DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 26. srpna 2025

Report, photos, video - BACK TO THE SYMBOLIC 2025 - A CANOROUS QUINTET, DEAD HEAD, DEMONICAL, NECROTESQUE, MELANCHOLY PESSIMISM, SYMBTOMY - Tři Dvory u Kolína - 22. - 23. 8. 2025

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)


kompletní fotogalerie zde / all photos here:

pátek 22. 8. 2025

Tři dny po minulém ročníku jsem stál uprostřed noci v nemocnici v Plzni a modlil se, aby vše dobře dopadlo. Naproti mě svítil měsíc, velký měsíc jako z hororu. Byl jsem ještě plný zážitků. V pavilonu, na který jsem se díval, byla psychiatrie a blázni řvali do tmy. Měl jsem strach. Do práce jsem šel rovnou. Zavolali mi během směny, abych se přišel rozloučit. Manželka byla na operaci a vypadalo to špatně. Když jsem ji držel za ruku, klepal jsem se. Nakonec vše dobře dopadlo, ale zůstal ve mě ještě dlouhou dobu velký stres. Pokaždé, když jsem se potřeboval nakopnout a vylézt z depresí, tak jsem si vytáhl ze vzpomínek, jako z nějakého šuplíku dobra a pohody, zážitky ze Symbolicu. 


Dnešní svět je divný, nahlížím na to pohledem čerstvého padesátníka. Lidé kolem mě jen čumí do mobilů, nadávají na všechno, ve zprávách jsou války, násilí, někdy mám pocit, že apokalypsa už dávno začala. Není to pravda, ještě pořád existují oázy, ve kterých nepotkáte blbce ani tupouny (no dobře, dva jsem potkal, ale pořád to je málo), místa, kde je fajn, kde se k sobě lidé chovají hezky a mile. Ano, takhle po mnoha ročnících vnímám Back to the Symbolic já. Jsou to hlavně fanoušci, kamarádi i známí, kteří mě donutí pokaždé vylézt z nory, rozhýbat již trošku opotřebované tělo. A také muzika, kterou nikde jinde neslyšíte. Každá návštěva pro mě vždycky hrozně moc znamená. Myslím to vážně kurva, tenhle rok byl náročný a děkuji osudu, bohu, satanovi a klidně i velkému dýňákovi, že se vše v dobré obrátilo. Zase jsem měl v životě jednou z prdele kliku. 


Blížíme se ke Kolínu a já se nějak podvědomě usmívám. Veze mě Michal, se kterým jsme se dlouho neviděli a tak je témat k rozhovoru spousta. Jako mladý jsem miloval dceru Četníka ze Saint Tropez. Pamatujete si ten díl, jak jedou do New Yorku a dostanou se do hippiesácké komunity? Každého objímají a říkají mu, miluji tě! Tak takhle si připadám já, když vlezu do areálu. Přestanu být robotem chodícím do práce a řešícím algoritmy všedního dne. Teď jsem sám sebou. Jakub zvaný Asphyx, guru záhrobních recenzí a rozhovorů. Nebyl bych to já, abych od začátku nedělal trošku problémy. Vytiskl jsem si poctivě vstupenku - z roku 2023. Dejte mi prosím pěkně někdo pivo, musím smočit svůj jazýček a také, k metalu to patří, bez toho není rock´n´roll. Následuje nekonečná zdravice s kamarády, se známými, seznamování, objímání. Čerpám energii. Na další rok, do práce, do života. Jsem jak malé dítě, ve světě, který připomíná klubko jedovatých hadů. Tlemím se. Srším a celým tělem mi projíždí neskutečně množství pozitivní energie. 


Dost ale bylo filozofování. Přijeli jsme hlavně na muziku. Už nejsem ani Gandalf šedý, prošel jsem proměnou v bílého. Tady můžeš být kýmkoliv. Hezkou holkou, milým klukem, lesbou nebo klidně koněm, všem je to jedno, hlavní je, že jsi v pohodě. Jak říkal v jednom díle Homer Simpson: "Carle, mě nevadí, že si černej, mě vadí, že si debil". A tady, kousek od Kolína, to fungovalo. Přijel jsem, jak jinak, hlavně na DEAD HEAD, DEMONICAL, A CANOROUS QUINTET, NECROTESQUE. Jsem tu, abych si zase splnil pár svých snů. Zemědělci mají dožínky, trampové potlach, myslivci poslední leč a my metalisté tělem i duší SYMBOLIC. A protože nechci být jako produkt současné doby, ve které se víc mluví než jedná, tak jdu rovnou i na nějaké ty kapely. 

TORTURED CORPSE - jak se vlastně stane z člověka sériový vrah? Kde se bere všechno zlo a špína, které vždycky vylezou na povrch jako nějaký hnis? Kapela z Polska, hrající syrový death metal ve staroškolském stylu. Opravdově, uvěřitelně, od srdce. Musím rovnou dodat, že jsem spokojený. Všichni odvedli skvělou zabijáckou práci. Kývám se spokojeně do rytmu, popíjím pivo, přesně takhle to mám rád, užívám si všechny ty morbidní melodie, chorobný vokál. Masakr v temné ulici! Tahle smečka na nás zaútočila ze zálohy a prokousla nám hrdlo!




How does a person become a serial killer? Where does all the evil and filth come from that always rises to the surface like pus? A band from Poland playing raw, old-school death metal. Genuine, believable, heartfelt. I have to say right away that I'm satisfied. Everyone did a great, killer job. I nod contentedly to the rhythm, sipping beer, just the way I like it, enjoying all those morbid melodies and sick vocals. Massacre in a dark alley! This pack attacked us from ambush and bit through our throats!

MELANCHOLY PESSIMISM - jedna z kapel, která mě provází celý můj hudební život. A taky brutální sázka na jistotu. Vždycky se mi na nich líbila určitá hravost, takový ten tah na branku, touha ničit hudbou. Pánové nemusí už dávno nikomu nic dokazovat, přesto přijeli, aby nám vyrvali všechny vnitřnosti z těla. Jsou to přesně cílené rány přímo na solar plexus! Divoké kytary, hlas raněné šelmy, melodie, které už mám dávno zadřené pod kůží. Smrt má mnoho podob, a ta, kterou nám přinesli tihle moravští bardi, byla hodně krutá, nekompromisní a hlavně skvěle zahraná. Kult!



 

SYMBTOMY - opět citovali ze starých death metalových učebnic. A dělali to s grácií, nadhledem, s přesností dobře seřízeného stroje na zabíjení. Staré mrtvoly, kterých je v polích okolo Kolína jistě pohřbeno velké množství, znovu ožily a přišly se podívat mezi nás, kteří ještě stále trošku žijeme. Bylo to opět náležitě divoké, syrové, s tradičním feelingem a plesnivou patinou. Mám to takhle stejně nejraději, máme to v krvi všichni, já i kapela. Za mě osobně se jednalo o další ze záseků, na které budu rád a dlouho vzpomínat. Souhlasí se mnou všichni, kteří nedobrovolně odešli z tohoto světa - oběšení, utopení, zastřelení. Death metal, který probudil všechny nemrtvé!




Dejvy žádá Duzl o ruku, já se na to těším už několik týdnů a potom...posedli mě alkoholoví démoni a vše jsem propásl . Mrzí mě to, ale znáte mě....achjo. Tak ať vám to klape a příští rok na svatbě se budu moc těšit. 

DEMONICAL - zase mi jednou popraskaly všechny kosti v těle. Byl jsem pohřben zaživa za zvuků ledových a temných švédských melodií. Absolutní nasazení všech členů, skvělý výkon zpěváka, víka od rakví, která nadskakovala radostí nad tím, že kolem nás znějí syrové severské motivy. Jako bych byl někde daleko v lesích, na starém pohřebišti. Na DEMONICAL bylo, je a vždycky bude spolehnutí. Pánové působili jako jezdci apokalypsy, kteří se přijeli pomstít za všechny příkoří, která byla na vojácích temnoty spáchána. Tohle byla dokonalá esence toho, co mám na tomto stylu tolik rád. Mráz se mi dostal do vnitřností, roztrhal mě na malé kousky. Old school swedish death metal par excellence! 





 

Once again, every bone in my body cracked. I was buried alive to the sounds of icy, dark Swedish melodies. The absolute commitment of all members, the singer's great performance, the coffin lids jumping with joy at the raw Nordic motifs sounding around us. It was as if I were somewhere far away in the woods, at an old burial ground. DEMONICAL was, is, and always will be reliable. The gentlemen seemed like horsemen of the apocalypse who had come to avenge all the injustices committed against the soldiers of darkness. This was the perfect essence of what I love so much about this style. The chill got into my guts and tore me to pieces. Old school Swedish death metal par excellence!

Kdo by chodil spát, když máme svátek radosti. Muzika ve mě postupně doznívá a neskutečně si užívám podmanivou atmosféru, génius loci, který dělají lidé i prostředí. Organizátoři i fanoušci. Všiml jsem si jednoho fenoménu posledních let. Jezdí sem i někteří, kteří třeba metal ani neposlouchají. Samotné holky, dámy i ženy. Chápu je, chápu je všechny. Jsou to totiž lázně, do kterých když vstoupíte, tak se budete rádi a často vracet. Korzuji, natřásám se smíchy, je mi fajn, moc fajn. Jen občas hledám na nebi měsíc, abych mu poděkoval, že jsme všichni celý rok přežili. Potkám spoustu známých, mluvím s nimi a cítím z nich jakousi blaženost. Proč to takhle nemůže být všude? Proč? Bylo by krásně na světě. V hlavě si vytvářím sci-fi příběh, že by tomu tak opravdu bylo. Pomalu, polehounku uléhám na matraci, která je pro mě takovou jistotou a záchytným bodem (díky moc za ni, Dášo i Dejvy, mé staré kosti vám skládají hold). Moc nespím. Najednou je všude zase světlo. Je ještě pátek a nebo už sobota? A proč si pokaždé naplánuji, že nebudu tolik zlobit, že se ovládnu, nechám tělo také odpočinout a pokaždé to dopadne takhle? Mám slabou vůli a nebo jenom radost, že tu jsem? Netuším, jediné co vím je, že jsem byl zase jak carský důstojník. Amen.

sobota 23. 8. 2025

Závidím mladým mužům jejich sebeovládání. Oni třeba tolik nepijí nebo vůbec, hlídají si váhu, kalorie, čistí si mysl, sebe rozvíjejí se. Na všechno mají google a gemini. Já mám jenom bolavou hlavu, v hubě jak v polepšovně a i když je matrace v pohodě, tak mě bolí kyčel. A co udělá starý metalový pes? No, jak bych to jenom... Dá si další pivo, aby se nakopl, protože vážení, já vyrostl na Lemmym. Mám mladé lidi rád, ale někdy mě štvou s tím, že jsou moc vážní, že se moc prožívají. Prdel musí bejt i kdyby fotra věšeli! Chápeš kámo? Pomalu se narovnám a hledám výčep. Lehce posnídám, opláchnu se. Pak zjistím,  že jsem ztratil telefon. Stydím se, ale nakonec vše dobře dopadne. Napíšu domů jednoslovnou SMS - žiju. Po druhém pivu se jak nějaký alkáč oklepu a je mi zase fajn. Pomalu přecházím na absintovou limonádu.

Areál se pomalu probouzí. Holky si jdou čistit zuby. Jsou pomuchlané, ale pro mě stejně krásné. Neznám nic hezčího, než ráno na festivalu. Ozvěny včerejšího dne. Hergot ty vypadáš snad ještě lépe než ve tmě, chce se mi říct, ale už je to jiné. Je moc vidět a trošku se stydím, co jsem to zase vyváděl? Mám milé opice, ale někdy jsem možná až moc ostrý. Miluji černý humor. Rozjíždím se pomalu, chrchlám jak starý naftový motor nebo Jawa 350, kterou vytáhl kdysi děda z garáže jen na svátek. Peristaltika střev se dává do normálu, mysl se jasní, ruce jsou pevné. Ještě za to umím vzít. Díky za každé nové ráno, vy volové!

Kecáme o včerejšku, těšíme se na další kapely. Už nám mnohým není dvacet, spíše je to jak na srazu veteránů. Staré nášivky, milióny zážitků. Jo to já když jsem byl tenkrát v 98 na kapele xy, to bylo úplně jiný. Podobných úryvků zaslechnu v éteru spoustu. Jen si tak na chvilku sednu. Chce se mi zvednout ruce k nebi, poděkovat Velkýmu Dýňákovi, za to, že podobné akce ještě vůbec existují. Srdce mi tepe trošku hlasitěji než jindy. Také cítíte tu sílu sounáležitosti? Já ano. Musím také zaskočit na nějaké ty kapely. 

BLOODY OBSESSION - zajdu na ně s pivem v ruce. Už jsem tuhle kapelu několikrát viděl. Pokaždé to byla stará poctivá vražda. Spokojený jsem i tentokrát. Řeže to, pálí to, ve skladbách je potřebný tlak i energie. Za mě uříznutý palec nahoru a celkové zhodnocení - kurva dobrý!



DYSANGELIUM - dráhu téhle kapely sleduji již od jejich počátků. Přežili jsme spolu personální změny, spoustu skvělých koncertů a musím říct, že mě jejich tvorba stále baví. Pánové v sobě mají něco neklidného, originálního, jakousi uhrančivou melodičnost. Umí šokovat, mají dobré skladby, zároveň všechno odsýpá a nezapomíná se ani na mrazivé melodie. Vystoupení jsem si užil po všech stránkách. Je vám doufám jasné, že jsem tuhle kapelu následoval stejně jako věřící Jimiho Jonese na posledním albu. Bylo to epesní! Potvrzuji a dávám opět vysokou známku kvality. 



NECROTESQUE - představitelé staré holandské death metalové školy a také kapela, kterou mám moc rád. Pánové totiž umí kombinovat ve svých skladbách surovost a temnotu takovým způsobem, že mě pokaždé přikovou ke zdi. Už jsem je jednou na koncertě viděl a byla to jízda přímo do pekla. Tentokrát mi přišlo jejich vystoupení ještě lepší. Démoničtější, ostřejší, divočejší. Tohle je přesně definice toho, co mám na death metalu rád, říkám si v hlavě vlastně po celou dobu, co stojím pod pódiem. Nahrubo nasekaná tma, totální zlo, riffy ostré jako břitva, bicí, které vám vystřelí mozek z hlavy. Nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí. Je to totální masakr, od začátku, do konce. Trepanace lebky!





Representatives of the old Dutch death metal school and also a band that I really like. These guys know how to combine rawness and darkness in their songs in such a way that they always blow me away. I've seen them live once before and it was a ride straight to hell. This time, I thought their performance was even better. More demonic, sharper, wilder. This is exactly what I love about death metal, I keep thinking to myself as I stand under the stage. Roughly chopped darkness, total evil, razor-sharp riffs, drums that blow your brains out. Nothing is superfluous, nothing is missing. It's a total massacre, from start to finish. Skull trepanation!

DEAD HEAD - když pánové vylezou na pódium, usmívám se. Jsme jedné krve, oni i já. Neubráním se dojetí. Splněný sen, definice death a thrash metalu v podobě, v jaké koluje i v mých žilách. Vlastně ani nedokážu jejich koncert hodnotit s nadhledem. Ostré riffy mi rozvibrují celé tělo, líbí se mi nadšení, ta radost, opravdovost, uvěřitelnost, autenticita. Tlak a energie, které k nám stékají dolů, pohlcují nás, jsou jako špinavá řeka, jako jedovatí hadi. Bouchám se do prsou, jsem jako po zásahu elektrickým proudem. Tohle jsou přesně ty chvíle, kvůli kterým rád poslouchám muziku, kvůli kterým jsem stále pravověrný. Jsem nadšený, jsem v jiné dimenzi. Umírám a znovu se rodím. Některé texty umím, tak je zpívám spolu s kapelou. Hlídám vstup do podsvětí jako starý prašivý pes Kerberos už skoro 35 let a vystoupení jsem si neskutečně užil. Klaním se až k zemi a děkuji. Vynikající! 




 

When the guys climb onto the stage, I smile. We are of the same blood, they and I. I can't help but be moved. A dream come true, the definition of death and thrash metal in the form that flows through my veins. In fact, I can't even evaluate their concert with detachment. The sharp riffs vibrate through my whole body, I like the enthusiasm, the joy, the sincerity, the credibility, the authenticity. The pressure and energy that flow down to us, engulf us, are like a dirty river, like poisonous snakes. I pound my chest, I feel like I've been struck by an electric current. These are exactly the moments that make me love listening to music, that keep me faithful. I am excited, I am in another dimension. I am dying and being reborn. I know some of the lyrics, so I sing along with the band. I have been guarding the entrance to the underworld like the old mangy dog Kerberos for almost 35 years, and I enjoyed the performance immensely. I bow down to the ground and thank you. Excellent!

Dejvy oznamuje, že příští rok je desátý výroční Symbolic a přijedou BENEDICTION a XENTRIX. Myslím si, že zase není co řešit, co myslíte?

A CANOROUS QUINTET - ještě ani nevydýchám DEAD HEAD a je tu další legenda. Melodický death metal s nezaměnitelnou atmosférou. Tohle nikde jinde nezažijete, jenom tady, teď v tuhle chvíli, v téhle konstelaci hvězd a nastavení vesmíru. Švédská šlechta, muzikanti od pánaboha, ale hlavně muzika, kterou jsem hltal už jako mladý kluk. Spousta známých melodií, stačilo vždycky, aby kapela začala a v hlavě mi naskočilo pokračování, jako bych měl všechno dávno zakódováno v genech. Víte, tohle jsou právě ty chvíle, kdy i my, co chodíme na koncerty poctivě dlouhé roky, znovu ožíváme. Je to něco nového (alespoň u nás v Čechách), zajímavého. Samotný koncert potom splňoval mé nevyšší nároky. Když jsem se rozhlédl kolem sebe, nebyl jsem dojatý sám. V mnohých tvářích jinak drsných ksichtů bylo možné vystopovat velké množství opravdové radosti. Jen teď, v tuhle chvíli. Bylo to dokonalé, opět moc děkuji. 





 

I haven't even caught my breath from DEAD HEAD and here comes another legend. Melodic death metal with an unmistakable atmosphere. You won't experience this anywhere else, only here, right now, in this constellation of stars and the setting of the universe. Swedish nobility, musicians sent from God, but above all, music that I devoured as a young boy. Lots of familiar melodies, all the band had to do was start playing and the rest popped into my head, as if I had it all encoded in my genes long ago. You know, these are the moments when even those of us who have been going to concerts faithfully for many years come alive again. It's something new (at least here in the Czech Republic), something interesting. The concert itself met my highest expectations. When I looked around, I wasn't the only one who was moved. In many of the otherwise tough faces, it was possible to see a great deal of genuine joy. Just now, at this moment. It was perfect, thank you again.

HELLS BAND - již několik let si nechci připustit, že by se mi mohla líbit kapela, která je revivalem. Nejde mi to přes pusu, jenže když se procházím kolem, tak se opakovaně vracím a stojíce bokem najednou zjišťuji, že i když není vše dokonalé, tak na mě skladby fungují. No, dobře no, kurva, bylo to dobrý. Hele, ale uvědomujete si, že jsem právě přiznal, že nejsem takovej tvrďák? Bylo to moc fajn. Díky. 

Vždycky, když zažiju něco podobného, musím se trošku uklidnit. Dát si pivo. Klidně bych byl chvilku někde sám, vše si vstřebal, nechal v sobě usadit. Toulám se areálem, sleduji rozesmáté tváře fanoušků i kapel. Bavím se dobře, sednu si na lavici a zase hledám měsíc mezi mraky. Kde se schováváš? Chtěl bych ti znovu říci díky. Z rozjímání mě vytrhnou kamarádi. Už jsem zase ve víru noci, vtipkuji, tělo sice už finišuje, mele z posledního, ale jsem starý vytrvalec. Sice si nehlídám kalorie, ani nemám sebeovládání a sebekontrolu současných mladých mužů, ale snad je se mnou aspoň prdel. Objímám celý svět. Ano, jsou chvíle v životě lidským, kdy jsem šťastný. Opravdu šťastný. Je to právě teď. Všem to říkám, řvu to do ticha i do tmy. Měl bych jít spát, ale objeví se Petřín, v ruce lahev a jen kývne. Jsem opravdu slabé povahy a ihned podléhám. A taky je pěkná kláda, sedíme až do 4 hodin a je to taková sranda, že mě bolí bránice. 


Natáhnu se potom na záda a sepnu si ruce na prsou jako kdyby mě měli uložit v rakvi. Vlastně ani moc nespím, klepu na matračce kosu, jsem spíš v takovém tom podivném stavu mezi bděním a sněním. Vydržím tak až do rozbřesku. Možná je to muzikou, alkoholem nebo kombinací obojího, ale připadám si, jako bych byl mimo naši dimenzi. Možná sem i zemřel? Netuším...

Nový areál se povedl, líbí se mi tam, i když jsem spíš konzervativní, nerad měním zaběhnuté pořádky, ale paráda. Nějaké připomínky? Ano, možná by bodly rakety a kdyby byly příští rok i sprchy, bylo by to super. Osobně mi to tak nějak nevadí, ale myslím, že holky, no znáte to. Jinak byla organizace na výbornou. Petřín je kamarád, znám jej dlouhé roky i celý jeho team a přesto musím znovu napsat - jsi borec, jídlo bylo zase super, jak někdo říkal, děláš ze Symbolicu food festival. Skvělé bylo placení čipem, osobně už spoustu let jakoukoliv hotovost odmítám, posunulo to celou akci o level výše, tohle si pochvalovali snad všichni.

Pivo a absintová limonáda cajk!

Zvuk byl super a to jsem se zpočátku stanu trošku bál. Za mě třeba takoví DEAD HEAD doslova zabíjeli. A nejen oni. Někdo mi říkal, že přišlo cca 450 lidí. Zajímavá byla třeba parta Rakušáků, co se loučili se svobodou. Metal neposlouchal nikdo a líbilo se jim u Kolína tolik, že už mají vstupenky na příští rok. Nebo trojice z Hamburku, která se vrací opakovaně. Přijel i basák Asphyx, zahlédl jsem Čurbyho, a další a další. Zkrátka a dobře, dámy a pánové, byla zde samá vybraná společnost. 

Neděle 24. 8. 2025

Viděl a zažil jsem ve svém životě již mnohé, ale letošní SYMBOLIC ve mě bude rezonovat ještě dlouho. Určitě jsem se nestihl rozloučit se všemi. Omlouvám se. Potkal jsem vás ale zase hrozně moc. Vždycky se těším. Jste moje krevní skupina. Mnohé vás beru jako vlastní rodinu. Je mi tak trošku smutno, když odjíždíme. Rozebíráme zážitky a usmíváme se. Bože, bylo toho zase tolik. Musím to nějak vstřebat. Uložil jsem si všechno do šuplíku, do svého trezoru v mozku. A až bude zase někdy ouvej nebo jen tak, až potkám nějakého debila, tak si vzpomínky vytáhnu. Budu se usmívat jako malé dítě. Kdy už budu moc zase přijet? Děkuji vám všem. Svým čtenářům především, je už jenom malý zázrak, že ještě v dnešní době čtete. Děkuji ale i všem známým, kamarádům, kapelám, všem které jsem potkal a byli jste na mě milí a příjemní. Ani nevíte, jak si toho vážím. Držte se! 



about bands on DEADLY STORM ZINE:

TORTURED CORPSE:






MELANCHOLY PESSIMISM:






SYMBTOMY:






DEMONICAL:









DYSANGELIUM:








NECROTESQUE:











DEAD HEAD:






about SYMBOLIC on DEADLY STORM ZINE:











Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)



---------------------------------------------------------------------------------------------------

Interview - CLAIRVOYANCE - Rotten, dusty, dark and cold morbid death metal that will eat you up from the inside!


Interview with death metal band from Poland - CLAIRVOYANCE.

Answered Denis (guitars) and Kacper (guitars), thank you!

Recenze/review - CLAIRVOYANCE - Chasm of Immurement (2025):

Ave CLAIRVOYANCE! I couldn't find any interview with you in Czech anywhere. So I'll ask you first to introduce the band to the readers who don't know you yet. You can start from the beginning and take us through the whole history of CLAIRVOYANCE.

Denis: We started playing together in late 2019 I think. First it was just me and Maciej who took over the vocals while I focused on the guitar, but quickly after that the drummer Adrian and the bassist Jan had also joined the band. In early 2020 we recorded our first 3 songs and put them on Bandcamp, and to our surprise the demo got picked up really fast by Caligari Records. Over the next several years we played a lot of shows (including Tones of Decay festival in Prague in 2023), released an EP via Blood Harvest Records, and had some changes in the lineup with Kacper and Vlad becoming the permanent members of the band taking over the guitar and bass, respectively.

This year you have just released a fresh new album "Chasm of Immurement". Once again it is dark, gritty and honest death metal from the old school. Did you approach the recording differently than last time or did you go with tried and tested methods?

Denis: Yeah, compared to our previous releases, the LP was done in a much more professional manner. We were more prepared, had a clear plan of what should be done and when and we tried to stick to it as closely as possible. There were some hiccups along the way and the recording and writing process itself took a bit longer than we wanted initially, but at the end of the day it turned out to have the level of quality we were aiming for, but without sounding too clean or being overproduced.

Kacper: As Denis mentioned, we wanted to make it significantly better than our previous records, but at the same time, we didn’t want to overproduce it. We also learned a few lessons during the process and already have some ideas about what could be improved next time but that’s part of the journey every band has to go through, I think.


I find the new record to be an order of magnitude more complicated, perhaps less accessible at first, but at the same time incredibly dark and evil than your 2022 EP "Threshold of Nothingness". Was that the intention? How did the album actually come together and how did you compose the music?

Denis: I feel like the 2022 EP was a bit of a fluke in our (rather small) discography in the sense that while it was mostly written by me (same as the Chasm of Immurement LP) and did have some good riffs, the overall result came out to be not up to our usual standards. Maybe it's the quality of production (we recorded the whole thing at our rehearsal space), or maybe it's because of what Clairvoyance was going through as a band at that time (lineup changes, etc.), but ultimately it failed to show what we were really capable of as composers and musicians.

So when we started working on Chasm of Immurement some time around 2022/2023, we instantly knew that it had to be better, more complex, and layered. Hard to say if it ended up being less accessible because of that, as we never had any intentions to reduce our music to solely playing caveman riffs (which to be honest we do like and still incorporate sometimes); I would rather call the overall listening experience being a bit more refined now. On the other hand, probably the biggest reason why the LP sounds the way it does is the production, which helped a lot to put these new 6 tracks into a single coherent piece of music.

I have "Chasm of Immurement" in my MP3 player and I have to say I am literally consumed by it. It's not just the great ideas, but the sound, which is in a word devastating. For example, I'm sitting on a tram and suddenly I find myself tapping my foot. I feel like partying. If I weren't a gentleman of my years, I'd probably do it. Where did you record the album and who is the mastering engineer?

Kacper: I was responsible for the entire recording process and part of the mixing, which we carried out at Dobra 12 Studio in my hometown. Having worked as a sound engineer in the past, I knew exactly how to approach the recording to achieve the results we were aiming for. Once we had all the tracks recorded, I began the mixing stage, which I completed together with my friend Piotrek Polak, who owns the studio and also handled the mastering. I definitely needed some help to speed up the process and to have a fresh pair of ears involved. We chose not to separate the mixing and mastering sessions, as I believe it’s not always necessary to achieve great results. From a technical perspective, keeping everything in one session gave us full control over each stage of the production. I think everyone is happy with the final result, and I’m glad to hear that others appreciate the recording quality and the hard work we put into it.


Who wrote the lyrics on "Chasm of Immurement"? And what are they about? Where do you get inspiration for the themes?

Denis: Previously we shared the writing process within the band, but for Chasm of Immurement it was our vocalist Maciej's responsibility to compile the lyrics. As the title of the record suggests, the main theme that goes through the narrations on the LP revolves around being imprisoned one way or the other, both physically and mentally, be it in a mind inside of a sick and rotten human body, or as a person in the endless space that surrounds us. That said, for us the lyrics are never in the foreground. We treat vocals as a separate instrument, the main role of which is to add to the atmosphere.

Is Paolo Girardi signed under the cover of "Chasm of Immurement"? I like his work a lot. How did you choose the theme for the cover? What exactly does it mean in relation to the music?

Denis: He did sign it, yes! Paolo is one of our favourite painters in the scene, so it was a no-brainer for us to contact him to do something for the album. We had a few ideas in mind already on what we’d like to see, but ultimately it was Paolo’s vision that ended up on the final iteration of the artwork. As for the meaning, I guess it references some of the themes mentioned in the lyrics, such as the darkness and nothingness of human existence that sucks our souls into it.


Looking back to the beginning...What was the first impulse that made you put the band together? And why death metal? It's not exactly the styles that would have gained you a lot of "fame".

Denis: Honestly when we started the band back in 2019 all we wanted was just to have some fun, maybe play a few shows here and there, and that’s it basically. Not to say we don’t have fun right now, but for sure the band became a much more important part of our lives, and we try to treat it respectfully while balancing our personal stuff and full time jobs. As for the "fame", I'm not sure I want it even if there was an option to get mainstream. Knowing how things can look for big touring bands in the scene, I think I'd rather prefer a more stable life. But who knows, maybe someone like Metal Blade will sign us up and offer loads of money?

You come from Warsaw and play extreme death metal. Our readers would be interested to know how the death black metal scene works in Poland. To tell you the truth, lately I've been hearing from you only great bands again. Does it mean that the scene is very strong in your country nowadays? What about gigs, how many people come?

Denis: The scene is strong for sure here in Poland. Tons of cool new bands (Species (who recently signed with 20 Buck Spin), Toughness, Frightful, Mental Funeral to name a few), as well as loads of cool live gigs to see mainly thanks to Tomek, the owner of Behind the Mountain booking/distro/record label.

There’s of course a lot more mainstream stuff going on currently both in death and black metal in Poland, but I’m not really following any of it.


From your music you can feel that you are influenced by both the American death metal school and the old European bands. How are you as fans? Do you prefer the original death metal of the 90s or do you draw inspiration from new records as well? If so, I wonder which bands had/have the biggest influence on CLAIRVOYANCE?

Denis: People often say that we sound a lot like Incantation, and while I do like what John McEntee is doing, it’s not my favorite band (blasphemy, I know!), and it was never a source of inspiration for Clairvoyance. But generally speaking yeah, we do like a lot of 90s stuff from the USA and Europe (Finland specifically), but I can't really say that there's a particular band that we look up to when making music for the band. Honestly, as pretentious as it sounds, I don't even listen to death metal that much anymore apart from new releases from bands like Innumerable Forms or Apparition, or maybe the old stuff from The Chasm or Death.

What about you and concerts in general? Are you a band that goes to as many shows as possible or do you pick and choose a lot? Do you have a dream, like a band you'd like to tour with or a festival, a city you'd like to perform in?

Denis: Live shows are something that we always liked to do, so whenever there’s an option to play in a good company with good people around, we’ll most likely be up for it no matter if it’s a small venue for 50 people or a relatively large festival like Tones of Decay.

I’d really like to tour the States (maybe with someone like Tomb Mold?) and visit places where death metal really started as a genre.

Kacper: I've always wanted to go to Asia, so Japan, Korea, or China would be amazing places to tour. I don’t understand those cultures very well (and I don’t think I ever truly will), which is exactly why I’m so curious about them. Getting to know the local scene there would be even cooler. Playing with Obituary would be great too, as they were one of the first death metal bands I discovered in my childhood.


We're coming to the end so I'd like to try a more philosophical question. How would you define the style called death metal? What is this music to you and why did you choose this style?

Denis: There's already a rather strict definition for death metal as a genre, but I feel like it doesn't really convey what this music is for me really, both as a musician and a listener. There are countless other genres around that might do certain things better, but I think what I like the most about it is the lack of boundaries and the sheer amount of different flavours of music you get as a listener without stressing about what's trve kvlt or not or if someone will gatekeep you from liking your favourite band because it's not true underground anymore.

I recently listened to a podcast with George Clarke from Deafheaven, and at some point he was talking about the amount of flack they got from black metal fans for releasing Sunbather back in the day. I feel like stuff like that wouldn't even happen in the death metal scene, and bands like Blood Incantation or Tomb Mold are good examples of this.

Kacper: Personally, I’m not too concerned with strict definitions. Of course, there are frameworks we work within, but they’re ultimately quite flexible. If something resonates with me, I don’t care what label it carries. To me, death metal is just a means of expressing yourself but I’m not stuck only into that one.

What is CLAIRVOYANCE planning in the coming months? If you have something to say to fans, promoters, labels, here's the space…

Denis: The positive reception we got from the LP gave us a lot of motivation, so we started working on new material already. It’s a long shot at the moment, but I hope we’ll have a few new songs ready by the end of the year. So maybe a split with someone or a new EP? We’ll see.

And of course we have live shows planned for the remainder of the year and early 2026, both in Poland and other places.

Kacper: As Denis mentioned, we would like to record something new this year and just not stop with what we’re doing now. I would like to thank everyone who supports us because without that, we would never have been able to do what we are doing. And of course, big thanks to Carbonized Records for releasing our album. We’re really happy with our cooperation and proud to be part of the label.

I'm going to listen to your new album "Chasm of Immurement" again. I have to say that for me personally it is basically a perfect death metal masterpiece. A total inferno. I wish the record to do well, to reach as many fans as possible. It deserves it. I wish you all the best in your personal life. Good luck. Thank you for the interview and I look forward to seeing you live sometime!

Denis: Thanks a lot for having us and for such kind words! For me this is one of the reasons to keep going, that is to give fans some good music they can vibe to.

Kacper: Thanks!

Recenze/review - CLAIRVOYANCE - Chasm of Immurement (2025):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - CLAIRVOYANCE - Hnilobný, prašivý, temný a chladný morbidní death metal, který vás rozežere zevnitř!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Polska - CLAIRVOYANCE.

Odpovídali Denis (kytara) a Kacper (kytara), děkujeme!

Recenze/review - CLAIRVOYANCE - Chasm of Immurement (2025):

Ave CLAIRVOYANCE! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou historií CLAIRVOYANCE.

Denis: Začali jsme hrát společně koncem roku 2019, pokud se nepletu. Nejdřív jsme byli jen já a Maciej, který převzal zpěv, zatímco já jsem se soustředil na kytaru, ale brzy poté se k nám připojili také bubeník Adrian a basák Jan. Na začátku roku 2020 jsme nahráli naše první tři skladby a dali je na Bandcamp, a k našemu překvapení si demo velmi rychle vybralo vydavatelství Caligari Records. V následujících letech jsme odehráli spoustu koncertů (včetně festivalu Tones of Decay v Praze v roce 2023), vydali EP u Blood Harvest Records a došlo k několika změnám v sestavě, kdy se Kacper a Vlad stali stálými členy kapely a převzali kytaru a basu.

Letos jste vydali právě čerstvou novinku „Chasm of Immurement“. Opět se jedná o temný, drsný a poctivý death metal ze staré školy. Přistupovali jste k nahrávání jinak než minule nebo jste zvolili ověřené postupy?

Denis: Ano, ve srovnání s našimi předchozími alby bylo LP natočeno mnohem profesionálnějším způsobem. Byli jsme lépe připraveni, měli jsme jasný plán, co a kdy je třeba udělat, a snažili jsme se ho co nejvíce dodržet. Cestou se vyskytly nějaké překážky a samotný proces nahrávání a skládání trval o něco déle, než jsme původně chtěli, ale nakonec se podařilo dosáhnout úrovně kvality, o kterou jsme usilovali, aniž by album znělo příliš čistě nebo bylo přehnaně produkované.

Kacper: Jak zmínil Denis, chtěli jsme, aby bylo výrazně lepší než naše předchozí desky, ale zároveň jsme nechtěli, aby bylo přeprodukované. Během procesu jsme se také poučili a už máme několik nápadů, co by se dalo příště vylepšit, ale to je podle mě součástí cesty, kterou musí projít každá kapela.


Nová deska mi přijde o nějaký řád komplikovanější, zpočátku možná méně přístupná, zároveň ale neskutečně temná a zlá, než vaše EP „Threshold of Nothingness“ z roku 2022. Byl to záměr? Jak vlastně album vznikalo a jakým způsobem jste skládali muziku?

Denis: Mám pocit, že EP z roku 2022 bylo v naší (poměrně malé) diskografii trochu náhodou v tom smyslu, že ačkoli jsem ho z větší části napsal já (stejně jako LP Chasm of Immurement) a mělo několik dobrých riffů, celkový výsledek nakonec nedosáhl našich obvyklých standardů. Možná je to kvalitou produkce (celé jsme to nahráli v naší zkušebně), nebo možná kvůli tomu, čím Clairvoyance v té době jako kapela procházeli (změny v sestavě atd.), ale nakonec nedokázali ukázat, čeho jsme jako skladatelé a hudebníci opravdu schopni.

Když jsme tedy někdy kolem roku 2022/2023 začali pracovat na Chasm of Immurement, okamžitě jsme věděli, že musí být lepší, komplexnější a vrstevnatější. Těžko říct, jestli to nakonec vedlo k tomu, že je album méně přístupné, protože jsme nikdy neměli v úmyslu omezit naši hudbu pouze na hraní primitivních riffů (které, upřímně řečeno, máme rádi a někdy je stále používáme). Spíše bych řekl, že celkový poslechový zážitek je nyní o něco rafinovanější. Na druhou stranu, pravděpodobně největším důvodem, proč LP zní tak, jak zní, je produkce, která velmi pomohla spojit těchto 6 nových skladeb do jednoho souvislého hudebního celku.

Mám „Chasm of Immurement“ ve svém MP3 přehrávači a musím říct, že jsem jím doslova pohlcen. Nejsou to jen skvělé nápady, ale i zvuk, který je jedním slovem devastující. Sedím třeba v tramvaji a najednou se přistihnu, že si podupávám nohou. Mám sto chutí začít pařit. Nebýt už pán v letech, asi bych to i udělal. Kde jste desku nahrávali a kdo je podepsán pod masteringem?

Kacper: Byl jsem zodpovědný za celý proces nahrávání a část mixování, které jsme provedli ve studiu Dobra 12 v mém rodném městě. Vzhledem k tomu, že jsem v minulosti pracoval jako zvukový inženýr, věděl jsem přesně, jak k nahrávání přistupovat, abychom dosáhli výsledků, které jsme si stanovili. Jakmile jsme měli všechny skladby nahrané, začal jsem s mixováním, které jsem dokončil společně s mým přítelem Piotrem Polakem, který je majitelem studia a také se postaral o mastering. Rozhodně jsem potřeboval pomoc, abych proces urychlil a měl k dispozici čerstvý pár uší. Rozhodli jsme se nemíchat a mastering oddělovat, protože si myslím, že to není vždy nutné k dosažení skvělých výsledků. Z technického hlediska nám zachování všeho v jedné relaci poskytlo plnou kontrolu nad každou fází produkce. Myslím, že všichni jsou s konečným výsledkem spokojeni, a jsem rád, že ostatní oceňují kvalitu nahrávky a tvrdou práci, kterou jsme do ní vložili.


Kdo je autorem textů na „Chasm of Immurement“? A o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?

Denis: Dříve jsme se o psaní textů dělili mezi členy kapely, ale v případě alba Chasm of Immurement měl za sestavení textů odpovědnost náš zpěvák Maciej. Jak naznačuje název alba, hlavní téma, které se prolíná texty na LP, se točí kolem uvěznění v té či oné podobě, ať už fyzického, nebo psychického, ať už v mysli uvnitř nemocného a zkaženého lidského těla, nebo jako člověk v nekonečném prostoru, který nás obklopuje. To však neznamená, že texty jsou pro nás v popředí. Vokály považujeme za samostatný nástroj, jehož hlavní úlohou je dotvářet atmosféru.

Pod obalem novinky „Chasm of Immurement“ je podepsán Paolo Girardi? Jeho práce se mi hodně líbí. Jak jste vůbec motiv na obal vybírali? Co má vlastně přesně znamenat ve vztahu k hudbě?

Denis: Ano, podepsal to! Paolo je jedním z našich oblíbených malířů na scéně, takže pro nás bylo samozřejmé, že ho oslovíme, aby pro album něco vytvořil. Měli jsme už pár nápadů, jak by to mělo vypadat, ale nakonec to byla Paoloova vize, která se promítla do finální podoby obalu. Co se týče významu, myslím, že odkazuje na některá témata zmíněná v textech, jako je temnota a nicota lidské existence, která vtahuje naše duše.


Když se ještě podíváme na začátek…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna death metal? Nejsou to zrovna styly, které by vám získaly velkou „slávu“.

Denis: Upřímně řečeno, když jsme v roce 2019 založili kapelu, chtěli jsme se jen bavit, možná odehrát pár koncertů sem tam, a to je v podstatě vše. Nechci říct, že se teď nebavíme, ale kapela se určitě stala mnohem důležitější součástí našich životů a snažíme se k ní chovat s respektem, zatímco se snažíme skloubit naše osobní záležitosti a práci na plný úvazek. Co se týče „slávy“, nejsem si jistý, jestli bych ji chtěl, i kdybychom měli možnost proniknout do mainstreamu. Vím, jak to vypadá s velkými kapelami na turné, a myslím, že bych raději preferoval stabilnější život. Ale kdo ví, možná nás podepíše někdo jako Metal Blade a nabídne nám spoustu peněz?

Pocházíte z Varšavy a hrajete extrémní death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje v Polsku death black metalová scéna. Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším zase jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?

Denis: Scéna je tady v Polsku rozhodně silná. Je tu spousta skvělých nových kapel (Species (kteří nedávno podepsali smlouvu s 20 Buck Spin), Toughness, Frightful, Mental Funeral, abych jmenoval alespoň některé) a také spousta skvělých koncertů, hlavně díky Tomkovi, majiteli bookingové/distribuční/nahrávací společnosti Behind the Mountain.

V Polsku se samozřejmě v současné době děje mnohem více mainstreamových věcí, jak v death metalu, tak v black metalu, ale já to moc nesleduji.


Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou death metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na CLAIRVOYANCE největší vliv?

Denis: Lidé často říkají, že zníme hodně jako Incantation, a i když se mi líbí, co dělá John McEntee, není to moje oblíbená kapela (vím, že je to rouhání!) a nikdy nebyla inspirací pro Clairvoyance. Ale obecně vzato, ano, máme rádi hodně věcí z 90. let z USA a Evropy (konkrétně z Finska), ale nemůžu říct, že by existovala nějaká konkrétní kapela, ke které vzhlížíme, když tvoříme hudbu pro kapelu. Upřímně řečeno, i když to zní namyšleně, už ani tolik neposlouchám death metal, kromě nových alb kapel jako Innumerable Forms nebo Apparition, nebo možná starých věcí od The Chasm nebo Death.

Co vlastně vy a koncerty obecně? Jste kapelou, která jezdí po koncertech, co to jenom jde nebo si hodně vybíráte? Máte nějaký sen, třeba skupinu, se kterou byste chtěli vyrazit na turné nebo festival, město, kde byste chtěli vystupovat?

Denis: Živé koncerty jsme vždycky rádi dělali, takže kdykoli se naskytne příležitost zahrát si v dobré společnosti s dobrými lidmi, pravděpodobně do toho půjdeme, ať už jde o malý klub pro 50 lidí nebo relativně velký festival jako Tones of Decay.

Rád bych absolvoval turné po Spojených státech (možná s někým jako Tomb Mold?) a navštívil místa, kde death metal jako žánr skutečně vznikl.

Kacper: Vždycky jsem chtěl jet do Asie, takže Japonsko, Korea nebo Čína by byly úžasnými místy pro turné. Tyto kultury moc dobře neznám (a myslím, že nikdy úplně nepoznám), a právě proto mě tak zajímají. Ještě lepší by bylo poznat tamní místní scénu. Skvělé by bylo také zahrát si s Obituary, protože to byla jedna z prvních death metalových kapel, které jsem objevil v dětství.


Blížíme se k závěru a tak bych zkusil jednu více filozofickou otázku. Jak byste definovali styl zvaný death metal? Čím pro vás tato hudba je a proč jste si vybrali právě tento styl?

Denis: Pro death metal jako žánr již existuje poměrně striktní definice, ale mám pocit, že ta pro mě jako hudebníka i posluchače nevyjadřuje, co pro mě tato hudba skutečně znamená. Existuje nespočet jiných žánrů, které možná v některých ohledech fungují lépe, ale na death metalu se mi nejvíc líbí absence hranic a obrovské množství různých hudebních stylů, které jako posluchač můžete objevovat, aniž byste se museli stresovat tím, co je „trve kvlt“ a co ne, nebo zda vám někdo zakáže mít rád vaši oblíbenou kapelu, protože už není „true underground“.

Nedávno jsem poslouchal podcast s Georgem Clarkem z Deafheaven a v jednu chvíli mluvil o tom, kolik kritiky dostali od fanoušků black metalu za vydání alba Sunbather. Mám pocit, že něco takového by se v death metalové scéně ani nestalo, a kapely jako Blood Incantation nebo Tomb Mold jsou toho dobrým příkladem.

Kacper: Osobně se příliš nezabývám striktními definicemi. Samozřejmě existují rámce, ve kterých pracujeme, ale nakonec jsou docela flexibilní. Pokud mě něco osloví, nezajímá mě, jakou nálepku má. Pro mě je death metal jen prostředkem k vyjádření sebe sama, ale nejsem na něj fixovaný.

Co chystají CLAIRVOYANCE v nejbližších měsících? Pokud máš něco na srdci, co bys chtěl vzkázat fanouškům, promotérům, labelům, tak zde je prostor…

Denis: Pozitivní ohlasy na LP nás velmi motivovaly, takže jsme se již pustili do práce na novém materiálu. Momentálně je to ještě v nedohlednu, ale doufám, že do konce roku budeme mít připraveno několik nových skladeb. Možná tedy split s někým nebo nové EP? Uvidíme.

A samozřejmě máme naplánované koncerty na zbytek roku a začátek roku 2026, jak v Polsku, tak i jinde.

Kacper: Jak zmínil Denis, rádi bychom letos nahráli něco nového a nepřestali s tím, co děláme teď. Chtěl bych poděkovat všem, kteří nás podporují, protože bez toho bychom nikdy nemohli dělat to, co děláme. A samozřejmě velké díky Carbonized Records za vydání našeho alba. Jsme opravdu spokojeni s naší spoluprací a hrdí na to, že jsme součástí tohoto labelu.

Jdu si vaši novou desku „Chasm of Immurement“ znovu pustit. Musím říct, že pro mě osobně se jedná v podstatě dokonalé death metalové dílo. Totální inferno. Přeji vám, aby se nahrávce dařilo, aby se dostala k co největšímu počtu fanoušků. Zaslouží si to. Přeji vám vše nejlepší i v osobním životě. Ať se vám daří. Děkuji za rozhovor a už teď se těším, až vás uvidím někdy naživo!

Denis: Moc děkujeme za rozhovor a za milá slova! Pro mě je to jeden z důvodů, proč pokračovat, abych fanouškům mohl nabídnout dobrou hudbu, kterou si mohou užít.

Kacper: Díky!

Recenze/review - CLAIRVOYANCE - Chasm of Immurement (2025):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine