DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 25. září 2025

Rozhovor - ORDEALS - Temný a chladný, starodávnými chorobami nasáklý black death metal, který vás strhne do hlubiny!


Rozhovor s black death metalovous skupinou ze Spojených států - ORDEALS.

Recenze/review - ORDEALS - Third Rail Prayer (2025):

Ave ORDEALS! 26. září 2025 vyjde vaše první plnohodnotné album „Third Rail Prayer“ u vydavatelství Eternal Death. Jak název napovídá, jedná se o smršť upřímného black/death metalu. Jak jste se cítili, když jste opustili studio? Představte prosím fanouškům nové album. Od čeho jste se chtěli odklonit oproti předchozím nahrávkám?

No, THIRD RAIL PRAYER je vyjádřením toho, kdo a kde ORDEALS v danou chvíli jsou, naším pokusem vytáhnout temné energie našeho okolí a zkušeností. Spojujeme naši současnost s dávnou minulostí, která nás inspiruje. Po téměř deseti letech, kdy jsme byli dvojčlennou kapelou, jsme v roce 2020 přivítali nového stálého člena, Belluma, který s námi byl po celou dobu, kdy jsme skládali THIRD RAIL PRAYER. Samozřejmě jsme byli s naší prací spokojeni, když byla dokončena v těch apokalyptických zimních dnech v Montrealu ve studiu Tehom.

Jste kapela složená ze zkušených muzikantů, kteří hrají převážně death metal. Jak vlastně ORDEALS vznikli? Hádám, že v dobré hospodě a nad spoustou piva. Kdo jako první přišel s nápadem hrát death/black metal? Prosím, proveďte nás historií vaší kapely.

ORDEALS vznikli jednoduše z touhy tvořit. V počátečních fázích se opravdu moc nemluvilo o tom, jaký styl bychom měli hrát. Všechno se vyvíjelo přirozeně. Období 2011–2015 bylo velmi pomalé, ale v roce 2016 jsme nahráli naše EP APOTHEOSIS a od té doby jsme byli poměrně aktivní, až do roku 2020, kdy se svět na chvíli zastavil. Snažíme se vyhýbat tomu, abychom zněli příliš jako někdo jiný.


Přiznávám, že vaše nové album mě dostalo. Moc se mi líbí, že nejste jen ortodoxní a autentičtí, ale nezapomínáte ani na chladné a temné melodie. Kdo je autorem hudby a jak skládají a tvoří nové skladby ORDEALS?

Illuminated píše kytarové a basové party, Bellum a já přispíváme nápady na skladby a my tři to pak dáváme dohromady. Illuminated přispívá zlověstnými pasážemi s intenzivním důrazem na temnou náladu a nápadnými melodickými záblesky, z nichž rozvíjíme náš zvuk.

Na novém albu mě opravdu zaujalo velmi syrové a „zaprášené“ zvukové zpracování. Kde jste album nahrávali, mixovali a kdo je zodpovědný za produkci?

Album bylo nahráno, smícháno a zmasterováno ve STUDIO TEHOM v Montrealu. Xavier Berthiaume je dlouholetým spolupracovníkem a skvělým kamarádem ORDEALS. Nahráli jsme tam také APOTHEOSIS, na kterém hrál na bicí. Doufáme, že s ním budeme spolupracovat i v budoucnu.


Zaujal mě také obal alba. Pokud tomu dobře rozumím, zobrazuje vstup do podsvětí, do starého dolu. Obal je tajemný a perfektně ladí s hudbou. Co má toto téma vyjadřovat? Autorem je skvělý Santiago Caruso. Jak jste se dali dohromady a proč právě on?

Je to zkáza a smrt zobrazená v nekonečné tmě tunelů metra pod místem, kde žijeme v New Yorku. Vybrali jsme Santiaga Carusa, protože na základě jeho schopností a předchozí práce jsme věřili, že bude schopen tuto vizi realizovat k naší spokojenosti. Dokonale vystihuje atmosféru, kterou chceme prezentovat.

Jako kapela se ve svých textech zabýváte temnou fantazií, utrpením, smrtí. O čem jsou texty na nové desce? Jaké je hlavní téma a myšlenka „Third Rail Prayer“?

Texty vycházejí z osobních zkušeností a snaží se čerpat z mé reality a vzpomínek a mísit je s jinými zlověstnými věcmi, které mě inspirují a které se prakticky samy tlačí na papír. Jsou zde témata nekromancie a zkoumání „Existují i jiné světy než tyto“. Kromě toho bych raději, aby si lidé album pořídili a vytvořili si vlastní interpretaci na základě čtení textů a vstřebávání obrazů, než abych se pouštěl do přílišných detailů. Booklet k albu obsahuje vše, co člověk potřebuje, aby se ztratil v tomto utrpení mezi ničím a ničím, a obal je to, co opravdu musíme říct, abychom nalákali duše do temnoty.


Jak to vypadá s koncerty? Hrajete rádi často? A dáváte přednost velkým festivalům nebo malým klubům? A co propagace nového alba, plánujete turné?

Bezprostředním cílem je být aktivní s několika živými koncerty, abychom šířili album a jeho poselství jako mor. Dosud jsme odehráli 12 koncertů, ale mnoho z nich bylo na festivalech daleko od domova. Ať už se jedná o velký festival nebo malý klub, oba mají své výhody i nevýhody, ale opravdu záleží na energii publika. Během zimního slunovratu v roce 2022 jsme hráli na Islandu na festivalu Andkristni. Bylo to poprvé, co jsme opustili náš kontinent, a i když to byl malý klub, byl to vrchol naší historie. Zdravíme naše kamarády tam a někteří z té scény přispěli hostujícími vokály na THIRD RAIL PRAYER, jak uvidíte. Propagaci alba zahájíme na konci září na festivalu Covenant ve Vancouveru.


Zásadní otázka, kterou nesmíme vynechat. Co ORDEALS plánují v následujících měsících? Pokud máte něco na srdci a chtěli byste to sdělit fanouškům, vydavatelstvím, promotérům, tady je prostor...

Jak již bylo zmíněno, koncem tohoto měsíce budeme hrát ve Vancouveru a máme v plánu překročit moře a šířit slovo. Také píšeme nový materiál a tentokrát se pokusíme, aby jeho vydání netrvalo příliš mnoho let.

THIRD RAIL PRAYER vyjde na CD a vinylu u Eternal Death Records 26. září. Čeká vás zkažená a odsouzená... a skutečně zkázonosná audio a duševní nemoc. Vizuální šílenství na stránkách od Pvtrfaktvr. Beznaděj a zoufalství z New Yorku od Rhys Knight a Subterranean NOIZE od T.O.M.B.

 

Moc děkuji za rozhovor a přeji nejen skvělé prodeje nového alba. Ať jsou vaše koncerty vyprodané. Na jeden z nich se velmi těším. Přeji vám vše nejlepší v osobním životě. Nechť vás provází síla! ORDEALS FOREVER!

středa 24. září 2025

Recenze/review - NOVEMBERS DOOM - Major Arcana (2025)


NOVEMBERS DOOM - Major Arcana
CD 2025, Prophecy Productions

for english please scroll down

Jsou chvíle, kdy chci být sám. Jenom já a muzika, jenom já a kniha, příroda a ticho. Reproduktory nasměrované do srdce, chlad a tma. Přemýšlím o životě, o smrti, o kamarádech, kteří mě opustili. Chodívali jsme spolu do hospody a naše nekonečné diskuze o hudbě mi hrozně chybí. Zbyl jsem tu sám. Snažím se dál hrdě nést vlajku vztyčenou. Stále bojuji s větrnými mlýny. Klaním se dobrým nahrávkám, užívám si smutné melodie, oceňuji sílu ostrých riffů i naléhavého vokálu. NOVEMBERS DOOM patří již dlouhé roky mezi kapely, na které je spolehnutí.

Vnímám jejich novou nahrávku všemi póry svého těla. Moje srdce tepe ve stejném rytmu. Doom metal se musí poslouchat v tichu, ve tmě, v pohodě, aby co nejvíce vynikly pochmurné melodie. Novinka je velmi drásavým, přesvědčivým a smutným albem. Cítím v něm ale i naději, pradávnou energii. A tak dál chodím tímhle podivným světem a usmívám se. Do uší mi totiž hraje "Major Arcana".


Muzika u mě byla vždycky o emocích a ty, které letos přinášejí tihle tmáři, jsou velmi naléhavé. Jsou jako kousky ledu, které zůstávají v mých žilách, když na mě padne splín. Utíkám z města, z jeho šumu a nervozity. Do lesů, do hor, kde mě obejme chlad a temné mraky. Našlapuji opatrně, jsem tichým stínem, do ničeho nezasahuji. Spočinutí. Zastavení. Návštěva starého hřbitova s náhrobky nahrnutými do strany. Jednou na nich bude napsané i moje jméno. Celým tělem mi proniká ledově syrový zvuk, užívám si jednotlivé melodie, krásně smutně ošetřené vokály, ukrývám se před světlem a přemýšlím, co se jednou stane, až zemřu. Rozplynu se v temnotě? Budu navěky bloudit mezi naším a oním světem? Stanu se tichým svědomím? Netuším, otázek je příliš mnoho a odpovědi nepřicházejí. Ne, v těchto momentech nemohu o téhle nahrávce psát s nadhledem a dívat se na ní kritickým okem. Není to ani potřeba, vše tu sedí na svých místech. Zvuk, motiv na obalu, celkové provedení, vše je v nejlepším pořádku. Můžete se tak plně soustředit na hudbu samotnou, která je velmi uvěřitelná, podmanivá, reálná, přesvědčivá, autentická, zahraná od srdce. Pro mě je vždy opravdu důležité, abych nahrávce věřil a v případě "Major Arcana" je tomu na sto procent. NOVEMBERS DOOM jsou samozřejmě veteráni na scéně, kterým ale jejich hudbu můžete věřit. Nepřinášejí nic nového, ale vlastně ani nemusí. Mají svůj, unikátní a originální styl, který kdysi sami vymysleli. Jsou pro mě jistotou v dnešním rozháraném světě. Jsou chvíle, kdy chci být sám. Jenom já a muzika, jenom já a kniha, příroda a ticho. Reproduktory nasměrované do srdce, chlad a tma. Přemýšlím o životě, o smrti, o kamarádech, kteří mě opustili. Chodívali jsme spolu do hospody a naše nekonečné diskuze o hudbě mi hrozně chybí. Zbyl jsem tu sám. Jenom já a hudba. Emotivní doom death metalové album, které vám zlomí srdce! Temnota se zde potkává s chladem a dokonalým smutkem!

Asphyx says:

There are moments when I want to be alone. Just me and music, just me and a book, nature and silence. Speakers pointed at my heart, cold and darkness. I think about life, death, friends who have left me. We used to go to the pub together, and I miss our endless discussions about music terribly. I am left here alone. I try to continue to proudly carry the flag high. I am still fighting windmills. I bow to good recordings, enjoy sad melodies, appreciate the power of sharp riffs and urgent vocals. NOVEMBERS DOOM has been one of the bands you can rely on for many years.

I feel their new recording with every pore of my body. My heart beats in the same rhythm. Doom metal must be listened to in silence, in darkness, in peace, so that the gloomy melodies stand out as much as possible. The new album is very gloomy, convincing, and sad. But I also feel hope in it, an ancient energy. And so I continue walking through this strange world and smiling. Because "Major Arcana" is playing in my ears.


Music has always been about emotions for me, and the ones these gloomy people bring this year are very urgent. They are like pieces of ice that remain in my veins when I feel melancholy. I run away from the city, from its noise and nervousness. To the forests, to the mountains, where the cold and dark clouds embrace me. I tread carefully, I am a silent shadow, I do not interfere with anything. Rest. Pause. A visit to an old cemetery with gravestones piled to one side. One day, my name will be written on them too. An icy, raw sound penetrates my whole body, I enjoy the individual melodies, the beautifully sad vocals, I hide from the light and think about what will happen when I die. Will I dissolve into darkness? Will I wander forever between this world and the next? Will I become a silent conscience? I have no idea, there are too many questions and no answers. No, in these moments I cannot write about this recording with detachment and look at it with a critical eye. There is no need to, everything is in its place. The sound, the motif on the cover, the overall design, everything is in perfect order. This allows you to fully concentrate on the music itself, which is very believable, captivating, realistic, convincing, authentic, and played from the heart. For me, it is always really important to believe in a recording, and in the case of "Major Arcana", I believe in it one hundred percent. NOVEMBERS DOOM are, of course, veterans on the scene, but you can trust their music. They don't bring anything new, but they don't need to. They have their own unique and original style, which they once invented themselves. For me, they are a certainty in today's troubled world. There are times when I want to be alone. Just me and the music, just me and a book, nature and silence. Speakers pointed at my heart, cold and darkness. I think about life, death, friends who have left me. We used to go to the pub together, and I miss our endless discussions about music terribly. I'm left here alone. Just me and the music. An emotional doom death metal album that will break your heart! Darkness meets coldness and perfect sadness here!



about NOVEMBERS DOOM  on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
1. June
2. Major Arcana
3. Ravenous
4. Mercy
5. The Dance
6. The Fool
7. Bleed Static
8. Chatter
9. Dusiking Day
10. XXII

Recenze/review - LAST RETCH - Abject Cruelty (2025)


LAST RETCH - Abject Cruelty
CD 2025, Time to Kill Records

for english please scroll down

Ulice byly plné podivně se kymácejících lidí. Někteří leželi v kaluži krve, jiní si právě přikládali žiletky k zápěstí. Několik jedinců se rozeběhlo proti zdi a roztříštilo si hlavu na tisíc kousků. Přilepeni k obrazovkám kráčeli dál jenom ti, v nichž se choroba teprve probouzela. Falešní proroci vylezli z katakomb a hlásali jedovatá slova o božím soudu. Pravdou ale je, že apokalypsa opravdu začala. V každém z nás. Kanadské LAST RETCH sleduji od jejich počátků a pokaždé jsem dostal poctivou porci syrového masa. Nasekaného nahrubo. Tahle smečka má v očích touhu zabíjet hudbou.

Letošní novinka není výjimkou. Hoří zevnitř, valí se kupředu jako dobře seřízený buldozer. Pokud máte tenhle styl smrtícího kovu rádi, nezbývá, než abyste jako já přidali volume doprava a z okna sledovali, jak dnešní zkažený svět pomalu umírá. Skladby řežou tou správnou stranou nože. 


Nové songy jsou jako lavina, jako tsunami, které vás strhnou do hlubiny. Jsou velmi dobře napsané, mají v sobě potřebný drive a sílu, takovou tu černou staroškolskou auru. Některé motivy nechají vzpomenout na tvorbu CANNIBAL CORPSE, SIX FEET UNDER, BOLT THROWER. Činěno je tak ale s vlastním názorem a invencí. Zkrátka a dobře, pokud máte rádi syrový, prašivý death metal s temně krvavou atmosférou, která se vám zadře pod kůži, tak neváhejte ani chvilku. Svět kolem nás možná už dávno hoří a nezbyla nám žádná naděje, ale než zemřeme v krutých křečích, tak si narveme album "Abject Cruelty" do hlavy. Určitě to znáte. Hledáte něco nového k poslechu, něco co vám vystřelí mozek z hlavy a pak najednou zjistíte, že tohle je přesně ono, tohle jsem hledal. Tak takhle nějak probíhal můj poslech. Zmínit musím i velmi povedený a masivní zvuk, i zajímavý motiv na obalu. Pánové uctívají bezezbytku starou školu. Dělají to ale inteligentně, umí napsat velmi dobré motivy. Album jsem vždycky poslouchal jako celek a osvědčilo se mi to. Jsem starý pes a dokážu ocenit, když to kapela myslí upřímně, od srdce. Novinka je tak vhodná jak jako kulisa pro porcování syrového masa, tak k exhumacím starých hrobů. Vše je zde špinavé, reálné, věřím LAST RETCH každý tón, každou notu, každý úder bicích. Jsou chvíle v mém životě, kdy se potřebuji zastavit, nechat čas aby jen tak plynul. Podívat se na všechno z jiné, morbidnější perspektivy. Kanaďané do mě zasekli svůj ostrý dráp a už mě nepustili. Ulice byly plné podivně se kymácejících se lidí. Někteří leželi v kaluži krve, jiní si právě přikládali žiletky k zápěstí. Několik jedinců se rozeběhlo proti zdi a roztříštilo si hlavu na tisíc kousků. Přilepeni k obrazovkám kráčeli dál jenom ti, v nichž se choroba teprve probouzela. Falešní proroci vylezli z katakomb a hlásali jedovatá slova o božím soudu. Temná a zcela zničující death metalová lavina, která vás strhne do hlubiny! Budete rozdrceni na prach! 

Asphyx says:

The streets were full of strangely swaying people. Some lay in a pool of blood, others were just putting razor blades to their wrists. A few individuals ran against the wall and shattered their heads into a thousand pieces. Only those in whom the disease was just awakening walked on, glued to the screens. False prophets climbed out of the catacombs and proclaimed poisonous words about God's judgment. But the truth is that the apocalypse has really begun. In each of us. I have been following the Canadian LAST RETCH since their beginnings and every time I have been given a fair portion of raw meat. Roughly chopped. This pack has a desire to kill with music in their eyes.

This year's new release is no exception. It burns from the inside, rolling forward like a well-adjusted bulldozer. If you like this style of death metal, you have no choice but to turn the volume up to the right, like me, and watch from the window as today's corrupt world slowly dies. The songs cut with the right side of the knife.


The new songs are like an avalanche, like a tsunami that will sweep you into the depths. They are very well written, they have the necessary drive and power, a kind of black old-school aura. Some motifs remind you of the work of CANNIBAL CORPSE, SIX FEET UNDER, BOLT THROWER. But they are done so with their own opinion and invention. In short, if you like raw, dusty death metal with a dark, bloody atmosphere that gets under your skin, then don't hesitate for a moment. The world around us may have been burning for a long time and there is no hope left for us, but before we die in cruel convulsions, let's put the album "Abject Cruelty" in our heads. You definitely know it. You are looking for something new to listen to, something that will blow your brains out of your head and then suddenly you find out that this is exactly it, this is what I was looking for. So this is how my listening went. I must also mention the very good and massive sound, as well as the interesting motif on the cover. The gentlemen worship the old school without a trace. But they do it intelligently, they can write very good motifs. I have always listened to the album as a whole and it worked for me. I am an old dog and I can appreciate when the band means it sincerely, from the heart. The new album is suitable both as a backdrop for cutting raw meat and for exhuming old graves. Everything here is dirty, real, I believe LAST RETCH every tone, every note, every drum beat. There are moments in my life when I need to stop, let time just flow. To look at everything from a different, more morbid perspective. The Canadians stuck their sharp claw into me and didn't let me go. The streets were full of strangely swaying people. Some were lying in a pool of blood, others were just putting razor blades to their wrists. Several individuals ran against the wall and shattered their heads into a thousand pieces. Glued to the screens, only those in whom the disease was just awakening walked on. False prophets climbed out of the catacombs and proclaimed poisonous words of divine judgment. A dark and completely destructive death metal avalanche that will drag you into the abyss! You will be crushed to dust!




about LAST RETCH on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
1. Abject Cruelty
2. Beasley Meth Merchants
3. Dissecting the Leper
4. In the Polder They Reek
5. Resinous Drip of Decay
6. Dissolved in Lye (Down to Rot)
7. Oozing Pustules
8. Gatling Gun


Line-up:
Finlay Blakelock – Vocals
Matt Fyke – Bass
Spencer Robson - Drums
Derek Brzozowski – Guitar
John Russell – Guitar


LAST RETCH

Time To Kill Records

úterý 23. září 2025

Recenze/review - PARADISE LOST - Ascension (2025)


PARADISE LOST - Ascension
CD 2025, Nuclear Blast Records

for english please scroll down

Venku se ochladilo a déšť padá k zemi jako tiché svědomí. Vydal ses na další ze svých nekonečných cest. Jsi už starý muž a stále hledáš smysl života. Víru si ztratil už dávno. Zažil si až příliš bolesti, strachu a nenávisti. Jako vždycky, když navštívíš hroby svých předků, tě obejme nekonečný smutek. Zvedáš oči k nebi a tvé slzy se smíchají s krvavým deštěm. Jaký je smysl života, ptáš se tichých stromů. Je to moc, je to síla, je to láska, je to rodina? Máš stále tolik otázek a život je až příliš krátký.

Chybí mi moudrost starců i laskavost matek. Nějak se nám ze světa vytratila pokora. Poslouchám nové album legendárních PARADISE LOST a jsem zase jednou napojen na hudbu velmi silně, opravdově, uvěřitelně. Moc dobře vím, sleduji tuhle kapelu celý svůj život, že gentlemani nepřináší nic nového, ani převratného. Nevadí mi to, styl, který kdysi dávno sami vymysleli, je již dávno dokonalý. Užívám si tak jednotlivé skladby, jsem jimi doslova nasáklý, podmaněný, jsem jejich součástí. Nejvíce vyniknou na starém hřbitově, když se za deště vrátím a přemýšlím o osudu a životě. Pánové letos znovu potvrzují status mé srdcové kapely. 


Je stále zde. Taková ta prchavá melancholie, která vás donutí se zastavit. PARADISE LOST vždycky tvořili a hráli hlavně pro fanoušky, kteří jsou empatičtí, vnímaví, kteří dokáží ocenit krásu podzimu, barevných stromů i usínající přírody. Novinka je volným pokračováním věcí minulých. Silné, dobře zapamatovatelné melodie, pestře naléhavé vokály, riffy, které se vám dostanou až do vnitřností. Většinou to nedělám, ale tentokrát jsem se podíval dopředu i na klipy a musím rovnou napsat, že se velmi povedly. Hlavní je pro mě ale vždy album jako celek, rád se nechávám unášet jen tak melodiemi, nejlépe o samotě, ve stoleté chalupě v horách. Je už zima a běhá mi mráz po zádech. Vítr se prohání v korunách stromů. Užívám si poctivě čitelný, chladný a pochmurný zvuk, nasávám atmosféru absolutního smutku. Sleduji mraky v kopcích, nastavuji tvář nebi, křičím do tmy a říkám si stále dokola, ano, to je přesně ono, tohle je muzika, kterou jsem jako starý fanoušek chtěl, čekal na ní, jako na smilování boží. "Ascension" je přesně tím druhem nahrávky, která roste postupně. Nejdříve byla jen kulisou při čtení starých knih, potom se mi postupně dostala do krve. Stále objevuji nová temná zákoutí. Většinou poslouchám drsnější, extrémnější muziku, ale když přijdou angličtí tmáři s nějakou novou hudbou, bývám ztracený. Víte, člověku přibývají roky, postupně stárne a potřebuje čím dál tím víc alespoň malé kousky něčeho, čeho by se mohl chytit. Nějaký pevný bod ve vesmíru, hudbu, která má v sobě něco navíc, kus srdce. A tohle všechno PARADISE LOST umí na výbornou. Amen! Myslím, že víc netřeba dodávat. Venku se ochladilo a déšť padá k zemi jako tiché svědomí. Vydal jsem se na další ze svých nekonečných cest. Jsem už starý muž a stále hledám smysl života. Víru jsem ztratil už dávno. Zažil jsem až příliš bolesti, strachu a nenávisti. Jako vždycky, když navštívím hroby svých předků, mě obejme nekonečný smutek. Doom death metalové album, které vás rozdrásá zevnitř! Budete hledět k nebi a do tváře vám bude padat krvavý déšť! 

Asphyx says:

It has cooled down outside and rain is falling silently to the ground. You have set out on another of your endless journeys. You are an old man now and still searching for the meaning of life. You lost your faith long ago. You have experienced too much pain, fear, and hatred. As always, when you visit the graves of your ancestors, you are overcome with endless sadness. You raise your eyes to the sky and your tears mix with the bloody rain. What is the meaning of life, you ask the silent trees. Is it power, is it strength, is it love, is it family? You still have so many questions, and life is too short.

I miss the wisdom of the elders and the kindness of mothers. Somehow, humility has disappeared from our world. I listen to the new album by the legendary PARADISE LOST and once again I feel a very strong, genuine, believable connection to the music. I know very well, having followed this band my whole life, that these gentlemen bring nothing new or revolutionary. I don't mind, the style they invented long ago is already perfect. I enjoy each song, I am literally soaked in them, captivated by them, I am part of them. They stand out most in the old cemetery when I return in the rain and think about fate and life. This year, the gentlemen once again confirm their status as my favorite band. 


It's still here. That fleeting melancholy that makes you stop and think. PARADISE LOST have always created and played mainly for fans who are empathetic, perceptive, who can appreciate the beauty of autumn, colorful trees, and nature falling asleep. The new album is a loose continuation of things past. Strong, memorable melodies, colorful, urgent vocals, riffs that get under your skin. I don't usually do this, but this time I watched the videos in advance and I have to say right away that they are very well done. For me, however, the main thing is always the album as a whole. I like to let myself be carried away by the melodies, preferably alone, in a century-old cottage in the mountains. It's winter now, and I have chills running down my spine. The wind is rushing through the treetops. I enjoy the honest, cold, and gloomy sound, soaking up the atmosphere of absolute sadness. I watch the clouds in the hills, turn my face to the sky, shout into the darkness and say to myself over and over again, yes, this is it, this is the music I wanted as an old fan, waited for it like God's mercy. "Ascension" is exactly the kind of recording that grows on you gradually. At first, it was just a backdrop when reading old books, but then it gradually got into my blood. I am still discovering new dark corners. I mostly listen to rougher, more extreme music, but when the English darkies come up with some new music, I am lost. You know, as a person gets older, they gradually age and need more and more at least small pieces of something to hold on to. Some kind of fixed point in the universe, music that has something extra in it, a piece of heart. And PARADISE LOST does all this perfectly. Amen! I think that says it all. It's gotten cold outside and the rain is falling like a silent conscience. I've set out on another of my endless journeys. I'm an old man now and I'm still searching for the meaning of life. I lost my faith long ago. I have experienced too much pain, fear, and hatred. As always, when I visit the graves of my ancestors, I am overcome with endless sadness. A doom death metal album that will tear you apart from the inside! You will look up to the sky and bloody rain will fall on your face!






Tracklist:
1. Serpent On The Cross
2. Tyrants Serenade
3. Salvation
4. Silence Like The Grave
5. Lay A Wreath Upon The World
6. Diluvium
7. Savage Days
8. Sirens
9. Deceivers
10. The Precipice

Recenze/review - ORDEALS - Third Rail Prayer (2025)


ORDEALS - Third Rail Prayer
CD 2025, Eternal Death

for english please scroll down

Moc dobře víš, že když vstoupíš dovnitř, bude následovat jenom temnota a utrpení. Zrozen v krutosti a bolestech čekáš na tuhle chvíli celý svůj život. Říkají o tobě, že jsi prokletý. Trávíš svůj čas ve tmě, beze světla, o samotě. Jenom ty a hnisavá hudba, jenom chlad a studená mrtvá těla. Mám rád hudbu, která ve mě dokáže probudit emoce, strhnout mě do hlubiny, zaseknout do mě svůj ostrý dráp. Nepustí mě od reproduktorů a vymáchá mi hubu v kaluži plné krve.

S americkými ORDEALS se setkávám poprvé a stačilo několik prvních tónů, abych věděl, že zde vše hoří jasným černým plamenem a smrdí sírou. Nové album je pro mě velmi propracovanou, návykovou, morbidně přitažlivou a magickou záležitostí. Poslouchám hudbu hlavně srdcem a black death metal v tomto provedení si nechám vždy líbit. Novinka se opravdu povedla. Je divoká, temná a chladná zároveň. Záhadná a připomíná spíše starodávné rituály, než jen obyčejnou nahrávku. Doporučuji poslech v absolutním tichu a naprosté tmě. 


Bolestivé melodie, ostré riffy, které se vám zadřou pod kůži. Bicí, co vám vystřelí mozek z hlavy a všude přítomná, do černých odstínů zabarvená aura. ORDEALS stvořili dílo, které snad ani není z tohoto světa. Muselo vznikat v samotném pekle, hluboko v podzemí, v místech, kde i po smrti trpí prokletí. Stíny jsou zase jednou hodně dlouhé a mraky se dotýkají země. Každou chvíli z nich začne pršet krev. Je cosi děsivého, strašidelného, neklidného, co ze skladeb cítím. Jako bych při poslechu za sebou vždy zavřel staré rezavé dveře do podsvětí. Zůstanu tu zde již navěky, amen! Kapela se volně inspirovala jak starou americkou scénou, tak i kapelami z australských jeskyní. To ale není zase tolik důležité. Hlavní je to, že má tahle smečka svůj vlastní styl, výraz, rukopis. ORDEALS jsou zkrátka svým způsobem originální a to je v dnešní době menší zázrak. Líbí se mi zvuk, motiv na obalu, všechna ta nahrubo nasekaná tma, která ze songů odkapává jako hnis z dlouho zaníceného vředu. Kapela hraje reálně, divoce, uvěřitelně, autenticky. Každé naše společné setkání bylo spíše starodávnou ceremonií, než jen obyčejným poslechem. Věřím kapele každou notu, melodii, jsem jejich hudbou zcela pohlcen. Pro mě osobně jsou to hrozně důležité věci. Pokud to máte nastavené jako já, mohu vám "Third Rail Prayer" jenom doporučit. Smrt čeká za rohem a usmívá se. Nedivím se, hraje se tu hlavně pro ní i pro všechny s černou duší. Moc dobře vím, že když vstoupím dovnitř, bude následovat jenom temnota a utrpení. Zrozen v krutosti a bolestech čekám na tuhle chvíli celý svůj život. Říkají o mě, že jsem prokletý. Trávím svůj čas ve tmě, beze světla, o samotě. Jenom já a hnisavá hudba, jenom já a tohle album. Temný a chladný, starodávnými chorobami nasáklý black death metal, který vás strhne do hlubiny! Krvavý rituál byl zahájen! 

Asphyx says:

You know very well that when you enter, only darkness and suffering will follow. Born in cruelty and pain, you have been waiting for this moment your whole life. They say you are cursed. You spend your time in the dark, without light, alone. Just you and festering music, just cold and cold dead bodies. I like music that can awaken emotions in me, pull me into the depths, stick its sharp claw into me. It does not let me go from the speakers and rinses my mouth in a pool full of blood.

This is my first time meeting the American ORDEALS and the first few notes were enough to know that everything here burns with a bright black flame and smells of sulfur. The new album is a very sophisticated, addictive, morbidly attractive and magical thing for me. I listen to music mainly with my heart and I always like black death metal in this version. The new one was really successful. It is wild, dark and cold at the same time. Mysterious and more reminiscent of ancient rituals than just an ordinary recording. I recommend listening in absolute silence and complete darkness.


Painful melodies, sharp riffs that get under your skin. Drums that will blow your brains out and an aura that is everywhere, colored in black shades. ORDEALS created a work that is perhaps not from this world. It must have been created in hell itself, deep underground, in places where curses suffer even after death. The shadows are once again very long and the clouds touch the ground. Every now and then blood starts raining from them. There is something terrifying, spooky, uneasy that I feel from the songs. As if I always close the old rusty door to the underworld behind me when listening to them. I will stay here forever, amen! The band was freely inspired by both the old American scene and the bands from Australian caves. But that is not so important. The main thing is that this group has its own style, expression, handwriting. ORDEALS are simply original in their own way and that is a minor miracle these days. I like the sound, the motif on the cover, all that roughly chopped darkness that drips from the songs like pus from a long-inflamed ulcer. The band plays realistically, wildly, believably, authentically. Every time we met together was more like an ancient ceremony than just an ordinary listening. I trust the band with every note, melody, I am completely absorbed in their music. For me personally, these are extremely important things. If you are set up like me, I can only recommend "Third Rail Prayer". Death is waiting around the corner and smiling. I am not surprised, it is played here mainly for her and for everyone with a black soul. I know very well that when I step inside, only darkness and suffering will follow. Born in cruelty and pain, I have been waiting for this moment my whole life. They say that I am cursed. I spend my time in the dark, without light, alone. Just me and the festering music, just me and this album. Dark and cold, black death metal soaked in ancient diseases that will pull you into the depths! The bloody ritual has begun!



tracklist:
1. Third Rail Prayer
2. Throes
3. Compulsion
4. Emerge
5. Scorn Ceremony
6. Aequanimitas
7. Suffer Cursed Ordeals
8. Triumph

band:
Illuminated – Guitars, Bass
Zealous Hellspell – Vocals, Lyrics
Bellum – Drums



pondělí 22. září 2025

Recenze/review - GRAVE HEX - Vermian Death (2025)


GRAVE HEX - Vermian Death
CD 2025, Night Terrors Records, Cavernous Records

for english please scroll down

Tělo ve značném stádiu rozkladu. Mladá dívka s potrhanými vnitřnostmi, s kůží staženou z obličeje. Znásilněná, zohavená rezavým nožem. Chce se mi řvát do tmy, uprostřed lesa, nedaleko frekventované cesty. Kdo tohle mohl udělat? Ohledávám mrtvolu a najednou mám pocit, že se na mě dívá, že se mnou rozmlouvá. Pohnula se a nebo ne? Myslím si, že ano, poslouchám totiž debutové album finských maniaků GRAVE HEX.

Ti přicházejí s mokvajícím, hnilobným, totálně špinavým a nechutným death metalem. Jedná se o záležitost s takovým tím staroškolským feelingem, jak to mám asi nejraději. Ve tváři má červy a z úst jí odpadávají kusy masa. Chce mi prokousnout hrdlo. Podléhám. Tahle hudba totiž koluje i v mých žilách.


Odvezu tělo do márnice a uložím je mezi ostatní. Zapnu znovu play a užívám si prašivý, masivní a drsný zvuk (Matti Vainionpää - recording, mixing, Greg Wilkinson - mastering). Postupně, s každým dalším poslechem, se stanu také hnusnou zombie, toužící po čerstvém mase a mozcích. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě potřebný drive, sílu, tlak i energii. Navíc opravdu smrdí jako čerstvě otevřený hrob. Pokud máte rádi kapely jako AUTOPSY, ABSCESS, UNDERGANG, MORBIFIC, DEMIGOD, PURTENANCE, FUNEBRE, ABHORRENCE, potom si myslím, že si tuhle exhumaci užijete úplně stejně jako já. "Vermian Death" je sice albem, na kterém se nehraje nic nového, ani převratného, ale to zde ani není účelem. Hlavní je zážitek, pocit, prožité emoce z pohřbu. Sedím v chladné márnici a s ostatními plánujeme, kdy se vrátíme a pomstíme se všem, kteří nám za našeho života ublížili. Přesně o tomhle album je. O opravdové smrti, o krutém umírání, o bolesti, strachu, o nekonečném utrpení v naprosté tmě. Kapela vzešla z toho nejhlubšího podzemí. Jejich nová nahrávka je opředena pevnými pavučinami. Pro mě osobně je potom nejdůležitější, že se rád vracím, že si rvu album stále dokola pod tlakem do hlavy. Pokud jste staří psi a nebo jen máte rádi smrtící kov z devadesátých let minulého století, potom se pohodlně usaďte a nechte se unášet podmanivě morbidními hororovými náladami. Za mě osobně dávám palec nahoru ve všech bodech obhajoby. GRAVE HEX jsou pro mě velkým překvapením posledních měsíců a také jasným důkazem, že existuje život po životě. Je hnusný, hodně bolí, ale když budete poslouchat tuhle desku, tak pochopíte jeho morbidní krásu. Exhumace shnilého, mokvajícího, prašivého deah metalového hrobu! Absolutní rozklad těla i mysli! 

Asphyx says:

A body in a serious state of decomposition. A young girl with her insides torn out, her skin peeled off her face. Raped, mutilated with a rusty knife. I want to scream into the darkness, in the middle of the forest, not far from a busy road. Who could have done this? I look around the corpse and suddenly I feel like it's looking at me, talking to me. Has it moved or not? I think so, because I'm listening to the debut album of the Finnish maniacs GRAVE HEX.

