Rozhovor s black death thrash metalovou skupinou z Austrálie - DESTRUKTOR.
Odpovídal Glenn Destruktor (zpěv, kytara), děkujeme!
Recenze/review - DESTRUKTOR - Indomitable (2024):
Ave DESTRUKTOR! Zdravím do australského podzemí. Ještě než se podíváme na vaše album, tak vám musím poděkovat. Novinku „Indomitable“ jsem slyšel poprvé jednou v pátek, když jsem šel totálně naštvanej z práce. Znáš to, všechno na mě padalo. Lidi kolem mi připadali tupí a hloupí. Měl jsem sto chutí postavit repráky proti nim a dát pořádně vaši hudbu nahlas. Povedla se vám deska, která láme kosti! Jak a kam jste se chtěli posunout oproti předchozímu albu „Opprobrium“? Mě připadá novinka surovější, divočejší.
Ahoj Jakube! Díky za tvá slova a podporu, kámo! Tvá jednoduchá analýza přesně vystihuje záměr alba. Nic konkrétního jsme příliš nevymýšleli, ale Jared a já jsme se brzy rozhodli, že další album bude trochu divočejší, a v podstatě jsme se tak dostali k písničkám rychleji, s minimem epických gradací. Příští album bude opět ponese značku Destruktor, ale možná bude o něco pestřejší, možná trochu náladovější, trochu černější, uvidíme. Vytáhnu nějaké riffy z minulých let, což bezpochyby znamená, že se příliš nevzdálíme od toho, co jsme dělali posledních 30 let.
Abych nezapomněl, mohl bys nám prosím vaši kapelu představit? Poctiví fanoušci death metalu a blacku vás asi znají, ale pro ostatní. Proveď nás prosím historií DESTRUKTOR? Jak jste se dali kdysi v roce 1997 dohromady a proč právě tenhle styl hudby? Zavzpomínej pro nás prosím.
DESTRUKTOR vznikl na konci roku 1996 z popela kapely APHASIA. Jarro (původní bubeník) se naladil na rozhlasovou show „Armageddon“, kterou jsem v té době moderoval, a ozval se mi. Oba jsme hráli na nástroje, ale bydleli jsme daleko od sebe a neuměli jsme řídit, takže jsme spolu zahráli jen jednou a natočili demo jako Aphasia 1995. Jarro odešel, pak se vrátil a v roce 1997 jsme natočili další demo, tentokrát jako Destruktor. Jarro v podstatě odešel, aby hrál s D666, zatímco já jsem v letech 1997–1999 rozšiřoval demo, navazoval kontakty a dělal rozhovory po celém světě. Regan se připojil na basu, zatímco Jarro nakonec úplně odešel z kapely, než se Chris Volcano nabídl, že bude hrát na bicí pro naše EP Brutal Desecration a první živé vystoupení kolem roku 2001. Jarro se brzy poté vrátil a odehráli jsme další dva koncerty, vydali split live 7" s Nunslaughter a nahráli Nuclear Storm, ale Jarro odešel naposledy na začátku roku 2002 po posledním koncertě. Pokračoval jsem opět hlavně sólově až do roku 2003/2004, kdy jsem potkal místního metalistu a bubeníka Jareda. Tím začalo silné, trvalé a důvěryhodné spojení nejen jako muzikantů a metalistů, ale také jako skvělých kámošů!
Split 10„/MCD s Bestial Mockery bylo poslední nahrávkou, na které se podílel Regan na basu, a ten opustil DESTRUKTOR, když jsme se přestěhovali do Geelongu, a nahráli jsme Nailed jako duo v době, kdy jsme přijali Brada, aby se ujal basy, což udělal na našem split 7“ s Throneum a poté Opprobrium. Odehráli jsme několik skvělých koncertů, včetně mezinárodních na Novém Zélandu a poté v USA, než Brad odešel. Jared a já jsme chvíli pokračovali pomalu, než jsme přibrali Chrise na basu, který je s námi už 5 let a byl první osobou, kterou jsem požádal, aby nahradil Regana, když jsme se v roce 2007 přestěhovali do Geelongu, ale v té době byl příliš zaneprázdněn!
Proč zrovna tahle hudba? Myslím, že všechno začalo tím, co mě kdysi přivedlo k extrémnímu metalu. Death metal jako Deicide a Morbid Angel, black metal jako Emperor a Dark Throne, divočejší věci jako Blasphemy, Beherit, Sarcofago, temnější věci jako raní My Dying Bride, Paradise Lost, Anathema. Těžké, temné, intenzivní, zlé věci. Nezajímaly mě měkčí prvky, ke kterým se v polovině 90. let začalo přiklánět mnoho kapel.
Pojďme k novince. Asi každý, kdo objeví nějakou novou muziku, i já dám hodně na cover, Říká se, že obal prodává. Kdo je autorem letošního povedeného motivu? Jak jste se dali dohromady? A jak souvisí námět obalu s hudbou?
POZNÁMKA – (Hilarious znamená v angličtině „vtipný“)
Za uměleckou stránkou stojí osvědčený Mark Riddick, který se podílel na všech třech našich albech. Poznali jsme ho, když Hells Headbangers použili jeho umění pro naše split album s Bestial Mockery. Až přijde čas, budeme s ním úzce spolupracovat. Předložíme mu námět a necháme ho, ať se do toho pustí, a pak to upravíme podle našich potřeb, než to dokončí. Nejedná se o „hotovou věc“, stejně jako u prvních dvou alb.
Obálka přímo souvisí s titulní skladbou, která je o samotné smrti, a verš „I am the poisoned arrow aimed at the target on your back“ (Jsem otrávený šíp mířící na cíl na tvých zádech) tyto dvě věci konkrétně propojuje.
Jak už jsem zmiňoval, songy mi doslova drtí kosti. Hodně k tomu přispívá zvuk. Je špinavý, surový, připomíná buldozer, který úřaduje na hřbitově. Prozraď nám, kde jste nahrávali, kdo je podepsán pod masteringem a mixem?
Tentokrát jsme spolupracovali s Adamem Calaitzisem ze studia Toyland Studio v Melbourne, které je asi hodinu cesty od místa, kde žijeme. Bylo to poprvé, co jsme pracovali v tomto uspořádání, a šli jsme do toho s úmyslem příliš věci neupravovat a zachovat je co nejvíce „živými“. My jsme udělali svou práci a on to všechno dal dohromady s trochou tvůrčí svobody. Adam se již mnoho let věnuje extrémnějším žánrům a je mistrem svého oboru.
Pro mastering jsme využili služeb Davida Byrnea ze studia Iridium Audio v Ballaratu. David má za sebou mnoho projektů s těžkým zvukem, takže jsme věřili, že se o tuto stránku věci postará s přehledem, a také věděl, že nesmí slevit z ostrosti, ke které inklinujeme. Byl také zodpovědný za mastering/remastering veškerého obsahu kompilace „Unholy Trinity“. Známe ho už léta a měli jsme ho v plánu už dlouho! Stejně jako Adam je mistrem svého řemesla a je skvělé, že můžeme spolupracovat s někým z místních! Vyšlo to opravdu skvěle!
O čem jsou texty na „Indomitable“? Je to death black klasika - hroby, kosti, lebky, hřbitovy? Nebo se jimi snažíte i něco sdělit, předat nějaké poselství? Kdo je autorem?
V průběhu let jsem se staral o většinu textů a pro Indomitable jsem je napsal všechny. Dokončil jsem je až ke konci procesu, ale v počátečních fázích psaní textů se zdálo, že všechna témata směřují k smrti (překvapení!), a když jsem přemýšlel o tom, co vlastně znamená „Indomitable“, dospěl jsem k jednoduchému závěru, že „smrt“ je nezdolná, takže jsem nakonec vyvinul téma pro celé album, a jakmile jsem se začal soustředit na texty, vycházely ze mě jedna píseň za druhou v rovnoměrném tempu.
V tomto věku mohu říci, že jsem prožil život, a na rozdíl od dřívějška jsem čerpal mnohem více z osobních zážitků, a jsou to zdaleka nejtemnější a nejhlubší texty, které jsem kdy napsal, od minulosti až po současnost.
Má oblíbená otázka a myslím, že čtenářů taky. Jak tvoří DESTRUKTOR nové skladby? Nech prosím nahlédnout do vaší kuchyně. Kdo je autorem základních motivů? Vzniká vše ve zkušebně? Zajímal by mě samotný proces skládání nových songů.
No, v průběhu let se to dělo mnoha způsoby, ale v centru toho všeho byly riffy, které jsem napsal/složil. Některé z raných věcí jsem napsal ještě předtím, než jsme začali zkoušet, protože v dřívějších dobách jsme neměli bubeníka. Teď už to tak není.
Obvykle mám riff, který má kvalitu Destruktoru, někdy i několik, a začneme ho zkoušet jako kapela. Mám tendenci mít základní představu o rytmu a pocitu, aby se věci hýbaly, a pak se to prostě vyvine. Vždy mám nějaké nápady, ale Jared přidá nějaký akcent, který dodá dynamiku, může změnit atmosféru skladby nebo během zkoušení přijde s novým nápadem s jiným rytmem, což zase změní směr, kterým se skladba ubírá. Co se týče vokálů, vím brzy, kde budou, ale texty a vzorce se dokončují až v pozdější fázi procesu.
Chris postupně přidává své nápady a pro Indomitable byl skvělý v práci během celé session, jako asistent zvukaře, a také mě zejména motivoval, abych se snažil ještě víc, a přidal nějaké kreativní podněty/zpětnou vazbu, když jsem nahrával vokály.
Nakonec se většina písní vyvíjí v zkušebně, ale neexistují žádná pravidla, jak se to musí dělat. Vzhledem k tomu, že jsem momentálně daleko od ostatních dvou, budu se možná muset pustit do práce a udělat to po staru a napsat většinu písně, ale jsem blízko tomu, abych oddělil hromadu starých použitelných riffů od starých nepoužitelných riffů, a možná si vezmu tvůrčí licenci a napíšu něco trochu epického, zatímco se pustíme do práce a uděláme pár typických Destruktorových hitů. Ale kdo to sakra ví? Tentokrát možná uděláme trochu předprodukce dříve, a to by mohlo změnit náš pohled na věci. Žádná pravidla!
Trošku mi vrtá hlavou jedna věc. Jste z Austrálie a já vaši scénu docela podrobně sleduji. Většina undergroundových death metalových skupin od vás hraje hodně temně, studeně a zároveň má jejich hudba v sobě určitou divokost, živočišnost. Pro mě je to poznávací znak australských kapel (alespoň tak to vnímám). Vy jste ale přeci jen „jiní“, máte svůj ksicht! Suroví, nekompromisní. Cítíte hudbu jinak? Měli jste jiné vzory?
Jo, mám pocit, že máme svůj vlastní styl, kámo. Můžu říct, že většina „undergroundových“ kapel v Austrálii není temná a chladná, ale spíš trochu divoká. Spousta generických sraček, slabých melodických blbostí, ale „underground“, jak jsem ho znal já, to byli Necrotomy, Corpse Molestation, Bestial Warlust, Sadistik Exekution, Martire, Abominator a podobní, u kterých můžeme najít „divočější“ prvky místní scény.
DESTRUKTOR byl nějakou dobu poháněn téměř výhradně mnou a já žil daleko od jakékoli scény. Byl jsem spíš osamělý vlk v divočině na okraji pouště. Neměl jsem nikoho, na koho bych mohl zapůsobit, kromě Jamieho a dalších pár kamarádů. Ponořil jsem se do undergroundu prostřednictvím dopisů a nákupu/prodeje/výměny.
Vyrůstal jsem v hudební rodině. V roce 1985, když mi bylo 7 let, jsem viděl Queen, a když mi byly 4 roky, miloval jsem KISS. Oba moji rodiče hráli na nástroje/zpívali, měli jsme doma nástroje a hudba pro mě byla od malička tou nejdůležitější věcí. Táta pouštěl na stereo Pink Floyd, Jethro Tull, The Beatles a podobné kapely, máma pouštěla Queen a spoustu dalších náhodných věcí. Co se týče hudby, měl jsem volnou ruku. Měl jsem rád trochu pop music (a některé popové písničky, na kterých jsem vyrůstal, mi dodnes nevadí), ale od malička se mi líbily témata, zvuk a atmosféra tvrdších žánrů. Není asi nepřiměřené tvrdit, že některé mé skladatelské postupy vycházejí z raných popových a rockových vlivů, přičemž KISS a Metallica mě formovaly především během prvních 15 let mého života. Když jsem přešel k extrémnější hudbě, našel jsem své vlivy v široké škále death/black/thrash/doom metalu, hlavně z konce 80. let až poloviny 90. let.
Ostatní členové mě ovlivnili mnoha různými způsoby a občasné změny v sestavě v kombinaci s časem mezi vydáním jednotlivých alb znamenají, že každé EP a každé album bylo nahráno v jiné sestavě. Příští album bude opět trochu jiné, protože všechny skladby budou vytvořeny v sestavě Indomitable (Chris se připojil poté, co jsme již měli napsáno několik skladeb pro Indomitable). Také mám jiné bydlení a nejamujeme v kůlně u mého starého domu, jak jsme to dělali posledních pár let, takže k novým skladbám přistoupíme trochu jinak, ale jako vždy to bude při jamování, kdy se věci budou opakovat, vylepšovat, dokončovat atd.
Každý nějak začínal, učil se, objevoval. DESTRUKTOR jsou kapelou ze zkušených muzikantů. Jaké ale byly tvoje začátky? Co bylo prvním impulsem, že si vzal do ruky nástroj, jaké smečky si jako mladý poslouchal?
No, myslím, že jsem na to odpověděl v předchozích otázkách. Když mi bylo 10, naučil jsem se pár akordů a od toho se odvíjelo všechno další. V prvních letech mého života mě asi nejvíc inspirovali Ace Frehley a KISS. Prošel jsem si několika obdobími, kdy se mi líbilo to či ono, ale teprve v roce 1988, kdy svět ovládaly kapely jako Poison, GNR, Skid Row, Motley Crue a podobné, jsem se vydal na cestu k tvrdšímu a drsnějšímu zvuku.
Nejlepší bude, když Jared a Chris promluví sami za sebe, ale Jared rozhodně vyrůstal v hudebním prostředí, jeho otec byl muzikant a Jared objevil jazz a podobné žánry už v poměrně mladém věku. Dá se říct, že je z nás všech nejmuzikálnější. Umí hrát na kytaru, basu, zpívat, trochu na klavír a cokoli jiného, co mu dáte před nos. A Chris, ten se také zajímá o širokou škálu věcí, není omezený jen extrémy, ale metal je jeho absolutní vášeň a jeho obor. Já jsem hudebně trochu rozmanitější, než by se mohlo zdát, ale jsem tvrdší a méně otevřený k nemetalovým věcem (a metalovým věcem). K metalu zaujímám trochu postoj „nevědomost je blaženost“.
Už třetí album jste vydali u vynikajících Hells Headbangers Records. Skvělá volba! Novinka vyšla jako kazeta, CD a digitálně. Album vyjde dokonce i na vinylu. Jaký je vlastně tvůj vztah k hudebním nosičům? Jsi sběratel? Podporuješ kapely?
Samozřejmě, kvůli mému zpoždění s odpovědí na tento rozhovor, už je všechno vydáno a dostupné, i když některé věci už možná docházejí nebo jsou dokonce vyprodané. Nejsem si úplně jistý, protože nám už téměř došly zásoby. Hells Headbangers s námi zůstali a my s nimi více než dvě desetiletí. Byl to pakt uzavřený v pekle!
Co se týče médií, jsem sběratelem už mnoho let. Mám své staré časopisy, spoustu starých kazet, CD, desek, plakátů atd. Za posledních 5 let jsem svou sbírku trochu zredukoval, ale nemůžu si pomoct a občas si pořídím i něco nového. Mám k dispozici jen omezený prostor a mám toho dost, aby mi to vystačilo až do smrti, takže spíš nahrazuji, aktualizuji a občas hledám nějaké skvosty. Digitální stránka věcí mě zajímá velmi málo. Kromě YouTube vůbec nepoužívám streamovací služby pro poslech hudby.
Občas sleduji něco od novějších kapel, ale ne tak často. Mám spoustu věcí, které mě zaměstnávají, povinnosti atd., takže se snažím pořizovat věci, které budu používat/poslouchat. Nemám zájem budovat šíleně obrovskou sbírku, jsem docela spokojený s tím, co mám.
Vždycky mě zajímá, jaký je underground v zemi, ze které kapela pochází. Jak je na tom Austrálie a death black metal? Chodí lidé hodně na koncerty? Kupují nosiče, merchandise? Jak probíhá třeba koncert v Austrálii, který považujete za hodně povedený?
Austrálie má poměrně silnou undergroundovou scénu. Není nijak velká, ale lidé chodí na koncerty, podporují kapely a kupují jejich merchandise. Některé věci se ale nikdy nezmění, a pokud nejste opravdu dobří (nebo si alespoň nevybudujete skupinu fanoušků), na vaše koncerty nepřijde moc lidí a moc merchandise neprodáte.
Za ta léta vzniklo mnoho skvělých/dobrých kapel a nemá smysl je všechny zmiňovat, zkuste si je vyhledat sami, je jich opravdu příliš mnoho.
Pokud máte na mysli návštěvnost, tak pro lokální koncerty se 3 nebo 4 kapelami, které nejsou příliš známé, je 100 lidí v větších městech obecně v pořádku, ale 150–200 lidí se považuje za úspěch, pokud vystupují silnější australské kapely jako hlavní nebo spoluhlavní hvězdy. V Sydney jsme vyprodali sál s kapacitou 250 lidí, což je pro náš žánr rozhodně nad očekávání a pro nás rarita. Stačí správný program, správný večer a správný sál a věci mohou jít velmi dobře.
Pro příležitostné větší koncerty (ne festivaly), někdy turné kapely nebo jedna z větších australských kapel, jako je Portal 500-1000, by to bylo nejlepší, co se dá, kromě velmi vzácných výjimek.
Co vy a koncerty celkově? Jak jsou pro vás důležité? Baví vás spíš velké festivaly nebo malé kluby? Co nějaké turné, bude? Třeba Obscene Extreme nebo Brutal Assault by pro vás byly ideální festivaly!
Pro mě jsou jen součástí většího celku. Pomáhají šířit povědomí o kapele, pomáhají prodávat merchandise, ale nejsou nezbytně nutné. Není to moje oblíbená část hraní v kapele, ale je fajn vyrazit ven a vidět jiná místa a potkat lidi, které jsem dlouho neviděl nebo nikdy nepotkal (ale znám). Doufám, že toho ještě uvidím mnohem víc!
Dávám přednost menším lokálním koncertům. Raději mám 200 lidí, kteří se do toho opřou, než 500 lidí, z nichž se do toho opře jen 100. Atmosféra a nálada jsou důležitější než nehybní lidé, kteří přišli jen kvůli scenérii. Doufám, že se dozvím víc o tom, jaké budou větší koncerty. Hráli jsme na několika, ale ne často.
Chris už vícekrát cestoval z Austrálie na Brutal Assault a vyjádřil přání se tam vrátit. Jsem si jistý, že by to bylo úžasné. Pokud dostaneme správnou nabídku, jsme v zásadě otevřeni cestovat kamkoli.
Probíhají diskuse o opuštění australské půdy a doufáme, že do konce roku budeme moci učinit oznámení. Může to být Evropa, možná Amerika, a pokud ne, očekáváme, že se dostaneme alespoň do některých částí Asie. Je na čase, abychom začali mluvit s více lidmi, protože to chceme udělat v letech 2026/27! Promotéři, ozvěte se, pokud si myslíte, že nám můžete pomoci dostat se do vašich zemí!
Na závěr si dovolím jednu trošku filozofickou otázku. Co pro tebe znamená hudba? Jak bys definoval death black metal. Je to pro tebe odpočinek, relax nebo životní styl?
Hudba je opravdu klíčem k mému životu. Byla se mnou v dobrém i ve zlém. Death/Black Metal může být odpočinkem, relaxací i životním stylem. Mám hudbu pro všechny nálady a někdy to nejsou extrémní věci. Může se poslouchat sama, ve společnosti, může být tichá, hlasitá, rychlá, pomalá, smutná, veselá. Různé druhy metalu (a jiných hudebních stylů) se hodí k různým náladám. Když jsem byl mladší a více depresivní, poslouchal jsem náladovou a temnou hudbu. Doomové věci jako My Dying Bride, Anathema, Worship, Skepticism atd. Depresivní hudba pro depresivní lidi. Veselá, energická hudba se k takové náladě nehodí. Jsem si jistý, že mnoho lidí rozumí, co tím myslím.
Ještě nám prosím prozraď, co chystají DESTRUKTOR v nejbližších měsících? Navnaď trošku fanoušky.
Na začátku dubna máme naplánováno několik koncertů v nejjižnějším státě Tasmánie a v říjnu budeme hlavními hvězdami festivalu Pre-Essence v hlavním městě Canberra.
V příštích měsících možná odehrajeme i další koncerty, ale v poslední době jsme jich měli několik, takže by bylo dobré si jen tak zahrát, přidat do živého repertoáru pár starých písní a začít pracovat na několika nových. Na programu je také hraní v nových zemích, a to je třeba realizovat co nejdříve. Určitě nečekám, že mezi alby bude příště tak dlouhá pauza, ale přesto to nelze vynutit. Rád bych brzy něco rozjel.
Děkuji moc za rozhovor. Až mě zase naštvou v práci nebo až se podívám na zprávy a budu potřebovat vyčistit hlavu, tak vím, co budu poslouchat – jasně, že „Indomitable“! Je to skvělé album, díky moc i za něj! Ať se vám daří!
Recenze/review - DESTRUKTOR - Indomitable (2024):
Recenze/review - DESTRUKTOR – Opprobrium (2015):
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
