DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 22. ledna 2022

Rozhovor - ABYSSUS - Jen smrt je jistá, nic víc.


Rozhovor s řeckou death metalovou kapelou - ABYSSUS.

Odpovídal Kostas Analytis (basa, zpěv), děkujem!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.


Ave ABYSSUS! Zdravím do Hádovy říše! Mám doma na recenzi již nějaký čas vaše nové album „Death Revival“ a musím říct, že je pro mě parádním výletem do doby, kdy jsem byl mladý a s death metalem jsem začínal. Vynikající zásek! Jak deska vznikala a kam jste se chtěli oproti minulým nahrávkám posunout?

Děkuji za tvá slova. „Death Revival“ je jen nový krok, který nás posune na další úroveň. Je to logický vývoj kapely, která ráda hraje staroškolský metal a je na sebe velmi přísná, aniž by obětovala kvalitu, a která se pokaždé těší na lepší výsledek. "Death revival" je v tuto chvíli naše nejlepší nahrávka a jsme na toto album hrdí.


Do morbidní hry mě uvedl už obal od Andrease Marschalla. Parádní práce! Jak jste motiv vybírali a jaký má vztah k hudbě a textům? Jak jste se dali s Andreasem dohromady a proč právě on?

Jak jsem již zmínil, pokaždé, když máme novou nahrávku, snažíme se vytvořit něco lepšího. Nejen po hudební stránce. Obal je pro nás něco velmi důležitého. Klasická metalová alba mají úžasné a nezapomenutelné obaly. Andreas Marschall je autorem mnoha těchto kolosálních alb.  Moc jsme s ním chtěli spolupracovat a všechno bylo o načasování. Našel jsem způsob, jak Andrease kontaktovat a tady to máme. Není to konkrétní spojení mezi obalem a hudbou, ale obojí je totální death metal!

Zvuk, o ten jde v death metalu především. Vám se podařilo docílit soundu, který je jak vystřižený z přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století? Působí na mě jako analog. Mám pravdu? Kde jste album nahrávali, kdo je podepsán pod mixem a masteringem?

Chtěli jsme, aby se konečný výsledek přiblížil klasickým albům. V tomto ohledu jsme tvrdě makali. Něco málo je nahráno analogově, to je pravda. Album se nahrávalo ve stejném studiu (Unreal Studios, Athens), kde se nahrávalo i předchozí album. My jsme zodpovědní za mix a mastering a myslíme si, že jsme odvedli skvělou práci.


Death metalové texty bývají často o ošklivých a zlých věcech. O čem jsou na „Death Revival“? Kdo je jejich autorem a kde jste pro ně brali inspiraci? Ovlivnila vás nějak třeba řecká mytologie?

Napsal jsem všechny texty (Konstantinos Analytis – zpěvák). Většina textů se týká historických událostí, bitev a lidí. Také morbidní každodenní věci jako je válka, sociální útlak, korupce, atd. mě inspirují. Četl jsem hodně knih, hlavně historických. Například skladba „Genocida“ hovoří o genocidě spáchané na arménské a řecké populaci Osmanské říše, „The Beast Within“ hovoří o sériovém vrahovi, jmenoval se Jenkins, který zabíjel ve jménu Apophise.

Jak je vnímán death metal u vás v Řecku? Já k vám jezdím poměrně často na dovolenou. Jsou to sice letoviska, ale nepřijde mi, že bych potkával příliš fanoušků v metalových tričkách. Jste spíše underground? Jak to u vás funguje, co fanoušci, kapely?

Ve skutečnosti v Řecku žije příliš mnoho metalistů, ale samozřejmě mluvíme o hudbě, která už není mainstreamová. V Aténách je příliš mnoho rockových barů a také spousta metalových klubů. Většina metalistů poslouchá black metal nebo stoner, ale samozřejmě existují lidé, kteří poslouchají death metal. Kapely jako Dead Congregation, Death Courier, Mass Infection, to je jen pár jmen z dlouhého seznamu skvělých kapel.


Asi mi dáš za pravdu, že nejlepší jsou stejně koncerty. Dnes si může člověk poslechnout kapelu z druhého konce světa, ale když jde do klubu a vidí ji naživo, zapaří pod pódiem, koupí si CD, triko, tak si získá úplně jiný vztah. Hrajete často a rádi? Co nějaké turné, festivaly? Jak vnímáš živé hraní ty, jako muzikant?

Heavy metal je hudba, která by se měla hrát živě. Milujeme hraní naživo, ale celá tato situace s covidem-19 zničila veškeré plány. Zrušili jsme dvě turné po východní Evropě a také nám to nedává vůbec žádnou příležitost zorganizovat něco nového. Samozřejmě odehrajeme koncerty tady v Aténách, ale nic víc v současné době není naplánováno. Jsme velmi aktivní kapela, v minulosti jsme hráli se skvělými jmény (Possessed, Rotting Christ, Aura Noir, Sinister, Suicidal Angels a dalšími) a chybí nám všechny ty emoce a zážitky.

U nás v Čechách jsme všichni spíše ateisté, církev u nás nemá příliš velký vliv. Alespoň to není nijak vidět. Jak je tomu u vás? Všiml jsem si, že v Řecku je poměrně hodně aktivních věřících. Vím, že třeba v Polsku dělá kapelám katolická církev dost problémů, zakazují se koncerty, obaly apod. Setkali jste se s něčím takovým podobným i u vás?

Řecko je relativně ortodoxní. Církev má moc, ale nestává se, že by se tu děly nějaké extrémní věci, jako je rušení živých koncertů nebo jakékoli kontroverzní akce. Pojďme se zamyslet nad tím, že nejslavnější řecká kapela je Rotting Christ, extrémní název, že?


Smrt je v death metalu často citované téma. Osobně si často vzpomenu právě na řecké báje a pověsti, na Hádovu říši. Jak vnímáš smrt ty? Myslíš, že existuje něco dál? Jiná dimenze, peklo? Jednu dobu jsem se hodně zajímal o řecké filozofy a jsou to úžasné myšlenky. Ovlivnily tě nějak?

Jen smrt je jistá, nic víc. Věřím, že když zemřeme, nejsme nic jiného než potrava pro havěť. Doufám, že by mohlo existovat místo jako nebe, Valhala nebo něco takového, ale to všechno jsou příběhy vytvořené člověkem, aby měl v co doufat, když se blíží konec. Řecká mytologie je úžasná a četl jsem spoustu takových věcí, příběhy Háda, Persefony, Ixiona, Hekaté, Sisyfa a dalších a samozřejmě odkaz filozofů, jako je Hérakleitos.

Osobně vnímám ABYSSUS jako skvělou old school death metalovou kapelu. Zajímalo by mě, jaký máte cíl, směr, metu, kam se chcete dostat. Je to nějaký velký label? Festival? Nebo třeba turné s POSSESSED?

Turné s POSSESSED! Hehe! To by bylo určitě fajn. Jsou to úžasní kluci a strávili jsme s nimi skvělé chvíle, když byli tady v Aténách. Prostě hrajeme hudbu, kterou rádi posloucháme. Jsme metalisti, kteří se chtějí dobře bavit a uniknout z každodenní rutiny. Vždy trpíme pro co nejlepší výsledek a hlavně pro naše potěšení. Pokud se lidem líbí naše hudba, je to opravdu úžasné, ale hlavním cílem je naše spokojenost. Chceme hrát na festivalech po celém světě a šířit naši hudbu, to je jasné. Velký label není vždy požehnáním, ale často se stává zatracením, protože se může zrodit mnoho špatných věcí, jako jsou smlouvy se špatnými podmínkami, přísné termíny atd. Když je umělec uvězněn v takových věcech, nemůže se věnovat hudbě a kouzlo se vytrácí.


Jak si se vlastně k death metalu dostal? Kdy si vzal poprvé do rukou nástroj a začal hrát? Kdo byl tvým vzorem? A jaké to bylo vyrůstat v metalovém Řecku? První koncert?

No, teď jsi mě vrátil téměř o 25 let zpět. Poslouchal jsem klasické heavy metalové kapely a měl jsem rád thrash, znáš to... Slayer, Kreator, Sodom. Ve čtrnácti letech jsem prodal své BMX, abych si koupil velmi špatnou kytaru z druhé ruky. Tenkrát nebyl internet a takové ty věci, nebylo snadné se dostat k muzice, byla to primitivní doba, ale plná romantiky a magie, vzpomínám na to s nostalgií. Kamarád mi dal kazetu s novým albem; bylo to „Warpath“ od Six Feet Under. To byl death metalový začátek. Tohle album miluji dodnes. Poté mi alba jako „Mercenary“, „4rth Crusade“, „The Ten Commandments“, „Cause of Death“, „Leprosy“, „From Beyond“ a mnoho dalších ukázaly správnou cestu. Ve škole byla spousta metalistů, ale jen málo z nich si udrželo zápal dodnes. Můj první živý koncert byla místní kapela jménem INERTIA, než se přejmenovali na SECRET SHOW a stali se slavnějšími díky skvělé diskografii. Po několika měsících jsem viděl IRON MAIDEN, když se vrátil Dickinson, psal se rok 1999.


Co chystají ABYSSUS v nejbližších měsících? Na co se mohou fanoušci těšit?

Chystáme se tady v Aténách uspořádat premiéru „Death Revival“ s našimi bratry Cursed Blood. Počkáme, jak se to vyvine s covidem-19, abychom dohnali další koncerty, protože nový lockdown se nezdá být příliš daleko. Budeme pracovat na novém materiálu, nebudeme marnit ubíhající čas.

Děkuji moc za rozhovor. Vážím si toho. Jdu si „Death Revival“ znovu pustit. Je totiž vynikající! Děkuji moc i za vaši novou desku. Přeji vám co nejlepší prodeje a ať se vám daří i v soukromí!

Díky za rozhovor, za tvůj čas a za tvá slova. Doufám, že se brzy potkáme při návštěvě vaší země.


about ABYSSUS on DEADLY STORM ZINE:




---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 21. ledna 2022

Recenze/review - ROTTEN CASKET - First Nail in the Casket (2022)


ROTTEN CASKET - First Nail in the Casket
12" vinyl, Lycanthropic Chants

for english please scroll down

Je to vlastně pořád stejné. Historie se opakuje se železnou pravidelností. Přijdu utahaný z práce a můžu si stokrát říkat, že si žádné zprávy nepustím. Jenže znáte to, dívám se znovu a znovu a chce se mi zvracet. Mám obrovskou chuť prásknout dveřmi a vyrazit do ulic. Se sekyrou v ruce, se vztekem, který cedím mezi zuby. Místo toho se zavřu do pokoje a pustím si nahlas poctivou muziku. Nejlépe od kapel, které mám rád. A nebo od smeček, které mě dokáží přikovat na zeď a se kterými se můžu vyřvat až do zemdlení.

Německo holandská četa zkušených death metalových vojáků si říká ROTTEN CASKET. A hraje přesně ten druh třaskavého smrtícího kovu s příměsí crustu. Všemu vévodí nezaměnitelný hlas Martina van Drunena. Nezaostávají ale ani ostatní (členové ASPHYX a SODOM). Přiznávám, někdy mám děsný vztek, který jsem dřív nemíval. A EP "First Nail in the Casket" mě vždy dokázalo nakopat zadek. 


Pro poctivý death metal musíte mít vlohy a talent. Musíte jej mít v srdci. Jinak to fanoušci poznají. Na ROTTEN CASKET se mi nejvíc líbí právě těžko definovatelná temná jiskra, rebelie, neurvalost. Jakoby mě zavřeli do staré kobky, dali do rukou kladivo a nechali mě drtit prašivé kosti. Stylově lze tuhle smečku rozzuřených psů zařadit někam směrem na sever. Do doby, kdy světu vládla kapely jako DISMEMBER, ENTOMBED, NIHILIST. Chladné melodie, masakrující bicí, riffy ostré tak, že se o ně pořežete. Jo hergot, jsem tu zase správně a neskutečně si EP "First Nail in the Casket" užívám. Každý den, když přijdu z práce, utahaný a bez energie. Možná právě proto poslouchám metal, právě pro tyhle okamžiky, pro setkání s hudbou, která mě strne do laviny. Řvu do tmy, nadávám stínům, kývám se do rytmu, došlo u mě k prozření. Songy jsou doslova napěchované zdravou naštvaností. Tak to má být, tak je to správně, tak to mám stejně nejraději. Líbí se mi, že si pánové na nic nehrají. Přijdou, rozsekají nás na malé kousky a odejdou středem jako šelmy po dobrém lovu. Zůstanou po nich krvavé šmouhy na zdech a temná chladná stopa v našich myslích. Ukazuji fuck of všem hajzlům a přidávám hlasitost až na hranici bolesti. Death metalové bombardování starých katakomb! Skvěle!


Asphyx says:

It's still the same, actually. History repeats itself with iron regularity. I come home tired from work and I can tell myself a hundred times that I'm not going to listen to any news. But, you know, I watch it over and over and I want to throw up. I have this overwhelming urge to slam the door and hit the streets. with an axe in my hand, with rage between my teeth. Instead, I lock myself in my room and turn up the volume on some honest-to-goodness music. Preferably by bands, I like. Or the bands that can pin me to the wall and make me scream till I pass out.

Germany Dutch squad of experienced death metal soldiers call themselves ROTTEN CASKET. And they play exactly that kind of shattering death metal with a dash of crust. All dominated by the unchanging voice of Martin van Drunen. But the others (members of ASPHYX and SODOM) are not far behind. I admit, sometimes I have a terrible rage that I didn't have before. And the EP "First Nail in the Casket" always managed to kick my ass.


For honest death metal, you have to have talent and talent. You have to have it in your heart. Otherwise, the fans will know. What I like most about ROTTEN CASKET is the hard-to-define dark spark, the rebellion, the rambunctiousness. It's like being locked in an old dungeon, put in the hands of a hammer and left to crush my scabby bones. Stylistically, this pack of rabid dogs can be classified somewhere northward. Back when bands like DISMEMBER, ENTOMBED, NIHILIST ruled the world. Cold melodies, slaughtering drums, riffs so sharp you'll cut yourself on them. Yeah shit, I'm right back here again and I'm enjoying the "First Nail in the Casket" EP immensely. Every day when I come home from work, tired and out of energy. Maybe that's why I listen to metal, just for those moments, for the encounters with the music that sweeps me off my feet. I scream into the darkness, I curse the shadows, I sway to the beat, I've had an epiphany. The songs are literally filled with healthy anger. That's the way it's supposed to be, that's the way I like it best anyway. I like that the gentlemen don't play games. They come in, chop us up into little bits and walk off down the middle like beasts after a good hunt. They'll leave a bloody smear on the walls and a dark, cold trail in our minds. I'm giving a fuck of all the bastards and turning the volume up to the point of pain. Death metal bombardment of the old catacombs! Great!

Tracklist:
01. Covid-119
02. Caskets On Wheels
03. Bonetomb Residents
04. Coffin Birth

band:
Frank Bergesson - guitars 
Stefan "Husky" Hüskens - drums 
Patrick van der Beek - bass 
Yorck Segatz - guitars 
Martin Van Drunen - vocals



KNIŽNÍ TIPY - Havran - Edgar Allan Poe (1845)


Havran - Edgar Allan Poe
1845 (1999), Tomáš Novotný

Chodili jsme tenkrát do školy přes koleje. A tak obden nás naháněly švestky. Tak se říkalo vysloužilým policistům, co hlídali dráhu. Byla to taková krásná hra. Mládí a dobrodružství. Ušetřili jsme tím spoustu času. Tajně jsme kouřili za školou a dívali se na netypický platan, který kdysi vysadil někdo na louce. Konec města, kousek od dálnice a hejno krkavců, kteří si na plodech stromu pochutnávali. Když byla mlha, celá scéna působila velmi děsivě. Můj kamarád na tom byl jako já. Knihomol. Někdy si připadáme jako bychom měli cejch. Kolem nás nečte nikdo.

"Víš co mi to připomínalo?": zeptá se mě kámoš po několika hodinách ve škole na chodbě, když musíme pochodovat se svačinami v rukou. Chodí do jiné třídy. Nevím o čem mluví. "Havran, vole, od Poea": pokračuje. Zakroutím nechápavě hlavou. On míval občas podobné řeči a tak mi mávnutí rukou momentálně připadalo jako nejlepší řešení. Druhý den jsme znovu utekli švestkám, znovu kouřili za školou. Krkavci ale tentokrát nepřiletěli. Čekal skoro týden, aby prý předání mělo správnou atmosféru. Tvářil se tajemně a byl hrozně zvědavej, jestli už jsem Havrana četl.

Nojo, jenže já měl odpoledne jiné starosti. Ptal se mě každý den a mě se do knihy vůbec nechtělo, nějak nemám z principu rád básně. Nečtu je, málokteré mě osloví. "Jestli si knížku nepřečteš o víkendu, tak mi ji laskavě vrať": řekl mi a já z jeho hlasu cítil výčitku. Musel půjčit, slíbil Havrana jedný holce, co si s ní dost rozuměl. Pamatuji si to přesně. Byla sobota, měl jsem po práci na chalupě na horách a v kamnech praskalo čerstvě nasekané dříví. Odmítl jsem hospodu, sedl si do starého křesla a nasadil si brýle. A propadl jsem Allanovi Edgarovi Poemu. Stal se na nějaký čas mým hlavním autorem, jestli mi rozumíte. Přečetl jsem od něj vše, co měli v knihovně a po letech dal dokonce nekřesťanské peníze za další knihy. Prostě jsem musel. Prokletí asi vědí. Měli by.

V téhle básni je taková neskutečná tíha, smutek, vášeň, samota, všechno, co mě v životě mělo potkat. Krásná hra se slovy, která jsou poskládané tak, že dávají vyšší smysl. Napětí a temnota. Poslouchal jsem samozřejmě metal a třeba Poe mi přišel vždy jasnější a srozumitelnější, než H.P. Lovercraft, který je sice také skvělý, ale nikdy mi nepronikl přímo do srdce. Havran mě neskutečně zasáhl a provází mě vlastně celý život. Mám tenhle výtisk od jedný skvělý dívky, co mi chtěla udělat radost. Sehnala ji v antikvariátě v době, kdy se prodávala za pár drobných. Dnes má myslím i velkou sběratelskou hodnotu. 

Víte co je nejlepší? Občas měním svoji cestu do práce. Kousek za školou (jak podobné), hned u chodníku, štěkal pes. Jeho majitel, klasický maník s tlustým zátylkem, zavolal na pražského krysaříka nějakým hodně drsným jménem. Sundal jsem sluchátka z uší a musel se zastavit. Prostoupil mě pocit deja vu. Byli tam. A tvářili se stejně. Jako havran v povídce, jako krkavci kdysi v mém rodném městě. Nakláněli hlavu a kdybych býval byl pověrčivý, asi bych ten den uléhal dost vyděšený. Místo toho jsem se několik dní těšil, když v mlze zakřehotal každé ráno vedoucí hejna. Díval se a mluvil na mě. Krásná zvířata. Já vím, krkavec není havran, ale myslím si, že Allan Edgar Poe by mi odpustil. Býval to mistr slova, bojovník s vlastními démony.

Určil směr, byl jedním z prvních a ovlivnil spoustu svých pokračovatelů. Víte, vzájemné propojení mezi umělcem a posluchačem, čtenářem, divákem, je hrozně vrtkavé, jemné, křehké. Jsem hrozně moc rád, že můj kamarád měl tak dobrý vkus, že jsme utíkali před švestkama, že jsme kouřili za školou, že jsme se dívali na hejno krkavců, kteří nám napověděli. Havrana si určitě přečtěte. O tom, že jsem byl stejně jako v básni za pár měsíců mladý muž, který ztratil svoji dívku, ani nemluvím. Myslím, že jsem knihu pochopil i prožil. 

Děkuji přátelé, přeji dobré světlo, odpočinutý zrak a samé knižní dobroty. A abych nezapomněl, díky za přízeň, moc si jí vážím! Váš knihomol tělem i duší. Jakubsson

"A má duše z těchto stínů,
spleti stínů podvratné,
neunikne.
Víckrát ne..."

--------------------------------------------------------------------------------------------------

Bibliofilní vydání slavné básně vydal v nákladu 45 na losinském papíru T. Novotný pro profesorský sbor Gymnázia Opatov a přátele.

---------------------------------------------------------------------------------------------------


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 20. ledna 2022

News! - NERVOCHAOS - Dragged To Hell - official video


NERVOCHAOS “Dragged To Hell” official video

Following a string of singles released ahead of their upcoming new album, “All Colors Of Darkness”, Brazilian death metal mammoths NERVOCHAOS now unveil “Dragged To Hell”, their new song. With quite a few tempo and mood changes, “Dragged To Hell” shows Nervochaos’ most eclectic side, still extreme, still heavy as fuck, still dark, but allowing the song to breathe and injecting it some different atmosphere.


____________________________

Fed-up with the entire trend flooding the scene, Nervochaos was born in São Paulo – Brazil in the spring of 1996, with the idea of creating aggressive and chaotic extreme music.

The band gained cult status in the music scene due to their hard work over the past 25 years, offering a sonic extravaganza in their unique way. The group has nine full-length studio albums out and is constantly touring worldwide to support their releases, doing around 100 concerts per year – from clubs to festivals.

“All Colors Of Darkness” will be released on LP (black and transparent orange vinyls, each limited to 300 units), CD and digital formats via Emanzipation Productions on February 11th, 2022.



Line-up:
Edu Lane: Drums
Luiz 'Quinho' Parisi: Guitar
Woesley Johann: Guitar
Brian Stone: Vocals
Pedro Lemes: Bass

Single pre-save link:

Webshop:

Web:



Photo by Shalon Adonai

---------------------------------------------------------------------------------------------------

sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

Recenze/review - CHAOS PERVERSION - Petrified Against the Emanation (2022)


CHAOS PERVERSION - Petrified Against the Emanation
10" vinyl 2022, Sentient Ruin Laboratories

for english please scroll down

Už není moc věcí na tomto světě, které by mě šokovaly. Zažil jsem staré rituály, u kterých vždy tekla krev. Slyšel jsem kapely, nad jejichž brutalitou se tajil dech. Bál jsem se děsivých pasáží, lákala mě tma a šílenství. CHAOS PERVERSION jsou z Chile a hrají jako ďáblové. Black metal, death metal, rouhání, smrt, zlá, ošklivá a krutá smrt. Žádné pózy, zbytečnosti. Jenom nihilismus.

"Petrified Against the Emanation" je druhým EP v řadě a opět se jedná o velmi bestiální, špinavou a hnusnou záležitost. Ono se možná zdá, že když najdete mrtvolu, tak budete zajímaví a budete mít o čem vyprávět. Jenže tady jde trošku o něco jiného. O pravé mokvající, temné zlo. 


Album by mohlo udělat dobře všem fanouškům třeba takových MYSTIFIER, SARCÓFAGO, PSEUDOGOD, GRAVE MIASMA. Je jasné, že tvorba CHAOS PERVERSION se nebude líbit těm, kteří mají raději čistý zvuk, krásné promo fotky a spoustu rádoby děsivě vyhlížejících póz. O tomhle Chilané nehrají ani nezpívají. Tady je to spíše tlaková vlna, tsunami, lavina, která vás smete, spálí, zničí. Společná setkání vás budou bolet, stejně jako trhání nehtů bez narkózy. "Petrified Against the Emanation" je jako návštěva kafilérie, v které (ano, hádáte správně) nelikvidují mrtvá zvířata, ale lidská těla. Zvuk, obal, produkce, vše je podřízené jedinému - spalujícímu žáru, která nás nakonec všechny sežehne. Viděli jste někdy mrtvé zvíře pohozené u cesty? Opuštěné, zmučené, ponížené? Tak přesně takto si budete připadat i při poslechu této nahrávky. Ne, deska opravdu není pro každého. Třeba já na ní musím mít náladu, nejlépe v momentech, když si potřebuji totálně vyčistit mozek. Musím ale uznat, že má album rozhodně něco do sebe. Je negací všeho dobrého, obrazem, namalovaným z krve démonů. Nejlepší stejně bude, když si poslechnete sami a uslyšíte. Ostatně jako vždy. Ďábelský black death metal, krvavé inferno!



Asphyx says:

CHAOS PERVERSION plays according to old, bloody manners, using verified recipes for the glorification of Satan. The long unaired dungeons are open, the pentagram drawn, and the fire burns again. I hide my face in my hood and chant an inverted prayer. The beast is waking up, and I'm so glad I can be there. To watch and absorb that gloomy atmosphere. Death!

"Petrified Against the Emanation" is an infernal record in the style of MYSTIFIER, SARCÓFAGO, PSEUDOGOD, GRAVE MIASMA. It is a rusted honor to the pure and real metal, the band goes to the marrow, deeper to the bones. The skulls are crashing under the pressure, and the blood thickens and becomes inedible. I imagine an abandoned burial ground somewhere high in the mountains. The first sacrifice is lying on the altar. Slitting the throat, screaming, the connection of good and evil, guess who wins? CHAOS PERVERSION this year disemboweled a hellish material. It is not surprising in any way, but it's played from heart and real. Throughout your listening, you will not see any light, just darkness, pain, fear, dark energy, and death. The new record is excellent, and it should not escape to anyone who likes to lie down into the coffin each morning. Sometimes we have doubts about the existence of hell, but it is enough to put a new album "Petrified Against the Emanation" into the veins, and you will burn to ashes. Devil's black death metal, bloody inferno!


tracklist:
1. Intro: Abyss
2. Absorption Ascension Under the Vampiric Connection
3. From the Ominous Funerary Miasma “Initiation By Semitrance and Praxis of the Grotesque”
4. Petrified Against the Emanation 
5. Entangled in the Roots of Death
6. Outro: Awakened at the Slaughterhouse



středa 19. ledna 2022

Recenze/review - ABYSSUS - Death Revival (2022)


ABYSSUS - Death Revival
CD 2022, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

U některých exhumací přemýšlím, jak dotyčný zemřel. I dlouho po smrti zůstává ve tvářích vyděšený výraz. Ztrouchnivělé tkáně, oční důlky, které jsou dávno bez očí, přesto mi připadá, že se na mě dívají, prosí, žalují. Tělo jakoby zůstalo v posmrtné křeči. Stačí odkrýt několik vrstev, odehnat neodbytné červy a je naprosto jasné, že se jedná o pohřeb zaživa. Podivné symboly na rakvi vypovídají o prokletí. Ani se potom nedivím, když mrtvola drží v rukou novou desku řeckých ABYSSUS.

Jejich hudba se totiž sem, do starých, čerstvě exhumovaných hrobů, skvěle hodí. Je stejně plesnivá, mokvající, pokrytá tlustou vrstvou pavučin. Se základy sahajícími až někam do osmdesátých a devadesátých let minulého století. Pro nás, pro death metalové archeology, se jedná o další skvělý zásek do rakve. 


ABYSSUS jsou ze stejného kmene, podobného druhu jako kapely typu POSSESSED, HELLHAMMER, OBITUARY, BOLT THROWER, ASPHYX, ENTOMBED, MORGOTH, SOLSTICE, DEICIDE. Představte si staré, dávno opuštěné pohřebiště, s rezavými kříži, vyvrácenými náhrobky, zdánlivě opuštěnou márnicí s neupravenými cestami. Někde tady musela být nová deska "Death Revival" nahrána. Má v sobě totiž vše potřebné pro záhrobní rituály. Je poctivá, uvěřitelná, šílená a temná, jako odvrácená strana lidské mysli. Pokud jste jako já často a rádi hudebními archeology s chutí cestujícími po časové ose zpět, do death metalového pravěku, tak neváhejte ani chvilku. Svět je ve společnosti Řeků zahalen do černé, krvavé mlhy. Potřebuji další dávku, další song přímo do žil. Působí na mě jako jedovatá látka, extrahovaná z těch nejzběsilejších zombie. Užívám si zvuk, s nadšením se dívám na obal. Tohle album řeže jako rezavý nůž, který vám někdo zabodne přímo do břicha. Při poslechu vás zasáhne sněť a zemřete v nekonečných křečích. Možná dojde i ke vzkříšení, ale to jenom v případě, že máte pro podobnou hudbu vlohy a potřebnou dávku fantazie. Jinak běžte pryč. Zničující exhumace plesnivého death metalového hrobu! Skvěle!


Asphyx says:

For some exhumations, I wonder how he died. Even after his death, a frightened look remains on his face. The rotten tissues, the eye sockets, which have long been without eyes, nevertheless seem to me that they are looking at me, begging, suing. The body seemed to remain in a post-mortem spasm. All you have to do is uncover a few layers, drive away the relentless worms, and it's very clear that this is a funeral alive. Strange symbols on the coffin speak of a curse. Even then, I'm not surprised when the corpse holds a new record of the Greek ABYSSUS.

Their music fits here, into old, freshly exhumed graves. It is equally moldy, wet, covered with a thick layer of cobwebs. With foundations dating back to the 1980s and 1990s. For us, death metal archaeologists, this is another great casket.


ABYSSUS are from the same tribe, similar to the bands like POSSESSED, HELLHAMMER, OBITUARY, BOLT THROWER, ASPHYX, ENTOMBED, MORGOTH, SOLSTICE, DEICIDE. Imagine an old, long-abandoned burial ground, with rusty crosses, overturned tombstones, a seemingly abandoned morgue with unimproved paths. The new album "Death Revival" had to be recorded somewhere here. He has everything he needs for grave rituals. It is honest, believable, insane, and dark, like the flip side of the human mind. If, like me, you are often and happy to be music archaeologists with a taste for travellers in the timeline, back to death metal prehistory, then do not hesitate for a moment. The world is shrouded in a black, bloody mist in the company of the Greeks. I need another dose, another song right into my veins. It acts on me like a poisonous substance, extracted from the most raging zombies. I enjoy the sound, I look at the cover with enthusiasm. He cuts this album like a rusty knife that someone will stab you right in the stomach. As you listen, you are struck by scabies and die in endless convulsions. There may be a resurrection, but only if you have the talents and the necessary dose of imagination for similar music. Otherwise, go away. The devastating exhumation of the moldy death metal grave! Great!



about ABYSSUS on DEADLY STORM ZINE:

Line up -
Konstantinos Analytis - Vocals
Panos Gkourmpaliotis - Guitar
Konstantinos Ragiadakos - Bass
Jan Westermann - Drums
Chris Liakos - Guitar

Album artwork by Andreas Marschall (Obituary, Destruction)

Track listing -
1.Metal Of Death
2.The Ten Commandments
3.Uncertain Future
4.The Beast Within
5.Genocide
6.The Witch
7.When Wolves Are Out To Hunt

úterý 18. ledna 2022

Recenze/review - CODEX NERO - The Great Harvest of Death (2021)


CODEX NERO - The Great Harvest of Death
CD 2021, Liber Khaos Productions

for english please scroll down

Stará opuštěná kobka, která mě lákala již dlouhý čas. Vstoupil jsem dovnitř a na zemi spatřil klubko jedovatých hadů. Plazili se po zemi a šeptali slova plná zášti, nenávisti a smrti. Vzduchem se vznášel těžký pach rozkládajícího se těla. Tajemné symboly žhnuly do tmy. Poslouchal jsem prvotinu polských black death metalistů CODEX NERO a věděl jsem, že jsem právě vstoupil na onen svět. 

Nad hřbitovem se vznášela krvavá mlha a já spolu s kapelou vzpomínal na staré časy, když se ještě pohřbívalo do země. Jsem velmi spokojený se zvukem, s obalem, s celkovým provedením nahrávky. Z každého tónu je cítit, že hudbu skládali zkušení muzikanti, kteří přesně ví, co chtějí. Deska působí velmi kompaktním dojmem, songy krásně gradují, mají v sobě vnitřní sílu a energii. 


V kobce s nápisem CODEX NERO jsem jako prokletý. Uštknutý jedem namíchaným z klasického black metalu, kousků deathu i lehkých a svěžích progresivních pasáží, které dodávají "The Great Harvest of Death" na zajímavosti. Jako bych tančil bosý po ostrých střepech. Někde uvnitř mé hlavy i ve vnitřnostech se usadilo něco zlého. Postupně to roste, pojídá mě a ničí. S albem to mám hodně podobné. Stále se k němu opakovaně a rád vracím. Má v sobě totiž něco přitažlivého, nebál bych se napsat až magického. Líbí se mi být v jeho společnosti a navíc jsem stále napnutý jako struna. Těším se na další riff, mokvající motiv, který mě strhne do hlubin. V žilách mi dávno koluje stejný jed, jako ten od CODEX NERO. Pradávné seance pro vyvolávání temných sil. Zase tolik kapel, které by mě uměly převést přes řeku Styx není. Strach, vášeň, beznaděj, nekonečná nicota, smutek, smrt i oheň, který hoří jasným plamenem, vše zde najdete v množství větším, než malém. Melancholie, ambientní ozvěny, dramaturgie připomínající pohřeb démona. Černé harmonie se potkávají s devastujícím účinkem. Nemám už další slova, raději poslouchám, vnímám, nasávám pach záhrobí. Black death metalový opus, magický rituál!


Asphyx says:

An old abandoned dungeon that has been attracting me for a long time. I went inside and saw a ball of venomous snakes on the ground. They crawled on the ground, whispering words full of resentment, hatred, and death. The heavy smell of decaying body hung in the air. Mysterious symbols glowed into the darkness. I listened to the first Polish black death metalists CODEX NERO and I knew that I had just entered the afterlife.

A bloody mist hovered over the cemetery, and I and the band remembered the old days when they were still buried. I am very satisfied with the sound, with the cover, with the overall performance of the recording. You can feel from every tone that the music was composed by experienced musicians who know exactly what they want. The album has a very compact impression, the songs graduate beautifully, they have inner strength and energy in them.


In the dungeon with the inscription CODEX NERO, I'm like a curse. Bitten by poison mixed from classic black metal, pieces of death and light and fresh progressive passages, which add "The Great Harvest of Death" to the attractions. It was as if I were dancing barefoot on sharp shards. Somewhere inside my head and in my entrails, something bad has settled. It gradually grows, eats me and destroys me. I have a lot like that with the album. I keep coming to him repeatedly and gladly coming back. It has something attractive in it, I wouldn't be afraid to write magical. I like being in his company and moreover I'm still tense like a string. I'm looking forward to another riff, a soaking motif that will take me to the depths. The same poison as the one from CODEX NERO has been circulating in my veins for a long time. Ancient sessions for summoning dark forces. Again, there aren't that many bands that could take me across the Styx River. Fear, passion, hopelessness, infinite nothingness, sadness, death and fire burning with a bright flame, you will find everything here in quantities greater than small. Melancholy, ambient echoes, dramaturgy reminiscent of a demon's funeral. Black harmonies meet with a devastating effect. I have no more words, I prefer to listen, I perceive, I smell the graveyard. Black death metal opus, magic ritual!



Tracklist:
01. Khaos Vortex
02. Terra Nullius
03. Spiritual Hibernation
04. Transmutations Code
05. The Unborn Spirit Awakens
06. Pestis
07. Misanthropy
08. Mavrisma


News! - SYMBTOMY - DEMO#2


for english please scroll down

Mezinárodní kapela SYMBTOMY (CZ/UK) složená z členů kapel SECTESY či IMPERIAL FOETICIDE vydává v pořadí své druhé demo nazvané jednoduše "DEMO#2". I zde se kapela snaží oprášit ducha staré školy Death Metalu s pomocí legendární krabičky " Heavy Metal HM-2".

Stejně jako v případě minulé nahrávky, najdete i zde 3 songy, kterým ke konečnému vyznění pomohli tři persóny spjaté s historií Death Metalu. Po Jonnu Petterssonovi (WOMBBATH), Ralfu Haubertovi (REVEL IN FLESH) a Johanu Janssonovi (INTERMENT) kteří se objevili na prvním demu, oslovila tentokráte kapela ke spolupráci Ricka Rozze (ex DEATH, ex MASSACRE), Johna Walkera (CANCER) a Maxe Otera (MERCYLESS).

Bezmála 18ti minutový materiál vyjde v půlce února 2022 na klasických kazetách (SOULS OF UNDERWORLD rec./FROZEN SCREAMS IMPRINT), dále pak s prvním demem na CD/LP u slovenských METAL AGE prod., přičemž o dalších licencích do dalších koutů zeměkoule se intenzivně jedná.


---------------------------------------------

SYMBTOMY - „DEMO#2"

1. Embracing Anxiety
2. A Wooden Jail
3. Cadaveric Shapeless Roar

SYMBTOMY:
Martin : Vocal
Dejvy : Guitar
Jarda : Guitar
Duzl : Bass
Štěpán : Drums

Exclusive Guests :

Rick Rozz (ex.MASSACRE, ex.DEATH) : Solo " Embracing Anxiety"

John Walker (CANCER) : Vocal "A Wooden Jail "

Max Otero (MERCYLESS) : Vocal " Cadaveric Shapeless Roar "

Logo/Music/Lyrics by Dejvy

Cover Art and Layout by Jakub N. Rusek

Recorded at HOLLYSOUND studio in November 2021.

Mixed and Mastered by Martin "Holly" Hollandr in HOLLYSOUND studio (CZE) in January 2022

Contact/Booking/Merchandise: symbtomy@symbolic.cz




-------------------------

SOULS OF UNDERWORLD rec. -


METAL AGE Prod. -

www.metalage.sk (info@metalage.sk)

english:
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

SYMBTOMY "DEMO#2"

The international band SYMBTOMY (CZ / UK), composed of members of the bands SECTESY and IMPERIAL FOETICIDE is releasing their second demo called simply "DEMO#2". Even now, the band is trying to dust off the spirit of the old school Death Metal with the help of the legendary pedal "Heavy Metal HM-2".

As on the previous recording, you will find here 3 songs that were enriched by three people connected with the history of Death Metal. After Jonny Pettersson (WOMBBATH), Ralf Haubert (REVEL IN FLESH) and Johan Jansson (INTERMENT) who appeared on the first demo, this time the band approached Rick Rozz (ex-DEATH, ex-MASSACRE), John Walker (CANCER) and Max Otero (MERCYLESS).

The almost 18-minute material will be released in mid-February 2022 on classic cassettes (SOULS OF UNDERWORLD rec./FROZEN SCREAMS IMPRINT), as well as together with the first demo on CD / LP at the Slovak METAL AGE prod. Other licenses to other parts of the world are being intensively negotiated.

---------------------------------------------

SYMBTOMY - „DEMO#2"

1. Embracing Anxiety
2. A Wooden Jail
3. Cadaveric Shapeless Roar

SYMBTOMY:
Martin : Vocal
Dejvy : Guitar
Jarda : Guitar
Duzl : Bass
Štěpán : Drums

Exclusive Guests :

Rick Rozz (ex.MASSACRE, ex.DEATH) : Solo " Embracing Anxiety"

John Walker (CANCER) : Vocal "A Wooden Jail "

Max Otero (MERCYLESS) : Vocal " Cadaveric Shapeless Roar "


Logo/Music/Lyrics by Dejvy

Cover Art and Layout by Jakub N. Rusek

Recorded at HOLLYSOUND studio in November 2021.

Mixed and Mastered by Martin "Holly" Hollandr in HOLLYSOUND studio (CZE) in January 2022

Released by: Souls of Underworld rec./Frozen Screams Imprint (MC), Metal Age Prod. (CD/LP)

Contact/Booking/Merchandise: symbtomy@symbolic.cz


about SYMBTOMY on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - SYMBTOMY - DEMO#1 (2020)





---------------------------------------------------------------------------------------------------

pondělí 17. ledna 2022

Recenze/review - COFFIN DUST - Nightmare Vision (2021)


COFFIN DUST - Nightmare Vision
CD 2021, vlastní vydání

for english please scroll down

Nejdříve to vypadalo jako nějaká zvrácená hra. Parta mladých šílenců ničila hroby, kopala do křížů a smála se jménům na náhrobcích. Rouhání, hanobení, vandalství. Jenže pak se začaly dít věci. V márnici se probudila nedávno mrtvá těla. Nelidský řev, probudili jste přízraky. Odpadává jim maso od kostí a jdou se pomstít. Zemřelí mají rádi svůj klid. Stejná situace nastala i při poslechu nové desky maniaků COFFIN DUST.

Starý prašivý death  metal, thrash, popraskaná víka od rakví, to je to, oč tu běží. Zombie tančí na svých vlastních hrobech. Do rytmu nové desky "Nightmare Vision". Vítejte v záhrobí, vítejte ve zlých snech. 


Kosti jsou lámány podobným stylem, jako to dělají kapely typu EXHUMED, GHOUL, FRIGHTMARE, EX DEMENTIA, případně v některých momentech SLAYER. To ale není tak důležité, hlavní pro mě je způsob, jakým pánové svoji hudbu předkládají. Mám pocit, že k nám před dům přijel náklaďák plný zkaženého masa. Vjel rovnou dovnitř a zůstala po něm jenom zničená země a neskutečný smrad. Stejně jako po téhle desce. Užívám si špinavý zvuk, s chutí se dívám na obal, po formální stránce je vše v nejlepším pořádku. Jako bonus naleznete na nahrávce i hlas Stevo Dobbinse (9 song - ex IMPETIGO, SURGIKILL, TOMBSTONES). Pro mě je pak úplně nejdůležitější to, že mě baví "Nightmare Vision" poslouchat. Rád a často se vracím na tenhle starý prokletý hřbitov, kde se každou noc dějí pořádně nechutné věci. Mrtví mají možná rádi svůj klid, ale ten jim rozhodně nebude dopřán. Pokud bude hrát kapela pořád takhle nahlas, s takovou energií a spoustou nápadů, mám o nemrtvé strach. COFFIN DUST nám všem opět nakopali pořádně zadky. A udělali to, jak je jejich zvykem, s nadhledem, elegancí a spoustou krve. A teď už mě prosím nechce, jdu si otevřít pivo a nejbližší hrob. Noc bude dlouhá. Death thrash metalový masakr v márnici!


Asphyx says:

At first it seemed like some kind of sick game. A bunch of young lunatics were destroying graves, kicking crosses and laughing at the names on tombstones. Blasphemy, slander, vandalism. But then things started happening. Recently dead bodies woke up in the morgue. Inhuman screams, you woke the ghosts. The flesh is falling off their bones and they're out for revenge. The dead like their peace. The same situation occurred when listening to the new album of maniacs COFFIN DUST.

Old dusty death metal, thrash, cracked coffin lids, that's what it's all about. Zombies dancing on their own graves. To the rhythm of the new album "Nightmare Vision". Welcome to the afterlife, welcome to bad dreams.


The bones are broken in a similar style to bands like EXHUMED, GHOUL, FRIGHTMARE, EX DEMENTIA, or in some moments SLAYER. But that's not so important, the main thing for me is the way the gentlemen present their music. I have the feeling that a truck full of rotten meat arrived in front of our house. It drove straight in and all that was left was a ruined ground and an unbelievable smell. Just like this record. I enjoy the dirty sound, I enjoy looking at the cover, formally everything is in the best order. As a bonus you can also find the voice of Stevo Dobbins (9 song - ex IMPETIGO, SURGIKILL, TOMBSTONES) on the record. For me the most important thing is that I enjoy listening to "Nightmare Vision". I like and often return to this old cursed cemetery, where some really disgusting things happen every night. The dead may like their peace, but they certainly won't be afforded it. If the band keeps playing this loud, with this much energy and this many ideas, I'm worried about the undead. COFFIN DUST kicked our asses again. And they did it, as is their wont, with panache, elegance and lots of blood. And now please, I'm off to open a beer and the nearest grave. It's gonna be a long night. Death thrash metal massacre in the morgue!


Tracklist:
01. REM/Nightmare
02. The Existential Drift
03. Call Of The Weird
04. Kaijutagen
05. Sick Shift
06. Feed Me
07. Boneyard Rampage
08. Grave Euphoria
09. Ectoplasmic Meltdown
10. Morgue Boss
11. Vision


neděle 16. ledna 2022

Recenze/review - OTARGOS - Fleshborer Soulflayer (2021)


OTARGOS - Fleshborer Soulflayer
CD 2021, XenoKorp

for english please scroll down

Symboly vyryté do kůže, odkazující až někam do té nejčernější tmy. Ozvěny, které když slyšíte, tak vám mrzne krev žilách. Nářek nemrtvých. Každý máme samozřejmě na muziku trošku jiný pohled a vnímáme ji odlišným způsobem a pokud jde o black metal, tak záleží na atmosféře ještě víc. Černý kov musí být uvěřitelný, šílený, mrazivý. Francouzští OTARGOS tohle všechno umí a výjimkou není ani jejich nová deska "Fleshborer Soulflayer".

Mocné nástupy, ostré riffy, chorobný vokál. Smrt si dává rande se Satanem a výsledkem je zajímavá, neotřelá deska, která se v mnoha ohledech vymyká běžné představě o black metalu. Francouzi jsou "progresivní" a zajímaví svým vlastním způsobem. Neotřelí a šílení. Přesně jak to mám rád. 


OTARGOS jsou ze stejné líhně jako AOSOTH, DEATHSPELL OMEGA, ANTAEUS, BELPHEGOR, DARK FUNERAL, 1349, NON OPUS DEI, VI, GEVURAH, FUNERAL MIST, ABYSSAL, THE TEMPLE OF BAAL. Jedná se o propracovaný black metal, ve kterém se potkává stará škola s tou novou, která nahlíží do jiných dimenzí. Nihilismus, antikřesťanství, kvantová fyzika (ano i tímto tématem se kapela ve svých textech zaobírá), nové technologie, tohle všechno je smícháno, svařeno ve vroucí vodě spolu se zkaženou krví, následně podchlazeno a podáváno na dřevěném podnose se syrovým masem. Francouzi dovedou být temní, chladní, odtažití, ale i suroví a zlí. Ze skladeb doslova odkapává tma. Vaše nejbolestivější noční můry ožijí a začnou kolem vás poletovat jako rozšklebené tváře démonů. Mám jednoduše občas chuť i na black metal. Jen musí být v podobném provedení, jako jej umí OTARGOS. Jedná se totiž o zajímavou, svým způsobem magickou a přitažlivou desku, která udělá dobře na zkažené duši každému, kdo u muziky i rád přemýšlí a rozplétá jednotlivé motivy. Symboly vyryté do kůže, odkazující až někam do té nejčernější tmy. Ozvěny, které když slyšíte, tak vám mrzne krev žilách. Rozhrnu stěnu z pavučin a jsem zde. V temnotě! "Fleshborer Soulflayer" je vynikajícím black metalovým opusem!


Asphyx says:

French OTARGOS has cast out another of his pieces of rotten meat this year. Imagine a waste channel behind your city, which flows directly into hell itself. You are tasked to divide a small evil from the big one. You are blotted out of blood, and hopelessness completely penetrates your body and mind. "Fleshborer Soulflayer" is not light album to listen to. Many peoples are discourage, destroy, and not understand. This death is coming slowly, mischievously, like some evil disease. Gradually, you will get caught and burned.


"Fleshborer Soulflayer" can act as a clutter of incomprehensible riffs, variously chaotic composing moods. The album, again played in the style of AOSOTH, DEATHSPELL OMEGA, ANTAEUS, BELPHEGOR, DARK FUNERAL, 1349, NON OPUS DEI, VI, GEVURAH, FUNERAL MIST, ABYSSAL, THE TEMPLE OF BAAL, reminds more of a sound impenetrable wall than a classic record. It is at the very edge and understand all the monstrosity at the same time is impossible. Such bloody and painful affairs require time, mood, and responsiveness to the echoes of the tombs. I do not dislike, some moments are unpleasant. Music, however, has to give rise to emotions. And there's a lot of new stuff on the news. They are all dark, ugly and bloody. When you go on Sunday around the church, know that if you keep getting soaked, the holy water will really be stained with blood. Black metal, Satan, death, darkness! All mixed in a mad whole. Excellent tribute to shadows!



Tracklist:
01. Rise Of The Abomination
02. Incursion Of Chaos
03. Xenos
04. Blessed By Pestilence
05. Fleshborer Soulflayer
06. Navigator
07. Larva Venum
08. Daemonfire
09. Cyclones Of Steel
10. Sentinel
11. Warp
12. Miasmic Armageddon Fog (Bonus Track)



TWITTER