Pokaždé, když se s touto kapelou někde potkám, když jí slyším, tak si vzpomenu na kulový blesk, který jsem kdysi viděl u nás na horách. Také po nich zůstává spálená země a velká díra v mé hlavě. Čeští thrasheři jsou pro mě úkaz. Jejich hudba je vždy velmi zajímavá, pestrá, neklidná a pokaždé v ní najdu spoustu zajímavých momentů. Samotnou kapitolou jsou potom koncerty, které bývají vynikající.
Za tímhle vším je nejen nepopiratelný talent, ale také velký kus práce, odříkání a srdce. Z kapely, která ve svých počátcích působila jako další retro skupina v řadě, je dnes uskupení, které svými novými deskami nakope zadek o hodně slavnějším jménům. O zvuku (Martin Hollandr - mixing, mastering, Jindřich Tománek - recording) netřeba diskutovat. Je náležitě ostrý, čitelný a s klidem snese srovnání se světovou produkcí. O obal se postaral můj oblíbený Paolo Girardi, který představil motiv, který je vstupem do jiné, temnější dimenze.
EXORCIZPHOBIA jsou i letos vesmírní kovbojové, kteří se nechali volně inspirovat kapelami typu VOIVOD, PANTERU, SACRECH REICH, ANTHRAX, DARK ANGEL. Dělají to ale s nadhledem a citem a i když lze s výše zmíněnými najít spoustu styčných bodů, musím desku hodnotit velmi pozitivně. Pánové totiž přinášejí velkou spoustu svých nápadů. Dokáží být techničtí, divocí a suroví, ale zároveň melodičtí a nebál bych se napsat elegantní. Kapela přetavila svůj talent a poctivou práci v hudbu, která je vykována z té nejkvalitnější oceli. Po světě samozřejmě běhá spousta podobných skupin, ale "Spiritual Exodus" se navíc velmi dobře poslouchá. Mám chuť se k albu neustále vracet. Osobně se mi potom nejvíc líbí taková ta těžko popsatelná živelnost, odhodlání a opravdovost. Zkrátka a jednoduše, když chodím po ulici nebo sedím doma u přehrávače, tak pro mě není nové album jen obyčejnou kulisou, ale mám pocit, že prožívám každý song, všechny texty (které jsou mimochodem taky velmi zajímavé a osobité). Kdysi dávno jsem býval ortodoxní thrasher, ale to už je spousta let. Teď jsem ve stavu, kdy tento styl už příliš neposlouchám. Musím potkat nahrávky, jako je tato, aby moje srdce zase začalo tepat v rychlejším tempu. Je vlastně jedno, jestli se díváte z okna na vichřici, sledujete ve zprávách povodně a nebo posloucháte "Spiritual Exodus". Všechno má společné velkou spoustu energie a síly. Tušil jsem dopředu, že mě tahle smečka nezklame. Přesto jsem překvapen z jejího vývoje. Budu teď chodit a všem novinku doporučovat. Chcete skvělý thrash metal! Máte ho mít! Tsunami z jiné, temné dimenze!
Asphyx says:
Every time I meet this band somewhere, when I hear them, I think of a ball lightning I once saw in our mountains. They also leave scorched earth and a big hole in my head. Czech thrashers are a phenomenon for me. Their music is always very interesting, varied, restless and I always find many interesting moments in it. Then the concerts are a chapter in themselves, and they tend to be excellent.
Behind all this is not only undeniable talent, but also a lot of work, sacrifice and heart. The band, which in its early days was just another retro band in a row, is now a group that kicks the ass of much more famous names with its new records. There is no need to discuss about the sound (Martin Hollandr - mixing, mastering, Jindřich Tománek - recording). It is properly crisp, clear and can easily withstand comparison with world production. The cover artwork was done by my favourite Paolo Girardi, who introduced a motif that is an entrance to another, darker dimension.
EXORCIZPHOBIA are space cowboys again this year, who have been inspired by bands like VOIVOD, PANTERU, SACRECH REICH, ANTHRAX, DARK ANGEL. But they do it with insight and feeling, and even though there are many points of contact with the aforementioned bands, I have to evaluate the album very positively. The gentlemen bring a lot of their own ideas. They can be technical, wild and raw, but at the same time melodic and I wouldn't be afraid to write elegant. The band has translated their talent and honest work into music that is forged from the finest steel. Of course, there are plenty of similar bands running around the world, but "Spiritual Exodus" is also very easy to listen to. It makes me want to keep coming back to the album. Personally, what I like most is the hard-to-describe liveliness, determination and sincerity. Simply put, when I walk down the street or sit at home in front of the player, the new album is not just an ordinary backdrop for me, but I feel like I'm experiencing every song, all the lyrics (which by the way are also very interesting and personal). Once upon a time I used to be an orthodox thrasher, but that was many years ago. Now I'm in a state where I don't listen to that style much anymore. I need to come across records like this to get my heart beating at a faster pace again. It doesn't really matter if you're looking out the window at a blizzard, watching floods on the news, or listening to "Spiritual Exodus". All of it has a lot of energy and power in common. I knew ahead of time that this pack wouldn't let me down. Still, I'm surprised at its evolution. I'll be going now and recommending the news to everyone. You want great thrash metal! You got it! Tsunami from another, dark dimension!
Občas se mi zatmělo před očima. Nevěnoval jsem tomu pozornost. Jenže pak jsem jednou upadl a už nevstal. Odvezli mě na sál, otevřeli moji hlavu a zjistili, že v ní mám příliš zbytečných informací. Zahlcen strachem a nenávistí se začal můj mozek bránit. Potřeboval jsem nějaký lék, něco, co by mi pomohlo přežít v dnešním šíleném světě. Nebo jsem šílený já?
Nakonec jsem zvolil novou desku řeckých thrasherů BIO-CANCER. Ti se od své poslední desky "Tormenting the Innocent" (2015) odmlčeli na dlouhých osm let. Letos se vrátili a působí na mě jako tsunami, jako smršť, kterou nelze zastavit. Jedovatý vokál, ostré riffy, celkový pocit neklidu. Tohle všechno kapela přináší i na nové nahrávce "Revengeance".
Album se mi v podstatě líbí, jen mi v některých případech přijde lehce monotónní. Ale to bude spíš problém stylu, který skupina předkládá. Berte to také jenom jako drobnou výtku. Novinka je zároveň pestrá a zajímavá. Myslíte si, že si protiřečím? Ne, některé skladby jsou opravdu srdce rvoucí, jiné mě příliš neoslovily. Je to jízda, je to vichřice, přesto si občas říkám, že se vytrácí energie. Pokud jste fanoušci třeba takových EXODUS, NUCLEAR ASSAULT, KREATOR, DARK ANGEL, REVOCATION, mohli byste být spokojeni. Oceňuji, že se Řekové snaží vyvíjet, přidávat kus vlastní invence a nápadů. Dovedl bych si ale představit ostřejší a špinavější zvuk. Líbí se mi kombinace melodických a zničujících prvků. I vložené death metalové ozvěny. Rozhodně to není album na první poslech. Musíte mu dát čas, poslouchat ho v různých náladách i čase. Teprve potom vynikne jeho síla. Zapomenout nesmím na parádní obal (Dan Goldsworthy), to je opravdová nádhera. Připadá mi, že se pánové lehce posunuli až někam k melodickému death metalu. Jestli je to dobře, nebo špatně, nakonec stejně posoudí hlavně fanoušci. Za sebe mohu napsat jediné - "Revengeance" je přesně ten druh hudby, která si to u mě musela odpracovat. Zpočátku jsem byl trošku na rozpacích, ale časem mi album proniklo do krve. Potřeboval jsem nějaký lék, něco, co by mi pomohlo přežít v dnešním šíleném světě. Melodický thrash death metalový útok na vaše podvědomí!
Asphyx says:
Sometimes my eyes would glaze over. I wasn't paying attention. But then one day I fell and never got up. They took me to the O.R., opened my head, and found I had too much useless information in it. Overwhelmed by fear and hatred, my brain began to fight back. I needed a cure, something to help me survive in today's crazy world. Or am I crazy?
In the end, I chose the new album by Greek thrashers BIO-CANCER. They have been on hiatus for eight long years since their last album "Tormenting the Innocent" (2015). This year they are back and they affect me like a tsunami, like a whirlwind that cannot be stopped. The venomous vocals, the sharp riffs, the overall feeling of unease. The band brings all this to the new record "Revengeance".
I basically like the album, I just find it a bit monotonous in some cases. But that's more a problem of the style the band presents. Also, take this as just a minor complaint. The novelty is both varied and interesting. Do you think I'm contradicting myself? No, some of the songs are really heartbreaking, others didn't really appeal to me. It's a ride, it's a whirlwind, yet sometimes I think the energy is waning. If you are a fan of the likes of EXODUS, NUCLEAR ASSAULT, KREATOR, DARK ANGEL, REVOCATION, you might be satisfied. I appreciate that the Greeks are trying to evolve, adding a bit of their own inventiveness and ideas. But I could imagine a sharper and dirtier sound. I like the combination of melodic and destructive elements. Even the death metal echoes inserted. Definitely not an album for the first listen. You have to give it time, listen to it in different moods and time. Only then will its power shine through. I mustn't forget the awesome cover (Dan Goldsworthy), it's a real beauty. It seems to me that the gentlemen have moved slightly towards melodic death metal. Whether it's good or bad, in the end it's up to the fans to judge. For myself I can write one thing - "Revengeance" is exactly the kind of music that had to work for me. At first I was a bit embarrassed, but with time the album got into my blood. I needed a cure, something to help me survive in today's crazy world. A melodic thrash death metal assault on your subconscious!
tracklist: 1. Citizen... Down! 2. 44 Days in Hell 3. Footprints on my Back 4. Revengeance 5. Dream Merchants 6. Swiping Life Away 7. Underdog (Against the Odds) 8. Bludgeoning Skullcrushing Mayhem
Pálí mě mozek a nemůžu se postavit na nohy. Ozvěny včerejšího dne mě bolí jako ostré čepele nožů. Vnitřnosti se mi kroutí jako mladá háďata. Podá mi další pivo a řekne, ještě jsme neskončili. Ve starém zaplivaném klubu na periférii o kterém se říká, že v jeho sklepě je vchod do pekla. Jsem připraven, připíjím na zdraví všem nemrtvým a znovu zapínám play. Němečtí CRUEL FORCE vydali nové album. Bylo potřeba nakoupit pivo, zavřít všechna okna a zatemnit. Tahle hudba nejlépe vynikne v podzemí, v nekonečných chodbách Hádovy říše.
Současná retro black thrash heavy metalová vlna mi toho moc neříká. Ale občas se z ní vynoří kapely, které stojí za to poslouchat. Novinka "Dawn Of The Axe" mě na rozdíl od jiných opravdu baví. Je to smršť, je to lavina, ale promyšlená a velmi dobře složená. Připíjím na zdraví a tančím na svém vlastním hrobě.
Zvukově mi novinka připomíná některé poslední nahrávky DESTROYER 666. Hudebně mají pánové velmi blízko třeba k takovým SLAYER, MERCYFUL FATE, VENOM, HELLHAMMER, CELTIC FROST. To by nebylo zase tak zajímavé, v dnešní době se nelze vyhnout přirovnání. Mě ale nejvíc zaujalo nadšení, opravdovost. Já Němcům jejich práci zkrátka věřím. Pro mě je tohle hodně důležitá věc. Líbí se mi sóla, takový ten drive a chvění, které mě nutí podupávat nohou, kývat se do rytmu a samozřejmě neustále otevírat další a další piva. Jsem starej pes, který by mohl poslouchat stále dokola jen desky z osmdesátých a devadesátých let. Jsem rád, že nemusím, že ještě stále existují hudebníci jako CRUEL FORCE, kteří mi umí nakopat prdel. "Dawn Of The Axe" je deskou, která se mezi ostatními rozhodně neztratí. Hezky jsem si u ní zavzpomínal a i když je v tom samozřejmě velký kus nostalgie, tak mě baví album poslouchat. Mám to takhle nastavené více než třicet let. Pokaždé, když mě něco trápí nebo naštve, zavřu se do jedné plesnivé kobky, poslouchám podobné záležitosti a piju k tomu pivo. Já už se měnit nebudu. Ale dokud tady na tom podivném světě budu, chci podobné nahrávky podporovat. Hoří totiž jasným plamenem! Pálí mě mozek a nemůžu se postavit na nohy. Ozvěny včerejšího dne mě bolí jako ostré čepele nožů. Vnitřnosti se mi kroutí jako mladá háďata. Podá mi další pivo a řekne, ještě jsme neskončili. Moje vlastní Smrt. Poděkuju a poslouchám "Dawn Of The Axe" stále dokola. Black thrash metalová jízda přímo do pekla! Brána je otevřena!
Asphyx says:
My brain is burning and I can't get back on my feet. The echoes of yesterday hurt me like sharp knife blades. My insides squirm like young nematodes. He hands me another beer and says we're not done yet. In a seedy old club on the outskirts that's said to have the entrance to hell in its basement. I'm ready, I raise a toast to all the undead, and I turn the play back on. Germany's CRUEL FORCE have released a new album. We had to buy beer, close all the windows and black out. This music is at its best underground, in the endless corridors of Hades.
The current wave of retro black thrash heavy metal doesn't say much to me. But occasionally, bands worth listening to emerge from it. The new "Dawn Of The Axe", unlike the others, really entertains me. It's a whirlwind, it's an avalanche, but well thought out and very well composed. I'm toasting my health and dancing on my own grave.
Sound-wise, the new album reminds me of some of the latest DESTROYER 666 recordings. Musically, the gentlemen are very close to SLAYER, MERCYFUL FATE, VENOM, HELLHAMMER, CELTIC FROST. That wouldn't be so interesting, nowadays you can't avoid comparisons. But I was most impressed by the enthusiasm, the realness. I simply trust the Germans in their work. This is a very important thing for me. I like the solos, the drive and the shake that makes me stomp my feet, sway to the rhythm and of course keep opening more and more beers. I'm an old dog who could only listen to records from the 80s and 90s over and over again. I'm glad I don't have to, that there are still musicians like CRUEL FORCE who can kick my ass. "Dawn Of The Axe" is a record that will definitely not get lost among the others. I had a good time reminiscing and even though there is a big piece of nostalgia in it, I enjoy listening to the album. I've had it set up that way for over thirty years. Every time something bothers me or upsets me, I lock myself in a moldy dungeon, listen to stuff like this and drink beer to go with it. I'm not changing anymore. But as long as I'm here in this weird world, I want to support records like this. Because they're burning bright! My brain's burning and I can't get back on my feet. The echoes of yesterday hurt me like sharp knife blades. My insides wriggle like young nematodes. He hands me another beer and says we're not done yet. My own Death. I say thank you and listen to "Dawn Of The Axe" over and over. Black thrash metal ride straight to hell! The gates are open!
Pokaždé, když vyrazím na Symbolic festival, připadám si jako Doctor Who. Nebude to dlouho trvat a mohl by mě ve filmu hrát třeba ten chlápek z reklamy na Prostenal. Ono já si dělám srandu, ale ty dva dny, kdy se vrátím po časové ose zpět, jsou pro mě vždycky tak skvělé, že mi vlhnou oči. A není to nedostatkem testosteronu. Člověk vypadne a vypne. Restartuje se. Pryč od pivních, kávových i hudebních hipsterů, od sebestředných, nepoužitelných sněhových vloček, daleko od elektrokoloběžek, pryč od uřvaných bezzubých průvodů.
Možná mi budou brzy holky říkat sweet dady, ale mě to nevadí (jmenuji se Troy McClure, možná mě znáte z internetu...). Snažím se stárnout s grácií a i když jsou pro mě poslední roky podobné akce spíše survival a boj o přežití, stále jsem ještě schopný kopnout do vrtule. Letos to nebylo vůbec lehké. Moji i manželky staří rodiče (takže jenom starosti), dva puberťáci v bytě (takže jenom starosti a radosti) a k tomu nemoc mé drahé mě nutili zůstat doma. Rozum velel, nejezdi, ale srdce, ta stará mrcha, mě táhlo ke Kolínu. V pátek i v pondělí jsem si pro jistotu zařídil home office. Bolehlav se přeci jen lépe snáší v soukromí, než na poradách. Ale nepředbíhejme, rány si budu lízat určitě, ale to až potom. Viděl a cítil jsem v očích své milé, že mě má pořád ráda. Proto bych ji chtěl dnešní report věnovat. Neboj, to zvládneme, budu tu pro tebe do roztrhání těla. I po těch skoro třiceti letech, co jsme spolu.
V pátek ráno tedy datluji do klávesnice doma, ale jsem neklidný. Ten den byl pan Asphyx, alias Doctor Who, opravdu neklidný. Divně se kýval a přemýšlel, co zapomněl. Nakonec si nevzal skoro nic. Tělo je již trošku opotřebované, ale uvnitř pořád tepe srdce tulákovo. Jízdenky objednány, stan nemám, spacák taky ne. Nějak bylo, nějak bude. Jde mi hlavně o lidi, na které se hrozně moc těším. A samozřejmě o kapely. Mnohé z nich u nás ještě nehrály. Jsou podle mého gusta (SORCERY, VILE, OBSCENITY, BURIAL REMAINS, CORTEGE jsou pro mě povinnost). Žádné vidle, ani retro kastráti, ale poctivý death, thrash. Opláchnu si obličej, podívám se na sebe a řeknu nahlas. Ty vole, jestli to letos přežiju, tak potom už všechno.
Plzeňské nádraží je již zčásti krásně zrekonstruováno. A tak vypadá polehávající svoloč na lavičkách až bizarně. Poslouchám nové SORROW a INCANTATION a podupávám si do rytmu. Několika jedincům řeknu, že se s nima nechci bavit. Mám svých starostí dost. Nasednu do vlaku a kolem mě sedí samé dámy tak nějak v mém věku. Takže si docela rozumíme. Musím si sundat sluchátka, chtějí si povídat. Nakonec se shodneme, že bez myčky se nedá žít. Někne u Berouna najednou volá MIchal Kafe a hele vole, jedeš? Vezme mě autem. Řeknu ano a jsem hrozně rád, že ho vidím. Máme navigaci a přesto zabloudíme. A je to děsná sranda.
Nadechnu se, nasaji atmosféru. Také to cítíte? Tu vůni luk a polí a ještě něco navíc? Co to jenom je? Jasně, je to skvělá nálada. Potkám prvního návštěvníka a začnu se smát. A tlemit se budu potom ještě týden, protože přátelé, Doctor Who je zpátky v době, kdy vyrůstal. Pohoda, klídek, pivko, metal, holky, metal, pivo, pohoda, bratia ze Slovenska s borovičkou (joj kokot, jak já vás mám rád)...hodím si bágl Michalovi do auta a plně se oddávám tomu, co mám nejraději. Pravému, poctivému metalu se vším, co k tomu patří. Tady mi nikdo neříká, že když nesbírám kazety, že jsem pokakaný prkýnko. Přitom jich mám v bednách tisíce. A kotoučák k tomu.
Pátek 25. 08. 2023
DYSANGELIUM - startuji spolu se starými známými. Kapela je v jiné sestavě, ale šlape jim to stále parádně. Zničující masakry se střídají s temnými vyhrávkami v podobě, ve které se hrávaly v dobách mého mládí. Je to old school jako řemen! Kluci podali jako vždy skvělý výkon a jejich vystoupení jsem jim bezezbytku věřil. Podepisuji vlastní krví a vychutnávám jedno z prvních piv!
SURGERY - Slováci jsou ve skvělé formě. Ostatně jako vždy, když je vidím někde naživo. Parádní přednes, spousta zkažené krve. Je kolem mě krásný letní den a nebo jsem ve studené pitevně? Hraje jim to pěkně, s radostí se pohupuji do rytmu. Jsem spokojený nejen s jejich hudební prezentací, ale i s celkovou atmosféru. Kolegovi říkám, kurva dobrý!
TYPHUS - jsou z Řecka a hrají takový ten starý, prašivý speed thrash metal. Je to nářez, masakr motorovou pilou. Navíc skladby nepostrádají takový ten klasický, tradiční smrad a odér. Připadám si jako v devadesátkách, jako v době, když jsem s muzikou začínal. Velmi dobře zahrané skladby, které mi pořádně nakopaly prdel. Skvělý koncert! Hroby byly otevřeny a zombie začaly tančit s námi! (Μεγάλη συναυλία! Οι τάφοι άνοιξαν και τα ζόμπι άρχισαν να χορεύουν μαζί μας!)
They're from Greece and play that old, dusty speed thrash metal. It's a blast, a chainsaw massacre. Plus the songs don't lack that classic, traditional stink and odor. I feel like I'm in my nineties, like when I started with music. Very well played songs that kicked my ass. Great gig! The graves were opened and the zombies started dancing with us!
SECTESY - pánové znají a ovládají pradávnou death metalovou formuli. Zaříkávání začalo a já si připadal jako uhranutý. Melodie, nářez, ale i určitá melancholie, která je jasným poznávacím znamením kapely. Bylo to jako vždy úchvatné, morbidní, chladné, démonické a mělo to opravdové chlupaté metalové koule!
SORCERY - Paul Johansson a Ola Malmström táhnou káru plnou prašivých kostí již od počátku devadesátých let minulého století. Kult nad kulty, povinnost pro všechny opravdové fanoušky. Byl jsem nadšený už jenom z toho, že kapelu vidím. Splněný sen, kvůli kterým na Symbolic tolik rád jezdím. Starodávný temný a chladný švédský death metal. Zahraný od srdce. Koncert měl velký feeling a hořel jasným plamenem. Hergot, kurva jo! Byl jsem dojatý a má slova jsou tím hodně ovlivněná. Pánové to do nás nasypali a zachřestili pytlem plným kostí. Byl to obřad, rituál, dokonalá seance toho, co mám na severském smrtícím kovu tolik rád. Bylo mi velkou ctí a musel jsem kapele vyseknout poklonu. Palec nahoru dávám já i všechny zombie!
Paul Johansson and Ola Malmström have been pulling a cart full of dirty bones since the early 1990s. A cult of cults, a must for all true fans. I was excited just to see the band. A dream come true, which is why I love going to Symbolic so much. Ancient dark and cold Swedish death metal. Played from the heart. The concert had a great feeling and burned with a bright flame. Hell, fuck yeah! I was moved and my words are very much influenced by that. The gentlemen poured it into us and rattled a bag full of bones. It was a ceremony, a ritual, a perfect seance of what I love so much about the Nordic death metal. It was a great honor and I had to give the band a shout out. Thumbs up to me and all zombies!
VILE - další legenda, u které jsem sotva dýchal. Američané k nám přijeli naporcovat maso a ukázat nám, jak se hraje za oceánem. Začátky brutálního death metalu si pamatuji velmi dobře. Dokonce i to, jak jsem se mu zpočátku bránil. Jenže pak jsem kdysi slyšel právě VILE a začal se o tento styl zajímat více. Co vlastně ke koncertu napsat? Pařil jsem, křičel a řval a užíval si notoricky známé songy. Moje srdce hudebního fanouška málem prasklo radostí. Tohle byly starý, poctivý, smradlavý jatka. Málem mi vypadl mozek z hlavy. Neexistoval svět kolem mě, byl jsem jen já, muzika a parta patologů na pódiu, která si se mnou mohla dělat co chtěla. Když to vezmu kolem a kolem, tak se vlastně tenhle zážitek nedá moc popsat. Byl jsem mimo a všechny skladby si neskutečně užil! Tahle pitva se opravdu vydařila!
Another legend I could hardly breathe. The Americans had come to cut meat and show us how to play overseas. I remember the beginnings of brutal death metal very well. Even how I resisted it at first. But then I heard VILE once and became more interested in this style. What to write about the concert? I partied, screamed and roared and enjoyed the notorious songs. My music fan heart almost burst with joy. This was some old, honest-to-goodness, stinkin' slaughter. My brains nearly fell out. There was no world around me, there was just me, the music and a bunch of pathologists on stage who could do whatever they wanted with me. All in all, there's not really much to describe this experience. I was blown away and enjoyed all the songs immensely! This dissection was a real success!
Tak trošku se stydím být veselý, když je moje žena nemocná, ale na mě je toho taky hodně. Najednou, po všech těch pivech a emocích, co ke mě stékaly z pódia, jsem nasáklý energií. Já když mám opici, tak bych všechny objímal. Žiju rád a možná právě proto se na tyhle noční kalby pokaždé hrozně těším. Leju do sebe, co teče, tančím, křepčím, flirtuju i s klikou od dveří, protože je rodu ženského a všichni kolem mě to dělají také. Nad rybníkem se vznáší takový ten opar, co milují rybáři a mě připadá, že jsem v nebi. Já nechci žádnej obláček s útlocitnejma panama, já chci pivo a metal a lidi, co mám rád. Takže jsem fakt v nebi a vím, že nemám kde spát, ale protože na mě Duzl vždycky myslí, jsem uložen jako nějaký šlechtic. Přesto zaberu jen na pár hodin. Mě vám to vůbec nevadí, mám hubu od ucha k uchu a směju se i za svoji ženu, protože vím, že kdyby tu byla se mnou, tak by mě držela za ruku. Mě se o ní nakonec i zdá. Padnu za vlast a skrze sen mi zní, že mrtví milovat nemohou.
Sobota 26. 08. 2023
Jestliže jsem byl včera šedovlasý elegán s jiskrou v oku a vtipný společník, ráno startuju pomalu, jako rezavá chrchlající vejtřaska. Hlavou se mi honí včerejší den. Halekám na pozdrav všem, se kterými jsem se potkal a otravuji u baru, protože chci pivo. Už to není jako zamlada, piju pomaleji, to si zase nemyslete, ale potřebuji si udržovat hladinku. Záměrně jsem nechtěl žádné ubytování, ani stan. Nezapomínejte, cestuji v čase, takhle jsme to dělávali s kamarády v devadesátkách. Prostě se odpoledne řeklo, jedem? A jelo se (sranda je, že dnes to úplně přesně dělá můj syn). Tak jsem zase tady, osvěžen a připraven pokračovat. Znáte to, umění stárnout je v tom, obklopovat se jen kamarády, kteří za to stojí. Je super, že u nás v Čechách máme stále festivaly, kde to žije. Vyvezou TOI TOI a já si na chvilku přeji, abych zemřel. Hergot, co jsem to všechno včera pil? Omlouvám se, není čas psát, už vstávají ti, kteří nejsou tak hloupí jako já a jezdí ve skupinách, mají stany a nebo složili hlavu v nějakém pensionu. Jaká byla noc, ptá se mě někdo? Usměju se a nic neříkám. Já si užívám všechno. Už jenom ten pocit, že jsem se utrhl a mohl si zahalekat na kapely, co miluju, že jsem mohl tančit při měsíčku. První dvě piva mi tolik nejedou, ale pak se to spraví a už jsem zase ve svém živlu. Metal!
CORTEGE - polští tmáři byli první kapelou, na kterou jsem se zašel v sobotu podívat. Jejich desky jsou častým hostem v mém přehrávači a bylo konečně na čase se přesvědčit, jak to pánům hraje naživo. Líbilo se mi to moc! Starý, temný death metal v americkém stylu s typickým polským feelingem. Věděl jsem, že se mi tahle smečka bude líbit, ale přesto jsem byl nadšený. Pánové odvedli poctivou hrobnickou práci. Exhumace starého smrtícího kovu se povedla na výbornou!
Polish Darkies were the first band I went to see on Saturday. Their albums are a frequent guest in my player and it was finally time to see how they play live. I liked it a lot! Old, dark death metal in American style with typical Polish feeling. I knew I was going to like this bunch, but I was excited nonetheless. The gentlemen did an honest grave digging job. The exhumation of the old death metal was excellent!
CONSECRATION - nesehnali bubeníka a tak se nemohli dostavit. Omluvili se a nahradili je THE BLACK MARY - death metal z Prahy. Bohužel, zrovna jsem se někde zakecal, tak jsem je propásl.
MERCYLESS - nepřijeli, omluvili se a jako náhrada zahráli maďarští NEEDLESS - ti do nás nasypali thrash death i black metal. Kapelu vůbec neznám, ani jsem se nemohl dopředu nijak připravit, ale to co jsem slyšel, tak nebylo vůbec špatné. Pánové zkrátka odvedli velmi dobrou, zabijáckou práci!
BURIAL REMAINS - už vám někdo někdy trhal nehty z prstů? Už vám někdo odstříhal víčka z očí? Pokud ne, tak si na tuhle smečku někam zajděte. Viděl jsem je poprvé v životě. Přitom spolu máme rozhovor a sleduji jejich tvorbu od úplných začátků. Kapela, poskládaná z holandské death metalové šlechty na nás zaútočila jako bestie z hlubin. Sežrali nás zaživa, smetli jako tsunami. Opět jsem byl mimo, jako to mám pokaždé, když se mi nějaká hudba hodně líbí. Málem mi popraskaly všechny kosti v těle. Tlak, energie, chlad, temnota! A také spousta melodií, které se mi zadřely hluboko pod kůži. Absolutní nasazení, totální smršť!
Has anyone ever ripped your fingernails off? Has anyone ever cut the lids off your eyes? If not, go see this pack somewhere. First time I've ever seen them in my life. We've had interview, and I've been following their work since the beginning. A band made up of Dutch death metal royalty attacked us like a beast from the deep. We were eaten alive, swept away like a tsunami. I was out of it again, as I always am when I like a piece of music a lot. I nearly cracked every bone in my body. The pressure, the energy, the cold, the darkness! And also a lot of melodies that got deep under my skin. Absolute commitment, a total whirlwind!
SYMBTOMY - mají nově stejného vokalistu jako SECTESY (Martin Halma). Tím se rozdíly trošku stírají. To ale vůbec nevadí. Mám rád starý poctivý death metal a SYMBTOMY jsou jeho ukázkovým příkladem. Skvěle zahrané, s vlastním výrazem, se spoustou dobrých nápadů i odkazů na klasiky žánru. Jednou jsem někde napsal, že mám rád, když hrají srdcaři pro srdcaře a na tuhle partu maniaků to sedí perfektně. Koncert měl v sobě takovou tu těžko popsatelnou sílu! Zkrátka a dobře, dal jsem si další pivo a otevřeli jsme si k tomu několik starých rakví! Morbidní poezie ve své základní podobě!
OBSCENITY - proč mi to děláte? Tolik skvělých kapel po sobě, že člověk nemá skoro ani čas pokecat s kamarády! OBSCENITY jsou další akvizicí z devadesátých let minulého století, které pokaždé rád vidím. Navíc, tahle smečka nemá ve své diskografii ani jedno špatné album. Svoji pozici nám dokázali i u Kolína. To byla stará poctivá tortura, veřejná poprava, u které jsem cítil velkou radost ze živého hraní. Pánové to do nás nasypali pod tlakem. Málem jsem z té energie upadl. Jedná se o další srdcovku, o kapelu, kterou opravdu obdivuji. Připadal jsem si, jako bych potkal na ulici smečku vzteklých prašivých psů. Roztrhali mě na kusy svojí hudbou, nenechali mě ani chvilku v klidu. Bylo to devastující, morbidní, temné a bolestivé! Pro mě osobně jedno z nejlepších vystoupení celého festivalu.
Why are you doing this to me? So many great bands in a row that you hardly have time to chat with your friends! OBSCENITY are another acquisition from the 90's that I love to see every time. Plus, this bunch doesn't have a bad album in their discography. They proved their position to us at Cologne. That was an old honest torture, a public execution, at which I felt great joy of playing live. The gentlemen poured it into us under pressure. I nearly fell over from the energy. This is another heartbreaker, a band I really admire. I felt like I'd met a pack of rabid mangy dogs on the street. They tore me apart with their music, never letting me rest for a moment. It was devastating, morbid, dark and painful! For me personally, one of the best performances of the whole festival.
SCHIZOPHRENIA - moje mise se blíží ke konci a už jsem fakt utahanej. Na tuhle partu jsem se moc těšil, ale pak vidím jen asi dva songy.
Lidé, kamarádi, setkávání: od pátka jsem byl v jednom kole. Asi jsem ani nestihl všechny obejít a pozdravit. Spousta nových tváří, občas jsem se rděl, to když jste naše stránky chválili. Klobouk dolů, v době, kdy má většina lidí problém pochopit novinové titulky, vy čtete. Vždycky jsem potom takový pokorný a chce se mi psát. Děkuji, moc si toho vážím!
Organizace, kapely: snad jenom v pátek večer jsem byl trošku zaskočený z front na pivo. Ono taky, hnedle ze začátku přišlo spousta lidí. Nevím kolik přesně, ale myslím, že mohou být pořadatelé spokojeni. Výběr kapel je pro mě vždy jedním z hlavních důvodů, proč sem jezdím. Letos byla sestava opravdu epesní. Navíc, jak pronesl jeden můj kamarád. Co se týká lidí, ty vole, tady na zmrda nenarazíš. To bych mu klidně podepsal. Možná to ale bude trošku i tím, že sem jezdí hlavně opravdoví fanoušci. Žádný pózy, ale jen pravý, poctivý metal!
Pivo, jídlo: pil jsem Radegast i Plzeň. Obojí v pohodě a cajku. Co se týká jídla, tak jsem na něj zase zapomněl. Ano, od pátka odpoledne, do sobotní půlnoci, jsem nejedl skoro nic. Jak to vydržím, se mě neptejte, sám to nevím. Kamarádi si ale pochvalovali. Vždycky si říkám, že jednou, až budu mít rozum a nebudu pít, tak se sem přijedu jenom přejíst.
Zvuk: pro mě osobně žádný problém. Když se hrálo brutálně, bolelo to, když švédsky, tak chrastilo, když thrashově, tak řezalo. Za mě opravdu spokojenost. Navíc to nebylo přeřvaný, za což patří panu zvukaři a jeho partě velký dík.
Počasí, živly, supercely, chcance, tlak a přetlak: pršelo, ale já tyhle věci moc nevnímám. Když je vedro, jdu do stínu, když na mě kape, tak se schovám.
To furt vymýšlíte různý kraviny jako soutěže pro debily, reality show, ale teleport, to ne, co chátro? Jako značně opilý Doctor Who se musím dostat do Kolína. Zachrání mě opět můj anděl strážnej, Michal Kafe. Hodí nás zpátky do Prahy. Nojo, co s načatou nocí? Zajdeme do jídelny a navzdory všem výživovým poradcům jíme kolem jedné hodiny v noci svíčkovou. Přenocujeme v Hells Bells, kde do sebe lámeme piváky a kecáme o životě. Mým druhem v boji je Honza a já mu tímto ze srdce děkuji za společnost. Být sám, tak se asi už dávno válím někde na ulici s bezdomákama.
Cesty vlakem z koncertů by vydaly na knihu, tak to zkrátím. Několikrát jsem usnul, jednou se málem pozvracel (na záchodě byla černá krev) a pak vystoupil po dlouhé noci rozlámaný v Plzni. Když jsem přestupoval z tramvaje na tramvaj, koupil jsem nějaké pečivo k snídani. Pořád se usmívám. Myšlenky musím velmi rychle přehodit na realitu a fungovat, ale někde vzadu v mozku mi stále tepe Symbolic. Tenhle ročník byl pro mě asi nejnáročnější fyzicky, ale to přebolí. Tělo je jen schránka, i když důležitá. V nemocnici čekáme na doktora a asi vypadám blbě, protože chce vzít do ordinace mě.
Prosím vás pěkně, zachovejte mi Symbolic, zakonzervujte jej přesně v podobě, v jaké je. Jsem ve věku, kdy toho máme všichni hrozně moc. Občas potřebujeme vypnout, revitalizovat mysl, odbourat se. Letos jsem si uvědomil, že bez tohohle fesťáku bych už asi v dnešní době nepřežil. Je pro mě oázou, lázněmi, snem, na který se těším každý rok. Vyšetření manželce dopadlo dobře a na nebi byly černý mraky. Na chvilku, jako nějaké znamení, vykouklo slunce. Naděje existuje. Díváme se dopředu a já se moc těším na další ročník. Díky za vše! Váš Doctor Who, alias Mr. Prostenal!
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
