DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 28. září 2025

Recenze/review - WEREWOLVES - The Ugliest of All (2025)


WEREWOLVES - The Ugliest of All
CD 2025, Back on Black

for english please scroll down

Jakoby existovaly dva světy. Jeden krásný, milý a laskavý jako ta nejhloupější reklama. A potom ten zlý, nenávistný, ušpiněný od zkažené krve. Příliš často se díváme jinam, když se děje něco ohavného. Vytvořili jsme si prostor, který je falešný a zcela odtržený od reality. A teď si představte, že se najednou ocitnete v opravdovém, hnusném pekle. Ne, nejsou tu ohně a kotle s vařícím se olejem. Jedná se o děsivé, maniakální lidské, nahrubo nasekané zlo. 

WEREWOLVES jsou přesně tím druhem kapely, která nám nastavuje zrcadlo. Všechno není tak krásné, jak to vypadá. Usměvavý kněz se slabostí pro násilí na bezbranných. Hodný a milý otec, co má ve sklepě šílené tajemství. Spolehlivý soused, co chová prasata, ano, přesně ta, která vidíte na obalu. Jestlipak tušíte, čím je krmí? Australané jsou tu po roce zpět a znovu přinášejí na kost ohlodaný black death metal se spoustou technických prvků a zkažené krve. 


Pokaždé, když "The Ugliest of All" poslouchám, tak si představuji stoku pod naším městem. Plavou v ní nafouklá těla zohavených mrtvol, která nikomu nechybí. Krysy tančí v divokých rytmech a stejně jako já si užívají nihilisticky morbidní texty, masivní a surový zvuk i maniakální nápady, tlak a temnou energii, kterou je tohle album doslova nasáklé. Musím rovnou dodat ještě jednu věc. Novinka se opravdu velmi dobře poslouchá. Když si tak sedím, ve svém pokoji a zapnu play, tak se mi začnou na zeď promítat ty nejhnusnější horory. Všechny jsou zfilmovány podle skutečných událostí. Jestliže je spousta současných kapel zcela odtržena od reality a přichází jen s uměle vypěstovaným zážitkem, tak tihle maniaci na to jdou úplně obráceně. Můžete jim věřit každý tón, notu, každý úder bicích i zařvání. Tohle je hudba ze špinavých ulic, z prastarých jeskyní, ve kterých dlouhé roky spalo opravdové zlo. WEREWOLVES jej vytáhli na světlo Boží. Jakoby se na svět vrátili všichni prokletí a začali se mstít za všechnu bolest,  která jim byla způsobena. Téhle smečce můžete věřit, jsou opravdoví, reální, autentičtí. Jako sklep plný zohavených mrtvol, jako znesvěcený kostel, jako nůž zabodnutý přímo do vašich vnitřností. Jedná se o nekompromisní, velmi dobře propracovaný a napsaný útok z toho nejhlubšího podzemí. Náhodě nebylo ponecháno nic. Jsi fanoušek ANGELCORPSE, MARDUK, VADER, PESTILENCE, PSYCROPTIC, HATE ETERNAL, AKERCOCKE, USURPER? Potom je pro tebe letošní novinka povinností. To ti klidně podepíšu vlastní krví. Jakoby existovaly dva světy. Jeden krásný, milý a laskavý jako ta nejhloupější reklama. A potom ten zlý, nenávistný, ušpiněný od zkažené krve. Příliš často se díváme jinam, když se děje něco ohavného. Nechte si konečně nastavit zrcadlo a nezavírejte oči! Ohavný, nenávistní, od zkažené krve ušpiněný black death metal, po kterém zůstává jenom spálená země! Potkáte své vlastní démony! Roztrhají vás na kusy! 

Asphyx says:

It's as if there were two worlds. One beautiful, kind, and loving, like the silliest advertisement. And then the evil one, hateful, stained with corrupt blood. Too often we look away when something horrible happens. We have created a space that is false and completely detached from reality. Now imagine that you suddenly find yourself in a real, ugly hell. No, there are no fires and cauldrons of boiling oil. It is a terrifying, maniacal, crudely chopped-up evil. 

WEREWOLVES are exactly the kind of band that holds up a mirror to us. Not everything is as beautiful as it seems. A smiling priest with a penchant for violence against the defenseless. A kind and loving father who has a crazy secret in his basement. A reliable neighbor who raises pigs, yes, exactly the ones you see on the cover. Do you have any idea what he feeds them? The Australians are back after a year and once again bring us bone-gnawing black death metal with lots of technical elements and rotten blood. 


Every time I listen to "The Ugliest of All", I imagine the sewer beneath our city. In it float the bloated bodies of mutilated corpses that no one misses. Rats dance to wild rhythms and, like me, enjoy the nihilistic, morbid lyrics, the massive, raw sound, and the maniacal ideas, pressure, and dark energy that this album is literally saturated with. I have to add one more thing. The new album is really very enjoyable to listen to. When I sit in my room and press play, the most disgusting horror movies start to project onto the wall. They are all based on real events. While many contemporary bands are completely detached from reality and only offer an artificially cultivated experience, these maniacs take the opposite approach. You can believe every tone, every note, every drum beat and every scream. This is music from the dirty streets, from ancient caves where true evil has slept for many years. WEREWOLVES have brought it to the light of day. It's as if all the damned have returned to the world and begun to take revenge for all the pain that was caused to them. You can trust this pack, they are real, genuine, authentic. Like a cellar full of mutilated corpses, like a desecrated church, like a knife stabbed right into your guts. This is an uncompromising, very well-crafted and written attack from the deepest underground. Nothing has been left to chance. Are you a fan of ANGELCORPSE, MARDUK, VADER, PESTILENCE, PSYCROPTIC, HATE ETERNAL, AKERCOCKE, USURPER? Then this year's new release is a must for you. I'll gladly sign that with my own blood. It's as if there were two worlds. One beautiful, sweet, and kind, like the silliest advertisement. And then there's the evil one, hateful, stained with rotten blood. Too often we look away when something horrible is happening. Let someone finally hold up a mirror to you and don't close your eyes! Horrible, hateful, black death metal stained with rotten blood, leaving only scorched earth behind! You will meet your own demons! They will tear you to pieces!


about WEREWOLVES on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - WEREWOLVES - Die For Us (2024)











tracklist:
01. Fools Of The Trade 
02. I Want To Be Offended 
03. Skullbattering 
04. Unoriginal Sin 
05. The Enshittification 
06. Logorrea 
07. Rats Versus Snakes 
08. Slaves To The Blast 
09. The Ugliest Of All

Recenze/review - DARK ANGEL - Extinction Level Event (2025)


DARK ANGEL - Extinction Level Event
CD 2025, Reversed Records

for english please scroll down

A největším zklamáním roku se stává...Ne vážně. Určitě znáte ten pocit, když se dlouhé roky těšíte na nové album od kapely, kterou jste kdysi dávno zbožňovali. V devadesátých letech byla tahle smečka docela úkaz. Každá nahrávka byla mezi fanoušky diskutována, oceňována a mnohými vynášena do nebes. Zaslouženě. DARK ANGEL mívali svůj vlastní rukopis a tak byla letošní novinka všemi velmi očekávána.

Jasně, doba se změnila. Vlastně, všechno je jiné. Máme internet, umělou inteligenci, muzika se už dávno nekupuje, ale streamuje. Většinou moc na podobné návraty nevěřím, i když je fakt, že spousta starých veteránů dokáže i v současné nadprodukci obstát. Kupříkladu noví CORONER znějí (zatím, co jsem slyšel) skvěle. Tak proč to nešlo u DARK ANGEL? 


Ušima mi projde za měsíc spousta muziky. O té špatně se snažím nepsat, vlastně ani moc neumím kritizovat. Když mě něco nebaví, tak to zkrátka ignoruji. Jenže tentokrát je mé zklamání tak velké, že jsem se musel vyjádřit. Odpustit by možná šel motiv na obalu, který sice asi stvořila Gemini nebo Copilot, ale nápad to není špatný. O hodně horší je to se zvukem. Je takový divně zastřený, nečitelný a hlavně vůbec neřeže. Schválně jsem si počkal na originál CD, které jsem si ale jenom zapůjčil. Je to pořád průšvih. Neslyším jednotlivé nástroje. Zažil jsem už ale i horší a mimo jiné jsem vyrůstal kdysi na kazetách, takže jsem zvyklý na ledacos. Největší problém jsou ale nápady. Jsou slabé a je jich žalostně málo. Nové album kolem mě proplouvá. Znáte to, jako když kolem vás projde sice moc hezká holka, ale je nudná. Já bych opravdu hrozně moc chtěl (staré nahrávky opravdu miluji), napsat něco pozitivního. Jenže u "Extinction Level Event" se mi stalo to nejhorší, co u muziky znám. Nudím se. Irituje mě vokál, melodie a kupodivu i bicí, u kterých je mi to hodně divné, protože jak známo, tak Gene Hoglan bývá většinou za boha. DARK ANGEL možná chtěli až příliš ušetřit na těch špatných místech. Navíc nemají nápady. Schválně jsem dal nahrávce delší čas, jestli náhodou neuzraje. Nestalo se tak a já se musím pokorně vrátit k úvodní větě. A největším zklamáním roku se stává...Ano, tohle album. Zlatou malinu za nejhorší thrash metalový návrat získávají....DARK ANGEL.


Asphyx says:

And the biggest disappointment of the year is... No seriously. You certainly know the feeling when you've been looking forward to a new album from a band you once adored for years. In the nineties, this band was quite a phenomenon. Each record was discussed, appreciated and praised by many among the fans. Deservedly. DARK ANGEL used to have their own style, so this year's new album was highly anticipated by everyone.

Sure, times have changed. Actually, everything is different. We have the internet, artificial intelligence, music is no longer bought, but streamed. I usually don't believe in such comebacks, although it is a fact that many old veterans can survive even in the current overproduction. For example, the new CORONER sound (so far, from what I've heard) great. So why didn't DARK ANGEL do it?

A lot of music passes through my ears in a month. I try hard not to write about it, I'm not really good at criticizing. When I don't like something, I simply ignore it. But this time my disappointment is so great that I had to express myself. The cover design, which was probably created by Gemini or Copilot, could perhaps be forgiven, but the idea is not bad. The sound is much worse. It's strangely obscured, unreadable and, most importantly, it doesn't cut it at all. I deliberately waited for the original CD, which I only borrowed. It's still a mess. I can't hear individual instruments. But I've experienced worse and, among other things, I grew up on cassettes, so I'm used to a lot of things. The biggest problem, however, is the ideas. They are weak and there are sadly few of them. The new album is floating past me. You know it, like when a very pretty girl walks past you, but she's boring. I really would like to (I really love old records) write something positive. But with "Extinction Level Event" the worst thing I know about music happened to me. I'm bored. I'm irritated by the vocals, the melodies and, strangely enough, the drums, which I find very strange, because as you know, Gene Hoglan is usually a god. DARK ANGEL may have wanted to save too much on the bad parts. Moreover, they have no ideas. I deliberately gave the record more time in case it didn't mature. It didn't and I have to humbly return to the opening sentence. And the biggest disappointment of the year is... Yes, this album. The Golden Raspberry for the worst thrash metal comeback goes to... DARK ANGEL.


Tracklist:
1. Extinction Level Event (04:16)
2. Circular Firing Squad (04:29)
3. Woke Up to Blood (05:00)
4. Apex Predator (05:06)
5. Sea of Heads (03:49)
6. Atavistic (03:44)
7. Scalar Weaponry (04:29)
8. Scarface the Room (04:36)
9. E Pluribus Nemo (04:59)
10. Terror Construct (05:17)
11. Extraction Tactics (03:36)

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý třicátý osmý - Bolestivé pátrání v mlze


Příběh pětistý třicátý osmý - Bolestivé pátrání v mlze

Ani jsme nestačili dojít domů. Rozlámáni z cesty do Boleslavi jsme se těšili, co nám moje máma připraví k večeři. Chtěli jsme si jen trošku pokecat a potom vzít psa a jít se projít. Chodíme rádi po lesích, tak jsem spřádal v hlavě cestu s několika zastaveními. Třeba budou mít dole v Debři místo v hospodě. Těšili jsme se hodně, ale nebylo nám přáno. Potkali jsme totiž jednoho známého. Celý uřícený, se slzami v očích. Brácha se mi ztratil. Asi pětiletý kluk zmizel a on, jeho sestry dvojčata, ani máma, která zůstala na všechno sama, nevěděli, kde je. Sousedi ihned začali ve spolupráci s policií organizovat pátrací akci. Špatný bylo, že všude kolem nás se plazila mlha a smog. Zalézala nám pod kůži, do kostí. Hodíme si věci domů, máma nám dá do rukou obložený chléb a popřeje hodně štěstí. Všichni se tu znají. 

Cestou po schodech, které beru po dvou a mezi nohama se mi proplétá pes, vyprávím jejich osud. Ona je máma toho caparta takový ten typ, co potká vždycky nějakého chlapa a nemůže si pomoct. Můj kamarád je prostřední, jeho sestry starší a každý má jiného otce. Všichni do jednoho to byli divní chlápci, co chlastali a mlátili je. Pamatuji si, jak párkrát spali i u nás, až se situace uklidní. Nechci soudit, není mi šedesát, ale faktem je, že problémům šla tahle rodina vždycky trošku naproti. Ale také je fakt, že o děti bylo vždycky dobře postaráno. Ze strany matky. Před domem se to už houfuje. Zdravím známé a jdu pozdravit i uplakanou mámu. Bože, najděte mi ho. Slovo si vezme policista, takový starší pán s ustaranou tváří. Má spoustu vrásek a podle jeho výrazu to nevypadá dobře. Nevím proč, ale nějak to cítím v kostech. Jak najít malého kluka v lesích za Radoučí, kde se ztratil při procházce?

Nikdo moc nemluví, jen sem tak štěkne nějaký pes. Všichni cítíme napětí a také strach. Vždyť ten kluk jezdil na kole, co bylo po mě. Za pár stovek jsme ho víceméně darovali. Bylo modré a měl jsem z něj snad nejvíc pádů a odřených kolen, boulí. S kusem uříznutého obalu od jogurtu, co jsem měl u řetězu, aby to dělalo zvuk jako motorka. Byl jsem pánem sídliště, to je jasný. A on se tak také cítil. Kudrnáč s modrýma očima, co všem připomínal andílka. Už jako malej to nějak vycítil a vždycky s nim šili všichni čerti. Správnej kluk, jak má být. Kam ale mohl zmizet? Je vidět sotva na pár kroků. Potkáme pár dalších známých a přidají se snad všichni. Někdo skočí ještě do hospody, vzburcuje i výčepáka. Normálně zavře. Tohle není žádná prdel. Když jde o děti, všechno ostatní jde stranou. Dorazíme na kraj sídliště. Klepeme kosu. Nějaké dámy ihned zorganizují vaření čaje. Blondýnka mě drží za ruku. Pevně a neklidně. Zařadíme se do řetězu.

Voláme Vašíkovo jméno, suneme se pomalu dopředu. Kam mohl zmizet? Chlácholíme se navzájem, že to dopadne dobře, že se najde, bude jen trošku prochladlý, možná lehce škrábnutý. Na nohy se nám lepí bláto, prohledáváme kdejaký kout, houští. Občas někdo někam zapadne, klopýtne. Pes sem tam chytne stopu, jde po ní, ale většinou skončí u nor syslů nebo králíků. Těch pachů je tu hodně. Rozdělíme se na dvě skupiny, jedna pokračuje na Radouči a my, co máme psy, tak se vydáme na nedaleký Borek. Kamarád, brácha Vašíka, říkal, že tam párkrát byli, že si tam hráli v lese na indiány. Přelezeme silnici a všichni trneme, když najdeme v mlze kusy oblečení. Vypadaly jako tělo, ale uleví se nám. Montérky, které někdo vyhodil nás ale pěkně vyděsily. Nakonec se dostaneme na pole. V některých místech zapadneme skoro až po kolena. Tudy nemohl malej kluk projít, usoudí nakonec někdo. Byly by tu vidět stopy. Špatné je, že se začíná pomalu stmívat. Přemýšlím, jestli mohl ujít tolik kilometrů. Je to už poměrně daleko. Napadají nás myšlenky, které ale nechceme vyslovit nahlas. Co když ho někdo chytil a ublížil mu? 

Otíráme si boty od bahna. Máme hlad, ale nedáváme to na sobě znát. Je tu spousta děr, vyhloubených prý kdysi bombami, co házeli Němci na škodovku. Vylezeme pokaždé na kraj a modlíme se, abychom v kalužích nikoho nenašli. Uff. Dobrý, další. Vidím starý chlapy, jak se křižují. Když dojde na lámání chleba, tak se nakonec chytáme víry. I když jinak totální bezvěrci, co nepáchnou do kostela, se najednou modlí. Děláme to také, přijde to nějak automaticky. I když je mi děsná kosa, dávám bundu svojí milé. Nechceš se vrátit? S kamarádem se neznají, přesto nebo právě proto, si rozumí. V rámci situace, samozřejmě. Moje holka vždycky uměla být silná v momentech, kdy se ostatní hroutí. Říkal jsem jí klidná síla. Snažil jsem se to od ní naučit, ale asi mám v sobě větší neklid. Možná po mámě, nevím. Sevřou se mi vnitřnosti, když zahlásí jeden chlap nález. Seběhneme se k díře v zemi. Svítíme baterkami dovnitř. Převaluje se tam tělo. Sjedu dolů, umažu se od bahna, ale když na tu věc, vznášející se na hladině, sáhnu, uleví se mi. Mrtvá srna, co asi spadla dolů a už se nedostala nahoru.

Pomůžou mi se vydrápat nahoru a když se tak stane, tak mě to sejme. Normálně se z toho tlaku rozbrečím. Moje milá mě objímá, kamarád chlácholí. Sbírám se hodně pomalu. Chce se mi najednou hrozně spát, ale musím zůstat silnej. Dojdeme až na Bradlec, k zatopeným lomům. Slyším někoho, kdo jde za mnou, jak říká, že jestli spadl tady, pokud ho schramstla temná hlubina, tak neměl šanci. Můžeme ho najít taky třeba za rok. Otočím se a toho chlapa okřiknu. Trošku ohledů, prosím. Nicméně, špatný je, že má určitě pravdu. Je už tma a v té mlze nevidíme na krok. Měli bychom se vrátit, řekne někdo. Teď už to nemá cenu. V hospůdce, co jsme tam chodívali, když jsem se koupali v lomu, se ještě svítí. Zalezeme dovnitř. Já, moje milá a náš kamarád. Volá domů, že zatím bez výsledků. Lidé, co tu popíjejí, ztichli a z telefonního sluchátka je slyšet pláč matky. Hospodský nám navrhne, ať tu přespíme. Tedy, ono nám moc nejde zabrat, na to jsme moc rozervaní a unavení, ale aspoň se trošku usušíme. Venku leje jako z konve.

Díváme se do krbu. Přikládáme pomalu. Sedíme, občas chodíme. Blondýnka usne na dřevěné lavici. Kamarád mi vypráví samé veselé příběhy o bráškovi, snad aby zastavil zlo, které jakoby čekalo někde vzadu, v našem podvědomí. Snaží se působit pevně, ale často se mu zlomí hlas. Měl jsem ho lépe hlídat, vyčítá si. Jen jsem se na chvilku otočil a zmizel mi ve tmě. Věříš mi to, viď? Visí mi na rtech a mě nezbývá nic jiného, než ho chlácholit. I když moc dobře vím, že jestli se opravdu nedej bože něco stalo, bude to mít v hlavě už po zbytek svého života. Zkus se prospat. Nabádám ho a opravdu na chvíli usne. Vyčerpaný. Já spát nemůžu. Hladím psa, co pobrukuje u kamen. Chtěl bych mít tvůj klid, kamaráde. Sním chleba a párky, co jsme dostali. Zajímavé je, jak se lidé, když chtějí, dokáží semknout. Kolem mě utíkají nekonečné hodiny. Sleduji tlukot svého srdce. Dívám se na svoji holku. Jsi tak hodná, tak skvělá, která jiná by mi pomohla? Fakt tě miluju a slibuju, že ti to budu říkat častěji. 

Svítá a mlha trošku povolí. Jakoby nám nový den dával naději. Vyleze manželka hospodského, udělá nám lehkou snídani. Je moc hodná. Popřeje nám hodně štěstí a přidají se k nám dva její synové. Každý má velkého vlčáka. Tentokrát pátráme v kruzích. Lom je základnou, kolem které kreslíme imaginární spirály. Je ještě zima, když ho nejdeme. Jeden ze psů začne zběsile štěkat. Sedí tam, schoulený pod keřem, jakoby se chtěl schovat. Běžíme. Kamaráda musí zadržet. Řve, už nám to všem dochází. Pláčeme. Připadáme si, že nás nějaká šelma, strach, bolest rvou zevnitř. Vypadá tak klidně. Bledý a asi si vsugerujeme, že se usmívá. Na bundě, která má červenou barvu, má flek. Krev, všude samá krev. Chudáček, objímá mě moje holka a já zase jednou nadávám bohovi. Jak si tohle mohl dopustit? Proč, můžeš mi to vysvětlit? To už té bolesti nebylo málo? Nesnáším tě, ty zasranej debile. Hlavně, že tu necháváš chodit po světě takových kreténů. Malýho nevinnýho kluka, co mimochodem vypadal jak andílek, si vezmeš. 

Padáme do temnoty. Veškeré plány na víkend jsou mimo. Všechno kolem je nedůležité. neexistuje nic, než nekonečná únava. Přesto nemůžeme spát, nemůžeme se milovat, ani jíst. Máme před sebou pořád malou schoulenou postavu. Krásný i ve smrti. Napadají mě divné věci, nemůžu ty obrazy vyhnat z hlavy. Už nikdy. Dodnes se mi objevují ve snech. Když jdeme za dva dny na vlak, potkáme pár sousedů. Jejich tváře se proměnily. Kolem je zase bolestivá mlha a také něco nového. Vztek. Nenávist k tomu, kdo to udělal. Protože, jak tvrdila policie, malý Vašík se stal obětí násilného činu. Na sídliště padl černý mrak. Všichni měli strach o své děti. Kdo to mohl udělat? To se dozvíme až po roce. Chytili ho a odsoudili. Sadista, asi třicetiletý, který šel náhodou kolem. Dodnes litují, že tenkrát nebyl trest smrti. Pamatuji si od té doby, že z mlhy někdy přichází zlo. Opravdové, hnusné, špinavé zlo. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 27. září 2025

Recenze/review - CHRIST AGONY - Anthems (2025)


CHRIST AGONY - Anthems
CD 2025, Deformeathing Production

for english please scroll down

Přemýšleli jste někdy o tom, proč se vám líbí muzika? Já to mám třeba nastavené tak, že na mě musí nějakým způsobem působit, vyvolat ve mě emoce, rozdrásat mě do krve. Jsou kapely, u kterých mám vždy víceméně jistotu, že strávím s jejich alby dlouhý čas. Novinku legendárních polských CHRIST AGONY, které poslouchám od svého brzkého mládí, jsem si poprvé pustil na jedné lesní pěšině. Už bylo poměrně chladno a stačilo několik prvních tónů, aby se mi v kostech usadil mráz.

Víte, když člověk nějakou kapelu sleduje celou její kariéru, má doma diskografii, tak je jeho pohled samozřejmě trošku zkreslený. I tak ale musím napsat, že novinka je povedená po všech stránkách. Co se týká zvuku, obalu, produkce, takových těch produkčních věcí, tak se jedná o špičku nejen žánru zvaného black metal. Hlavní je pro mě ale, ostatně jako vždy, hudba samotná. A ta se mi dostala ihned do žil, zůstala tam a zanechala po sobě kousky nahrubo nasekaného ledu.


CHRIST AGONY, v čele s démonickým Cezarem, uměli vždy vytvořit absolutně temnou a chladnou atmosféru. Přestavte si starý opuštěný hřbitov, se spoustou bolesti, vzpomínek, utrpení a smrti, ve které jsme si všichni rovni. Vše je otištěné do nahnutých náhrobků, do kamenných hrobek, ale hlavně do nového alba "Anthems". Novinka v mnohém odkazuje na předchozí počiny, ale zároveň je jiná, kapela se dle mého posunula k větší melodičnosti. Zároveň si zachovává svoji pověstnou ostrost a syrovost. Jako bych při poslechu potkával děsivé stíny zahalené do krvavé mlhy. Pokud máte jako já rádi tajemno, chlad, černou magii a genius loci ranního hřbitova, potom jste zde správně. Poláci mají samozřejmě svůj jasný, originální a nezaměnitelný rukopis s takovou zvláštní a typickou aurou. U některých starých veteránů bývá trošku problém s tím, že se již nijak nevyvíjejí. U Cezara to neplatí. Stačí pozorně poslouchat. Pokaždé objevím nějaký nový motiv, temné zákoutí, moment, který mě překvapí. Zapamatuji si ho a vypálí se mi do paměti jako cejch. Možná je troufalé psát o black metalu, že je svěží, ale jiné slovo mě nenapadá. Připadám si jako na nějakém pradávném rituálu pro vyvolávání sil, které rozhodně nejsou z tohoto světa. Ne, tohle není jenom obyčejná muzika, tohle je už teď po nějaké době, moje srdcové album. Brzy bude podzim a už nyní se těším na sychravé počasí. Nasadím si sluchátka a vydám se do pomalu usínajícího lesa. Máme tu nedaleko jedno staré pohřebiště. Myslím si, že síla a energie téhle nahrávky zde vynikne nejvíce. Chladné, melodické black metalové album, u kterého vám zmrzne krev v žilách! Tajemný, záhadný, magický, starodávný obřad!

Asphyx says:

Have you ever thought about why you like music? For example, I have it set up in such a way that it has to affect me in some way, evoke emotions in me, tear me to the core. There are bands whose albums I am always more or less sure that I will spend a long time with. I first listened to the new album by the legendary Polish CHRIST AGONY, who I have been listening to since my early youth, on a forest path. It was already quite cold and the first few notes were enough to send a chill down my spine.

You know, when you follow a band's entire career, have their discography at home, your view is of course a bit distorted. But even so, I have to say that the new album is great in every way. As for the sound, the packaging, the production, and all that production stuff, it is the pinnacle of not only the genre called black metal. But the main thing for me, as always, is the music itself. And it immediately got into my veins, stayed there, and left behind pieces of roughly chopped ice.


CHRIST AGONY, led by the demonic Cezar, have always been able to create an absolutely dark and cold atmosphere. Imagine an old abandoned cemetery, with a lot of pain, memories, suffering and death, in which we are all equal. Everything is printed into tilted tombstones, into stone tombs, but mainly into the new album "Anthems". The new album refers to previous works in many ways, but at the same time it is different, in my opinion the band has moved towards greater melodiousness. At the same time it retains its famous sharpness and rawness. As if I were listening to it, I was encountering terrifying shadows shrouded in bloody fog. If you, like me, like me, like mystery, coldness, black magic and the genius loci of an early cemetery, then you are in the right place. Of course, the Poles have their own clear, original and unmistakable handwriting with such a special and typical aura. Some old veterans have a bit of a problem with the fact that they are no longer developing. This is not the case with Cezar. Just listen carefully. Every time I discover a new motif, a dark corner, a moment that surprises me. I remember it and it burns into my memory like a brand. Maybe it's presumptuous to write about black metal that it's fresh, but I can't think of another word. I feel like I'm at some ancient ritual for invoking powers that are definitely not of this world. No, this is not just ordinary music, this has been my favorite album for a while now. Autumn will soon come and I'm already looking forward to the dry weather. I'll put on my headphones and head into a slowly falling asleep forest. We have an old cemetery nearby. I think the power and energy of this recording will stand out the most here. A cold, melodic black metal album that will freeze your blood in your veins! A mysterious, mysterious, magical, ancient ceremony!



about CHRIST AGONY on DEADLY STORM ZINE:





TRACKLIST
1. Empire Of Twilight
2. Throne Of Eternal Silence
3. Sanctuary Of Death
4. Rites Of The Black Sun
5. Dark Waters
6. Nocturnal Dominion

RECORDING LINE-UP:
Cezary "Cezar" Augustynowicz - Vocals, Guitars, Bass, Choir
Dariusz „Daray” Brzozowski - Drums (3,6)
August - Drums (1,5)
Guest: Mateusz "V" Kujawa - Didgeridoo (4)

CREDITS
Music and Lyrics by Cezary "Cezar" Augustynowicz
Recorded at Studio666 / Morąg, 2016-2025
Engineered by Michał Grabowski
Produced & Mixed by Michał Grabowski and Cezary "Cezar" Augustynowicz
Cover and Layout by Divine Design


https://www.deformeathing.com
https://www.facebook.com/deformeathing
https://www.instagram.com/deformeathing
https://deformeathing.bandcamp.com
https://www.youtube.com/@deformeathingproduction
https://www.facebook.com/ChristAgony 

Recenze/review - FROM THE CRYPT - Born in the Grave (2025)


FROM THE CRYPT - Born in the Grave
CD 2025, Raw Skull Recordz, Into It Records

for english please scroll down

Ruce sepnuté na prsou. Prašivá rakev s tělem, které vypadá stále, i po těch mnoha a mnoha letech, neporušené. Probodnuté srdce, krvavá znamení, symboly plné ohavné smrti. Sedím ve staré kobce, která se zdála být opuštěná. Legendy praví, že v ní byl pohřbený prokletý mnich. Další z těch, kteří uvěřili v reálné, zlé a hnusné peklo. Měl jsem pocit, že slyším jeho tichý šepot, děsivé rouhání. Potom otevřel oči, posadil se a ozval se řev divoké bestie. Ztuhla mi krev v žilách. Poslouchali jsme debutové album holandských maniaků FROM THE CRYPT.

Stačilo mi několik prvních riffů, úderů bicích, abych pochopil, že tohle je přesně death metal podle mého gusta. Ostrý, plesnivý, krutý a surový, nasáklý prachem rozpadajících se mrtvol a s krvavě černou aurou prokletých. Kývám se, jako starý hrobník, spokojeně do rytmu. Tady se hraje přesně pro mě. To jsou má poslední slova, než mi prokousnou hrdlo a navždy propadnu peklu. 


Nečekejte žádný umělý, dnes tolik častý, smrtící kov. Naopak, dostanete zvukově velmi dobře ošetřenou nahrávku. Riffy zde smrdí sírou, bicí jsou zabijácké a vokál připomíná rozzuřenou šelmu. Tohle všechno se valí kupředu jako lavina z kostí a kamení, která vás strhne do hlubiny. Až navěky, amen. Jedná se o buldozer, který nezná slitování, o perfektně seřízený stroj na zabíjení, který ctí všechna posvátná pravidla pravého, nefalšovaného, reálného a autentického death metalu. FROM THE CRYPT jsou jako vojáci temnoty, kteří povstali z těch nejtemnějších hrobů, aby se přišli pomstít za všechna příkoří a nespravedlnost, kterou současný podivný svět přináší. Autorem motivu na obalu je Adam Burke, který odvedl skvělou práci. "Born in the Grave" je přesně tím druhem alba, které by se mohlo líbit fanouškům třeba takových BOLT THROWER, ASPHYX, OBITUARY, AUTOPSY, BENEDICTION (zazní ale i morbidní odkazy na grindcore). Těmi se pánové volně inspirovali a přidali velkou spoustu vlastních nápadů a invence. Kosti vám popraskají v divokých rytmech a budete pohřbeni zaživa. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě potřebný tlak i energii. Na povrchu jsou temné a chladné, ale uvnitř hoří jasným černým plamenem. Pokaždé, když zapnu znovu play, tak se musím vydat na cestu. Sestoupím po schodech dolů, do podzemí, mezi krysy tančící ve smradlavých stokách. Jdu pomalu a našlapuji opatrně. Teprve, až když přijdu do starých katakomb, jsem spokojený. Zde se hraje přesně tak, jak to mám rád. Ostře, divoce, s touhou zabíjet hudbou. Mezi rozkládajícími se mršinami vynikne krása téhle nahrávky nejlépe. Smrt má mnoho podob a tu kterou nám přinášejí holandští tmáři, si nechám vždycky líbit. Ruce sepnuté na prsou. Prašivá rakev s tělem, které vypadá stále, i po těch mnoha a mnoha letech, neporušené. Probodnuté srdce, krvavá znamení, symboly plné ohavné smrti. Sedím ve staré kobce, která se zdála být opuštěná. Plesnivý, surový, zničující death metal ze staré školy, který vás rozemele na prach! Budete pohřbeni zaživa a navěky prokleti! 

Asphyx says:

Hands clasped on the chest. A dusty coffin with a body that still looks, even after many, many years, intact. A pierced heart, bloody marks, symbols full of hideous death. I am sitting in an old dungeon that seemed abandoned. Legends say that a cursed monk was buried there. Another one of those who believed in a real, evil and disgusting hell. I felt like I could hear his quiet whisper, his terrifying blasphemy. Then he opened his eyes, sat up and the roar of a wild beast rang out. My blood froze in my veins. We were listening to the debut album of Dutch maniacs FROM THE CRYPT.

The first few riffs, the drum beats were enough for me to understand that this was exactly the death metal I wanted. Sharp, moldy, cruel and raw, soaked in the dust of decaying corpses and with the blood-black aura of the cursed. I sway, like an old gravedigger, contentedly to the rhythm. This is playing just for me. These are my last words before they bite my throat out and I fall into hell forever.


Don't expect any artificial, so common today, death metal. On the contrary, you will get a very well-treated recording. The riffs here smell of sulfur, the drums are killer and the vocals resemble an enraged beast. All this rolls forward like an avalanche of bones and stones that will drag you into the depths. Forever, amen. This is a bulldozer that knows no mercy, a perfectly tuned killing machine that honors all the sacred rules of true, unadulterated, real and authentic death metal. FROM THE CRYPT are like soldiers of darkness who have risen from the darkest graves to come and take revenge for all the injustices and injustices that the current strange world brings. The author of the motif on the cover is Adam Burke, who did a great job. "Born in the Grave" is exactly the kind of album that fans of, for example, BOLT THROWER, ASPHYX, OBITUARY, AUTOPSY, BENEDICTION might like (but there are also morbid references to grindcore). The gentlemen were freely inspired by these and added a lot of their own ideas and inventions. Your bones will crack in wild rhythms and you will be buried alive. The songs are very well written, they have the necessary pressure and energy. On the surface they are dark and cold, but inside they burn with a bright black flame. Every time I turn on the play again, I have to set off on a journey. I go down the stairs, underground, among rats dancing in stinking sewers. I go slowly and tread carefully. Only when I reach the old catacombs am I satisfied. Here they play exactly the way I like it. Sharp, wild, with the desire to kill with music. Among the decaying corpses, the beauty of this record stands out the most. Death has many forms and the one brought to us by the Dutch dark ones is one I will always like. Hands clasped on my chest. A dusty coffin with a body that still looks, even after many, many years, intact. A pierced heart, bloody signs, symbols full of hideous death. I sit in an old dungeon that seemed abandoned. Moldy, raw, devastating old-school death metal that will grind you to dust! You will be buried alive and cursed forever!


tracklist:
From the Crypts
Drained
Kneecapped
Cadaveric Combustion
Mauled
Coffin Fetus
Wake the Dead
Closed Casket
The Sledgehammer

band:
Wim - Bass
Herman - Drums
Ivan - Guitars
Luuk - Guitars
Ben - Vocals



pátek 26. září 2025

Recenze/review - KINGDOM - Primeval Cult of Strength in the Womb of Suffer (2025)


KINGDOM - Primeval Cult of Strength in the Womb of Suffer
CD 2025, Osmose Productions

for english please scroll down

Staré katakomby pod kdysi prokletým klášterem vydaly další ze svých děsivých svědectví. Bolest a utrpení jsou stále otištěny do tváří padlých kněží. Zohavená, mučená těla, bez očí s uřezanými kusy masa. Ve jménu víry se zde popravovalo, znásilňovalo, pálilo zaživa do kůže. Krev na kamenných oltářích, prázdné klece, vše objímající strach a nenávist. Pomáhají jenom dvě věci. Spalující oheň a také nové album polských tmářů KINGDOM.

Vítejte v ošklivém, hnusném, reálném a autentickém pekle. Při poslechu budete navěky zavrženi do temnoty. Předstoupíte před poslední soud a budete roztrháni ostrými riffy, divokými bicími a vokálem připomínajícím řev bestie. Sedmé dlouhohrající album kapely, která je naplno oddaná stínům, je velmi návykové, děsivé, chladné i žhnoucí. Rozpadnete se u něj v prach. Až navěky, amen!


Mnohé napoví motiv na obalu, pod kterým je podepsán mistr  Maciej Kamuda. Do nečisté hry vás uvede démonický, surový a mocný zvuk (Recorded in Garaż Studio under the supervision of Mateusz Szulborski A.D. 2024). Po formální stránce je vše v absolutním pořádku a vy se tak můžete v klidu soustředit na všechny ty ďábelské motivy, na atmosféru plnou krvavých nálad a černých emocí. Pokud máte rádi kapely jako DEICIDE, AZARATH, ANGELCORPSE, PERDITION TEMPLE, DIABOLIC, MORBID ANGEL, IMPRECATION, BLASPHEMY a k smrti milujete starý prašivý a hrubozrnný kov smrti ušpiněný krvavým black metalem, potom jste zde správně a nové album "Primeval Cult of Strength in the Womb of Suffer" je pro vás doslova povinností. Budete pozvání na záhrobní mši pro vyvolávání temných sil. Stanete se přímým účastníkem obřadu. Vše tu až morbidně sedí na svých místech, těla prokletých jsou znovu exhumována, ohledána a všechna bolest je zapsána. Promítla se i do skladeb na této nahrávce. Jakoby z jednotlivých motivů odkapávala zkažená krev. Album je velmi dobře napsáno a složeno, má v sobě potřebný drive, sílu i černou magii. Líbí se mi určitá divokost, nenávist, které jsou tu všude, songy jsou jimi doslova nasáklé. Staré katakomby pod kdysi prokletým klášterem vydaly další ze svých děsivých svědectví. Bolest a utrpení jsou stále otištěny do tváří padlých kněží. Zohavená, mučená těla, bez očí s uřezanými kusy masa. Ve jménu víry se zde popravovalo, znásilňovalo, pálilo zaživa do kůže. Krev na kamenných oltářích, prázdné klece, vše objímající strach a nenávist. Temný, blasfemický, divoký, syrový death metal, který vás spálí na popel! Démonická hudba, která vás roztrhá na kusy! 



Asphyx says:

The old catacombs under the once cursed monastery have given another of their terrifying testimonies. Pain and suffering are still imprinted on the faces of fallen priests. Mutilated, tortured bodies, without eyes with pieces of flesh cut off. In the name of faith, executions, rape, burning alive to the skin were carried out here. Blood on stone altars, empty cages, fear and hatred embracing everything. Only two things help. Burning fire and also the new album of Polish darklings KINGDOM.

Welcome to the ugly, disgusting, real and authentic hell. When listening, you will be forever cast into darkness. You will appear before the last judgment and will be torn apart by sharp riffs, wild drums and vocals resembling the roar of a beast. The seventh full-length album of a band that is fully dedicated to the shadows is very addictive, scary, cold and glowing. You will crumble to dust before him. Forever, amen!

The motif on the cover, signed by master Maciej Kamuda, will tell you a lot. The demonic, raw and powerful sound (Recorded in Garaż Studio under the supervision of Mateusz Szulborski A.D. 2024) will introduce you to the unclean game. In terms of form, everything is in absolute order and you can calmly concentrate on all those devilish motifs, on the atmosphere full of bloody moods and black emotions. If you like bands like DEICIDE, AZARATH, ANGELCORPSE, PERDITION TEMPLE, DIABOLIC, MORBID ANGEL, IMPRECATION, BLASPHEMY and you love old dusty and coarse-grained death metal stained with bloody black metal to death, then you are in the right place and the new album "Primeval Cult of Strength in the Womb of Suffer" is literally a must for you. You will be invited to a posthumous mass for invoking dark forces. You will become a direct participant in the ceremony. Everything is morbidly in place, the bodies of the cursed are exhumed again, examined and all the pain is written down. It was also reflected in the songs on this recording. It was as if rotten blood was dripping from the individual motifs. The album is very well written and composed, it has the necessary drive, strength and black magic. I like a certain savagery, hatred that is everywhere, the songs are literally soaked with them. The old catacombs under the once cursed monastery have issued another of their terrifying testimonies. Pain and suffering are still imprinted on the faces of the fallen priests. Mutilated, tortured bodies, without eyes with cut pieces of flesh. In the name of faith, executions were carried out here, raped, burned alive to the skin. Blood on stone altars, empty cages, everything embracing fear and hatred. Dark, blasphemous, wild, raw death metal that will burn you to ashes! Demonic music that will tear you apart!


tracklist:
1. Behold Thy Light Dying
2. Przedwieczny kult siły
3. Exterminatus
4. Her Last Stand
5. Ruiny ludzkości
6. Flame of Death
7. Womb of Suffer
8. Sadness in Existence
9. Devils' Warmonger
10. Blood God
11. Lunatic of God's Creation




Recenze/review - PYREXIA - Unholy (2025)


PYREXIA - Unholy
CD 2025, Time to Kill Records, Gravitas Entertainment

for english please scroll down

Někdy, když vidím kolem sebe násilí, když sleduji ve zprávách padlé kněze, když začne další válka, tak mám pocit, že u mě brzy dojde k samovznícení. Začne mě pálit ve vnitřnostech, chytám se za hlavu a bojím se světla. Připadám si jako prokletý a je mi smutno z lidské hlouposti a krutosti. V těchto chvílích mi pomáhá jediné. Zavřít se do své ulity, odstřihnout se od všech sítí světa a narvat si pod tlakem do hlavy hudbu, která má na mě očišťující účinek. Pokaždé, když vyjde nové album amerických veteránů PYREXIA, ihned si jej zařadím do svého playlistu.

Pokaždé totiž, a letos to není výjimkou, dostanu poctivý kus zahnívajícího masa. Tohle je brutal death metal, jak jej mám nejraději. Krutý a syrový, masakrující, přesto s chladně temnými melodiemi a dobrými nápady. PYREXIA jsou i tentokrát ve skvělé formě. Opět řežou do živého a dokáží mi mozek propláchnout kyselinou. 


Mám pro tuhle starou brutální death metalovou školu ve stylu SUFFOCATION, DYING FETUS, INFERNAL BLEEDING, velkou slabost. Pokaždé z nových nahrávek načerpám potřebnou dávku energie, abych přežil v dnešním podivném světě. I letos si připadám jako účastník nějakého hodně krvavého hororu. Pánové vybrousili svůj styl k dokonalosti. Ať už se podíváme na zvukovou stránku alba (Miguel Tereso - mixing, mastering) nebo na vynikající motiv na obalu (Daemorph), vše je v absolutním pořádku. Vy se tak můžete soustředit na všechny ty morbidní nápady, na atmosféru plnou strachu a beznaděje. Skladby v sobě obsahují velké množství třaskaviny, zabíjejí na potkání. Smrt má, jak se říká, mnoho podob, ale ta, kterou nám přinášejí PYREXIA, patří k těm nejděsivějším. Kapela sice styl nikam neposouvá, ale vůbec to nevadí. Nakonec mě vždycky strhne energie, tlak a obrovská síla. "Unholy" je albem, které připomíná v mnohém přírodní živel. Viděli jste někdy silnou vichřici, zažili jste tsunami? Strhl vás někdy vír do hlubiny? Pokud jste to nezažili, tak ani nemusíte. Stačí si pustit pořádně nahlas tuhle desku a budete rozsekáni na kusy zcela zbytečného masa. Když nad tím tak přemýšlím a rozhlížím se kolem sebe, tak tenhle svět asi už lepší nebude. Dokud ale budou existovat podobné kapely, budu na něm stále rád. Dívám se do tmy, kývám se do rytmu a najednou mám šílenou chuť udeřit pěstí do zdi. Myslím si, že novinka se povedla po všech stránkách a za mě nejde jinak, než ji doporučit všem, který mají tenhle styl rádi. Je to klasický, poctivý, reálný a autentický zážitek. Víc myslím netřeba dodávat. Divoký, syrový brutal death metalový masakr! Temná energie s krvavou příchutí! 

Asphyx says:

Sometimes, when I see violence around me, when I watch fallen priests on the news, when another war starts, I feel like I'm about to spontaneously combust. My insides start to burn, I grab my head and I'm afraid of the light. I feel cursed and saddened by human stupidity and cruelty. In these moments, only one thing helps me. I retreat into my shell, cut myself off from all the networks of the world, and force music that has a purifying effect on me into my head. Every time a new album by American veterans PYREXIA comes out, I immediately add it to my playlist.

Every time, and this year is no exception, I get a solid piece of rotting meat. This is brutal death metal as I like it best. Cruel and raw, massacring, yet with cold, dark melodies and good ideas. PYREXIA are in great shape again this time. Once again, they cut to the quick and manage to flush my brain with acid. 


I have a soft spot for this old brutal death metal school in the style of SUFFOCATION, DYING FETUS, INFERNAL BLEEDING. Every time I listen to new recordings, I get the energy I need to survive in today's strange world. This year, too, I feel like I'm participating in some kind of bloody horror movie. The guys have honed their style to perfection. Whether we look at the sound of the album (Miguel Tereso - mixing, mastering) or the excellent cover art (Daemorph), everything is absolutely fine. So you can focus on all those morbid ideas, on the atmosphere full of fear and despair. The songs contain a large amount of explosives, killing everything in their path. Death, as they say, has many forms, but the one brought to us by PYREXIA is one of the most terrifying. The band may not be pushing the style forward, but that doesn't matter at all. In the end, I am always carried away by the energy, pressure, and enormous power. "Unholy" is an album that in many ways resembles a natural element. Have you ever seen a strong storm, experienced a tsunami? Have you ever been swept away by a whirlpool? If you haven't, you don't need to. Just play this album really loud and you'll be torn to pieces of completely useless flesh. When I think about it and look around me, I realize that this world is probably not going to get any better. But as long as bands like this exist, I will still enjoy it. I look into the darkness, sway to the rhythm, and suddenly feel a crazy urge to punch the wall. I think the new album is a success in every way, and I can't help but recommend it to everyone who likes this style. It's a classic, honest, real, and authentic experience. I don't think I need to add anything else. A wild, raw brutal death metal massacre! Dark energy with a bloody taste!


Recenze/review - PYREXIA - Gravitas Maximus (2021):

Recenze/review - PYREXIA - Unholy Requiem (2018):


tracklist:
01. Unholy Requiem 
02. Angels Of Gomorrah 
03. Wrath 
04. The Anointed 
05. Path Of Disdain 
06. The Fall Of Eden 
07. Blood To Ash 
08. A Moment Of Violence

KNIŽNÍ TIPY - Tiché kroky na schodech - Eva Björg Ægisdóttir (2025)


Tiché kroky na schodech - Eva Björg Ægisdóttir
2025, Vendeta

Bylo sice ještě docela teplo, ale lilo celou cestu. Sedím v kupé, občas kouknu do krajiny a takhle z vlaku to vypadá, že podzim už je za dveřmi. Ještě před týdnem jsem plaval venku, ale teď už mě vyhnala příroda do krytého bazénu. Mám na uších sluchátka, poslouchám nové PARADISE LOST a je mi tak nějak krásně melancholicky. Vlastně ani nevím, proč mě Island pořád tolik přitahuje. Nikdy jsem tam nebyl, ale viděl jsem desítky dokumentů. Asi jak je tam tma, tak tam je každý buď v nějaké kapele (pokloňme se božským SOLSTAFIR) a nebo tvoří za dlouhých nocí za polárním kruhem. Eva Björg Ægisdóttir mi padla ihned do noty. Píše zajímavé, líbí se mi její jazyk (i překlad, samozřejmě). Je to zase jednou první kniha od nnové autorky a musím vám prozradit jednu věc, asi jsem se zamiloval. Do téhle knížky samozřejmě. Má v sobě totiž takovou zvláštní atmosféru, která se krásně hodí k sychravému počasí za oknem.

Nechápu, proč se říká o téhle chalupě, že je rekreační? Pořád tu jenom dřu a nic z toho. Dělám to rád, ale znáte to. Člověk má za sebou někdy těžký víkend, trošku hůře spal, přehnal to s tréninkem a nebo mu jen pomalinku stárne tělo a chtěl by si jen tak zalézt a odstřihnout se od všeho kolem. Ale nejde to. Máma už některé věci nezvládá a rád pomůžu. Přesto se těším, když už mám všechno hotovo a jdu se chvilku projít. Nasávám krásu lesa, čistím si mozek i všechny póry těla. Duchem jsem ale na Islandu, prožívám přesun hlavní hrdinky policistky Elmy z Reykjavíku do rodného města Akranesu. Vidím před sebou vraždu u majáku, kterou musí ihned řešit. Představuji si tváře, postavy, jejich pohyby. Moje fantazie pracuje na plné obrátky i ve chvílích, kdy dělám tupější nádenickou práci. Konečně křeslo, lampička, dejte mi všichni pokoj, mám svůj svět, ve kterém je mi dobře. Nedivím se, že autorka vyhrála za tuhle knihu nějaké ty ceny a je překládána do dalších a dalších jazyků. Je velmi dobrá vypravěčka a motiv je složitý. Baví mě to tolik, že čtu dlouho do noci.

Ráno mě bolí celý člověk. Chybí mi ještě tak půlka, to asi nedám. Během víkendu určitě ne, těch povinností je zase nějak moc. Jezdím do Jizerek na chalupu jen na soboty a neděle a protože jsem na to sám, tak se můžu strhnout. Nosím, sekám, kosím, zedničím i zahradničím. Mě fyzická práce nevadí, jen by to chtělo trošku větší řád. Jenže znáte stařenky. To je ale na zcela jinou diskuzi. Řeči se opakují a tělo pomalu chřadne. Stejně jako mysl. Jsem hodným synem, co poslouchá. Duší jsem ale někdy opravdu mimo. Jasně že zase na Islandu. Pokaždé, když mám nějakou knížku rozečtenou, tak jsem jak na trní. Jako bych měl absťák. Nebo jsem jen až moc zvědavý, kam bude děj ubíhat, jakým směrem se vydá vyšetřování, co noví svědci. Navíc, příroda, krása i syrovost krásné země. Dnes jsem opravdu ztahaný, tak si dám jen pár stránek. Je mi to líto, ale už na to nemám. Bolí mě záda i nohy. Jednou se tu strhám. Zdají se mi divoké sny. Vyšetřuji dál.  

Je neděle ráno a v autobuse do Prahy vedle mě sedí tlustý smradlavý Vietnamec. Pořád telefonuje a tak si nemůžu číst. Ve vlaku na Plzeň je zase v kupé asi deset dětí, co jsou velmi nevychované. Řvou, chlemtají ve velkém energetické nápoje, pak zase řvou, jedí hambugrery  a jejich umaštěné matky pořád někam volají. Nejde to ani se sluchátky na uších. Přijedu domů, zalezu si do sprchy, pokecáme a jsem tak utahaný, že jen tupě koukám na obrazovku. Achjo, snad vyšetřím chvilku během týdne. Trvá mi to další tři dny, než knihu dočtu. Jsem překvapený z rozuzlení. Ihned si dávám autorku do svého seznamu nových objevů. Tenhle příběh v sobě měl fakt všechno. Byl napínavý, zajímavý, syrový, ani bych neřekl, že je to prvotina, kdybych to nevěděl. Možná není kniha ve všem "dokonalá", ale mě se právě líbí taková ta upřímnost, opravdovost. Mám to stejně nastavené i u muziky. Tak možná proto. 

Ze své další brigádnické a nádenické chalupářské mise se moje tělo léčí několik dní. Jak člověk dělal spoustu pohybů, na které není zvyklý a přepínal se, tak ho to sejmulo. Nějak to přežiju. V hlavě budu mít ale stejně navěky spojené s knihou již trošku žluté listí na stromech, mlhu nad loukou, vlezlý studený vzduch po ránu i večer. Praskání dřeva v kamnech a k tomu vražda na Islandu. Měl jsem šťastnou ruku při výběru i tentokrát. Tiché kroky na schodech jsem si fakt užil. Líbilo se mi vlastně všechno. A tak tu ode mě máte další z knižních tipů. Berte a nebo nechte být. Je to jenom na vás.  Děkuji moc za pozornost. Už mám v hledáčku další knihu. Jedeme dál, ať se práší za kočárek. Mějte se co nejlépe. 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Policistka Elma se po rozpadu vztahu rozhodne přestěhovat z hlavního města Reykjavíku zpátky do rodného Akranesu, přístavního městečka na západě Islandu. Místo očekávaného klidu se však prakticky okamžitě musí pustit do vyšetřování záhadného úmrtí u dvojice akraneských majáků. Obětí je Elísabet, která ve městě žila jako malá, a Elma s kolegy tak musí prověřit nejen její nedávné vztahy, ale zapátrat i o něco hlouběji v minulosti.

Postupem času vyplouvají na povrch stará tajemství a dávno promlčené rodinné tragédie, rozuzlení případu je však stále v nedohlednu. Komu byla Elísabet trnem v oku? A co jsou obyvatelé Akranesu ochotní udělat pro to, aby si zachovali dobrou pověst?

Debutový román Islanďanky Evy Björg Ægisdóttir Tiché kroky na schodech zvítězil v roce 2018 v soutěži o nejlepší rukopis s kriminální zápletkou a získal ocenění Svartfuglinn, za nímž stojí populární islandští autoři detektivek Ragnar Jónasson a Yrsa Sigurðardóttir. Od té doby už se Tiché kroky na schodech dočkal celé řady ocenění, byl přeložen do více než dvaceti jazyků a momentálně se chystá také jeho filmová podoba.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 25. září 2025

Interview - ORDEALS - Dark and cold, black death metal soaked in ancient diseases that will pull you into the depths!


Interview with black death metal band from United States - ORDEALS.


Ave ORDEALS! On September 26, 2025, your first full-length album “Third Rail Prayer” will be released by Eternal Death. As the title suggests, it is a whirlwind of honest black, death metal. When you left the studio, how did you feel? Please introduce the new album to the fans. Where did you want to move from your previous recordings?

Well, THIRD RAIL PRAYER is an expression of who and where ORDEALS are at the time, our attempt to draw out the dark energies of our surroundings and experiences. We blend our present with the ancient past that inspires us. After being a two piece for almost a decade, we have welcomed a new permanent member to our fold, Bellum, in 2020, who was with us the entire time we composed THIRD RAIL PRAYER. Of course we were satisfied with our work when it was completed on those apocalyptic winter days in Montreal at Studio Tehom.

You are a band made up of experienced musicians who play mostly death metal. How did ORDEALS actually come into being? I’m guessing a good pub and lots of beer. Who first came up with the idea of playing death/black metal? Please take us through the history of your band.

ORDEALS was formed simply from a desire to create. At the early stages there really was not alot of talk about what style we should play. Everything just flowed organically. The 2011- 2015 period was very slow, but in '16 we recorded our EP APOTHEOSIS and were fairly active from that point on, until 2020 when the world came to a standstill for a while. We try to stray away from sounding too much like anyone else.


I admit that your new album has me on my ass. I really like that you are not only orthodox and genuine, but you don’t forget about cold and dark melodies. Who is the author of the music and how do they compose and create new ORDEALS songs?

Illuminated will write guitar and bass pieces, and then Bellum and myself will contribute songwriting ideas, and the three of us put it all together. Illuminated contributes sinister passages with an intense emphasis on dark sentiment and striking melodic flashes from which we develop our sound.

What really caught my attention about the new album is the very raw and “dusty” sound. Where did you record the album, mix it, who is responsible for the production?

The album was recorded, mixed and mastered at STUDIO TEHOM in Montreal. Xavier Berthiaume is a longtime collaborator and great comrade to ORDEALS, throughout the years. We also recorded APOTHEOSIS there, on which he played drums. We hope to continue to work with him in the future.


I was also intrigued by the album cover. If I understand it correctly, it shows an entrance to the underworld, to an old mine. The cover is mysterious and fits the music perfectly. What is this theme supposed to express? The author is the great Santiago Caruso. How did you get together and why him?

It is desolation and Death portrayed in the endless dark of the subway tunnels beneath where we live in New York City. We chose Santiago Caruso because based on his skill and prior work, we believed he would be able to achieve this vision to our satisfaction. It perfectly sums up the atmosphere we want to present.

As a band, your lyrics deal with dark fantasy, suffering, death. What are they about on the new record? What is the main theme and idea of “Third Rail Prayer”?

The lyrics have root in personal experiences, and trying to pull things from my reality and memories and mix it with other sinister things that I am inspired by, that practically forces its way out onto the page. There are themes of necromancy and exploration "There are other worlds than these" Beyond this, I would prefer people get the album and make their own interpretations, from reading the lyrics and absorbing the imagery, rather than to go into too much specific details. The booklet for the album contains all one needs to get lost in this suffering between nothing and nothing, and the cover is what we really have to say to lure souls into the dark.


How are you doing with concerts? Do you like playing often and often? And do you prefer big festivals or small clubs? And what about promoting the new album, are you planning a tour?

The immediate goal is to be active with some live gigs to spread the album and its message, like the plague. We have just done 12 concerts so far, but a lot of them have been festivals away from home. Whether it is a large festival or a small club, they both have their benefits or drawbacks, but it's the energy of the audience that really matters. During the winter solstice in 2022, we played in Iceland for the Andkristni festival. It is the first time we left our continent and even though it was a small club, it was a highlight for our history. We hail our comrades there, and some from that scene have contributed some guest vocals on THIRD RAIL PRAYER as you will see. We will start our promotion of the album at the Covenant Festival in Vancouver in late Sept.


An essential question that must never be missed. What are ORDEALS planning in the coming months? If you have something on your mind and would like to express it to fans, labels, promoters, here's the space...

As mentioned above, we will play in Vancouver later this month, and we have plans to cross the seas and spread the Word. We are also writing new material, and we will try not to take too many years to put it out this time.

THIRD RAIL PRAYER will release on CD and Vinyl on Eternal Death Records, Sept 26th. Corrupted and condemned..and truly doomed audio and mental illness await. Visual insanity within the pages via Pvtrfaktvr. NYC despair and hopelessness via Rhys Knight, and Subterranean NOIZE from T.O.M.B.

 

Thank you very much for the interview and I wish not only the new album great sales. May your concerts be sold out. I will be very much looking forward to one of them. I wish you all the best in your personal lives. May the force be with you! ORDEALS FOREVER!






---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine