Blížíme se domů. Trvalo to několik světelných let, než jsme se vrátili. Všichni mezitím zestárli, dospěli, svět, který jsme znali, se změnil k nepoznání. Alespoň tak jsme si všechno představovali. Potkali jsme spoustu civilizací, některé byly o hodně vyspělejší než my, jiné zase kruté a primitivní. Modrá planeta ale nebyla již od prvního pohledu tak krásná a monumentální, jako dřív, jako jsme si ji pamatovali. Přístroje hlásily vysokou míru radiace. Nasadili jsme skafandry a sestoupili na spálenou zemi. Mrtvá planeta? Jak se to stalo?
Jsme na tom technologicky nejlépe v historii, ale co se týká našich myšlenek, tak se často pohybujeme a jednáme stále jako naši neandrtálští předci. Pokud tedy věříte v Darwinovu teorii. Je pro mě zase velmi příjemné se proletět vesmírem za zvuků nového alba britských progresivců CRYPTIC SHIFT. Vzpomínám při poslechu na staré sci-fi autory, které jsem kdysi čítával a jejichž vize se v mnohém až děsivě splnily. Pokud máte rádi technický death metal, komplikovaný thrash metal, jazzové prvky i psychedelické chvilky odpočinku, neváhejte ani chvilku. Hraje se zde pro vás i pro všechny vetřelce z vesmíru.
S nahrávkami téhle kapely to mám nastavené tak, že je nutné jim dát potřebný čas. Každé nové album (a novinka není výjimkou) musí uzrát. Poslouchal jsem nové album v různých denních dobách, v odlišných náladách, ale nejvíce vynikla pozdě v noci, když obloha zářila hvězdami a nebe bylo plné krvavých cákanců. "Overspace & Supertime" si lze představit jako velmi pestrou paletu různých melodií, zvuků, nálad a momentů. Musíte na sebe nechat album jen tak působit, mít na něj čas a hlavně klid. Skladby jsou zde velmi dlouhé, těkající, neklidné, různorodé. Každá si žije vlastním životem, je jako organismus, který k nám přivezli vesmírní kovbojové. Inspirace třeba takovými VOIVOD, ATHEIST, CYNIC, NOCTURNUS, SADUS, MARTYR, je samozřejmě patrná na každém kroku, přesto lze považovat tuhle smečku za originální. Kapela má opravdu vlastní postupy, motivy, pasáže. Atmosféra je temná a chladná jako bude jednou naše planeta, až ji úplně zničíme. Nic se neděje, jsme jen jedním druhem a zrnkem ve věčnosti. Příroda si nakonec poradí, tomu věřte. Než se tak ale stane, budu podobné desky poslouchat vždy rád a s chutí. CRYPTIC SHIFT se vydali těžkou cestou, která je opravdu velmi náročná a komplikovaná. Nutno ale rovnou dodat, že si stále zachovávají takový ten zdravý drive, nadšení, uvěřitelnost a živočišnost. Album se tak, když překonáte počáteční náročnost, velmi dobře poslouchá a garantuji vám, že na něm najdete spoustu nového i po velmi dlouho době. Platí zde více než kde jinde - lepší je zapnout play a nechat se unášet hvězdokupou, než psát nějaká slova, která nikdy nedokáží přesně vyjádřit jednotlivé nuance. Sci-fi technický death thrash metal, u kterého na vás dýchne temnota a chlad vesmíru! Průlet hvězdokupou!
Asphyx says:
We are approaching home. It took several light years to return. Everyone had grown older and more mature in the meantime, and the world we knew had changed beyond recognition. At least, that's how we imagined it would be. We encountered many civilizations, some much more advanced than ours, others cruel and primitive. But at first glance, the blue planet was no longer as beautiful and monumental as we remembered it. The instruments reported high levels of radiation. We put on our spacesuits and descended onto the scorched earth. A dead planet? How did this happen?
We are at our technological peak in history, but when it comes to our thoughts, we often still move and act like our Neanderthal ancestors. That is, if you believe in Darwin's theory. It is very pleasant for me to fly through space to the sounds of the new album by British progressives CRYPTIC SHIFT. As I listen, I am reminded of the old science fiction authors I used to read, whose visions have come true in many ways, some of them frightening. If you like technical death metal, complex thrash metal, jazz elements, and psychedelic moments of rest, don't hesitate for a second. This music is for you and for all the aliens from outer space.
With this band's recordings, I find that you have to give them time. Every new album (and this one is no exception) needs to mature. I listened to the new album at different times of day, in different moods, but it stood out most late at night, when the sky was lit up with stars and full of bloody splashes. "Overspace & Supertime" can be imagined as a very colorful palette of different melodies, sounds, moods, and moments. You have to let the album sink in, have time for it, and above all, be calm. The songs here are very long, fleeting, restless, and diverse. Each one lives its own life, like an organism brought to us by space cowboys. Inspiration from bands such as VOIVOD, ATHEIST, CYNIC, NOCTURNUS, SADUS, and MARTYR is evident at every turn, yet this pack can still be considered original. The band truly has its own techniques, motifs, and passages. The atmosphere is dark and cold, just as our planet will be once we have completely destroyed it. Nothing is happening, we are just one species and a speck in eternity. Nature will eventually take care of itself, believe that. But until that happens, I will always enjoy listening to albums like this. CRYPTIC SHIFT has embarked on a difficult journey that is truly very demanding and complicated. However, it must be said that they still retain that healthy drive, enthusiasm, credibility, and animalistic energy. Once you get past the initial difficulty, the album is very enjoyable to listen to, and I guarantee that you will find a lot of new things on it even after a very long time. More than anywhere else, it is better to press play and let yourself be carried away by the star cluster than to write words that can never accurately express the individual nuances. Sci-fi technical death thrash metal that breathes the darkness and coldness of space! A flight through a star cluster!
Recenze/review - CRYPTIC SHIFT - Visitations from Enceladus (2020):
Probudím se do ticha. Čeká mě další nudný den obyčejného člověka. Ranní cesta do práce, rozšklebené, naštvané tváře v tramvaji, šedé stíny v ulicích. Továrna plná chladných ševelících strojů. Osamocen v davu, odpovídám na otázky, řeším problémy a celou dobu si připadám totálně mimo. Tisíce nepodstatných informací, pořád mi někdo něco říká. Utíkám pryč, od reklam, od válek, od tupého davu. Hledám nějakou kapelu, která umí říznout do živého, která je jiná, odlišná, která má svůj vlastní originální výraz a obličej.
!T.O.O.H.! se toho stále nebojí. Jsou sví, nespoutaní, hraví. Musím si, jako u každého alba, chvilku zvykat na jejich styl humoru, ale stačí několik poslechů a zjišťuji, že mě stále jejich umně umíchaný energetický koktejl, plný technického death metalu, grindu, avantgardy, touhy ničit hudbou, stále baví. Vítejte ve světě plném úchylů, tupých "dezolátů", zajímavě pojaté češtiny, ale hlavně hudby, která vás dokáže vytrhnout ze šedi všedního dne.
Pokud máte otevřenou mysl, líbí se vám, když si někdo hraje s českým jazykem, pokud máte bohatou fantazii, pokud toužíte po neotřelých chvílích morbidně úchylné poezie, potom jste zde správně. Dovedu pochopit, že ani nové album "Po ovoci poznáte je" nebude pro každého. Někdo se zkrátka rád drží jen zavedených schémat, ale to vůbec nevadí. Stejně se tu hraje spíše pro fanoušky, co rádi přemýšlí, kteří se ještě nestali starci, křičícími na mraky. Hudebně jsou !T.O.O.H.! stále sví, nadále rozvíjejí vlastní styl. Nutno rovnou dodat, že to dělají pořád dobře. Už to sice není nic šokujícího jako kdysi, ale pořád z jejich skladeb cítím vášeň, originalitu, talent i hráčské umění. Osobně se mi líbí, že se nejedná jen o dnes tolik častá technická preludia bez duše. Naopak, z jednotlivých momentů doslova odkapává taková ta poctivá živočišnost. V některých chvílích jsou skladby až "nepříjemné", přesto zvláštně přitažlivé. Jakoby se kapele povedlo do skladeb promítnout problémy dnešního světa. Činěno to je s takovou tou lehkou elegancí, která se dle mého ani snad nedá naučit. Vychovali jsme generaci digitálních zombie, kterým smrdí lidé, nadáváme na ně, místo toho abychom jim podali pomocnou ruku. Hádáme se v diskuzích, stále neodpouštíme, když je někdo jiný. Necháváme se ovlivnit falešnými sliby a věříme růžovým králíčkům v reklamách. Pak přijdou !T.O.O.H.! a všechno nám zbourají jako domeček v satelitu. Zkrátka a dobře, já se pořád bavím, usmívám, jsem nadšený a povznesený. A to i v momentech, když se ráno probudím do ticha. Když mě čeká další nudný den obyčejného člověka. Ranní cesta do práce, rozšklebené, naštvané tváře v tramvaji, šedé stíny v ulicích. Továrna plná chladných ševelících strojů. Svět dovede být někdy pestrý a veselý, tak si to užívejme. Než nás restartují. Technicky intenzivní, avantgardně poetický death grindcore, který řeže do živého!
Asphyx says:
I wake up to silence. Another boring day of an ordinary person awaits me. The morning commute, grinning, angry faces on the tram, gray shadows on the streets. A factory full of cold, buzzing machines. Alone in a crowd, I answer questions, solve problems, and the whole time I feel totally out of place. Thousands of irrelevant information, someone is always telling me something. I run away, from commercials, from wars, from the dull crowd. I'm looking for a band that can cut into the live, that is different, distinct, that has its own original expression and face.
!T.O.O.H.! is still not afraid of it. They are their own, unfettered, playful. As with every album, I have to get used to their style of humor for a while, but after a few listens I find that I still enjoy their skillfully mixed energetic cocktail, full of technical death metal, grind, avant-garde, and the desire to destroy with music. Welcome to a world full of perverts, dull "desolates", interesting Czech, but most of all, music that can pull you out of the gray of everyday life.
If you have an open mind, you like it when someone plays with the Czech language, if you have a rich imagination, if you long for fresh moments of morbidly perverse poetry, then you're in the right place. I can understand that the new album "Po ovoci poznáte je" will not be for everyone. Some people simply like to stick to established patterns, but that doesn't matter at all. Anyway, this is more for fans who like to think, who haven't yet become old people shouting at the clouds. Musically, !T.O.O.H.! are still their own, they continue to develop their own style. It must be added that they still do it well. It's nothing shocking like it used to be, but I still feel passion, originality, talent and playing art from their compositions. Personally, I like that these are not just technical preludes without a soul that are so common today. On the contrary, such honest animality literally drips from individual moments. At times, the songs are even "uncomfortable", yet strangely appealing. It's as if the band has managed to project the problems of today's world into their songs. It's done with such a light elegance that, in my opinion, it can't even be taught. We have raised a generation of digital zombies who stink at people, we curse at them instead of giving them a helping hand. We argue in discussions, we still don't forgive when someone else is there. We let ourselves be influenced by false promises and believe pink bunnies in commercials. Then !T.O.O.H.! comes along and knocks everything down like a house in a satellite. In short, I'm still having fun, smiling, excited and uplifted. Even in the moments when I wake up in the morning to silence. When another boring day of an ordinary person awaits me. The morning commute to work, grinning, angry faces on the tram, gray shadows in the streets. A factory full of cool, buzzing machines. The world can be colorful and cheerful sometimes, so let's enjoy it. Before they reboot us. Technically intense, avant-garde poetic death grindcore that cuts to the living!
Tři dny po minulém ročníku jsem stál uprostřed noci v nemocnici v Plzni a modlil se, aby vše dobře dopadlo. Naproti mě svítil měsíc, velký měsíc jako z hororu. Byl jsem ještě plný zážitků. V pavilonu, na který jsem se díval, byla psychiatrie a blázni řvali do tmy. Měl jsem strach. Do práce jsem šel rovnou. Zavolali mi během směny, abych se přišel rozloučit. Manželka byla na operaci a vypadalo to špatně. Když jsem ji držel za ruku, klepal jsem se. Nakonec vše dobře dopadlo, ale zůstal ve mě ještě dlouhou dobu velký stres. Pokaždé, když jsem se potřeboval nakopnout a vylézt z depresí, tak jsem si vytáhl ze vzpomínek, jako z nějakého šuplíku dobra a pohody, zážitky ze Symbolicu.
Dnešní svět je divný, nahlížím na to pohledem čerstvého padesátníka. Lidé kolem mě jen čumí do mobilů, nadávají na všechno, ve zprávách jsou války, násilí, někdy mám pocit, že apokalypsa už dávno začala. Není to pravda, ještě pořád existují oázy, ve kterých nepotkáte blbce ani tupouny (no dobře, dva jsem potkal, ale pořád to je málo), místa, kde je fajn, kde se k sobě lidé chovají hezky a mile. Ano, takhle po mnoha ročnících vnímám Back to the Symbolic já. Jsou to hlavně fanoušci, kamarádi i známí, kteří mě donutí pokaždé vylézt z nory, rozhýbat již trošku opotřebované tělo. A také muzika, kterou nikde jinde neslyšíte. Každá návštěva pro mě vždycky hrozně moc znamená. Myslím to vážně kurva, tenhle rok byl náročný a děkuji osudu, bohu, satanovi a klidně i velkému dýňákovi, že se vše v dobré obrátilo. Zase jsem měl v životě jednou z prdele kliku.
Blížíme se ke Kolínu a já se nějak podvědomě usmívám. Veze mě Michal, se kterým jsme se dlouho neviděli a tak je témat k rozhovoru spousta. Jako mladý jsem miloval dceru Četníka ze Saint Tropez. Pamatujete si ten díl, jak jedou do New Yorku a dostanou se do hippiesácké komunity? Každého objímají a říkají mu, miluji tě! Tak takhle si připadám já, když vlezu do areálu. Přestanu být robotem chodícím do práce a řešícím algoritmy všedního dne. Teď jsem sám sebou. Jakub zvaný Asphyx, guru záhrobních recenzí a rozhovorů. Nebyl bych to já, abych od začátku nedělal trošku problémy. Vytiskl jsem si poctivě vstupenku - z roku 2023. Dejte mi prosím pěkně někdo pivo, musím smočit svůj jazýček a také, k metalu to patří, bez toho není rock´n´roll. Následuje nekonečná zdravice s kamarády, se známými, seznamování, objímání. Čerpám energii. Na další rok, do práce, do života. Jsem jak malé dítě, ve světě, který připomíná klubko jedovatých hadů. Tlemím se. Srším a celým tělem mi projíždí neskutečně množství pozitivní energie.
Dost ale bylo filozofování. Přijeli jsme hlavně na muziku. Už nejsem ani Gandalf šedý, prošel jsem proměnou v bílého. Tady můžeš být kýmkoliv. Hezkou holkou, milým klukem, lesbou nebo klidně koněm, všem je to jedno, hlavní je, že jsi v pohodě. Jak říkal v jednom díle Homer Simpson: "Carle, mě nevadí, že si černej, mě vadí, že si debil". A tady, kousek od Kolína, to fungovalo. Přijel jsem, jak jinak, hlavně na DEAD HEAD, DEMONICAL, A CANOROUS QUINTET, NECROTESQUE. Jsem tu, abych si zase splnil pár svých snů. Zemědělci mají dožínky, trampové potlach, myslivci poslední leč a my metalisté tělem i duší SYMBOLIC. A protože nechci být jako produkt současné doby, ve které se víc mluví než jedná, tak jdu rovnou i na nějaké ty kapely.
TORTURED CORPSE - jak se vlastně stane z člověka sériový vrah? Kde se bere všechno zlo a špína, které vždycky vylezou na povrch jako nějaký hnis? Kapela z Polska, hrající syrový death metal ve staroškolském stylu. Opravdově, uvěřitelně, od srdce. Musím rovnou dodat, že jsem spokojený. Všichni odvedli skvělou zabijáckou práci. Kývám se spokojeně do rytmu, popíjím pivo, přesně takhle to mám rád, užívám si všechny ty morbidní melodie, chorobný vokál. Masakr v temné ulici! Tahle smečka na nás zaútočila ze zálohy a prokousla nám hrdlo!
How does a person become a serial killer? Where does all the evil and filth come from that always rises to the surface like pus? A band from Poland playing raw, old-school death metal. Genuine, believable, heartfelt. I have to say right away that I'm satisfied. Everyone did a great, killer job. I nod contentedly to the rhythm, sipping beer, just the way I like it, enjoying all those morbid melodies and sick vocals. Massacre in a dark alley! This pack attacked us from ambush and bit through our throats!
MELANCHOLY PESSIMISM - jedna z kapel, která mě provází celý můj hudební život. A taky brutální sázka na jistotu. Vždycky se mi na nich líbila určitá hravost, takový ten tah na branku, touha ničit hudbou. Pánové nemusí už dávno nikomu nic dokazovat, přesto přijeli, aby nám vyrvali všechny vnitřnosti z těla. Jsou to přesně cílené rány přímo na solar plexus! Divoké kytary, hlas raněné šelmy, melodie, které už mám dávno zadřené pod kůží. Smrt má mnoho podob, a ta, kterou nám přinesli tihle moravští bardi, byla hodně krutá, nekompromisní a hlavně skvěle zahraná. Kult!
SYMBTOMY - opět citovali ze starých death metalových učebnic. A dělali to s grácií, nadhledem, s přesností dobře seřízeného stroje na zabíjení. Staré mrtvoly, kterých je v polích okolo Kolína jistě pohřbeno velké množství, znovu ožily a přišly se podívat mezi nás, kteří ještě stále trošku žijeme. Bylo to opět náležitě divoké, syrové, s tradičním feelingem a plesnivou patinou. Mám to takhle stejně nejraději, máme to v krvi všichni, já i kapela. Za mě osobně se jednalo o další ze záseků, na které budu rád a dlouho vzpomínat. Souhlasí se mnou všichni, kteří nedobrovolně odešli z tohoto světa - oběšení, utopení, zastřelení. Death metal, který probudil všechny nemrtvé!
Dejvy žádá Duzl o ruku, já se na to těším už několik týdnů a potom...posedli mě alkoholoví démoni a vše jsem propásl . Mrzí mě to, ale znáte mě....achjo. Tak ať vám to klape a příští rok na svatbě se budu moc těšit.
DEMONICAL - zase mi jednou popraskaly všechny kosti v těle. Byl jsem pohřben zaživa za zvuků ledových a temných švédských melodií. Absolutní nasazení všech členů, skvělý výkon zpěváka, víka od rakví, která nadskakovala radostí nad tím, že kolem nás znějí syrové severské motivy. Jako bych byl někde daleko v lesích, na starém pohřebišti. Na DEMONICAL bylo, je a vždycky bude spolehnutí. Pánové působili jako jezdci apokalypsy, kteří se přijeli pomstít za všechny příkoří, která byla na vojácích temnoty spáchána. Tohle byla dokonalá esence toho, co mám na tomto stylu tolik rád. Mráz se mi dostal do vnitřností, roztrhal mě na malé kousky. Old school swedish death metal par excellence!
Once again, every bone in my body cracked. I was buried alive to the sounds of icy, dark Swedish melodies. The absolute commitment of all members, the singer's great performance, the coffin lids jumping with joy at the raw Nordic motifs sounding around us. It was as if I were somewhere far away in the woods, at an old burial ground. DEMONICAL was, is, and always will be reliable. The gentlemen seemed like horsemen of the apocalypse who had come to avenge all the injustices committed against the soldiers of darkness. This was the perfect essence of what I love so much about this style. The chill got into my guts and tore me to pieces. Old school Swedish death metal par excellence!
Kdo by chodil spát, když máme svátek radosti. Muzika ve mě postupně doznívá a neskutečně si užívám podmanivou atmosféru, génius loci, který dělají lidé i prostředí. Organizátoři i fanoušci. Všiml jsem si jednoho fenoménu posledních let. Jezdí sem i někteří, kteří třeba metal ani neposlouchají. Samotné holky, dámy i ženy. Chápu je, chápu je všechny. Jsou to totiž lázně, do kterých když vstoupíte, tak se budete rádi a často vracet. Korzuji, natřásám se smíchy, je mi fajn, moc fajn. Jen občas hledám na nebi měsíc, abych mu poděkoval, že jsme všichni celý rok přežili. Potkám spoustu známých, mluvím s nimi a cítím z nich jakousi blaženost. Proč to takhle nemůže být všude? Proč? Bylo by krásně na světě. V hlavě si vytvářím sci-fi příběh, že by tomu tak opravdu bylo. Pomalu, polehounku uléhám na matraci, která je pro mě takovou jistotou a záchytným bodem (díky moc za ni, Dášo i Dejvy, mé staré kosti vám skládají hold). Moc nespím. Najednou je všude zase světlo. Je ještě pátek a nebo už sobota? A proč si pokaždé naplánuji, že nebudu tolik zlobit, že se ovládnu, nechám tělo také odpočinout a pokaždé to dopadne takhle? Mám slabou vůli a nebo jenom radost, že tu jsem? Netuším, jediné co vím je, že jsem byl zase jak carský důstojník. Amen.
sobota 23. 8. 2025
Závidím mladým mužům jejich sebeovládání. Oni třeba tolik nepijí nebo vůbec, hlídají si váhu, kalorie, čistí si mysl, sebe rozvíjejí se. Na všechno mají google a gemini. Já mám jenom bolavou hlavu, v hubě jak v polepšovně a i když je matrace v pohodě, tak mě bolí kyčel. A co udělá starý metalový pes? No, jak bych to jenom... Dá si další pivo, aby se nakopl, protože vážení, já vyrostl na Lemmym. Mám mladé lidi rád, ale někdy mě štvou s tím, že jsou moc vážní, že se moc prožívají. Prdel musí bejt i kdyby fotra věšeli! Chápeš kámo? Pomalu se narovnám a hledám výčep. Lehce posnídám, opláchnu se. Pak zjistím, že jsem ztratil telefon. Stydím se, ale nakonec vše dobře dopadne. Napíšu domů jednoslovnou SMS - žiju. Po druhém pivu se jak nějaký alkáč oklepu a je mi zase fajn. Pomalu přecházím na absintovou limonádu.
Areál se pomalu probouzí. Holky si jdou čistit zuby. Jsou pomuchlané, ale pro mě stejně krásné. Neznám nic hezčího, než ráno na festivalu. Ozvěny včerejšího dne. Hergot ty vypadáš snad ještě lépe než ve tmě, chce se mi říct, ale už je to jiné. Je moc vidět a trošku se stydím, co jsem to zase vyváděl? Mám milé opice, ale někdy jsem možná až moc ostrý. Miluji černý humor. Rozjíždím se pomalu, chrchlám jak starý naftový motor nebo Jawa 350, kterou vytáhl kdysi děda z garáže jen na svátek. Peristaltika střev se dává do normálu, mysl se jasní, ruce jsou pevné. Ještě za to umím vzít. Díky za každé nové ráno, vy volové!
Kecáme o včerejšku, těšíme se na další kapely. Už nám mnohým není dvacet, spíše je to jak na srazu veteránů. Staré nášivky, milióny zážitků. Jo to já když jsem byl tenkrát v 98 na kapele xy, to bylo úplně jiný. Podobných úryvků zaslechnu v éteru spoustu. Jen si tak na chvilku sednu. Chce se mi zvednout ruce k nebi, poděkovat Velkýmu Dýňákovi, za to, že podobné akce ještě vůbec existují. Srdce mi tepe trošku hlasitěji než jindy. Také cítíte tu sílu sounáležitosti? Já ano. Musím také zaskočit na nějaké ty kapely.
BLOODY OBSESSION - zajdu na ně s pivem v ruce. Už jsem tuhle kapelu několikrát viděl. Pokaždé to byla stará poctivá vražda. Spokojený jsem i tentokrát. Řeže to, pálí to, ve skladbách je potřebný tlak i energie. Za mě uříznutý palec nahoru a celkové zhodnocení - kurva dobrý!
DYSANGELIUM - dráhu téhle kapely sleduji již od jejich počátků. Přežili jsme spolu personální změny, spoustu skvělých koncertů a musím říct, že mě jejich tvorba stále baví. Pánové v sobě mají něco neklidného, originálního, jakousi uhrančivou melodičnost. Umí šokovat, mají dobré skladby, zároveň všechno odsýpá a nezapomíná se ani na mrazivé melodie. Vystoupení jsem si užil po všech stránkách. Je vám doufám jasné, že jsem tuhle kapelu následoval stejně jako věřící Jimiho Jonese na posledním albu. Bylo to epesní! Potvrzuji a dávám opět vysokou známku kvality.
NECROTESQUE - představitelé staré holandské death metalové školy a také kapela, kterou mám moc rád. Pánové totiž umí kombinovat ve svých skladbách surovost a temnotu takovým způsobem, že mě pokaždé přikovou ke zdi. Už jsem je jednou na koncertě viděl a byla to jízda přímo do pekla. Tentokrát mi přišlo jejich vystoupení ještě lepší. Démoničtější, ostřejší, divočejší. Tohle je přesně definice toho, co mám na death metalu rád, říkám si v hlavě vlastně po celou dobu, co stojím pod pódiem. Nahrubo nasekaná tma, totální zlo, riffy ostré jako břitva, bicí, které vám vystřelí mozek z hlavy. Nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí. Je to totální masakr, od začátku, do konce. Trepanace lebky!
Representatives of the old Dutch death metal school and also a band that I really like. These guys know how to combine rawness and darkness in their songs in such a way that they always blow me away. I've seen them live once before and it was a ride straight to hell. This time, I thought their performance was even better. More demonic, sharper, wilder. This is exactly what I love about death metal, I keep thinking to myself as I stand under the stage. Roughly chopped darkness, total evil, razor-sharp riffs, drums that blow your brains out. Nothing is superfluous, nothing is missing. It's a total massacre, from start to finish. Skull trepanation!
DEAD HEAD - když pánové vylezou na pódium, usmívám se. Jsme jedné krve, oni i já. Neubráním se dojetí. Splněný sen, definice death a thrash metalu v podobě, v jaké koluje i v mých žilách. Vlastně ani nedokážu jejich koncert hodnotit s nadhledem. Ostré riffy mi rozvibrují celé tělo, líbí se mi nadšení, ta radost, opravdovost, uvěřitelnost, autenticita. Tlak a energie, které k nám stékají dolů, pohlcují nás, jsou jako špinavá řeka, jako jedovatí hadi. Bouchám se do prsou, jsem jako po zásahu elektrickým proudem. Tohle jsou přesně ty chvíle, kvůli kterým rád poslouchám muziku, kvůli kterým jsem stále pravověrný. Jsem nadšený, jsem v jiné dimenzi. Umírám a znovu se rodím. Některé texty umím, tak je zpívám spolu s kapelou. Hlídám vstup do podsvětí jako starý prašivý pes Kerberos už skoro 35 let a vystoupení jsem si neskutečně užil. Klaním se až k zemi a děkuji. Vynikající!
When the guys climb onto the stage, I smile. We are of the same blood, they and I. I can't help but be moved. A dream come true, the definition of death and thrash metal in the form that flows through my veins. In fact, I can't even evaluate their concert with detachment. The sharp riffs vibrate through my whole body, I like the enthusiasm, the joy, the sincerity, the credibility, the authenticity. The pressure and energy that flow down to us, engulf us, are like a dirty river, like poisonous snakes. I pound my chest, I feel like I've been struck by an electric current. These are exactly the moments that make me love listening to music, that keep me faithful. I am excited, I am in another dimension. I am dying and being reborn. I know some of the lyrics, so I sing along with the band. I have been guarding the entrance to the underworld like the old mangy dog Kerberos for almost 35 years, and I enjoyed the performance immensely. I bow down to the ground and thank you. Excellent!
Dejvy oznamuje, že příští rok je desátý výroční Symbolic a přijedou BENEDICTION a XENTRIX. Myslím si, že zase není co řešit, co myslíte?
A CANOROUS QUINTET - ještě ani nevydýchám DEAD HEAD a je tu další legenda. Melodický death metal s nezaměnitelnou atmosférou. Tohle nikde jinde nezažijete, jenom tady, teď v tuhle chvíli, v téhle konstelaci hvězd a nastavení vesmíru. Švédská šlechta, muzikanti od pánaboha, ale hlavně muzika, kterou jsem hltal už jako mladý kluk. Spousta známých melodií, stačilo vždycky, aby kapela začala a v hlavě mi naskočilo pokračování, jako bych měl všechno dávno zakódováno v genech. Víte, tohle jsou právě ty chvíle, kdy i my, co chodíme na koncerty poctivě dlouhé roky, znovu ožíváme. Je to něco nového (alespoň u nás v Čechách), zajímavého. Samotný koncert potom splňoval mé nevyšší nároky. Když jsem se rozhlédl kolem sebe, nebyl jsem dojatý sám. V mnohých tvářích jinak drsných ksichtů bylo možné vystopovat velké množství opravdové radosti. Jen teď, v tuhle chvíli. Bylo to dokonalé, opět moc děkuji.
I haven't even caught my breath from DEAD HEAD and here comes another legend. Melodic death metal with an unmistakable atmosphere. You won't experience this anywhere else, only here, right now, in this constellation of stars and the setting of the universe. Swedish nobility, musicians sent from God, but above all, music that I devoured as a young boy. Lots of familiar melodies, all the band had to do was start playing and the rest popped into my head, as if I had it all encoded in my genes long ago. You know, these are the moments when even those of us who have been going to concerts faithfully for many years come alive again. It's something new (at least here in the Czech Republic), something interesting. The concert itself met my highest expectations. When I looked around, I wasn't the only one who was moved. In many of the otherwise tough faces, it was possible to see a great deal of genuine joy. Just now, at this moment. It was perfect, thank you again.
HELLS BAND- již několik let si nechci připustit, že by se mi mohla líbit kapela, která je revivalem. Nejde mi to přes pusu, jenže když se procházím kolem, tak se opakovaně vracím a stojíce bokem najednou zjišťuji, že i když není vše dokonalé, tak na mě skladby fungují. No, dobře no, kurva, bylo to dobrý. Hele, ale uvědomujete si, že jsem právě přiznal, že nejsem takovej tvrďák? Bylo to moc fajn. Díky.
Vždycky, když zažiju něco podobného, musím se trošku uklidnit. Dát si pivo. Klidně bych byl chvilku někde sám, vše si vstřebal, nechal v sobě usadit. Toulám se areálem, sleduji rozesmáté tváře fanoušků i kapel. Bavím se dobře, sednu si na lavici a zase hledám měsíc mezi mraky. Kde se schováváš? Chtěl bych ti znovu říci díky. Z rozjímání mě vytrhnou kamarádi. Už jsem zase ve víru noci, vtipkuji, tělo sice už finišuje, mele z posledního, ale jsem starý vytrvalec. Sice si nehlídám kalorie, ani nemám sebeovládání a sebekontrolu současných mladých mužů, ale snad je se mnou aspoň prdel. Objímám celý svět. Ano, jsou chvíle v životě lidským, kdy jsem šťastný. Opravdu šťastný. Je to právě teď. Všem to říkám, řvu to do ticha i do tmy. Měl bych jít spát, ale objeví se Petřín, v ruce lahev a jen kývne. Jsem opravdu slabé povahy a ihned podléhám. A taky je pěkná kláda, sedíme až do 4 hodin a je to taková sranda, že mě bolí bránice.
Natáhnu se potom na záda a sepnu si ruce na prsou jako kdyby mě měli uložit v rakvi. Vlastně ani moc nespím, klepu na matračce kosu, jsem spíš v takovém tom podivném stavu mezi bděním a sněním. Vydržím tak až do rozbřesku. Možná je to muzikou, alkoholem nebo kombinací obojího, ale připadám si, jako bych byl mimo naši dimenzi. Možná sem i zemřel? Netuším...
Nový areál se povedl, líbí se mi tam, i když jsem spíš konzervativní, nerad měním zaběhnuté pořádky, ale paráda. Nějaké připomínky? Ano, možná by bodly rakety a kdyby byly příští rok i sprchy, bylo by to super. Osobně mi to tak nějak nevadí, ale myslím, že holky, no znáte to. Jinak byla organizace na výbornou. Petřín je kamarád, znám jej dlouhé roky i celý jeho team a přesto musím znovu napsat - jsi borec, jídlo bylo zase super, jak někdo říkal, děláš ze Symbolicu food festival. Skvělé bylo placení čipem, osobně už spoustu let jakoukoliv hotovost odmítám, posunulo to celou akci o level výše, tohle si pochvalovali snad všichni.
Pivo a absintová limonáda cajk!
Zvuk byl super a to jsem se zpočátku stanu trošku bál. Za mě třeba takoví DEAD HEAD doslova zabíjeli. A nejen oni. Někdo mi říkal, že přišlo cca 450 lidí. Zajímavá byla třeba parta Rakušáků, co se loučili se svobodou. Metal neposlouchal nikdo a líbilo se jim u Kolína tolik, že už mají vstupenky na příští rok. Nebo trojice z Hamburku, která se vrací opakovaně. Přijel i basák Asphyx, zahlédl jsem Čurbyho, a další a další. Zkrátka a dobře, dámy a pánové, byla zde samá vybraná společnost.
Neděle 24. 8. 2025
Viděl a zažil jsem ve svém životě již mnohé, ale letošní SYMBOLIC ve mě bude rezonovat ještě dlouho. Určitě jsem se nestihl rozloučit se všemi. Omlouvám se. Potkal jsem vás ale zase hrozně moc. Vždycky se těším. Jste moje krevní skupina. Mnohé vás beru jako vlastní rodinu. Je mi tak trošku smutno, když odjíždíme. Rozebíráme zážitky a usmíváme se. Bože, bylo toho zase tolik. Musím to nějak vstřebat. Uložil jsem si všechno do šuplíku, do svého trezoru v mozku. A až bude zase někdy ouvej nebo jen tak, až potkám nějakého debila, tak si vzpomínky vytáhnu. Budu se usmívat jako malé dítě. Kdy už budu moc zase přijet? Děkuji vám všem. Svým čtenářům především, je už jenom malý zázrak, že ještě v dnešní době čtete. Děkuji ale i všem známým, kamarádům, kapelám, všem které jsem potkal a byli jste na mě milí a příjemní. Ani nevíte, jak si toho vážím. Držte se!
Už dávno vím, že existuje i jiný svět, než je ten náš, zkažený. Říkejte mu klidně peklo nebo třeba temná dimenze, je to vlastně jedno. Hlavní pro mě vždycky bylo, aby hudba, která odtud pochází měla v sobě sílu, tlak a energii. Aby se mi líbil obsah i dobré nápady. Toulám se záhrobím skoro 35 let a rád ochutnávám zkažené maso. O démonech HEXELLA z Texasu slyším poprvé. Není divu, kapela hraje teprve od roku 2019. Sedl jsem si tedy do svého sklepa, ve kterém mám reproduktory. Zhasl jsem všechna světla a nechal na sebe muziku jen tak působit.
První co se stalo, bylo to, že se moje mysl začala vracet po časové ose zpět. Do osmdesátých let minulého století. Měl jsem čest jako mladý konec toto prašivé období zažít. Tehdy se formoval i můj náhled na hudbu jako takovou. Možná právě proto mi debutové album "The Ancient Gaping Mouth" proniklo ihned do žil. Kurva, to je ono, křičel jsem do tmy a neustále přidával hlasitost.
Základem je zde klasický black metal, krvavé kořeny jsou slyšet opravdu z každé skladby. Nalezneme zde ale i tradiční rockové, d-beatové příměsi. Zkrátka a dobře, jedná se přesně o takový ten druh plesnivé hudby, kterou uslyšíte poprvé a ihned si ji oblíbíte. Důvody se samy nabízí. Kapela totiž předkládá to, co dnes mnozí zcela postrádají. Mají velmi kvalitní prašivý zvuk, produkci, zajímavý motiv na obalu, ale hlavně! - jsou uvěřitelní, opravdoví, realističtí, autentičtí. HEXELLA hrají srdcem, já jím poslouchám, je tedy jasné, že se k téhle nahrávce budu ještě hodně dlouho vracet. Kolem vyšlo spousta zajímavých alb, ale já zkrátka znovu a znovu sahám po "The Ancient Gaping Mouth". Když jdu ráno do práce, skrz špinavé a neutěšené město, když nemůžu v noci spát a moje kroky vedou (jak jinak) na místní hřbitov. Byl jsem kdysi dávno, ve svém mládí prokletý a zůstalo mi to dodnes. Já potřebuji každý den svoji dávku morbidní muziky, jinak bych v dnešním podivném a zkaženém světě nepřežil. Už dávno vím, že peklo existuje, že jsou démoni, že prokletí nakonec vždycky zvítězí. Jen si tak říkám, že je škoda, že kapelu asi neuvidím nikdy naživo. Podle mě to totiž musí být skvělý zážitek. Ta energie, tlak, nahrubo nasekaná tma, všechna ta zkažená karma, musí být na koncertech ještě víc hmatatelné. Třeba se někdy zadaří a kapela přijede i na turné po Evropě. Zatím se večer, až zhasnu všechna světla, opět nechám unášet na krvavých zpěněných vlnách řeky smrti. Do jiných, děsivějších světů, na druhou, odvrácenou stranu, do země nekonečných stínů. Pokud máte tenhle styl rádi, nemohu jinak, než vám album doporučit. Pro mě osobně se stalo velkým překvapením letošního roku. Už dávno vím, že existuje i jiný svět, než je ten náš, zkažený. Říkejte mu klidně peklo nebo třeba temná dimenze, je to vlastně jedno. Starodávná, prašivá, divoká a nespoutaná definice black metalového pekla! Poklekni a nech se strhnout do hlubiny!
Asphyx says:
I have known for a long time that there is another world besides ours, which is corrupt. Call it hell or a dark dimension, it doesn't really matter. The main thing for me has always been that the music that comes from there has power, pressure, and energy. That I like the content and the good ideas. I've been wandering the underworld for almost 35 years and I like to taste rotten meat. This is the first time I've heard of the demons HEXELLA from Texas. No wonder, the band has only been playing since 2019. So I sat down in my basement, where I have my speakers. I turned off all the lights and just let the music wash over me.
The first thing that happened was that my mind began to travel back in time. To the 1980s. I had the honor of experiencing the end of that rotten period as a young man. That's when my view of music as such was formed. Maybe that's why the debut album "The Ancient Gaping Mouth" immediately got under my skin. Fuck, that's it, I shouted into the darkness and kept turning up the volume.
The foundation here is classic black metal, with bloody roots audible in every song. However, we also find traditional rock and d-beat influences. In short, this is exactly the kind of moldy music that you hear for the first time and immediately fall in love with. The reasons are obvious. The band offers something that many today completely lack. They have a very high-quality raw sound, production, an interesting cover design, but most importantly, they are credible, genuine, realistic, and authentic. HEXELLA plays with heart, and I listen with heart, so it's clear that I will be returning to this recording for a long time to come. There have been a lot of interesting albums released, but I just keep coming back to "The Ancient Gaping Mouth". When I go to work in the morning, through the dirty and bleak city, when I can't sleep at night and my steps lead me (how else?) to the local cemetery. I was cursed long ago, in my youth, and it has stayed with me to this day. I need my daily dose of morbid music, otherwise I wouldn't survive in today's strange and corrupt world. I've known for a long time that hell exists, that demons exist, that curses always win in the end. I just think it's a shame that I'll probably never see the band live. I think it must be a great experience. The energy, the pressure, the roughly chopped darkness, all that corrupt karma, must be even more tangible at concerts. Maybe someday the band will come on tour in Europe. For now, when I turn off all the lights in the evening, I will once again let myself be carried away on the bloody, foaming waves of the river of death. To other, more terrifying worlds, to the other, dark side, to the land of endless shadows. If you like this style, I can't help but recommend the album to you. For me personally, it was a big surprise this year. I have known for a long time that there is another world besides ours, which is corrupt. Call it hell or a dark dimension, it doesn't really matter. An ancient, filthy, wild, and unrestrained definition of black metal hell! Kneel and let yourself be swept into the depths!
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