They come with oozing, putrid, totally dirty and disgusting death metal. It's a thing with that old-school feel, which is probably what I like best. She has worms in her face and chunks of flesh falling out of her mouth. She wants to bite my throat out. I give in. This music is also circulating in my veins.


I take the body to the morgue and put it among the others. I turn on the play again and enjoy the dusty, massive and harsh sound (Matti Vainionpää - recording, mixing, Greg Wilkinson - mastering). Gradually, with each subsequent listen, I also become a disgusting zombie, longing for fresh flesh and brains. The songs are very well written, they have the necessary drive, power, pressure and energy. Moreover, they really smell like a freshly opened grave. If you like bands like AUTOPSY, ABSCESS, UNDERGANG, MORBIFIC, DEMIGOD, PURTENANCE, FUNEBRE, ABHORRENCE, then I think you will enjoy this exhumation just as much as I do. "Vermian Death" is an album that does not play anything new or groundbreaking, but that is not the purpose here. The main thing is the experience, the feeling, the emotions experienced from the funeral. I'm sitting in a cold morgue and the others are planning when we'll return and take revenge on everyone who hurt us during our lives. That's exactly what this album is about. About real death, about cruel dying, about pain, fear, about endless suffering in complete darkness. The band emerged from the deepest underground. Their new record is woven with solid cobwebs. For me personally, the most important thing is that I like to come back, that I tear the album over and over again under pressure in my head. If you're an old dog or just like death metal from the nineties of the last century, then sit back and let yourself be carried away by the captivatingly morbid horror moods. For me personally, I give a thumbs up on all points of defense. GRAVE HEX are a big surprise for me in recent months and also clear proof that there is life after life. It's disgusting, it hurts a lot, but when you listen to this record, you'll understand its morbid beauty. Exhumation of a rotten, oozing, dusty death metal grave! Absolute decomposition of body and mind!


tracklist:
01. Steeping Master Worm Flesh 
02. Vultural Scourge 
03. Den Of Evil 
04. Endless Impossible Constructs 
05. Vermian Death 
06. Pungent Pulsating Pools Of Blood 
07. Halls Beneath The Primal Mere

GRAVE HEX is
H - bass
M - vocals, guitars
M - vocals, guitars
M - drums, vocals



neděle 21. září 2025

Recenze/review - DEFACEMENT - Doomed (2025)


DEFACEMENT - Doomed
CD, vinyl, Unorthodox Emanations

for english please scroll down

Sedím svázaný v tiché špinavé místnosti. Z chodby ke mě doléhají bolestivé výkřiky prokletých. Světlo a tma, chlad a teplo. Lekám se každého stínu. Jsem normální já a nebo ti za kamennou zdí? Co je vlastně pravda? Umírám a znovu se rodím, kývám se do rytmu. Našeptávání, tiché a zlé, zlostné a hlasité. Jsou kapely, které ve mě dokáží rozdrásat myšlenky, roztříštit je a potom slepit dohromady. Do rukou se mi dostala nová nahrávka "Doomed" od DEFACEMENT. 

Kapela má na svém kontě již tři předešlá alba a všechny hoří podobným divokým plamenem. Disonance se zde potkává s tmou, která vás obejme, strhne do hlubiny, zničí váš, dostane se vám pod kůži, do podvědomí a vy se stanete její součástí. Velmi naléhavé skladby, plné chaosu a bolesti. Připomínají mi nářek nevinných. Vše je zahalené do černé krvavé mlhy. Není to zpočátku lehký poslech, ale když vydržíte a postupně odkryjete jednotlivé vrstvy, budete odměněni morbidně krásným zážitkem. Doporučuji poslouchat v tichu, v domech šílenství a naprosté tmě. 


Jedná se smečku, ve které jsou samí zkušení muzikanti, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Jde o mezinárodní uskupení maniaků z Holandska, Německa, Itálie a Libye. Všichni do jednoho odvedli perfektní práci. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě drive, pověstnou sílu a tlak, takové to zvláštní neklidné chvění, které mám u hudby tolik rád. Baví mě rozkrývat jednotlivé vrstvy, připadám si jako death metalový archeolog, který nadšeně tleská pokaždé, když zazní další zajímavý motiv. Nad silnými základy jsou vystavovány složité a košaté kompozice, které ale nejsou jen obyčejným preludiem, jak to dnes bývá tolik časté. Naopak, songy zde mají jasnou strukturu, odsýpají jako lavina z kamení a lidských kostí. DEFACEMENT opravdu připomínají svým přístupem přírodní živel, jsou jako tsunami, jako láva čerstvě vyvěrající z právě probuzené sopky. Je pro mě pokaždé velmi příjemné se nechat pozvat do zvláštně temného a rozervaného světa, kterým pro mě "Doomed" je. Cítím se vždy  jako bych stál ve stínu a přede mnou se odehrávaly různé staré tragédie. Kapela umí perfektně budovat atmosféru, hraje si námi, s jejich kořistí, jako hladová šelma. Přiznám se bez mučení, takhle smečka je pro mě velkým letošním překvapením. A teď mě už prosím nechte, slova jsou stejně zbytečná, lepší je vždy poslouchat. Sedím svázaný v tiché špinavé místnosti. Z chodby ke mě doléhají bolestivé výkřiky prokletých. Světlo a tma, chlad a teplo. Lekám se každého stínu. Jsem normální já a nebo ti za kamennou zdí? Co je vlastně pravda? Tohle album vás rozerve zevnitř! Disonantní, temný a chladný death metal s krvavě intenzivní a podmanivou atmosférou! 

Asphyx says:

I sit tied up in a quiet, dirty room. The painful screams of the damned reach me from the corridor. Light and darkness, cold and heat. I am afraid of every shadow. Am I normal or are they behind the stone wall? What is the truth? I am dying and being reborn, swaying to the rhythm. Whispers, quiet and evil, angry and loud. There are bands that can tear my thoughts apart, shatter them and then glue them back together. I got my hands on the new record "Doomed" by DEFACEMENT.

The band has already released three previous albums and they all burn with a similar wild flame. Here, dissonance meets darkness that embraces you, pulls you into the depths, destroys you, gets under your skin, into your subconscious and you become a part of it. Very urgent songs, full of chaos and pain. They remind me of the lament of the innocent. Everything is shrouded in a black bloody fog. It is not an easy listen at first, but if you persevere and gradually uncover the individual layers, you will be rewarded with a morbidly beautiful experience. I recommend listening in silence, in madhouses and complete darkness.


This is a group of experienced musicians who know very well what and how they want to play. It is an international group of maniacs from Holland, Germany, Italy and Libya. They all did a perfect job. The songs are very well written, they have drive, the famous power and pressure, that special restless vibration that I love so much in music. I enjoy uncovering individual layers, I feel like a death metal archaeologist who enthusiastically applauds every time another interesting motif is heard. Over the strong foundations, complex and lush compositions are exhibited, which are not just an ordinary prelude, as is so common today. On the contrary, the songs here have a clear structure, they pour down like an avalanche of stones and human bones. DEFACEMENT really resemble a natural element in their approach, they are like a tsunami, like lava freshly gushing from a newly awakened volcano. It is always very pleasant for me to be invited into the strangely dark and torn world that "Doomed" is for me. I always feel as if I am standing in the shadows and various old tragedies are happening in front of me. The band knows how to build an atmosphere perfectly, they play with us, with their prey, like a hungry beast. I will admit without torture, this pack is a big surprise for me this year. And now please leave me alone, words are useless anyway, it is always better to listen. I am sitting tied up in a quiet, dirty room. The painful screams of the damned reach me from the corridor. Light and darkness, cold and heat. I am scared of every shadow. Am I normal or those behind the stone wall? What is the truth? This album will tear you apart from the inside! Dissonant, dark and cold death metal with a bloody intense and captivating atmosphere!


Tracklist:
1. Mournful
2. Portrait 
3. Unexplainable 
4. Forlorn 
5. Worthless 
6. Unrecognised 
7. Clouding 
8. Absent 


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý třicátý sedmý - Zlo ukryté za dveřmi


Příběh pětistý třicátý sedmý - Zlo ukryté za dveřmi

Nějak mě to sejmulo. Ten rum jsem neměl pít. Zítra mě čeká zkouška a ještě jsem se na to nepodíval. Sotva se doplazím na pokoj a zalehnu. Moje milá je zase v Táboře. Má tam nějaké zařizování a tak jsem si říkal, že se aspoň budu učit. Znáte to, když máte hezkou holku vedle sebe, tak máte úplně jiné myšlenky, než na to, počítat nějaké nezajímavé příklady. Nařídil jsem si naivně budíka na čtvrtou ráno. Ještě před tím, než usnu, tak si vzpomenu na hlášky, které měl František u stolu. Zjevil se tu vlastně náhodou. Prý už v Plzni na kolejích byl, ale nedodělal prvák na pajďáku. Tak si dal rok volno a a zkusil to znovu. Takový hubený střízlík, který se pořád usmíval. Ihned mi byl sympatický. Navíc poslouchal metal, což jsem bral jako záruku toho, že to je na pohodu kluk. Nebyl, opravdu nebyl. To jsem ale ještě nevěděl. Bylo to divný, ale fakt jsem jej neodhadl. Většinou se nemýlím, mívám čuch na lidi. Ale tentokrát mě moje intuice zklamala.

Usnul jsem jako zabitej a probudil jsem se dlouho před budíkem. Opláchl jsem si obličej, sedl si ke stolu a rozložil před sebou skripta. Zaslechl jsem, že tenhle učitel zkouší jenom z příkladů, které sám vytvořil. Okousávám tužku a vůbec mi to nepálí. Přitom by mělo, ráno jsem většinou nejvíc akční. Jdu na záchod, vezmu si něco malého k jídlo. Vedle v pokoji sousedka mluví ze spaní. Vrní jako kočka, usměju se. Potom zaslechnu takové hodně tiché naříkání. Připomíná mi to psa, když se spálí, napadne mě. Vylezu na chodbu. Nikde nikdo, ale ten pláč stále slyším. Nebo ne? Po chvilce to přejde a ozve se typické vrzání. Někdo za to pořádně vzal. Buší do slečny, ta heká, vše spěje k vrcholu. Následuje chvilka ticha a potom zase jakoby pláč. Nebo to je nějaké zvíře? Občas sem nějaké holka propašovala kočku, psa, morče. I když to bylo výslovně zakázané. Tohle ale bylo něco jiného. Jdu raději počítat. Konečně se doberu k výsledku. Převléknu se a vyrazím do školy.

Za tři je dobrá známka, protože postupuje. Bolí mě hlava a těším se, až se vrátím na kolej. Zapeču přednášky i cvičení, dnes nemůžu. Když jsem ve sprše, ozve se lehké ťukání na dveře. Hodím přes sebe ručník a otevřu. Stojí tam hubená mladá dívka s velkýma smutnýma očima. Jsem od Františka, nemáš sůl, prosím? Jdu do sousedního pokoje a drze si nabídnu u holek. Tu máš, usměju se na ní. Jsem Marie, špitne ještě a sklopí oči k zemi, jako to dělávají muslimské ženy. Vypadá hezky, ale jaksi nezdravě. Když odchází, tak mi to nedá a kouknu jí na zadek. Má na něm modřiny nebo spíš podlitiny. Koukám, někdo to má rád tvrději, usměju se a zapamatuji si to. Budu to muset říct Frantovi, jakej je to kanec. Spím v peřinách a zdá se mi o sousedovi v Boleslavi, co mlátil dlouhé roky svojí ženu. Několikrát na něj zavolali policajty, ale ti se vždycky jen smáli, slyšel jsem to na schodech. No tak co, dostala pár ran, aspoň má pán respekt, pamatuji si to přesně. Oběsila se potom, viděl jsem tělo, když ji vynášeli. Na nosítkách, v černém pytli a vedle ní ležel provaz. Probudím se zpocený. Předtucha? 

Většinou to chodilo tak, že se studenti normálně navštěvovali, osobně mě to trošku štvalo, že mohl kdykoliv kdokoliv přijít, třeba i uprostřed noci, nažraný a sednout si k vám na postel. Nezamykalo se. Tedy až na Frantu. Zaťukal jsem a málem si vyrazil zuby. Hele, půjdeš na pivo? Včera si platil ty, dnes je řada na mě, dodám ještě a chci k nim dovnitř. On ale přivře dveře, řekne, že teď se to nehodí a že se sejdeme za chvilku dole. Tak jo, pomyslím si a nechám je, aby si vyřídili svoje věci. Jakmile zaklapnou dveře, ozve se pleskání a potom hekání. Je normálně den, tak je všude hluk a vypadá to na vydařenou akci. Večer proběhne skvěle. Franta je vtipnej, milej kluk. Má rozhled, čte klasiky, o muzice má spoustu znalostí, když se o někom řekne, že je renesanční člověk, tak by to na něj také sedělo. Jen občas, když už je trošku opilej, tak řekne věci, co mi nesedí. Já bych třeba o své mámě nikdy neřekl nic ošklivého, natož hnusného jako on. Nepřijde mi to ale nijak divné. Spousta kluků je na koleji frustrovaných nebo má problém se ženami. Hele na rovinu, sešla se tu spousta jedinců, co jsou na tom sice moc dobře, co se týká znalostí, ale sociální inteligenci, abyste zde pohledali. Čest výjimkám, ale celkově je to dost bída. Jsem tedy zvyklej, i když bych neměl být.

Přijede mi blondýnka a já pořád o Frantovi a Marii básním. Hele, to by mohlo být dobrý, on je fakt vtipnej, mohli bychom si taky vyrazit někdy s nějakou dvojicí. Bude sranda, začnu plánovat další víkend. V týdnu potkám na poli, když jdu do školy, Marii schoulenou jakoby do sebe. Vymlouvá se na zimu a drží se za břicho. Ihned jí navrhnu, že jí půjčím džísku, ale odmítne. Dojdeme na asfalt, otírám si boty o trávu a jak jsem sehnutý, tak si všimnu, že má kolem kotníků černo modré pruhy. Na nic se neptám, vůbec mi nedojde, že je to od pout. A i kdyby, tak co, každej ať si dělá v posteli, co chce. Všimne si, že jí koukám na nohy a stáhne si džíny dolů. Usměju se, ale ona nic. Do školy dojdeme potichu a mě poprvé napadne, jestli to byl dobrý nápad. Jak může Franta chodit s tak tichou a nudnou holkou? Dám si cigáro, zalezu na přednášku a otevřu si Asimova. Mám další týden se sci-fi. 

Je konečně pátek a házím žebradlo do kouta. Zpívám si a dívám se, jak se moje milá obléká. Lítá tu přede mnou jako na sabatu. Řeknu jí to a fascinuje mě, jak jí to sluší. Má nějaký nový parfém, který se mnou dělá divy. Nech si to na večer, odstrčí mě a svádí zároveň. Zaťukáme vedle na pokoj a oni jsou už připravení. Vypadají dobře, tedy až na ty oči. Jedny nekonečně smutné, druhé temné. Zarazí mě to, protože dosud na mě působil Franta jako takový bezstarostný mladý muž, se kterým je sranda. Dnes ale takový není. Působí chladně, mluví zkratkovitě. Snažím se rozvířit debatu, blondýnka také, ale oni jsou takoví odtažití. Vy jste se pohádali, zeptá se moje milá Marie. Ona se nadechne, ale odpovídá za ní Franta. A pokračuje to tak celý večer. Debata se sice trošku rozproudí, ale na Marii je vidět, že je celá nesvá. Těkají jí oči, často je klopí ke stolu, mne si neustále ruce, poklepává nohou a hlavně snáší neustále rádoby vtipné narážky na svoji osobu. O postavě, o tom jak šuká, o vlasech, o názorech, o jejich rodičích, o tom, jak je někdy pěkně blbá. 

Teď už to můžu říct, tenhle večer se fakty nevydařil. Řekne moje milá a sundává si u toho oblečení. Ihned jsem u ní, objímám jí, ale ono ji to celé vrtá hlavou. Přemýšlí o Marii, o tom, jaký to musí být hrozný, mít za partnera takového debila. Ty si to nepoznal? Ptá se mě a já jsem zmatený. Ne, nepoznal, byl okouzlující. Třeba mu vadí ženský. Hele, když si šel na záchod, tak se na mě tak nějak divně díval a měl blbý kecy. Cože? No, ale znáš mě, já se nedám. To tedy ne, naštvu se. On ti řekl něco hnusného? Ano, řekl. Začnu se znovu oblékat. Mám horkou mladou krev. Snaží se mě zadržet, ale nedám se. Jdu naboso a hlavou mi víří, co všechno mu řeknu. Zároveň jsem zklamaný, protože jsem si myslel, že jsem konečně potkal někoho normálního. Mýlil jsem se a jsem naštvaný i sám na sebe. Dveře jsou pootevřené. Zabouchám a nečekám na odpověď. Chci mu říct od plných plic, co si myslím. Ale nedojde k tomu. Nejdřív uvidím Marii, jak klečí na zemi. Nahá. On je nad ní a mlátí jí. Řemenem. Přes tvář, přes prsa. Co to kurva děláš? Otočí se na mě a já v jeho tváři uvidím úplně stejnej pohled jako kdysi u otce, když byl v deliriu a demoloval nám pokoj. 

Je to vlastně jednoduché. Dám mu pěstí. Rána sedne dobře. Rovnou do nosu. Na chvilku ho to vyřadí z boje. Sehnu se pro Marii, abych ji pomohl na nohy. Co se to tady vůbec děje. Pojď, půjdeš k nám. Nikam, ozve se za mnou. Franta má ksicht od krve a přesto na mě napřahuje ruku. Vyhnu se, tedy ne zcela, protože dostanu přímo do ucha. Zatmí se mi před očima a na chvilku ztratím rovnováhu. Někdo zaječí. Moje milá. On nás chce zmlátit oba, bleskne mi hlavou. Jenže to se přepočítal, na blondýnku mi nikdo sahat nebude. Dám mu jednu do břicha, je to střízlík, je to sráč, sednu si na něj a dám mu jich pár do ksichtu. Ale zadrží mě. Jedna nahá hubená dívka a druhá v noční košili. Ne, takhle ne. Odvedeme Marii k sobě a necháme toho hajzla jeho osudu. Ještě za sebou zaslechnu nějaké nadávky, ale potom je ticho. Divné ticho.

Půjčí jí nějaké věci, sedí na posteli, objímají se a já udělám něco k jídlu. Dej si panáka. Tu noc nespíme. Vypráví nám o zlu, o temnotě, která se ukrývala za dveřmi. Muselo to být šílený. On z rodiny komoušů, dnes podnikatelů, ona z chudé rodiny. Nejdřív ji oslnil svým šarmem. Stejně jako mě, pomyslím si, ale necháme ji, aby povídala dál. Je to hodně smutný příběh. O týrání, o mlácení, o vydírání, o znásilňování. Vyberte si jakýkoliv hnus, kterého je schopný chlap na ženský a ona ho zažila. Nejhorší bylo, když se nic nedělo. Ten strach, to očekávání, kdy to přijde. Nenechával ji spát, vydíral ji. Měl fotky, měl nad ní absolutní moc. Budoucí pan učitel, mladý muž, co vypadal tak dobře a solidně. Domluvila až k ránu. Blondýnka šla několikrát zvracet a mě se nahrnuly slzy do očí, musel jsem se dívat skrz záclonu ven, kde pomalu svítalo. Nechali jsme ji osprchovat a doprovodili ji na kolejní radu. V kanceláři seděl pan šéf, mimochodem taky pěkná svině.

Vyslechl si nás, u toho jedl salám z papíru a popíjel pivo. Mlaskal a vypadalo to, že je mu všechno jedno. Bylo. Víceméně nás poslal někam. Odcházeli jsme jak spráskaní psi. Nadával jsem. Jakoby bylo mezi některýma chlapama jakési pouto, soudržnost. Může si za to sama, to nám řekli i na policii. Nějakej starej fotr, kterýmu lezlo břicho z uniformy, jen mávl rukou. Je to ženská, má držet hubu a krok. Znáte ten vtip o zkráceném řetězu z kuchyně? Přemýšlel jsem, co by se všechno muselo stát, aby ji někdo vyslechl a pomohl. Padl na nás splín, ale udělali jsme aspoň jednu věc. Vzal jsem pár známých, kterým jsem vše vysvětlil a šli jsme do jejího pokoje. Ty vole, ona měla misku na vodu pro psa. Ona měla pouta a několik žiletek vedle postele. Řezal jí do stehen. Vzali jsme všechny věci a o Frantovi jsme všem řekli pravdu. Zajímavé bylo, že někdo jej odsoudil, ale byli i jedinci, kteří drželi s ním. Marie bydlela chvilku u nás, než se vrátila domů. Se školou skončila, raději budu makat rukama, říkala. 

Už jsme o ní nikdy neslyšeli. Snad se má dobře, snad už zažila jen samé hezké věci. Někdy si na ní vzpomenu a říkám si, že by si to moc zasloužila. Potkala totiž zlo ukryté za dveřmi. František, kterému jsem samozřejmě změnil jméno, přijel nedávno k nám do firmy. Jako člen kontrolní komise. Prý sice vystudoval na učitele, ale nikdy to nedělal. Tatínek se mu postaral o dobré místo. Odmítl jsem s ním jednat. Místo mě poslali někoho jiného. Ale potkal jsem ho na obědě v kantýně. Víte co je nehorší? Všichni tihle STBÁCI, násilníci, zmrdi a sráči mají velmi podobný úsměv. Jakoby povýšený. Jsou jako zvířata. Mají také temnotu v očích. Měl jsem co dělat, i po tolika letech, abych mu jednu nenapálil. Neudělal jsem to. Tak snad aspoň shoří jednou v pekle. Doufám, že to bude co nejdříve. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine