Když vytáhli tělo z mrazáku, nejdřív jsem se vyděsil. Měl zohavenou tvář, roztrhanou kůži, zmrzlou krev na končetinách. Rozpárané břicho, před smrtí musel hrozně trpět. Pach márnice, šepot nemrtvých. Nakonec z nás zbydou jen ohlodané kosti. Vyndají mu mozek z hlavy, střeva z břicha. Mám pocit, že se mnou rozmlouvá. Konečně mi to dojde. Na stole ležím já, navěky prokletý, uvržený to temnoty. Byl jsem nedávno odsouzen k smrti. Poslouchal jsem až příliš dlouho dobrý death metal.
Polští ETERITUS dokázali i letos vytvořit na své desce hodně podobnou atmosféru. Severem nakažený death metal, protkaný prašivinou a odhodláním ničit. Opět se skvělým zvukem (Mariusz Konieczny, Heavy Gear Studio) a obalem, na který se chci pořád dívat (autor Art by Blastart). Ano, musel jsem si objednat i tričko. Patřím mezi fanoušky, kteří ještě rádi podporují své oblíbené skupiny. U podobných nahrávek jsou slova zbytečná, lepší je přidat hlasitost pořádně doprava. Aby se kosti lépe lámaly.
ETERITUS letos působí jako buldozer, který před sebou hrne hromadu smíchanou ze starých prašivých ostatků, surového death metalu (s vlivy jak ze Švédska, Holandska, tak i třeba Floridy). Bez kompromisů, bez zbytečností, s přidanou hodnotou navíc. Melodie mrazivé tak, že člověku tuhne krev v žilách. Exhumuji spolu s kapelou dávno zapomenuté hroby, touláme se v podzemí, nasáváme zkažené morbidní nálady katakomb. Novinka "Rotten Transition" je hodně silným, sebevědomým albem. Je slyšet, že jej složili talentovaní, zkušení muzikanti, kteří si navíc zachovali nadšení a touhu vyrvat vám srdce z těla. Mám chuť vzít do ruky kladivo a jít do kostnice rozbít nějaké lebky. Místo toho tady ležím na pitevním stole a poslouchám album stále dokola. Je určené pro všechny staré, poctivé fanoušky ryzího smrtícího kovu, pro všechny prokleté i pro ty, co jsou navěky uvězněni mezi naším a oním světem. Pro mě osobně je potom nejdůležitější to, že mě baví ETERITUS poslouchat, rád se k nim stále vracím a rvu si je do hlavy pod tlakem. Riffy se mi zařezávají hluboko do masa, vokál je nasáklý hnisem a mě nezbývá než hodnotit velmi vysoko. Excelentní starý death metal, exhumovaný ze zmrzlé země!
Asphyx says:
When they pulled the body out of the freezer, I was terrified at first. His face was mutilated, his skin torn, his blood frozen on his limbs. Torn abdomen, he must have suffered terribly before death. The smell of the morgue, the whispers of the undead. In the end, all we have left are gnawed bones. They take his brain out of his head, his intestines out of his stomach. I feel like he's talking to me. It will finally happen to me. I lie on the table, cursed forever, cast into darkness. I was recently sentenced to death. I've been listening to good death metal for too long.
Polish ETERITUS managed to create a very similar atmosphere on their record this year as well. North-infected death metal, interwoven with dust and determination to destroy. Again, with a great sound (Mariusz Konieczny, Heavy Gear Studio) and a cover that I still want to watch (author Art by Blastart). Yes, I had to order a t-shirt. I am one of the fans who still like to support their favourite groups. For similar recordings, the words are useless, it is better to add the volume to the right. To make the bones break better.
This year, ETERITUS acts as a bulldozer, stacking a pile of old dusty remains, raw death metal (with influences from Sweden, the Netherlands and Florida, for example). No compromises, no unnecessary things, with added value. Melody freezes so that a person's blood clots in his veins. Together with the band, I exhume long-forgotten graves, we roam underground, we soak up the corrupt morbid moods of the catacombs. The new album "Rotten Transition" is a very strong, confident album. It can be heard that it was composed by talented, experienced musicians, who also retained their enthusiasm and desire to rip your heart out of your body. I feel like taking a hammer in my hand and going to the ossuary to break some skulls. Instead, I'm lying here on the autopsy table listening to the album over and over. It is intended for all old, honest fans of pure deadly metal, for all the cursed and for those who are forever trapped between our world and the world. The most important thing for me personally is that I enjoy listening to ETERITUS, I like to keep coming back to them and I tear them under my head under pressure. The riffs cut deep into my flesh, the vocals are soaked in pus and I can only rate them very high. Excellent old death metal, exhumed from frozen land!
Včera v noci jsme překročili řeku, za kterou většinu z nás čekala smrt. Už dávno jsem si zvykl, že kolem mě umírají mí kamarádi, že se dívám do jejich mrtvých tváří. Ustřelený obličej, spálené tělo. Znali jsme se od dětství a najednou přede mnou leží roztrhané tělo. Píšu dopisy domů a bojím se usnout. Několikrát denně se ptám proč? To když pochodujeme na další stanoviště. Moje zbraň je studená a mám neskutečný hlad. Je mi dávno jedno, kdo vyhraje a kdo zůstane naživu.
Hrát válečný death metal je těžká disciplína. Nezáleží totiž jenom na hudbě, ale i na textech, které musí být napsány pečlivě a s nadšením pro věc. ENTRENCHMENT jsou z Ruska, z hlavního města Moskvy. A moc dobře ví, o čem hrají. Jejich studený, mrazivý smrtící kov se mi dostal ihned až do morku kostí. Jsem přímo na bojišti a přidávám hlasitost.
Hlavním inspiračním zdrojem se pro kapelu stali slavní BOLT THROWER. Styčné body lze ale nalézt i se smečkami jako MEMORIAM, HAIL OF BULLETS, ASPHYX, DECAYING, DEATH KOMMANDER, SHRAPNEL STORM, JUST BEFORE DAWN, SCALPTURE, CHAINSWORD. Pro mě je ale stejně nejvíc důležité, jestli se cítím opravdu jako na frontě. A u "Across the Red Lines" jsem účasten přímo v bojích. Kolem lítají střely, ozývá se nářek raněných. Slyším bortící se železo a netrvá to dlouho a je zde. Tank, který přijel vyřešit situaci. Stačí pár chvil a všechno kolem hoří. Stejně jako hudba, se skvělým zvukem, se zajímavým obalem, se spoustou zajímavých momentů. Nejedná se samozřejmě o nic nového, novinku nejvíc ocení opravdu jen fanoušci starého, prašivého smrtícího kovu, ale to nám bylo jasné všem od začátku. Nevím, jestli další pochod vydržím. Jistý jsem si ale s tím, že si album zařadím mezi oblíbené desky do své soukromé diskografie. Má v sobě totiž pravou sílu a energii. Myslím si, že linii překročí jen armáda nemrtvých. Ponesou v rukou prapor s nápisem ENTRENCHMENT. Mrazivý death metal, který vás přenese přímo na bojiště!
Asphyx says:
Last night we crossed the river, for which most of us were waiting to die. I have long been accustomed to my friends dying around me, to look into their dead faces. Shot face, burnt body. We've known each other since childhood and suddenly a torn body lies in front of me. I write letters home and I'm afraid to fall asleep. Several times a day I ask why? That's when we march to another location. My gun is cold and I'm incredibly hungry. I haven't cared long ago who wins and who stays alive.
Playing war death metal is a difficult discipline. It depends not only on the music, but also on the lyrics, which must be written carefully and with enthusiasm for the cause. ENTRENCHMENT is from Russia, from the capital Moscow. And he knows very well what they are playing about. Their cold, freezing, deadly metal immediately reached my bone. I'm right on the battlefield and I'm adding volume.
The main source of inspiration for the band became the famous BOLT THROWER. But the points of contact can also be found with packs such as MEMORIAM, HAIL OF BULLETS, ASPHYX, DECAYING, DEATH KOMMANDER, SHRAPNEL STORM, JUST BEFORE DAWN, SCALPTURE, CHAINSWORD. But the most important thing for me is whether I really feel like I'm on the front line. And in "Across the Red Lines" I am directly involved in the fighting. Missiles are flying around, the cries of the wounded. I hear the crumbling iron and it doesn't take long and it's here. The tank that came to resolve the situation. Just a few moments and everything around is burning. Like music, with great sound, with interesting packaging, with lots of interesting moments. Of course, this is nothing new, the novelty will really be appreciated only by fans of old, dusty deadly metal, but it was clear to us all from the beginning. I don't know if I can stand another march. But I'm sure that I will include the album among my favourite records in my private discography. He has real strength and energy in him. I think only an army of the undead will cross the line. They will carry a banner with the inscription ENTRENCHMENT. Frosty death metal that will take you directly to the battlefield!
Ave CENTENARY! Greetings to the catacombs! When I wrote a review of your last album "Into the Graveless Beyond" two years ago, I thought, damn it, this band would be worth an interview. I listened to the album over and over again. The morgue massacre, exactly as it should be, I thought. Can you please introduce us to CENTENARY? How did you get together?
Cheers! Thanks for the interview, man. Centenary was first formed iin 2014 by Mike Bradley. I joined the band in 2015. I first met Mike years ago, when he was in a local band called All Creation Wept and I was playing bass in a band called Genocya. Our vocalist Allen Mercer and lead guitarist Matt Cunningham joined in 2016. We knew Al from his old band Nurse Ratched and Matt was in Genocya with me. Adam Davey(formerly of Surfer James) joined us in 2019.
Let's go to the new album "Death… The Final Frontier"… I've had it at home for a review for a while now, but instead of writing a few lines, I listen to it over and over again. I really enjoy it! This is the perfect exhumation of old death metal! How was the record created and what has changed in the two years since the last act?
Thanks, man! Glad you are really enjoying it. We spent most of 2020 writing the songs and recorded it in February of 2021. The biggest change since the last album, is the addition of Adam on drums. He joined shortly before we released "Into The Graveless Beyond", so this album was our first time getting to work with him on new material. He played a huge part in the creation of these songs.
I've been listening to death metal since its inception and you know what still fascinates me about it? Sound, yes, that dusty, moldy sound. You sound like a mix of ancient albums from Sweden (NIHILIST, DISMEMBER, ENTRAILS, GRAVE) and American schools (MASTER, CIANIDE, DECEASED). How did you manage to achieve such a great sound on the novelty? It is great angalog sound!
Thank you so much, man! That's a huge compliment. We've played shows with Master and Deceased, so thats good company to be in, haha. We recorded everything as natural as possible. The album was recorded digitally, but we did not go to a recording studio. Jeff Vergiels brought his recording gear over to where we rehearse at, and we tracked all the music there in one weekend. We worked on making sure the drums, guitar, and bass tones were where we wanted and then just layed everything down. No triggers, click tracks, etc. We recorded the vocals at Jeff's and then he mixed everything. Then we sent it to Mount Doom here in the Detroit area for mastering. We are super happy with how it turned out. We improved our production without losing any of that raw sound we love.
The theme of your lyrics is horror. Where do you get inspiration and which authors are your favourites? Do you have any movies that you can watch all the time? How were the lyrics created and who is their author? Do you also read books? Which one influenced you the most?
We draw a lot of inspiration from old Horror, Sci-Fi, and B-movies. Classic TV shows like "Kolchalk: The Night Stalker". Al writes most of the lyrics. Sometimes we'll come up with a song title or concept, and then he writes the lyrics. He also reads a lot of books, so he draws inspiration from there for songs like "Tower Of Excarnation". Sometimes real life inspires us, like with songs like "Remote Manipulation". When I read, it's usually some Stephen King or Clive Barker. The last book I read though was "Stay Ugly: The Life And Near Deaths Of King Fowley".
I also like the cover for the new record. The author is my favourite painter Juanjo Castellano. This time, the motive really worked. How did you get together with Juan? And why him? Is the painting painted to order or have you already chosen from the finished works?
Thanks, we love Juanjo's art as well! Mike had been put into contact with him a few years ago, and the cover was originally going to be designed for "Into The Graveless Beyond", but we ended up saving it for "Death...The Final Frontier". It was an original painting he did for us. We gave him the concept and he did all the rest. It came out awesome and it fits this album perfectly.
How did you actually get into playing death metal? You can feel from your music that you are also a fan of true death! When did you start playing and what bands did you go through? What about the first concert? Who was your role model and whom did you admire in your beginnings?
I was born in 1971, so I grew up with a lot of "traditional" Rock and Heavy Metal. In the 80's I discovered Thrash Metal, and then got into Death Metal in the 90's. The local scene here in Michigan, was what got me into Extreme Metal. Bands like Lucifer's Hammer, Masochist, Summon, Production Grey, Gutted, Repulsion...to name a few. We had a great scene here in those days. I joined Genocya in 2002 and have been playing Death Metal ever since. We all have a pretty good background in old school Death Metal. Some of my inspirations on bass are Jeff Walker from Carcass, Shane Embury from Napalm Death, Lemmy, Dan Lilker from Nuclear Assault/Brutal Truth, D.D. Verni from Overkill, and Joe Bench from Bolt Thrower.
The whole world knows what happened in Detroit. Has this situation affected your lives in any way? And to the music? Does the city inspire you in any way? And how is Detroit doing today? I also mean in terms of the scene, clubs, promoters and bands.
We love Detroit. We're proud to call it our home. There is a great scene here with some great venues and bands. Lots of good people and fans. This city definitely inspires and influences us. We recently played our first show here in over a year and a half, due to music venues having to close down due to the pandemic. We played with Deicide, Internal Bleeding, Kataklysm, and Begat The Nephilim. All the bands were great and it was a sold out show. It felt great to be back on stage and it was an awesome show!
The theme of the concerts is also connected with the previous question. How are CENTENARY with them? Do you play often and often? Do you prefer festivals or smaller clubs? And are you even willing to travel far? Aren't you attracted to a longer tour?
We love to play shows. It the funnest part of playing this music. Most of our shows are in smaller clubs. We've played bars, DIY venues, and some outdoor shows. Sometimes we travel outside Michigan. We've gone to Chicago, Cincinnati, Indianapolis, and Buffalo. We usually take long weekends, to travel for shows. We're open to pretty much anything, but we do all have jobs to work around. So extensive touring isn't always possible. We never rule anything our though.
What does death metal mean to you? Is it a lifestyle, a hobby, relaxation? How would you define it? You can easily embark on philosophical considerations.
For me, Death Metal is definitely my favorite music to play. I love the riffs. The drums. The vocals that sound like they came from the crypt. I wouldn't necessarily call it a "lifestyle", but I put everything I have into playing it and it gives me peace of mind. Sooths my soul. It's music, at the end of the day, but its great music.
A necessary question at the end. What is CENTENARY planning in the coming months? What can we fans look forward to?
Aside from the album release on September 10th, we have a couple local shows coming up. We are planning some other gigs for 2022 and we will also start writing for the next album.
Thank you so much for the interview. I'm leaving for work in a minute. I'll go around the cemetery. It is clear what will play in the player - "Death… The Final Frontier". And really loud. I wish the album the best possible sales and I hope that it will reach as many listeners as possible. Good luck to you in private! Death metal forever!
Thanks again for the interview, man! Appreciate your love for the new album. Cheers!
Recenze/review - CENTENARY - Death…The Final Frontier (2021):
Ave CENTENARY! Zdravím do katakomb! Když jsem psal před dvěma lety recenzi na vaši minulou desku „Into the Graveless Beyond“, říkal jsem si, hergot, tahle kapela by stála i za rozhovor. Album jsem totiž poslouchal pořád dokola. Masakr v márnici, přesně jak má být, říkal jsem si. Můžeš nám prosím na začátek představit CENTENARY? Jak jste se dali dohromady?
Zdravím a díky za rozhovor! Centenary v roce 2014 založil Mike Bradley. Ke kapele jsem se připojil v roce 2015. S Mikem jsem se poprvé setkal před lety, když byl v místní kapele All Creation Wept a já hrál na basu v kapele s názvem Genocya. Náš zpěvák Allen Mercer a hlavní kytarista Matt Cunningham se připojili v roce 2016. Ala jsme znali z jeho staré kapely Nurse Ratched a Matt hrál se mnou v Genocya. Adam Davey (dříve Surfer James) se k nám připojil v roce 2019.
Pojďme k novému albu „Death…The Final Frontier“…mám jej doma už nějakou dobu na recenzi, ale místo toho, abych sepsal pár řádek, tak ho poslouchám pořád dokola. Neskutečně mě baví! To je dokonalá exhumace starého death metalu! Jak deska vznikala a co se za ty dva roky od minulého počinu změnilo?
Díky! Jsem rád, že si to album užíváš. Většinu roku 2020 jsme strávili psaním skladeb a pak je v únoru 2021 nahrávali. Největší změnou od posledního alba je Adam za bicími. Přidal se krátce předtím, než jsme vydali „Into The Graveless Beyond“, takže to bylo poprvé, co jsme s ním mohli pracovat na novém materiálu. Na vzniku těchto skladeb měl obrovský podíl.
Poslouchám death metal od jeho počátků a víš, co mě na něm pořád neskutečně fascinuje? Zvuk, ano, ten prašivý, plesnivý zvuk. Vy zníte jako takový mix pradávných alb ze Švédska (NIHILIST, DISMEMBER, ENTRAILS, GRAVE) a americké školy (MASTER, CI ANIDE, DECEASED). Jak se vám povedlo na novince docílit takového parádního zvuku? Zní to hodně analogově!
Díky moc! To je obrovský kompliment. Hráli jsme koncerty s Master a Deceased, takže v dobré společnosti, haha. Vše jsme nahrávali co nejpřirozeněji. Album bylo nahráno digitálně, ale nešli jsme do nahrávacího studia. Jeff Vergiels přinesl své nahrávací zařízení do zkušebny a my jsme tam během jednoho víkendu nahráli veškerou hudbu. Pracovali jsme na tom, abychom zajistili, že bicí, kytarové a basové tóny jsou tam, kde jsme chtěli. Žádné triggery, klikání skladeb atd. Vokály jsme nahráli u Jeffa a pak vše smíchali. Pak jsme to poslali na Mount Doom tady v Detroitu k masteringu. Jsme velmi spokojeni s tím, jak to dopadlo. Vylepšili jsme naši produkci, aniž bychom ztratili jakýkoli syrový zvuk, který milujeme.
Tématem vašich textů jsou horory. Kde berete inspiraci a kteří autoři jsou vaši nejoblíbenější? Máš nějaké filmy, na které se můžeš dívat stále dokola? Jak texty vznikaly a kdo je jejich autorem? Čteš i knihy? Která tě nejvíc ovlivnila?
Čerpáme spoustu inspirace ze starých hororů, sci-fi a béčkových filmů. Klasických televizních pořadů jako „Kolchalk: The Night Stalker“. Al píše většinu textů. Někdy vymyslíme název nebo koncept skladby a on pak napíše text. Čte také spoustu knih, takže odtud čerpá inspiraci pro skladby jako „Tower Of Excarnation“. Někdy nás inspiruje skutečný život, například skladbami jako „Remote Manipulation“. Když čtu, je to obvykle nějaký Stephen King nebo Clive Barker. Poslední kniha, kterou jsem četl, byla „Stay Ugly: The Life And Near Deaths Of King Fowley”.
Líbí se mi i obal k nové desce. Autorem je můj oblíbený malíř Juanjo Castellano. Tentokrát se mu motiv opravdu povedl. Jak jste se dali s Juanjem dohromady? A proč právě on? Je obraz malovaný na zakázku nebo jste vybírali už z hotových děl?
Děkujeme, milujeme také umění Juanja! Mike s ním byl v kontaktu před několika lety a obal byl původně navržen pro „Into The Graveless Beyond“, ale nakonec jsme si jej nechali pro „Death ... The Final Frontier“. Byl to originální obraz, který pro nás udělal. Dali jsme mu koncept a on udělal všechno ostatní. Vyšlo to úžasně a k tomuto albu se to perfektně hodí.
Jak si se vlastně dostal k tomu, že hraješ death metal? Z vaší hudby je cítit, že jste i fanoušci pravé smrti! Kdy jsi začal hrát a jakými kapelami si prošel? Co první koncert? Kdo byl tvým vzorem a koho si obdivoval ve svých začátcích?
Narodil jsem se v roce 1971, takže jsem vyrostl na „tradičním“ rocku a heavy metalu. V 80. letech jsem objevil thrash metal a v 90. letech jsem se dostal k death metalu. Místní scéna tady v Michiganu mě dostala k extrémnímu metalu. Kapely jako Lucifer's Hammer, Masochist, Summon, Production Grey, Gutted, Repulsion ... abych jmenoval alespoň některé. V té době jsme tu měli skvělou scénu. Připojil jsem se ke GENOCYA v roce 2002 a od té doby hraju death metal. Všichni máme docela dobré zázemí v old school death metalu. Někteří z mých basových vzorů jsou Jeff Walker z Carcass, Shane Embury z Napalm Death, Lemmy, Dan Lilker z Nuclear Assault/Brutal Truth, D.D. Verni z Overkill a Joe Bench z Bolt Thrower.
Celý svět ví, jak to v Detroitu kdysi dopadlo. Otiskla se nějak tahle situace i do vašich životů? A do hudby? Inspiruje vás město nějak? A jak je na tom Detroit dnes? Myslím tím i, co se týká scény, klubů, promotérů a kapel.
Milujeme Detroit. Jsme hrdí na to, že ho můžeme nazývat našim domovem. Je tu skvělá scéna s několika skvělými kluby a kapelami. Spousta dobrých lidí a fanoušků. Toto město nás rozhodně inspiruje a ovlivňuje. Nedávno jsme zde hráli náš první koncert po více než roce a půl, kvůli tomu, že se díky pandemii musely hudební kluby zavřít. Hráli jsme s Deicide, Internal Bleeding, Kataklysm a Begat The Nephilim. Všechny kapely byly výborné a bylo vyprodáno. Bylo skvělé být zpátky na pódiu a byly to úžasné akce!
S předchozí otázkou se pojí i téma koncertů. Jak jsou na tom s nimi CENTENARY? Hrajete rádi a často? Máte raději festivaly nebo menší kluby? A jste ochotni třeba i cestovat daleko? Neláká vás nějaké delší turné?
Rádi koncertujeme. Je to nejzábavnější část na hraní této hudby. Většina našich koncertů je v menších klubech. Hráli jsme v barech, klubovnách a také několik venkovních akcí. Někdy cestujeme mimo Michigan. Jeli jsme do Chicaga, Cincinnati, Indianapolis a Buffala. Obvykle jezdíme na koncerty během prodloužených víkendů. Jsme otevřeni téměř všemu, ale všichni máme svá zaměstnání, která musíme brát v potaz. Takže dlouhá turné nejsou vždy možná. Všechno holt neovlivníme.
Co pro tebe znamená death metal? Je to životní styl, koníček, relax? Jak bys jej definoval? Můžeš se klidně pustit i do filozofických úvah.
Pro mě je death metal rozhodně moje oblíbená hudba. Miluji riffy. Bicí. Vokály, které znějí jako by vycházely z krypt. Nenazýval bych to nutně „životním stylem“, ale vložil jsem do hraní všechno, co mám a dává mi to klid. Uklidňuje mou duši. Je to hudba na konci dne, ale je to skvělá hudba.
Nezbytná otázka na konec. Co chystají CENTENARY v nejbližších měsících? Na co se můžeme my, fanoušci těšit?
Kromě vydání alba 10. září nás čeká několik lokálních koncertů. Plánujeme další koncerty na rok 2022 a také začneme psát materiál k dalšímu albu.
Děkuji moc za rozhovor. Za chvilku vyrážím do práce. Půjdu kolem hřbitova. Je jasné, co mi bude hrát v přehrávači - „Death…The Final Frontier“. A to pořádně nahlas. Přeji albu co nejlepší prodeje a doufám, že se dostane k co největšímu počtu posluchačů. Ať se vám daří i v soukromí! Death metal forever!
Ještě jednou díky za rozhovor! Vážím si tvého nadšení z nového alba. Měj se!
Recenze/review - CENTENARY - Death…The Final Frontier (2021):
Říkali mi, že zde potkám své vlastní démony. Ale zatím se nic neděje. Je ticho, jen krkavci krouží nad hlavou. Nad starým pohřebištěm v lesích, kde prý pohřbíval své oběti jeden šílený vrah. Usedám na šedivý kámen, dívám se do tmy a poslouchám novou desku amerických death metalistů CENTENARY. Pravý, reálný, temný smrtící kov, u kterého se probouzejí nemrtví. Alespoň tak to slyším já, starej pes. Přidávám hlasitost a po nějaké době si všimnu dlouhého stínu za mnou. Obličej bez tváře, tělo plné červů. Vzduchem se vznáší pach rozkládajícího se masa. Myslím, že jsem zde správně.
O CENTENARY jsem již psal v roce 2019, kdy kapela vydala svoji první dlouhohrající desku "Into the Graveless Beyond" (odkaz na recenzi dole pod článkem). Již tenkrát jsem byl pohřben zaživa a stal se věrným fanouškem těchto šílenců. Z riffů totiž odkapává zkažená krev, vokál je nasáklý chorobami a atmosféra skladeb připomíná náladu starých hororů z osmdesátých let. Mí vlastní démoni se opět probudili, aby vydali další svědectví o onom světě.
CENTENARY se ve své hudbě inspirují jak švédskou death metalovou školou (ENTOMBED, NIHILIST, ENTRAILS, SORCERY, UNLEASHED, DISMEMBER, GRAVE), tak pravěkými prašivými odkazy smeček jako MASTER, CIANIDE, OBITUARY. Výsledkem je i letos nechutný, mokvající koktejl, kterého když se napijete, tak budete navěky prokleti. Alespoň mě se to znovu stalo. Do nečisté hry vám uvede už parádní obal od Juanja Castellana, vychutnáte si zvuk mistra Jeffa Vergielse, u kterého nadskakují víka od rakví. Mám rád atmosféru starých opuštěných pohřebišť. Utíkám sem z dnešního ošklivého a umělého světa. Při poslechu "Death…The Final Frontier" potkáte šílené vrahy s motorovou pilou, oběti bez hlav, bez končetin, bez svědomí. Budete se brodit po kolena v krvi, zažijete pestrou paletu brutálních vražd. Death metal býval vždy o ošklivých věcech, o atmosféře chladných piteven, o exhumaci hrobů o jejichž existenci byste raději nevěděli. CENTENARY umí napsat skvělé skladby plné temnoty, chladu, šílenství. Mají v sobě energii dávných časů, poctivost, odhodlání, opravdovost. Věci, které mám na tomhle stylu tolik rád. Letos se jedná o vynikající masakr v márnici, o nekonečné toulky záhrobím, o muziku, která mě rozemlela na prach. Existuje tisíc způsobů popravy, ale na konci je nakonec vždy jenom smrt. Američanům se ji podařilo vypálit do songů. Zničující starý, plesnivý death metal, který ve vás zanechá krvavý otisk!
Asphyx says:
They told me I would meet my own demons here. But nothing is happening yet. There is silence, only ravens circling overhead. Above an old burial ground in the woods, where a mad killer is said to have buried his victims. I sit on a grey stone, look into the darkness and listen to a new record by American death metalists CENTENARY. A real, real, dark deadly metal that the undead wake up to. At least that's how I hear it, old dog. I turn up the volume and after a while I notice a long shadow behind me. Face without face, body full of worms. The air smells of decaying flesh. I think I'm right here.
I wrote about CENTENARY in 2019, when the band released their first full-length album "Into the Graveless Beyond" (link to the review below the article). Even then, I was buried alive and became a loyal fan of these lunatics. Corrupt blood drips from the riffs, the vocals are soaked with diseases and the atmosphere of the songs is reminiscent of the mood of old horror movies from the eighties. My own demons awoke again to bear further testimony of the afterlife.
CENTENARY is inspired in its music by both the Swedish death metal school (ENTOMBED, NIHILIST, ENTRAILS, SORCERY, UNLEASHED, DISMEMBER, GRAVE) and the prehistoric dusty references of packs such as MASTER, CIANIDE, OBITUARY. The result is a disgusting, soaking cocktail this year, which if you drink it, you will be cursed forever. At least it happened to me again. Juanja Castellan will introduce you to the dirty game, you will enjoy the sound of master Jeff Vergiels, with coffin lids bouncing. I like the atmosphere of old abandoned burial grounds. I'm running away from today's ugly and artificial world. While listening to "Death… The Final Frontier", you will meet crazy killers with a chainsaw, victims without heads, without limbs, without conscience. You will wade to your knees in blood, you will experience a variety of brutal murders. Death metal has always been about ugly things, about the atmosphere of cold autopsies, about the exhumation of graves whose existence you'd rather not know existed. CENTENARY can write great songs full of darkness, cold, madness. They have in them the energy of ancient times, honesty, determination, authenticity. Things I love so much about this style. This year it is an excellent massacre in the morgue, endless wandering through the grave, music that has ground me to dust. There are a thousand ways of execution, but in the end, there is always death. The Americans managed to burn it into songs. Destructive old, moldy death metal that will leave a bloody imprint on you!
Ave KILLING ADDICTION! Greetings to Florida, I hope you are well and have survived the Covid in good health. I admit that I didn't really trust to the new full-length album from you. Many bands that have returned have lost energy. But when the new album "Mind of a New God" came to me for review and I played it, I sat for a while and really enjoyed it. How do you feel about this album? And what are the responses from fans/critics?
Thank you, we’re all doing well and hope the same for you and everyone in the Czech republic! I understand your thoughts about comeback albums, especially when so much time has passed since we first formed so many years ago. There is an inherent aggression in the blood of youth and when that settles it can have a potentially negative effect on trying to write heavy music. Metal in general is fueled by aggression and adrenaline. When bands lose that kind of an edge it is disappointing.
I’m glad to see that Mind of a New God exceeded your expectations. The response has been beyond what we’d hoped. I haven’t seen or heard about any disappointment. Most feedback has been through the roof and many people have placed it among their list of 2021’s best albums. Even the less enthusiastic commentary still described it as a respectable follow-up to our previous recordings.
Another question arises. What have KILLING ADDICTION actually been doing since 1998, when you released your last EP? If I'm not mistaken, you still play in the same line-up. In 2020, guitarist Devon McDonough joined you. How did you get together? Please take us through the history of the band.
We basically all did our own thing for many years. We still kept in touch but personal interests just pulled us in our own directions. Killing Addiction didn’t end on bad terms. There was an oversaturation of bands and that sucked the momentum out of the underground scene.
I moved to Los Angeles in 1999 and came back in 2001. The other guys were still here, and they pursued other musical interests. We reformed in 2006 with three of the four members from the previous lineup. Chris York, our drummer, was the only one who didn’t rejoin then because he was playing full-time in another band, but he returned in 2013, which was when we started playing live shows again.
We’ve known Devon for about ten years. He plays guitar in Ebullition, another death metal band from Ocala that has been around for a long time. He’s a great musician, is really easy to work with, and learns our material very quickly.
Let's go to the new album. Personally, I really like your new sound. It is dark, dense, massive. This is exactly how I imagine a job well done! Where did you record? And who is signed under mastering, mixing, production?
Thank you, that’s a very welcome description! Mind of a New God was recorded at Helton Music, which is here in Ocala. It’s the same studio where we recorded our last two EPs. Ray Helton is the wizard behind the studio work. He engineered, recorded, mixed, and mastered the project for us, and he co-produced it with us.
Ray is great at dialing in instrument tones and balancing out everything in the mix, and he understands how everything needs to be set up to capture the large sound you need in a death metal recording.
The cover made by Samuel Arayay is monumental, I think it can really captivate and fits perfectly with the music you play. Please tell us how you got together and how you chose the motif?
Sam is a phenomenal artist. I found his work while browsing images online and then contacted him to see if he had time and interest in working with us. For this album we hadn’t really settled on a definitive concept for the cover art. We had some ideas, but weren’t really sure in which direction to take them.
So we picked a few images from Sam’s work and told him what we liked about them. We knew we wanted this cover to be different from anything we’d done in the past, including different color themes, but we didn’t give much actual instruction beyond that regarding the content of the image itself. Instead, I sent him two demo tracks that we used while preparing for the studio, along with the lyrics, explained some of the themes of other songs and of the title track, and from that information he created the cover.
As far as I can remember from the 1990s, KILLING ADDICTION was also interesting to me because it had different lyrics from the others. I have an old "Omega Factor" cassette somewhere at home, and even then I remembered the lyrics over time, they seem interesting to me. Do you also deal with philosophy and religion on the new album? Who is the author of the lyrics and where did he get the inspiration for them?
I write all of our lyrics. I’ve never had an interest in stereotypical death metal lyric themes. That doesn’t mean there aren’t people who write those kinds of lyrics well, because there are. I just prefer to write about other things. The lyrics for the songs on Mind of a New God do follow what came before in some ways. Omega Factor used themes that were mostly set in hypothetical future timelines, and the new songs are entirely aligned with that.
The central, underlying theme for this album was to sort of continue where Omega Factor left off. All of the songs are in some way related to the idea of cult-like worship of technology. In some cases the songs are explicitly about that and the others are about potential ripple effects or secondary consequences that could result from that source.
The title track of Mind of a New God is about super-intelligent artificial intelligence that becomes self aware. That idea was tied into the concept of the technological singularity, which is what Condemned to Nothingness is about. What that refers to is reaching a point where our technology evolves so rapidly on its own that we can no longer control it, and humans become obsolete. The artificial intelligence views humans as being in the way of its goals, so there’s no real malice towards humans in its intent. The violent intent comes from the humans willing to sacrifice themselves and others for what they believe is the new future without us.
With the new album, you came to a time that is completely different than when you started. There are new technologies (studios, possibilities, computers). Also today, everyone spends a lot of time on social media. You started in the 1990s and a lot of things are completely different today. How has it affected you as a band and how in your personal life as musicians?
Things are very different now. Bands have it so much easier now in many ways. It’s so much easier to create a great album now, because nonlinear editing is a production miracle. It changed music production in the same way that word processing changed the world of writing and publishing.
Omega Factor was recorded entirely on analog tape, and was recorded and mixed in one weekend because the recording was self financed at a time when we were so young we had no real money to speak of. Nowadays, we’re in a much better position to take our time and get everything recorded and dialed in exactly how it needs to be, which makes a world of difference.
Social media is a convenience and a curse. It makes marketing easier but the downside of the internet is now there’s a deluge of information even greater than the oversaturation of the scene in the past. As a band, it’s cool being able to communicate directly with people in real time, which would never have been possible in the past, apart from phone calls. It makes it easier for us to coordinate band practice, shows, and the business side of things, but it also has the potential to become too intrusive if you’re not careful about how you use it.
How do you create new material? Was Devon McDonough's engagement a reason to make your music richer, more varied? It seems that way to me. I would be interested in the process of creating a new song. Do you go somewhere together to the rehearsal room or do you solve everything over the Internet?
Our process of writing is the same now as it’s always been. The major difference is that now we focus more on actually crafting a song. We’ve always started with ideas by ourselves and then shared our ideas when at rehearsal. Sometimes the idea is used as is, but sometimes it’s modified or scrapped. Now we think about how parts work together, when they should repeat, and overall song arrangement.
In the past, we still came up with most of our ideas independently, but we gave no real thought to song arrangement and structure. We just took a bunch of rhythms we liked and strung them together regardless of how well they actually worked together.
I think any differences heard on Mind of a New God come from Chris Wicklein now being the primary writer. On our previous recordings Chad wrote most of the music simply because he wrote almost all the time.
Chris and I have our own contributions but were nowhere as prolific as Chad. Chad’s and Chris’ writing styles compliment each other, probably because they grew up playing together, but this is the first time we’ve heard Killing Addiction solely from Chris’ interpretations of what we are. All of the songs were written by the time Devon joined, but he did record some leads for this album, and there’s no doubt he’ll be involved in our song writing now. The main thing is to create parts that still sound within the realm of what we’ve already established as Killing Addiction’s sound.
What about KILLING ADDICTION and concerts? Do you like to play and do you play often ? And are you just sticking to local events or are you planning a tour to promote a new album? How hard is it for you to play in Europe, for example? I'd love to see you live.
The most difficult aspect of touring now is coordinating our individual schedules. It’s rarely a problem for local shows, but if we want to play out for a week or more, and try to bring another band along, that’s much more difficult. We would love to tour Europe. Chris Wicklein has played there with his other band, Druid Lord. In fact, they’re scheduled to be back over there in November.
Killing Addiction just played our first show back, after recording the new album, and we have a few more lined up for the end of 2021. After the start of the year, we definitely want to make our main focus here touring out of state. It would also be great to make it to Europe, even if it were for a festival and a few extra dates.
As I mentioned, you are one of the rare bands in which musicians play together more or less from the beginning. Does that mean you're friends too? Do you go for a beer together? It seems to me that there is a mutual chemistry between you, if you understand me. Will you go somewhere to a concert?
That’s true. If you look at most bands that have been around any length of time there are usually many lineup changes. If we hadn’t lost Chad in 2016 there’s no doubt we’d still have our “classic lineup” as it’s sometimes called. We’d always had an understanding that we started this together and we’ll end it together.
We’re definitely friends, but more like extended family. Chad and I met Chris Wicklein when we were 14, 13, and 12, respectively. In fact, Chad and Chris weren’t musicians then. They started playing guitar so that we could form a band. I’d taken piano lessons for about six years by then. We met Chris York in high school. So, we’ve all known each other for most of our lives. We still hang out when we can, but it’s more difficult than it was when we were younger. Back then we probably spent more time together than apart.
I have been listening to death metal since the 1990s. I am a loyal fan and like everyone I like to sometimes remember the good old days. How did you start with music? Which band brought you to death metal and who were your idols? What about the first concert? Please remember for us. What was it like in Florida in the 1990s?
I think Possessed was the first death metal band I heard. A friend at school let me hear some of Seven Churches and Slayer’s Hell Awaits, and I was in shock. That was in 1987. The heaviest band I’d heard until then was Iron Maiden. Soon after, the same guy introduced me to Kreator, Dark Angel, and Death.
What really pulled me into death metal was hearing Morbid Angel’s Thy Kingdom Come demo and the original Grindcrusher compilation. There were so many genre-defining bands on that recording: Morbid Angel, Carcass, Bolt Thrower, Napalm Death, Terrorizer. It doesn’t get any better than that. That was in 1989 when we met a guy named John Claypool while visiting Daytona Beach. He was fundamental to our introduction into the underground metal scene.
All of those bands had a huge influence on me and on Killing Addiction in general, as did Atheist, which was the first death metal band I saw live. They opened for Testament and Vio-lence in Tampa. My first time seeing Morbid Angel was around the time Altars of Madness was released. There were probably no more than 100 people there and Amon (now Deicide) opened for them.
Back then, there was a kind of energy in the Florida death metal scene, and in general, that I think you can’t capture now simply because those were the formative years when it was all new. Being a part of it as it was all coming to light was a unique opportunity.
What are KILLING ADDICTION plans in the upcoming months?
For now, we’ll continue to promote Mind of a New God through marketing and Florida shows. In early 2022, we’ll take our live shows back out of Florida, probably starting up the east coast. We’re looking forward to performing for fans out of Florida again. We’ve also had a few ideas about what to do next, regarding the next release, but haven’t committed to any decisions about that yet.
Thank you very much for the interview and for your music, I really appreciate it. I really enjoy the new "Mind of a New God". By the way, I'm just listening to it again. I wish you a good sales, sold out concerts and all the best in private life's. Cheers!
Thanks very much. It was a great interview and fun reflecting on the journey that brought us here. We really love the enthusiasm we get from people like you and those around the world who continue to make all of this possible through your support. Take care!
Recenze/review - KILLING ADDICTION - Mind of a New God (2021):
Ave KILLING ADDICTION! Zdravím na Floridu, doufám, že se máte dobře a přežili jste covid ve zdraví. Přiznám se, že jsem novému dlouhohrajícímu albu od vás příliš nevěřil. Spousta kapel, které se vrátily, ztratila energii. Když mi ale pak přišla nová deska „Mind of a New God“ na recenzi a pustil jsem si ji, tak jsem chvilku seděl a neskutečně si ji užíval. Povedla se na výbornou. Jaké z ní máš pocity ty? A jaké jsou ohlasy od fanoušků, kritiky?
Děkujeme, všem se nám daří dobře a doufáme, že to samé platí pro tebe a pro všechny v České republice! Rozumím tvé nedůvěře ohledně návratového alba, zvláště když uplynulo tolik času od doby, kdy jsme před mnoha lety vznikli. V krvi mladých je inherentní agrese, a když se to usadí, může to mít potenciálně negativní vliv na snahu psát tvrdou hudbu. Metal obecně je poháněn agresí a adrenalinem. Když toto kapely ztratí, je to zklamání. Jsem tedy rád, že “Mind of a New God” překonalo tvé očekávání. Odezva byla nad rámec toho, v co jsme doufali. Nezahlédl jsem a ani neslyšel o zklamání. Většina hodnocení byla hodně vysoko a mnoho lidí desku zařadilo do svého seznamu nejlepších alb roku 2021. I ten méně nadšený komentář to stále popisoval jako úctyhodné pokračování našich předchozích nahrávek.
Další otázka se sama nabízí. Co vlastně dělali KILLING ADDICTION od roku 1998, kdy jste vydali na dlouhou dobu poslední EP? Jestli se nepletu, tak stále hrajete ve stejné sestavě. V roce 2020 se k vám přidal kytarista Devon McDonough. Jak jste se dali dohromady? Proveď nás prosím historií kapely.
V podstatě jsme se všichni po dlouhá léta věnovali vlastním věcem. Stále jsme byli v kontaktu, ale osobní zájmy nás prostě táhly jinými směry. KILLING ADDICTION neskončili na ničem negativním. Došlo k přesycení scény kapelami a to zničilo jedinečnost undergroundové scény. V roce 1999 jsem se přestěhoval do Los Angeles a vrátil jsem se v roce 2001. Ostatní chlapi tu stále byli a věnovali se hudbě. V roce 2006 jsme obnovili sestavu se třemi ze čtyř předchozích členů. Chris York, náš bubeník, se tehdy jako jediný nepřipojil, protože hrál na plný úvazek v jiné kapele, ale vrátil se v roce 2013, kdy jsme začali znovu hrát živě. Známe Devona asi deset let. Hraje na kytaru v Ebullition, další death metalové kapele z Ocaly, která existuje už nějakou dobu. Je to skvělý muzikant, se kterým se opravdu snadno spolupracuje a velmi rychle se učí náš materiál.
Pojďme k novému albu. Osobně mám hrozně rád váš nový zvuk. Je temný, hutný, masivní. Přesně takhle si představuji dobře odvedenou práci! Kde jste nahrávali? A kdo je podepsán pod masteringem, mixem, produkcí?
Děkuji, to je velmi vítaný popis! “Mind of a New God” bylo nahráno v Helton Music studiu, které je tady v Ocale. Je to stejné studio, kde jsme nahráli naše poslední dvě EP. Ray Helton je čaroděj, co se studiové práce týče. Celý projekt pro nás nahrál, mixoval a je také co-producentem. Ray je skvělý při vytáčení nástrojových tónů a vyvažování všeho v mixu, rozumí tomu, jak je třeba vše nastavit, aby se zachytil zvuk, který v death metalové nahrávce potřebujete.
Obal od Samuela Arayay je monumentální, myslím, že dokáže opravdu zaujmout a perfektně se hodí k muzice, kterou hrajete. Prozraď nám prosím, jak jste se dali dohromady a jak jste motiv vybírali?
Sam je fenomenální umělec. Našel jsem jeho práci při prohlížení obrázků na internetu a poté jsem ho kontaktoval, abych zjistil, zda má čas a zájem pracovat s námi. U tohoto alba jsme se ve skutečnosti neshodli na definitivním konceptu obalu. Měli jsme nějaké nápady, ale nebyli jsme si jisti, jakým směrem se vydat. Takže jsme vybrali několik obrazů ze Samovy práce a řekli jsme mu, co se nám na nich líbí. Věděli jsme, že chceme, aby se tento obal lišil od čehokoli, co jsme dělali v minulosti, včetně různých barevných motivů, ale kromě obsahu samotného obrázku, jsme mu nedávali mnoho pokynů. Místo toho jsem mu poslal dvě demo skladby, které jsme použili, když jsme se chystali do studia, spolu s texty a vysvětlil mu některá témata skladeb a titulní skladbu, z těchto informací vytvořil obal.
Co si pamatuji z devadesátých let, tak pro mě byli KILLING ADDICTION zajímaví i tím, že měli odlišné texty od ostatních. Mám někde doma starou kazetu „Omega Factor“ a už tenkrát jsem si texty po čase pamatoval, připadají mi zajímavé. Na novince se také zaobíráte filozofií, náboženstvím? Kdo je autorem textů a kde pro ně bral inspiraci?
Píšu všechny naše texty. Nikdy jsem se nezajímal o stereotypní témata death metalové lyriky. To neznamená, že neexistují lidé, kteří by takové texty nepsali dobře, protože existují. Raději píšu o jiných věcech. Texty skladeb na “Mind of a New God” v některých ohledech navazují na to, co bylo dřív. “Omega Factor” využívá témata, která byla většinou zasazena do hypotetických budoucích časových linií a nové skladby jsou s tím zcela v souladu. Ústředním tématem tohoto alba bylo jaksi pokračovat tam, kde “Omega Factor” skončil. Všechny skladby nějakým způsobem souvisejí s myšlenkou kultovního uctívání technologií. V některých případech jsou skladby výslovně o tom a ostatní jsou o potenciálních efektech vlnění nebo sekundárních důsledcích, které by mohly vyplývat z tohoto zdroje. Titulní skladba “Mind of a New God” je o superinteligentní umělé inteligenci, která si uvědomuje sama sebe. Tato myšlenka byla spojena s konceptem technologické singularity, o čemž je “Condemned to Nothingness”. To znamená dosáhnout bodu, kdy se naše technologie vyvíjí tak rychle sama, že ji již nemůžeme ovládat a lidé zastarávají. Umělá inteligence pohlíží na lidi jako na překážky svým cílů, takže v jejím záměru není zášt’ vůči lidem. Násilné úmysly pochází od lidí, kteří jsou ochotni obětovat sebe i ostatní za to, co považují za novou budoucnost bez nás.
S novinkou jste přišli do doby, která je úplně jiná, než když jste začínali. Jsou nové technologie (studia, možnosti, počítače). Také dnes každý tráví spoustu času na sociálních médiích. Začínali jste v devadesátých letech a spousta věcí je v současnosti úplně jiná. Jak vás to ovlivnilo jako kapelu a jak v osobním životě jako muzikanty?
Věci jsou nyní velmi odlišné. Kapely to mají v mnoha ohledech jednodušší. Je mnohem snazší vytvořit skvělé album, protože nelineární úpravy jsou produkčním zázrakem. Změnilo to hudební produkci stejným způsobem, jako zpracování textu změnilo svět psaní a publikování. “Omega Factor” bylo nahráno výhradně na analogovou pásku a bylo nahráno a zmixováno během jednoho víkendu, protože nahrávání bylo financováno z vlastních zdrojů v době, kdy jsme byli tak mladí, že jsme neměli peníze, co by stály za řeč. V dnešní době jsme v mnohem lepší pozici, abychom si udělali čas a vše nahráli a natočili přesně tak, jak to má být. Sociální média jsou pohodlí a kletba. Usnadňuje to marketing, ale stinnou stránkou internetu je nyní záplava informací ještě větší než přesycení scény v minulosti. Jako kapela je skvělé mít možnost komunikovat přímo s lidmi v reálném čase, což v minulosti nebylo možné, kromě telefonních hovorů. Usnadňuje nám to koordinaci kapely, zkoušek, koncertů a obchodní stránky věci, ale má to také potenciál stát se příliš rušivým, pokud si nedáte pozor na to, jak to používáte.
Jakým způsobem tvoříte nový materiál? Bylo angažování Devona McDonougha důvodem pro to, aby byla vaše muzika bohatší, pestřejší? Připadá mi tak. Zajímal by mě samotný proces vzniku nové skladby. Chodíte někam spolu do zkušebny nebo vše řešíte po internetu?
Náš proces psaní je nyní stejný jako vždy. Hlavní rozdíl je v tom, že se více soustředíme na vlastní tvorbu skladeb. Vždy jsme začínali s nápady u sebe a pak jsme je sdíleli, když jsme byli na zkoušce. Někdy je myšlenka použita tak, jak je, ale někdy je upravena nebo “sešrotována”. Víc přemýšlíme o tom, jak spolu určité části fungují, kdy by se měly opakovat a o celkovém aranžmá skladby. V minulosti jsme také přicházeli s většinou svých nápadů nezávisle, ale aranžmá a strukturou skladby jsme se vůbec nezabývali. Prostě jsme vzali spoustu rytmů, které se nám líbily, a spojili je dohromady bez ohledu na to, jak dobře spolu vlastně fungovali. Myslím, že jakékoli rozdíly slyšitelné na “Mind of a New God” pocházejí od Chrise Wickleina, který je nyní hlavním skladatelem. Na našich předchozích nahrávkách Chad napsal většinu hudby jednoduše proto, že psal téměř pořád. Chris a já také přispíváme, ale nikdy jsme nebyli tak plodní, jako Chad. Chadův a Chrisův styl psaní se navzájem doplňují, pravděpodobně proto, že spolu vyrůstali, ale toto je poprvé, co jsme Killing Addiction slyšeli pouze z Chrisových interpretací toho, jací jsme. Všechny skladby byly napsány v době, kdy se připojil Devon, pro toto album nahrál několik hlavních partů a není pochyb o tom, že se nyní bude podílet na psaní našich skladeb. Hlavní věcí je vytvořit části, které stále znějí v oblasti toho, co jsme již vytvořili jako zvuk Killing Addiction.
Co KILLING ADDICTION a koncerty? Hrajete rádi a často? A držíte se jenom lokálních akcí nebo chystáte turné na podporu nového alba? Jak je pro vás těžké zahrát si třeba v Evropě? Hrozně rád bych vás viděl naživo.
Nejsložitějším aspektem cestování je koordinace našich individuálních plánů. Pro lokální akce je to jen zřídka problém, ale pokud chceme hrát týden nebo déle a pokusit se přizvat další kapelu, je to mnohem obtížnější. Rádi bychom navštívili Evropu. Chris Wicklein tam hrál se svou druhou kapelou - Druid Lord a mají se tam vrátit v listopadu. Killing Addiction právě odehráli první návratovou show po nahrání nového alba a máme několik dalších akcí zabookovaných na konec roku 2021. Začátkem roku se rozhodně chceme soustředit na turné mimo státy. Bylo by skvělé dostat se do Evropy, i kdyby to bylo na nějaký festival a k tomu pár dalších termínů.
Jak jsem již zmiňoval, patříte ke vzácným kapelám, ve kterých hrají společně muzikanti víceméně od začátku. Znamená to, že jste i kamarádi? Chodíte spolu na pivo? Mě totiž připadá, že mezi vámi funguje vzájemná chemie, jestli mi rozumíš. Zajdete třeba někam na koncert?
To je pravda. Když se podíváte na většinu kapel, které už nějakou dobu existují, obvykle dojde k mnoha změnám v sestavě. Kdybychom v roce 2016 neztratili Chada, není pochyb o tom, že bychom stále měli naši „klasickou sestavu“, jak se tomu někdy říká. Vždy jsme chápali, že jsme to společně začali a společně to ukončíme. Jsme určitě přátelé, nebo spíše širší rodina. Chad a já jsme se setkali s Chrisem Wickleinem, když nám bylo 14, 13 a 12 let. Ve skutečnosti Chad a Chris tehdy nebyli muzikanti. Začali hrát na kytaru, abychom mohli založit kapelu. Do té doby jsem chodil na klavír asi šest let. S Chrisem Yorkem jsme se setkali na střední škole. Všichni jsme se tedy znali většinu našeho života. Když to jde, stále se potkáváme, ale je to obtížnější, než když jsme byli mladší. Tehdy jsme pravděpodobně trávili více času spolu než od sebe.
Poslouchám death metal od devadesátých let minulého století. Jsem věrný fanoušek a asi jako každý rád občas zavzpomínám na staré dobré časy. Jak si začínal s muzikou ty? Která kapela tě přivedla k death metalu a kdo byl tvým vzorem? Co první koncert, kapela? Zavzpomínej pro nás prosím. Jaké to bylo na Floridě v devadesátých letech?
Myslím, že Possessed byla první death metalová kapela, kterou jsem slyšel. Kamarád ve škole mi dal poslechnout “Seven Churches” a Slayer “Hell Awaits” a já byl v šoku. To bylo v roce 1987. Nejtvrdší kapela, kterou jsem do té doby slyšel, byla Iron Maiden. Brzy poté mi stejný kamarád představil Kreator, Dark Angel a Death. Co mě do death metalu ale opravdu vtáhlo, bylo demo Morbid Angel “Thy Kingdom Come” a původní kompilace “Grindcrusher”. Na té nahrávce bylo tolik žánr definujících kapel: Morbid Angel, Carcass, Bolt Thrower, Napalm Death, Terrorizer. Lepší to už nebude. Bylo to v roce 1989, kdy jsme při návštěvě Daytona Beach potkali chlapíka jménem John Claypool. On měl zásadní vliv na náš vstup do undergroundové metalové scény. Všechny tyto kapely na mě a na Killing Addiction obecně měly obrovský vliv, stejně jako Atheist, což byla první death metalová kapela, kterou jsem viděl naživo. Otevírali koncert pro Testament a Vio-lence v Tampě. Poprvé jsem viděl Morbid Angel v době, kdy vydali “Altars of Madness”. Pravděpodobně tam nebylo více než 100 lidí a Amon (nyní Deicide) jim předskakovali. Tehdy byla na floridské deathmetalové scéně určitá energie, a obecně si myslím, že ji nyní nemůžete zachytit jednoduše proto, že to byly formativní roky, kdy to bylo všechno nové. Být součástí toho, kdy se všechno rodilo, byla jedinečná příležitost.
Co chystají KILLING ADDICTION v nejbližších měsících?
Prozatím budeme nadále propagovat “Mind of a New God” prostřednictvím marketingu a floridských koncertů. Na začátku roku 2022 vyrazíme z Floridy, pravděpodobně na východní pobřeží. Těšíme se, až budeme moci znovu vystupovat pro fanoušky mimo Floridu. Měli jsme také několik nápadů, co dělat dál, ohledně další nahrávky, ale zatím jsme se k ničemu nezavázali.
Děkuji moc za rozhovor i za vaši muziku, moc si toho vážím. Novinku „Mind of a New God“ si opravdu užívám. Mimochodem, právě ji opět poslouchám. Přeji vám, aby se dobře prodávala, abyste měli vyprodané koncerty a ať se vám daří i v soukromí. Na zdraví!
Díky moc. Byl to skvělý rozhovor reflektující naši cestu, která nás sem přivedla. Líbí se nám nadšení, které se nám dostává od lidí, jako jste vy a lidí z celého světa, díky jejichž podpoře je tohle vše i nadále možné. Opatruj se!
Recenze/review - KILLING ADDICTION - Mind of a New God (2021):
