DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 8. listopadu 2025

Rozhovor - CHRIST AGONY - Chladné, melodické black metalové album, u kterého vám zmrzne krev v žilách! Tajemný, záhadný, magický, starodávný obřad!

Rozhovor s legendární black metalovou skupinou z Polska - CHRIST AGONY.

Odpovídal Cezar, děkujeme!

Recenze/review - CHRIST AGONY - Anthems (2025):

Ave CHRIST AGONY! Ave Cezar! Zdravím do polského podsvětí. Zrovna nedávno jsme s kamarádem vzpomínali, které zahraniční kapely jsme viděli jako první a já všem vyprávěl o svém výletě do Wroclavi v devadesátých letech. Byl jsem mladý, silný, plný života. Z vašeho vystoupení si pamatuji, že mě doslova smetlo do pekla. Jste na scéně 35 let a když si poslechnu vaše nové album „Anthems“, tak cítím z tvojí hudby stále obrovskou sílu a nadšení. Máš na to nějaký recept? Kde v sobě bereš pořád takovou spoustu nápadů?

- Ave! Děkuji za tvá slova a za to, že si pamatuješ ty časy – 90. léta byla skutečně obdobím syrové vášně a duchovní rebelie. Pro mě ten oheň nikdy úplně neuhasl. Christ Agony pro mě vždy bylo víc než jen kapela – je to stav mysli, osobní rituál, který se vyvíjí s každou etapou mého života.

Inspirace přichází zevnitř – z temnoty, osamění a reflexe, ale také z neustálé duality světa, kde světlo a stín věčně koexistují. Každá kapitola mého života přináší nové emoce, nové boje a nová odhalení – a to vše se stává hudbou. To je pravděpodobně důvod, proč i po 35 letech je ta energie stále tady. Christ Agony se zrodili z vnitřní pravdy a dokud budu žít, tento plamen neuhasne.


Ano, extrémní hudba jako black a deathmetal má v sobě temnotu a energii, které jiné styly nemají. Možná právě proto jsem mu stále věrný. Z novinky „Anthems“ navíc slyším a cítím chlad. Jak album vznikalo a proč to trvalo dlouhých devět let? Čekal si na inspiraci?

- Ano, máš pravdu - temnota a energie jsou podstatou této formy vyjádření. „Anthems“ vzniklo z ticha, z dlouhého období reflexe a vnitřní transformace. Těch devět let nebylo jen pauzou - byla to nezbytná cesta stínem i světlem, čas k znovuobjevení pravého hlasu Christ Agony.

Nikdy jsem nechtěl tvořit hudbu z rutiny nebo povinnosti. Čekal jsem na okamžik, kdy se inspirace vrátí přirozeně – kdy budu moci znovu pocítit to posvátné spojení mezi zvukem, slovem a emocemi. Během té doby jsem také pracoval na dalších projektech – FaustuS, Khorumi a SOLARKVLT – z nichž každý představoval jinou stránku mé umělecké a duchovní cesty. Ale když konečně nastal ten správný okamžik, věděl jsem, že je čas znovu svolat Christ Agony. „Anthems“ je výsledkem tohoto vnitřního probuzení.

Jak vlastně tvoříš nové skladby? Zajímal by mě samotný proces. Kdy to „přijde“? já třeba, když píšu, tak mě něco napadne většinou někde venku, v přírodě, udělám si poznámku do telefonu, kterou pak postupně rozvinu. Jak ale stárnu, tak si musím dávat čím dál tím větší pozor na to, abych se neopakoval. Jak to máš nastavené ty? Necháš nás nahlédnout prosím do své kuchyně?

- Pro mě byl proces tvorby vždy něčím mystickým - něčím, co nelze naplánovat ani vynutit. Hudba přichází, když ji duch zavolá. Někdy se to stane uprostřed noci, jindy při procházce lesem, jindy v naprosté samotě. Obvykle začínám atmosférou - vizí, pocitem, určitou aurou, kterou chci převést do zvuku. Riffy, harmonie a struktury přicházejí později, téměř jako by byly diktovány nějakou neviditelnou rukou.

Každý nápad okamžitě zaznamenávám – melodii, rytmus, dokonce i šepot. Pak kolem něj stavím jako sochař tvarující kámen. Nemyslím na trendy, produkci ani očekávání. Nechávám se vést intuicí. Každá skladba musí mít svou vlastní duši, svou vlastní rituální energii.

S postupem času je samozřejmě těžší vyhnout se opakování, ale klíčem je upřímnost. Pokud tvoříte ze srdce, bez kalkulace, hudba vždy najde novou formu – protože vy sami se měníte. Christ Agony se vyvíjel se mnou. Každé album odráží jinou kapitolu mé duchovní cesty a „Anthems“ je její nejzralejší inkarnací.


Oba jsme vyrůstali v socialismu. Jsi Cezare jen o pár let starší než já. Jak vzpomínáš na své začátky? My jsme měli třeba hrozný problém se dostat k nějaké extrémní hudbě. Mimochodem, nejvíc kazet jsem objevil na černých tržnicích kousek za hranicemi právě v Polsku. Jaká kapela tě poprvé chytla a dostala na temnou stranu síly? Jestli se nepletu, tak jsi z malého města Morąg. Zavzpomínej pro nás prosím!

- Ano, pocházím z Morągu – malého šedého městečka na severu Polska, obklopeného lesy a jezery. V 80. letech to byla ještě doba komunismu, uzavřený a tichý svět, kde bylo vše extrémní nebo nekonvenční zakázáno nebo prostě nedostupné. Ale možná právě to v nás vyvolalo touhu, oheň. Hledali jsme něco za hranicemi šedé reality – něco, co by vyjadřovalo rebelii, temnotu a svobodu zároveň.

Jako mnoho jiných v té době jsem začínal s klasickým heavy metalem – Black Sabbath, Iron Maiden, Venom. Ale když jsem poprvé uslyšel Bathory, Hellhammer a Celtic Frost, všechno se změnilo. Bylo to jako zjevení. Ten zvuk, atmosféra, syrová duchovní energie – bylo to jako volání. Už to nebyla jen hudba. Byla to cesta.

V Polsku byl přístup k extrémní hudbě jako pašování posvátného ohně. Kopírovali jsme kazety, vyměňovali je na trzích nebo poštou. Každá nová nahrávka byla jako objevování tajného písma. Ta undergroundová energie mě navždy formovala – naučila mě trpělivosti, oddanosti a hodnotě vášně nad pohodlím.

Ta raná léta v Morágu byla temná, ale magická. Tam se zrodili Christ Agony – z izolace, z hladu po pravdě a transcendenci. Z potřeby vytvořit něco skutečného ve falešném světě.


Vy jste potom v devadesátých letech patřili s CHRIST AGONY k silné vlně polských kapel, které mě hodně hudebně ovlivnily. Když se na to podívám s odstupem, tak mě na Polácích vždycky fascinovala určitá temnota, takový ten ukrytý vztek, které v sobě vaše kapely měly. A také typický rukopis. Čím si to vysvětluješ? Když se řekne polská black a death metalová scéna, tak si vybavíš v hlavě…?

- To je velmi dobré pozorování - v polském black a death metalovém zvuku je opravdu něco jedinečného a věřím, že to vychází z naší společné minulosti a temperamentu. Polsko v 90. letech bylo zemí, která se probouzela z desetiletí útlaku, chaosu a duchovní hladovění. Panovala frustrace, ale také hluboká potřeba vyjádřit něco skutečného, vykřiknout pravdu, která byla příliš dlouho umlčována.

Pro nás temnota nikdy nebyla jen image nebo póza – byla odrazem našeho vnitřního světa. Život byl tvrdý, náboženství dusivé a systém po generace potlačoval individualitu. Když tedy přišla první vlna black metalu, nebyla to imitace – bylo to osvobození. Byla to čistá, duchovní rebelie.

Kapely jako Christ Agony, Behemoth, Graveland nebo Pandemonium – všichni jsme vzešli ze stejné půdy a neseme stejné jizvy. Každý z nás svým vlastním způsobem proměnil hněv, zoufalství a mysticismus v umění. Proto má polský extrémní metal takovou charakteristickou hloubku – je emocionální, rituální a velmi osobní. Nejde o satanská klišé, ale o transcendenci skrze temnotu.

Když slyším výraz „polská black a death metalová scéna“, napadne mě vášeň, autenticita a oheň – scéna zrozená z boje, ale která vždy hledala duchovní světlo uprostřed bouře.


Kdy jsi vzal vlastně poprvé do ruky hudební nástroj? Máš nějaké klasické vzdělání? Jaký první koncert si poprvé navštívil (jestli to byli TURBO, tak vyhraju sázku o pivo s kamarádem!:))? A vzpomeneš si i na to, když si stál poprvé na pódiu jako muzikant?

- Tvůj kamarád ti možná dluží pivo, protože ano, TURBO byla jedna z prvních kapel, která na mě v počátcích opravdu zapůsobila! Byla to jiná doba – čistá vášeň, žádná technologie, jen syrový zvuk a emoce.

Kytaru jsem poprvé vzal do ruky, když mi bylo asi 13 nebo 14 let. Zpočátku to nebylo nic vážného – jen fascinace, zvědavost a touha vyjádřit to, co ve mně vřelo. Neměl jsem žádné klasické vzdělání; všechno, co jsem se naučil, přišlo přirozeně, podle sluchu a instinktu. Byl jsem posedlý zvukem a atmosférou, kterou jsem dokázal vytvořit.

Poprvé, když jsem stál na pódiu, to byl naprostý chaos a adrenalin – malá místní akce, pravděpodobně na konci 80. let. Zvuk byl příšerný, vybavení primitivní, ale ten pocit... nezapomenutelný. Ten moment spojení – kdy se chaos, pot a hluk promění v něco posvátného – to je to, co od té doby hledám.

Takže ano, moje kořeny jsou jednoduché – žádné konzervatoře, žádné akademické vzdělání – jen čistý instinkt, oheň a oddanost zvuku. A možná právě to udrželo plamen po všechny ty roky naživu.

 

Pojďme ale k novému albu „Anthems“… O chladu a temnotě jsem již psal, ale ono má také skvělý zvuk. Podepsán je pod ním Michał Grabowski. Mluvil si nějak do toho, jak má vše znít? Kdo měl poslední slovo? A jak se ti s Michalem spolupracovalo?

- Ano, Michał Grabowski opět sehrál klíčovou roli při utváření zvuku alba Anthems, stejně jako tomu bylo u alba Legacy. Většina nahrávek vznikla ve studiu Morąg – místě blízko mých kořenů, kde samotná atmosféra jako by dýchala temnotou a nostalgií.

Naše spolupráce s Michałem je založena na hlubokém porozumění a důvěře. Do studia vždy přicházím s jasnou vizí – vím přesně, jak by Christ Agony měli znít, jaká je rovnováha mezi atmosférou a agresivitou, mezi mystikou a syrovostí. Michał to dokonale chápe a ví, jak to technicky zachytit, aniž by ztratil duchovní jádro hudby.

Samozřejmě jsem měl poslední slovo u každého mixu, každého reverbu, každé textury. Zvuk Anthems musel nést tu esenci – chladný, ale živý, mohutný, ale intimní. Michał pomohl tuto vizi převést do zvukové reality. Není jen producentem, je spíše společníkem v rituálu – někým, kdo pomáhá transformovat emoce do rezonance.

Všechno si skládáš a píšeš sám. Máš sice několik hostů, jako třeba bubeníky, ale jinak je novinka jen tvým dílem. Není to trošku problém? Znáš to, člověk něco dělá tak dlouho, až ztratí odstup. Máš třeba někoho, kdo ti řekne, Cezare, tohle ne, to už je moc, tady by to chtělo zrychlit, ne, tohle je moc dlouhé? Nebo si dokážeš udržet nadhled?

- Ano, Anthems je zcela mým dílem – jak po hudební, tak po textové stránce. Je pravda, že když pracujete sami, největší výzvou není technická stránka, ale emocionální: udržet si jasný nadhled poté, co strávíte nespočet hodin ve svém vlastním světě. Ale za ta léta jsem se naučil důvěřovat svému vnitřnímu kompasu. Vím, kdy něco skutečně nese podstatu Christ Agony a kdy se od ní vzdaluje.

Samozřejmě nejsem úplně izolovaný – hudebníci, se kterými spolupracuji, přinášejí svou vlastní energii a návrhy. Konečné rozhodnutí však činím já. Pro mě byli Christ Agony vždy hluboce osobním vyjádřením, nikoli demokratickým procesem. Je to spíše rituál, odraz mých vnitřních vizí a zkušeností.

Někdy nechám skladbu odležet několik týdnů nebo měsíců, než se k ní vrátím s čerstvou myslí – tak si udržuji nadhled. Nespěchám. Každá skladba musí zrát jako víno, dosáhnout okamžiku, kdy skutečně dýchá temnotou a duchem. Teprve pak vím, že je hotová.

 

Pohybuješ se na scéně již spoustu let. Změnila se spousta věcí. Digitalizace nahrávek, máme internet, jsou nové technologie ve studiu. Počítače ovládají dnes všechno. Snažíš se držet tempo, sleduješ třeba novinky? Jak tě tyhle změny ovlivnily jako muzikanta?

- Svět se skutečně dramaticky změnil – nejen hudebně, ale i duchovně. Dnes je vše digitální, komprimované a často zbavené emocí. Technologie může být požehnáním i prokletím. Na jedné straně nabízí pohodlí, přesnost a rychlost. Na druhé straně může umění sterilizovat, pokud necháte stroje převzít kontrolu nad lidským prvkem – duší.

Snažím se udržovat zdravou rovnováhu. Sleduji vývoj technologie a používám ji, když slouží atmosféře a duchu hudby, ale nikdy nedovolím, aby ovládla tvůrčí proces. Moje nahrávky jsou spojením starého a nového – analogového srdce s digitální myslí. Stále věřím, že podstata pravého zvuku spočívá v nedokonalosti, v organickém pulsu, který vychází z lidského doteku, nikoli z kvantizovaných mřížek nebo vzorků.

Takže ano, jdu s dobou, ale můj základ zůstává nadčasový. Pro mě byli Christ Agony vždy o duchu, ne o trendech – o vyjádření věčného boje mezi světlem a temnotou prostřednictvím zvuku, ne o následování mechanické dokonalosti digitálního věku.

Ono to ale není jen o nových technologiích, ale celé společnosti. Přežili jsme rozpad Sovětského svazu, covid, lidé dnes již přistupují k hudbě úplně jinak. Někdy si připadám trošku jako fosílie. Tobě se ale stále daří nahrávat a vydávat skvělá alba. Kde bereš inspiraci? Myslím tím teď pro texty? Co tě nejvíc ovlivňuje? Čerpáš z knih? Filmů? Ze světa okolo?

- Inspirace ke mně vždy přicházela z hlubin - zevnitř, ne z povrchu světa. Nehledám ji v popkultuře, filmech nebo pomíjivých trendech. To, co mě skutečně pohání, jsou emoce, zkušenosti a duchovní rozměr existence. Svět se může měnit - politika, systémy, dokonce i víra se mohou zhroutit - ale podstata lidské temnoty a touhy zůstává stejná. To je oheň, ze kterého čerpám.

Moje texty jsou odrazem vnitřních cest, konfrontací posvátného a profánního v nás samých. Vždy mě fascinovala dualita bytí – světlo a stín, duch a tělo, věčnost a rozklad. Tyto kontrasty jsou základem mé hudby i mého života.

Hodně čtu – hlavně filozofii, poezii a esoterické texty. Knihy Nietzscheho, Ciorana nebo starověké mystické spisy mi často otevírají nové cesty myšlení. Ale ještě více než knihy mi inspiraci přináší samota a ticho. Když se svět stane příliš hlučným, stáhnu se do sebe – a tam se znovu a znovu rodí Christ Agony.

 

CHRIST AGONY jsem viděl naposledy v Praze v roce 2015. To už je deset let. Hrozně to utíká. Opravdu rád na vaše živá vystoupení vzpomínám. Hrajete ještě naživo? A je těžké sehnat muzikanty? Co nějaké turné, neláká tě? Jak vůbec vnímáš koncerty, co pro tebe znamenají?

- Ano, Christ Agony stále koncertují, i když ne tak často jako v minulosti. Po dlouhém tichu a vydání alba Anthems nastal čas vrátit se na pódium a znovu se spojit s podstatou toho, čím tato hudba skutečně je: rituálem, emocemi a energií. První koncerty jsou již potvrzeny, včetně několika v Polsku před koncem roku – první se uskuteční 25. října v Łódźi.

Najít hudebníky je vždy výzva, zejména když hudba vyžaduje nejen technické dovednosti, ale také ducha – pochopení atmosféry a filozofie, která stojí za Christ Agony. Naštěstí jsem našel lidi, kteří tuto vizi sdílejí. Na bicí nyní hraje Dmitry Kim a mám pocit, že současná sestava má velmi silnou chemii, jak po hudební, tak po emocionální stránce.

Koncerty pro mě vždy znamenaly něco víc než jen hraní písní. Jsou to rituály – momenty transcendence, kdy mizí hranice mezi umělcem a publikem. Každé vystoupení je obětinou, vyvoláním energie, která nás všechny spojuje, i když jen na hodinu. To je podstata Christ Agony na pódiu – společenství skrze temnotu a zvuk.


Polská scéna, co se týká kapel, je stále silná. Chodí mi na recenze od vás spousta nové muziky. Máte skvělé labely. Jak ji ale vnímáš ty, jako veterán? U nás třeba chodí čím dál tím méně lidí na koncerty. Někdy mi připadá, že už všichni jenom sedí doma na internetu…Jak je tomu u vás?

- Polský black metal si v průběhu let zachoval svou pozoruhodnou sílu a vitalitu. Jako veterán vidím scénu, která se neustále vyvíjí, kde mladší kapely přinášejí čerstvou energii a zároveň respektují podstatu black metalu. Je pravda, že se změnil způsob, jakým se lidé zabývají hudbou – dominuje streamování, sociální média a digitální obsah a na koncerty chodí méně lidí než v minulosti.

Pro ty, kteří se s hudbou skutečně ztotožňují, je však živý zážitek nenahraditelný. Koncerty jsou stále rituály, momenty společenství a intenzity, které nelze nahradit online. Vidím to i v Polsku – i když je návštěvnost nižší, energie a oddanost publika na koncertech je hluboká. Pro mě to dělá každé vystoupení ještě smysluplnějším.

 

Tohle je moje oblíbená otázka. Co pro tebe znamená black metal? Jak jej vnímáš? Je to tvůj koníček, životní styl. Klidně se můžeš pustit i do filozofických úvah.

- Pro mě black metal nikdy nebyl jen hudbou - je to duchovní cesta. Projev vnitřní rebelie, reflexe a transcendence. Je to hlas duše, která se odmítá přizpůsobit, která hledá pravdu v temnotě a moudrost v osamění.

Od samého počátku byl pro mě black metal formou posvátného umění - rituálem, ne zábavou. Nese v sobě jak destrukci, tak tvorbu, zoufalství i osvícení. Během let jsem pochopil, že tato temnota, kterou přijímáme, není o zlu – je o hledání svobody, identity a božské esence skryté ve stínu.

Takže ne – není to koníček. Je to samotný život. Filozofie, která roste, vyvíjí se a zcela vás pohltí, pokud ji skutečně pochopíte.

 

Co chystáš s CHRIST AGONY v nejbližších měsících? Pokud je něco, co máš na srdci nebo chceš vzkázat fanouškům, labelů, promotérům, zde je prostor…

- V tuto chvíli je prioritou oživit album „Anthems“ prostřednictvím živých rituálů, vizuálních efektů a speciálních edic, které skutečně zachytí jeho atmosféru. Chci, aby se Christ Agony vrátili na evropská pódia v plné síle a hráli jak nové hymny, tak klasické skladby, které formovaly naši cestu.

Právě připravujeme koncerty a festivaly na roky 2025 a 2026. Plánuji také vydat několik reedicí a archivních materiálů, protože věřím, že minulost a přítomnost Christ Agony tvoří jedno duchovní kontinuum – temný plamen, který nikdy nezhasl.

Všem fanouškům, promotérům a labelům, kteří stále věří v Christ Agony – děkuji. Jste součástí této cesty. Po tolika letech stále kráčíme společně stíny.

 

Děkuji moc za rozhovor. Moc si toho vážím. Když jsem psal tyhle otázky, poslouchal jsem CHRIST AGONY a budu to dělat i nadále. Jste mojí srdcovou kapelou a znáš to, krev jen tak nevyměníš! Přeju nejen novému albu co největší prodeje a ať se ti daří i v soukromém životě! 

- Upřímně děkuji za tvoje slova a za tento inspirativní rozhovor. Je mi vždy ctí setkat se s někým, kdo sleduje Christ Agony již tolik let a stále cítí stejný temný puls, který pohání naši hudbu. Právě tyto vazby – utvářené zvukem, duchem a časem – dávají této cestě smysl.

Black metal není jen hudba, je to krev, oddanost a věčná rebelie. Hluboce si vážím tvojí podpory a tuto novou kapitolu „Anthems“ věnuji všem, kteří stále věří v sílu temnoty a transcendence.

Uvidíme se ve stínech – Ave!


https://www.deformeathing.com
https://www.facebook.com/deformeathing
https://www.instagram.com/deformeathing
https://deformeathing.bandcamp.com
https://www.youtube.com/@deformeathingproduction
https://www.facebook.com/ChristAgony 


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 7. listopadu 2025

Recenze/review - CENTINEX - With Guts and Glory (2025)


CENTINEX - With Guts and Glory
CD 2025, Black Lion Records

for english please scroll down

Probuzen uprostřed noci znovu připíjím všem svým démonům. Sešli jsme se na místním hřbitově. Máme tu spoustu piva i veselé nálady. Odkládáme sklenice na víka od rakví. Chybí nám jen jediné. Dobrý death metal. Chvilku hledám ve svém archívu a potom řeknu jediné. CENTINEX. Všichni nemrtví kývají souhlasně hlavou. To je přesně ono, tohle jsme potřebovali. Nad hřbitovem se vznáší mlha a celý současný podivný svět nám může být ukradený.

Tohle je přesně ten druh severského smrtícího kovu, který si na nic nehraje. Provedeno, prosím pěkně, od srdce, opravdově, uvěřitelně. Jsou nám jedno připomínky vážných kritiků, kterým ještě teče mléko po bradě. Máme to v prdeli, my se chceme bavit. Vypít nějaké to pivo, sem tam exhumovat prašivý hrob a nechat si zmrznout krev v žilách. Pánové jsou ve velmi dobré formě. To vám mohu, jako starý prašivý pes garantovat a klidně i podepsat vlastní krví. 


Pánové patří mezi švédskou death metalovou šlechtu. Každé nové album, letošní nevyjímaje, je toho jasným důkazem. Kladem je tu důraz na dobrý zvuk (Johan Hjelm - recording, mastering, mixing), který je masivní, náležitě čitelný. Za zajímavý a stylový považuji i motiv na obalu (Chainsaw Design). Připíjím na zdraví všem prokletým a nové album "With Guts and Glory" si neskutečně užívám. Líbí se mi takový ten death´n´rollový odkaz, touha ničit hudbou. Někdo možná namítnete, že tu už všechno dávno bylo. No a co? Vždyť zrovna tahle smečka táhne valník plný prašivých kostí už od roku 1990. Pánové dávno nemusí nikomu nic dokazovat a je to znát. Novinka je velmi svěží, zajímavou nahrávkou, je z ní cítit radost pro poslední věci člověka. Skladby v sobě mají drive a potřebnou sílu. Takový ten tlak, který vás nutí se zvednout, bouchnout pěstí do zdi a jít rozdrtit nějaké ty staré kosti. U téhle nahrávky potkáte přízraky, vrátí se vám děsivé představy a začnete se bát světla. Jedná se o smrtící kov, postavený na pevných vlastních základech a zároveň svým způsobem originální. CENTINEX měli vždy vlastní výraz, ksicht chcete-li. Platí to i letos. Už teď se těším na nějaký z dalších koncertů, které bývají vždy parádními obřady pro vyvolávání duší zemřelých. Piv už mám v sobě opravdu dost, motám se a je mi to tak nějak jedno. Jdu k reproduktorům, znovu přidávám hlasitost a ukazuji fuck off všem debilům. Tady, mezi nemrtvými, je mi stejně nejlépe. Víc nechci, ani nepotřebuji. Pokud na tom jste stejně, potom doporučuji příjemný poslech. Sejdeme se v katakombách! Old school swedish death metal ohlodaný až na kost! Album, u kterého praskají víka od rakví! 

Asphyx says:

Waking up in the middle of the night, I raise my glass once again to all my demons. We gather at the local cemetery. We have plenty of beer and we're in high spirits. We put our glasses on the lids of the coffins. There's only one thing missing. Good death metal. I search my archives for a moment and then say one thing. CENTINEX. All the undead nod their heads in agreement. That's exactly what we needed. Fog hangs over the cemetery, and we couldn't care less about the strange world around us.

This is exactly the kind of Nordic death metal that doesn't pretend to be anything it's not. Done, please, from the heart, genuinely, believably. We don't care about the comments of serious critics who still have milk running down their chins. We don't give a fuck, we want to have fun. Drink some beer, exhume a mangy grave here and there, and let the blood freeze in our veins. The gentlemen are in very good shape. As an old mangy dog, I can guarantee that and even sign it with my own blood. 


These guys are among the Swedish death metal elite. Every new album, including this year's, is clear proof of that. One positive aspect is the emphasis on good sound (Johan Hjelm - recording, mastering, mixing), which is massive and properly clear. I also find the cover art (Chainsaw Design) interesting and stylish. I raise my glass to all the damned and I am thoroughly enjoying the new album "With Guts and Glory". I like the death'n'roll reference, the desire to destroy with music. Some of you may argue that it's all been done before. So what? This particular pack has been hauling a truckload of rotten bones since 1990. These gentlemen no longer have anything to prove to anyone, and it shows. The new album is very fresh and interesting, and you can feel the joy of living life to the fullest. The songs have drive and the necessary power. The kind of pressure that makes you want to get up, punch the wall, and go crush some old bones. With this recording, you will encounter ghosts, frightening images will return, and you will begin to fear the light. It's a deadly metal, built on solid foundations and original in its own way. CENTINEX have always had their own expression, their own face, if you will. That's still true this year. I'm already looking forward to some of their other concerts, which are always spectacular ceremonies for summoning the souls of the dead. I've had enough beer, I'm staggering around and I don't really care. I go to the speakers, turn up the volume again, and give the finger to all the idiots. Here, among the undead, I feel best. I don't want or need anything more. If you feel the same way, then I recommend a pleasant listen. See you in the catacombs! Old school Swedish death metal gnawed to the bone! An album that makes coffin lids crack!






tracklist:
01. Becoming 
02. Your Religion Dies Tonight 
03. Gods Of Guilt 
04. I Am The Way 
05. A Masterpiece In Flesh 
06. In My Dreams 
07. Symphony Of Screams 
08. Sorrowtears

Recenze/review - ABORTION - The Past Awaits You (2025)


ABORTION - The Past Awaits You
CD compilation 2025, Bonesawer Distro, L´inphantile Collective Neonarcis Records

for english please scroll down

Když jsem byl malý kluk, tak mě neustále strašili s tím, že naši zemi napadnou zlí lidé. Hodí na nás jaderné bomby, pustí mezi nás chemické látky, které nám rozežerou obličeje i duši. Zemřeme v krutých křečích. Nacvičovali jsme obranu, pochodovali v plynových maskách a báli se sirén. Smutné je, že se toho zase tolik od mého mládí nezměnilo. Pořád se chřestí se zbraněmi, stále se umírá na bojištích. Neštve vás to někdy? Mě ano a hodně. Potřebuji si čím dál častěji vyčistit hlavu.

Na slovenské ABORTION je spolehnutí. Ve zprávách umírají další lidé. Jdu domů a vyzvednu si jejich nové kompilační album. Jedná se o skladby z let 2010 až 2015, splitka, různé bonusy i živé záznamy. Album vložím do svého přehrávače, zapnu play a přemýšlím nad tím, kde vlastně máme protiatomový kryt. Nebo se z nás stane jenom další z otisků na zdi? Tohle je starý, prašivý, surový grindcore přesně podle mého gusta. Pomalu přidávám hlasitost a alespoň na chvilku zapomínám na všechen ten marast, který v dnešní společnosti je. Díky za to!


Z reproduktorů ke mě stéká takový ten zkažený hnis, s prašivým zvukem, s nápady, které vám vystřelí mozek z hlavy. Žádné zbytečnosti, tohle je přímý útok na solar plexus a také povinnost pro všechny opravdové fanoušky kapely (kupujte! - dole pod článkem je odkaz). Na ABORTION se mi vždycky líbilo, že mají svůj jasný a zřetelný rukopis, výraz, ksicht chcete-li. Jedou si svojí cestou a zůstává po nich hluboká krvavá stopa. Jedná se o veterány scény, kteří ale ani po všech těch letech v podzemí a na pódiích neztratili na síle, tlaku a energii. Navíc, kompilace je velmi dobře poskládaná, album se poslouchá tak nějak samo, přirozeně. Chtělo by to pivo, malý klub a garantuji vám, že stojím v první řadě a nasávám atmosféru. Tohle jsou skladby, které nejvíc vyniknou v mosh-pitu. Jsou totiž syrově návykové, ohlodané na kost. Navíc, vždycky jsem měl rád kapely, které nejen, že mají talent, ale také příliš neprožívají samy sebe. "The Past Awaits You" je zkrátka a dobře přesně tím druhem alba, které na sebe aplikuji hlavně v případech, kdy mě štve všechno kolem. Úlisné lži politiků, nesmyslné války v různých koncích světa, kněží, kteří omlouvají zvěrstva, kterých je schopen jenom člověk. Jsem starý pes, který již zvedá hlavu jen v případě, že jej nějaká hudba opravdu zaujme. Píšu jen o tom, o čem chci. Tihle slovenští maniaci budou mít u mě vždy dveře otevřené. Pořád mám totiž chuť občas bouchnout do stolu, rozsekat sekyrou všechny obrazovky světa, stále rád cítím tlak a energii, která v hudbě je. Jsme jedné krve, já i tahle smečka. Potvrzením budiž pár mých dnešních skromných slov, ale hlavně to, že až přijdu domů, tak si album znovu pustím.  Je totiž pro mě také určitým svědectvím, mementem, osobní záležitostí. Doporučuji vám si otevřít pivo, otočit volume úplně doprava a uslyšíte sami. Grindcore death metalové album, které přežije i jadernou katastrofu! Kompilace ohlodaná až na kost! 


Asphyx says:

When I was a little boy, they constantly scared me with stories about evil people invading our country. They would drop nuclear bombs on us and release chemicals that would eat away at our faces and souls. We would die in terrible agony. We practiced defense, marched in gas masks, and feared sirens. The sad thing is that not much has changed since my youth. Weapons are still rattling, people are still dying on battlefields. Doesn't it bother you sometimes? It bothers me, a lot. I need to clear my head more and more often.

You can always count on Slovakian band ABORTION. More people are dying in the news. I go home and pick up their new compilation album. It features songs from 2010 to 2015, a split, various bonuses, and live recordings. I put the album in my player, press play, and wonder where our fallout shelter is. Or will we just become another mark on the wall? This is old, raw grindcore, exactly to my taste. I slowly turn up the volume and, at least for a moment, forget about all the mess that is today's society. Thanks for that!

The speakers spew forth rotten pus, with a mangy sound and ideas that will blow your mind. No nonsense, this is a direct attack on the solar plexus and also a must for all true fans of the band (buy it! - there is a link below the article). What I've always liked about ABORTION is that they have their own clear and distinct style, expression, face, if you will. They go their own way and leave a deep bloody trail behind them. They are veterans of the scene, but even after all these years in the underground and on stage, they have lost none of their power, pressure, and energy. What's more, the compilation is very well put together, the album just kind of plays itself, naturally. All you need is a beer and a small club, and I guarantee you I'll be standing in the front row soaking up the atmosphere. These are songs that stand out best in a mosh pit. They are raw, addictive, stripped down to the bone. Plus, I've always liked bands that not only have talent, but also don't take themselves too seriously. "The Past Awaits You" is simply the kind of album I listen to when everything around me is getting on my nerves. The insincere lies of politicians, senseless wars in various parts of the world, priests who excuse atrocities that only humans are capable of. I'm an old dog who only raises his head when some music really catches my attention. I only write about what I want to write about. These Slovak maniacs will always have an open door with me. I still feel like banging on the table sometimes, smashing all the screens in the world with an axe, I still like to feel the pressure and energy that is in music. We are of the same blood, me and this pack. Confirmation of this can be found in my few modest words today, but mainly in the fact that when I get home, I will play the album again.  For me, it is also a kind of testimony, a memento, a personal matter. I recommend you open a beer, turn the volume all the way up, and hear for yourself. A grindcore death metal album that will survive even a nuclear disaster! A compilation gnawed down to the bone! 


about ABORTION on DEADLY STORM ZINE:






tracklist:
1. No Change 00:43
2. We Choose Death 00:28
3. Drop by Drop 00:49
4. Eat, Shit, Fuck and Hate 00:57
5. Luxury Proletarian 00:47
6. Run Ivan, Run 01:07
7. Kill 00:36
8. All 00:36
9. Fucking 00:24
10. Polictics 00:40
11. End of Journey 01:19
12. Welcome Down 01:04
13. You Will Not be Better 01:06
14. Step from Paradise 00:57
15. In the Name of God 01:57
16. Work to God 01:11
17. Spheres of Interest 00:53
18. Hapiness 00:36
19. Bangladesh Fashion Genocide 00:39
20. Hate 00:28
21. Children of Satan 00:33
22. Life Prostitution 01:40
23. Waiting in Smoke 01:38
24. Right in the Head 01:53
25. Pandora's Box 01:57
26. Monkey Song 00:34
27. False Friends (live) 00:57
28. Give Me Leader (live) 00:55
29. Choroba Rastu (live) 00:49
30. Kriza Mozgu (live) 01:18
31. Social Certainty / I'm Witness (live) 02:19
32. Zivot Je Kurva (live) 01:40

band:
Lepra- bass,Voc
Libor - guitar, voc
Ondro- guitar
Miro- drums



objednávejte zde/order here:

KNIŽNÍ TIPY - Osamělý vlk - Jo Nesbø (2025)


Osamělý vlk - Jo Nesbø
2025, Kniha Zlín

Unaveně si promnu oči a odložím brýle na knihu. Mám dost. Nebo ne? Ještě pár stránek. Přemáhá mě spánek, ale jsem zvědavý, kam se bude děj ubíhat. Jo Nesbo je samozřejmě pojem a jeho Hory Hole mě provázel mnoho let. Měl jsem toho starého opilce moc rád. Byl pro mě ztělesněním staré dobré detektivní školy. Něco jako Drsný Harry. Znáte to, dobrá auta, drsné výrazy, holky na každém prstu. Tenhle svět ale pomalu končí. Netuším, jak se to stalo, ale možná jen zmizel někde mezi tupými příspěvky na sociálních sítích. Ještě, že je tu Bob Oz, kriminalista minneapoliské policie. Ten je snad ještě větší "hovado" než Harry. Oblíbil jsem si jej. Mám rád jeho norskou náturu. Navíc, a to se Nesbovi zase povedlo, se mnohdy cítím velmi podobně. Jen nevyšetřuji vraždy. Toho bych se bál. 

Je to jasný, už je fakt podzim. Celý víkend lilo jako z konve. Kiksnul mi telefon a tak jsem nechal internet, aby mi všechno nastavil na novém. Pak padla wifina a já se modlil, aby ve dni blbci nezhasla i lampička. Nechtělo se mi nic řešit. Schválně jsem se odstřihl od všech zpráv. Od toxických lidí. Byl jsem jen já, nové Evoken a Osamělý vlk. Mě vám bylo tak dobře. Za okny zuřily Dušičky a ten americký svátek, co mu pořád nemůžu přijít na chuť. V televizi dávali pořád dokola ty samé filmy a tak jsem si s chutí zalezl do svého brlohu. Jako starý jezevec, utahaný po pracovním týdnu. Asi fakt stárnu, potřebuji nové brýle. Pořád nákup odkládám. Zajdu si do lednice pro pivo. Připiju Bobovi i Nesbovi. Je něco temného v jejich duších a teď vlastně už i v mé. Probudím se v křesle, manželka dávno oddychuje v ložnici. Jsem rozlámaný a ještě si dojdu na záchod. Ten chlápek, co pořád kouká z okna (dělávala to tak i jeho máma), by klidně mohl být střelec. 

Je něco podivného v dnešním světě. Přestávám mu rozumět. Býval jsem zvyklý na obyčejné věci, ale stará, tisíci lety prověřená pravidla, přestávají platit. Jsme spojeni v nekonečné síti a když přijdu do obchodu, tak není prodavač schopný vykoktat pár vět, co by dávaly smysl. O emailech, co mi píší kolegové s vysokou školou, ani nemluvím. Mám rád svůj starý dobrý svět. Je v tom možná kus nostalgie, která postihla nejen mě, ale i Nesba. Z knížky to alespoň cítím. Děj je jako vždy napínavý, o dobře odvedené řemeslo není rozhodně nouze. To jen lidi se změnili a dávají to všem najevo. Stokrát si říkám, nečti recenze a názory jiných, jinak jimi budeš ovlivněn. A stejně to občas u knih udělám. Stejně jako u filmů. Mám už asi zkrátka jiný vkus. Nesbo je i letos ve skvělé formě, nenechte se odradit těmi, co pořád jen nespokojeně kvákají. 

Mezi lidmi je spousta drog, násilí a špatností. Nechceme to vidět, ale když se občas rozhlédnete kolem sebe, tak to co se děje v Minneapolis, se pomalu dostává i k nám. Děláme úplně stejné chyby. V závěru jde ale asi jen o peníze, o moc a o slávu. U nás navíc o dotace. Nesbův popis reálií a života v Americe jsou pro mě velmi zajímavé. Zrovna nedávno jsem viděl jeden starý film z osmdesátých let minulého století. Takovou tu poctivou detektivku, se starými fordy, s psacími stroji a hrozně drsnými hláškami. Normálně se mi po tom všem zastesklo. Já mám rád moderní věci i technologie, ale pravdou je, že mám poslední dobou pocit, že nám toho víc berou, než přinášejí. Úplně si představuji Boba jak vypadá. Uválený opilec, s kterým nechcete být v jedné místnosti. Něco jako Schimanski. Pamatujete? Pokud ano, bude se vám Osamělý vlk také líbit. 

Doufám, že bude tahle série pokračovat. Po Harry Holeovi se mi zkrátka stýskalo. Mám rád sice i ostatní Nesbovy série, ale když já zkrátka občas trpím vzpomínkami. Odevzdejte mi svůj odznak, jasně, na to taky dojde. Jenže když jste policajt a berete svoji práci vážně, tak vám to nedá. Ona je tahle detektivka ohlodaná na kost. Samozřejmě s nutnou dávkou klišé. Nedá se nic dělat, já to mám ale takhle rád. A to moc. Takže přátelé, pokud jste na tom jako já, tak neváhejte ani chvilku. Je to poctivá práce. Na Nesba je spolehnutí. Venku vysvitlo slunce. Je zima. Jdu ven. Tak zase za týden. Děkuji za pozornost. Hergot, proč se někdy taky cítím jako Osamělý vlk? 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Hra začala. A pravidla určují mrtví. Bob Oz, kriminalista minneapoliské policie, se topí až po uši v problémech. Při životě už ho udržuje jedině práce. Když ho tedy šéf kvůli násilnickému chování suspenduje a stáhne z vyšetřování pokusu o vraždu místního obchodníka se zbraněmi, nehodlá se s tím Bob smířit a do pátrání se pouští na vlastní pěst. Tajemný střelec záhy udeří znovu, a navíc si s policií pohrává jako kočka s myší. Dokáže Bob odhalit jeho propracovaný plán i bez pomoci kolegů?


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 6. listopadu 2025

Recenze/review - DISTASTE - Agoniepositur (2025)

DISTASTE - Agoniepositur
CD 2025, F.D.A. Records

for english please scroll down

Kolikrát za týden v sobě dusíte vztek? Nechutný šéf v práci, soused, co se neumí chovat, k tomu úlisné ksichty politiků, zprávy plné bolesti a utrpení. Pohár přetekl a vy utíkáte do lesů, do klidu. Nebo si pouštíte hudbu, která vám dokáže propláchnout mozek kyselinou. Rakouské maniaky DISTASTE jsem viděl letos v lednu u nás ve městě v klubu a rozsekali mě na malé kousky. Byl to velký tlak, který připomínal divoké tsunami. Kombinace brutálního death metalu, grindore, hudebního násilí a tmy, mi udělala tak dobře, že jsem se začal na novou letošní nahrávku opravdu od srdce těšit.

A jsem spokojený! Řvu do tmy fuck you, když přijdu v pátek z práce, zahlcen tunami nepotřebných informací. Sám uprostřed davu, je to stejné, jako když jsem byl mladý kluk. Jinakost se stále neodpouští, lidé jsou zatíženi nekonečnými konvencemi a předsudky. V téhle hudbě je velké množství tlaku, síly a nakumulovaného zdravého vzteku. Kurva, brácho, je to fakt dobrý!


"Agoniepositur" je velmi nakažlivým albem plným zajímavých momentů. Nenudím se ani chvilku, pořád se něco děje. Drsné melodie plné krutosti, lehká disonance, přesnost a preciznost. Takto bych definoval novinku, kdybych ji představoval někomu, kdo je touto hudbou nepolíbený. Chodil jsem šedými ulicemi průmyslového města se sluchátky na uších a kráčel v davu do nelidských továren. Vedle v hale spí tiché stroje na zabíjení. Pokaždé, když jsem šel okolo, tak jsem měl pocit, že se díky této nahrávce probudily. Jakoby z jednotlivých riffů, motivů, odkapávala zkažená krev. Přesně, to je ono, dívali jste se někdy na čerstvě proříznutý vřed? Na temnou tekutinu, smradlavou a hnusnou, která vytékala ven? Tak tahle deska je jako rezavý nůž, kterým vřed proříznete. Je to zkrátka masakr, velmi dobře a chytře napsaný a složený. Nikde nic nepřebývá ani nechybí. Zvuk je masivní, surový, motiv na obalu stylový. Rakušané na to jdou ostře, nekompromisně, útočí přímo na solar plexus. DISTASTE jsou letos ve velmi dobré formě a připomínají smečku prašivých psů, které potkáte na periferii města. Máte dvě možnosti. Buď zbaběle utéct nebo si nechat prokousnout hrdlo. Hádejte, jakou možnost jsem zvolil já? Jasně, nechal jsem se roztrhat na kusy. Představte si obrovský mlýn na lidské maso. Na lopatkách jsou připevněné čerstvě nabroušené čepele. Padám po zádech dolů a nechávám se tímto albem rozemlít na prach. Jsou mi vyrvány vnitřnosti a konečně cítím ve své duši klid. Kolikrát za týden v sobě dusíte vztek? Nechutný šéf v práci, soused, co se neumí chovat, k tomu úlisné ksichty politiků, zprávy plné bolesti a utrpení. Pohár přetekl a vy utíkáte do lesů, do klidu. Nebo si pouštíte hudbu, která vám dokáže propláchnout mozek kyselinou. Destruktivní, maniakální grindcore brutal death metal, který vás vyvrhne zaživa! Album, na kterém potkáte perfektně seřízený stroj na zabíjení hudbou!

Asphyx says:

How many times a week do you suppress your anger? A nasty boss at work, a neighbor who doesn't know how to behave, the smarmy faces of politicians, news full of pain and suffering. The cup runs over and you run away to the woods, to peace and quiet. Or you play music that can flush your brain with acid. I saw the Austrian maniacs DISTASTE in our town club this January, and they blew me away. It was intense pressure, reminiscent of a wild tsunami. The combination of brutal death metal, grindcore, musical violence, and darkness did me so much good that I started to really look forward to this year's new album.

And I'm satisfied! I yell "fuck you" into the darkness when I come home from work on Friday, overwhelmed by tons of useless information. Alone in the middle of the crowd, it's the same as when I was a young boy. Otherness is still not forgiven, people are burdened by endless conventions and prejudices. There is a lot of pressure, power, and accumulated healthy anger in this music. Fuck, bro, it's really good!


"Agoniepositur" is a highly infectious album full of interesting moments. I'm never bored for a second; there's always something going on. Harsh melodies full of cruelty, slight dissonance, accuracy, and precision. That's how I would describe this new release if I were introducing it to someone unfamiliar with this kind of music. I walked through the gray streets of an industrial city with headphones on, walking in a crowd to inhuman factories. Quiet killing machines sleep in the hall next door. Every time I walked by, I felt like they woke up thanks to this recording. It was as if rotten blood was dripping from the individual riffs and motifs. Exactly, that's it. Have you ever looked at a freshly cut ulcer? At the dark, smelly, disgusting fluid that oozed out? Well, this album is like a rusty knife cutting through the ulcer. It's simply a massacre, very well and cleverly written and composed. Nothing is superfluous or missing. The sound is massive, raw, the cover art stylish. The Austrians go at it hard, uncompromisingly, attacking straight at the solar plexus. DISTASTE are in very good form this year, reminiscent of a pack of mangy dogs you might encounter on the outskirts of town. You have two options. Either run away cowardly or let them bite your throat. Guess which option I chose? Sure, I let them tear me to pieces. Imagine a huge human meat grinder. Freshly sharpened blades are attached to the blades. I fall backwards and let this album grind me into dust. My insides are torn out and I finally feel peace in my soul. How many times a week do you suppress your anger? A disgusting boss at work, a neighbor who doesn't know how to behave, the smarmy faces of politicians, news full of pain and suffering. The cup overflows and you run away to the woods, to peace and quiet. Or you play music that can flush your brain with acid. Destructive, maniacal grindcore brutal death metal that will rip you apart alive! An album where you will encounter a perfectly tuned machine for killing with music!


Report, photos, video - DISTASTE, BRUTALLY DECEASED, LUDRA - Divadlo pod Lampou, Plzeň - pátek 24. 1. 2025: https://www.deadlystormzine.com/2025/01/report-photos-video-distaste-brutally.html

tracklist:
01. Furunkelmann 
02. Apex Oppressor 
03. Last 
04. Rosstaeuscherei 
05. Kaligula 2.0 
06. Endzweck Geschroepf 
07. Hand guck in die Luft 
08. Nestbeschmutzer 
09. Der Thronraeuber 
10. Gottes Geschenk an die Menschheit 
11. Das Rudeltier 
12. Alpinist 
13. Wind von Asphalt 
14. Agoniepositur



Recenze/review - RAVENOIR - Deadreams (2025)


RAVENOIR - Deadreams
CD 2025, Gothoom Productions

for english please scroll down

Fascinován nekonečnou tmou jsem vstal velmi brzy. Noční můry se ještě potkávaly s krvavým jitrem a moje kroky mě zavedly na místo nekonečného spočinutí. Čím jsem starší, tím častěji se vracím na svátek všech mrtvých na hřbitov, na kterém leží mí předci. Poslouchám nové album mých oblíbených RAVENOIR, které se se svojí magicky záhadnou atmosférou krásně hodí k mlhavým náladám mezi náhrobky. Čtu si jména, která jsem kdysi znal. Přemýšlím o životě, o tom, kam směřuji a kdy dojdu svého cíle. Stane se tak vůbec někdy? Nebo se jen rozplynu v nicotě?

RAVENOIR jsou letos ještě víc zádumčiví, přemýšliví, éteričtější. Black metal i smrtící kov lze zaslechnout spíše jen vzdáleně. Je sice stále otištěn do jednotlivých skladeb, ale o hodně větší prostor dostaly ambientní, psychedelické nálady i melancholie. Jedná se o hudbu, která vám pomůže nahlédnout i do vašeho nitra. Pokud jí dáte šanci a necháte se jí unášet na zpěněných vlnách smutku, tmy a záhadnosti. Určitě to není záležitost pro každého, jedná se spíše o obřad pro přemýšlivé jedince s bohatou fantazií. 


Každé album, které do mě zasekne svůj dráp, každá nahrávka, o které se rozhodnu napsat, je pro mě i osobním příběhem. Vždy se jedná o vzájemný vztah mezi mnou a muzikanty, o předané emoce, o sílu, tlak a energii. Alesh A.D, jako hlavní protagonista, má svůj jasný a zřetelný rukopis. Připomíná mi malíře, který nanáší pomocí riffů a melodií pestrou paletu zbarvenou do šedo černých odstínů. Letos s ještě naléhavějším vokálem. S perfektně ošetřeným zvukem, s obalem, na kterém je smrtihlav. Je jako znamení, které můžeme každý během svého života potkat. "Deadreams" je pro mě spíše výletem do země nekonečných stínů, než jen obyčejnou deskou. Zadřela se mi postupně pod kůži. Poslouchal jsem ji rád a často se k ní vracel. Zajímavé je, že jsem trošku otálel se sepsáním recenze. Byl jsem totiž natolik pohlcen, že jsem nějak nenacházel slova. Kolem nás utíká svět a někdy je velmi těžké se ve všem tom podivném chaosu vyznat. Možná právě proto se potřebujeme zastavit, srovnat si myšlenky v hlavě, naslouchat základním instinktům, abychom potom zjistili, jak jsou pro nás důležité obyčejné věci. Prosévám mezi prsty prach, osamocen v davu. Skláním se nad náhrobkem a přemýšlím, jestli se jednou rozplynu ve věčnosti. Nové album je vynikajícím soundtrackem k pomalu usínající přírodě, k samotě, k pochmurným myšlenkám, které pokaždé jednou za čas vyplavou na povrch. Ležely dlouho uloženy v našem podvědomí. RAVENOIR byli vždy originální, přesvědčiví, zajímaví, jiní. Je tomu tak i letos. Fascinován nekonečnou tmou vstanu i zítra velmi brzy. Noční můry se ještě budou potkávat s krvavým jitrem a moje kroky mě zavedou na místo nekonečného spočinutí. Čím jsem starší, tím častěji se vracím na svátek všech mrtvých na hřbitov, na kterém leží mí předci. Také slyšíte šepot nemrtvých? Já ano. Melancholie mlhavého chladného rána, ambientní a psychedelický zážitek, který se do vás otiskne s drásavou přesvědčivostí!  


Asphyx says:

Fascinated by the endless darkness, I got up very early. Nightmares still mingled with the bloody dawn, and my steps led me to a place of eternal rest. The older I get, the more often I return to the cemetery where my ancestors lie on All Souls' Day. I listen to the new album by my favorite band, RAVENOIR, whose magically mysterious atmosphere fits beautifully with the foggy mood among the gravestones. I read the names I once knew. I think about life, where I am headed, and when I will reach my goal. Will that ever happen? Or will I just dissolve into nothingness?

RAVENOIR are even more melancholic, thoughtful, and ethereal this year. Black metal and death metal can only be heard in the distance. It is still imprinted in individual songs, but ambient, psychedelic moods and melancholy have been given much more space. This is music that will help you look inside yourself. If you give it a chance and let yourself be carried away on the foamy waves of sadness, darkness, and mystery. It's definitely not for everyone; it's more of a ritual for thoughtful individuals with rich imaginations. 


Every album that gets under my skin, every recording I decide to write about, is a personal story for me. It's always about the relationship between me and the musicians, about the emotions conveyed, about the power, pressure, and energy. Alesh A.D, as the main protagonist, has his own clear and distinct style. He reminds me of a painter who uses riffs and melodies to apply a colorful palette tinged with shades of gray and black. This year with even more urgent vocals. With perfectly crafted sound, with a cover featuring a death's head. It's like a sign that we can all encounter during our lives. For me, "Deadreams" is more of a trip to the land of endless shadows than just an ordinary album. It gradually got under my skin. I enjoyed listening to it and often returned to it. Interestingly, I hesitated a little before writing this review. I was so absorbed that I couldn't find the words. The world is rushing by us, and sometimes it's very difficult to make sense of all this strange chaos. Maybe that's why we need to stop, gather our thoughts, listen to our basic instincts, and then realize how important ordinary things are to us. I sift dust through my fingers, alone in the crowd. I lean over the gravestone and wonder if I will one day dissolve into eternity. The new album is an excellent soundtrack to slowly falling asleep in nature, to solitude, to gloomy thoughts that surface from time to time. They lay stored in our subconscious for a long time. RAVENOIR have always been original, convincing, interesting, different. This year is no exception. Fascinated by the endless darkness, I will get up very early tomorrow. Nightmares will still meet bloody dawn, and my steps will lead me to a place of eternal rest. The older I get, the more often I return to the cemetery where my ancestors lie on All Souls' Day. Can you hear the whispers of the undead? I can. The melancholy of a foggy, cold morning, an ambient and psychedelic experience that will leave a lasting impression on you with its harrowing persuasiveness!


about RAVENOIR on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
1. Hypnosis by Cacophonous Silence (Nymphs of Imagination - Introspection) 02:50
2. Entrancing Motifs of Madness (Ecstasy in the Atemporal Absolute) 07:10
3. Shadows Fall Victim to the Night (Darkest Shades of Lust) 05:56
4. Monumental Still Life of Death (Transcendence of Death´s Art) 05:23
5. Necromorphosis (Murderous Silence in Astral Bowels) 06:07
6. Blossoms of Blood (Epilogue) 03:55
7. Apostles of Revenge (2023) 04:19
8. Black Funeral (Mercyful Fate cover, 2022)

band:
Alesh A.D. - Vocals, Guitars, Guitars (acoustic), Piano, Keyboards



středa 5. listopadu 2025

Recenze/review - SANGUISUGABOGG - Hideous Aftermath (2025)


SANGUISUGABOGG - Hideous Aftermath
CD 2025, Century Media Records

for english please scroll down

Chladné ráno na malé farmě hluboko ve vnitrozemí. Krásná zahrada s temnou morbidní atmosférou. Hodný syn, soused, kamarád, který měl jedno velké tajemství. Když se v okolí začali ztrácet lidé, nikoho by v životě nenapadlo, že má tenhle gentleman kompost plný mrtvých těl, že je v jeho sklepě do zdí otištěna bolest a utrpení. Asi moc dobře víte, že pravý death metal nikdy nebýval o hezkých věcech. I tentokrát je definován jako něco hnusného, mokvajícího, rozkládajícího se. SANGUISUGABOGG vydali nové album. Připravte se na další exhumaci plesnivých hrobů.

Sleduji dráhu téhle smečky od jejich počátků a vždy se mi na jejich hudbě líbila upřímnost, opravdovost, uvěřitelnost a autenticita. Pro mě, jako pro starého death metalového psa, jsou to zásadní věci, bez kterých nebývají dobré pohřby. Novinka volně navazuje tam, kde minule pánové přestali. V naprosté tmě a chladu. Opět se útočí přímo na solar plexus. Nekompromisně, surově.


"Hideous Aftermath" je dle mého skromného názoru velmi dobrým albem po všech stránkách. Jsem spokojený, co se týká zvuku, celkové produkce, obalu ale hlavně hudby samotné. Pro mě je poslech návštěvou starých jatek, na kterých se zabíjelo ještě dávno poté, co už byla dávno zavřena. V myšlenkách se ztrácím i v nemocničních chodbách, hned vedle pitevny, ve které stále leží zohavená těla po nepovedených operacích. Musí se odvézt ještě níže, do sklepa. Samozřejmostí je poslech této nahrávky, která krásně doplňuje už tak hnisavou náladu. Pánové sice nepřinášejí nic nového, ale jejich nechutná práce není jenom dobře odvedeným řemeslem. Naopak, i letos mi přijde, že tihle krvaví gentlemani přinášejí do podzemí spoustu energie, tlaku a takové té těžko definovatelné smradlavé jiskry. Hlavní je pro mě ale to, že mě baví novinku poslouchat, rád se k ní vracím a rvu si ji neustále do hlavy. Skladby se valí kupředu jako krev vytékající z čerstvě proříznuté tepny. Pokud máte rádi kapely jako MORTICIAN, OBITUARY, CARCASS, UNDEATH, MORBID ANGEL, AUTOPSY, IMPETIGO, CANNIBAL CORPSE, gore perverzní tématiku a s chutí zhlédnete i nějaký ten horor, potom jste zde správně. Osobně se mi asi nejvíc líbí, že tahle kapela si na nic nehraje. V současné době, kdy má každá druhá smečka plastový zvuk a lesklé módní fotky v časopise, je tahle špína a hnus velmi příjemným zpestřením v dnešním podivném světě. Chladné ráno na malé farmě hluboko ve vnitrozemí. Krásná zahrada s temnou morbidní atmosférou. Hodný syn, soused, kamarád, který měl jedno velké tajemství. Gore death metalová exhumace starého shnilého hrobu! Kompostace zohavených ostatků! 

Asphyx says:

A cold morning on a small farm deep in the countryside. A beautiful garden with a dark, morbid atmosphere. A kind son, neighbor, and friend who had one big secret. When people started disappearing in the area, no one would have ever thought that this gentleman had a compost heap full of dead bodies, that pain and suffering were imprinted on the walls of his basement. You probably know very well that true death metal has never been about pretty things. This time, too, it is defined as something disgusting, oozing, decaying. SANGUISUGABOGG have released a new album. Get ready for another exhumation of moldy graves.

I have been following this band's career since their beginnings, and I have always liked the sincerity, authenticity, and believability of their music. For me, as an old death metal dog, these are essential things without which good funerals are not possible. The new album picks up where the gentlemen left off last time. In complete darkness and cold. Once again, it attacks directly at the solar plexus. Uncompromisingly, brutally.


In my humble opinion, "Hideous Aftermath" is a very good album in every respect. I am satisfied with the sound, the overall production, the cover art, but above all with the music itself. For me, listening to it is like visiting an old slaughterhouse where animals were still being killed long after it had been closed down. My thoughts also wander to hospital corridors, right next to the autopsy room, where mutilated bodies from botched operations still lie. They have to be taken even lower, to the basement. Listening to this recording, which beautifully complements the already festering mood, is a matter of course. The gentlemen may not be bringing anything new to the table, but their disgusting work is not just a job well done. On the contrary, this year, too, it seems to me that these bloody gentlemen bring a lot of energy, pressure, and that hard-to-define stinking spark to the underground. The main thing for me, however, is that I enjoy listening to the new album, I like to come back to it and constantly blast it in my head. The songs roll forward like blood flowing from a freshly cut artery. If you like bands such as MORTICIAN, OBITUARY, CARCASS, UNDEATH, MORBID ANGEL, AUTOPSY, IMPETIGO, CANNIBAL CORPSE, gore perverse themes and enjoy watching horror movies, then you've come to the right place. Personally, what I like most about this band is that they don't pretend to be something they're not. At a time when every other band has a plastic sound and glossy fashion photos in magazines, this filth and disgust is a very welcome change in today's strange world. A cold morning on a small farm deep in the countryside. A beautiful garden with a dark, morbid atmosphere. A good son, neighbor, and friend who had one big secret. A gore death metal exhumation of an old, rotten grave! Composting of mutilated remains!



Recenze/review - SANGUISUGABOGG - Homicidal Ecstasy (2023):

Recenze/review - SANGUISUGABOGG - Tortured Whole (2021):


Tracklist:
1. Rotted Entanglement (05:37)
2. Felony Abuse Of A Corpse (feat. PeelingFlesh) (05:23)
3. Ritual Autophagia (feat. Todd Jones) (04:48)
4. Heinous Testimony (03:20)
5. Abhorrent Contraception (feat. Defeated Sanity) (05:30)
6. Repulsive Demise (04:02)
7. Erotic Beheading (02:52)
8. Sanctified Defilement (03:32)
9. Semi Automatic Facial Reconstruction (feat. Travis Ryan & Cattle Decapitation) (04:33)
10. Paid in Flesh (feat. Dylan Walker & Full Of Hell) (07:50)

Line Up:
Cody Davidson – Drums (2019–present)
See also: Crypt Hammer, Death Fetish, Dyskinesia, Everybody Dies, Gutting, Murderman, Putrid Stu, Skag, ex-Otis Driftwood, Crewneck, Volcano, ex-Mortician (live), ex-Undeath (live), ex-Humility, ex-Mankind's Devastation (live)

Devin Swank – Vocals (2019–present)
See also: Bludgeoned by Deformity, Dripping, Dyskinesia, Earthburner, Immortal Torment, Skag, Tomb Sentinel, Ablation, ex-Limbsplitter, ex-Mortician (live), ex-Indespise

Ced Davis – Bass (2020–2021), Guitars (2021–present)
See also: Dyskinesia, Sermos, Volcano

Drew Arnold – Bass (2021–2022), Guitars (2022–present)
See also: Męka, Mutilatred, Outside



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine