DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 19. listopadu 2021

KNIŽNÍ TIPY - V mysli vraha - Mike Omer (2019)


V mysli vraha - Mike Omer
2019, Cosmopolis

I naše město bývalo kdysi klidné a nebál jsem se v něm. Jenže to se změnilo. Chodím do práce velmi brzy ráno a černé stíny snad nikdy nespí. Často se ohlížím za sebe a když jdu přes park, tak sleduji každý roh, keř. Necítím se bezpečně a to většinou potkám jen pár opilců, děvek a feťáků. Ne, nehovořím tentokrát o Chicagu, kde se odehrává detektivní příběh V mysli vraha, ale o městě, ve kterém žiju. Nicméně, autorovi se povedlo ve mě vyvolat podobné pocity.

Jak už tomu tak bývá, tak se při vyšetřování série vražd mladých dívek potkali přemýšlivá a schopná (mám rád takové silné ženy) forenzní psycholožka Zoe Bentleyová a speciální agent FBI Tatum Gray, který je popisován jako podivín, ale mě tak vůbec nepřipadá. Knihou se prolínají temné myšlenky samotného vraha a jeho vyšetřování. Vystavování balzamovaných těl je popsáno neskutečně opravdově. Tady mi stylem připomíná autor trošku mého oblíbeného Cartera. Koneckonců, já měl americké detektivky vždy trošku raději, než ty severské z Evropy.

Každý detektiv hledá hlavně motiv a zde je položena velmi dobrá otázka. Vražda se ukrývá v temných fantaziích vraha, v jeho zvrácených představách. Jen je na rozdíl od mnoha jiných zrealizuje. Bohužel. Krve je hodně, ale o to tu nejde v prvé řadě. Příběh je hlavně skvěle napsaný, poutavý, napínavý, nutí vás neustále pokračovat ve čtení. Něco na tom bude, protože když přestala v jedné ulici, kterou chodívám, ráno svítit lampa, nebylo mi to úplně příjemné. Přemýšlel jsem o knize a říkal si, jak je skvělé, že jsem si pro sebe autora objevil. Skvělé jsou i vtípky, které sem tam vylezou na povrch. Ano, zasmál jsem se, ale je to takové to přirovnání k černému humoru patologů.

Mám rád, když děj odsýpá, když má autor jasný směr a cíl. Zavést vás do konce. Knížka je v některých momentech nechutná, děsivá. Říkám si, že snad ani není možné, že by byl někdo tak zvrácený. Jenže pak na mě vyskočí na internetu článek s podobným činem a vše získá ještě šílenější kontury. Vždy mám raději, když se více popisuje charakter postav a psychologické pohnutky vraha, než jen laciný a co nejnechutnější popis hnusu. A to se zde právě děje. Je to krvavé, ale autor se v krvi zbytečně nerochní, když to není potřeba. Mike Omer mě zaujal natolik, že s napětím čekám i na jeho novou knížku V temnotě, která byla vydána letos (jdu si objednat zde: https://www.dobre-knihy.cz/v-temnote-557849.html).

Kolem mě zuřila nějaká epidemie nebo co, lidé se hádali do krve na sociálních sítích, planeta země se oteplila zase o nějaký ten stupeň. A já byl ve svém světě. Neřešil jsem věci, které vyřešit nemůžu a četl jsem si. Protože si pořád myslím, že když se odpoutám od všech těch obrazovek a dojdu se projít ven, pak si uvařím něco dobrého, sednu si a nasadím brýle, tak udělám pro svoji mysl víc, než kdybych plival kolem sebe jed o věcech, kterým nerozumím a ani nechci rozumět.

V mysli vraha je dle mého úsudku knížka, která by neměla chybět ve sbírce žádného příznivce dobrých detektivek. Je neskutečně podmanivá, chytře napsaná a čtivá. Jen se asi zase budu ohlížet neustále za sebe, až půjdu ráno za tmy do práce. Děkuji za pozornost! Přeji dobré chutnání, tahle thriller je fakt velká dobrota.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Chicago. Tři ženy byly nalezeny uškrcené, nabalzamované a naaranžované v pózách, jako by byly živé. K případu je přizvána horlivá a sebevědomá forenzní psycholožka Zoe Bentleyová a podivínský speciální agent FBI Tatum Gray. Zoe se musí pokusit pochopit vrahovu motivaci, aby ho policie dokázala najít dřív, než zemřou další ženy. Během vyšetřování sama dostává podezřelé anonymní zásilky. Nikomu o nich neřekne, jejich obsah ale odkazuje k příšerným zločinům z minulosti. Z lovce se stává kořist a z minulosti děsivá přítomnost...



---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 18. listopadu 2021

News! - !T.O.O.H.! - Visualization Video, New EP, Live Shows


!T.O.O.H.! Visualization Video, New EP, Live Shows

The borther's duo of the legendary, Czech–based grind act, !T.O.O.H.! have just revealed a visualization video for an instrumental track "Zrozen k božským cílům". The video is accompanied with Czech lyrics – created for the song but never used. The video has been done to commemorate the release of the band's fifth studio album "Free Speech" which marked the band's return to studio recording after 15 years and which was released exactly a year ago, on November 17th.

You can view the video below:


In other news, the band has almost finished recording four brand new tracks for the upcoming album. These four tracks will be also released separately as an EP early in 2022 via Lavadome Productions.

!T.O.O.H.! will also give a chance to live performances. Nothing forced, as Humanoid's health is what matters in the first place, but the duo is currently rehearsing some old tunes for these occasions.

'Free Speech' CD format can be ordered from Lavadome Productions web store or Bandcamp page.
Digital version of 'Free Speech' is now exclusively available from the !T.O.O.H.! Bandcamp and major streaming services.

——————————————————
LAVADOME productions:


Official !T.O.O.H.! network:

about !T.O.O.H.! on DEADLY STORM ZINE:
---------------------------------------------------------------------------------------------------

News! - New NEEDLESS video and single, for the song Odium.


For fans of Children Of Bodom, Dark Tranquillity, the Faceless.



After revealing the first single from their upcoming studio album, Hungarian progressive/melodic death metal prodigal sons NEEDLESS don’t waste any time and are now back with their second song from “The Cosmic Cauldron”. “Odium” is a complex structured song, where the epic cosmic saga of the band gets to a post-apocalyptic musical landscape. A sharp-as-knife riff and a brilliant solo complete the track, foreshowing great things from Needless upcoming second full-length.

Vocalist Ádám Foczek comments: "This song is about an eerie conquest of the homo deus, the Voidian, throughout countless galaxies. With never-ending hunger he heralds the whisper of "The Cosmic Cauldron": total destruction, Odium."


____________________________

Needless was founded during the winter of 2004 in Dánszentmiklós, Hungary. The band started as a home project, and slowly evolved into an active group for the year 2014. Their music basically consists of traditional elements of melodic thrash and death metal with the atmospheric side of black metal with some progressive elements.

All mixed up into a fierce blend of aggression and ferocity, with mythical themes and nihilistic contemplations about humankind in the lyrics. In 2015 the band came up with their first accountable release called "The Dark Spirit of Ages" EP, which received critically positive feedback. After its release, Needless did several shows in its home country with bands like Aggression, Nervosa, Nuclear, Dew-Scented, and Flotsam And Jetsam.

“The Cosmic Cauldron” will be released in early 2022 via UPRISING! Records.

Line-up:
László Bánfalvi - bass
Kasper Botond - drums
Tamás Bárány - guitars
Ádám Foczek - vocals
Fogl Botond - guitars

Digital single:


Web:

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - DREAM UNENDING - Tide Turns Eternal (2021)


DREAM UNENDING - Tide Turns Eternal
CD 2021, 20 Buck Spin

for english please scroll down

Pokaždé, když poslouchám nějakou novou desku, tak si dopředu nečtu žádné informace, dokonce ani promo materiály. Nechám ji na sebe nejdřív jen tak působit, nezatížen předsudky a názory jiných. Poslouchám a přemýšlím, hledám správná slova a zajímají mě hlavně emoce, které na mě dokáže kapela přenést. U DREAM UNENDING mě jako první napadla dvě slova - bolest a osvobození. Zajímavé je, že se mi z jejich světa vůbec nechtělo, raději jsem jen seděl, vnímal, nasával, nechal se unášet. Občas jsem si i četl staré sci-fi knihy a musím rovnou říct, že mě album doslova rozsekalo.

Teprve až potom jsem zjistil, že pod tímto jménem jsou podepsáni Derrick Vella (Tomb Mold) a Justin DeTore (Innumerable Forms). Tentokrát v trošku jiném stavu mysli, než je známe z jejich domovských smeček. Novinka je pro mě něco jako sen, podivný, se spoustou pestře temných nálad. 


Základem je pořád v určitých momentech syrový a surový death metal. Jinak by deska mohla zaujmout fanoušky třeba takových ANATHEMA, TIAMAT, MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, i starších SCEPTICISM. Těch styčných bodů je možná více, než byste zpočátku slyšeli. "Tide Turns Eternal" je svým způsobem inovativní, progresivní, zároveň si ale zachovává přehlednost a zřetelnost. Oba pánové jsou velmi talentovaní a umí svoje nadání přetavit ve skvělou hudbu. Nahrávka je vyloženě gurmánským zážitkem pro všechny posluchače, kteří u hudby rádi přemýšlejí. Představte si špinavou řeku (možná se jmenuje Styx?), na které se kolébá loďka. Jednou zamíří do země mrtvých, jindy zase cítíte z melodií určitou naději. Jednou jsem sledoval dravce, jak se potácí ve větru. Podobných přirovnání mě napadá samozřejmě velká spousta. A to je pro mě právě důkazem, že se jedná o skvělé album. Dokázalo totiž rozjitřit moji mysl, moje myšlenky létají jako hejna můr kolem světla. O zvuku, obalu, celkovém provedení a produkci, netřeba cokoliv psát. Oba muzikanti jsou natolik zkušení, že je vše v nejlepším pořádku. Ano, pořád si stojím za svým - bolest a osvobození. Atmosférický doom death metal, který vás převeze přes řeku mrtvých!


Asphyx says:

Every time I listen to a new album, I don't read any information in advance, not even promo materials. At first, I let her just act on me, unburdened by the prejudices and opinions of others. I listen and think, I look for the right words and I am mainly interested in the emotions that the band can convey to me. At DREAM UNENDING, two words came to my mind first - pain and liberation. It is interesting that I did not want their world at all, I rather just sat, perceived, sucked, let myself be carried away. Sometimes I even read old sci-fi books and I have to say straight away that the album literally cut me open.

Only then did I find out that Derrick Vella (Tomb Mold) and Justin DeTore (Innumerable Forms) were signed under this name. This time in a slightly different state of mind than we know them from their home packs. The novelty for me is something like a dream, strange, with a lot of colourful dark moods.



The basis is still raw and raw death metal at certain moments. Otherwise, the album could attract fans of such ANATHEMA, TIAMAT, MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, and older SCEPTICISM. There may be more of those points of contact than you initially heard. "Tide Turns Eternal" is in a way innovative, progressive, but at the same time it retains clarity and clarity. Both gentlemen are very talented and can turn their talents into great music. The recording is purely a gourmet experience for all listeners who like to think about music. Imagine a dirty river (maybe it's called Styx?) Where a boat sways. One day he heads to the land of the dead, another time you feel a certain hope from the melodies. I once watched a predator stagger in the wind. Of course, a lot of such comparisons occur to me. And that is proof to me that this is a great album. It could brighten my mind, my thoughts flying like flocks of moths around the light. There is no need to write anything about sound, packaging, overall design and production. Both musicians are so experienced that everything is fine. Yes, I still stand by myself - pain and liberation. Atmospheric doom death metal that will take you across the river of the dead!


TRACKLIST
1. Entrance
2. Adorned In Lies
3. In Cipher I Weep
4. The Needful
5. Dream Unending
6. Forgotten Farewell
7. Tide Turns Eternal

LINE-UP
Derrick Vella - Guitar, 12 String Guitar, Bass, Fretless Bass
Justin DeTore - Drums, Vocals

Recenze/review - CONSECRATION - Reanimated (2021)


CONSECRATION - Reanimated
EP 2021, Cavernous Records

for english please scroll down

Zavolali ti v noci. Už zase. Bolí tě hlava a z nebe se snáší do tmy ledový déšť. Našli další tělo. Uprostřed lesů. Nechutná záležitost, ostatně jako vždy. Díváš se do tmy a máš pocit, že tě někdo sleduje. Padá na tebe tíha všedních dní, únavy i depresivní počasí. Ono se řekne, zapomeňte na všechny hrůzné obrazy. Každý death metalista i doomař moc dobře ví, že to není zase tak jednoduché. Noční můry by mohly vyprávět. 

Většinou různá EP, singly a podobné záležitosti ignoruji. Není čas. Stejně mě zajímají hlavně dlouhohrající alba. Na "Reanimated" jsou jen tři songy rozprostřené do 22 minut. Smutek, nihilismus, staré poctivé postupy, tohle všechno zde naleznete. Zvuk jest velmi syrový, surový. O CONSECRATION jsem již psal. V roce 2019. Možná právě proto jsem si novinku rád a s chutí často dával do uší. Venku je stejně sychravo a krvavý déšť stéká po oknech. Je určitě lepší podpořit dobrou kapelu, než jen nadávat a nadávat, jak tomu bývá dnes dobrým zvykem.


Máte rádi COFFINS, WINTER, AUTOPSY, EVOKEN, MY SILENT WAKE, NOVEMBERS DOOM, MY DYING BRIDE? I v případě CONSECRATION se jedná o death doom metal ohlodaný až na kost, nihilistický, smutný a temný jako katakomby pod vaším městem. Mezi lidmi už existuje jenom hnus a špína. Poslech desky připomíná četbu starých spisů, pojednávajících o konci civilizací. Britové a jejich novinka jsou jako v pozadí ukrytá hrozba zla.  Smradlavá, nahraná snad na starých hřbitovech, na kterých se povaluje zkažená mlha. Další tělo, další noc, kdy jenom sedíš a na zeď si promítáš nechutné obrazy lidského činu. Posloucháš album stále dokola. Ano, jsem rád, že mi EP "Reanimated" přišlo na recenzi. Songy připomínají asi nejvíce popraskané zrcadlo, které ukazuje jenom temné stránky lidské mysli. Také vám připadá, že se to, jakým způsobem lidé žijí a jak se chovají, otiskne do jejich tváří? Mám rád podobné nahrávky. Když je kolem podzim a déšť padá k zemi. Když mě zavolají do lesa. Pod spadaným listím, v hnijící zemi, leží další tělo. Jsme jenom prach a vše je pomíjivé. Možná i z toho důvodu se mi "Reanimated" líbí. Koneckonců, občas je dobré se zastavit a spočinout. Temné, chladné doom death metalové ozvěny ze záhrobí!


Asphyx says:

Imagine frozen clay and a crowd of survivors. Everything seems to be fine, only something strange is floating in the air. I turn up the volume on my player and realize that there is a strange rumble from the coffin. It seems that entering the land of shadows has succeeded again. Just a few songs and I already know very well that burial alive definitely has something in it.


Morbid, rotten songs, long melodies. Inspiration such as COFFINS, WINTER, AUTOPSY, EVOKEN, MY SILENT WAKE, NOVEMBERS DOOM, MY DYING BRIDE, but also some of the bloody passages. All this together is cooked in a boiling cauldron full of old bones. "Reanimated" is an album that stinks of dust. The band managed to materialize the atmosphere of old catacombs, reopened graves. Just give up. It's true that I have to be in the mood for such matters, and the best way to listen to the recording is early in the morning, when the night hasn't said goodbye, but believe me, once the songs get stuck under your skin, they'll stay there forever, amen. CONSECRATION are again old, dusty, perverted, dark and cold (with great sound and cover). I don't know if you've ever walked in the long corridors of the underground, but this music has belonged here since time immemorial. Old bones covered with centuries-old cobwebs. Echoes from the other world, the perverted beauty of dead bodies. Bon appetite. The ceremony can begin again. Welcome to endless darkness!

about CONSECRATION on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - CONSECRATION - Fragilium (2019)

Tracklist:
1. Cast Down For The Burning MMXXI *
2. Gut The Priest MMXXI *
3. Domain Of Despair **

Line-up:
Daniel Bollans - Vocals
Shane Amies - Bass
Liam Houseago - Guitar
Andy Matthews - Guitar
Jorge Figueiredo - Drums


středa 17. listopadu 2021

Recenze/review - HYPERDONTIA - Hideous Entity (2021)


HYPERDONTIA - Hideous Entity
CD 2021, Dark Descent Records / Me Saco Un Ojo Records / Desiccated Productions

for english please scroll down

Někdo za mnou zavřel dveře. Možná to byl průvan, možná nějaký přízrak. Jsem hluboko pod zemí, ve starém plesnivém sklepě. Hledal jsem zde další poctivou muziku a tak nějak podvědomě jsem očekával, že najdu i vchod do podsvětí. Několik dní bez vody, několik dní bez jídla, ale s oblíbenou hudbou na uších. Poslouchám právě novou desku maniaků HYPERDONTIA. Dánsko tureckých death metalistů, kteří mě i přes silné zdi mé cely přenesli do záhrobí.

Hutný, mokvající, zničující death metal, kousky doomových ozvěn, ale hlavně spousta pradávné špíny, hnisu a zapomenutých chorob. Kreslím na zeď tajné symboly vlastní krví. Přidávám hlasitost a těším se na každé další setkání. Tahle hudba totiž láme kosti.


Nejvíc temnoty má člověk ve své hlavě. Pro podobnou hudbu musíte mít cit a velkou dávku morbidní fantazie. HYPERDONTIA tohle všechno mají a umí. Přidávají tradiční pestrou paletu černých stínů. Album je jako tepající vřed, jako proříznutá tepna, ze které pomalu uniká krev i život. Líbí se mi, jakým způsobem jsou skladby napsány, užívám si prašivý zvuk (Greg Wilkinson), rád se dívám na obal (Wes Benscoter). Po formální stránce je vše v nejlepším pořádku. Smrt a tma. Nekonečná tma, bez jakýchkoliv známek světla. Pánové na to jdou podobným způsobem jako jejich kolegové MORBID ANGEL, DEAD CONGREGATION, UNDERGANG, PHRENELITH, CEREBRAL ROT, VASTUM, MORTIFERUM, FETID. Mocné nástupy, riffy ostré jako čerstvě nabroušený skalpel. Spousta zajímavých momentů. Během celé desky cítím energii, sílu, načerpanou při exhumacích starých hrobů. Teď už vím, kdo za mnou zavřel dveře. Byly to mé vlastní noční můry, děsivé představy ze snů. A také poctivá, syrová muzika v podání HYPERDONTIA. "Hideous Entity" je albem, které se povedlo po všech stránkách. Nemrtví by mohli vyprávět. Temný, chladný, démonický rituál smrti!



Asphyx says:

Someone closed the door behind me. Maybe it was a draft, maybe a ghost. I'm deep underground, in an old moldy cellar. I was looking for more honest music here, so somehow subconsciously I expected to find an entrance to the underworld. A few days without water, a few days without food, but with your favourite music on your ears. I'm listening to the new HYPERDONTIA maniac record. Denmark Turkish death metalists who, despite the strong walls of my cell, took me to the grave.

Dense, soaking, destructive death metal, pieces of doom echoes, but most of all a lot of ancient dirt, pus and forgotten diseases. I draw secret symbols on the wall with my own blood. I turn up the volume and look forward to every next meeting. This music is breaking bones.

One has the most darkness in one's head. For such music, you must have a feeling and a great deal of morbid imagination. HYPERDONTIA have all this and can do it. They add a traditional varied palette of black shadows. The album is like a throbbing ulcer, like a severed artery from which blood and life slowly escape. I like the way the songs are written, I enjoy the dusty sound (Greg Wilkinson), I like watching the cover (Wes Benscoter). Formally, everything is fine. Death and darkness. Endless darkness, without any signs of light. Gentlemen do it in a similar way as their colleagues MORBID ANGEL, DEAD CONGREGATION, UNDERGANG, PHRENELITH, CEREBRAL ROT, VASTUM, MORTIFERUM, FETID. Powerful ascents, riffs as sharp as a freshly sharpened scalpel. Lots of interesting moments. Throughout the slab, I feel the energy, the strength, drawn from the exhumations of the old graves. Now I know who closed the door behind me. It was my own nightmares, scary dream ideas. And also honest, raw music performed by HYPERDONTIA. "Hideous Entity" is an album that has succeeded in all aspects. The undead could tell. A dark, cold, demonic death ritual!


TRACKLIST
1. Snakes of Innards
2. Trapped in the Void
3. Beast Within
4. Coils of Wrath
5. Grinding Teeth
6. Lacerated and Burning
7. Wretched Mockery of Creation
8. Impervious Veil

LINE-UP
Malik - Bass
Tuna - Drums
Mustafa - Guitars (lead)
Mathias - Guitars, Vocals

Recenze/review - ROTPIT - Into the Rotpit (2021)


ROTPIT - Into the Rotpit
Cassette 2021, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Když jsem se před mnoha lety ztratil v podzemí, tak jsem netušil, že mi vůbec nebude chybět světlo. Jsem zvyklý žít ve stínu, vyhýbat se tupému davu. Celé dny drtím staré kosti a když se svojí prací skončím, tak navštěvuji opuštěné kobky. Nasávám atmosféru nekonečné smrti. Rakev s názvem ROTPIT jsem objevil díky muzikantům, kteří ve stejnojmenné smečce hrají. Jsou pro mě zárukou kvality. 

Jonny Pettersson (ASHCLOUD, GODS FORSAKEN, WOMBBATH, MASSACRE), Ralf Hauber (REVEL IN FLESH, HEADS FOR THE DEAD), Henrik Posingis (REVEL IN FLESH). Ano, jméno napsané rezavým písmem na náhrobku - ROTPIT. Obsahem nové demonahrávky "Into the Rotpit" je surový, prašivý death metal severského střihu. Nutno rovnou dodat, že velmi vysoké kvality.


Jedná se samozřejmě zatím jenom o malou, tří skladbovou ochutnávku syrového masa, ale i když jde o demo, tak má nahrávka dobrý zvuk, do devadesátých let laděný obal a spoustu dobrých nápadů. Stylově lze tvorbu ROTPIT přirovnat ke CARNAGE, DISMEMBER, ENTOMBED, FLESHCRAWL, ENTRAILS. Mocné nástupy, atmosféra opuštěných márnic, chorobný vokál. Již během několika prvních poslechů jsem ve společnosti téhle party hrozně rád. V rakvích se otáčejí mrtvoly, svěcená voda dosáhla bodu varu. Tělem mi prostupuje chlad, kosti mám zmrzlé a mám strach, aby se mi nezlomily tlakem. ROTPIT umí napsat velmi dobré skladby a jsou skvělým příslibem do budoucna. Líbí se mi, že ke své morbidní práci přistupují hezky postaru, poctivě. Mají tuhle muziku v krvi a tu jak známo jen tak nevyměníte. Základem "Into the Rotpit" je surové železo, ze kterého je ukována demonahrávka pro všechny pravé fanoušky pohřbů do země. Příjemná trepanace lebky, beru do ruky kladivo. Začíná další den v záhrobí, další den v temnotě. Je zcela jasné, co budu dnes poslouchat. Syrový death metal, který vás vyvrhne zaživa!


Asphyx says:

When I got lost underground many years ago, I had no idea that I would not miss the light at all. I'm used to living in the shadows, avoiding the dull crowd. I crush old bones all day, and when I'm done, I visit abandoned dungeons. I soak up the atmosphere of endless death. I discovered the casket called ROTPIT thanks to the musicians who play in the pack of the same name. They are a guarantee of quality for me.

Jonny Pettersson (ASHCLOUD, GODS FORSAKEN, WOMBBATH, MASSACRE), Ralf Hauber (REVEL IN FLESH, HEADS FOR THE DEAD), Henrik Posingis (REVEL IN FLESH). Yes, the name is written in rusty letters on the tombstone - ROTPIT. The content of the new demo "Into the Rotpit" is raw, dusty Nordic-style death metal. It is necessary to add that very high quality.


Of course, this is only a small, three-song tasting of raw meat, but even though it is a demo, the recording has a good sound, a cover tuned until the 1990s and a lot of good ideas. Stylistically, the work of ROTPIT can be compared to CARNAGE, DISMEMBER, ENTOMBED, FLESHCRAWL, ENTRAILS. Powerful onset, atmosphere of abandoned morgue, sick vocals. During the first few listens, I really like the company of this party. The corpses rotate in the coffins, the holy water has reached the boiling point. Cold runs through my body, my bones are frozen and I'm afraid they will break under pressure. ROTPIT can write very good songs and they are a great promise for the future. I like that they approach their morbid work nicely, honestly. They have this music in their blood and, as you know, you can't just exchange it. The basis of "Into the Rotpit" is pig iron, from which a demo is forged for all true fans of funerals in the country. Pleasant trepanation of the skull, I take a hammer in my hand. It starts another day in the grave, another day in the dark. It is quite clear what I will listen to today. Raw death metal that will throw you out alive!

Tracklist:
01. Darkened
02. Into The Rotpit
03. Aeon Black

band:
Jonny Pettersson - Guitars / Bass & FX
Henrik Posingis - Drums
Ralf Hauber - Vocals / Lyrics & Concept


úterý 16. listopadu 2021

Recenze/review - UNLEASHED - No Sign of Life (2021)


UNLEASHED - No Sign of Life
CD 2021, Napalm Records

for english please scroll down

Už dlouhou dobu si nikoho neviděl. Kolem je jenom sníh a led. Hvězdy nad hlavou a ševel větru ve stromech. Je to někde tady, kousek za skalami. Staré pohřebiště bojovníků severu. Mohyly z kamení, dávné symboly, které nelze rozluštit. Jsou tady! Přízraky z dávných dob. Už zase řinčí zbraně, nepřítel je blízko. Jako nějaký film se před tebou odehrává další z krvavých příběhů. Ve vichřici zazní první riff. Pohltí mě temnota a chlad.

Psát o švédských UNLEASHED je pro mě vždy radost a čest. Jedna z posledních opravdových kapel ze severu, která dál před sebou tlačí káru plnou přelámaných kostí. I letos, na novém albu "No Sign of Life", jsou pánové uvěřitelní, opravdoví a i když nepřinášejí vůbec nic převratného, tak si desku neskutečně užívám. Tahle kapela to se mnou vždy uměla. Uplynulo třicet let, svět se neskutečně změnil a oni stále stojí pevně jako skála. Na UNLEASHED je spolehnutí, i když je po těch všech letech jasné, že hrají hlavně pro fanoušky. Nevidím na tom nic špatného. Naopak.


Základem je švédský death metal s jasným rozpoznávajícím rukopisem a otiskem (co by za to spousta dnešních kapel dala). Přidány jsou blackové a thrashové chvilky morbidní poezie. Vše je syrové, ohlodané na kost. Je mi vcelku jedno, že kapela ctí převážně své základy, které kdysi sama postavila. Nahrávka  se pyšní samozřejmě skvělým zvukem, spoustou zajímavých nápadů, typickým obalem, tohle všechno z ní dělá k dokonalosti vybroušené stylové dílo. Jsem hrozně moc rád, že ještě existují na světě podobné smečky jako UNLEASHED, které poznáte podle několika prvních tónů. Jsou pro mě artefaktem z dávných dob, kdy jsem se k muzice jako takové v mládí dostal. Byli jedněmi z těch, kteří v devadesátých letech utvářeli můj názor na svět. Stále si drží svoji kvalitu. Já vlastně ani nechci, aby jakkoliv měnili svůj styl. Vyhovuje mi, že jsou true a ortodoxní v tom, co a jak hrají. Na změny a hledání nových cest tu máme jiné. Jsem i letos hrozně rád spolu se Švédy ve vichřici. Užívám si ledové melodie, typický  vokál Johnna Hedlunda. "No Sign of Life" má skvělou mrazivou a černou atmosféru. Staré příběhy a legendy ožívají. Pokud to máte nastaveno jako já, tak se pohodlně usaďte, přidejte hlasitost a vydejme se spolu s kapelou na temný výlet na sever. Ledové death metalové ozvěny z Valhally! 


Asphyx says:

You haven't seen anyone in a long time. There is only snow and ice around. Stars overhead and wind rustle in the trees. It's here somewhere, a short distance behind the rocks. Old burial ground of warriors of the north. Stone mounds, ancient symbols that cannot be deciphered. They are here! Ghosts from ancient times. The weapons are clattering again, the enemy is close. Like a movie, another bloody story takes place in front of you. The first riff sounds in the storm. Darkness and cold engulf me.

Writing about Swedish UNLEASHED is always a joy and an honor for me. One of the last real bands from the north, which keeps pushing a cart full of broken bones in front of it. Even this year, on the new album "No Sign of Life", the gentlemen are believable, real, and even though they do not bring anything revolutionary at all, I really enjoy the album. This band has always been good with me. Thirty years have passed, the world has changed unbelievably, and they are still standing firmly like a rock. There is reliance on UNLEASHED, although it is clear after all these years that they play mainly for fans. I don't see anything wrong with that. On the contrary.


The basis is Swedish death metal with a clear recognizable handwriting and imprint (what a lot of today's bands would pay for). Black and thrash moments of morbid poetry are added. Everything is raw, gnawed to the bone. I don't care at all that the band mainly respects its foundations, which it once built itself. The recording is of course proud of its great sound, lots of interesting ideas, typical packaging, all of which makes it a perfectly executed stylish work. I am very happy that there are still packs similar to UNLEASHED in the world, which you will recognize by the first few tones. They are for me an artifact from ancient times, when I got into music as such in my youth. They were one of those who shaped my view of the world in the 1990s. It still retains its quality. I don't even want them to change their style in any way. It suits me that they are true and orthodox in what and how they play. We have others to change and find new ways. This year, too, I am very happy with the Swedes in the storm. I enjoy ice tunes, typical John Hedlund vocals. "No Sign of Life" has a great frosty and black atmosphere. Old stories and legends come to life. If you have it set up like me, then sit comfortably, add volume and let's go on a dark trip north with the band. Ice death metal echoes from Valhalla!





tracklist:
01 The King Lost His Crown
02 The Shepherd has Left the Flock
03 Where Can You Flee?
04 You are the Warrior!
05 No Sign of Life
06 The Highest Ideal
07 Midgard Warriors for Life
08 Did You Struggle with God?
09 Tyr Wields the Sword
10 It is Finished
11 Here at the End of the World

band:
Johnny Hedlund – bass, vocals
Anders Schultz – drums
Tomas Måsgard – rhythm guitar
Fredrik Folkare – lead guitar



pondělí 15. listopadu 2021

Recenze/review - BURIAL - Inner Gateways to the Slumbering Equilibrium at the Center of Cosmos (2021)


BURIAL - Inner Gateways to the Slumbering Equilibrium at the Center of Cosmos
CD 2021, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Rozbořené zdi. Zbytky ohně, popel a strach. Procházíš chrámem bolesti a hledáš, kde je vchod do podzemí. Měli by tu někde hrát italští démoni BURIAL. Death doomová kapela, která bude mými průvodci v nekonečných chodbách říše temnoty. Obestírá mě chlad, jako první mě doslova zasáhne skvěle ošetřený zvuk (Leonardo Bellavista). Masivní, prašivý, hutný a studený, jako ruka staré mrtvoly. 

Nasávám pach smrti a musím pochválit i obal (jako vždy skvělý Paolo Girardi). To jsou všechno ale jen formální stránky nahrávky. Mě nakonec vždy nejvíc zajímá obsah. Tentokrát máme co do činění s hodně temným a mokvajícím příběhem. Ostré riffy, chorobný vokál, magické opakování nekonečné mantry utrpení. Album si opravdu užívám. 


Jakoby se do mě hudba otiskla. Nasávám pach rozkládajícího se masa. Odhrnuji pavučiny ze starých koster. Pokud bychom chtěli hudbu BURIAL k někomu připodobnit, volil bych asi smečky jako INCANTATION, COFFINS, DISEMBOWELMENT, ale i třeba MORTIFERUM, WORM, KRYPTS. Ze skladeb jako zkažená krev odkapává mokvající a nakažlivá atmosféra. Světlo jsme již nějaký čas neviděli a asi jej už nikdy neuvidíme. Vše je totiž složeno velmi uvěřitelně, přitažlivě. Kývám se do rytmu a jdu stále dál. Potkávám duše zemřelých, kývám na pozdrav vlastním nočním můrám. Hrát podobný styl je dle mého názoru velmi náročné. Musíte mít cit pro jemné nuance všech odstínů černé barvy i smutek. Stojím nad hlubokou jámou, padám dolů a spolu se mnou lavina z kostí, špíny, hnisu, nenávisti a devastujících riffů. Klidné pasáže chladí a rychlejší zase žhnou a pálí. Vzduchem se vznáší i smutek, deska je svým způsobem hodně tajemná a záhadná. Otřásl jsem se zimou a šel dál, až na konec, do země stínů. "Inner Gateways to the Slumbering Equilibrium at the Center of Cosmos"  je nahrávkou, která je ohlodaná až na kost. A já nemohu jinak, než hodnotit velmi vysoko. Démoni mají při poslechu v očích krev! Doom death metalový rituál nekonečné bolesti! 


Asphyx says:

Demolished walls. Remnants of fire, ashes and fear. You walk through the temple of pain looking for the entrance to the underground. The Italian demons BURIAL should play somewhere. Death doom band that will be my guides in the endless corridors of the realm of darkness. I am surrounded by cold, the first to literally hit me is a perfectly treated sound (Leonardo Bellavista). Massive, dusty, dense and cold, like the hand of an old corpse.

I absorb the smell of death and I have to praise the cover (as always, the great Paolo Girardi). These are all but just the formal aspects of the recording. In the end, I'm always most interested in the content. This time we are dealing with a very dark and wet story. Sharp riffs, sick vocals, magical repetition of the endless mantra of suffering. I really enjoy the album.



It was as if the music imprinted on me. I smell decaying flesh. I'm picking up cobwebs from old skeletons. If we want to liken the music of BURIAL to someone, I would probably choose packs like INCANTATION, COFFINS, DISEMBOWELMENT, but also MORTIFERUM, WORM, KRYPTS. A soaking and contagious atmosphere drips from the songs like rotten blood. We haven't seen the light in a while and we'll probably never see it again. Everything is composed very believably, attractively. I nod to the beat and keep going. I meet the souls of the dead, I nod in greeting to my own nightmares. In my opinion, playing a similar style is very challenging. You must have a feeling for the subtle nuances of all shades of black and sadness. I stand over a deep pit, falling down and with me an avalanche of bones, dirt, pus, hatred and devastating riffs. Quiet passages cool and faster ones glow and burn again. There is also sadness in the air, the record is in a way very mysterious and mysterious. I shivered with the cold and walked on, all the way to the land of shadows. "Inner Gateways to the Slumbering Equilibrium at the Center of Cosmos" is a recording that is gnawed to the bone. And I can't help but rate it very high. Demons have blood in their eyes when they listen! Doom death metal ritual of endless pain!

Tracklist:
01. The Curse Of The Unbornlike God
02. Halls Of The Formless Unraveler
03. Absent Visions Conceive Unspeakable Beings
04. Dark Womb Of Outern Creation
05. Inner Gateways To The Slumbering Equilibrium At The Center Of Cosmos

band:
Enrico F. - Vocals/Bass
Leonardo B. - Guitars
Morgan B. - Guitars
Samuele S. - Drums



neděle 14. listopadu 2021

Recenze/review - WORM - Foreverglade (2021)


WORM - Foreverglade
CD 2021, 20 Buck Spin

for english please scroll down

Většinou se tak stává brzy po čerstvém pohřbu. Chodím kolem hřbitova každý den brzy ráno a slýchávám divné zvuky. Vždycky jsem si myslel, že jsou to zvířata, jenže tohle bylo jiné. Úplně jiné. Do kostí mi vstoupil mráz a strach. Postavy v kápích, které vystoupily z mlhy mě děsily. Přemýšlel jsem, zda si pro mě už přišla Smrt. Nevěřím v boha, přesto jsem se pomodlil. Odpovědí mi byl jenom tichý jedovatý smích.

Určitě znáte ten pocit, když potkáte nějakou kapelu, jejíž tvorba vám od začátku do konce sedne. Připadáte si navzájem propojeni. Venku je podzim a listí křupe pod nohama. Stíny by mohly vyprávět. Floridští WORM jsou jasnou a zřetelnou odpovědí na ozvěny ze záhrobí. Kombinace syrového death metalu a doomu je mému naturelu velmi blízká. Nové album mi ihned začalo kolovat v žilách, jakoby tam bylo odnepaměti.


Umíráček oznamuje, že se stalo něco zlého, smutného. Svolává všechny pozůstalé, aby uctily památku zesnulého. Jenže tentokrát je to jiné. Jak se vůbec mají pohřbívat prokletí? V lehkých dřevěných rakvích, za zvuku "Foreverglade". Stejně nikdy nenaleznou klid, jako já při poslechu této desky. WORM na to jdou podobným způsobem jako HOODED MENACE, disEMBOWELMENT, EVOKEN, WINTER, COFFINS, CEREMONIUM, DISMA v některých surovějších momentech zase odkazují na INCANTATION, DEATH, MORBID ANGEL. Jedná se o velice kvalitní nahrávku po všech stránkách. Zvuk (Stephen Deacutis), obal (Brad Moore), produkce, celkové provedení, vše je vlastně svým způsobem dokonalé. Ze skladeb je cítit nejen talent pro záhrobní rituály, ale také velká schopnost napsat dobrý song. Také slyšíte, vnímáte tu temnou, černou, mlhavou energii? "Foreverglade" je komplexním dílem, které je jednou klidné, bolestivé a chladné, jindy zase tepe jako proříznutá tepna. Moc dobře vím, co budu poslouchat dlouhé hodiny, až usne šedivé město, až půjdu ráno zase kolem hřbitova, až uslyším umíráček. WORM vás zvou na morbidně krásný výlet do starých katakomb. Potkáte dámu s kosou i Satana. A když budete poslouchat pečlivě, možná i své vlastní démony. Krvavě mlhavá, death doom metalová seance pro vyvolání duší zemřelých! Excelentní záležitost!


Asphyx says:

This usually happens soon after a fresh funeral. I walk around the cemetery early every morning and hear strange noises. I always thought they were animals, but this was different. Completely different. Frost and fear entered my bones. The hooded figures emerging from the fog terrified me. I wondered if Death had already come for me. I don't believe in God, yet I prayed. The only answer was a quiet, poisonous laugh.

Surely you know the feeling when you meet a band whose work will suit you from beginning to end. You feel connected to each other. It's autumn outside and the leaves are crunching underfoot. Shadows could tell. Florida WORM is a clear and distinct response to echoes from the grave. The combination of raw death metal and doom is very close to my nature. The new album immediately began to circulate in my veins, as if it had been there since time immemorial.


The death knell announces that something bad, sad has happened. He convenes all the survivors to honour the memory of the deceased. But this time it's different. How are the curses to be buried? In light wooden coffins, to the sound of "Foreverglade". They will never find peace anyway, as I do when listening to this record. WORM go for it in a similar way as HOODED MENACE, disEMBOWELMENT, EVOKEN, WINTER, COFFINS, CEREMONIUM, DISMA in some harsher moments again refer to INCANTATION, DEATH, MORBID ANGEL. This is a very high quality recording in all aspects. Sound (Stephen Deacutis), cover (Brad Moore), production, overall design, everything is actually perfect in a way. Not only the talent for grave rituals can be felt from the songs, but also the great ability to write a good song. Do you also hear, do you perceive that dark, black, nebulous energy? "Foreverglade" is a complex work that is once calm, painful and cold, other times it beats like a severed artery. I know very well what I will listen to for long hours when the gray city falls asleep, when I walk around the cemetery again in the morning, when I hear the death knell. WORM invites you on a morbidly beautiful trip to the old catacombs. You will meet a lady with a scythe and Satan. And if you listen carefully, maybe your own demons. Bloody foggy, death doom metal session for summoning the souls of the dead! Excellent affair!

Tracklist:
01. Foreverglade
02. Murk Above The Dark Moor
03. Cloaked In Nightwinds
04. Empire Of The Necromancers
05. Subaqueous Funeral
06. Centuries Of Ooze

band:
Phantom Slaughter: Vocals / Guitar / Synth / Bass
Nihilistic Manifesto: Additional Guitar / Solos
L. Dusk: Session Drums
Equimanthorn: Additional Synth



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý dvacátý šestý - Punk máme v srdci


Příběh tří stý dvacátý šestý - Punk máme v srdci

Ještě předtím, než jsem dostal kolej, ještě předtím, než odešel Carlos ze školy na vojnu a George zpátky do Zairu, jsem měl telefonát. Opilá vrátná a správcová internátu v Plasích zaklepala na dveře a že prý mi volá Boleslav. Měl jsem trošku strach, zprávy z domova nebyly poslední dobou nijak příznivé. Oddechl jsem si, když to byl Venca. A celej nadšenej, že musím jet s ním. Mluvil hrozně na přeskáčku, vůbec mi nejdřív nedocházelo, o co jde. On byl už zkušený a protřelý punkáč a moc dobře věděl, že miluju THE EXPLOITED. Skotský punkáče, kteří často hráli i v mém přehrávači. Pokaždé, když jsem byl přežraný metalem, dával jsem si je rád a často.

Celé to vymyslel on. Často se mě lidí ptají, jak je možný, že jsme pořád někam jezdili a někteří pochybovači mi nevěří, jenže tenkrát to bylo úplně jiný. Žádný sociální sítě a na nich zástupy chytrých, kteří jen kecají doma u počítače a telefonu. Slovo chlapa platilo. Řekl jsem ano, pojedu. Potřebuju zase upustit ventil. Taky jsem měl ve Vencovi jednoho z posledních opravdových kamarádů. Čekal nás Mnichov a akce, na kterou vzpomínám hrozně rád. Ihned jsem si nakopíroval na kazety všechna dostupná alba a začal se připravovat. Fuck the system, přátelé. To víte, byl jsem mladý a chtěl jsem být rebelem. My moc nekecali, nefotili se, ale žili. Bylo to prostě tak, s tím nic neudělám. Když o tom teď přemýšlím, tak si říkám, že devadesátky byly na tyhle věci krásná doba. Taková upřímnější, řekl bych. Nostalgie, no, znáte to.

Trošku mě mrzelo, že nejely holky, ani Sabath, ale oni na punk nebyli vlastně nikdo. Já byl vždycky hlava trošku víc otevřená. Nemohl jsem se dočkat. Přehodil jsem si brigádu, šetřil peníze, dokonce nechodil nějakou dobu ani do hospody. O vstupenky se postaral Venca, já zase zjistil v Plzni na nádraží vlak. Přijel den předtím, abychom se připravili. V jedné z plaských hospodách jsme spřádali plány, celí natěšení. Kapela jela turné, už si nepamatuji, jestli byli i v Čechách, ale vím o Polsku a snad i Rusku. Možná někde existují i nějaké záběry. Hudební archeologové by mě možná mohli chytat za slovo, ale já píšu jen to, co si pamatuju. Někdy se určitě mýlím v datech, ale o to přeci nejde. Byl to zážitek na celý život. Na stejném místě, kde jsem kdysi byl s Kačenkou, se svojí první holkou na Saxon.

Venca je ve svém živlu. Má nastudováno o kapele snad vše. Proto spíš mlčím a jsem rád, že je spokojený. Pijeme pivo a když nás vyhodí z hospody, tak řveme v Plasích na návsi (možná je to náměstí, těžko říct). Na intru děláme asi moc velkej bordel, protože na nás přijde několik studentů. Všechny je posíláme do prdele a jsme zase jednou ve svým živlu a za rebely. Ráno málem zaspíme, ve vlaku vyprošťováka a jedeme dál. Přestupujeme v Plzni na hlaváku a užíváme si "lepší" vagóny směrem do Němec. Punkáč a metalista. Vzpomínáme na akce v Praze, Liberci, na neskutečnou řadu zážitků, které máme. Byli jsme fakt hodně akční. Nebyl internet, tak bylo spousta času. Na muziku, na holky. No, o těch taky kecáme. Jsme oba momentálně sami a děsně nás to štve. Asi jako každýho.

Mě třeba nikdy moc nebavili Sex Pistols, Vencu vcelku jo, a tak je témat nepřeberně. Říkáme si všechno do očí, neskutečně se tlemíme, když nás kontroluje německý průvodčí a Venca mu lehce opivněn říká, že punk is not dead. Kroutí nad námi hlavou a nám to dělá děsně dobře, protože jezdit za hranice je pro nás pořád svátek. Navíc na koncert. Konečně je tu Mnichov a před nádražím luštíme cedule. Minule jsme tu jeli taxíkem, ale to prý punkáči nedělají. Tak se ptáme na cestu. Nikdo naší němčině nerozumí, angličtině už vůbec ne. Napadne nás, že půjdeme do nejbližší hospody a počkáme, třeba přijedou další punkáči a my se připojíme. Pivo je na nás drahý a tak ho cucáme pomalinku. Ještě, že máme placatice. Uvědomím si, jak je super, že se Venca ze všeho stal a místo drog už konečně chlastá. Jsme na stejný vlně.

Dočkáme se, když přijede další vlak z východu. Poláci. Bratři. Prohodím pár slov a hned jsou s náma u stolu. Všichni mají kokrhele na hlavách, jen dvě holky ne. Kecáme, hrozně se těšíme. A hlavně je tu jedna dívčina, která umí perfektně německy. Najde nám spoje a připadáme si jako děsný tvrďáci. Východní punkáči na koncertě v Mnichově. Pro naše otce nepředstavitelná věc. Možná jsme chudí, možná se chováme jako balíci, ale jsme tu. A jsme neskutečně hrdí, že vůbec můžeme. Hala je už obsypaná pestrobarevnými hlavami. Někdo kouří, někdo jen tak posedává, ale všichni mají kožené bundy a takový ty spokojený výrazy ve tváři. Pro nás je koncert neskutečná událost, o které budeme jednou vyprávět za dlouhých zimních večerů (a mladí budou buď nábožně poslouchat a nebo si budou myslet, že si vymýšlíme). 

Tlačím se v davu a snažím se neztratit Vencu. Zmizí mi. Máme domluveno, že se kdyžtak potkáme u jednoho betonového soklu po koncertě. Můj kamarád se mi sice vznáší na úplně jiné straně než já, ale dvě holky z Polska jsou se mnou. Když se vše ustálí a rozjede to nějaká mě, jako metalistovi, absolutně neznámá předkapela, dostanu vodku. Musím se mírnit, snažím se všem říct, ale nikdo mě neposlouchá. Chvilka oddechu, zvuk je skvělý a jsou tady. Wattie Buchan přijde na pódium a my řveme jako šílení. Je na něm vidět, že je v dobrém rozmaru. Pak začne neskutečná mela. Metalisti možná paří, ale punkáči jsou zvířata, bleskne mi hlavou, když mi na hlavě přistane první člověk. Jsem zase v tom. Jsem mimo. Křičím texty tak, jak jsem si myslel, že znějí. Moje angličtina je hrozná, ale srdce mám pořád na pravém místě. Jo, hergot, tady se formuje můj názor na muziku, ta obrovská radost, kterou nám dává.

Refrény zpívá celý sál. Nikdo není (jak tomu dnes často bývá) znuděný, nikdo nesleduje, kdo se jak přehmátl, nikdo nečumí do mobilu, nemá kecy (jo hergot, tohle mi někdy už dnes chybí). Strhne mě dav, jsem totálně mimo, vymačkanej jako kus citrónu. I po letech cítím tu neskutečnou sílu, energii, kterou zažijete jenom naživo. Smrad zpocených těl. Zuřivost, vztek na debily kolem (to platí dodnes!). Je mi fakt dobře, dusím se k zalknutí, míhají se kolem mě obličeje lidí, kteří jsou na tom stejně jako já. Umřel jsem? Ne ještě ne, ještě jednu skladbu. Nechci, aby to skončilo. Jenže čas je neúprosný. Najednou jsem venku, doslova narvanej zážitkama. Venca se objeví po docela dlouhý době a vede s sebou nějakou holku. Je to Němka, mě se teda moc nelíbí, ale prý ví, kde počkat na vlak. Poláky už nevidíme.

Zavede nás do nějakýho děsnýho pajzlu. Asi bych tam normálně nevlezl, ale mají tu až podezřele levný pivo. Tak na nás. Cítím se být tak trošku odstrčenej, ale nechci Vencovi kazit zážitek. Jen by mě zajímalo, jakou řečí se baví. Kámoš byl na tom jazykově tak nějak jako já. Prostě nic moc, ale asi to nevadilo. Jednak se prostě chtěli bavit a tak používali ruce a nohy. Navíc si myslím, že punkačka asi chtěla, aby se jí Venca věnoval ještě víc. Vysílala signály, takříkajíc. Já se bál, co bych si tady sám počal, kdyby zmizeli. Ale můj kamarád na mě myslel a vše protahoval až do ranních hodin. Vyměnili si adresy, dali pusu na nádraží a my vytuhli spánkem spravedlivých. Probudíme se až v Čechách, přiopilí, ale to nám nebrání v tom, zapadnout do nádražky. Všechno se musí pořádně probrat. Vydrží se mnou další tři vlaky do Prahy, všechny je nechá odjet, protože si máme pořád co říct.

Dobrého kamaráda a společné zážitky vám nedokáže nic nahradit. Byl jsem kovanej metalista, srdcem i duší, ale tenhle večer a den jsem měl punk v srdci. S odstupem bych řekl, že asi nejlepší akce s punkáčema, co jsem kdy zažil. Měla své kouzlo a cítil jsem se tenkrát totálně svobodný. Jedu do Plasů a přemýšlím, co teď budu dělat. Zkusím si číst, ale moje myšlenky se toulají úplně někde jinde. Usnu a vše prožívám znovu. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 13. listopadu 2021

Recenze/review - WOMBBATH - Agma (2021)


WOMBBATH - Agma
CD 2021, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Všechny cesty nakonec vedou do pekla. Ale než se tak stane, tak musíte projít tajemnou cestou přes záhrobí. Zbloudilé duše nemrtvých, které nemohou ani na jednu, ani na druhou stranu. Smrt se usmívá, Satan kývá nadšeně hlavou. Nedivím se, i já jsem velmi spokojený. Poslouchám totiž novou desku mé oblíbené švédské kapely WOMMBATH. Kobka s jejich jménem vydala další svědectví z onoho světa. Charakteristické mrazivé melodie, zničující bicí, nálady přesně znázorňující, co se s vámi stane po smrti.

"Agma" je trošku jinou nahrávkou, než jsme od kapely zvyklí. Přijde mi pestřejší, chladnější, démoničtější, rozmanitější. Je až překvapivé, že si i po tolika letech (vznik skupiny se datuje do roku 1990) zachovává svěžest a mají spoustu nápadů. Našel jsem si zde vše, co mám na death metalu rád - silné melodie, devastující pasáže i neurvalost a rebelii. 


Desku jsem si nejvíc stejně užil vždy ráno, cestou do práce, která vede kolem starého hřbitova. Přidával jsem neustále hlasitost, aby mě hudba bolela, chtěl jsem tančit na hrobech spolu s démony, kteří posedávali na hřbitovní zdi a volali na mě. Ze skladeb je neskutečně cítit, že byly nahrány s radostí a zkušenostmi. Nikde nic nechybí, nikde nic nepřebývá. Je tu jen starý švédský death metal, zahraný jak z partesu (do smrtící hry vás uvede již obal, který měl na starosti skvělý Juanjo Castellano). Navíc je přidána spousta zajímavých momentů v mnoha odstínech černé. Z alba je cítit i určitá melancholie, vlastní rukopis a ochranná známka v podobě velkého množství temné energie. Jsem rád, že jsem si na jednu ze svých toulek záhrobím vzal právě nahrávku "Agma". Zdravím se se svými předky, potkávám kamarády, kteří už nejsou mezi námi. Jsem tu doma, v chrámu nekonečné smrti. Cítím se v podzemí s WOMBBATH opravdu dobře. A vůbec mi nevadí, že je deska dlouhá. Dobré muziky není nikdy dost. Už nesou další tělo, rakev se otvírá. Vítej mezi námi, napij se a bedlivě poslouchej, máme totiž co do činění s hudbou, která je zahraná od srdce. Ledová, tradiční, nekompromisní, přesně jak to mám rád. Mimochodem, pasáže s violou jsou skvělé, ono vlastně celkově bych se nebál napsat, že je "Agma" v rámci stylu progresivním albem. Devastující symfonie smrti! 

pro fanoušky: Carnage, Grave, Entombed, Gatecreeper, Revel In Flesh, Heads For The Dead, Hypocrisy, Edge of Sanity, Desultory


Asphyx says:

All roads eventually lead to hell. But before that happens, you must walk a mysterious path through the grave. The lost souls of the undead who cannot on either side. Death smiles, Satan nods enthusiastically. No wonder, I'm very happy too. I'm listening to a new album by my favourite Swedish band WOMMBATH. The dungeon with their name bore another testimony from the other world. Characteristic freezing melodies, destructive drums, moods showing exactly what will happen to you after death.

"Agma" is a slightly different record than we are used to from the band. I find it more colorful, cooler, more demonic, more diverse. It is surprising that even after so many years (the formation of the group dates back to 1990) it retains freshness and they have a lot of ideas. I found here everything I like about death metal - strong melodies, devastating passages as well as rudeness and rebellion.


I still enjoyed the board the most every morning, on the way to work, which leads around the old cemetery. I kept turning up the volume to make my music hurt, I wanted to dance on the graves with the demons sitting on the cemetery wall and calling to me. It is incredibly felt from the songs that they were recorded with joy and experience. Nothing is missing anywhere, nothing is left anywhere. There is only old Swedish death metal, played both from the party (the cover, which was in charge of the great Juanjo Castellano, will introduce you to the deadly game). In addition, a lot of interesting moments are added in many shades of black. The album also shows a certain melancholy, its own handwriting and a trademark in the form of a large amount of dark energy. I'm glad that I just took the recording of "Agma" for one of my wanderings through the grave. I greet my ancestors, meet friends who are no longer with us. I am here at home, in the temple of endless death. I feel really good underground with WOMBBATH. And I don't mind at all that the record is long. There is never enough good music. They are already carrying another body, the casket is opening. Welcome among us, drink and listen carefully, because we are dealing with music that is played from the heart. Icy, traditional, uncompromising, exactly as I like it. By the way, the viola passages are great, in fact I wouldn't be afraid to write that "Agma" is a progressive album in terms of style. Devastating symphony of death!


for fans: Carnage, Grave, Entombed, Gatecreeper, Revel In Flesh, Heads For The Dead, Hypocrisy, Edge of Sanity, Desultory


about  WOMBBATH on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - WOMBBATH - Tales of Madness (2020)








Wombbath are:
Håkan Stuvemark: Guitar
Jonny Pettersson: Guitar, Vocals
Thomas von Wachenfeldt: Guitar, violin
Jon Rudin: Drums
Matt Davidson: Bass

Tracks 2, 4, 5, 8, 10, 11, 12, 14, 16 written by Håkan Stuvemark
Tracks 3, 6, 9, 13, 15 written by Jonny Pettersson
Tracks 1 and 7 written by Thomas von Wachenfeldt

Agma was recorded, mixed, and mastered by Jonny Pettersson at Studio Unbound, Sweden.
Additional vocals on Departure from the light: Håkan Stuvemark
Additional vocals on A world of destruction: Thomas von Wachenfeldt

Band painting by Benny Moberg
Wombbath logo and album logo by Håkan Stuvemark

Cover art by Juanjo Castellano (The Black Dahlia Murder, Paganizer)

Track listing -
1. The Law Of Everything
2. At The Giant's Feet
3. The Seventh Seal
4. Inquisition Reborn
5. Blindly They Follow
6. A World Of Destruction
7. Misantropi Och Förakt
8. Breathe In The Flames
9. The Age Of Death
10. Oh Fire Of Hate
11. In Decay They Shall All Fester
12. Divine Pain
13. The Dead And The Dying
14. Departure From The Light
15. Scorned Existence
16. On A Path Of Repulsion

TWITTER