DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 1. června 2022

Rozhovor - CHAOTIAN - Chorobami nasáklý, shnilý death metal s brutálním otiskem!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Dánska - CHAOTIAN.

Odpovídal Søren Willatzen (zpěv, kytara), děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - CHAOTIAN - Effigies of Obsolescence (2022):

Ave CHAOTIAN! Zdravím do dánského undergroundu. Pojďme rovnou k tomu nejdůležitějšímu. Máte venku novou desku „Effigies of Obsolescence“, která je doslova narvaná poctivým, prašivým death metalem. Jak album vznikalo a jaký z něj máš pocit? Jakým směrem se CHAOTIAN od demonahrávek posunuli?

Zdravím Jakube! Upřímně řečeno, naším cílem je poctivý, prašivý death metal. Na albu se pracovalo poměrně dlouho, některé skladby vznikly už v roce 2018 a pak prošly v průběhu tvorby několika úpravami, jiné skladby byly na album napsány tak nějak záměrně, aby se dosáhlo kombinace některých rychlejších, některých pomalejších a některých středně-tempých skladeb, které posluchače (a nás) budou bavit. Mám pocit, že to dopadlo docela dobře - mnohem lépe, než se původně předpokládalo, spousta skladeb dostala během nahrávání úplně jiný charakter, ale pořád věřím, že zůstáváme věrni zvuku Chaotian.


Vydali jste novou desku v nejméně vhodnou dobu. Nikdo nemohl vědět, že svět zasáhne Covid 19. Ovlivnila současná situace nějak uvedení alba na trh? Nebo už se vrací vše k normálu?

Covid-19 a lockdowny rozhodně ovlivnili skládání a v podstatě nás všechny v kapele i profesně. Bylo to těžké a být v kapele v době, kdy člověk nemohl dělat nic jiného než psát, zkoušet a nahrávat, bylo trochu odtržené od toho, co jsme v tomto období měli dělat. Teď už je všechno v podstatě v normálu, ale mám pocit, že Covid kapele ubral pár let. Lasseho, se kterým jsme nahrávali, to také ovlivnilo, ale spíš v pozitivním světle, protože byl totálně vytížený, kdykoli jsme se ho zeptali, jestli by pro nás neměl místo. Chvíli to trvalo, ale nakonec jsme sehnali termíny a nahráli to za osm dní.

Jaká je vlastně současná situace ohledně Covid 19 v Dánsku? Jsou už otevřené kluby, můžete mít třeba turné? U nás byla zrušena spousta letních festivalů, zahraniční skupiny se k nám skoro nedostanou.

Současná situace je taková, že Covid-19 byl vytlačen do pozadí. Válka na Ukrajině v těchto dnech mnohem více plní zprávy a zdá se, že lidem po očkování není moc špatně, takže ano - kluby jsou otevřené, turné jsou nyní opět možné, to samé festivaly a podobně. Dá se říct, že jsme tady v Dánsku liberálnější a otevřenější než ve většině Evropy, zvlášť po těch vakcínách. Uvidíme, jak to půjde dál, ale pro kapelu je určitě pozitivní, že se vše otevřelo a dalo nám to možnost zase hrát koncerty mimo Kodaň.


Pojďme ale k nové desce. Právě ji poslouchám a musím napsat, že tentokrát mi chvilku trvalo, než mi pronikla do krve. Narval jsem si album do přehrávače, poslouchám ji v autě. Hodně se mi líbí zvuk. Je živý, organický, old schoolový a zároveň dobře čitelný. Připadá mi odlišný od vašich předchozích desek. Kde jste nahrávali a kdo je pod zvukem podepsán?

Toto album jsme nahráli s Lasse Balladem v Ballade Studios a Greg Wilkinson z Earhammer Studia nám ho mixoval a masteroval. Je to rozhodně "nové" a troufám si říct, že i vybroušenější. Ale když to porovnáme, není to úplně čistý nebo charakteristický zvuk - myslím, že je to velmi věrné tomu, jak hrajeme naživo - organický/old school a přitom čistý jsou hezké výrazy, které jsi zmínil. Je to docela přirozený vývoj od velmi hrubých demo nahrávek, pak k méně hrubému singlu Adipocere Feast a teď k albu. Dává to smysl, lidé očekávají čistší zvuk a věřím, že to sedí i našemu stylu death metalu. Dokud nezníme příliš čistě nebo příliš komprimovaně, tak jsem pro. Rád slyším všechny špinavé detaily naší hry.

Asi se mnou budeš souhlasit, že obal prodává. Vy jej máte letos pořádně temný a mocný. Autorem je Alexander Gjerdevik Skjøtt. Osobně se mi moc líbí. Jak jste se dali s Alexem dohromady a co přesně má motiv vyjadřovat ve vztahu k hudbě?

Alexander se opět překonal, je to fantastický obal. Má takovou hloubku, že bych na ni mohl zírat celé hodiny, haha! Jonasův kamarád vlastně doporučil Jonasovi, aby se podíval na Alexandrovo portfolio, a ten ho pak poslal Andreasovi a mně. Okamžitě jsme si jeho věci zamilovali a rozhodli jsme se, že mu nabídneme spolupráci na vydání kompilace Festering Excarnation. Buďte si jisti, že jsme s tím byli velmi spokojeni a měl jsem pocit, že má svěží, ale naprosto šílený pohled na deathmetalové obaly. Takže jsme s ním museli pokračovat ve spolupráci. Obvykle dáváme Alexandrovi k poslechu jak hudbu, tak texty, a v tomto kole se zaměřil na ďábelštější stránku naší hudby. Věříme v jeho schopnosti a zdá se, že jeho inspirace úzce souvisí s texty skladeb “Into Megatopheth” a titulní skladby.


Dávám si „Effigies of Obsolescence“ znovu a znovu do hlavy a říkám si, že nejvíc se mi na albu líbí asi takový ten těžko popsatelný old school death metalový feeling. Vypadá to, že jsme stejné krve. Kdo byl a je vlastně vaším vzorem? Každý muzikant nějak začínal, existují vzory, které formovaly jeho rukopis. Jaké byly ty vaše?

Mými idoly v death metalu byli Immolation, Infester, Death, Morbid Angel, Carcass, Bolt Thrower, Imprecation, Demilich, Convulse, Abhorrence, Autopsy, Mortician a spousta dalších kapel. Mám pocit, že tyhle kapely měly zásadní vliv na náš zvuk a na to, jak by podle nás měl death metal vypadat. Kdybych měl vybrat hudebníky, kteří na mě měli největší vliv, tvrdím, že by to byli Trey Azagthoth, Ross Dolan a Chuck Schuldiner. Často studuji, jak skládají, co píší a jak hrají, protože - podle mě - je to prostě ztělesnění death metalu a toho, jak by měl znít. To všechno mě formovalo, ale můj způsob hry na kytaru má víc aspektů než jen death metal.

Jak se díváš na současný trend, rozšířený převážně mezi mladými kapelami, kdy se snaží hrát co nejvíc technicky, často do death metalu vkládají třeba saxofon, různé klávesy a vůbec hledají cestu hodně komplikovaným způsobem. Baví tě takové kapely? Já třeba když někdy přijdu na koncert a někdo podobný tam vystupuje, tak jsem zmatený. Přijde mi to jako cvičení v jazzové škole, ale nakonec si vůbec nic nepamatuji. Co vy a současné trendy v death metalu?

Mám rád, když se lidé snaží vytvořit z death metalu něco nového, pokud to není nijak vykonstruované. Pokud je nějakým způsobem přirozené včlenit klávesy do death metalové kapely (jako Imprecation/Infester), pak jsem pro. Nikdy jsem nebyl fanouškem technických metalových kapel kvůli tomu, že hrají technicky náročné věci. Za hraním něčeho, co vyžaduje spoustu techniky, musí být nějaký důvod. To samé platí pro hraní super primitivního death metalu. Pokud to pomáhá dostat do hudby pointu, jsem pro - pokud je to jen primitivní, bez chytlavosti a syrové agrese, pak to pro mě ztrácí kouzlo. Zdá se, že současné trendy v death metalu směřují spíše k primitivním chytlavým pasážím se špinavým zvukem. Určitě je to lepší, než hypertechnické věci, které byly “in” před deseti lety, ale obecně - trendy jsou na hovno.


Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“.

Prvním impulsem bylo vlastně založení death/thrashové kapely. Hledal jsem muzikanty pro jinou, více thrashově orientovanou kapelu, ale z toho sešlo. Andreas mě kontaktoval přes internetový inzerát, sešli jsme se a zahráli si nějakou ranou Sepulturu a to bylo ono – tady začala naše cesta. Čím dál jsme se dostávali, tím větší flexibilitu jsme v hudbě chtěli, takže jsme chtěli jít naplno do death metalu. Bylo docela štěstí, že v Kodani byla skvělá scéna se stejným zájmem o death metal, jako jsme měli my, a že nám mohla rozšířit obzory i ona. A proč právě death metal? Protože to je to, co máme rádi. Sláva v moderní hudbě nemá smysl.

Pocházíte z Dánska a hrajete extrémní death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje v Dánsku death metalová scéna? Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?

Řekl bych, že konkrétně v Kodani je velmi, opravdu velmi silná deathmetalová scéna. Objevuje se spousta kapel, z nichž většina má ten správný přístup a zvuk, který nás naprosto dostává. David z Undergang má spoustu koncertů díky Extremely Rotten Production a v poslední době začali Killtown Bookings dělat ve městě vlastní pravidelné koncerty. To samé Desiccated Productions, které mají Malik a Mathias. Lidi chodí, většinou místní a pořád ti samí, ale je jich čím dál víc. Víc teď chodí i mladí kluci, což je skvělé vidět.


Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou death metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na CHAOTIAN největší vliv.

Myslím, že téměř každý má raději originály z 80. a 90. let, ale já se rozhodně hodně inspiruji novějšími kapelami. Spousta místních kapel jako Phrenelith, Undergang, Deiquisitor, Septage, Hyperdontia, Ascendency atd. skládá skvělé skladby, které si jako fanoušek opravdu užívám, stejně jako si je užívám jako kamarád na scéně. Vždycky budu dávat přednost starým věcem jako Immolation, Morbid Angel, Death, Infester atd., protože pořád působí o něco svěžeji, ale když se podíváte, jak dobře hrají kapely jako Blood Incantation, Dead Congregation, Undergang, Cruciamentum, Corpsessed, Mortuous atd., tak se tím nejde neinspirovat.


Blížíme se k závěru a to vždycky dávám lehce filozofickou otázku. Jak bys definoval death metal a co pro tebe znamená? Nemyslím tím teď techniku hraní, ale spíše co ti přináší, bere, jak jej vnímáš ve vztahu k fanouškům. Vyrostl jsi na něm?

Řekl bych, že jsem na něm vyrostl v pubertě. Občas je to můj únik z reality, něco jako krutý svět fantazie, který mi umožňuje dát si v nejhorším případě dohromady jakékoli myšlenky z reálného života. Znamená pro mě hodně, nejen jako posluchače, ale i jako skladatele. Death metal mi dává velkou uměleckou svobodu psát to, na co mám chuť, ne nutně to, co musím.

Děkuji moc za rozhovor. Vážím si toho. Teď již nechme mluvit hudbu. Jdu si pustit „Effigies of Obsolescence“ a to pořádně nahlas! Přeji vám, ať se novince daří a ať je vše fajn i ve vašich osobních životech. Děkuji!

Také děkuji, byla to zábava! Doufám, že si to užiješ a přeji ať se ti daří. Zůstaňte šílení a užívejte si života... Dokud ho máte!

úterý 31. května 2022

Recenze/review - SEPULCHRAL CURSE - Deathbed Sessions (2022)


SEPULCHRAL CURSE - Deathbed Sessions
EP 2022, Lycanthropic Chants

for english please scroll down

Chodila na jeho hrob mnoho let. Naříkala, nadávala mu, že ji opustil. Trápila se a nevynechala jediný den. Prosévala mezi prsty hlínu. Naslouchala šepotu stromů. Sedávala na lavičce a představovala si, že se jednou vrátí. Zestárla a začala věřit stínům. Její přání se splnilo na podzim, když mlha zahalila náhrobky do svého pláště. Vrátil se, ale byl jiný než dřív. Odpadávalo mu maso od kostí, smrděl zatuchlinou a místo polibku jí prokousl hrdlo.

Záhadné jsou věci mezi naším a oním světem. Ještě spoustu toho nevíme a nikdy se to nedozvíme. Dokud nezemřeme. Měl bych pro vás ale nápovědu v podobě nového EP finských maniaků SEPULCHRAL CURSE. Starý, smradlavý death metal, ušpiněný nihilismem a nekonečným rouháním. Myslím, že jsem zde správně. 


Kapela již několikrát dokázala, že je mistrem ve svém oboru. Umí pohřbívat dle všech dostupných postupů. Zároveň si vytvořila vlastní směr. Je rozeznatelná mezi ostatními. Songy jsou od počátku zajímavě a neotřele napsané. Jsou jako zlá a ošklivá mantra, zaříkávání. Seděl jsem a pečlivě poslouchal. Kolem mě jako černé myšlenky létaly jednotlivé melodie a najednou jsem byl já tím, kdo sedí na hřbitově a čeká. Na přízraky, na démony, na vlastní svědomí. Asi nejdůležitější pro mě je, že SEPULCHRAL CURSE dokáží napsat dobrý song. Motivy se mi zadírají hluboko do hlavy. Skvělý zvuk i obal je samozřejmostí. Skladbami se navíc jako jedovatý had proplétá typická finská melancholie. Tři nové songy a jeden cover od DEMIGOD drží pohromadě jako dobře vyrobená rakev. Slyším tiché bolestivé výkřiky nemrtvých. EP se líbí i jim. Muselo být nahráno na nějakém starém opuštěném pohřebišti. Na náhrobku seděl krkavec a čekal na svůj kus prohnilého masa. Tahle smečka má v sobě obrovský potenciál. Každá jejich nová deska je čím dál tím lepší, syrovější, pestřejší, zákeřnější. Doporučují všichni démoni, prokletí i staří fanoušci pohřbů do země. "Deathbed Sessions" vás spálí na popel. Rozdrtí vás, zničí. Stanete se sami přízrakem. Mystický, okultní black death metalový obřad!


Asphyx says:

She went to his grave for many years. Lamenting, cursing him for abandoning her. She suffered and never missed a day. She sifted the dirt between her fingers. She listened to the whispers of the trees. She used to sit on the bench and imagine that one day he would return. She grew old and began to trust the shadows. Her wish came true in autumn when the fog enveloped the tombstones in its mantle. He returned, but he was different than before. His flesh fell from his bones, he smelled musty, and instead of a kiss, he bit her throat.

There are mysterious things between our world and the other. There's a lot we don't know yet and never will. Until we die. But I have a hint for you in the form of the new EP from Finnish maniacs SEPULCHRAL CURSE. Old, stinking death metal, stained with nihilism and endless blasphemy. I think I'm right here.


The band has already proved several times that it is a master in its field. They know how to bury according to all available procedures. At the same time, it has created its own direction. It is recognizable among the others. The songs are interestingly and inventively written from the beginning. They're like an evil and ugly mantra, an incantation. I sat and listened carefully. The individual melodies flew around me like black thoughts, and suddenly I was the one sitting in the graveyard, waiting. For ghosts, for demons, for my own conscience. Probably the most important thing for me is that SEPULCHRAL CURSE can write a good song. The themes are deep in my head. Great sound and cover art is a given. Moreover, the typical Finnish melancholy weaves through the songs like a poisonous snake. Three new songs and one cover by DEMIGOD hold together like a well-made coffin. I can hear the silent painful cries of the undead. They like the EP too. It must have been recorded in some old abandoned burial ground. A raven sat on a tombstone waiting for its piece of rotten flesh. This band has a lot of potential. Every new record they make gets better, rawer, more colourful, more insidious. Recommended by all demons, the damned and old fans of burying themselves in the ground. "Deathbed Sessions" will burn you to the ground. Crush you, destroy you. You become a ghost yourself. A mystical, occult black death metal ceremony!


about SEPULCHRAL CURSE on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
01. Circular Aeons
02. Harvesting The Bloodlines
03. Dystheist
04. Towards The Shrouded Infinity (Demigod Cover)

band:
Vocals - Kari Kankaanpää
Guitars - Jaakko Riihimäki
Guitars - Aleksi Luukka
Bass & Backing Vocals - Niilas Nissilä
Drums - Johannes Rantala



https://www.youtube.com/channel/UCgJY8ftwT_bUY05rxz4xC3Q

Recenze/review - SUPPRESSION - The Sorrow of Soul Through Flesh (2022)


SUPPRESSION - The Sorrow of Soul Through Flesh
CD 2022, Unspeakable Axe Records

for english please scroll down

Nikdo by to do něj neřekl. Vypadal jako milý chlápek ze sousedství. Vždy zdravil a usmíval se. Jenže v jeho tváři bylo něco divného. Temnota v očích, záblesk šílenství. Mezi lidmi vždy zářil, ale nikdo nikdy neviděl jeho ženu, ani děti. Objevili je náhodou, po mnoha letech. Zakopané na zahradě. Poslouchal jsem nové album chilských maniaků SUPPRESSION a měl pocit, že slyším jejich nářek.

Hniloba, špína, smrt. Tak by se dala charakterizovat deska "The Sorrow of Soul Through Flesh" asi nejlépe. Beru do rukou lopatu a ještě nevím, že za chvilku narazím na prašivá těla v podivných pozicích. Svázaná ostnatým drátem. Tady se nehraje ani nezpívá pro žádné slabochy. Z hudby je cítit odhodlání i smrad čerstvě exhumovaných hrobů. Tohle je pravý death metal, přátelé!


"The Sorrow of Soul Through Flesh" je ze stejné líhně jako díla kapel MALEVOLENT CREATION, DEATH, MONTROSITY, SADUS, DEMILICH, ATHEIST, MORTEM, MORBID ANGEL, OBITUARY. Je perfektně, přesně zahraným odkazem dávných časů, citací ze starých knih Smrti. Každý z nás, věrných fanoušků tohoto stylu ví, že hodně záleží na zvuku, na dobrém obalu, ale hlavně na celkovém dojmu. Hudba vás musí proklít, zničit, pohřbít zaživa. Musí se do vší duše vkrást neklid. Poslouchat tuhle nahrávku, je jako polykat zkaženou krev. Všichni se asi shodneme na tom, že jsme tohle všechno už slyšeli mockrát. Jenže to bychom mohli pověsit naši víru na hřebík a už jen nostalgicky blábolit o starých dobrých časech. Ne, SUPPRESSION nejsou jen obyčejným retrem. Je to vlastně jednoduché. Já jim jejich rouhání bezezbytku věřím. Dovedu si představit, že zajdu na koncert. Tedy až po návštěvě hřbitova, kde se v kapli pomodlím za všechny nemrtvé. Staroba, hnus a ošklivá nálada v opuštěných katakombách. Dávno vím, jak vypadá pravá Smrt. "The Sorrow of Soul Through Flesh" mi ji velmi připomíná. A to je pro mě důkazem, že jsem si vybral dobře. Tahle nahrávka vám totiž urve hlavu i s páteří! Masakr v márnici! Morbidní exhumace starého death metalu! 


Asphyx says:

There was no place, where to bury the corpses. There were moaning wounded victims in the streets, bleeding from open wounds and gradually rotting alive. The atmosphere reminded an apocalypse. Prayers did not help. Eyeless people, mad and wretched, they preferred to commit suicide. The pain could no longer be endured. I haven't buried the corpse into a coffin in a long time and I haven't gone to a morgue and talked to the dead in a long time as well. Now all that was needed was a huge pit and a hellfire that cleaned everything.

The new record of Chilean old school death metalists SUPPRESSION has a very similar mood. The first full-length album is great again. If you are fine with the old deadly stench, a lot of rotten blood and a lot of rotting flesh, then do not hesitate for a moment. Bones are broken here!


SUPPRESSION are genuine members of the Chilean underground. You can hear they play from the heart, honestly, that they believe in their riffs, devastating drums and sick vocals. The gentlemen will take you on a trip to the dark catacombs of old death metal. With a great scabby sound, with atmosphere that resembles exhumation of a fresh grave. Otherwise, you can hear inspiration by bands such as MALEVOLENT CREATION, DEATH, MONTROSITY, SADUS, DEMILICH, ATHEIST, MORTEM, MORBID ANGEL, OBITUARY. Death metal causing the decomposition of the living tissues is played here. No needlessness and curls. Straight to the point. The graves are exhumed, the corpses are stacked in a huge pile and set on fire. I smell the stench of burning flesh from the songs! "The Sorrow of Soul Through Flesh" is like a plague, like a freshly discovered grave. The record is incredibly cold, freezing, dark and at the same time hot, like a piece of high-quality wrought iron. It was as if the band had imprinted their mark on me. I keep adding volume, enjoying the individual passages, dancing on my own grave. SUPPRESSION locked me in a basement. No light, no hope. The album is like a spider web found on a skeleton. Pure sick death metal that exhumes your bodies from the grave! Morgue massacre! Morbid exhumation of old death metal!


Tracklist:
01. Lifelessness
02. Overfeeding Gaps
03. Monochromatic Chambers
04. Unperpetual Misery
05. Unwinding Harmonies
06. Lost Eyes
07. Misunderstanding Reality
08. Self-Eaten Alive
09. Arrowheads
10. Extortion Behaviors



pondělí 30. května 2022

Recenze/review - CHAOTIAN - Effigies of Obsolescence (2022)


CHAOTIAN - Effigies of Obsolescence
CD 2022, Dark Descent Records / Me Saco Un Ojo Records

for english please scroll down

Za rohem v temné ulici. Slyšel jsem divné zvuky. Cítil jsem hroznou bolest. Vnímal jsem pach Smrti. Ležela na zemi a z tepny jí pomalu unikala krev i život. Žijeme v krásných imaginárních světech, zavíráme před násilím oči. Jenže ono nakonec pokaždé vyhraje. Smrt, chaos, pomalý přechod na druhou stranu. Na její pohled nikdy nezapomenu. Ptala se proč a odpověď nikdy nepřišla. Death metal býval vždy o ošklivých věcech. Až na kost.

Taková je i hudba dánských CHAOTIAN. Morbidní, syrová, surová. Kapela pohřbívá hezky po staru. S odkazem na tradiční kapely. Přidává ale i svoje postupy, svůj způsob vyjádření. Nic pro slabé povahy. Je nutné rozkrýt jednotlivé vrstvy, očistit ostatky a vnímat pečlivě. Pak budete odměněni skvělým záhrobním zážitkem. 


Na albu nejdeme masivní, hutný a bolestivý zvuk (Greg Wilkinson), který dodává potřebnou energii a sílu. Radost mi udělal i obal (Alexander Gjerdevik Skjøtt). Nejvíc jsem si ale užíval a užívám rukopis kapely. Ten je sice ovlivněn klasickými skupinami, ale rozeznáte jej mezi ostatními. To se u nás na onom světě velmi počítá. Na to vezměte jed! Songy mají drive, takový ten těžko definovatelný feeling, který odlišuje dobré nahrávky od těch skvělých. CHAOTIAN si mě získali i doomovými pasážemi, tam pochmurná a zákeřná nálada vynikne nejlépe. Nevím, jestli jste se někdy dívali do tváře zohavené mrtvoly, ale můj pocit z desky je hodně podobný. Syrová realita, riffy ohlodané až na dřeň. Spousta momentů, u kterých mě mrazí v zádech. Svět je při poslechu hodně temné místo k životu. Každý večer sestupuji po dlouhých schodech dolů, do chodem Hádovy říše. Zde muselo být "Effigies of Obsolescence" nahráno a ukováno z té nejkvalitnější oceli. Za rohem v temné ulici. Slyšel jsem divné zvuky. Cítil jsem hroznou bolest. Vnímal jsem pach Smrti. Ležela na zemi a z tepny jí pomalu unikala krev i život. Něco má v rukou a usmívá se. Přechod na druhou stranu není tak hrozný. Když posloucháte tohle album. Když si užíváte tisíc odstínů z mokvající palety stínů. CHAOTIAN vydali debut, který by neměl chybět v žádné sbírce poctivého fanouška. Chorobami nasáklý, shnilý death metal s brutálním otiskem!


Asphyx says:

Around the corner on a dark street. I heard strange noises. I felt terrible pain. I could smell Death. She was lying on the ground, blood and life slowly draining from her artery. We live in beautiful imaginary worlds, we turn a blind eye to violence. But it always wins in the end. Death, chaos, a slow transition to the other side. I'll never forget the sight of her. She asked why and the answer never came. Death metal was always about the ugly stuff. To the bone.

So is the music of Danish CHAOTIAN. Morbid, raw, brutal. The band buries things the old-fashioned way. With reference to traditional bands. But it also adds its own methods, its own way of expression. Nothing for weak characters. It is necessary to uncover the layers, cleanse the remains and perceive carefully. Then you will be rewarded with a great beyond-the-grave experience.


On the album we find a massive, dense and painful sound (Greg Wilkinson), which gives the necessary energy and power. I was also pleased with the cover art (Alexander Gjerdevik Skjøtt). But most of all I enjoyed and enjoy the band's signature sound. It may be influenced by classic bands, but you can recognize it among the others. That is very precious in the hereafter. Believe me! The songs have drive, that hard to define feeling that separates the good records from the great ones. CHAOTIAN also attracted me with their doom passages, where the gloomy and insidious mood stands out the best. I don't know if you've ever looked into the face of a mutilated corpse, but my feeling about the record is very similar. Raw reality, riffs gnawed to the core. Lots of moments that give me chills. The world is a very dark place to live in when you listen to it. Every night I descend down the long stairs into the corridors of Hades. Here, "Effigies of Obsolescence" must have been recorded and forged from the finest steel. Around the corner in a dark alley. I heard strange noises. I felt terrible pain. I could smell Death. She was lying on the ground, blood and life slowly draining from her arteries. Something in her hands, smiling. Crossing over to the other side is not so bad. When you listen to this album. When you're enjoying a thousand shades from a swelling palette of shadows. CHAOTIAN have released a debut that should not be missing from any honest fan's collection. Disease-soaked, rotten death metal with a brutal imprint!


TRACKLIST
1. Gangrene Dream
2. Into Megatopheth
3. Effigies of Obsolescence
4. Adipocere Feast
5. Etched Shadows
6. Fustuarium
7. Festering Carcinolith

LINE-UP
Søren Willatzen - Guitars / Vocals
Jonas Grønborg - Bass
Andreas Nordgreen - Drums / Vocals


Recenze/review - HAUNTER - Discarnate Ails (2022)


HAUNTER - Discarnate Ails
EP 2022, Profound Lore Records

for english please scroll down

Občas ve svých myšlenkách zabloudíš. Necháš fantazii, aby tě pohřbila a znovu se zrodila. Trpíš a řveš, směješ se a pláčeš. Zdánlivě bez důvodu. Někde hluboko v mysli máš malého červa, který hlodá a krmí se tvým strachem. Moc dobře víš, že jednou zvítězí. Chceš být sám, odejít daleko do lidí, nejlépe do míst, která už dlouho nikdo nenavštívil. Vezmeš si s sebou třeba novou desku amerických black death metalistů HAUNTER a ostrou žiletku. To pro případ, že už bys chtěl navždy vyřešit svoje problémy.

Kapelu jsem viděl nedávno naživo a abych pravdu řekl, tak jsem byl trošku zmatený. Já vím, podobný chaos, disonance a různé úchylné vsuvky jsou dnes velmi chtěné. Koncert byl velmi meditativní, zastřený a magický. Z desky je to přeci jen jiné, více propracované, člověk si lépe rozklíčuje jednotlivé nuance. Je to náročný poslech, těžký a dovedu pochopit, že album nebude každému po chuti. Koneckonců, asi to bylo i účelem. 


Je vlastně hrozně těžké kapelu k někomu přirovnávat, ale různé prameny hovoří o smečkách jako ULCERATE, SUNLESS, ORCHID, CELESTE a samozřejmě OPETH, GORGUTS. Na desce najdeme mix technického death metalu, progresivního post black metalu, chaosu a špíny. Pro dobré vnímání je potřeba určitý druh ušního masochismu, jestli mi rozumíte. Myslím to samozřejmě v dobrém, ale hodně záleží, jak hudbu vnímáte. Pokud máte rádi různé hudební avantgardy a neotřelosti, kusy shnilého masa, zabaleného do zapařeného igelitu, tak neváhejte. Jestli ale vyžadujete jasné a zřetelné kompozice, přehlednost a přesně cílené záseky, tak utíkejte pryč. HAUNTER buď budete milovat a nebo nesnášet. Osobně bych raději ještě více temnoty a chladu, ale já jsem ten poslední, co by do toho měl kapele mluvit. Nebudeme si nic nalhávat, pánové nevymýšlejí vůbec nic nového, to jen dorostla generace fanoušků, kteří si nepamatují a neznají starou hudbu. Všechno už tady bylo, záleží jen na tom, jaký máme přístup. Abych pravdu řekl, tak mě paradoxně naživo pánové bavili přeci jen trošku víc. Byli syrovější, na nahrávce se víc "vykecávají". Budiž ale tma, již mnohokrát zmiňovaný chaos se stane určitě vlhkým snem nejednoho příznivce. Album je vlastně hrozně super, ale zase bych z toho nedělal událost roku. Zkrátka a dobře - Progresivní post black death metal a misantropie, esoterika, entropie! Nechte si chutnat.


sumarizace:

HAUNTER k nám zavítali na návštěvu z onoho světa. Jejich nová deska "Discarnate Ails" je plná umírání, strachu, stínů, tmy i nenávisti. Pomalá, s doomovými náladami, blacková, se zákeřností, smrtící, s dynamickým sekáním. Slov by bylo možné o této desce napsat mnoho, ale nikdy by nedokázala popsat všechno zlo, které na ní nalezneme. Buďte při poslechu ve střehu! Ta hranice mezi tímto a odvráceným světem je velmi tenká a mohla by vás pohltit temnota. Na nové desce se umírá pomalu, dlouze a utrpení není ničím vykoupeno. Nezahrávejte si s temnými silami! Jsou všude kolem, koušou, pálí, stahují vás do nekonečných hlubin. Svět opět pokryl závěs z černé mlhoviny a světla se jen tak nedočkáte. Poslední zbytky naděje v dobro jsou smeteny ostrými riffy a smutek se rozkládá všude kolem jako pohozená mršina. Je vlastně hrozně těžké kapelu k někomu přirovnávat, ale různé prameny hovoří o smečkách jako ULCERATE, SUNLESS, ORCHID, CELESTE a samozřejmě OPETH, GORGUTS. Na desce najdeme mix technického death metalu, progresivního post black metalu, chaosu a špíny. HAUNTER buď budete milovat a nebo nesnášet. Osobně bych raději ještě více temnoty a chladu, ale já jsem ten poslední, co by do toho měl kapele mluvit. Progresivní post black death metal a misantropie, esoterika, entropie! 


Asphyx says:

HAUNTER arrived to us from the beyond. The new album called "Discarnate Ails" is full of dying, fear, shadows, darkness and hate. It´s slow with doom moods and black with deceit and deadly and dynamic gathering. There is a lot what can be say about this album, however nothing is able to describe how evil is it. When you listen to this album, watch out! The outline between this and the other world is very thin and you could be eaten up by the darkness. On this album the dying is slow, long and the misery can´t be redeemed. Do not flirt with the dark powers! They are everywhere around us, they bite, burn and they would take you to the darkness beyond. The world is covered by dark fog again and you are not able to see the lights. The last chances for hope are killed by sharp riffs and the sadness is all around like a carcass. It's actually really hard to compare the band to anyone, but various sources talk about packs like ULCERATE, SUNLESS, ORCHID, CELESTE and of course OPETH, GORGUTS. On the album we find a mix of technical death metal, progressive post black metal, chaos and filth. You will either love or hate HAUNTER. Personally, I'd prefer even more darkness and coldness, but I'm the last one who should have a say in the band. Progressive post black death metal and misanthropy, esotericism, entropy! 



Tracklist:
01. Overgrown With The Moss
02. Spiritual Illness
03. Chained At The Helm Of The Eschaton



neděle 29. května 2022

Recenze/review - VOORHEES - Chapter III (2022)


VOORHEES - Chapter III
CD 2022, Cabale Prod

for english please scroll down

Měla si divný pocit, už když si šla spát. Noční můra se stále vrací. Někdo je za dveřmi. Dýchá jako šelma. Jsi již dávno smířená se svým osudem a dnes je pátek třináctého. Skřípot a vrzání, je tady! Nemáš se kam schovat, kam utéct. Pohlédneš do jeho tváře. Je překrásný, ale jeho oči žhnou nenávistí. Usměje se a odejde pryč. Vyděšená a tak trošku zklamaná vyběhneš ven do tmy. Tichá noc, jen ševel listí. Roztrhá tě na kusy. Jako zvěř. Konečně si se dočkala.

Hororoví death metalisté VOORHEES jsou již od svých počátků jednou z mých nejoblíbenějších kapel posledních let (recenze a rozhovor jsou odkazovány dole pod článkem). Líbí se mi, jakým způsobem ke své tvorbě přistupují. Jsou uvěřitelní, syroví a suroví. Jako scény z hororových filmů. Na novou desku "Chapter III" jsem se hodně těšil a neskutečně si ji užívám. 


Stejně si myslím, že pro death metal musíte mít dar, talent znázornit hudbou temné a ošklivé věci. Při poslechu musíte cítit všemi póry těla studené a chladné emoce. VOORHEES tohle všechno umí a dělají to s elegancí starých mistrů. Čerpají ze základů, které položily kdysi kapely typu JUNGLE ROT, OBITUARY, BOLT THROWER, VADER, MASSACRE, CARCASS, INCANTATION. Francouzi navíc přidávají samozřejmě velkou porci svých nápadů. Mají skvělý zvuk (Recorded & mixed by Will Nosphares at "Nosphares Studio", Mastered by Dan Swanö at "Unisound"), děsivě morbidní obal (Fabrice Romo). Po formální stránce je vše v nejlepším pořádku, ale to by v dnešní době nestačilo. Smrt číhá za každým rohem, stíny jsou dlouhé a oči vetřelců září do husté tmy. Připadám si jako po promítání hororového filmu, který se po příchodu domů změní v krutou realitu. VOORHEES mají dar mě rozsekat na malé kousky, rozložit mě na prvočástice. Mám pokaždé, když si desku pustím, velkou chuť pařit jako o závod. Vzít do ruky kladivo a vyrazit do ulic. Zbourat zeď, vykopat si vlastní hrob. Těch obrazů, které mě při poslechu napadají, je samozřejmě velké množství. Připomínají morbidní galerii. Tisíc odstínů krve. Tvoje duše nikdy nenajde klid. Noční můra se vrátila. Má podobu nahrávky "Chapter III". Dnes se budeš bát usnout. Není důvod, jednou tam, na druhou stranu, musíme všichni. Jen si nesmím zapomenout vzít s sebou tohle album. Je totiž skvělé po všech stránkách. Krvavý death metalový horor!


Asphyx says:

You had a weird feeling when you went to bed. The nightmare keeps coming back. Someone's at the door. Breathing like a beast. You've long since accepted your fate, and today is Friday the 13th. Squeaking and creaking, it's here! There's nowhere to hide, nowhere to run. You look into his face. He's beautiful, but his eyes burn with hatred. He smiles and walks away. Scared and a little disappointed, you run out into the darkness. Silent night, just the rustle of leaves. Tears you to pieces. Like a beast. At last.

Horror death metallers VOORHEES have been one of my favourite bands of recent years since their early days (review and interview linked at the bottom of the article). I like the way they approach their work. They are believable, raw and brutal. Like scenes from horror movies. I was really looking forward to the new album "Chapter III" and I'm enjoying it immensely.


Anyway, I think that for death metal you have to have a gift, a talent to represent dark and ugly things through music. You have to feel cold and chilly emotions through every pore of your body when you listen to it. VOORHEES can do all this and they do it with the elegance of the old masters. They draw on the foundations that were once laid by bands like JUNGLE ROT, OBITUARY, BOLT THROWER, VADER, MASSACRE, CARCASS, INCANTATION. The French add of course a big portion of their own ideas. They have a great sound (Recorded & mixed by Will Nosphares at "Nosphares Studio", Mastered by Dan Swanö at "Unisound"), an awesome morbid cover (Fabrice Romo). Formally, everything is fine, but that wouldn't be enough nowadays. Death lurks around every corner, the shadows are long and the eyes of the intruders shine into the thick darkness. I feel like I'm watching a horror movie that turns into a harsh reality when I get home. The VOORHEES have a gift for cutting me into small pieces, breaking me down into my elemental parts. Every time I put the record on, I have a great desire to party like hell. To pick up a hammer and hit the streets. Tear down a wall, dig my own grave. Of course, the images that come to mind when I listen to it are many. They remind me of a morbid gallery. A thousand shades of blood. Your soul will never find peace. The nightmare has returned. It's in the form of a recording called "Chapter III". You'll be afraid to sleep tonight. There's no reason, once there, on the other side, we all have to. I just have to remember to take this album with me. It's great in every aspect. Bloody death metal horror!


about VOORHEES on DEADLY STORM ZINE:


Recenze/review - VOORHEES - Chapter Two (2020)

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý padesátý třetí - Staré časy nevrátíš


Příběh tří stý padesátý třetí - Staré časy nevrátíš

Město, které jsem miloval, město, ve kterém jsem vyrůstal, políbil první holku, odřel si poprvé koleno, se pro mě stávalo díky otci noční můrou. Kdybych nemusel chodit na brigádu, tak bych tam asi vůbec nejezdil. Už někde za Prahou se mi svíraly vnitřnosti v představě, co zase bude za křik. Byl jsem v tomhle ještě troško dítě, nedovedl jsem překousnout, že se rodiče pořád hádají. Bolelo mě to, i když jsem věděl, že já to nikdy nevyřeším. Snažil jsem se mámě pomáhat jak to šlo, ale měl jsem i své starosti. Chtěl jsem si najít holku, co mě bude mít ráda, obyčejnou a milou. Možná by jí mohla být Eliška. Přemýšlím o tom, jede se mnou do Boleslavi a sedí vedle mě. Má na uších sluchátka a směje se. Asi neví, do čeho jde. Přemluvila mě sama, když jsem ji jednou v nestřeženém okamžiku povídal v posteli o naší partě z Boleslavi. Pálí mě žaludek, přitom není proč. Otec je na měsíc na vojenském cvičení. Pupkáči si jeli hrát na vojáky.

Pro nás to ale byla svoboda. Máma se mezi dveřmi směje od ucha k uchu a tak jsem ji neviděl snad rok. Brácha dokonce řekne pár slušných vět a nevypadá jako zakřiknutý podivín. Přenechám Elišce svoji postel, povečeříme a jde se do šumu. U Hymrů jsou všichni, jen jedno místo v rohu je prázdné. Moje momentální dívka si tam sedne, ale zasyčím tak jedovatě, že se vyděsí. Omluvím se, to je Sabathovo místo, víš? Přišli všichni. Všichni z mé party, kteří mohli. Jsou jako moje vzpomínky, moje minulost. Máme velkou radost. Debata zpočátku vázne, protože nikdo neví, jak se k Elišce chovat, ale nakonec je dobře. To víte, pivo a rum, ty dokáží rozvázat jazyk. Nechám holky i buzničky, aby se jí vyptali na všechno, co potřebují a sednu si k Vencovi. Přijel z Jablonce. Jak je? Stýská se ti? Něco zahlásím, ale uvnitř mě to zabolí. Oni si tu žijí své životy a já jsem v Plzni, kde moc lidí neznám, moc se mi tam nelíbí a připadám si děsně rozpolcenej.

Není to ono, staré časy nejdou nějak vrátit. Nikdy předtím jsme nemívali tichá místa v debatě, nikdy předtím mě nikdo nekritizoval. Stačilo pár měsíců a všichni ti kamarádi na život a na smrt na mě zapomněli. Tedy, oni nezapomněli. To já byl mimo, už jsem nedokázal navázat na včerejší rozhovor. Protože jsem tady nebyl. Navíc jsem studoval a po odpolednech a nocích vedl neskutečné filozofické disputace, četl nové knížky, chodil na alternativní divadlo, na výstavy. A oni tu zůstali a makají, žijí, milují se. Myslel jsem to dobře, jen tak pokecat, ale nakonec to skončilo jako vždycky poslední dobou. Kecalo se o starých dobrých časech. Bejvali jsme tenkrát kabrňáci. Je normální trošku zfotrovatět. Já žil pořád metal, furt ve mě byl kus rebela. Někdy to bylo hodně těžký, ale nepoddal jsem se, nezařadil. Jakoby uteklo hrozně moc času, třeba půl století a ne jen pár měsíců. Co se to s námi stalo?

Koupím lahev rumu a musím všechny přemlouvat, aby šli ještě do Černé vdovy. Nakonec jde jen půlka, třeba Tomáš s Buddhou se omluví, což mě hodně mrzí. Zrovna s buzničkama jsem se neviděl fakt dlouho. Tak si jen plácneme a se zbytkem se vydáme směr Radouč a pak Debř. Chtěl bych dělat blbosti, tlemit se, ale všichni jsou nějací vážní. O co jde, zeptám se na rovinu? Nakonec se chopí slova Prcalinka. Smrťáku, ty moc dobře víš, jak na tebe trpíme, jak tě máme rády. Ale teď nám připadáš jak z jinýho světa. Trošku machruješ, to je pořád -  to u nás na vysoké škole, to u nás v Plzni v klubu, na výstavě. Ty vole, kde je ten kluk, se kterým byla prdel? Stojím uprostřed Radouče, kolem jdou zrovna nějaký mladý metly a šíleně se tlemí jedný holce, co válí sudy v trávě. Jsem jako opařený. To opravdu takhle působím? Najednou je mi hrozně smutně. Ale, vždyť já to všechno myslel fakt dobře. Couráme se s Eliškou kousek za ostatními.

Ve Vdově hrají nějakej punk, pak heavík, docela nuda. Ale Eliška to jako vždy rozjede. Jana si sedne ke mě na bar a mluví mi do duše. Fakt se nechceš vrátit do Boleslavi? Tebe baví studovat něco, co jsi nikdy nechtěl dělat? Hele, a ta Eliška, super holka, fakt sexy, ale nějak necítím, že k sobě patříte. Nevím jako vždy co odpovědět, tak si dám panáka a běžím pod pódium a pařím se svoji holkou jako o závod. Je ve mě zvláštní frustrace. Proč vždycky myslím všechno dobře a nikdo to nepochopí? Proč, kurva proč? Plácám Elišku po zadku, až ho má červenej. To tedy zjistím až venku, kam jdeme kouřit a pak taky objímat jeden druhého. Když jsem v nejlepším, tak se šíleně leknu. Na rameno mi poklepe dívka v metalovém. Jak se máš? Přede mnou stojí Kristýnka. Má bývalá, kterou jsem miloval, i když byla na vozíku. Holka, kterou jsem měl radši víc, než svůj život. Něco blekotám. Řekne mi, že se mám stavit, že sedí v jednom salónku ve Vdově.

Omluvím se Elišce a celou noc, až k ránu strávím ve vzpomínkách. Kristýnka se má moc dobře, vypadá to, že se bude brzy vdávat, plánuje děti. A co ty? Ta kočka je tvoje holka? Nechci působit jako zlá bejvalka, mám tě ale pořád ráda, ale s ní je to jen o sexu, co? Připadám si, jako by mi někdo čistil vnitřnosti. Jsem už opilý, tak začnu blekotat něco o tom, že ji mám pořád rád. Pak se oba rozbrečíme. Měli jsme spolu zůstat, měl jsem o ní víc bojovat. Když se uklidníme, hrají už ploužáky a já zase cítím v rukou krásné tělo Kristýnky. Cestujeme v čase a víme, že se už nic z toho, co jsme spolu zažili, nevrátí. Pak pro ni přijede její kluk a zmizí jako dávný sen. Hledám Elišku. Je na mě naštvaná. Tak ji nechám u holek a jdu kecat s Vencou. Blbý je, že mi taky mluví do duše. Já u toho dneska nevyjdu. A to jsem se tolik těšil. Otec pryč, myslel jsem si, že v klidu zapaříme, že vrátím datum o pár měsíců zpět. 

Ještě v létě jsme se koupali na Švarďáku a Esterka mi slibovala lásku na celý život. Co se to stalo? Já vím, Plzeň je od Boleslavi daleko, asi jsem měl jít do Prahy nebo Liberce, ale přece nemůžeme přetrhat pouta. Já nechci! Kecáme, probíráme samozřejmě i muziku, knížky, ale pak jsou všichni děsně opilí. Musíme domů. Přes Radouč, kde se raději ani nerozhlížím. Nechci jitřit myšlenky. Usnu jen na chvíli. Stejně nás probudí máma a soused, který buší do své manželky tak náruživě, že řve jak na lesy. Jdeme snídat a moje máma je milá a spokojená. Myslí si, že Eliška je hrozně slušné děvče (což svým způsobem je) a že je ruka v rukávě. Má takové ty řeči o tom, že se těší, až bude babička. Ale mami, mě ještě čeká spousta let na škole. Eliška se jen culí a sahá mi pod ubrusem mezi nohy. Jezinka.

Zbytek víkendu si připadám jak starej chlap, co se vrací na místa, která chce ještě jednou vidět. Eliška si trošku stěžuje, že jsem ji o Boleslavi a naší partě moc neřekl. Holky včera naznačovaly. Ty si se prej vyboural a zemřela ti holka? Jakmile to řekne, mám pocit, že mi hlavou proletí blesk. Chodíme po Boleslavi, já se pořád zastavuju a vyprávím. Jsou to útržky, momentální reakce. Sedíme v šílený zimě a vichru na zdi u kostela a já jsem v myšlenkách někde v létě s Andreou. Já a moje holky, já a moje parta, metal, pivo, život a smrt. Tady jsou mý kořeny a navždy budou. Nechci to měnit. Plzeň už mám docela rád, učím se to, ale v Boleslavi cítím lepší vzduch, jestli mi rozumíte. Hele a tady, kousek u lesa, bývaly panely. Eliška mi visí na rtech. Provedu ji všude. 

Zalezeme do nějaký hospody v Kosmonosích, vůbec to tam neznám. Povídám a Eliška poslouchá. Nekecám moc? Ne, vyprávěj, ty si toho tolik zažil, to já vyrůstala na malém městě, jen se učila a chodila na tréninky. Asi nuda, povídej dál. Eliško, vidíš, a to já si myslel, že si bývala vždycky královnou nocí. Ne, to až s tebou. Možná bychom mohli být navždy spolu, přemýšlím, ale když já byl tenkrát fakt asi trošku debil. Hledal jsem dokonalost z knih. Možná jsem taky jako mladý kluk chodil a potkával jen samý skvělý ženský a teď porovnávám. Těžko říct. Láska nejde nijak definovat, buď je a nebo není. A u Elišky jsem věděl, že jde hlavně o sex, proč to nenapsat na rovinu? I když, dneska byla tady za velkou romantičku. Možná jsem za to mohl já a mé vzpomínky a nebo samotné město, nevím. Každopádně se začala tulit úplně jinak, než obvykle.

V neděli ráno musím vstávat brzy. Od šesti do šesti tahám špínu v kanálech pod Škodovkou, pak se osprchuju a vyzvednu Elišku. Byly s mámou nakupovat. Vypadá to, že si sedly. Musíme na vlak, cesta je dlouhá. Hodím vás autem. Rozloučíme se a já pak poslouchám celou cestu, jak je moje máma boží. To já vím děvče, dyk jsem taky po ní, ne? Jdeme raději k ní na kolej. Propašuje mě pod oknem. A zbytek noci bych si nechal s dovolením pro sebe. Jen když se někdy k ránu probudím a vidím její prdelku, zasním se. Starý časy možná nevrátím, ale čekají mě ty nové. Jen doufám, že budou utíkat tím správným směrem. Nedá mi to a na zadek jí políbím. Usměje se ze spaní. Ne, vracet se asi už moc nebudu.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 28. května 2022

Recenze/review - SCORN - Winds of Torment (2022)


SCORN - Winds of Torment
CD 2022, Great Dane Records

for english please scroll down

V ulicích byl cítit neklid. Šrouby byly utahovány již příliš dlouho. Mělo to svůj smysl, jenže lidé nejsou jenom dobří a hodní, jak si z nás většina myslí. Stačí, aby se rozhořela první jiskra a humanita jde stranou. Ze společnosti se vytratila soudnost, moudrost a pokora. Věříme prázdným slibům, visíme na rtech hezkým tvářím. Lži, přetvářka, záleží, kolik máš sledujících v imaginárním světě. Staří říkají, že by to chtělo restart, návrat k základním hodnotám. Možná by ale stačila obyčejná slušnost a pořádný thrash metal. Jeden bych pro vás dnes měl

Prvotina francouzských SCORN, z mého oblíbeného labelu Great Dane Records, se mi ihned dostala do krve. Jak už totiž bývá dobrým zvykem (a moc za to děkuji), dostávám na recenze vždy velmi dobrou muziku. Pestrou, zajímavou. "Winds of Torment" by měl slyšet každý, kdo má rád poctivý thrash metal i opravdovou smrt. 


Na SCORN se mi líbí, že nejsou jen obyčejnou, dnes tolik častou kopií starých kapel. Naopak, pánové se snaží přinést i něco svého, zajímavého. Skladby jsou napsány s nadhledem a zkušenostmi. V některých momentech jsou sice možná příliš rozevlátí, dlouzí, ale třeba je to jen můj dojem. Každopádně, co se týká produkce, zvuku, obalu i celkového provedení, jsem velmi spokojen - vše je velmi profesionální a zároveň slyším, že desku nahráli lidé, jestli mi rozumíte. Mám rád, když jsou skladby organické, živočišné, neurvalé, ale zároveň propracované a mají dobré nápady. Musím si zkrátka album pustit a musí mě přikovat ke zdi. A u "Winds of Torment" takové pocity mám. Pokud máte rádi kapely jako OVERKILL, EXODUS, MISERY INDEX, CORONER, TESTAMENT, REVOCATION, WARBRINGER, neváhejte. SCORN jsou totiž jako svěží vítr nebo spíše vichřice. Dobré riffy i vokalista, přesné bicí. Co si víc přát? Tohle album sype jako lavina z kostí, kamení a pravého thrash metalu. Oheň byl zažehnut. Chodím ulicemi a cítím zvláštní neklid. Lidé jsou napnutí jako struny. Měli by zůstat rozumní a poslouchat podobné nahrávky, protože u nich je přejde veškerá frustrace. Vymlátíte si mozek z hlavy, vyplavíte adrenalin a necháte nízké pudy zatím spát. Svět se mění a dobrá muzika zůstává. SCORN mě velmi mile překvapili. Díky jim za to! Zničující thrash/death metalová destrukce!


Asphyx says:

There was a sense of unease in the streets. The screws had been tightened for too long. There was a point to it, but people are not just good and kind as most of us think. All it takes is the first spark to ignite and humanity goes by the wayside. Judgment, wisdom, and humility have disappeared from society. We believe empty promises, we hang on the lips of pretty faces. Lies, pretense, depending on how many followers you have in your imaginary world. The old saying it would take a reboot, a return to core values. But maybe some common decency and some proper thrash metal would do the trick. I have one for you today.

The debut album of French SCORN, from my favorite label Great Dane Records, immediately got into my blood. As it is a good habit (and I thank you for it), I always get very good music for reviews. Varied, interesting. "Winds of Torment" should be heard by everyone who likes honest thrash metal and real death.


What I like about SCORN is that they are not just a simple copy of old bands, so common nowadays. On the contrary, the gentlemen try to bring something of their own, interesting. The songs are written with insight and experience. In some moments they are perhaps too sprawling and long, but maybe that's just my impression. Anyway, in terms of production, sound, cover and overall performance, I'm very satisfied - everything is very professional and at the same time I can hear that the record was recorded by people if you understand me. I like the songs to be organic, animalistic, and non-violent, but at the same time sophisticated and with good ideas. I just have to listen to the album and it has to drive me up the wall. And with "Winds of Torment" I feel that way. If you like bands like OVERKILL, EXODUS, MISERY INDEX, CORONER, TESTAMENT, REVOCATION, WARBRINGER, don't hesitate. SCORN is like a fresh wind or rather a whirlwind. Good riffs and vocalist, precise drums. What more could you ask for? This album pours like an avalanche of bones, rocks, and true thrash metal. The fire has been lit. I walk the streets and I feel a strange unease. People are tense as strings. They should stay sane and listen to records like this because they'll get over all the frustration. You'll beat your brains out, flush out the adrenaline and let the low instincts sleep for now. The world is changing and good music is here to stay. SCORN surprised me very pleasantly. Thank them for that! Devastating thrash/death metal destruction!


Tracklist:
01. Let Me See Your Blood
02. Resilient
03. Dripping Veins
04. Scorn
05. Winds Of Torment
06. Despondency
07. The Urge To Kill
08. Deathstroke And Agony
09. The Horde
10. Sentenced To Live

band:
Guillaume / Guitare ex OUTCAST
Rob / Basse
Tony / Batterie ex RED DEAD
Manu / Chant. DEATH FROM ABOVE / ex CAN OF WORMS



A few questions - interview with thrash death metal band from France - SCORN.


A few questions - interview with thrash death metal band from France - SCORN.

Answered vocalist Manu Iriarté, thank you!

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Hi everyone! We're the death thrash metal band called Scorn. We deliver some uncompromising thrash metal with heavy loads of death metal riffs and some growling voices. The band was formed in fall 2020 , but we're on the final line up since the begining of 2021. I'm Manu the singer , Tony hits the drums , Guillaume is the guitar shredmaster and Rob is our bassist , the source of all our loudness! We're ready for some action , agressivity is our leadership!

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We quickly gathered all together in order to build up ten songs. We all worked a lot and we were able to start the records on may 2021. We managed everything ourselves , a long time friend of mine build up with the mix / master part. Eric from Notos Studio did a master work for sure. Thanks bro!


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

The first release is a worlwide release of 500 CD copies with the death metal label Great Dane Records. The label also released the album on all streaming medias. So , you can say we're everywhere you will be looking for us.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

I'm in charge with the lyrics part. I've always been fascinated with the human kind and the way there twisted mind works. I used this on the songs to get in lot of different people who all have some really serious "scorn" problems ( with themselves , overs , killing lust and so many more). Our world is dark and violent , no place for hope and compromise. Just hate and anger.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

Dekan Art realised the art of the band , Mosa Eye worked on the cover and Remedy Art design worked on all the booklet and graphic section. About the social networks , of course they're important but i think that's nothing comparated to live gigs. Please , keep this spirit alive! We'll be very to come and crush your face in live!

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

We choosed this label because it's a really good and renowned label. Raph , the boss , is also an old time friend , i've working with him for approximatively 10 years , he's a beast , and a very cool guy leaded by this love of metal music.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

We idolise all bands that spread aggressivity. For my part , i'm a huge fan of Misery Index , Testament , Dying Fetus and Machine Gun Kelly. I let you find the intruder ahahaha.


Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

We only send our record to one other label. The name isn't important (that was Listenable Records). The covid part has really put some heavy breaks i think between bands and label , it's really cool that Great Dane Records trusted in our power and made us a part of them.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

For now , let's say approximatively ten , we have a tour coming this summer in Spain. For my part , i like to play on big stages in festival because of the crowd for sure , and the space to move. I also like very small places where you can grab people by the neck and yell at their face with psycho eyes. The better place to be is the place where you play bro.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

We will start working on a new album this summer and we will look forward for places to play and people to annihilate! I did everything i could have dreamed about personaly with music , but i still want to know how far i can get with all my band mates! Be sure that it's only the begining.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Please , go on facebook on our page or by mail at scorn.thrash@gmail.com.

Thanx for the interview.



------------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER