do today, when the apocalypse comes and man becomes a wolf to man, when we curse our parents and stop having children, then grindcore and death metal will still be played by INGROWING. I hadn't seen the band in a long time, so their performance was such a deadening refresher for me. An uncompromising, raw ride from start to finish. The gentlemen had no mercy on us and I have no choice but to bow my imaginary scalp and take a bow. So many years on the scene and still their concerts are climactic. Danke schön, gentlemen!

ISACAARUM - mám s kapelou takový zvláštní vztah. Některé skladby mě baví opravdu hodně, jiné nikoliv. Tedy doma, z přehrávače. Naživo to bylo úplně jiné. Kapela se po letech dala znovu dohromady, navíc zpěvák Chymus slavil padesátiny a křtilo se nové album (gratulujeme, barde!). Bylo vidět i slyšet, že si to takhle black grindová legenda přijela užít. Vnímal jsem to celým svým tělem, ze kterého mi postupně odpadalo všechno maso od kostí. Navíc, kapela byla vždy úchylná takovým tím sympatickým způsobem. Nejinak tomu bylo i v Plzni. A tak jsem zase jednou stál, podupával si nohou, kýval se do rytmu a několikrát si i zařval z plných plic. Byl to nářez? Byl. Tedy, vše je v nejlepším pořádku.

 




I have this special relationship with the band. Some songs I really enjoy, others I don't. I mean, at home, from the record player. Live, it was completely different. The band reunited after many years, plus the singer Chymus celebrated his fiftieth birthday and a new album was christened (congratulations, bard!). You could see and hear that the black grind legends came to enjoy themselves like this. I felt it with my whole body, from which all the flesh was gradually falling off my bones. Plus, the band was always creepy in that sympathetic way. It was the same in Pilsen. And so I stood once again, stamping my feet, swaying to the rhythm and a few times even screaming at the top of my lungs. Was it a blast? It was. I mean, everything is fine.

CUTTERRED FLESH - Trepanace lebky byla provedena zkušeně a s elegancí starých patologů. Jeden ostrý riff střídal druhý a jednotlivé motivy se mi zadíraly hluboko do mozku. Poslední dvě desky jedu stále dokola, hlavně v práci, když už mám všeho plné zuby. Brutalita s jasným temným vzkazem a originálním otiskem. Skvělé nové album pokřtěno! Výlety do těch nejtemnějších zákoutí lidské mysli. Navíc, mezi muzikanty funguje vzájemná chemie, jsou sehraní jako dobře seřízený stroj na zabíjení. Samozřejmě promazaný krví a lidským tukem. Dejte mi někdo také skalpel, chtělo se mi zařvat. Celá veřejná pitva probíhala v surovém, drsném a mocném stylu. Jestli máte také svůj sklep plný tajemství, tak byste mi určitě dali za pravdu. Brutální death metal, který nás rozemlel na prach. Rovnou do hamburgerů. Vynikající!

 





The trepanation of the skull was performed with the skill and elegance of old pathologists. One sharp riff followed another and the individual motifs dug deep into my brain. I've been playing the last two records over and over again, especially at work when I'm fed up with everything. Brutality with a clear dark message and original imprint. Great new album christened! Trips into the darkest corners of the human mind. Plus, the chemistry between the musicians works, they're as in tune with each other as a well-tuned killing machine. Lubricated with blood and human fat, of course. Somebody get me a scalpel, I wanted to scream. The entire public autopsy was conducted in a raw, rough and powerful style. If you have a basement full of secrets, you'd agree with me. Brutal death metal that ground us to dust. Straight into hamburgers. Excellent!

NECROTTED - němečtí maniaci přišli, naladili své nástroje, postavili se do výchozích pozic a potom nás pověsili na zeď. Opravdu, jakoby mě někdo škrtil ve větru a odřezával mi pruhy kůže ze zad. Death metal, deathcore, vše ve velkém tlaku, s pořádnou porcí energie, se vztekem. Bylo to jako potkat smečku rozzuřených pitbulů, kteří už hodně dlouho nejedli. Vibrovaly mi všechny kosti v těle a mozek měl co dělat, aby nevyskočil z lebky ven. Ve vnitřnostech se usadila tíseň a užíval jsem si jednotlivé motivy. Vše bylo brutální, totálně zničující. Jako lavina, do které spadnete a rozdrtí vás na tisíc kousků. Německá mašina byla ve velmi dobré formě. Když skončila se svým zabíjením, měl jsem co dělat, abych zůstal na nohou. Absolutní masakr!

 





The German maniacs came in, tuned their instruments, got into position and then hung us on the wall. Really, it was like someone was strangling me in the wind and cutting strips of skin off my back. Death metal, deathcore, all high pressure, with a good dose of energy, with rage. It was like meeting a pack of angry pit bulls who hadn't eaten in a long time. All the bones in my body were vibrating and my brain was doing its best not to pop out of my skull. A heaviness settled in my gut and I enjoyed each motif. Everything was brutal, totally devastating. Like an avalanche you fall into and it crushes you into a thousand pieces. The German machine was in very good shape. By the time it was done killing, I had a lot to do to stay on my feet. Absolute carnage!

Mám dost a moje mysl je čistá a průzračně klidná jako vánek na ranním hřbitově. Jako lotosový květ, ve kterém sedí starý budhistický mnich. Dopiju, dojdu si na záchod a pak sleduji z nočního autobusu míhající se lampy, opilce, skupinky mladých hledajících jeden druhého, svůj protikus. Všechno kolem se mění a je těžké sledovat, být alespoň trošku v centru dění. Metal, na který chodíme, je dávno hlavně pro starý, ale nevadí mi to. Já si večer a všechny kapely neskutečně užil. Byla to zkrátka jízda od začátku do konce. Nezbývá, než poděkovat pořadatelům a všem, kteří mi tenhle zážitek zprostředkovali. Zvuk náležitě řezal, návštěvnost byla slušná a organizace v pořádku. Taky jsem potkal spoustu známých a udělal si nové. Tohle na sociálních sítích nezažijete, není-liž pravda. 

Nic už mě nebolí, ke spánku uléhám očištěný. Ráno je to samozřejmě jiné. Bolehlav nebo záda? Přemýšlím, co mě trhá víc. Usedám k počítači, píšu tenhle článek a venku se hádají nějací mladí manželé o to, do jakého supermarketu pojedou. Dojde i na sprostá slova, na kurvy a debily. A tak mě napadá: "Když ti mrdá, jdi do lesa nebo na koncert. Přečti si dobrou knížku!"  Děkuji vám za pozornost. Buďte silní a mějte slunce v duši a repráky pořádně nahlas!


Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)



---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - BLOOD INCANTATION - Absolute Elsewhere (2024)


BLOOD INCANTATION - Absolute Elsewhere
CD 2024, Century Media Records

for english please scroll down

Podle současného stavu vědy absolutní tma neexistuje. Jenže my, staří fanoušci extrémního metalu a klasických sci-fi knih moc dobře víme, že to není pravda. Temnota, velmi často obsažená v našem podvědomí, k nám proudí z dalekého vesmíru. Je opravdu těžké to nějakým způsobem umělecky uchopit. Jsou ale kapely, které to umí. Novinka amerických death metalistů BLOOD INCANTATION je toho jasným důkazem.

Stačí několik prvních poslechů a ihned je jasné, že tu máme opět co do činění s velmi pestrým a zajímavým materiálem. Základem je stále tradiční death metal, jeho brutalita a špinavost. Přidávány jsou potom velmi elegantně a zkušeně další progresivní prvky. Atmosféra je velmi podmanivá, těkavá, zpočátku možná trošku neuchopitelná. Po nějakém čase se ale vše usadí a vy budete létat mezi hvězdami a dívat se shora na lidské snažení. 


Na novince zazní jak odkazy na kapely typu TIMEGHOUL, DEMILICH, GORGUTS, DEATH, MORBID ANGEL, NUCLEUS, MITHRAS, tak i na prog rock sedmdesátých let (PINK FLOYD, GENESIS). Na novince se mi líbí, že tu máme co do činění nejen s technicky velmi zdatnými muzikanty, ale i se skvěle napsanými skladbami. Jako bych opravdu letěl mezi vzdálenými planetami, navštěvoval jiné kultury. Je ze mě intergalaktický poutník, který sleduje z dálky zánik naší planety. Hledáme spolu s kapelou signál z temnoty, tančíme ve stavu beztíže. BLOOD INCANTATION se snaží posouvat hranice, ale dělají to srozumitelně a nové album "Absolute Elsewhere" se opravdu dobře poslouchá. Naleznete na něm spoustu zajímavých momentů, pasáží, které si budete pamatovat a rádi se k nim vracet. Samozřejmostí je dobře čitelný, majestátní zvuk (Hansa Tonstudio v Berlíně). Zaujme i obal s motivem pyramid, který krásně doplňuje předkládanou hudbu (Steve R Dodd). Novou desku nelze jinak, než doporučit všem, kteří rádi objevují, nechávají se unášet na vlnách, mají velkou představivost a fantazii. Nahrávka se mi dostala do podvědomí, zadřela se mi pod kůži. Neznám nic lepšího, než si jen tak číst dobré sci-fi a poslouchat. Nabíjí mě to energií, silou. Čerpám ji z věčnosti, z nekonečna, z dalekých světů. Podle současného stavu vědy absolutní tma neexistuje.  Temnota, velmi často obsažená v našem podvědomí, k nám proudí z dalekého vesmíru. A teď už mě prosím nechte, musím odletět. Majestátní, mocné ozvěny, progresivní death metal s chladnou a temnou aurou! Mýtické signály ze vzdálených planet!


Asphyx says:

According to the current state of science, absolute darkness does not exist. But we old fans of extreme metal and classic sci-fi books know very well that this is not true. The darkness, very often contained in our subconscious, comes to us from a distant universe. It's really hard to grasp it in any artistic way. But there are bands that can do it. The new album by American death metallers BLOOD INCANTATION is a clear proof of that.

Just a few first listens and it is immediately clear that we are once again dealing with very varied and interesting material. The basis is still traditional death metal, its brutality and dirtiness. Then other progressive elements are added very elegantly and skilfully. The atmosphere is very captivating, volatile, maybe a bit ungraspable at first. But after a while everything settles down and you'll be flying among the stars and looking down on the human endeavour. 


The new album features references to bands such as TIMEGHOUL, DEMILICH, GORGUTS, DEATH, MORBID ANGEL, NUCLEUS, MITHRAS, as well as prog rock of the seventies (PINK FLOYD, GENESIS). What I like about the new album is that we are dealing not only with technically very proficient musicians, but also with well-written songs. It's like really flying between distant planets, visiting other cultures. I'm an intergalactic traveler watching the demise of our planet from afar. My band and I are looking for a signal from the darkness, dancing in weightlessness. BLOOD INCANTATION tries to push the boundaries, but they do it in an understandable way and the new album "Absolute Elsewhere" is really good to listen to. You'll find a lot of interesting moments on it, passages that you'll remember and like to come back to. Of course there is a clear, majestic sound (Hansa Tonstudio in Berlin). The pyramid-themed cover artwork also impresses, and beautifully complements the music presented (Steve R Dodd). The new album cannot but be recommended to all those who like to explore, let themselves be carried away on the waves, have a great imagination and imagination. The record got into my subconscious, it got under my skin. I know nothing better than just reading good science fiction and listening. It energizes me, energizes me. I draw it from eternity, from infinity, from worlds far away. According to the current state of science, absolute darkness does not exist. Darkness, very often contained in our subconscious, flows to us from a distant universe. And now, please leave me alone, I must go. Majestic, powerful echoes, progressive death metal with a cold and dark aura! Mythical signals from distant planets!



about BLOOD INCANTATION on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
01. The Stargate [Tablet I] 
02. The Stargate [Tablet II] 
03. The Stargate [Tablet III] 
04. The Message [Tablet I] 
05. The Message [Tablet II] 
06. The Message [Tablet III]

Line-Up:
Paul Riedl
Isaac Faulk
Morris Kolontyrsky
Jeff Barrett

Recenze/review - CORPSEFUCKING ART - Tomatized (2024)


CORPSEFUCKING ART - Tomatized
CD 2024, Comatose Music

for english pleaese scroll down

Sedím u stolu a mám se dobře. Těším se. Je krásný večer a mojí dívce to moc sluší. Usmíváme se, protože noc teprve začíná. Potom nám přinese číšník polévku. Otevře pokličku a uvnitř plavou vydloubané oči, larvy, hmyz, kusy hloupých dezinformací, lidská tupost, slepá víra, hnis a špína. Dnešní menu se opravdu povedlo, řeknu své milé a ochutnám. Naberu na lžíci tomatovou šťávu, která chutná jako zákeřná krev. Vše je v pořádku, řeknu číšníkovi a čekáme, až začne hrát první kapela.

Na parket vylezou italští brutalisté CORPSEFUCKING ART a stačí, aby poprvé hrábli do strun a dáme se do tance. Odpadává nám maso od kostí, pálí vnitřnosti a tančíme do rychlého tempa. Skladby se nám postupně dostanou do hlavy a zůstanou tam do doby, než pro nás přijdou zřízenci a zase nás zavřou do naší cely. Dlouho do noci nevíme, jestli je normální svět za zdí a nebo uvnitř. 


Ráno pak vstaneme, podstoupíme lobotomii, přečteme si zprávy o válkách, o násilí, o krásných růžových králíčcích, sníme povinnou porci reklam a po dlouhé terapii zjistíme, že nám hudba hrozně chybí. A tak roztrhneme řetězy a utečeme ven. Do starého klubu za městem, na periferii, kdy si necháme narvat do hlavy další porci brutálních melodií ve stylu MORTICIAN, CANNIBAL CORPSE, AUTOPSY, DERANGED, DYING FETUS, AVULSED. Těmi se nechali Italové volně inspirovat. Kývám se do rytmu,  jako starý patolog a užívám si jednotlivé melodie. Ruce mám od krve a přísahám ve tmě, že se zvuk opravdu povedl (Alessia Cattanea - mixing(Hideous Divinity, Satanika atd.), Stefan Morabita - mastering (Fleshgod Apocalypse, Hour Of Penance, Vomit The Soul atd.)). Je náležitě masivní, surový a temný. Krásně doplňuje a zvýrazňuje jednotlivé morbidní nápady. Jedná se opravdu o velmi intenzivní, zničující materiál, u kterého když zůstanete delší dobu, tak se budete cítit jako v psychiatrické léčebně. Přivázáni k posteli, mučeni večerními zprávami, sociálními sítěmi, různými reality show. Nakonec vám pustí vtíravou hudbu z reklam a vy si raději vystřelíte mozek z hlavy. A nebo si pustíte "Tomatized" pořádně nahlas. Skladby se valí kupředu, jako stoka pod vaším městem. Těším se. Je krásný večer a mojí dívce to moc sluší. Usmíváme se, protože noc teprve začíná. Potom nám přinese číšník polévku. Otevře pokličku a uvnitř plavou vydloubané oči, larvy, hmyz, kusy hloupých dezinformací, lidská tupost, slepá víra, hnis a špína. Brutální death metalový masakr v psychiatrické léčebně! Budete totálně zničeni!


Asphyx says:

I'm sitting at my desk and I'm having a good time. I'm looking forward to it. It's a beautiful evening and my girl looks very pretty. We're smiling because the night is just beginning. Then the waiter brings us soup. He opens the lid and inside float bulging eyes, maggots, insects, pieces of stupid misinformation, human dullness, blind faith, pus and filth. Tonight's menu was really good, I'll tell my sweetheart and I'll taste it. I spoon in tomato juice that tastes like insidious blood. All is well, I tell the waiter, and we wait for the first band to play.

Italian brutalists CORPSEFUCKING ART take to the dance floor and all they have to do is rake the strings for the first time and we're off to dance. Our flesh falls off our bones, our guts burn and we dance to a fast pace. The songs gradually get into our heads and stay there until the orderlies come for us and lock us back in our cell. Long into the night, we don't know if the normal world is outside the walls or inside.


Then we get up in the morning, undergo a lobotomy, read the news about wars, about violence, about beautiful pink bunnies, eat the obligatory portion of commercials, and after a long therapy we find that we miss music terribly. So we break the chains and run out. To an old club on the outskirts of the city, where we get another portion of brutal tunes in the style of MORTICIAN, CANNIBAL CORPSE, AUTOPSY, DERANGED, DYING FETUS, AVULSED. The Italians were inspired by these. I sway to the rhythm, like an old pathologist, and enjoy the individual melodies. My hands are covered in blood and I swear in the dark that the sound is really good (Alessia Cattanea - mixing(Hideous Divinity, Satanika etc.), Stefan Morabita - mastering (Fleshgod Apocalypse, Hour Of Penance, Vomit The Soul etc.)). It is properly massive, raw and dark. It beautifully complements and enhances the individual morbid ideas. This is really very intense, devastating stuff that if you stay with it for a long time you will feel like you are in a mental institution. Bedridden, tortured by the evening news, social media, various reality shows. Eventually, they'll put on some intrusive music from commercials and you'd rather blow your brains out. Or you play "Tomatized" really loud. The songs roll forward like a sewer under your town. I'm looking forward to it. It's a beautiful evening, and my girl looks very pretty. We're smiling because the night is just beginning. Then the waiter brings us soup. He opens the lid and inside float bulging eyes, maggots, insects, pieces of stupid misinformation, human dullness, blind faith, pus and filth. A brutal death metal massacre in a mental institution! You will be totally destroyed!



about CORPSEFUCKING ART on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
1. Hell Of The Living Dead
2. Blood Kitchen Garden
3. Blood Kitchen Garden
4. Alien Vs Tomator
5. A Nightmare On Tomator Street
6. The Book Of The Dead
7. Dead Sushi
8. Phantasm
9. Escape From Alpha City

Line-up:
Frank Moretti - Vocals
Andrea Corpse - Guitar
Mario Di Giambattista - Guitar
Marco De Ritis - Bass
John De Bello - Drums

pátek 4. října 2024

Recenze/review - MAUL - In The Jaws of Bereavement (2024)


MAUL - In The Jaws of Bereavement
CD 2024, 20 Buck Spin

for english please scroll down

Chodíš stejnou cestou každý den. Brzy ráno do práce. Město ještě spí a opilci se potácejí ode zdi ke zdi. Smog se míchá s mlhou a v místech, na kterých nesvítí lampy, máš strach. Včera tu našli zohavené tělo. S vyděšeným výrazem ve tváři. S rozpáraným břichem a vytaženými vnitřnostmi. S polámanými kostmi. Někde za rohem číhá přízrak. S lesknoucím se nožem v ruce. Lekáš se každého stínu, ale moc dobře víš, že jsi další na řadě.

Ví to i američtí death metalisté MAUL, kteří letos přicházejí s další porcí syrové a shnilé temnoty. Jakoby měla kapela patent na to, znázornit hudbou děs a špínu. Nové album "In The Jaws of Bereavement" je dalším svědectvím o nekonečném zlu, které se ukrývá v našich myšlenkách. Doporučuji poslouchat v absolutní tmě a chladu. 


Na téhle smečce se mi líbí, že není jenom pokračovatelem kapel jako IMMOLATION, INCANTATION, AUTOPSY, CARCASS, BOLT THROWER, TOMB MOLD, OUTER HEAVEN. Naopak, pánové jdou svojí vlastní cestou. Ctí sice klasické, tradiční základy a postupy, ale přidávají i kusy hardcore a hlavně vlastních nápadů a invence. Jedná se samozřejmě o hudbu z toho nejhlubšího podzemí. Ale velmi dobře zahranou, se spoustou zajímavých momentů a atmosférou, která vás zcela pohltí. Sleduji cestu této skupiny již od jejich počátků a užívám si každou nahrávku z jejich stáje. Pokaždé mají dobrý, masivní a surový zvuk (tentokrát je pod ním podepsán Adam Tucker - mixing, mastering). Letos obdivuji i obal od britského umělce, který si říká Wyrmwalk. Zkrátka a dobře, na své si přijdou všichni fanoušci starých pořádků, ale i ti, kteří mají velkou fantazii. Každým dalším poslechem navíc nové album "In The Jaws of Bereavement" roste, stále v něm objevuji nové, do černé zabarvené momenty. Je to jízda od začátku do konce a to rovnou do pekla. Mám neodbytný pocit, že jsem se nakazil nějakou zlou chorobou. Hniju při poslechu postupně uvnitř, rozpadám se na kusy, abych byl nakonec spálen na popel energií a silou, která je z desky cítit. Tohle je hudba do podzemních klubů, do opuštěných katakomb, na pohřebiště i do márnic. Pokaždé, když novinku poslouchám, tak se vydávám do ulic. Město ještě spí a opilci se potácejí ode zdi ke zdi. Smog se míchá s mlhou a v místech, na kterých nesvítí lampy, mám strach. Někde za rohem číhá přízrak. Lekám se každého stínu, ale moc dobře vím, že jsem další na řadě. Temný, děsivý, syrový death metalový rozklad! Hnilobou nasáklá mrtvola s chladným pohledem! 


Asphyx says:

You walk the same path every day. Early morning to work. The city's still asleep and drunks are staggering from wall to wall. The smog mixes with the fog, and you're scared in places where the lamps aren't lit. A mutilated body was found here yesterday. With a terrified look on his face. with his stomach ripped open and his guts pulled out. With broken bones. There's a ghost lurking around the corner. With a gleaming knife in his hand. You're scared of every shadow, but you know you're next.

American death metallers MAUL know it too, and this year they come with another helping of raw and rotten darkness. It's as if the band has a patent for depicting horror and filth through music. The new album "In The Jaws of Bereavement" is another testimony to the endless evil that hides in our thoughts. I recommend listening in absolute darkness and cold. 


What I like about this pack is that it's not just a continuation of bands like IMMOLATION, INCANTATION, AUTOPSY, CARCASS, BOLT THROWER, TOMB MOLD, OUTER HEAVEN. On the contrary, the gentlemen are going their own way. While they honor the classic, traditional basics and practices, they also add some hardcore and, most importantly, their own ideas and inventiveness. This is of course music from the deepest underground. But very well played, with lots of interesting moments and an atmosphere that will completely engulf you. I have followed the journey of this band since their early days and enjoy every recording from their stable. Each time they have a good, massive and raw sound (this time Adam Tucker is signed to it - mixing, mastering). This year I also admire the cover artwork by a British artist who calls himself Wyrmwalk. In short, all fans of the old order, but also those who have a big imagination, will come into their own. Moreover, with every new listen, the new album "In The Jaws of Bereavement" grows, I keep discovering new black-tinged moments in it. It's a ride from start to finish and straight to hell. I have an insistent feeling that I've contracted some kind of evil disease. I rot gradually inside as I listen, falling to pieces, only to be finally burnt to ashes by the energy and power that can be felt from the record. This is music for underground clubs, abandoned catacombs, burial grounds and morgues. Every time I listen to a new release, I take to the streets. The city is still asleep and drunks stagger from wall to wall. The smog mixes with the fog, and in places where the lamps aren't lit, I'm scared. A ghost lurks around the corner. I'm scared of every shadow, but I know I'm next. Dark, horrifying, raw death metal decay! A rotting corpse with a cold stare!



about MAUL on DEADLY STORM ZINE:



TRACKLIST
01. In the Jaws of Bereavement
02. Blood Quantum
03. Weaving Cerebral Horrors
04. Spontaneous Stigmata
05. An Alluring Deceit
06. Midwest Death
07. Unbridled Delusions
08. Stuck Stomped and Smeared
09. With Each Voracious Lick
10. Drawn to Drowning

LINE-UP
Garrett Alvarado - Lyrics / Vocals
Robby Anderson - Drums
Anthony Lamb - Guitars
Alex Nikolas - Guitars
Mike Griggs - Bass / Vocals
Josh Sanborn - Guitars

KNIŽNÍ TIPY - Smrtihlav - Franck Thilliez (2021)


Smrtihlav - Franck Thilliez
2021, XYZ (ČR)

Občas objevíte knihu, která vás zcela zasáhne. Pendloval jsem zrovna mezi nemocnicí a domovem a neměl moc času. Tedy, znáte to, sedíte v čekárně na oddělení a nezbývá vám nic jiného, než být nekonečně trpělivý. Byl jsem pouhým řidičem a prozatím vše dopadlo dobře, ale stejně to na mě zanechalo stopy. Takový ten plíživý stres, který se vám usadí vzadu v hlavě a vrací se vám, když to nejméně čekáte. U mě to odnesla záda, do kterých se mi veškerá tíže přenesla. Čítával jsem Smrtihlava v autě, na koženkových sedačkách na chodbě a snažil se nevnímat vše kolem mě. Komisař Shark ztratí manželku a dceru. Jeho bolest se promítne do celého vyšetřování. Najednou, v těchto momentech, jsem přesně chápal, o čem autor píše. Musí to být něco šíleného. Mě osobně stačilo, že jsem byl tak blízko. Nechce se mi o tom ani psát, ani mluvit. 

Vraždí se tu hmyzem, hlavní hrdina vás provede špinavou stokou Paříže. Je to nechutné, mokvající, hnilobné. Zlo, ano to starodávné zlo, vypluje na povrch v těch nejděsivějších podobách. Předchozího Krvavého anděla jsem nikde nemohl zakoupit a tak zase jednou začínám celou sérii od prostředka. Vlastně to ani nijak moc nevadí. Příběh navazuje jenom v momentech, kdy Shark vzpomíná na svoji rodinu. Zjevuje se mu malá holčička a vy nevíte, jestli je jenom jeho bolestivou vzpomínkou, představou a nebo je to ještě horší realita. Budete provedeni základy entomologie a budou do vás nakladeny larvy. Vraždy tímto způsobem jsou vcelku originální, ale o to zde zase tolik nejde. Vše je napsáno velmi temně, zajímavě, děj mě doslova vcucl do sebe. Mrzelo mě jenom jediné. Díky práci a rodině jsem si četbu tentokrát hrozně dávkoval. Mezi jednotlivými kapitolami někdy uběhl i týden. Nevadilo to. Když už se mi povedlo se ke stránkám vrátit, tak jsem přirozeně navázal a pokračoval. Pamatoval jsem si a pamatuji si úplně vše. Budiž to také potvrzením toho, že kniha je opravdu dobrá. 

Četl jsem od autora již Černou smrt a Smrtihlav mi přijde ještě brutálnější, hnusnější. Jakoby se hlavní hrdina potácel v noční můře, která se přetavila ve skutečnost. Vše je zahalené do černých stínů. Když jde Shark do podzemí na zakázaný trh se zvířaty, chtělo se mi zvracet. To je tak sugestivně napsáno, že jsem všechno viděl před sebou přímo hmatatelně. Franck Thilliez odhaluje to nejtemnější, co v sobě jako lidé máme. Jeho padouši jsou zvrácení, není jim svaté vůbec nic. Budete fascinováni násilím a přesto budete chtít číst dál a dál, až do konce. Opět jsem se díval do tmy, když mě začaly bolet oči a slyšel jsem z vedlejší místnosti šustění nemocničních přístrojů. Občas se ozval alarm a všichni začali pobíhat tam a zpět. A já seděl, uprostřed toho všeho a pokoušel se číst. Když se moje manželka potom objevila ve dveřích a usmála se na mě, všechno ze mě spadlo. Unavený, ale spokojený, jsem ujížděl nočním městem a přemýšlel, kde bydlí démoni. 

Zajímavá je i vrahova posedlost náboženstvím, v tomto případě křesťanstvím. Opět se ukazuje,  jak je důležité,  jakým způsobem svaté písmo vnímáte. Zda doslova nebo jako připodobnění. Jako obrazy a upozornění nebo jako pomstu. Druhý den jsem vstal brzy, postaral se o všechny a zbyla mi chvilka, abych knihu dočetl. Musel jsem ven, aspoň na malou procházku, nadýchat se čerstvého vzduchu. Povedlo se a tak jsem se usmíval do kroku, užíval si mrazivý kyslík a díval se na již pomalu žloutnoucí listí. Představoval jsem si pavouky v jejich norách, komáry v rybníku, i smrtihlavy, kteří by mohli sídlit ve staré jeskyni. Nebo ne? Poděkoval jsem všem svatým, přírodě, pánubohu, že jsem nezůstal na světě sám a uklidněný a znovu silný, jsem se vrátil zpět domů. Jsem připravený nadále bojovat, zašeptal jsem do ticha a vrátil knížku znovu do knihovny. 

Vždycky, když čtu podobné knížky, tak přemýšlím, jestli opravdu takové zlo existuje, zda je  možné, aby byl někdo tak šílený. Potom se náhodou ocitnu někde, kde vysílají zprávy a uvědomím si, že to možné je. Někdy realita všechny ty thrillery, horory i detektivky ještě překonává svojí brutalitou. Bohužel. Smrtihlav je opravdu velmi temná knížka a rozhodně nedoporučuji slabším povahám. Možná to bylo momentální konstelací hvězd v mém životě, nevím, ale rozhodně si knihu budu hodně dlouho pamatovat. Je totiž skvěle napsaná. Děkuji vám za pozornost a přeji slunce v duši! 


KNIŽNÍ TIPY - Černá smrt - Franck Thilliez (2022):

----------------------------------------------------------------------------------------------------------
V nejtemnější hodině se probouzí nové zlo. Další případ komisaře Sharka. Vražda v kostele. Do posledního chloupku oholená nahá žena. Sedm živých motýlů třepotajících křídly na její lebce. A strach ze smrtící epidemie. Vyplní se mýtus o apokalypse? Z osobního života Francka Sharka zbyly jen doutnající trosky – a představa návratu do práce je pro něj zcela nereálná. Brutální zločin ho však ukotví zpátky ve skutečnosti. Zničený kriminalista se vydává na nebezpečnou cestu vedoucí až na dno lidské duše: vrahovy… i své vlastní.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 3. října 2024

Recenze/review - TEMPLE OF DREAD - God Of The Godless (2024)


TEMPLE OF DREAD - God Of The Godless
CD 2024,Testimony Records

for english please scroll down

Běžím dlouhou chodbou. Ze stěn na mě dorážejí ostré pařáty. Odtrhávají mi maso od kostí, drásají moje tělo i duši. Už nikdy neuvidím světlo, napadá mě, když padám k zemi a hniju zaživa. Nebo jsem už mrtvý? Netuším. Znovu se zvedám a přede mnou se odkrývají nekonečné, smradlavé močály záhrobí. Řeka se převaluje jako nějaký zvrácený organismus. Zaplatím Cháronovi. Dám mu do jeho kostnatých rukou novou desku TEMPLE OF DREAD. Usměje se na mě jedovatě a přikývne souhlasně hlavou. Pomalu vstoupím do světa za oponou.

Německým tmářům se u nás na stránkách věnujeme od jejich počátků. Zase tolik kapel, které přesně pochopily ducha starých dobrých časů v death metalu, není. Vždycky se mi líbila opravdovost, nadšení a upřímnost, se kterou kapela nahrává svoje alba. Novinka "God Of The Godless" to jenom potvrzuje. 


Je to právě prašivina, starodávná surovost, chlad a temnota, které mě vždy drží u přehrávače velkou silou. Pánové mají talent a schopnosti mě rozsekat na malé kousky. Jako bych byl zase zavřený v dávno opuštěných katakombách a v hlavě se mi usadila děsivá předtucha. Dnešní rituál bude hodně krvavý, to vím jistě. Do ticha zazní první ostrý riff, přidají se dunivé bicí a nakonec chorobný vokál. Jsem přikován na zeď, proklet a navěky uvržen do temnoty. Umírám ve špíně, strachu a beznaději, abych znovu povstal a poslouchal tohle album stále dokola. Obsahuje v sobě totiž vše, co od podobné hudby žádám. Sílu a energii, tlak a pochmurně chladnou atmosféru. Kosti mi praskají tlakem, prosévám mezi prsty prach (a to vše ve stylu třeba takových OBITUARY, DECEASED, MALEVOLENT CREATION, PESTILENCE, CELTIC FROST, SODOM, SLAYER a samozřejmě MORGOTH (koneckonců, svůj příspěvek přidal i samotný zpěvák Marc Grewe)). Líbí se mi, jak uvěřitelnou a mrtvolnou atmosféru dovedou Němci vyjádřit. Rád a často se pohybuji mezi stíny, s chutí rozmlouvám s démony. Posloucháme u toho letošní nahrávku a jsme spokojení. Já, i všichni prokletí. Zaujal mě obal (Paolo Girardi) a užívám si i zvuk (bubeník Jörg Uken - Soundlodge Tonstudio). Najedete zde všechno, co po pravém, ryzím death metalu žádáte - brutalitu, staré mýty, exhumované v podobě skvělých textů (psycholog Frank "Doc" Albersem), ale i chlad a určitá melancholie, které se prolínají celou deskou jako jedovatý had. TEMPLE OF DREAD nahráli album, které je dokonalou esencí opravdového smrtícího kovu. Okořenili jej doomovými i black metalovými prvky, pohřbili mě zaživa, přikovali na zeď. Běžím dlouhou chodbou. Ze stěn na mě dorážejí ostré pařáty. Odtrhávají mi maso od kostí, drásají moje tělo i duši. Už nikdy neuvidím světlo, napadá mě, když padám k zemi a hniju zaživa. Nebo jsem už mrtvý? Ano jsem. Syrový, chladný death metal, který vás převede na druhou stranu, do nekonečné temnoty, do říše mrtvých! Vaše duše bude prokleta!


Asphyx says:

I'm running down a long corridor. Sharp claws coming at me from the walls. Tearing flesh from my bones, tearing at my flesh and soul. I'll never see the light again, I think as I fall to the ground and rot alive. Or am I already dead? I don't know. I rise again and the endless, stinking swamps of the beyond are revealed before me. The river rolls over like some sick organism. I pay Charon. I give him a new TEMPLE OF DREAD record in his bony hands. He gives me a venomous smile and nods his head in agreement. I slowly enter the world behind the curtain.

We've been covering German darkies here on the site since the beginning. There aren't that many bands that have accurately grasped the spirit of the good old days in death metal. I have always liked the sincerity, enthusiasm and honesty with which the band records their albums. The new album "God Of The Godless" only confirms it.


It's the grime, the ancient rawness, the coldness and darkness that always keeps me glued to the player with great force. The gentlemen have the talent and ability to cut me into small pieces. It's like I'm locked in the long abandoned catacombs again and a terrifying premonition has settled in my head. Tonight's ritual will be very bloody, I know that for a fact. Into the silence comes the first sharp riff, the thundering drums and finally the sickly vocals. I am chained to the wall, cursed and cast into darkness forever. I'm dying in filth, fear and despair to rise again and listen to this album over and over again. It contains everything I want from music like this. Power and energy, pressure and a bleakly cold atmosphere. My bones are cracking with pressure, I'm sifting dust between my fingers (and all this in the style of such bands as OBITUARY, DECEASED, MALEVOLENT CREATION, PESTILENCE, CELTIC FROST, SODOM, SLAYER and of course MORGOTH (after all, the vocalist Marc Grewe himself contributed)). I like how believable and deadpan atmosphere the Germans can express. I like and often move among the shadows, I enjoy talking to demons. We are listening to this year's recording and we are satisfied. Me, and all the damned. I'm intrigued by the cover art (Paolo Girardi) and enjoy the sound (drummer Jörg Uken - Soundlodge Tonstudio). You'll find everything you ask for in true, pure death metal - brutality, old myths exhumed in the form of great lyrics (psychologist Frank "Doc" Albers), but also coldness and a certain melancholy that runs through the whole record like a poisonous snake. TEMPLE OF DREAD have recorded an album that is the perfect essence of true death metal. They spiced it up with doom and black metal elements, buried me alive, nailed me to the wall. I'm running down a long corridor. Sharp claws coming at me from the walls. Tearing flesh from my bones, tearing at my body and soul. I'll never see the light again, I think as I fall to the ground and rot alive. Or am I already dead? Yes, I am. Raw, cold death metal that takes you to the other side, to the endless darkness, to the realm of the dead! Your soul will be damned!




TRACKLIST
1. Carnage Ritual
2. Spawn Of Filth
3. Black Scream
4. Sacrificial Dawn
5. God Of The Godless
6. Prophetic Misanthropy
7. Monstrosity Divine
8. Terminal Putrefaction
9. Demise Of Olympus

LINE-UP
Jens Finger - Vocals
Markus Bünnemeyer - Guitars, Bass
Jörg Uken - Drums, Keys

Recenze/review - ABRAMELIN - Sins Of The Father (2024)


ABRAMELIN - Sins Of The Father
CD 2024, Hammerheart Records

for english please scroll down

Změnila ses. Vždycky v tobě byla temnota, ale poslední dobou se ti otiskla i do tváře. Už vůbec nechceš chodit ven, budíš se ze snů a mluvíš podivným jazykem. Odpadává ti maso od kostí a krmíš se jenom syrovým masem. Všechen hnis, který se ukrýval celý tvůj hnusný život uvnitř, vylezl za povrch. Jsi zrůda, jsi absolutní zlo. Přesto tě nedokážu zabít. Spoutal jsem tě řetězy a pouštím ti jenom vybranou muziku.

Nové album australských tmářů ABRAMELIN máš moc ráda. Nedivím se tomu. Přišla si, stejně jako oni, z těch nejděsivějších hororů. Brutalita se zde potkává s krutostí a při každém společném setkání mě mrazí v zádech. Tohle album je nasáklé zkaženou krví a špínou. 


Jako bych se procházel groteskní, morbidní galerií smrti. Těla jsou aranžována, stejně jako hudba, v různých nechutných a děsivých pozicích. Pokud jste fanoušci starých hororů a snesete i pohled na snuff filmy, potom se zde hraje i pro vás. ABRAMELIN jsou starou kapelou, která hraje upřímně, reálně a opravdově. Jejich tvorbu lze přirovnat k tomu, co vydávají třeba takoví CANNIBAL CORPSE, SINISTER, DEICIDE, MALEVOLENT CREATION, CARCASS, BRUTALITY.  To ale není zase tolik důležité. Hlavní je, že kapela má svůj vlastní výraz i ksicht. Většinu skladeb na „Sins Of The Father“ napsal Matt Wilcock (Ackercocke, Werewolves), ale podíleli se samozřejmě i všichni ostatní. Nové album je opatřeno masivním, surovým zvukem (Joe Haley - mixing, mastering), který vás doslova přikove na zeď. Novinka je jako lavina z kamení, prašivých kostí a nekonečné bolesti. Obal je náležitě hnusný a nechutný a krásně doplňuje celkový dojem z nahrávky. Sešli se tu zkušení muzikanti, kteří moc dobře vědí, co chtějí hrát. Smrtící kov, bez slitování, bez kompromisů. Propracovaný, s temnými a chladnými melodiemi a velkým množstvím nápadů. Další velkou výhodou nové desky je schopnost zaujmout, zaseknout do vás dráp a vymáchat vám obličej v kaluži plné krve. Bojíte se rádi? Máte sklep plný tajemství? Potom neváhejte ani chvilku. Budete rozsekáni na malé kousky, rozemleti na prach a navěky prokleti. Všechen hnis, který se ukrýval celý tvůj hnusný život uvnitř, vylezl za povrch. Jsi zrůda, jsi absolutní zlo. Přesto tě nedokážu zabít. Morbidní, surový, zničující, gore death metal, který vás zničí brutální silou! Masakr na pitevně! 


Asphyx says:

You've changed. There's always been a darkness in you, but lately it's been imprinted on your face. You don't want to go out anymore, you wake up from dreams and speak a strange language. Your flesh is falling off your bones and you feed only on raw meat. All the pus that's been hiding inside your whole ugly life has come out. You're a monster, you're absolutely evil. Yet I can't kill you. I've chained you up and I'm only playing you choice music.

You like the new album by Australian darkies ABRAMELIN very much. I'm not surprised. You came, like them, from the scariest of horror movies. Brutality meets cruelty here and every time we meet, I get chills. This album is soaked in vicious blood and filth.


It's like walking through a grotesque, morbid gallery of death. The bodies are arranged, like the music, in various disgusting and horrifying positions. If you're a fan of old horror films and can even bear the sight of snuff films, then this is a play for you. ABRAMELIN are an old band who play honest, real and genuine. Their work can be compared to the likes of CANNIBAL CORPSE, SINISTER, DEICIDE, MALEVOLENT CREATION, CARCASS, BRUTALITY. But that's not so important. The main thing is that the band has its own expression and face. Most of the songs on "Sins Of The Father" were written by Matt Wilcock (Ackercocke, Werewolves), but of course everyone else contributed as well. The new album comes with a massive, raw sound (Joe Haley - mixing, mastering) that will literally drive you up the wall. The new album is an avalanche of rocks, scabby bones and endless pain. The cover art is appropriately nasty and disgusting and adds beautifully to the overall feel of the record. Experienced musicians have come together here who know very well what they want to play. Deadly metal, no mercy, no compromise. Sophisticated, with dark and cool melodies and plenty of ideas. Another great advantage of the new record is its ability to captivate, to sink its claw into you and wash your face in a pool of blood. Do you like to be scared? Do you have a basement full of secrets? Then don't hesitate a moment. You will be chopped into small pieces, ground to dust and cursed forever. All the pus that's been hiding inside your whole ugly life has come out. You are a monster, you are absolute evil. Yet I can't kill you. Morbid, raw, devastating, gore death metal that will destroy you with brutal force! Massacre in the autopsy room!



Recenze/review - ABRAMELIN - Never Enough Snuff (2020):


TRACKLIST
01. Conflagration of the Dreamers
02. The Gory Hole
03. Sins of the Father
04. Man’s Best Friend
05. Last Rite
06. Shell of a Man
07. Deceased Estate
08. Meet the Meat
09. Street Art
10. You Bleed, I Feed

LINE-UP
Simon Dower - Vocals
Matt Wilcock - Guitars
Robert (Wog) Mollica - Bass
David Haley - Drums

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine