Rozhovor s black thrash death metalovou skupinou ze Španělska - FUNEBRE DEVASTATION.
Odpovídal Erun-Dagoth (zpěv, kytara), děkujeme!
Recenze/review - FUNEBRE DEVASTATION - The Verminous Spawn (2026):
Ave FUNEBRE DEVASTATION! Právě poslouchám vaši novinku „The Verminous Spawn“ a mám neodbytný pocit, že jsem na zlé černé mši. Hrajete black thrash death metal a jedná se o vaše třetí dlouhohrající album. Prozradíš nám, jak nová nahrávka vznikala a jakým směrem jste se chtěli posunout od vynikajících předchozích nahrávek? Chtěli jste být ještě víc rychlejší, temnější, ďábelštější?
Zdravím, Jakube Asphyxi!! V první řadě moc děkujeme, že jsi si udělal čas na rozhovor a zaslal nám tak zajímavé otázky. Pojďme na to!
Věřte tomu nebo ne, naší první myšlenkou, když jsme začali psát toto album, bylo vlastně udělat něco oldschoolového. Chtěli jsme se více přiklonit k raným dobám Venom, Celtic Frost a prvním nahrávkám Sodom. Dokonce jsme mluvili o tom, že bychom tam přidali i pár dalších speed/thrash metalových sekcí. Jak slyšíte, tyto vlivy jsou v některých písních rozhodně přítomny, ale jiné se po hlavě vrhají do špinavého, šíleného black/death metalu.
Nakonec si myslím, že se přirozeně noříme někam do té extrémní bažiny. Prostě si nemůžeme pomoct a necháváme do hudby vkrádat vlivy odtud i odjinud . Nic moc nenutíme – prostě necháváme písně, aby nás vedly, kam chtějí.
Víš, co mě ihned doslova praštilo do obličeje? Zvuk na nové nahrávce. Je organický, prašivý, album má v sobě černou jiskru. V dnešní době přeřvaných a komprimovaných formátů je doslova osvěžením. Podle mě takhle zní pravé peklo! Prozraď mi prosím, kde a jak jste nahrávali? Jak jste takového zvuku dosáhli?
Moc děkuji, opravdu si toho vážím! Album jsem nahrál sám s vlastním vybavením. Svá vlastní dema a dema od několika dalších kapel nahrávám od roku 1997, kdy jsem začínal se starým počítačem a kazetovým magnetofonem. V průběhu let jsem přidával další vybavení a nakonec jsem se usadil na svém Yamaha AW4416, který používám od roku 2004. Stále ho používám k nahrávání bicích a některých kytar.
Je to jedna z prvních digitálních pracovních stanic, které kdy byly vyrobeny, ale má velmi staromódní způsob zpracování zvuku a mnohem analogovější charakter než většina moderních digitálních zařízení. Všechno ostatní bylo provedeno na PC s použitím různých DAW a předzesilovačů. Celá myšlenka byla zachytit organičtější zvuk, něco bližšího těm nahrávkám z počátku 90. let – to byl cíl od samého začátku.
Celé album jsem produkoval v mém skromném, špinavém malém studiu Khazad-Dûm.
Jsem přesně tím druhem fanouška ze staré školy, který přistupuje k hudbě tak, že když se mu album líbí, tak si kupuje CD, vinyl i tričko. Musím říct, že motiv na obalu letošního alba je opravdu povedený. Takhle nějak si představuji středověké peklo. Prozradíš nám, jak jste motiv vybírali, kdo je pod ním podepsán a jakým způsobem souvisí s muzikou?
Rozhodně! Obal alba vytvořil Vhan Art, umělec, se kterým spolupracuji už pěknou řádku let. Nejen s Funebre Devastation, ale i s dalšími kapelami a projekty, na kterých se podílím, jako jsou Hrizg, Deprive a několik dalších.
Je to neuvěřitelně talentovaný umělec, který pravidelně vytváří předpřipravená díla a dává je do prodeje. Vždycky si udělám čas na to, abych si prohlédl každé jeho dílo. Kdykoli narazím na nějaké, které dokonale odpovídá atmosféře, kterou chci s konkrétním albem zachytit, jednoduše si ho koupím. To je vlastně všechno. Je to přímočarý způsob práce, který nám umožňuje jít rovnou k věci, aniž bychom vše zbytečně komplikovali.
Když se podívám na vaši sestavu, tak jste kapelou, která je tvořena samými zkušenými muzikanty. Jak vlastně tvoříte novou hudbu? Jak probíhá samotný proces tvorby nového materiálu? Nemáte problém s tím, se dohodnout? Přeci jen, zkušenosti bývají občas překážkou. Znáš to, ego a tak.
To je zajímavá otázka. Vtipné je, že v téhle kapele opravdu žádná ega nejsou. Nehádáme se o hudbě. Všichni víme, jaký druh metalu chceme hrát, a prostě ho realizujeme.
Každý hází na stůl nápady, komentáře, různé přístupy – a já pak píšu riffy, které nejlépe odpovídají danému okamžiku. Někdy přijdu na zkoušku s hotovou písní, která už je napsaná, jindy jen přinesu hrubý nápad. Jsou také chvíle, kdy Argus navrhne, na jaké písni by chtěl, abychom pracovali. A čas od času přinesu materiál, který je trochu mimo obvyklé území kapely, takže Ha-Shatan zasáhne jako jakýsi umělecký ředitel a pomůže rozhodnout, které riffy skutečně odpovídají duchu Funebre Devastation.
I když jsem to já, kdo píše veškerou hudbu, příspěvky ostatních kluků jsou neuvěřitelně důležité. Jejich vstupy formují konečný výsledek a dávají kapele její vlastní identitu.
V minulosti jsme spolupracovali s několika hlavními kytaristy, ale žádný z nich se doopravdy nehodil k našemu způsobu práce, naší hudbě ani naší filozofii. Proto jsme se rozhodli, že Funebre Devastation prozatím ponecháme jako tříčlennou kapelu.
Pro mě byla stará metalová škola vždycky spojená s určitou temnotou. Už jako mladého mě kdysi fascinovaly odkazy na satanismus, taková ta špína, hniloba, která byla z tvorby vašich kapel cítit. Jak jste se dostali zrovna k tomuto stylu?
No, v mém případě to všechno začalo kapelami jako Manowar. Bezpochyby to byla kapela, která mě do celého tohohle chaosu zatáhla. Před nimi samozřejmě byly i jiné kapely, ale Manowar byli ti, kteří mi skutečně otevřeli brány k metalu.
Co se týče satanské stránky věci, řekl bych, že nejdřív Venom a později Morbid Angel mě jako teenagera naprosto ohromili. Poslouchal jsem jejich alba a četl texty s tou zvláštní směsicí fascinace a strachu. Nakonec ale fascinace zvítězila.
V roce 1993 jsem už byl hluboce zapálený pro death metal a vždycky mě přitahovaly kapely, které měly satanskou nebo okultní atmosféru. Byla jen otázkou času, než do mého života vstoupí i black metal.
Myslím, že je to stejný příběh pro spoustu lidí z naší generace, že?
Zajímalo by mě, jaké to je ve Španělsku, hlavně ve vaší oblasti (Santander, Cantabria), co se týká muziky? Jak si se k hudbě dostal a kdo byl tvým vzorem? Co vaše scéna, kluby, fanoušci?
No, neřekl bych, že tam, kde žijeme, existuje nějaká skutečná scéna. Jsme ze Santanderu, ale ve skutečnosti každý z nás žije v jiném městě, docela daleko od sebe. To je tady docela běžné – mladí lidé se scházejí, protože je baví stejná hudba, ale zřídka bydlí blízko sebe. Metalu je tu v dnešní době docela málo, i když se tu pomalu objevuje i nová krev.
Pořád tu jsou kapely, většinou složené ze starých parchantů jako my, a všichni jsme přátelé a podporujeme se. Ale nazývat to skutečnou scénou... Nevím, myslím, že by to bylo přehnané uznání.
Španělsko má několik naprosto skvělých kapel a úžasných hudebníků, kteří přesně vědí, jak na to. Ale Kantábrie, region, kde žijeme, je jiný příběh. Je to malý region, kde extrémní metalová kultura už léta mizí a zbývá jen hrstka mladších maniaků, kteří, doufejme, underground krůček po krůčku oživí.
Není mnoho barů ani klubů, kde byste se mohli poflakovat, dát si pár piv a poslechnout si kapely jako Slayer. A pokud mluvíme o pravém undergroundovém metalu, je jich ještě méně. Pokud není dostatek fanoušků, aby scéna zůstala při životě, určitě pro ně nebude ani mnoho míst.
Nicméně jsme si na to zvykli a upřímně řečeno, je nám to jedno. Děláme si své a na našich koncertech se vždycky objeví parta přátel, kteří jsou připraveni se úplně zbláznit – moshovat, dělat peklo a rozpoutat pořádné násilí a chaos, přesně tak, jak by to mělo být.
Na scénu jsme se dostali koncem 80. a začátkem 90. let, kdy to bylo úplně jiné. Byla tam spousta kapel, spousta koncertů, spousta nápadů. Připadalo to jako skutečná scéna – kluby, maniaci a undergroundový metal všude, kam se podíval. Ale to všechno nakonec vyprchalo a dnes... no, stalo se z toho něco mnohem menšího a mnohem exkluzivnějšího.
Ve vašich textech jste také velmi temní. K death black thrash metalu to samozřejmě patří a líbí se mi to, ale mě by zajímal původ a vznik textů. Jak vznikaly texty k novému albu? O čem jsou?
Texty jsou v podstatě směsicí nápadů, frází a konceptů, které se točí kolem několika základních témat: násilí, temnota a extremita. Odtud se každá píseň trochu více přiklání jedním či druhým směrem. Některé jsou o pomstě lidem, kteří vám zkříží cestu. Jiné se zabývají sériovými vrahy, okultními rituály nebo čistou destrukcí. Temnota musí být vždy dominantním prvkem. Jsou to velmi přímočaré texty, psané tak, aby zdůraznily nejtemnější a nejextrémnější stránku lidské přirozenosti. Nemohl bych vám říct, že jedna píseň je o tomto konkrétním tématu a jiná o něčem jiném, protože dohromady tvoří jeden konceptuální svět, i když ho každá zkoumá z jiného úhlu.
Funebre Devastation zahrnuje pocity jako nenávist, pomsta a vzdor, protože jsou součástí lidské přirozenosti. Nevěříme v kázání ani moralizování skrze naše texty. Místo toho píšeme z perspektivy nejtemnějších instinktů a stavíme se proti světu, který je často krutý a plný pokryteckých zkurvených hajzlů. Poselství není o kapitulaci, ale o hrdosti, odolnosti a odmítnutí nechat život nebo kohokoli jiného zlomit vašeho ducha. Nezáleží na tom, kolikrát vás srazí k zemi, vy se postavíte s hlavou vztyčenou.
V historii metalu došlo již mnohokrát k tomu, že byly některé kapely zakazovány, protože šokovaly, měly odlišné názory od většinové společnosti. Měli jste někdy problémy? V dnešní době internetu je hrozně jednoduché někoho ihned odsoudit, vypustit fámu, zničit ho. Jak vnímá black death thrash metalové kapely většinová společnost ve Španělsku? Jste silně katolická země…
No, neřekl bych, že Španělsko je hluboce katolická země. Je to země, která se snaží být sekulární, aniž by skutečně sekulární byla. Stále existuje spousta lidí, kteří věří v tohoto falešného boha, samozřejmě, ale není to nic jako země jako Polsko nebo jiné, které se zdají být mnohem nábožensky zaměřené.
Nikdy jsme neměli žádné problémy kvůli tématům, o kterých píšeš. Ani s Funebre Devastation, ani s žádnou z dalších kapel, ve kterých jsme v průběhu let hráli. To se tu prostě neděje. Co se může stát, je, že kapely otevřeně spojené s krajní pravicí mohou být nakonec bojkotovány. Kapely, které otevřeně propagují takové politické názory, mohou narazit na vážné problémy s radikálnější levicí. Ale my jsme apolitická kapela. Ve skutečnosti nám je politika úplně lhostejná, ať už je levicová nebo pravicová. Pokud jde o mě, ať jdou všichni do prdele!
Osobně si myslím, že dnešní společnost se stala domestikovanou. Lidi uráží každá malá blbost, kterou někdo napíše na internet. Ale na druhou stranu je to pro nás vlastně dobře. Rádi někoho urážíme... takže všechno funguje dobře! Hahaha.
Museli jste se nějak změnit ve svém přístupu k hudbě díky novým technologiím? Díky internetu je svět zcela jiný, skupiny musí ke všemu přistupovat úplně jinak. Jak vnímáš tyto změny ty?
Tahle otázka se mi líbí. Internet demokratizoval hloupost a i když jsme taky blbci, touto cestou se nevydáme. Děláme hudbu, na které nám záleží. Jsme kapela staré školy, protože jsme staří a s tímto smýšlením jsme vyrůstali. To nikdy nezměníme. Kdybychom to udělali, Funebre Devastation by prostě už nedávali smysl.
Nebudeme nic měnit jen proto, abychom uspokojili stádovou mentalitu, která si kupuje oblečení od EMP a poslouchá jen to, co vydá Nuclear Blast, Napalm Records nebo nějaké jiné mizerné labely.
Nepracujeme podle algoritmu. Jasně, máme sociální média, protože jinak by dnes nikdo ani nevěděl, že existujeme. Ale tím to končí. Nepřekračujeme hranice ani nezrazujeme své přesvědčení jen proto, abychom prodali dalších deset desek. Nemáme tu posedlost tím, abychom se proslavili. Nejsme profesionální kapela a všechno, co děláme, jde přímo ze srdce.
To je zásadní rozdíl mezi Funebre Devastation a většinou ostatních kapel. Máme zásady a o těchto zásadách se nedá vyjednávat.
Jak jsou na tom FUNEBRE DEVASTATION s koncerty? Koukal jsem, že zase tolik často nikde nevystupujete. Neláká vás třeba tour po Evropě? Dovedl bych si vás představit po boku třeba takových POSSESSED, DEICIDE, ti k nám jezdí poměrně často.
Můžu ti říct jednu věc: v den, kdy pojedeme na turné s kapelami, jako jsi zmínil, se asi posereme nadšením na každém koncertě! Hahaha...
Hrajeme, jak nejvíc můžeme. Všichni máme práci, někteří z nás mají rodiny... takže prostě nemůžeme hrát tak často, jak bychom chtěli. Nicméně letos nehrajeme jen ve Španělsku, ale i v Portugalsku a Francii, což vůbec není špatné. Také hrajeme na neuvěřitelném festivalu Drums of War po boku kapel, na kterých jsme vyrůstali.
Co se týče příštího roku, plán je udělat evropské turné. Chceme vzít naše věci do zahraničí a exportovat náš hluk. Rádi bychom hráli na více festivalech, ale tohle je DIY komuna, takže můžeme jít jen tak daleko, jak nám to dovolí naše vlastní zdroje.
Co pro tebe znamená death metal, black, thrash metal? Jak bys jej definoval a jak tyto styly vnímáš ty, jako zkušený muzikant? Nechci po tobě popis techniky hraní, spíš by mě zajímal tvůj pohled, pocity, předaná energie a podobně. Zkus být na chvilku filozofem.
Uf... dobře, pojďme na to.
Pro mě je death metal o divokosti a naprostém dopadu. Temnotě a agresi. Násilí a extrémnosti. Samozřejmě záleží na tom, o jakém druhu death metalu mluvíme, ale tohle bylo vždycky mé obecné vnímání žánru. Nasadit si sluchátka, zvýšit hlasitost a fyzicky se neschopný přestat mlátit hlavou. Váš obličej se zkřiví do zachmuřeného výrazu, zatímco zíráte do prázdna. To je pravý death metal. Takhle jsem ho vždycky vnímal. Bažina hrůzy, která vám v mysli roste, dokud se vás nezmocní jako smrtelná nemoc.
Black metal vám dává jiné pocity. V jistém smyslu romantičtější. Chladnější, starší. Vynáší filozofickou stránku života a smrti. Epický pocit nepaměti. Téměř božské síly bdící nad vším. Je to ten druh hudby, která vás nutí snít o dobách, které jste nikdy neprožili, a o myšlenkách, které by vám jinak nikdy nenapadly. To pro mě Black Metal byl. Dnes je to většinou jen banda zakuklených idiotů, kterým záleží jen na tom, aby zněli perfektně, hráli perfektně a vydělávali peníze. Ten pocit zemřel už před mnoha lety.
Thrash metal podle mého názoru dával v 80. letech dokonalý smysl. Byly to skromné, pouliční děti z drsného prostředí, které se snažily vyhrabat ze svých mizerných životů a vyjadřovaly vše, co prožily, ostrými riffy, rychlými bicími a nezkrotným přístupem. Dnes je Thrash Metal zatracený komerční cirkus. Je to nejextrémnější žánr, který je stále součástí mainstreamu. Takže teď se objevují děti s nástroji, které stojí víc než všechny moje dohromady, berou lekce na hudební akademii a všechno platí máma a táta. To nemá absolutně nic společného s tím, odkud se žánr vzal. Proto tomu říkám, jak to je: zatracený cirkus.
Samozřejmě, když vezmete ty nejlepší prvky všech tří stylů a proměníte je v něco nepřátelského a násilného... pak je všechno přesně tak, jak má být.
Co chystají FUNEBRE DEVASTATION v nejbližších měsících? Kde váš můžeme vidět na koncertě? Pokud máš nějaký vzkaz pro labely, promotéry, fanoušky, tak zde je prostor…
Prozatím můžete Funebre Devastation zastihnout naživo v Bilbau, Barceloně, Tarbes (Francie) a Portu (Portugalsko). Ale samozřejmě, pokud si nás nějaký promotér bude chtít zarezervovat, rádi pojedeme kamkoli budeme pozváni, pokud podmínky nebudou absurdní. Nebudeme si platit vlastní cestovné a ubytování jen proto, aby promotér mohl zmizet s našimi penězi a utratit je za kokain.
Co se týče nahrávacích společností, upřímně řečeno, jsme v tom docela shovívaví. Pokud někdo chce vydat náš materiál, stačí, když se s námi spojí a pošle nám nabídku. Ať už jde o vydání jednoho z našich alb nebo o rezervaci našeho vystoupení v jejich oblasti, vždy se na to podíváme a dáme upřímnou odpověď. Jsme otevřeni jakékoli spolupráci.
A co se týče fanoušků... Nevím, jestli už kapelu slyšeli nebo nás někde viděli naživo, ale jedno je jisté, ať už k lepšímu nebo k horšímu, nikoho nenecháme lhostejným. Myslím, že každý, komu v žilách koluje stejná krev jako nám, si nakonec najde cestu k Funebre Devastation a pochopí, o co nám jde. Naše hudba volá staré duše, ať už jsou staré, nebo ne.
Děkuji ti moc za rozhovor. Opravdu si vážím toho, že sis pro naše stránky našel čas. Přeji celé vaší kapele hodně pekelné inspirace, prodaných nosičů a nadšených fanoušků. Ať se vám daří i v osobním životě. Doufám, že vás někdy uvidím i naživo.
Moc děkuji, Jakube. Bylo mi potěšením odpovídat na tvé otázky – byly promyšlené a skutečně zajímavé, což v dnešní době u rozhovorů nebývá zvykem.
Velmi si vážíme tvé podpory a možnosti šířit povědomí o Funebre Devastation prostřednictvím tvého zinu. Doufejme, že se naše hudba díky tomuto rozhovoru dostane k dalším maniakům.
Také doufáme, že se jednou dostaneme do tvé země a po rozpoutání pekla na pódiu si dáme pár piv. Do té doby udržuj underground při životě, podporuj kapely, které si to zaslouží, a nikdy nenech plamen uhasnout.
Uvidíme se někde na cestách... a pozdravuji ze špinavých hlubin severního Španělska!
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
