DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemdoom. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdoom. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 2. dubna 2023

Recenze/review - LURK - Aegis (2023)


LURK - Aegis
CD 2023, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Mrtvola v bažině. Tvář bez očí, zaschlá krev. Procesy hnití byly dávno zahájeny. Smrt někdy může být hodně ošklivá. Zlo se znovu probudilo a čeká ve stínu. Finští LURK to moc dobře vědí a umí vypálit do hudby. Mám rád nahrávky, které ve mě dokáží probudit fantazii. Hlavou se míhají černé myšlenky. Na smrt, na to, co bude následovat potom. Na tmu, absolutní tmu. Našlapuji tiše a užívám si nové album "Aegis".

Jedná se o zkaženou muziku, která smrdí jako maso ve značném stádiu rozkladu. Doom metal, sludge, kousky death metalu. Tohle vše je zamícháno ve vroucím kotli spolu s kostmi a mozkem. Nad bažinou se vznáší jako nějaký děsivý mrak mlha. Je čas jít, přestoupit na druhou stranu, na onen svět. 


Máte rádi kapely jako Altar of Betelgeuse, Eibon, Usnea, Subterraen, Adramelech, Fleshpress? Potom by se vám mohla líbit i novinka "Aegis". Má krásně děsivý obal (Paolo Girardi), podmanivý zvuk a magickou atmosféru. Pohybujeme se převážně v pomalejším tempu. Svět se zastavil a v některých momentech i vrátil zpět. Nové album je jako smutný pohřeb, u kterého vyplavou na povrch zlé vzpomínky. Démoni i prokletí vědí své. Pro ně se zde hraje především. Chtěl bych LURK vidět na živém koncertě. Musí se jednat o obřad, o seanci, ze které neodejdete nikdy živí. Padá na mě splín a začínám nesnášet světlo. Psát o podobných nahrávkách je zbytečné, lepší je poslouchat, užívat si je, vznášet se na krvavých vlnách mezi utopenci. Propadám se stále hlouběji, do močálů, do temnoty. Já jsem tou mrtvolou z úvodu dnešního článku, já se pomalu rozkládám a ztrácím. Jsem dávno mimo svoje tělo, mimo tenhle zkažený svět. V jiné dimenzi, jen já a hudba. Smrt má mnoho podob. A v tomto případě je pochmurná, záhadná, mrazivá. Jako zkažená krev, jako nové album "Aegis". Je to sen a nebo děsivá realita? Kdo to ví? Desku vám mohu jenom doporučit, jen dávejte pozor, abyste se neztratili v nicotě. Temná, zahnívající sludge doom metalová noční můra!


Asphyx says:

A corpse in the swamp. A face without eyes, dried blood. The processes of decomposition have long since begun. Death can be very ugly sometimes. Evil has reawakened and waits in the shadows. Finnish LURK know this very well and know how to burn it into music. I like records that can awaken my imagination. Black thoughts run through my head. Of death, of what will follow afterwards. Of darkness, absolute darkness. I'm quietly pedaling and enjoying the new album "Aegis".

It's rotten music that smells like meat in a considerable stage of decomposition. Doom metal, sludge, bits of death metal. It's all stirred up in a boiling cauldron with bones and brains. A fog hovers over the swamp like some eerie cloud. It's time to go, to cross over to the other side, to the other world.


Do you like bands like Altar of Betelgeuse, Eibon, Usnea, Subterraen, Adramelech, Fleshpress? Then you might also like the new release "Aegis". It has a beautifully eerie cover (Paolo Girardi), a captivating sound and a magical atmosphere. We move mostly at a slower pace. The world has stopped and in some moments even come back. The new album is like a sad funeral where bad memories come to the surface. Demons and curses know their own. They are the main reason for playing here. I would like to see LURK live. It has to be a ceremony, a séance that you never leave alive. I'm starting to hate the light. It is useless to write about such recordings, better to listen to them, enjoy them, float on bloody waves among the drowned. I'm sinking deeper and deeper into the swamp, into the darkness. I am the corpse from the beginning of today's article, I am slowly decomposing and losing myself. I am long out of my body, out of this corrupt world. In another dimension, just me and the music. Death takes many forms. And in this case, it's bleak, mysterious, chilling. Like tainted blood, like the new album "Aegis". Is it a dream or a terrifying reality? Who knows? I can only recommend the album, just be careful not to get lost in the nothingness. A dark, rotting sludge doom metal nightmare!




Recenze/review - LURK - Fringe (2018):


Line up -
Arttu Pulkkinen - Guitars
Eetu Nurmi - Bass
Kalle Nurmi - Drums, Guitars, Synths
Kimmo Koskinen - Vocals, Guitars, Effects

Baritone saxophone in “Blood Surge” by Aino Heikkonen

Artwork by Paolo Girardi

sobota 1. dubna 2023

Recenze/review - SHROUDED IN DARKNESS - Be None of You (2023)


SHROUDED IN DARKNESS - Be None of You
CD 2023, Kvlt und Kaos Productions

for english please scroll down

Najednou jsem měl pocit, že na mě někdo zezadu šáhnul. Mráz mi pronikl až do morku kostí. Otočil jsem se a tichá ulice byla jako každý den brzy ráno úplně prázdná. Uslyšel jsem jedovatý šepot a znovu se podíval stejným směrem. Mezi stromy stála postava bez tváře. Usmívala se. Ztuhla mi krev v žilách, nemohl jsem se hýbat. Podala mi ruku a její hlas bolel. Přišla si pro mě, má vlastní smrt. Těšil jsem se, protože teď už budu poslouchat jenom temnou, mrazivou a děsivou hudbu.

Švédská doom death metalová smečka SHROUDED IN DARKNESS dokáže vytvořit podobně smutnou, záhadnou a absolutně temnou atmosféru. Opět jsem se na svých toulkách podzemím setkal s nahrávkou, kterou o hodně raději poslouchám, než o ní píšu. Došlo k vzájemnému přenosu emocí. Umřel jsem a znovu se narodil. A to vše za zvuků "Be None of You".


SHROUDED IN DARKNESS ve mě dokázali vyvolat smutné vzpomínky. Byl jsem při poslechu znovu na pohřbu, ukládali jsme rakev do země a moje srdce krvácelo. Dlouhé, emotivní skladby jsou napsány velmi dobře. Stačí jen přistoupit na chladnou a mrazivou hru, kterou s námi Švédové hrají. Zvuk mě řeže a zanechává po sobě krvavé stopy (Dan Swanö). Nad obalem (Gustave Doré) přemýšlím a nemohu na něj zapomenout. Jsou na něm pravděpodobně démoni, které potkávám ve svých představách. Dívali jste se někdy na špinavou řeku? Na její převalující se vlny, plné mrtvých těl? Pánové mě vzali díky své hudbě na výlet až do míst, kde se vstupuje na onen svět. Potkali jsme spolu duše zemřelých, nasáli tajemnou atmosféru plnou nahrubo nasekané tmy. Nebudu vám tentokrát album přirovnávat k jiným, není to nutné. Lepší bude, když si poslechnete ukázky. Nejlépe v noci, až se v ulicích objeví první přízraky. Ulehněte do svých rakví a poslouchejte pozorně. Nikdy se neotáčejte za sebe! Přiznávám, "Be None of You" je deskou, která na mě má až magický účinek. Působí jako krvavá mlha, jako děsivý stín. Je záhadná a zcela podmanivá. A teď už mě prosím nechte, musím jít. Čeká na mě. Moje vlastní smrt. Má obličej bez tváře, zahalený v kápi. A v rukou drží novinku od SHROUDED IN DARKNESS. Temnota duše, temnota mysli, podmanivý doom death metalový zážitek z onoho světa!


Asphyx says:

Suddenly, I felt like someone had touched me from behind. The chill penetrated me to the core. I turned around and the quiet street was completely empty, like every day early in the morning. I heard a venomous whisper and looked in the same direction again. A faceless figure stood among the trees. She was smiling. My blood stiffened in my veins, I couldn't move. She held out her hand and her voice hurt. She had come for me, my own death. I looked forward to it, because now I would only listen to dark, chilling and terrifying music.

Swedish doom death metal pack SHROUDED IN DARKNESS can create a similarly sad, mysterious and absolutely dark atmosphere. Once again, on my wanderings through the underground, I came across a record that I much prefer listening to than writing about. There was a mutual transfer of emotions. I died and was born again. All to the sound of "Be None of You".


SHROUDED IN DARKNESS managed to bring back sad memories. I was at the funeral listening to it again, we were putting the coffin in the ground and my heart was bleeding. The long, emotional songs are very well written. We just have to acquiesce to the cold and chilling game the Swedes play with us. The sound cuts me and leaves a trail of blood (Dan Swanö). The cover art (Gustave Doré) makes me think and I can't forget it. It probably has demons on it that I meet in my imagination. Have you ever looked at a dirty river? Its rolling waves, full of dead bodies? The gentlemen took me on a journey through their music to the places where one enters the other world. We met the souls of the dead together, soaked up the mysterious atmosphere of the coarsely chopped darkness. I won't compare the album to others this time, it's not necessary. It's better if you listen to the samples. Preferably at night, when the first ghosts appear in the streets. Lie back in your coffins and listen carefully. Never look behind you! I admit, "Be None of You" is a record that has an almost magical effect on me. It's like a bloody fog, like an eerie shadow. It's mysterious and completely captivating. Now, please, let me go. I have to go. She's waiting for me. My own death. My face is faceless, hooded. And in her hands, she's holding the new SHROUDED IN DARKNESS. Darkness of the soul, darkness of the mind, an immersive doom death metal experience from the other world!


Tracklist
1. Ex Cineribus
2. An Approaching Storm
3. Dwell in Solitude
4. Strain of Emptiness
5. Frozen Death
6. Between Two Worlds
7. Be None of You

Lineup
Mike – Bass, drums
Daniel T – Vocals and keyboards
Reese – Guitars

Links on the web

úterý 14. března 2023

Recenze/review - 71TONMAN - Of End Times (2023)


71TONMAN - Of End Times
CD 2023, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Procházím se prázdnými ulicemi a jediné, co mi zůstalo, jsou vzpomínky. Měl jsem štěstí nebo možná ne, že jsem spal v hlubokém sklepě. Poslouchal jsem v něm novou desku polských sludge doomařů 71TONMAN. Když jsem se probudil ze své hibernace, svět už nikdy nebyl takový jako dřív. Rozzuřený dav, rozdělený na dvě poloviny, vyhladil sám sebe. Zbylo nás jenom pár. Žijeme jako zvířata. Zůstal nám pouze strach, beznaděj a temnota. 

Z té museli Poláci vyjít, zrodit se v ní. Novinka je totiž velmi zdařilým dílem. Pokud máte tenhle pomalý a mokvající styl rádi, neváhejte ani chvilku. Dostanete prvotřídní, chladný a zcela podmanivý zážitek. Budete se po kolena bořit do močálů svých černých myšlenek. Pokládám kytky na svůj vlastní hrob. Tahle nahrávka má v sobě velkou sílu. 


Máte rádi smečky jako CONAN, PRIMITIVE MAN, GRIEF, COFFINS, SOOTHSAYER? Tak přidejte hlasitost a nechte se unášet na vlnách shnilých melodií. Přiznám se bez mučení, jsem v tomto stylu velmi vybíravý, jen tak něco mě nezaujme, ale Poláci dokázali vymáchat obličej v kaluži plné zkažené krve. Mají dar složit dobrou skladbu, talent pro záhrobní věci člověka. Cítím z jejich hudby obrovskou tíhu, jakoby mi někdo stál celou dobu ocelovou botou na prsou. Pozor! Tohle album může způsobovat deprese. Doporučuji poslouchat brzy ráno, až půjdete do práce temnými ulicemi a nad městem se bude vznášet smogový mrak. Základním atributem hudby je zde tma, nahrubo nasekaná černo černá tma. Jakoby mě někdo pohřbil zaživa. Povstanu z hrobu a na světě už nebude nic. Jenom myšlenky na sebevraždu. Ano, mám rád nahrávky, které ve mě probouzejí emoce, které mě chytí a nepustí. A to se povedlo 71TONMAN na výbornou. "Of End Times" je velmi syrovým, surovým albem, po kterém vám zůstane v hlavě hluboká krvavá rýha. Procházím se prázdnými ulicemi a jediné, co mi zůstalo, jsou vzpomínky. Měl jsem štěstí nebo možná ne, že jsem spal v hlubokém sklepě. Konec už dávno začal! Apokalyptický sludge doom metalový opus!


Asphyx says:

I walk through the empty streets and all I have left are memories. I was lucky, or maybe not, to be sleeping in a deep basement. I was listening to the new album by Polish sludge doomsters 71TONMAN. When I woke up from my hibernation, the world was never the same again. An angry mob, split in two, had annihilated itself. There were only a few of us left. We live like animals. All we have left is fear, hopelessness and darkness.

The Poles had to come out of it, to be born in it. The novelty is a very successful work. If you like this slow and dripping style, don't hesitate a moment. You will get a first class, cool and completely captivating experience. You'll be knee-deep in the swamps of your black thoughts. I'm laying flowers on my own grave. This record has a lot of power in it.


Do you like packs like CONAN, PRIMITIVE MAN, GRIEF, COFFINS, SOOTHSAYER? Then turn up the volume and let the waves of rotten tunes carry you away. I admit without torture, I'm very picky in this style, just anything doesn't appeal to me, but the Poles managed to wash their face in a puddle full of rotten blood. They have a gift for composing a good song, a knack for the underbelly of man. I feel a great weight from their music, as if someone was standing with a steel boot on my chest the whole time. Watch out! This album may cause depression. I recommend listening to it early in the morning as you walk to work through the dark streets and a smog cloud hovers over the city. The basic attribute of the music here is darkness, a coarsely chopped blackness. It's like someone buried me alive. I will rise from the grave and there will be nothing left in the world. Only thoughts of suicide. Yes, I like records that stir emotions, that grab me and don't let go. And 71TONMAN has done that to perfection. "Of End Times" is a very raw, raw album that will leave a deep bloody gash in your head. I walk through the empty streets and all I have left are memories. I was lucky, or maybe not, to be sleeping in a deep basement. The end has long since begun! An apocalyptic sludge doom metal opus!

Line up -
KK - Vocals & noise
TG&MZ - Guitars
JW - Bass
JJ - Drums

Artwork by CVSPE

Track listing -
1. Conquest
2. Plague
3. War
4. Famine

středa 22. února 2023

Recenze/review - DOOMAS - R'lyeh (2023)


DOOMAS - R'lyeh
CD 2023, Gothoom Productions

for english please scroll down

Vzbudil jsem se hodně brzy ráno. Musel jsem ven. Kousek za městem je starý hřbitov. Náhrobky ležely pod sněhem a krkavec sedící na jednom hrobě mi dával na vědomí, abych vstoupil. Mráz mi pronikal do kostí a mozek se vařil ve vlastní šťávě. Nevěděl jsem, jestli mám strach a nebo ne. Démoni a pradávné příšery mi pokynou a ukáží, kudy mám jít. Otevírám dveře do staré kobky a vcházím dovnitř. Zde, v mlhavém oparu, je vstup do ztraceného města. Přesně takhle jsem si jej představoval ve svých nočních můrách. Vypadá jako na nové desce slovenských DOOMAS.

Není žádným tajemstvím, že mám tuhle smečku moc rád. Vždy jsem na nich obdivoval schopnost napsat skvělé, temném magické melodie a vytvořit tím zcela podmanivou atmosféru. Na nové desce jde kapela ještě dále do podzemí, mezi dlouhé stíny. Kult Cthulhu znovu ožívá a já se ztrácím v absolutní tmě. 



"R'lyeh" je volným pokračováním předchozích nahrávek. DOOMAS jsou ve vynikající formě, skladby mají tentokrát ještě více vrstev, jsou pestřejší, košatější. Víc odstínů šedé a černé barvy, více mrazivých pasáží. Přidávám hlasitost a našlapuji opatrně. Pod nohama mi křupou staré prašivé kosti. Bestie, příšera, musí být něčím nakrmena. Zlem, nenávistí, hudbou. Vše je postavené na zajímavých neotřelých melodiích, mocném vokálu a drtivých rytmech. Pánové si hrají s melodiemi jako šelma s kořistí. Mají opět skvělý zvuk (Adam Mičinec), velmi mě zaujal i děsivě krásný obal. Přesně vystihuje to, co se na albu odehrává. Letos jsou slovenští maniaci krutější, syrovější, drsnější, záhadnější. Osobně je pro mě hrozně příjemné sledovat jejich vývoj. Procházíme se spolu ztraceným městem a došlo k vzájemné interakci. Hudba u mě musí probudit emoce, chytit mě a "R'lyeh" mi proniklo do žil jako prudký jed. Všechno ostatní jde stranou. Existuje už jenom temnota a muzika. Toulám se v lesích, navštěvuji staré hřbitovy a kráčím do rytmu. DOOMAS se povedlo nahrát skvělou desku po všech stránkách. Nejedná se ale jenom o dobře odvedené řemeslo. Songy v sobě mají něco navíc. Feeling, drive, velkou sílu, načerpanou v podzemí. Nezbývá mi nic jiného, než nahrávku doporučit všem tmářům a prokletým. Poklekněte a skloňte hlavu! Příšera se probudila! Dark death doomový epos plný krvavých stínů!


Asphyx says:

I woke up very early in the morning. I had to go out. There's an old cemetery just outside of town. Tombstones lay under the snow and a raven sitting on one grave signaled me to enter. The chill seeped into my bones and my brain boiled in its own juices. I didn't know whether to be afraid or not. Demons and ancient monsters beckoned and showed me which way to go. I open the door to the old dungeon and step inside. Here, in the misty haze, is the entrance to the lost city. This is exactly how I imagined it in my nightmares. It looks just like the new Slovak DOOMAS record.

It's no secret that I love this pack. I've always admired their ability to write great, darkly magical melodies and create a completely captivating atmosphere. On the new record, the band goes even further underground, amongst the long shadows. The cult of Cthulhu comes alive again and I lose myself in absolute darkness.



"R'lyeh" is a loose continuation of the previous recordings. DOOMAS are in excellent form, the songs have even more layers this time, and they are more colorful and more vivid. More shades of grey and black, more chilling passages. I turn up the volume and tread carefully. Old, dusty bones crunch under my feet. The beast, the monster, must be fed something. Evil, hatred, music. It's all built on interesting, novel melodies, powerful vocals, and crushing rhythms. The gentlemen play with the melodies like a beast with its prey. They have a great sound again (Adam Mičinec), I was also very impressed by the eerily beautiful cover. It describes exactly what is happening on the album. This year the Slovak maniacs are crueler, rawer, harsher, and more mysterious. Personally, I find it enjoyable to follow their development. We're walking through a lost city together and there's been a mutual interaction. Music has to awaken emotions in me, grab me, and "R'lyeh" went through my veins like a violent poison. Everything else goes by the wayside. There is only darkness and music. I wander in the woods, visit old cemeteries and walk to the beat. DOOMAS has managed to make a great record in every aspect. But it's not just about craft done well. The songs have something extra in them. Feeling, drive, great power, drawn from the underground. I have no choice but to recommend the record to all the dark and the damned. Kneel and bow your head! The monster has awakened! Dark death doom epic full of bloody shadows!

pondělí 2. ledna 2023

Recenze/review - TRAHIR - Whose Hearts Petrified (2022)


TRAHIR - Whose Hearts Petrified
CD 2022, The Barn

for english please scroll down

Pojďte se se mnou vydat po stopách ztraceného času. Do dob, kdy neexistoval internet, lidé k sobě měli blíž a světu vládly kapely jako CANDLEMASS, BLACK SABBATH a beat generation pomalu odcházela v zapomnění. Mí rodiče měli spoustu gramodesek s rockem, doomem a hippies pomalu zastárli. Nebo ještě dále do historie, když se ulicemi Prahy toulal rozervaný Václav Hrabě a Mrtví nemohli milovat.

Občas se setkám s hudbou, o které nemá cenu psát. Lepší je jí poslouchat. Zavřít se do temného pokoje, brouzdat ve vzpomínkách a nechat pod nohama křupat čerstvý sníh. Právě v těchto momentech, s novým albem "Whose Hearts Petrified" od pražských démonů TRAHIR v přehrávači a dobrou knihou, je mi momentálně nejlépe. Normálně se věnuji a poslouchám extrémnější muziku. Ale základy, ze kterých vznikla, uctívám bezezbytku. 


Jeden můj kamarád říká, že dnes je vlastně všechna muzika retro, což podepisuji vlastní krví. Jenže jsou kapely, které se jenom tak tváří. A pak jsou ty, jako TRAHIR, kterým prostě věříte. To je pro mě asi nejdůležitější. Zaslechnout lze odkazy na slavné kapely, které formovaly (stoner) rock, doom, heavy metal. Myslím, že každý si najde ty své a nemá cenu je vypisovat. Lepší je přidat hlasitost, užít si čistý a zároveň "starý" zvuk z The Barn studia, pokochat se nad stylovým obalem (Moonroot - Vojtěch Doubek). Songy čpí okultismem, pelyňkem, špínou i krví. Kapela jde na dřeň, základní riffy jsou ohlodány na kost. Samostatnou kapitolou jsou pak texty, které rozhodně stojí za pozornost (opravdu klobouk dolů - fantasy, sci-fi, historie, literatura - ano, Václav Hrabě, za toho asi největší dík). Kolem jsou potom vystavěny košaté a zajímavé kompozice. Jako bych se toulal zimní krajinou a došel až na staré pohřebiště. Někde tam, uprostřed lesa, s přízraky v zádech, se musela hudba nahrávat. Je jako vzpomínky na ztracené časy, o kterých mi vyprávěli rodiče. Je v ní bolest i radost, jemná a zároveň syrová energie. Nahrubo nasekaná tma i tajemno. Doporučuji poslouchat v klidu a s myslí naladěnou na smutek. Budete se usmívat, někteří možná i plakat. Obejmete své milé, zapálíte svíčku za všechny, kteří měli tuhle desku poslouchat s vámi a již nemohou. Vynikající vokály, spousta zajímavých momentů, prvotřídní provedení, ale i chvění, jiskra, která se změní v plamen. Pokorně se skláním před touto nahrávkou! Heavy doom rockové album, které vás spálí zevnitř! 


Asphyx says:

Come with me on the trail of lost time. Back in the days when there was no internet, people were closer to each other and bands like CANDLEMASS, BLACK SABBATH ruled the world and the beat generation was slowly fading into oblivion. My parents had a lot of gramophone records with rock, doom and hippies slowly got old. Or even further back in history, when a ragged Václav Hrabě roamed the streets of Prague and the Dead couldn't love.

Occasionally I come across music that is not worth writing about. Better to listen to it. To shut myself in a dark room, to wade through memories and let the fresh snow crunch under my feet. It's in these moments, with the new album "Whose Hearts Petrified" by Prague demons TRAHIR in the player and a good book, that I'm at my best at the moment. Normally I'm hanging out and listening to more extreme music. But I worship the foundations from which it was created completely.


A friend of mine says that all music today is actually retro, which I sign with my own blood. But there are some bands that are just pretending to be. And then there are those, like TRAHIR, that you just believe them. That's probably the most important thing for me. You can hear references to famous bands that shaped (stoner) rock, doom, heavy metal. I think everyone will find their own and there is no point in listing them. It is better to turn up the volume, enjoy the clean and at the same time "old" sound from The Barn studio, admire the stylish cover (Moonroot - Vojtěch Doubek). The songs reek of occultism, wormwood, dirt and blood. The band goes to the core, the basic riffs are gnawed to the bone. A separate chapter are the lyrics, which are definitely worth paying attention to (hats off to them - fantasy, sci-fi, history, literature - yes, Václav Hrabě, probably the biggest thanks to him). Around it are then built colourful and interesting compositions. It's like wandering through a winter landscape and arriving at an old burial ground. Somewhere there, in the middle of the forest, with ghosts at its back, the music must have been recorded. It's like memories of lost times my parents told me about. There's pain and joy in it, a subtle and raw energy at the same time. Coarsely chopped darkness and mystery. I recommend listening quietly and with your mind tuned to sadness. You will smile, some may even cry. You will hug your loved ones, light a candle for all those who should have listened to this record with you and no longer can. Excellent vocals, lots of interesting moments, top notch performances, but also a tingle, a spark that turns into a flame. I humbly bow before this record! Heavy doom rock album that will burn you from the inside!



Tracklist:
01. Lichking X Witchqueen (04:06)
02. Blåkulla (05:52)
03. Falconer (01:43)
04. Knight's Prayer (06:07)
05. Mother Nibiru I (05:58)
06. Rapture (05:46)
07. Two Sisters (01:25)
08. The Ruin (06:13)
09. Mother Nibiru II (07:04)
10. Amra (06:23)
11. Breaking The Spell (02:30)

čtvrtek 29. prosince 2022

Recenze/review - CANDLEMASS - Sweet Evil Sun (2022)


CANDLEMASS - Sweet Evil Sun
CD 2022, Napalm Records

for english please scroll down

Už nastal čas. Už můžu začít psát. Nové album ve mě uzrálo. Tentokrát to chtělo trošku čas, aby vynikly lépe jednotlivé nápady a jemné nuance. Mám to tak nastavené. Nemůžu dodat svůj názor během několika poslechů. Hudba u mě musí uzrát. Teprve až potom mohu sepsat pár slov. CANDLEMASS jsou navíc jednou z prvních metalových kapel, které jsem jako mladý slyšel. Jako fanoušek jsem si musel získat nadhled.

Pod nohama mi křupal čerstvý sníh. Démoni se ještě toulali ulicemi a já přemýšlel, proč mám vlastně hudbu těchto Švédů tolik rád. Připadá mi vznešená, mocná a zároveň syrová a zemitá. Navíc, v létě jsem měl možnost je potkat alespoň na několik okamžiků na skvělém festivalu SYMBOLIC osobně. Na novinku jsem se moc těšil a i když mi zpočátku nelezla příliš do uší, postupně se stala mojí součástí. Čas nastal.


Nejvíc mě asi fascinují vokály, návrat mistra Johan Längquist se rozhodně vyplatil. Není to ale jenom zpěv. Z motivů cítím takovou tu poctivost sedmdesátých let. Zpěvnost a schopnost napsat dobrou skladbu. CANDLEMASS samozřejmě nepřicházejí s ničím novým. Jsem tomu moc rád. Jsou natolik originální, že by byla velká škoda měnit zavedené postupy. Letos pobublává síla jakoby v pozadí, nahrávka je svým způsobem až "zákeřná". Tváří se nepřístupně, možná i trošku obyčejně, ale klame tělem. Když totiž vydržíte a necháte na sebe album působit, budete odměněni skvělým zážitkem. Mrazí mě v zádech, když chodím spící přírodou. Pomíjivost, nicota. Připadám si jako tibetský mnich, který se usmívá. "Sweet Evil Sun" je hodně silnou nahrávkou. A to po všech stránkách (zvuk, obal produkce jako vždy na výbornou). Odkazuje na samotné základy, které kapela kdysi sama položila. Je opusem pro všechny smutné duše. Pro krásné okamžiky s knihou, nejlépe po dlouhém výletě v lesích. Pokaždé, když desku doposlouchám, přijdu si jako znovuzrozený. Je v ní totiž naděje i energie, chvění, jiskra. Kdo jste stál vedle mě v létě na koncertě, určitě víte, o čem píšu. Jsme děsný tvďáci, kteří většinou poslouchají úplně jinou muziku. Ale jakmile vydají novinku CANDLEMASS jde všechno ostatní stranou. Hodiny tikají, už nastal čas. Omluvte mě, "Sweet Evil Sun" je pro mě osobním zážitkem. Už musím jít. Čeká mě krása a věčnost. Majestátní, smutná doom metalová symfonie!


Asphyx says:

The time has come. I can start writing now. The new album is ripe in me. This time it took a bit of time for the individual ideas and subtle nuances to come out better. It's the way I'm set up. I can't give my opinion in a few listens. Music has to mature in me. Only then can I write a few words. Moreover, CANDLEMASS is one of the first metal bands I heard when I was young. As a fan, I had to gain perspective.

Fresh snow crunched under my feet. The demons were still roaming the streets and I wondered why I actually liked the music of these Swedes so much. I find it sublime, powerful and at the same time raw and earthy. Plus, I had the chance to meet them in person at least for a few moments at the great SYMBOLIC festival this summer. I was really looking forward to this new release and although it didn't really catch my ear at first, it gradually became a part of me. The time has come.


The vocals probably fascinate me the most, the return of the master Johan Längquist has definitely paid off. But it's not just the singing. I can feel that seventies honesty in the themes. The singing and the ability to write a good song. Of course, CANDLEMASS don't come with anything new. I'm very happy with that. They are so original that it would be a great shame to change the established methods. This year, the power seems to be fading in the background, the recording is almost "sneaky" in a way. It looks unapproachable, maybe even a bit ordinary, but it deceives with the body. Because if you hang in there and let the album work on you, you will be rewarded with a great experience. I get chills when I walk through sleeping nature. Transience, nothingness. I feel like a Tibetan monk smiling. "Sweet Evil Sun" is a very powerful record. And it's strong in all aspects (sound, cover, production as always). It refers to the very foundations that the band once laid themselves. It is an opus for all sad souls. For beautiful moments with a book, preferably after a long trip in the woods. Every time I finish listening to the album, I feel reborn. There is hope and energy, a tingle, a sparkle. If you stood next to me at a concert this summer, you know what I'm writing about. We're tough guys who usually listen to completely different music. But once they release a new CANDLEMASS album, everything else goes away. The clock is ticking, it's time. Excuse me, "Sweet Evil Sun" is a personal experience for me. I gotta go. There's beauty and eternity ahead of me. A majestic, sad doom metal symphony!



about CANDLEMASS on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
01. Wizard of the Vortex (06:02)
02. Sweet Evil Sun (03:40)
03. Angel Battle (06:29)
04. Black Butterfly (05:46)
05. When Death Sighs (05:59)
06. Scandinavian Gods (04:36)
07. Devil Voodoo (07:36)
08. Crucified (06:24)
09. Goddess (06:07)
10. A Cup of Coffin (Outro) (01:12)

sobota 3. prosince 2022

News - TRAHIR vydává své debutové album Whose Hearts Petrified


TRAHIR vydává své debutové album Whose Hearts Petrified

V okultních mlhách a z ozvěn aeonů věků se zrodila hudba skupiny TRAHIR. Příběhy z rozeklaných hor, prokletých hradů a pustin pouštních provází ty, kteří se s nimi vydají na cestu. Heavy Metal v jejich tvorbě značí melodiku a esprit jejich muziky. Doom se Stonerovými pozůstatky ji dává těžkotonážní a tajemný punc, který se v středoevropských oblastech vyskytuje naprosto ojediněle.

TRAHIR je pražská čtyřčlenná kapela, kterou tvoří kytarista Jéňa Mašek – patrně ztracený syn vrchního riffmistra Tonnyho Iommiho, pódiově freneticky šamanský zpěvák Adam Balcar, hřmotný bubeník Martin Horčic (Symbtomy, ex-Vladivojsko, ex-Mortal Cabinet (Live)) a baskytarista Dan Friml (Mean Messiah, Surma a majitel nahrávacího studia The Barn Production).


Kapela byla založena v roce 2018, kdy kytarista Jéňa Mašek přišel s konceptem hrát muziku, která by zrcadlila jeho nehynoucí lásku k raným Black Sabbath, a po nalezení správného zpěváka Adama Balcara dokázala vytvořit prvotinu v podobě EP „Succubus“ (2019), která se nesla v patřičně stonerovém duchu archaických těžkotonážních riffů a páchla pálícími se bylinami a psychedelickým odérem. Již v té době se na scéně etablovala předskakováním kapelám jako Demon Head /DK/, The Hazytones /CAN/, The Castle /USA/, 1000mods /GR/.

Od roku 2019 do stylu TRAHIR začal stále více vstupovat metalovější zvuk a kapela přiznala i své další vlivy pramenící z NWOBHM, které ještě posílily i příchodem bubeníka Martina Horčice a posléze basisty Dana Frimla. Poté se kapela objevila jako support pro kapely jako Hällas /SWE/, Spirit Adrift /USA/, Ufomammut /ITA/ nebo svým vystoupením zavírala metalový festival Symbolic 2022 po boku Candlemass /SWE/.


Debutová dlouhohrající deska „Whose Hearts Petrified“, která vychází 1.prosince 2022, odkazuje svým názvem na Václava Hraběte a jeho báseň „Variace na renesanční téma“ („Těm, kterým srdce zkameněla”) a snaží se tím posluchače strhnut do říší fantazie a otevřít jejich srdce heavymetalovému zvuku a poetice z dob, jako když byl metal před 40 lety ještě velmi mlád. Přitom to vše zabaleno do zvuku z produkce studia The Barn dává nahrávce punc mimořádně solidní nahrávky.

 

Co se týče témat alba, Hrabětova stopa není jediným českým odkazem na albu. Deska skýtá například i píseň „Amra“, jež je inspirována českým orientalistou a tzv. českým „Lawrencem z Arábie“ Aloisem Musilem. Dále se na ní nachází píseň s okultní tématikou - „Blåkulla“, čarodějných transformací - „The Ruin“ a „Rapture“ či bojem s drogovou závislostí a příslovečným bojem zla se zlem – Lichking X Witchqueen.

Kapela TRAHIR rovněž pečlivě zvolila astrologickou symboliku pro datum vydání alba 1.12.2022, kdy planeta Mars bude zemi za dlouhou dobu nejblíž.

Křest alba je naplánován na 8. prosince 2022 v pražském klubu Hells Bells a důležité je také zmínit, že kmotrem bude František Štorm (jeden ze zakládajících členů legendárních Master’s Hammer). Na křtu vystoupí jako předkapela brněnská Sludge/Stoner Metalová kapela SLAŤ.

Album Whose Hearts Petrified můžete objednávat na eshopu: www.thebarn.cz, anebo je deska k dispozici i v digitální distribuci.

Vice informací:



Kontakt pro CD k recenzi: Alice Frimlová, 777 217 339

------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 25. srpna 2022

News! - EMPIRE DROWNS - Purity - lyric video!


EMPIRE DROWNS "Purity" lyric video



Delivering a tasteful blend of old-school doom/death-laden metal and dark, gothic rock, Denmark's EMPIRE DROWNS is finally ready with the release of their debut album following the 2013 EP “Bridges”.

The first song to be known from the upcoming record is “Purity”, a long and captivating dirge featuring all the trademarks that put Empire Drowns in the map of every doom/death metal fan ten years ago. Early Nineties doom/death metal inspired by Paradise Lost, My Dying Bride & Anathema beautifully performed by a band featuring members and ex-members from Withering Surface, A Sun Traverse, Saturnus & Urkraft.


Empire Drowns' debut album will be released in the Fall of 2022.

Lineup:
Thomas Birk - guitars
Kim Jørgensen - drums
Anders Ro Nielsen - keys
Marco Angioni - bass
Michael Hvolgaard Andersen - vocals

Digital single:

Web:


------------------------------------------------------------------------------------------------------

sobota 9. dubna 2022

Recenze/review - ET MORIEMUR - Tamashii No Yama (2022)


ET MORIEMUR - Tamashii No Yama
CD 2022, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Seděla naproti v domě a usmívala se. Neměnila už dlouho polohu a její oči se zvláštně leskly. Pořád na ní musím myslet. Byla měsíc mrtvá a nikdo si toho nevšiml. Ani já. Občas se mi vkrádá do snů. Jako temná víla, jako moje svědomí. Svlékne se u mé postele a pustí mi novou desku českých doom metalistů ET MORIEMUR. Usměje se stejným způsobem, jako když sedávala mrtvá v okně. Pak mi prokousne hrdlo.

Zvláštní je, že než jsme se stali s albem jedním tělem i duší, trvalo to dlouhé dva měsíce. Někdy jsem desku odkládal a zařekl se, že už se k ní nevrátím. Jenže v mém nitru hlodal stín pochybnosti. Přitažlivost, magie, tichý šerosvit? Nevím, ale dnes jsem hudbou z "Tamashii No Yama" doslova prokletý. Držím se ve stínu, jako nějaký upír ze starých časů a bedlivě poslouchám každý tón. Někdy mě bolí, jak se k sobě lidé chovají, někdy mě trápí utrpení druhých. A právě v takových momentech, když se potřebuji zastavit, na mě deska působí nejvíce.


"Tamashii No Yama" je neskutečně propracovaným albem po všech stránkách. Zvukově, textově (nápad s japonským tématem je jedním slovem dokonalý!), produkčně i jako celek. Jedná se v podstatě o světovou třídu. To hlavní se ale ukrývá v jednotlivých motivech skladeb. Nápady a talent, předané emoce. Tohle jsou všechno věci, které se asi nedají naučit. Musíte je mít v sobě, musí být vaší součástí. Přirovnání třeba k takovým EVOKEN, MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, SEPTIC FLESH, jak uvádí promo materiály, je dle mého nedostačující. Možná jsou zmiňované kapely inspirací, ale ET MORIEMUR se vydali svým vlastním originálním směrem. Chvílemi se dotýkají atmosférického black/death metalu, nebojí se vložit pasáže zahrané na piano, violu i violoncello, harfu i exotické nástroje. Zároveň lehce experimentují a všechno dělají se samozřejmostí a elegancí. Skvělé je, že album působí neskutečně kompaktně, ani chvilku se nenudím. Nahrávka je vzdušná, pestrá a zároveň si zachovává základní doom metalový smutek. Podobným způsobem skládali mistři klasické hudby. "Tamashii No Yama" je pro mě jako sen, jako mrazivá představa, která je krásná a temná zároveň. Osobně mám navíc rád japonskou kulturu a zde si připadám jako bych se vznášel v tiché noci na malé loďce někde uprostřed Tokia. Dívka v okně vypadá úplně jinak, než ta z mých snů a představ, ale pohled má úplně stejný. Až mi bude zase jednou těžko z všedních dní, vím, kde budu trávit svůj čas. Jako raněné zvíře si zalezu s knihou do rohu pokoje. Volba hudby je jasná! Krásná, smutná, tajemná, magická a temná doom metalová noční můra!


Asphyx says:

She sat across the house and smiled. She hadn't changed her position for a long time, and her eyes were strangely bright. I have to think of her all the time. She'd been dead for a month and no one had noticed. Not even me. Sometimes she creeps into my dreams. Like a dark fairy, like my conscience. She'll undress next to my bed and play me the new album by Czech doom metallers ET MORIEMUR. She'll smile the same way she did when she sat dead at the window. Then she bites my throat.

The strange thing is that it took two long months before we became one body and soul with the album. Sometimes I'd put the record down and swear I'd never go back to it. But there was a shadow of doubt in my heart. The attraction, the magic, the quiet twilight? I don't know, but today I'm literally cursed by the music of "Tamashii No Yama". I remain in the shadows, like a vampire, listening intently to every note. Sometimes I'm hurt by the way people treat each other, sometimes I'm hurt by the suffering of others. And it's in those moments, when I need to stop, that the record affects me the most.


"Tamashii No Yama" is an incredibly sophisticated album in every aspect. Sound-wise, lyrically (the idea with the Japanese theme is in one word - perfect!), production-wise and as a whole. It is basically world class. But the main thing lies in the individual motifs of the songs. The ideas and talent, the emotions conveyed. These are all things that probably can't be taught. You have to have them in you, they have to be part of you. Comparisons to such as EVOKEN, MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, SEPTIC FLESH, as stated in the promo materials, are insufficient in my opinion. Maybe the mentioned bands are an inspiration, but ET MORIEMUR went in their own original way. At times touching on atmospheric black/death metal, they are not afraid to insert passages played on piano, viola and cello, harp and exotic instruments. At the same time, they experiment slightly and do everything with simplicity and elegance. What's great is that the album feels incredibly compact, I'm not bored for a moment. The record is airy, colorful and at the same time retains the essential doom metal sadness. The masters of classical music composed in a similar way. "Tamashii No Yama" is like a dream for me, a chilling vision that is beautiful and dark at the same time. Moreover, I personally love Japanese culture, and here I feel like I'm floating in the silent night on a small boat somewhere in the middle of Tokyo. The girl in the window looks completely different from the one in my dreams and fantasies, but her look is exactly the same. I know where I'll be spending my time when I'm sick of everyday life again. Like a wounded animal, I crawl into a corner of the room with a book. The choice of music is clear! Beautiful, sad, mysterious, magical and dark doom metal nightmare!


about ET MORIEMUR on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - ET MORIEMUR - Epigrammata (2018)







Track Listing -
1.Haneda
2.Sagami
3.Oshima
4.Izu
5.Nagoya
6.Otsuki
7.Takamagahara

Et Moriemur line up:
Zdeněk Nevělík - Vocals, piano
Aleš Vilingr - Guitars
Honza Tlačil - Guitars
Karel “Kabrio” Kovářík - Bass
Michal “Datel” Rak - Drums

Guest musicians:
Tomáš Mařík - Drums on Otsuki
Honza Kapák - Acoustic guitar
Zuzana Králová - Violin and choirs
Andrea Michálková - Cello
Marek Matvija - Shakuhachi
Zdeněk Janeček - Viola
Markéta Budková - Harp

čtvrtek 14. října 2021

Recenze/review - SCEPTICISM - Companion (2021)


SCEPTICISM - Companion
CD 2021, Svart Records

for english please scroll down

Schoulený v davu, uprostřed hlasitého města si přijdu klidný. Moje fantazie létá někde v lesích, na mýtinách a kolem blyštivých řek. Těkavé informace, které normální jedinec dávno nedokáže vstřebat. Honíme se za penězi, za úspěchem a zapomínáme na své kořeny. Moudří jsou označováni a zesměšňováni. Přesto se, v dnešní divné době, cítím silný. Na ulici, v práci, ve smutku i radosti. Když poslouchám podobné desky, jako je "Companion", mám pocit, že jsem stále živý. A je vcelku jedno, jestli sním uzavřen do sebe s knihou a sklenicí něčeho dobrého nebo stojím v dlouhé řadě v davu.

Jsou na světě kapely, které zkrátka nemají slabá alba. SCEPTICISM patří mezi vyvolené. I letos pilují svůj funerální doom metal k ještě větší dokonalosti. Slyším velký talent, schopnost napsat skladby, které se posluchačům zadřou pod kůži. Poslední roky jsem za podobnou hudbu nesmírně vděčný. Opravdu mi dodává velkou sílu. Je přemýšlivá, inteligentní, smutná a vznešená, majestátní a zároveň má v sobě takové to vnitřní pnutí, které vás nenechá v klidu. I tentokrát je hrozně příjemné podlehnout. 


Jako byste vzali obrovskou nádobu a v ní smíchali od každé emoce něco. Pomalé riffy, smutek, temný a pochmurný vokál. Ale i radost z podzimního lesa, zmrzlé země a samoty. Stejně si myslím, že hudba SCEPTICISM není jen poskládanými notami, ale spíše stavem duše. Když novinku poslouchám, pryč jsou falešné úsměvy, tupý dav, hloupé výroky jedinců bez mozku. Cítím pod nohami listí ze stromů, jsem v jiné dimenzi. Možná působím odtažitě, ale stejně jako v "Companion" to ve mě vře a žhne. Nenechte se mýlit, novinka sice působí zpočátku studeným a chladným dojmem, ale uvnitř je nakumulováno obrovské množství energie. O zvuku, obalu a formálních záležitostech netřeba psát, Finové jsou profesionálové každým kusem svého těla. Znáte ten krásný pocit euforie, když vystoupáte na nějakou horu? Díváte se dolů, udýchaní a přemýšlíte, jaké by to bylo letět. Jen tak se vznášet, padat dolů, do temné hlubiny. Netřeba hned skákat, stejný zážitek vám umožní i tato deska. Získal jsem si k hudbě SCEPTICISM osobní vztah, jsme navzájem propojeni. Přesně vím, myslím si to, co mi chtěli pánové svojí nahrávkou sdělit. Slova jsou vlastně zbytečná, hudba je přeci neuchopitelná. Funeral doom metal, u kterého vám zmrzne krev v žilách!


Asphyx says:

Crouched in the crowd, in the middle of the loud city I feel calm. My imagination flies somewhere in the woods, in the clearings and around the glistening rivers. Volatile information that a normal individual cannot absorb for a long time. We chase money, we succeed and we forget our roots. The wise are labeled and ridiculed. Yet, in today's strange times, I feel strong. On the street, at work, in sadness and joy. When I listen to similar records like "Companion", I feel like I'm still alive. And it doesn't matter if I'm dreaming with a book and a glass of something good, or I'm standing in a long line in a crowd.

There are bands in the world that simply do not have weak albums. SCEPTICISM is one of the chosen ones. Even this year, they are polish their funeral doom metal to even greater perfection. I hear great talent, the ability to write songs that get stuck under the listeners skin. In recent years, I have been extremely grateful for such music. It really gives me a lot of strength. This music is thoughtful, intelligent, sad and noble, majestic and at the same time has such an inner tension in it that this music will not leave you alone. Even this time, it is very pleasant to succumb.


It's like taking a huge container and mixing something of every emotion in it. Slow riffs, sadness, dark and gloomy vocals. But also the joy of the autumn forest, frozen land and solitude. I still think that the music of SCEPTICISM is not just a composed note, but rather a state of the soul. When I listen this novelty, the fake smiles, the dull crowd, the stupid statements of individuals without brains are gone. I feel the leaves of the trees under my feet, I am in another dimension. I may be withdrawn, but like in "Companion" it boils and glows in me. Make no mistake, the novelty gives a cold impression at first, but a huge amount of energy is accumulated inside. No need to write about sound, cover and formalities, Finns are professionals with every part of their body. Do you know the beautiful feeling of euphoria when you climb a mountain? You look down, breathing and wondering what it would be like to fly. Just float, fall down, into the dark depths. No need to jump right away, this album will give you the same experience. I gained a personal relationship with SCEPTICISM music, we are connected. I know exactly, I think what the gentlemen wanted to tell me with their recording. The lyrics are actually useless, the music is incomprehensible. Funeral doom metal, your blood freezes!



about SCEPTICISM  on DEADLY STORM ZINE:


tracklist:
01. "Calla"
02. "The Intertwined"
03. "The March of the Four"
04. "Passage"
05. "The Inevitable"
06. "The Swan and the Raven"

band:
Lasse Pelkonen - Drums
Jani Kekarainen - Guitars
Eero Pöyry - Keyboards
Matti Tilaeus - Vocals

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine