DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 5. října 2020

Recenze/review - YTIVARG – The Forgotten Past (2020) / Wardenclyffe (2017)


YTIVARG - The Forgotten Past
MCD 2020, Bizarre Leprous

for english please scroll down

Buď grind, říkají mi často kamarádi, ale já se většinou vymluvím. Nemám rád totiž takové ty taneční kreace v maskách. Pár skladeb naživo mi stačí a jdu pryč. Takže když už grind, tak jedině ten temný, šílený, zběsilý, který vám vymlátí keramiku z huby. Od YTIVARG jsem paradoxně jako úplně první desku do ruky dostal MCD "The Forgotten Past", na které je pouze jedna původní skladba a dva covery od AHUMADO GRANUJO a ANAL CUNT.

Vlastní song se mi líbí, je to taková tradiční grindová vypalovačka a převzaté věci také nejsou k zahození. Koneckonců posuďte sami. Všichni asi znají personální obsazení kapely, provázání s ISACAARUM. Těm jsou logicky YTIVARG v určitých momentech i pasážích podobní, ale nebudu vás zatěžovat historií a dlouhým popisem v bulvárním stylu. Tady jde hlavně o muziku a moji čtenáři jsou chytří a vše si dohledají sami. Neřešte zbytečné, raději pořádně ohulte volume doprava a poslouchejte. Stojí to za to! 

 

"The Forgotten Past" je spíše formátem na vinyl, pro všechny staromilce, sběratele, ale i ochutnávače, kteří kapelu neznají a chtějí si nechat rozčísnout vlasy jejich ostrou hudbou. Ta je stylově odkazována jak na britskou grindovou školu, tak i směrem na sever. Grind, death metal, temnota, melodie. Ne, YTIVARG nejsou převratným tělesem, které by otočilo kolo světových dějin, ale jako řemeslo je deska skvělá. Parádní zvuk, vyhlazovací pasáže, několik kilo tmy, ale i melodie, které jsou v tomto stylu spíše vzácnějším kořením. Jako celek je CD na mě možná až příliš krátké. Jeden song je zkrátka málo. Ale ochutnal jsem a začal se o kapelu více zajímat. 

Asphyx says:

Be grind, my friends often tell me, but I usually make excuses. I don't like those dance creations in masks. A few live songs are enough for me and I'm leaving. So if it's grind, only the dark, crazy, furious one which will beat the pottery out of your mouth. Paradoxically, I received the MCD "The Forgotten Past" from YTIVARG as the very first record, which contains only one original song and two covers from AHUMADO GRANUJO and ANAL CUNT. 

I like their own song, it's such a traditional grind and the things taken over are also not to be discarded. After all, judge it by yourself. Everyone probably knows the band's staffing, the connection with ISACAARUM. Logically, YTIVARG is similar to them at certain moments and passages, but I will not burden you with history and a long description in the tabloid style. This is mainly about music and my readers are smart and can find everything themselves. Don't solve unnecessary ones, rather turn the volume to the right and listen. It's worth it! 

"The Forgotten Past" is more of a vinyl format, for all old lovers, collectors, but also tasters who do not know the band and want to have their hair combed with their sharp music. It is stylistically referred to both the British grind school and the north. Grind, death metal, darkness, melody. No, YTIVARG are not a revolutionary matter that would turn the wheel of world history, but as a craft, the record is great. Great sound, killing passages, a few kilos of darkness, but also melodies, which are rather rare spices in this style. As a whole, the CD may be too short for me. One song is simply not enough. But I tasted it and became more interested in the band.


YTIVARG - Wardenclyffe
CD 2017, Bizarre Leprous Production

for english please scroll down

"The Forgotten Past" mě navnadilo a otevřel jsem tedy i druhé CD "Wardenclyffe" z roku 2017. Krásná práce, doslova elektrizující. A to jak obal, věnovaný mistru Teslovi, tak hlavně muzika, která opravdu působí jako pořádná šleha ze zásuvky. Nějaký fanoušek vyjádřil své pocity souslovím cyber sado grind. Má pravdu. Ještě bych přidal death metal a black, které ve skladbách obzvlášt ve volnějších pasážích také zazní. 

YTIVARG, a to u mě bývá nejdůležitější, dokáží napsat dobré skladby, které mají atmosféru. Rukopis ISACAARUM je sice v určitých momentech slyšet, ale to je pochopitelné. Nevím, jestli jste někdy viděli někoho spáleného od elektrického proudu, není to hezký pohled. A u "Wardenclyffe" nepomáhá ani pořádná izolace. Jednoduše vás sežehnou.


Buď grind, říkají mi často kamarádi, ale já se většinou vymluvím. Tentokrát to ale neudělám. "Wardenclyffe" mě totiž baví. A to jak po obsahové, tak i po zvukové stránce. Je slyšet, že si kapela dala se vším velkou práci. Odvedla ji poctivě a navíc přidala kus sebe samého. V některých momentech (a ty se mi líbí asi nejvíce) je až antihumánní, odlidštěná. Jako když vás někdo zavře do továrny plné starých strojů, které záhadným způsobem ožijí. Stačilo jim pustit YTIVARG. Kapela občas odkazuje až někam k NAPALM DEATH, některé nálady zase připomínají první desky FEAR FACTORY. Jsou to ale jen záchvěvy, jinak si jedou pánové svoje a je to jen a jen dobře. Špína, tlak, energie, žádný současný nažehlený košile, ale syrová odpověď na hnus současného světa. Spáleniny třetího stupně, které vám zůstanou po celém těle. Česká republika je některými považována za grindovou velmoc. Už vím proč. Protože podobná alba nejen že vás rozdrtí, ale donutí se i na chvilku zastavit a zapřemýšlet. Masakrující kytary, mocné nástupy, vypalovačky, je tady všechno a já nemohu jinak, než ukázat paroháče s uříznutými prsty a dodat - velmi dobře!


Asphyx says:

"The Forgotten Past" lured me, so I opened the second CD "Wardenclyffe" from 2017. Beautiful work, literally electrifying. Both the cover, dedicated to Master Tesla, and especially the music, which really looks like a real whip from the drawer. A fan expressed his feelings with the phrase „cyber sado grind“. Is right. I would also like to add death metal and black, which will also be heard in the songs, especially in the looser passages. 

YTIVARG, and this is the most important thing for me, they can write good songs that have an atmosphere. The ISACAARUM signature may be heard at certain moments, but this is understandable. I don't know if you've ever seen someone burned by electricity, it's not a pretty sight. And with "Wardenclyffe", proper insulation doesn't help either. They will simply burn you. 

Be grind, my friends often tell me, but I usually make excuses. But I won't do it this time. I like "Wardenclyffe". Both in terms of content and sound. It can be heard that the band did a lot of work with everything. They did it honestly and added a piece of themselves. At some moments (and I like them the most) it's anti-human, dehumanized. Like when someone shuts you in a factory full of old machines that will mysteriously come to life. It was enough to play them YTIVARG. The band sometimes refers to NAPALM DEATH, some moods are reminiscent of the first FEAR FACTORY records. But it is just tremors, otherwise the gentlemen are going by their own way and this is really good. Dirt, pressure, energy, no contemporary ironed shirts, but a raw response to the disgust of today's world. Third-degree burns that remain all over your body. The Czech Republic is considered by some to be a grind superpower. I already know why. Because similar albums will not only crush you, but will also force you to stop and think for a while. Massacre guitars, powerful beginnings of records, everything is here and I can only show horns up with severed fingers and say - very well!


band "The Forgotten Past":

F.C. – kytara
Ondřej Horváth – bicí
Zdeněk Šitner– basa
Micula Parva – vokál

tracklist 
"The Forgotten Past":

The Forgotten Past
Re-Bender / Zoodiak (AHUMADO GRANUJO cover)
Radio Hit (ANAL CUNT cover)

band "Wardenclyffe":

F.C. - kytara
Micula Parva - vokál
Internerv - bicí
Stanley - basa

tracklist "Wardenclyffe":

High voltage discharge
Bipolar transistor
Go against current
Anode annihilation
Wardenclyffe
Offensive electronic warfare
Anomalous EMP
Broken insulator
Bias distortion

neděle 4. října 2020

Recenze/review - JUST BEFORE DAWN - An Army at Dawn (2020)


JUST BEFORE DAWN - An Army at Dawn
CD 2020, Raw Skull Recordz

for english please scroll down

Tanková divize s názvem JUST BEFORE DAWN znovu vyrazila k útoku. Zůstává po ní jen spálená země, spousta raněných a temných vzpomínek. Opět jsou chladní a zákeřní jako válka samotná. Armádní velitel Anders Biazzi vládne rukou přísnou, přesnou a spravedlivou. Death  metal ostrý jako břitva, studený a syrový. Zkuste strávit noc v zákopech a uvidíte sami. Blesková válka, smrt a zvláštní melancholická atmosféra. Takové je album "An Army at Dawn".

Opět byly k mikrofonům povolány zálohy zkušených zpěváků, kteří bezezbytku odvedli vynikající práci. Zdálo by se, že když každý song nazpíval někdo jiný, že bude deska roztříštěná, ale opak je pravdou. Nahrávka drží kompaktně pohromadě a důkazem je neskutečně podmanivá atmosféra. Hodně tomu napomáhá skvělý ledový zvuk (Jon Rudin). Nezapomeňme ale ani na Bennyho Moberga  (MALFEITOR, ex - BLOOD MORTIZED), který letos vytvořil obal desky. Válka je najednou i v mém pokoji, parádní cover.


Voják musí mít, stejně jako death metalista, instinkt zabijáka. Deska je, podobně jako tanky Landswerk vyrobena z pravé švédské metalové oceli. JUST BEFORE DAWN si prošili již několik bitev a letos na mě působí doslova magicky. Stojím přímo ve válečné vřavě. Bombardují nás dunivé bicí, útočí na nás ostré hroty riffů i bodáků. Takto to v historii uměli snad jenom BOLT THROWER, HAIL OF BULLETS, GOD DETHRONED, dnes MEMORIAM, DECAYING, SCALPTURE, GODS FORSAKEN. Anders Biazzi má svůj originální a nezaměnitelný rukopis a letošní album  "An Army at Dawn" řadím k tomu nejlepšímu, co bylo tento rok v tomto stylu vydáno. Nad bojištěm krouží jako supi další letadla. Která bomba je určená právě pro tebe? Pochoduji v davu, poslouchám další skladbu i rozkazy. Nový souboj, nekonečná smrt. Nevnímám bolest, adrenalin, ani krev. V téhle válce, stejně jako v každé jiné, není vítězů. I když, o jednom bych věděl. Je jím švédská kapela JUST BEFORE DAWN. Slova jsou asi zbytečná, měly by je napsat váleční veteráni. Protože mi album proniklo do žil, přeneslo mě pod pásy tanků, donutilo vylézt ze zákopů a bojovat. Válečný death metal se musí hrát od srdce, musí v něm být chlad a temnota. Anders Biazzi a jeho věrní ví přesně jak na to. Další útok už asi nepřežiju. Ale než mi ustřelí hlavu, budu dál poslouchat "An Army at Dawn". Totální vyhlazení! Špinavá smrt ve válce, která nezná slitování!


Asphyx says:

The tank division called JUST BEFORE DAWN set out to attack again. All that remains is scorched earth, lots of wounded and dark memories. Again, they are as cold and insidious as war itself. Army Commander Anders Biazzi rules with a strict, precise and fair hand. Death metal sharp as razor, cold and raw. Try to spend night in the trenches and you will see...blitzkrieg, death and a strange melancholic atmosphere. Like this is also the album "An Army at Dawn"

Once again, backups of experienced singers were called to the microphones, who did an excellent job. It would seem that if each song was sung by someone else, the record would be fragmented, but the opposite is true. The recording is compactly held together and the proof is the incredibly captivating atmosphere. The great icy sound (Jon Rudin) helps a lot. But let's not forget Benny Moberg (MALFEITOR, ex - BLOOD MORTIZED), who created the album cover this year. The war is suddenly in my room, great cover.


A soldier, like a death metallers, must have a killer instinct. The album, like Landswerk tanks, is made of genuine Swedish metal steel. JUST BEFORE DAWN have been through several battles and this year they are literally magical for me. I'm standing right in the turmoil of war. We are bombarded with booming drums, sharp riff and bayonet spikes attack us. This is probably only BOLT THROWER, HAIL OF BULLETS, GOD DETHRONED, today MEMORIAM, DECAYING, SCALPTURE, GODS FORSAKEN. Anders Biazzi has his original and unmistakable style and this year's album "An Army at Dawn" is one of the best that has been released in this style this year. Other planes circle over the battlefield like vultures. Which bomb is for you? I march in the crowd, listening to the next song and orders. A new duel, endless death. I don't notice pain, adrenaline, or blood. There are no winners in this war, as in any other. Although, I would know about one. It is the Swedish band JUST BEFORE DAWN. The words are probably useless, they should be written by war veterans. Because the album penetrated my veins, it carried me under the belts of tanks, forced me to climb out of the trenches and fight. War death metal must be played from the heart, there must be coldness and darkness. Anders Biazzi and his faithful know exactly how to do it. I probably won't survive another attack. But before he shoots me in the head, I'll keep listening to "An Army at Dawn". Total extermination! Dirty death in a war that have no mercy!

about JUST BEFORE DAWN on DEADLY STORM ZINE:
Recenze/review - JUST BEFORE DAWN – The Aftermath (2014)
Recenze/review - JUST BEFORE DAWN - Tides Of Blood (2018)


tracklist:
1. Intro: Paths of Armor / To the Last Tiger
2. The Guns at Last Light
3. An Army at Dawn
4. Goliath Revived
5. Dance of Katyusha
6. Belaya Smert
7. With Everything We Have
8. The Atlantic Wall
9. Unless Victory Comes
10. Into the First Wave

band:
Anders Biazzi - Bass, 
Guitars
Jon Rudin - Drums
Gustav Myrin - Guitars


Vocals by:

Ralf Hauber - (Revel in Flesh) Vocals on track 1
Matias Nastolin - (Decaying) Vocals on track 2
Jonny Pettersson - (Wombbath / Gods Forsaken / JBD) Vocals on track 3
Daimen Terry - (Envig) Vocals on track 4 and 6
Thomas Clifford - (Abscission) Vocals on track 5
Gustav Myrin - (Gods Forsaken / JBD) Vocals on track 5
David Nilsson - (Feral) Vocals on track 7 and 9
Andreas Stenlund - (HarmDaud) Vocals on track 7
Mattias Parkkila - (Blood Mortized) Vocals on track 8

Solos By:

Jacob Bjôrnfot - (Kvaen) solo on track 2
Gustav Myrin - (Gods Forsaken / JBD) solo on track 3 and 6
Matias Nastolin - (Decaying) solo on track 2
Anders Biazzi - solo on track 4
Daniel Gustavsson - (Demonical / Tormention) solo on track 5

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý šedesátý šestý - S pohrobkem na horách


Příběh dvoustý šedesátý šestý - S pohrobkem na horách

Boleslav pro mě začínala být jen městem, kde se hlavně pracuje a řeší problémy s otcem alkoholikem. Pořád jsme sice chodili s partou na akce, řešili jsme nové desky, toulali se jen tak městem, balili holky, ale já měl pořád vzadu v hlavě takový divný tlak. Prostě jsem se tolik nesmál. Nějak jsme nevěděl, jak mámě a bráchovi pomoc. Byl jsem široko daleko jedinej trošku větší chlap. Dědové i strejda už byli po smrti a tetičky zůstaly svobodné. Někdy jsem si myslel, že se mi rozskočí hlava. Navenek jsem se sice smál, dělal vtípky, ale občas mě přistihli, jak sedím a smutně koukám. Hele, když máte opravdový kamarády, tak ti to vycítí a snaží se vám pomoc.

Šli jsme na návštěvu k Mirce. Už mezi dveřmi jsem dostal vyplísněno. Nojo, s matkama a jejich uřvanýma dětma se nechce nikdo bavit, co? Pak jsme se obejmuli a já z ní najednou cítil velký klid. Ona už byla jinde. Měla smysl a cíl. Malej pohrobek byl celej Kytka, celej můj kamarád. Můj bývalý nejlepší kamarád. Hele, je to těžký, nemám moc peníze, ale žijeme a jsme zdraví. To je nejdůležitější. A já se vedle v ložnici, když jsem s capartem stavěl kostky, málem rozbrečel. On se na mě totiž v některých momentech podíval stejně jako jeho táta. Najednou jsem si vyčítal, že za Mirkou nechodím častěji. Nějak spontánně, aniž bych to tedy Andree řekl, jsem jí nabídl, že vezmeme malýho na víkend na hory. Aby si odpočinula. Nejdřív, že jako ne, že je to blbý a že je raubíř, ale nakonec kývla. Byla utahaná. Bojovnicím se musí pomáhat.

Dostal jsem trošku kapky od Andrey, která začínala být na moje stavy z otce docela alergická. Pomotala to, jak už to ženský dělávají, všechno dohromady a doma jsme se pohádali. Hele, tak tam pojedu sám, my to nějak zvládneme. Starat se o dvouletý dítě jsem sice vůbec neuměl, ale věřil jsem svým instinktům. Pohrobek mě měl navíc rád, často jsem mu nosil dárky a dělali jsme spolu spoustu blbostí. Taky potřeboval alespoň nějaký mužský (rozuměj post pubertální) faktor  v životě. Prostě s mámou nejde flusat z balkónu, to se nesluší. Odvezla nás Jana. Mě, prcka a uraženou Andreu, která nakonec vyměkla. Ale nedalo jí, že bych se sám toulal po lesích s dítětem, fotříci jsou totiž prý, hrozně sexy. Achjo. Já ženský myšlení asi fakt nikdy nepochopím.

Zaparkujeme na chalupě a já ihned běžím na půdu, abych snesl nějaké hračky po nás. Takové ty staré, otřískané, dřevěné, které by se dnes asi ani nemohly prodávat. Taky nafouknu bazén. Mám toho hodně. Malej chodí všude se mnou, ještě nějak moc nemluví, jen na všechno říká dobjýýý. Řekne to i na sousedku, která přijde pozdravit v plavkách, ze kterých jí víc kouká, než je ukryto. Andrea si moc nevěděla rady, byla ve věku, kdy ještě ani netušila, jestli dítě chce. Ale postupně se oťukávali a během několika hodin, když se přišel záprdek několikrát obejmout, tak roztála. Mateřské pudy byly probuzeny. Já byl ve svým živlu, v každým chlapovi je kuse malýho kluka. Jezdil jsem s autíčky, dělal brrrm brrrm, 1548 krát jsem dělal baf, už jen kvůli tomu, že jsem rád viděl ten řehot na tváři. Krásný to bylo.

První den jsme usnuli vedle sebe na posteli a Andrea nás musela přikrýt. Ráno malej kupodivu vyspával a já vymyslel svůj tradiční výlet na Ještěd. To jedete autobusem do Jablonce, pak tramvají do Liberce, další pod Ještěd a pak vás čeká buď krpál po zelený nebo 4 kilometry po modrý, kdy to není takový masakr. Moc lidí nebylo, tenkrát ještě nebyli lovci selfie, spíš turisti a turistky. Cestou nahoru nám řekli desetkrát jaká jsme krásná rodinka. A cože je mladej blonďák, když je máma zrzavá. Pohrobkovi se to hrozně líbilo, fakt si to užíval. Koupili jsme nějaký limonády a vrátili se do Liberce. Tradiční oběd kousek pod náměstím, děláme to tak už od dětství a usnul mi v náručí. Nesu jej až na chalupu.

Sedneme si ven, sokolíka uložíme do postele. Mám hnutý rameno, ale stejně Andreu chci. Navíc tu byla před chvílí sousedka, ona mě má moc ráda, taky byla mojí častou erotickou představou a pořád je to kost a přinesla nějaký maliny pro malýho. Zatáhnu Andy do chodby  vrhnu se na ní. Už to skoro je, ale ozve se dobjýýýý. Jdu a skočím do potoka, co nám teče pod chalupou. Vrátím se a večeříme, hezky venku a na mě vám jde taková ta pohoda, domácí krbová. Koukáme na Ještěd, na kterým jsme před chvílí byli a je nám fajn. Docela bych si lehl, ale malej je plnej energie. Tak ať si užije. Blbneme a potom nemůže spát. Pořád se budí a chce mámu. Mě odstrkuje, asi zlej sen. Uspí ho až Andy, když ho vezme do náručí. 

Víkend se zdá být hrozně krátký, druhý den jen vyběhneme na Černou Studnici a pak pro nás přijede Jana. A protože je Mirka dobrá máma a mámy tohle dělají, tak přijede s ní. Stejně jí to nedalo. Ale je odpočatá, aspoň dvě noci se vyspala a usmívá se. My s Andreou potom několik dní mluvíme o dětech a pohrobka víc hlídáme. Asi bych tenkrát chtěl vlastní dítě a asi bych jej měl s Andreou. Jenže otec začal blbnout tak, že to bylo neudržitelný. Byl na pořadu dne rozvod, problémy, právníci, obviňování a já nechtěl do toho temnýho chaosu přivést potomka. Když dnes pohrobka potkám, tak je z něj velkej skvělej chlap. Pozdravíme se, já se zasním a hlavou mi prolétnou všechny vzpomínky. On si samozřejmě nic nepamatuje, ale pro nás to byl rozjasněný víkend. Alespoň chvilku jsem totiž zapomněl na otce alkoholika. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 3. října 2020

Recenze/review - EVIL WARRIORS - Schattenbringer (2020)


EVIL WARRIORS - Schattenbringer
CD 2020, Into Endless Chaos Records


for english please scroll down

Norský black metal býval ve své době opravdovým fenoménem. Dodnes má velkou spoustu následovníků. Lidé fascinuje temnota a chlad, čerstvé mrtvoly, právě vytažené z hrobu. Prašivina a smrt. Každý máme v sobě temnou stránku, která může při téhle hudbě konečně ven. Zařvat do tmy. Sníst shnilé maso. Vypít krev. Vyberte si, co je vám nejmilejší. Já osobně volím jen hudbu. Tentokrát německé EVIL WARRIORS.

Pánové mají na svém kontě dvě dema, dvě dlouhohrající desky a letos nám předkládají nové EP "Schattenbringer". Pokud máte rádi nekompromisní, true black metal, tak neváhejte ani chvilku. Takhle smrdí tma! Sírou a nenávistí!



EVIL WARRIORS čerpají z norské black metalové školy. A dělají to moc dobře. Jsou uvěřitelní, člověk má při poslechu opravdu pocit, že je zavřený v nějaké staré kobce, odsouzený za rouhání. Celá deska je jako zvířený prach v katakombách. Smíchaný ze zetlelých těl, ze strachu, ze zkažené krve. Občas se sice vkrádá lehký stereotyp, ale opravdu jsou to jen chvilky. Jinak album neustále tlačí, řeže a pálí. Jako když se nalokáte hnusné, zažloutlé vody, vdechnete ji do plic a rozkašlete se. A to celé několikrát znovu a znovu. Necelých 45 minut absolutního nihilismu má rozhodně něco do sebe. Cítím v kostech chlad, mrazí mě v zádech. Budiž to důkazem, že se jedná o povedený black metalový obřad. Album má atmosféru, kapele jejich zvrácené nápady věřím. U tohoto stylu jsou to hrozně důležité věci. Na počátku byla tma. A je zde dosud. Jen musíte poslouchat "Schattenbringer". Několikrát dokola, jako opakování zlé modlitby. Stejně nakonec shnijete zaživa. Black metal par excellence!



sumarizace:

EVIL WARRIORS přinášejí na svém novém albu "Schattenbringer" náladu opuštěných kostelů. Jejich black metal je kombinací tradičních postupů. Výsledkem je pak neskutečně návykové album. Nápady pocházejí ze samotného pekla a svět je při poslechu hodně těžké místo k žití. Přijdu si, jako by mi někdo dupl okovanou botou na hrudník a dusil mě po celou dobu nahrávky. Vše plyne v šíleném tempu, ale o to jedovatěji. Zahalte své tváře do kápí, sepněte ruce k obrácené modlitbě a velebte samotné peklo. Black metal je tady vytažený odněkud z nejvzdálenějších koutů podzemí. Deska, která drásá a bolí. Světlo během téhle nahrávky rozhodně neuvidíte. Black metal s hodně zlou atmosférou. Skvěle!

Asphyx says:

EVIL WARRIORS bring us a mood of abandoned churches on their new album "Schattenbringer". Their black metal is a combination of traditional actions. The final product is amazingly addicting album. The ideas come from the Hell itself and the world is very difficult place to live in while listening to this album. I feel like someone stepped on my chest with an ironbound shoe and I am choking the whole time while the album is playing. Everything just flows in a mad tempo and all the more is this album poisonous. Cover your faces with capes, clasp your hands to pray and bless the Hell itself. This black metal is taken from the farthest corners of the underworld. This album hurts and scarify. You will definitely see no light during this album. Black metal with a very cruel atmosphere. Great! 


TRACKLIST
1. Fliege (5:20)
2. Wahrheit (9:11)
3. Schattenbringer (8:31)
4. - (21:56)

pátek 2. října 2020

Recenze/review - MORTA SKULD - Suffer for Nothing (2020)


MORTA SKULD - Suffer for Nothing
CD 2020, Peaceville Records

for english please scroll down

Způsobů popravy je tolik druhů jako death metalových stylů. Mám rád ten starý, prašivý, s temnými melodiemi. Zahraný od srdce. Líbí se mi, když se rozmlouvá s nemrtvými, když se lámou kosti, když cítím z hudby chlad a smrad podsvětí. Američtí MORTA SKULD jsou právem nazýváni legendou. Mají za sebou pestrou a zajímavou historii. Alba, která jsou považována za stylově zásadní. Letos slaví 30 let své existence a přicházejí se svou šestou dlouhohrající nahrávkou. 

Dveře do pekla byly opět otevřeny s razancí a velkou silou. Už při prvním poslechu jsem věděl, že pánové nahráli dílo, které mi ještě dlouho bude kolovat v žilách. Staví na svých pevných základech, ale zároveň se lehce vyvíjejí. Tentokrát je ve skladbách ještě víc tmy a chladu. Kapela působí jako démoni ze starých časů, kteří přišli, aby zničili náš nebohý svět.


MORTA SKULD jsou jako jezdci apokalypsy. Dokáží být suroví a drsní, ale nezapomínají ani na mrazivé melodie. Všemu napomáhá skvělý zvuk i obal, na kterém je rozsekaná lebka. Takhle dopadnete i vy, když budete poslouchat "Suffer for Nothing". Rozedřete si tváře do krve, utrháte nehty a budete se těšit do vlastního hrobu. Popravovat se dá mnohými způsoby a ten kteří zvolili MORTA SKULD je podmanivý. Deska má temně jiskřivou atmosféru, bolí a žhne. Připomíná mi svými náladami starý dobrý film Psycho. Stejně napínavá, krvavá a překvapivá. Kapela působí jako politá mrtvou vodou. Novinka je v podstatě dokonalým dílem v jejich stylu, s vlastním rukopisem, spoustou zvratů a zajímavých momentů. Skvěle se poslouchá, má na mě doslova magický účinek. Hroby jsou otevírány ve stylu třeba takových RESURRECTION, VITAL REMAINS, BRUTALITY, MONSTROSITY, BAPHOMET, OBITUARY, ACHERON. Zkušenosti se zde potkávají se svěžím větrem ze záhrobí. Američané jakoby rozmlouvali s odsouzenými na smrt. Poslední cesta k šibenici, pár okamžiků a oběšený se houpe s vyplazeným jazykem. Katovi k tomu hraje "Suffer for Nothing" a smrt je zase jednou hodně blízko. Vynikající death metal, který vás navěky pohřbí! 


Asphyx says:

There are as many types of execution as death metal styles. I like the old one, dusty, with dark melodies. Played from the heart. I like talking to the undead, breaking bones, feeling the cold and stench of the underworld from music. The American MORTA SKULD are rightly called a legend. They have a varied and interesting history. Albums that are considered stylistically essential. This year they are celebrating 30 years of their existence and are coming up with their sixth full-length album. 

The door to hell was reopened with vigor and great force. From the first listening, I knew that the gentlemen had recorded a work that will be circulating in my veins for a long time. They build on their solid foundations, but at the same time they develop a bit. This time there is even more darkness and cold in the songs. The band acts like demons from ancient times, who came to destroy our poor world.


MORTA SKULD are like riders of the apocalypse. They can be raw and rough, but they don't forget about freezing melodies either. Everything is followed by the great sound and the cover on which the skull is broken. This is how you end up listening to "Suffer for Nothing". Break your cheeks into blood, pluck your nails and look forward to your own grave. It can be executed in many ways and the one who chose MORTA SKULD is captivating way. The album has a dark sparkling atmosphere, it hurts and glows. It reminds me of the good old movie Psycho with its moods. Equally exciting, bloody and surprising. The band seems to be drenched in dead water. The new album is basically a perfect work in their style, with their own signature, lots of twists and interesting moments. It listenable very well, it literally has a magical effect on me. Graves are opened in the style of such RESURRECTION, VITAL REMAINS, BRUTALITY, MONSTROSITY, BAPHOMET, OBITUARY, ACHERON. Experiences here meet the fresh wind from the grave. The Americans seemed to be talking to death row inmates. The last way to the gallows, a few moments and hanged swings with his tongue out. Executioner plays "Suffer for Nothing" and death is once again very close. Excellent death metal that will bury you forever!

about MORTA SKULD on DEADLY STORM ZINE:



Interview - MORTA SKULD - Death Metal is music in its purest form.



Tracklist:
01. Extreme Tolerance (03:49)
02. Abyss of the Mind (04:03)
03. Dead Weight (03:24)
04. Divide the Soulless (04:30)
05. The Face I Hate (05:00)
06. Forbidden (01:37)
07. Godlike Shell (03:00)
08. Suffer for Nothing (04:10)
09. Facing Mortality (04:21)
10. Machines of Hate (05:54)

band:
David Gregor – Guitar/vocals
Scott Willecke – Guitar
John Hill – Bass
Eric House – Drums

https://www.facebook.com/MortaSkuld/
https://mortaskuld.bandcamp.com/
https://mortaskuld.lnk.to/SufferForNothing?fbclid=IwAR1WYByqImNVJbTpQLgyun1XbQtnggTMGUQDf8z_vxPQbUS75pbhDJlOo20
https://www.reverbnation.com/mortaskuld2
https://peaceville.com/
https://peaceville.com/bands/morta-skuld/

Recenze/review - INCREMATE - Mortal Domain (2020)


INCREMATE - Mortal Domain
CD 2020, German Democratic Recordings

for english please scroll down

Mrtvoly už ani nebylo kam pohřbívat. Po ulicích leželi naříkající ranění, krváceli z otevřených ran a postupně hnili za živa. Atmosféra připomínala apokalypsu. Modlitby nepomáhaly. Lidé bez očí, šílení a bědující, raději páchali sebevraždu. Bolest už nešlo vydržet. Už dávno jsem nepohřbíval do rakve, už dávno jsem nechodil do márnice a nerozmlouval s mrtvými. Teď už stačila jen obrovská jáma a pekelný oheň, který vše očistil.

Hodně podobnou náladu má i nová deska německých old school death metalistů INCREMATE. Třetí dlouhohrající zásek a opět skvěle. Pokud vám není cizí starý smrtící smrad, hodně zkažené krve a spousta tlejícího masa, tak neváhejte ani chvilku. Tady se lámou kosti!




INCREMATE jsou řádnými členy německého podzemí. Je slyšet, že hrají od srdce, upřímně, že věří svým riffům, zničujícím bicím i chorobnému vokálu. Pánové vás vezmou na výlet do temných katakomb starého death metalu. Se skvěle prašivým zvukem, s obalem, který připomíná první desky OBITUARY. Jinak zde lze zaslechnou i inspiraci třeba takovými DEATH, PESTILENCE, MASSACRE, GRAVE, ASPHYX, BOLT THROWER. Hraje se smrtící kov, u kterého se rozkládají živé tkáně. Bez zbytečností a kudrlinek. Rovnou na věc. Hroby jsou exhumovány, mrtvoly vyskládány na obrovskou hromadu a zapáleny. Cítím ze skladeb pach spáleniny! "Mortal Domain" je jako morová rána, čerstvě odkrytý hrob. Deska je neskutečným způsobem studená, mrazivá, temná a zároveň žhavá, jako kus kvalitně vykovaného železa. Jakoby do mě kapela otiskla svůj cejch. Pořád přidávám volume, užívám si jednotlivé pasáže, tančím na vlastním hrobě. INCREMATE mě zavřeli do sklepa. Bez světla, bez naděje. Album je jako pavučina, nalezená na zpuchřelé kostře. Ryzí chorobný death metal, který exhumuje vaše těla z hrobu! Masakr v márnici!

 

Asphyx says:

There was no place, where to bury the corpses. There were moaning wounded victims in the streets, bleeding from open wounds and gradually rotting alive. The atmosphere reminded an apocalypse. Prayers did not help. Eyeless people, mad and wretched, they preferred to commit suicide. The pain could no longer be endured. I haven't buried the corpse into a coffin in a long time and I haven't gone to a morgue and talked to the dead in a long time as well. Now all that was needed was a huge pit and a hellfire that cleaned everything. 

The new record of German old school death metalists INCREMATE has a very similar mood. The third full-length album is great again. If you are fine with the old deadly stench, a lot of rotten blood and a lot of rotting flesh, then do not hesitate for a moment. Bones are broken here!    


INCREMATE are genuine members of the German underground. You can hear they play from the heart, honestly, that they believe in their riffs, devastating drums and sick vocals. The gentlemen will take you on a trip to the dark catacombs of old death metal. With a great scabby sound, with cover art that resembles the first OBITUARY records. Otherwise, you can hear inspiration by bands such as DEATH, PESTILENCE, MASSACRE, GRAVE, ASPHYX, BOLT THROWER. Death metal causing the decomposition of the living tissues is played here. No needlessness and curls. Straight to the point. The graves are exhumed, the corpses are stacked in a huge pile and set on fire. I smell the stench of burning flesh from the songs! "Mortal Domain" is like a plague, like a freshly discovered grave. The record is incredibly cold, freezing, dark and at the same time hot, like a piece of high-quality wrought iron. It was as if the band had imprinted their mark on me. I keep adding volume, enjoying the individual passages, dancing on my own grave. INCREMATE locked me in a basement. No light, no hope. The album is like a spider web found on a skeleton. Pure sick death metal that exhumes your bodies from the grave! Morgue massacre!


about INCREMATE on DEADLY STORM ZINE:

Tracklist:
01. Streaming With Blood
02. Complete Possession
03. The Murderous Doom
04. Potent Mortality
05. Retaliation
06. Violent Desecration
07. Force Of Hysteria
08. Formed For Decay
09. Death Is Stronger

band:
Danny - bass, vocals | Ronald - vocals, guitar | Teo - drums

https://incremate.bandcamp.com/album/mortal-domain
https://www.facebook.com/incremate/
https://www.incremate.com/
https://www.instagram.com/incremate_official/
https://soundcloud.com/incremate
https://open.spotify.com/artist/1m6GMI5MFqPQvqpjevl6xx
https://www.youtube.com/channel/UCvkIvcw38vcheehuvrD15Lw
http://gdr.ostmetal.de/

čtvrtek 1. října 2020

Recenze/review - CARNATION - Where Death Lies (2020)


CARNATION - Where Death Lies
CD 2020, Season of Mist

for english please scroll down

Zavřený do klece, bojuji o život. Ne, není to žádný napomádovaný zápas pro slečinky a televizní kamery, ale špinavá hala s krvelačným publikem. Ještě před chvílí tu jeden pitbul zabil druhého. Všichni si sem chodí vybít frustrace ze současného zkaženého světa. Smrt a nenávist. Zlámané kosti, zbytky pohoďte na skládku. Atmosféra graduje a můj protivník je vzteklý jako pes. Stačí několik ran a padá k zemi. Ozve se křupnutí a je konec. Absolutní konec. 

Podobné pocity mám i z nové desky belgických CARNATION. Ti již svým prvním dlouhohrajícím albem "Chapel of Abhorrence" (2018) ukázali, že jsou právoplatnými členy death metalového podzemí. Letos nás znovu usmrcují tím nejbolestivějším způsobem. Deska vám doslova vzplane v rukou. 


CARNATION nehrají, ani nevymýšlejí nic nového. Tohle všechno už jsme slyšeli u kapel jako ENTOMBED, DISMEMBER, VADER, DEICIDE, CANNIBAL CORPSE, DEATH. Jenže Belgičané vše zabalili do modernějšího, dynamičtějšího zvuku a najednou před sebou máme nahrávku, která funguje. Je divoká, zuřivá, neurvalá, velmi dobře napsaná. Je v ní kus temnoty, vzteku, chladu i melodií. Nikde nic nepřebývá, ani nechybí. Skladby se příjemně poslouchají. Chvílemi sice sklouznou CARNATION do až příliš uřvaných a současných vod, ale jako celek album neztrácí na síle. Jen bych, jako stará škola, přeci jen ocenil víc plesniviny a tmy. Zase na druhou stranu, takhle aspoň deska osloví mladší posluchače. Občas mi přístup připomíná dánské kolegy BAEST. Obal od Juanjo Castellano je jedním slovem monumentální. Celková produkce odpovídá současným standardům a já marně hledám, co bych "Where Death Lies" vyčetl. Jsem znovu zavřený do klece a vím, že dnes budu roztrhaný na kusy. Proti téhle smečce nelze vyhrát, musíte podlehnout a maximálně z posledních sil přidat volume. Nahrávka, na které se potkává starý death metal s modernějším soundem a která kope jako splašený kůň! Masakr!


sumarizace:

Na "Where Death Lies" naleznete pestrou paletu morbidních nálad. Album je opatřeno skvělým ledovým zvukem, chorobným vokálem a riffy ostrými jako čerstvě nabroušené čepele nožů. Nahrávka obsahuje vše potřebné k pořádné pařbě v márnici. Nadšení, odhodlání, schopnost zlámat i ty nejsilnější kosti. Ano, jedná se o death metal staré školy, nečekejte žádné progresivní prvky, ale deska je tak neskutečně uvěřitelná, že mě málem porazila. Tohle je totální vyhlazení, smrt v přímém přenosu, exhumace zlých démonů. CARNATION působí jako jezdci apokalypsy, kteří byli vysláni na zem, aby ji spálili na popel svojí hudbou. Album je opravdu vynikající, jiskřivé, se spoustou temné energie uvnitř. Studený, maniakální smrtící kov, u kterého vám ztuhne krev v žilách!


Asphyx says:

"Where Death Lies" has a wide variety of morbid moods. The album is packed with cool ice sounds, chorus vocals and riffs as sharp as the fresh knife blades. The record contains everything you need to get a good morgue. Enthusiasm, determination, ability to break even the strongest bones. Yes, it is death metal of old school, do not expect any progressive elements, but the album is so incredibly believable that it almost beat me. This is total annihilation, death, live, exhumation evil demons. CARNATION acts as apocalypse riders who were sent to the ground to burn it to the ashes with their music. The album is really superb, sparkling, with lots of dark energy inside. Cold, maniacal lethal metal that will stiffen blood in your veins!



about CARNATION on DEADLY STORM ZINE:


Tracklist:
01. Iron Discipline (03:52)
02. Sepulcher of Alteration (04:22)
03. Where Death Lies (03:26)
04. Spirit Excision (03:46)
05. Napalm Ascension (04:08)
06. Serpent's Breath (04:46)
07. Malformed Regrowth (03:09)
08. Reincarnation (05:24)
09. In Chasms Abysmal (07:40)

band:
Simon Duson - Vocals
Jonathan Verstrepen - Guitars
Bert Vervoort - Guitars
Yarne Heylen - Bass
Vincent Verstrepen - Drums

Recenze/review - GOREPHILIA - In The Eye Of Nothing (2020)


GOREPHILIA - In The Eye Of Nothing
CD 2020, Dark Descent Records / Me Saco Un Ojo

for english please scroll down


Všichni mě varovali, ale přesto jsem tam šel. Podivné místo, o kterém kolují šílené zvěsti. Nasáklé temnotou. Vstoupil jsem do staré kobky a cítil se najednou sklíčený. Jakoby mě někdo obrátil naruby. Někde na tenké hranici mezi bděním a snem jsem se potácel jako opilý. Slyšel jsem hlasy, skřehotavé, plné bolesti. Obestřel mě smutek a zástupy nemrtvých mě zvaly na svoji stranu. Podlehl jsem a cestou do podzemí jsem na zdi uviděl do tmy žhnoucí nápis GOREPHILIA.


Finská death metalová kapela, kterou sleduji od jejich začátků. Při každém setkání mám pocit, že se bořím hluboko do smradlavých močálů. Čím víc se snažím dostat ven, tím víc jsem stahován dolů. Nebude to dlouho trvat a stanu se bělostnou mrtvolou. Poslouchám totiž novou desku "In The Eye Of Nothing". Stahuje mě do podsvětí. 



"In The Eye Of Nothing" je volným pokračováním předešlých nahrávek. Celá deska je zahalena do pevné pavučiny tajemna. Je shnilá, smradlavá, se spoustou zajímavých momentů. Nepřímo odkazuje na kapely jako IMMOLATION, INCANTATION, SADISTIC INTENT, MORBID ANGEL. Představte si staré katakomby, ve kterých bylo napácháno kdysi velké zlo. Dodnes jsou na stěnách vidět skvrny od krve. Nemrtví by mohli vyprávět. GOREPHILIA umí svojí hudbou navodit hodně podobnou atmosféru. Proplétám se mezi kostrami padlých mnichů. Zvuk je ostrý a průrazný, zároveň si ale zachovává plesnivý odér. Skladby mají zvláštní, nebál bych se napsat magické nálady. Ihned se mi jako nějaká droga usadily v krvi a k nahrávce jsem se musel neustále vracet. Poslouchali jsme ji spolu s nemrtvými, s duchy a démony. Na místech, která už nechcete nikdy navštívit. V kobkách bez světla, v podzemních chodbách bez konce. Finové přetavili zlo, temnotu a špínu v hudbu a vypálili ji na hudební nosič. Dávám razítko vysoké kvality a album doporučuji. Hudba je zde totiž jako prach, v který se všichni proměníme. Jako vyděšené tváře umrlců.  Démonická deska, která vás pohřbí zaživa! Inferno!


Asphyx says:

Everyone warned me, but I still went there. A strange place where crazy rumours are circulating. Soaked in the darkness. I entered the old dungeon and suddenly felt depressed. It was as if someone had turned me upside down. Somewhere on the thin line between waking and dreaming, I staggered drunk. I heard voices, creaking, full of pain. Sadness enveloped me, and crowds of the undead invited me to their side. I succumbed and on the way to underground I saw the glowing inscription GOREPHILIA glowing on the wall.

Finnish death metal band, which I have been watching since their beginnings. At every meeting, I feel like I'm sinking deep into the swamps. The more I try to get out, the more I'm pulled down. It won't be long and I'll become a white corpse. I'm listening to the new album "In The Eye Of Nothing". It draws me into the underworld.

"In The Eye Of Nothing" is a free continuation of previous recordings. The whole album is shrouded in a solid web of mystery. It's rotten, stinky, with lots of interesting moments. Indirectly refers to bands like IMMOLATION, INCANTATION, SADISTIC INTENT, MORBID ANGEL. Imagine the old catacombs in which a great evil was once done. To this day, blood stains can be seen on the walls. The undead could tell. GOREPHILIA can create a very similar atmosphere by their music. I weave between the skeletons of fallen monks. The sound is sharp and penetrating, but at the same time it retains a mouldy odour. The songs are weird, I wouldn't be afraid to write magical moods. They immediately settled in my blood like a drug and I had to keep coming back to the recording. We listened to it with the undead, with ghosts and demons. In places you never want to visit again. In dungeons without light, in underground corridors without end. The Finns turned evil, darkness and dirt into music and burned it on a musical medium. I give a high quality stamp and recommend the album. Music is like dust in which we all turn. Like the frightened faces of the dead. A demonic album that will bury you alive! Hell!


about GOREPHILIA on DEADLY STORM ZINE:


TRACKLIST
1. Walls of Weeping Eyes (4:26)
2. Perpetual Procession (6:29)
3. Ouroboran Labyrinth (3:57)
4. Devotion Upon the Worm (6:42)
5. Consensus (1:29)
6. Simplicity of Decay (5:23)
7. Not for the Weak (5:38)
8. Death Dream (1:36)
9. Ark of the Undecipherable (7:15)

LINE-UP
Tami Luukkonen - Bass
Jukka Aho - Guitars/Vocals
Kauko Kuusisalo - Drums
Pauli Gurko - Guitars


středa 30. září 2020

News! - FUNUS - DEMO 2020 - old school death metal from Slovakia!


News! - FUNUS - DEMO 2020 - old school death metal from Slovakia!


released October 1, 2020

FUNUS :

Roxor – vocals
Magnus – guitars
Garlandus – guitars
Petra – bass
Šuhaj – drums


Recorded and mixed by Magnus.
Mastered at SPK Audio.
Logo and cover art by Šuhaj.
Intro by Robert Hegedüš.
Photo by Mrtvolka.
Music and lyrics by Funus.

ROXOR RECORDS |2020 | RXR 003

Recenze/review - SKELETAL REMAINS - The Entombment of Chaos (2020)


SKELETAL REMAINS - The Entombment of Chaos
CD 2020, Century Media Records


for english please scroll down

Stojím na starém pohřebišti a přemýšlím, který hrob exhumuji dneska. Mraky jsou černé a vítr kvílí mezi korunami stromů. První nemrtvý vyleze z podzemí až kolem půlnoci. Podá mi kostnatou ruku a pozve mě do starodávné kobky. Mám neblahé tušení, že mě opět obklopí temnota. Má slova se potvrdí. Na mramorové desce, uprostřed prázdnoty, leží prokletý mnich a drží v ruce novou desku amerických death metalistů SKELETAL REMAINS.

Ti kdysi před lety přišli s prvním albem, které bylo prašivé jako stará smrt. Každé další pak bylo poctou určitému období, vždy trošku jiné, přesto zajímavé a dobře poslouchatelné. Letos jsou pánové brutálnější, techničtější, šílenější. 


Novinka "The Entombment of Chaos" posunula kapelu až někam ke starým deskám MORBID ANGEL, možná i CANNIBAL CORPSE, MONSTROSITY, OBITUARY, PESTILENCE. SKELETAL REMAINS si ale také nadále drží svůj vlastní výraz a poznáte je mezi ostatními. Skladby jsou opravdu hodně nabroušené, zůstává po nich jenom spálená země. Možná jsem čekal víc prašiviny, víc plesnivých riffů, ale i tentokrát je album výborné. A to jak po zvukové (Dan Swanö), tak grafické stránce (Dan Seagrave). Nejdůležitější je samozřejmě hudba a ta se poslouchá opravdu příjemně. Drásá a bolí, riffy jsou mocné, nakopou vám zadek. Přibylo techniky i brutality, ale skladby jsou napsány tak, aby vás vykostili zaživa. Užívám si atmosféru starého pohřebiště, s chutí s kapelou exhumuji další a další hroby. Deska má neskutečný drive, takovou tu pradávnou temnou sílu, kterou mívaly kapely v devadesátých letech. Některým fanouškům možná bude chybět "větší old school", ale osobně jsem rád, že se kapela vyvíjí a neustrnula na místě. Smrt si letos říká SKELETAL REMAINS a pohřbí vás zaživa! Excelentní záležitost pro všechny, kdo mají rádi morbidní death metal!


Asphyx says:

I'm standing in an old cemetery wondering which grave I'm exhuming today. The clouds are black and the wind howls between the treetops. The first undead will climb out of the underground until around midnight. He shakes my hand and invites me into an ancient dungeon. I have a bad feeling that darkness will surround me again. My words will be confirmed. On a marble slab, in the middle of emptiness, lies a cursed monk, holding in his hand a new record of American death metalists SKELETAL REMAINS

Years ago, they came up with the first album, which was as scabby as the old death. Each further was a tribute to a certain period, always a little different, yet interesting and easy to listen to. This year, gentlemen are more brutal, more technical, crazier.



The new record "The Entombment of Chaos" moved the band somewhere to the old records of MORBID ANGEL, maybe also CANNIBAL CORPSE, MONSTROSITY, OBITUARY, PESTILENCE. But SKELETAL REMAINS also keeps its own expression and you will be able to recognize them among other bands. The songs are very sharp, leaving only scorched earth behind. Maybe I was expecting more dust, more moldy riffs, but even this time the album is great. Both in terms of sound (Dan Swanö) and graphics (Dan Seagrave). The most important thing is of course the music and it is really pleasant to listen to it. The riffs are powerful, they kick your ass. Techniques and brutality have been added, but the songs are written to unbone you alive. I enjoy the atmosphere of the old burial ground, I exhume more and more graves with the taste of the band. The record has an incredible drive, such an ancient dark force that bands used to have in the nineties. Some fans may miss the "bigger old school", but I'm personally glad that the band is evolving and doesn't stagnate. Death calls itself SKELETAL REMAINS this year and she will bury you alive! An excellent record for everyone who loves morbid death metal!



about SKELETAL REMAINS:







Tracklist:
01. Cosmic Chasm (Intro) (01:40)
02. Illusive Divinity (04:09)
03. Congregation of Flesh (04:52)
04. Synthetic Impulse (04:44)
05. Tombs of Chaos (05:55)
06. Enshrined in Agony (01:55)
07. Dissectasy (04:23)
08. Torturous Ways to Obliteration (04:33)
09. Eternal Hatred (06:02)
10. Unfurling The Casket (05:09)
11. Stench of Paradise Burning [Bonus track] (cover version) (04:47)

band:
Chris Monroy - Guitar/Vocals
Mike De La O - Guitar
Noah Young - Bass
Pierce Williams - Drums

TWITTER