DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 14. ledna 2021

Recenze/review - STASS - Songs Of Flesh And Decay (2021)


STASS - Songs Of Flesh And Decay
CD 2021, Emanzipation Productions

for english please scroll down

Několik metrů v podzemí, hluboko ve zmrzlé hlíně, leží stará rakev. Dlouho spala spánkem, který se zdál být věčný a nekonečný. Hnilobné procesy dávno začaly. Zpřerážené kosti ležely vyrovnané vedle sebe. Lebka se smála do ticha nicoty. Pohřbený zaživa za svého života hodně vytrpěl. Jenže to ještě nekončilo. Ještě jej čeká dlouhá a těžká cesta záhrobím. Prokletý, zavržený, s cejchem vypáleným hluboko do žeber.

Při hudbě, jakou hrají STASS, se podobné mrtvoly znovu probouzejí k životu. Vylézají z hrobu, aby si poslechli pravý a nefalšovaný švédský death metal. "Songs Of Flesh And Decay" je druhým dlouhohrajícím albem kapely a jsou pod ním podepsáni zkušení a protřelí muzikanti - Rogga Johansson (Paganizer, Ribspreader, Revolting, Down Among The Dead Man) a Felix Stass (Crematory). Hrají způsobem, který jim koluje v krvi. Hlasitě, chladně, s odhodláním, které lze nalézt pouze na severu.


"Songs Of Flesh And Decay" je deskou, která je plná klasických, tradičních švédských melodií (ENTOMBED, DISMEMBER, NIHILIST, ENTRAILS, GRAVE). Zvuk je náležitě prašivý, riffy řežou do těch nejcitlivějších míst a nezapomíná se ani na melodie, u kterých se vám do vnitřností vkrade chlad. Začnou vám hlodat v břiše, kroutit a pálit a pokud máte tento styl rádi, tak se s chutí ihned vydáte na nejbližší hřbitov. Vykopete si vlastní hrob, zavzpomínáte na devadesátá léta minulého století a budete čekat na všechny zombie, které při poslechu vylézají z děr. Jsou splněny všechny náležitosti, hudba na albu odsýpá jako lavina z kostí a zbytků tkání. STASS sice nepřinášejí nic nového, ale předkládají skvělé řemeslo s pomyslnou touhou ničit navíc. Jsou jako buldozer, který si nekompromisně razí cestu. Zůstává po nich jen spálená země. Vzpomínám na staré dobré časy a jsem spokojen. Do tohohle hrobu totiž patřím odnepaměti. Až navěky amen. Od "Songs Of Flesh And Decay" očekávejte starý poctivý švédský death metal s vlastním výrazem. Nic více, ale ani méně. Těším se, až mě znovu zase pohřbí zaživa. Tuhle nahrávku si vezmu s sebou. Na onen svět. Poctivá hrobařina!


Asphyx says:

A few meters underground, deep in the frozen clay, lies an old coffin. Coffin that slept for a long time in a slumber that seemed eternal and endless. The rotting processes have started long time ago. The broken bones lay side by side. The skull laughed into the silence of nothingness. Buried alive during his life, he suffered a lot. But it wasn't over yet. He still has a long and difficult journey through the grave. Cursed, rejected, with a mark burned deep into the ribs. 

With music like STASS, similar corpses come to life again. They climb out of the grave to listen to real and unadulterated Swedish death metal. "Songs Of Flesh And Decay" is the band's second full-length album and features experienced and seasoned musicians Rogga Johansson (Paganizer, Ribspreader, Revolting, Down Among The Dead Man) and Felix Stass (Crematory). They play in a way that circulates in their blood. Loud, cold, with a determination that can only be found in the north. 

"Songs Of Flesh And Decay" is a record full of classic, traditional Swedish melodies (ENTOMBED, DISMEMBER, NIHILIST, ENTRAILS, GRAVE). The sound is duly dusty, the riffs cut into the most sensitive places and we don't forget the melodies, where the cold creeps into your guts. They will start gnawing at your stomach, twisting and burning, and if you like this style, you will immediately go to the nearest cemetery. You will dig your own grave, you will remember the nineties of the last century and you will be waiting for all the zombies that come out of the holes when listening. All the requirements are met, the music on the album pours like an avalanche from bones and tissue debris. STASS may not bring anything new, but they present a great craft with an imaginary desire to destroy. They are like a bulldozer that is making its way uncompromisingly. All that remains is scorched earth. I remember the good old days and I am satisfied. I have belonged to this grave since time immemorial. Forever amen. From "Songs Of Flesh And Decay" expect old honest Swedish death metal with its own expression. Nothing more, but no less. I'm looking forward to burying me again. I'll take this record with me. To the other world. Great gravedigger's work!

tracklist:
1. Dreams of Rotting Flesh
2. Forest Of Bony Fingers
3. Beneath a Darkened Moon
4. I Work At Night
5. Sounds Of Terror
6. Fear Of The Living Dead
7. As The Seasons Bleach Your Bones
8. Skin That Peels Away
9. The Skeletons Are Ready
10. Hatchet Lover
11. The Revenge Of The Bog (Sounds Of Terror II)

band:
ine up:
Felix Stass - vocals
Rogga Johansson - guitars
Kjetil Lynghaug - lead guitars
Thomas Ohlsson - drums

Recenze/review - HELLRIPPER - The Affair of the Poisons (2020)


HELLRIPPER - The Affair of the Poisons
CD 2020, Peaceville Records

for english please scroll down

Naučil jsem se za poslední roky cestovat časem. Alespoň v hudbě. Představuji si, že se napiju jedovatého lektvaru, který mě vrátí po časové ose zpět. James McBain z britských HELLRIPPER je na tom hodně podobně jako já. On je jediným členem kapely a dokáže přenést pradávné black thrash metalové postupy i do dnešních dní. Pokud máte rádi poctivý metal s prašivou patinou, tak neváhejte ani chvilku.

O HELLRIPPER jsem psal již kdysi dávno, dokonce máme spolu i krátký rozhovor (vše níže pod článkem). Hele já vím, že se podobných smeček poslední dobou vyrojilo jak hub po dešti a 90% stojí za víte co. Většinou si poslechnu jen pár skladeb a jdu od toho. Není čas na zbytečnosti, když tu máme novou desku "The Affair of the Poisons". Najednou se toulám s kamarády v džínových vestách někdy na konci osmdesátých let sídlištěm. Hergot, to má grády! Metal vole!

 

Poslouchám novou desku, zrovna jsem přišel z práce a mám chuť vzít do ruky kladivo a jít zbourat nejbližší zeď. Taky k smrti milujete kapely jako VENOM, KREATOR, CELTIC FROST, MAYHEM, SODOM, IRON MAIDEN, SABBATH, SLAYER? Potom jste stejného druhu jako já a "The Affair of the Poisons" se vám dostane po několika posleších doslova pod kůži. Připadá mi, že jsou HELLRIPPER v čím dál tím lepší formě. Ostřejší, jedovatější, uvěřitelnější. Ten tlak a energii by mohli prodávat. Perfektní zvuk, evokující nejlepší stylové nahrávky, ale hlavně velká porce nadšení, opravdovosti. Satan spokojeně pokyvuje hlavou, podupává si do rytmu a svět je najednou takový lepší, jestli mi rozumíte. Toulám se podzemím již přes třicet let, nejsem žádný mladík, který by se znovu dostával ke starým věcem. Já jsem si tohle všechno prožil a musím říci, že "The Affair of the Poisons" je skvělým albem po všech stránkách. Obdivuji obal, zase jednou vím, že peklo existuje. HELLRIPPER mě zakopali hluboko pod zem, rozervali na kusy. Kolem je dnes spousta mladých kapel, snažících se hrát  black a thrash metal postaru. Chybí jim ale to, co nám opět Mr. James McBain překládá se samozřejmostí a elegancí. Uvěřitelnost a velké kovové srdce. To se nedá ničím nahradit. Nalévám panáky všem démonům a mačkám play. Vynikající deska, u které shoříte na popel!


Asphyx says:

I have learned to travel through time in recent years. At least in music. I imagine drinking a poisonous potion that will take me back along the timeline. James McBain from the British HELLRIPPER is much like me. He is the only member of the band and can carry ancient black thrash metal techniques to this day. If you like honest metal with a dusty patina, don't hesitate for a moment. 

I wrote about HELLRIPPER a long time ago, we even have a short interview together (all below the article). Look, I know that similar bands have recently sprung up like mushrooms after rain, and 90% are worth for you knowing what. Usually I just listen to a few songs and go away. There is no time to waste when we have a new album "The Affair of the Poisons". Suddenly, I wander with friends in denim vests sometime in the late 1980s in a housing estate. Damn, it has grades! Metal dude!



I'm listening to a new record, I just came home from work and I feel like taking a hammer in my hand and going to destroy the nearest wall. Do you also love bands like VENOM, KREATOR, CELTIC FROST, MAYHEM, SODOM, IRON MAIDEN, SABBATH, SLAYER? Then we are the same and "The Affair of the Poisons" literally gets under your skin after a few hearings. It seems to me that HELLRIPPER are in better and better condition. Sharper, more poisonous, more believable. They could sell that pressure and energy. Perfect sound, evoking the best style recordings, but above all a large portion of enthusiasm, authenticity. Satan nods happily, stamping himself to the beat, and the world is suddenly better if you understand me. I have been wandering the underground for over thirty years, I am not a young man who is discovering old things. I've live all of this and I have to say that "The Affair of the Poisons" is a great album in all aspects. I admire the cover, once again I know that hell exists. HELLRIPPER buried me deep underground, tore me to pieces. There are a lot of young bands around today trying to play black and thrash metal. But they missing what Mr. James McBain present with obviousness and elegance. Credibility and a big metal heart. There is no substitute for anything. I pour shots for all demons and press the „play“ button An excellent album that will burn you to ashes!

about HELLRIPPER on DEADLY STORM ZINE:

tracklist:
“The Affair Of The Poisons”
“Spectres Of The Blood Moon Sabbath”
“Vampire’s Grave”
“Beyond The Convent Walls”
“Savage Blasphemy”
“Hexennacht”
“Blood Orgy Of The She-Devils”
“The Hanging Tree”

středa 13. ledna 2021

Recenze/review - SPIRITUAL HOLOCAUST - Echoes of the Apocalypse (2020)


SPIRITUAL HOLOCAUST - Echoes of the Apocalypse
CD 2020, More Hate Productions

for english please scroll down

Je hluboká černá noc, přesto mi připadá, že vidím jasně. Možná za to může napětí a chvění, které cítím v zádech. Staré pohřebiště hluboko v lesích vydalo další svědectví. O bolesti, o temných rituálech, o démonech, kteří jsou mezi námi. Tajemné symboly, které někdo vyřezal do kostí. Zaschlá krev. Kozlí hlava, naražená na kůl. Jsem najednou obětí rituální vraždy. Přímo součástí. Je mi odřezáváno maso od kostí, cítím, že můj čas nastal.

Pomalu, ale jistě, s otevřenou tepnou, odcházím na druhou stranu. Jako kulisu volím tentokrát finské death metalové komando SPIRITUAL HOLOCAUST. Oni jsou těmi, kdo mě pozval na tenhle rituál a já pozvání s chutí a nadšením přijal. Již od prvního setkání moc dobře vím, že podobná prokleté hudba mi koluje odnepaměti v žilách. 

 

"Echoes of the Apocalypse" je jasnou a zřetelnou odpovědí na death metal, který je navždy otisknut v našich duších. Na smrtící kov, který tvořily kapely jako ENTOMBED, ENTRAILS, CARNAGE, ale i třeba DEICIDE. Jedná se o vysokooktanovou zápalnou směs, u které se samovznítíte. SPIRITUAL HOLOCAUST navíc do své hudby přidávají kus melancholie, která je typickým poznávacím znakem finských smeček. Mohu s klidem podepsat vlastní krví, že jsou skladby velmi dobře napsány, drásají, žhnou a pálí a zároveň jsou chladné jako čepel nože. Pánové sice nepřinášejí do undergroundu nic nového, ani objevného. To ale neznamená, že by jejich deska nestála za pozornost. Naopak. Není jen obyčejným, zručně odvedeným řemeslem, ale má v sobě i notnou dávku zajímavých momentů. Album se opravdu velmi dobře poslouchá, má syrový zvuk, tlak a energii. Je příjemné trávit s ním dlouhé hodiny na starých pohřebištích, exhumovat prašivé rakve a nasávat podmanivě tajemnou atmosféru. Oltář od krve, na něm vaše lebka. Stačí pozvednout sekyru a přidat volume. Na jedné kosti je vyryté jméno SPIRITUAL HOLOCAUST. Teď už vím proč. Tahle deska totiž zabíjí na potkání! 


Asphyx says:

It's a deep black night, yet I think I can see clearly. Maybe it's the tension and tremors I feel in my back. The old burial ground deep in the woods gave another testimony. About pain, about dark rituals, about demons who are among us. Mysterious symbols that someone carved into bones. Dry blood. Goat's head bumped against a stake. I am suddenly the victim of ritual murder. Directly included. Meat is being cut from my bones, I feel like my time has come. 

Slowly but surely, with my artery open, I leave for the other side. This time I choose the Finnish death metal team SPIRITUAL HOLOCAUST as the backdrop. They are the ones who invited me to this ritual, and I accepted the invitation with gusto and enthusiasm. From the first meeting, I know very well that such damned music has been circulating in my veins since time immemorial.


"Echoes of the Apocalypse" is a clear and distinct answer to death metal, which is forever imprinted in our souls. For the deadly metal created by bands like ENTOMBED, ENTRAILS, CARNAGE, but also DEICIDE. It is a high-octane inflammatory mixture in which you ignite spontaneously. In addition, SPIRITUAL HOLOCAUST adds a piece of melancholy to their music, which is a typical hallmark of Finnish packs. I can safely sign with my blood that the songs are very well written, scratched, glow and burn, and at the same time, they are as cold as a knife blade. Gentlemen do not bring anything new or discoverable into the underground. But that doesn't mean their record isn't worth the attention. On the contrary. It is not only an ordinary, skillfully done craft, but it also has a significant dose of interesting moments in it. The album listens really well, it has raw sound, pressure and energy. It's nice to spend long hours with him in old cemeteries, exhuming dusty coffins and soaking up the captivatingly mysterious atmosphere. Blood altar with your skull on it. Just raise your ax and add volume. The name SPIRITUAL HOLOCAUST is engraved on one bone. Now I know why. This record is killing rats!



Tracklist:
01. Worldwide Domination
02. Faceless Bodies
03. Memories From Mass Grave
04. Trenches Of Despair
05. Serpents For Saints
06. Echoes Of The Apocalypse
07. Awaken In Casket
08. Apocalyptic Aeon
09. Last Rays Of The Sun

Recenze/review - DIG ME NO GRAVE - Under the Pyramids (2020)


DIG ME NO GRAVE - Under the Pyramids
CD 2020, Iron, Blood and Death Corporation 

for english please scroll down

Ve staré jeskyni hluboko v horách žije starodávná bestie. Připomíná ty, které ve svých dílech popisoval H.P. Lovercraft. Zlé a zákeřné. Když je potkáte, tak se ocitnete v mlhavém oparu, z kterého není úniku. Fascinováni tmou ji následujete do podzemí, kde se stanete postupně obětí. S hudbou ruských death metalistů DIG ME NO GRAVE je to hodně podobné. Nálada jejich desek vás také zavede do nekonečných močálů věčnosti.

Ne, nikdy se nevrátíte. Alespoň já jsem to tak měl a zažil. Poslouchat jejich nové album "Under the Pyramids" je pro mě pokaždé malou událostí. Hraje se zde totiž starý prašivý death metal staré školy. Se spoustou zajímavých momentů, tlakem a energií ve skladbách. Bestie se probudila!


Při poslechu "Under the Pyramids" si připadám jako za dob svého mládí v devadesátých letech, kdy světu vládly kapely jako OBITUARY, MERCYLESS, PESTILENCE (ale i finská a švédská death metalová škola). Zazní ale i thrash a black metalové pasáže. Je to umně namíchaný a ostře jedovatý koktejl pro všechny fanoušky, kteří ještě nezapomněli, jak má znít pravý ošklivý undergroundový metal. Myslím si, že se jim povedlo muzikou znázornit atmosféru díla H. P. Lovercrafta více než dobře. Rád a s chutí se vydávám na dlouhé výlety do podzemí a novou desku si beru pokaždé s sebou. Dodává mi sílu, je heavy, surová a zní jako ozvěny ze záhrobí. Pokaždé se nakonec dostanu do mokvajících močálů plných mrtvol. Pokud budete pečlivě "Under the Pyramids" poslouchat, tak mi dáte určitě za pravdu. Rusové citují ze starých death metalových učebnic jasně, zřetelně a s přehledem. Jsou nejen zručnými muzikanty, ale také dokáží navodit tu správnou pochmurnou náladu. Až narovnám prašivé kosti na hromadu, tak se vydám na další cestu. Bestie potřebuje čerstvé maso. Dokud zde budou kapely jako DIG ME NO GRAVE, tak nemám strach, že by někdy trpěla hladem. Old school death metal par excellence!


Asphyx says:

An ancient beast lives in an old cave deep in the mountains. It recalls those described by H.P. in his works. Lovercraft. Evil and insidious. When you meet them, you find yourself in a hazy haze from which there is no escape. Fascinated by the darkness, you follow her underground, where you gradually become a victim. It's very similar with the music of Russian death metalists DIG ME NO GRAVE. The mood of their records will also take you to the endless swamps of eternity. 

No, you will never return. At least I had it and experienced it. Listening to their new album "Under the Pyramids" is always a small event for me. Old dusty old school death metal is played here. With a lot of interesting moments, pressure and energy in the songs. The beast woke up!


Listening to "Under the Pyramids" I feel like I was in my youth in the nineties when bands like OBITUARY, MERCYLESS, PESTILENCE (as well as Finnish and Swedish death metal schools) ruled the world. There will also be thrash and black metal passages. It is a skillfully mixed and sharply poisonous cocktail for all fans who have not yet forgotten what real ugly underground metal should sound like. I think that they managed to depict the atmosphere of H. P. Lovercraft's work more than well with the music. I like to go on long trips to the underground with pleasure and I always take a new record with me. It gives me strength, is heavy, raw and sounds like echoes from the grave. Every time I end up in a wet swamp full of corpses. If you listen to "Under the Pyramids" carefully, you will agree with me. The Russians quote from old death metal textbooks clearly, distinctly and clearly. They are not only skilled musicians, but they can also set the right gloomy mood. When I straighten the dusty bones into a pile, I will set out on the next journey. The beast needs fresh meat. As long as there are bands like DIG ME NO GRAVE, I'm not afraid that she would ever go hungry. Old school death metal par excellence!

Tracklist:
01. Under The Pyramids
02. The Doom Of Samath
03. From Beyond
04. Moruss Templaris
05. Kadath Delenda
06. When Old Gods Awake
07. Trap Of The Dead
08. Fire Burns Brighter
09. Grotesque Dwellers
10. Dark Predictions

band:
Alexey Rumyantsev - Vocals
Nikita Smirnov – Guitars
Ivan Mishin – Guitar, Bass
Vlad Kotov – Bass (tracks 5, 6)
Anatoly Schenikov – Drums

https://ironbloodanddeath.bandcamp.com/album/under-the-pyramids

https://www.facebook.com/digmenograveband

úterý 12. ledna 2021

Recenze/review - DEATH KOMMANDER - Pro Patria Mori (2021)


DEATH KOMMANDER - Pro Patria Mori
CD 2020, Warhorn Records

for english please scroll down

Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Hromady mrtvol. Vyděšených tváří, utrhaných rukou a nohou. Vše zmrzlé jako loutky v komických pózách. Právě jsem přežil další bitvu a připadám si jako ve zlém snu. Pochoduj a zemři! Jsi jen číslo, dávno mrtvý. Vyprávíš příběhy z fronty a stále se vracíš zpět. Veteráni z jedné z nesmyslných válek vzpomínají a v srdcích mají smutek. Náboj, co proletí hlavou, už žádný dopis domů. Dávno víš, jak vypadá peklo.

Death metalových kapel, které by doopravdy uměly znázornit hudbou ryzí, uvěřitelnou válku, příliš není. Ze skladeb musí být cítit oheň bitev, smrt musí být krutá a ošklivá. Jako řinčení zbraní. Jako povel k útoku, ze kterého se mnozí nevrátí. Skotští DEATH KOMMANDER si u mě získali zásluhy již demonahrávkou "Summer Offensive '18" z roku 2018. Letošní dlouhohrající album je potom dalším nástupcem a důkazem, že války jen tak neskončí.


Hudebně jsou DEATH KOMMANDER pokračovateli slavných bojovníků BOLT THROWER. Jedná se o hrubozrnný, valivý, drtící death metal staré školy, který připomíná buldozer hrnoucí před sebou hromadu lidských těl. Kdysi lidské bytosti jsou pohřbívány beze jména. Vzduchem se vznáší nenávist a vy si užíváte neskutečně nakažlivou atmosféru alba "Pro Patria Mori". Parádní zvuk, obal s obrazem, který vás přenese zpět do zákopů. Propracované válečné texty vše krásně doplňují a vy najednou znovu pochodujete na jistou smrt. Líbí se mi způsob, jakým pánové pracují s riffy, s nápady. Deska si mě ihned podmanila, získala na svoji stranu. Je jako starý černobílý dokument z bojů. Vyprávění těch, kteří šli na jistou smrt a přesto přežili. Skladby mají v sobě tradiční špinavý feeling devadesátých let. Jsou těžké, donutí vás neustále přidávat volume a zamyslet se nad tím, jak je vlastně válka nesmyslná. Pro mě je potom nejdůležitější, že se při poslechu opravdu cítím jako voják v poli. Bodáky nasadit a zaútočit. Zabít člověka. Dalšího, nadechnout se a znovu bodnout. Troufám si tvrdit, že "Pro Patria Mori" je skvělým počinem pro všechny fanoušky ryzího válečného death metalu. Do kostí mi proniká mráz a čekám na střelu, která mi brzy prolétne hlavou. Vynikající smrtící kov, u kterého se nebudete chtít vrátit z bojiště!


Asphyx says:

I remember it like it was yesterday. Piles of corpses. Scared faces, torn hands and feet. All frozen like puppets in comic poses. I just survived another battle and I feel like I'm in a bad dream. March and die! You're just a number, long dead. You tell stories from the queue and keep coming back. Veterans of one of the senseless wars remember and have sadness in their hearts. The bullet that flies through his head, no more letters to home. You know how hell looks like for a long time. 

There aren't many death metal bands that could really portray pure, believable war with music. The fire must fight the battles, death must be cruel and ugly. Like the clanking of weapons. As a command to attack, from which many will not return. The Scottish DEATH KOMMANDER gained their credit with us with the demo "Summer Offensive '18" from 2018. This year's full-length album is another successor and proof that the wars will not just end.


Musically, DEATH KOMMANDER are the successors of the famous BOLT THROWER fighters. It's a heavy, rolling, crushing old-school death metal that resembles a bulldozer piling up a pile of human bodies in front of it. Once human beings are buried without a name. Hatred floats in the air and you enjoy the incredibly contagious atmosphere of the album "Pro Patria Mori". Great sound, a cover with an image that will take you back to the trenches. Sophisticated war texts complement everything beautifully and you suddenly march again to a certain death. I like the way the gentlemen work with riffs, with ideas. The record immediately conquered me, got on its side. It's like an old black and white fighting documentary. Narratives of those who went to a certain death and yet survived. The songs have the traditional dirty feeling of the nineties. They're hard, forcing you to constantly add volume and think about how pointless war is. The most important thing for me then is that when I listen, I really feel like a soldier in the field. Deploy bayonets and attack. Kill a man. Next, inhale and stab again. I dare say that "Pro Patria Mori" is a great album for all fans of pure war death metal. Frost penetrates my bones and I wait for a bullet that will soon fly through my head. An excellent death metal that you won't want to return from the battlefield!


about DEATH KOMMANDER on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. Intro
02. Tunes Of War
03. Steel Reaper
04. Incoming Death
05. Shock Trooper
06. Mechanized Warfare
07. Unnamed Grave
08. Play Of Death
09. Flander's Blues
10. Flamethrower
11. The March
12. Pro Patria Mori (Outro)

band:
Kruxator (Vocals)
Ben (Guitar)
George (Guitar)
Mark (Bass)
Matt (Drums)


Recenze/review - CRYPTIC SHIFT - Visitations from Enceladus (2020)


CRYPTIC SHIFT - Visitations from Enceladus 
CD 2020, Blood Harvest 

for english please scroll down

Nevím, čím to je, ale poslední roky vidím samé stíny. Občas si připadám jako kdyby mě probudili po dlouhých letech z hibernace a já chodil po světě a divil se tomu, kam jsme to jako druh dopracovali. Jsem návštěvníkem na své vlastní zničené planetě. Cizinec, který nerozumí řeči svého kmene. Proč jsou všichni napojeni na jednu síť a žijí raději tam než v realitě? Proč mají děti najednou prázdné pohledy? A proč mi všichni připomínají zombie? 

Možná je dnes svět divný, ale pořád tu ještě je hudba, která dokáže probudit moji fantazii. Již nějakou dobu poslouchám novou desku britských CRYPTIC SHIFT, která je pro mě takovým příjemným osvěžením. Technický thrash metal, kombinovaný s death metalem a spoustou progresivním prvků, se mi ihned usadil v žilách. Zajímavá nahrávka, již od prvního setkání.


"Visitations from Enceladus" je albem určeným pro lidi, co mají rádi objevování a jsou obdařeni velkým množstvím fantazie. Opravdu si připadám, jako bych se vrátil po dlouhé době na Zemi, která byla postižena apokalypsou. Pestré motivy, spousta zajímavých a neotřelých momentů, tajemno, chlad a odtažitost, to jsou hlavní prvky novinky. Pokud bychom potom chtěli tvorbu Britů k někomu přirovnat, volil bych kapely jako VOIVOD, ATHEIST, CYNIC, NOCTURNUS, SADUS, MARTYR a další hledače nových hudebních zákoutí. Hlavní pro mě ale není přirovnání k jiným, ale celkový dojem, který je výborný. Rád gurmánsky ochutnávám, jsem "vědcem", který na sebe nechává muziku působit. A CRYPTIC SHIFT mě nenechají ani chvilku v klidu. Skladby jsou vystavěny jako nějaké šílené kompozice, se spoustou až "nepříjemných" momentů, ale tak působí jen zpočátku. Jakmile se ponoříte do desky pořádně, tak oceníte jednotlivé nuance. Chce to ale čas a otevřenou mysl. "Visitations from Enceladus" je totiž nutné poslouchat pečlivě, pozorně a potom dojde k prozření. Alespoň tak to fungovalo u mě. Bonusem je potom trvanlivost. Jsem návštěvníkem na své vlastní zničené planetě. Se sluchátky na uších. Tentokrát už nikoho nepotřebuji, jenom tohle album. Vynikající záležitost!


Asphyx says:

I don't know what it is, but I've been seeing shadows in recent years. Sometimes I feel like they woke me up after many years of hibernation, and I went around the world wondering where we had worked it out as a species. I am a visitor to my own destroyed planet. A stranger who does not understand the language of his tribe. Why are they all connected to one network and live there rather than in reality? Why do children suddenly have blank glances? And why does everyone remind me of zombies? 

The world may be weird today, but there is still music that can awaken my imagination. I have been listening to the new British CRYPTIC SHIFT record for some time now, which is such a pleasant refreshment for me. Technical thrash metal, combined with death metal and a lot of progressive elements, immediately settled in my veins. An interesting recording, from the first meeting.


"Visitations from Enceladus" is an album for people who love to discover and are blessed with a lot of imagination. I really feel like I'm back after a long time on Earth, which was affected by the apocalypse. Colourful motifs, lots of interesting and original moments, mystery, coldness and aloofness, these are the main elements of the novelty. If we then wanted to compare the work of the British to someone, I would choose bands like VOIVOD, ATHEIST, CYNIC, NOCTURNUS, SADUS, MARTYR and other seekers of new musical nooks. But the main thing for me is not a comparison to others, but the excellent overall impression. I like to taste gourmet, I am a "scientist" who lets music affect me. And CRYPTIC SHIFT won't leave me alone for a moment. The songs are built like some crazy compositions, with a lot of "unpleasant" moments, but they only seem so at first. Once you immerse yourself in the board properly, you will appreciate the individual nuances. But it takes time and an open mind. "Visitations from Enceladus" must be listened to carefully, and then there will be insight. At least that's how it worked for me. The bonus is durability. I am a visitor to my own destroyed planet. With headphones. I don't need anyone this time, just this album. Excellent affair!


Tracklist:
01. Moonbelt Immolator
02. (Petrified In The) Hypogean Gaol
03. The Arctic Chasm
04. Planetary Hypnosis

band:
Xander Bradley - Vocals / Guitars / Plasma
John Riley - Fretless bass
Ryan Sheperson - Drums
Joe Bradley - Guitars


pondělí 11. ledna 2021

Recenze/review - CONSUMPTION - Recursive Definitions of Suppuration (2020)


CONSUMPTION - Recursive Definitions of Suppuration
CD 2020, Iron, Blood and Death Corporation

for english please scroll down

Mrtvých bylo už příliš. Představovalo to obrovský problém. Krematoria jela nonstop a nad městem se vznášel nasládlý pach spáleného masa. Pak někoho napadlo využít kafilerii. Nelidské, říkáte? Ale líbilo by se vám překračovat mrtvá těla na ulicích? Stačilo pustit stroj na drcení kostí a každému se pomodlit na poslední cestu. Koneckonců, mnozí byli i za svého života jen prázdnými schránkami bez duše. Stačí, když se rozhlédnete kolem sebe.

Podobným, neméně krutým a ošklivým způsobem, vás rozseká i prvotina švédských maniaků CONSUMPTION. Je pod ní podepsána dvojice zkušených muzikantů, kteří moc dobře vědí, jak nás pohřbít zaživa.

 

CONSUMPTION lze stylově přirovnat ke starým deskách od CARCASS, EXHUMED, zazní ale i odkazy třeba na ENTOMBED, BOLT THROWER, floridskou a finskou death metalovou školu. Jako celek je "Recursive Definitions of Suppuration" přesně tím druhem masa odtrženého od kosti, který si dáte vždy s chutí a radostí. Parádní zvuk, obal, ale hlavně spousta krvavých nápadů dělají z desky nejen povinnost pro všechny hrobníky, ale i hudbu, u které budete přemýšlet o své vlastní smrti. Švédi jsou suroví, chladní, temní, nekompromisní a s ničím se moc nepářou. Jedná se o ryzí death metal ze staré školy, pro fanoušky rozkládajících se a zapáchajících ostatků, nechutných scén i pracovníky v kafilerii. Co na tom, že místo zvířat vozí hromady lidských těl? Humanita stranou, když se svět řítí do záhuby. Možná nám jednou všem sešijí obličeje, stejně jako na promo fotkách, ale troufám si tvrdit, že tuhle desku budu poslouchat ještě dlouho. Zlámala mi totiž všechny kosti v těle. Působí na mě jako srážka s plně naloženým náklaďákem. Energie, tlak, ale i spousta hnilobné atmosféry. "Recursive Definitions of Suppuration" je jako pocta devadesátým letům, jako poklona nad masovým hrobem. Vynikající surový death metal, který vám utrhne hlavu i s páteří!


Asphyx says:

There were too many dead. It was a huge problem. The crematoria ran non-stop, and the sweet smell of burnt flesh hung over the city. Then someone thought of using a rendering plant. Inhuman, you say? But would you like to cross dead bodies on the streets? It was enough to turn on the bone crushing machine and pray to everyone on their last journey. After all, many of them were empty soulless boxes during their lifetime. All you have to do is look around. 

In a similar, no less cruel and ugly way, you will be chopped by the Swedish maniacs CONSUMPTION. It is signed by a pair of experienced musicians who know very well how to bury us alive.


CONSUMPTION can be compared in style to old records from CARCASS, EXHUMED, but there are also references to ENTOMBED, BOLT THROWER, Florida and Finnish death metal schools. As a whole, "Recursive Definitions of Suppuration" is exactly the kind of meat torn from the bone that you always eat with taste and joy. Great sound, cover, but most importantly a lot of bloody ideas make the record not only a duty for all gravediggers, but also music where you will think about your own death. Swedes are raw, cold, dark, uncompromising and don't waste time with anything. It is pure death metal from the old school, for fans of decaying and smelly remains, disgusting scenes and workers in the rendering plant. What about carrying piles of human bodies instead of animals? Humanity aside as the world plunges into ruin. Maybe they'll sew our faces together one day, just like in the promo photos, but I dare say I'll listen to this record for a long time. She broke all the bones in my body. It strikes me as a collision with a fully loaded truck. Energy, pressure, but also a lot of rotting atmosphere. "Recursive Definitions of Suppuration" is like a tribute to the 1990s, a tribute to the mass grave. Excellent raw death metal that will tear your head off with your spine!


Tracklist:
01. Fermented Tissue (03:18)
02. Infectus Exteriorisation (04:24)
03. Suppuration (02:56)
04. Rigor Mortis (03:16)
05. Consumption (03:10)
06. Splenium Corporis Callosi (03:07)
07. Fragmentum (03:43)
08. Ictus Cordis (04:38)

https://ironbloodanddeath.bandcamp.com/album/recursive-definitions-of-suppuration

https://www.facebook.com/Consumption-103380851501810/

https://open.spotify.com/artist/641jq847anEgMZUMGAmI5R
https://ibdclabel666.bigcartel.com/

neděle 10. ledna 2021

Recenze/review - THE DEVIANT - Rotting Dreams Of Carrion (2020)


THE DEVIANT - Rotting Dreams Of Carrion
CD 2020, Soulseller Records

for english please scroll down

Z nebe prší krev. Je tma, absolutní ticho a já cítím, že kolem nás obchází smrt. Jsme prokletí, zavržení, marně se modlíme za odpuštění. Kdysi jsme byli malými dětmi a sloužily jsme slepě. Zničili nám celý život. Chladné kobky, nekonečné tresty a utrpení. Pod záštitou jakéhosi boha, kterého nikdo nikdy neviděl. Zaseli v nás jenom nenávist. Sepneme ruce v kruhu a jsme připraveni. Na pomstu. Z nebe musí pršet krev. Černé duše prozřely, naším jediným vysvobozením je smrt.

Když poslouchám novou desku norských black death metalistů THE DEVIANT, připadám si opravdu jako prokletý. Atmosféra nové nahrávky je doslova podmanivá. Kapela vás vezme na dlouhý výlet mezi nekonečné stíny. Každá víra je slepá a nová deska řeže jako chladná čepel nabroušeného nože.


THE DEVIANT se pohybují někde na pomezí norské black metalové školy a floridského death metalu. A dělají to elegantně, s morbidním vkusem. Na "Rotting Dreams Of Carrion" je spousta zajímavých, nebál bych se napsat magických pasáží. Studený zvuk, špinavá aura, nové album smrdí sírou. Norové si hrají s melodiemi jako šelma se svojí obětí. Vše je ponuré, pochmurné, zabalené v mlhavém oparu. Zkušení muzikanti v čele s bývalým zpěvákem GEHENNY (Dolgar) odvedli skvělou práci po všech stránkách. Navíc je novinka jako perfektně namíchaný jed. Pronikne vám do žil, zažijete chvíli překvapení a pak už jenom přejdete na druhou stranu. Uvidíte všechna zvěrstva, kterých jsou schopni jenom padlí kněží. Obrátíte všechny kříže směrem dolů a zničení padnete na kolena. Ano, tohle není jen obyčejná black death metalová nahrávka, ale spíše obřad pro vyvolávání temných sil. Budete zavřeni ve své kobce a v očekávání blízké smrti všechny a všechno proklejete. Dobré desky se vyznačují tím, že ve mě probouzejí spoustu emocí, obrazů a THE DEVIANT si mě ihned naklonili na svoji stranu. Nové album mě uhranulo, pálí a žhne a zároveň je chladné jako ocel. "Rotting Dreams Of Carrion" vás navěky prokleje! Amen.


Asphyx says:

Blood is raining from the sky. It is dark, absolute silence, and I feel death passing by. We are cursed, condemned, we pray in vain for forgiveness. We used to be small children and we served blindly. They ruined our whole lives. Cold dungeons, endless punishments and suffering. Under the auspices of a god, no one had ever seen. They just planted hatred in us. We clasp our hands in a circle and we are ready. In revenge. Blood must rain from the sky. Black souls have matured, our only deliverance is death. 

When I listen to the new album by Norwegian black death metalists THE DEVIANT, I feel like a curse. The atmosphere of the new recording is captivating. The band will take you on a long trip among endless shadows. Every vortex is blind and the new board cuts like a cold blade of a sharpened knife.


THE DEVIANT is somewhere on the border between Norwegian black metal school and Florida death metal. And they do it elegantly, with morbid taste. There are a lot of interesting things about "Rotting Dreams Of Carrion", I wouldn't be afraid to write magical passages. Cold sound, dirty aura, new album stinks of sulfur. Norwegians play melodies like a beast with their victim. Everything is gloomy, gloomy, wrapped in a misty haze. Experienced musicians led by former singer GEHENNY (Dolgar) did a great job in all aspects. Also, it is a novelty as a perfectly mixed poison. It will penetrate your veins, you will experience a moment of surprise and then you will just go to the other side. You will see all the atrocities that only fallen priests are capable of. You turn all the crosses down and the destruction falls to your knees. Yes, this is not just an ordinary black death metal record, but rather a ceremony for evoking dark forces. You will be locked in your cell and, in anticipation of imminent death, will curse everyone and everything. Good records are characterized by the fact that they awaken a lot of emotions, images in me and THE DEVIANT immediately tilted me to their side. The new album captivated me, burns and burns me, and at the same time, it's as cold as steel. "Rotting Dreams Of Carrion" will curse you forever! Amen.


TRACKLIST
1. Atomic Dreams (1:29)
2. Atomic Revolt (4:18)
3. Son Of Dawn (6:02)
4. Torment Inferno (6:11)
5. It Has A Name (4:02)
6. Martyrdom (3:45)
7. Iron Vultures (4:54)
8. Enter The Storm (4:30)

LINE-UP
Dolgar - Bass & Vocals
Violator - Rhythm & Lead Guitars
Bomber - Drums, Rhythm & Lead Guitars

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý osmdesátý - Svrab útočí


Příběh dvoustý osmdesátý - Svrab útočí

Sedím takhle u Hymrů a je mi moc fajn. S každým další pivkem je mi lépe a lépe. Markétka vedle mě, dnes ji to šíleně sluší, je přítulná. Sice nic večer nebude, jednou za měsíc to snad ale přežiju. Jinak jsou tady všichni a já zářím štěstím a nadšením. Jsem ve svém živlu. Právě se probírají nové desky. Jana mě škorpí s novými Deicide, že už to je moc velkej bordel, ale já se jí snažím vysvětlit, jak je každé další album temnější a zničující. Moc mi nevěří, nemám přesvědčovací schopnosti jako kdysi Kytka nebo moje bývalá Kristýnka. Občas mi hlavou problesknou vzpomínky, na mé kamarády i minulé džínové víly myslím jen v dobrém. Snad ony na mě taky. Ale vypadá to tak, když se potkáme, tak se normálně obejmeme, prohodíme pár slov a zeptáme se, jak jde život. Jenom Andrea občas udělá nějakou menší scénu, ale pořád v rámci normálu. Už se taky zklidnila.

Vedle ke stolu se posadí trojice černokněžníků. Kluci jsou o nějakých 3-4 roků mladší a je znát, že milují black metal. Sveřepý pohledy okoukaný z klipů. Mayhem, Darkthrone, Satyricon na tričkách, odrbaný džísky. Image parádní, ale co nějakej úsměv hrobníci? Zavolám na ně, ať si přisednou, přece nebudou někde v rohu. Podobně jsem se seznámil s mnoha lidmi, s některými se potkáváme dodnes. Různě po republice. Metal má spojovat lidi, kdysi tomu tak opravdu bylo. Poznat se podle druhotných znaků jako je tričko. Pánové se zamíchají mezi nás a najednou nejsou takový tvrďáci. Normální studentíci, co se zhlédli v blackovém severu. Nový fenomén, v kterém jsem byl díky své milé, jako ryba ve vodě. Ne vše se mi líbilo, ale já byl vždycky hlava otevřená. A tak se klábosilo a jen tak mimochodem jsem se dozvěděl, že kluci mají kapelu. Jak taky jinak, hrál skoro každej. 

Lovily se na to holky, skvělý bylo, že se člověk mohl někde odreagovat, vyřvat. My si prošli dvěma garážema, ještě se starou partou. Pak jsem se pokoušel hrát i s Tomášem a Buddhou, ale oni místo aby víc přitvrdili, tak začali obdivovat heavík. Já si z toho dělám pořád prdelky, osobně jsou pro mě dodnes třeba Judas Priest i Saxon bohové, bez debat. Z Ironů můžu jenom něco, mám je rád, znám je, ale úplně zase tak je nežeru, jestli mi rozumíte. Zrovna jsem nikde nehrál, basu dávno pověsil na hřebík a o můj jedovatý hlas taky nebyl zájem. Hele, démoni a jak si říkáte. Jednoduše - Svrab. Ty vole, to je neskutečně skvělej název. No, jasný, každej si tím projde, vymejlšet jména kapel je vždycky nejlepší, páč to dá nejmíň práce. Problém je, že nemáme kde zkoušet. Naši fotříci nemají žádnou garáž a doma je to naprd.

Kecáme o Bathory, stačilo pár roků a thrash metal z Německa už nové mladé metalisty tolik nebere. Jako dobrý prej, rychlý, legendy, ale black metal, to je to, co chceme hrát. Hádal bych se, ale směr byl dávno určen a já tu nejsem od toho, abych někomu něco haněl. Příliš jsem neuspěl ani s deathem, do kterýho jsem ponořenej já. Sedneme si navzájem, utužíme družbu panáky. A celý večer se několikrát opakuje. Občas se vidíme s klukama ze Svrabu i odpoledne po práci, na jednom rychlým, než se navrátíme k rodinnýmu krbu. Já k Markétce, kterou teď šíleně moc a ještě víc miluju a mí spolubojovníci k rodičům. Jsem pro ně starší a berou mě. Čerpají informace a protože metly si tenkrát fakt pomáhaly, tak oroduju u Sabatha, jestli by pro ně neměl dole pod plynárnou svůj sklep jako zkušebnu. Jeho kámoši, co tam hráli snad pět let, kdysi nastoupili po nás. V garáži se nám líbilo přeci jen víc. Pánové víc chlastali než hráli a zkušebna byla prázdná.

Kluci ze Svrabu mi ihned slíbili, že budu mít poděkování na jejich prvním CD. Dokonce jsem jim autem odvezl cajky, sehnal v práci nějaký káble a opravil ve svém volném čase zateplení a odhlučnění. Dali jsme si s holkama brigádu a uklidili tam. Vše za souhlasu Sabatha, s jednou pořádně divokou kolaudací. Když to vezmu kolem a kolem, tak jsem slyšel Svraby až asi týden potom, co jsem jim slavnostně u Hymrů předal klíče od krásně rekonstruované místnosti v podzemí. Nějak jsem si je vzal za sebe, připomínali mi totiž mě samotnýho, Kytku a Prcalíka, jen s tím rozdílem, že oni už nemuseli být takoví elektrikáři amatéři. My si museli načíst plánky, sestavit aparáty (tedy hlavně Kytka). Svrabáci si už kupovali hotový kytary i bicí. To vám byla taková pohoda najednou. Jen přitáhnout bedny, zapojit a jelo se.

Snaha o black metal se cenila, bylo to něco jinýho, ale samozřejmě byly začátky rozladěný, hodně punkový. Underground má, měl a bude mít u mě vždycky svý nepopiratelný kouzlo. Třeba si pamatuju, že když se nahodil vedle v místnosti agregát na chlazení, proud začal kolísat a občas vypadly jističe. Někdy taky zajiskřilo kolem zásuvek, ale kluci měli kde zkoušet a neskutečně si to užívali. Nebyli a nikdy nebudou nejlepší kapelou na světě, ale o to ani nešlo. V podzemí tyhle věci fungují trošku jinak, než mezi běžnými smrtelníky. Navíc, každou další zkouškou se Svrab zlepšoval a zlepšoval. Osobně jsem se zařekl, že už končím, muzika ve mě (a teď myslím její produkce) pořád probouzela hlavně smutný vzpomínky. Hrál jsem potom falešně a vypadával z rytmu. Prostě jsem před sebou viděl obličeje svých mrtvých kamarádů a byl nostalgickej jako stará bába.

Jednoho srpnového víkendu, když jsme byli pozváni do zkušebny na představení nových skladeb a následnou pitku, jsem se ale k baskytaře postavil. Notně posilněný pivem jsem se zase jednou odvážil. Nikdy jsem nebyl bůhví jak technický basák, ale měl jsem svůj styl. Image na výbornou a tentokrát jsem rytmus fakt držel. Chtěl jsem trošku zamachrovat před Markétou, taky Jana a Prcalinka mě přemlouvaly, ale když jsem tam tak stál, brnkal a řval do mikrofonu starý fláky od Motorhead, trošku se mi stýskalo. Nepopírám. Jenže Svrabi nikoho momentálně nepotřebovali a mě vlastně svým způsobem hrozně vyhovovalo být tichým podporovatelem v pozadí. Měl jsem pocit, že jsem součástí, bylo to hlavně o kamarádství, o partě lidí, která něco tvořila. 

Znáte to, někdo rybaří, někdo sbírá známky, někdo nedá pokoj žádný sukni, další má psa. Pořád si myslím, že je stokrát lepší mít koníčka, nechat se pohltit něčím zajímavým, než jen sedět a nadávat. Kritizovat umí fakt každej, sundat mravenčí práci několika lidí během minuty není žádný umění. Vždycky jsem si vážil lidí, kteří se o něco snaží. Svrab nehrál vrcholově, ale byl jsem hrozně moc rád, že jsem mohl pomoc. Člověk je skupinovej tvor, samotářů zase tolik podle mě není, každej je rád s někým, s kým mu je dobře. Stačilo mi, že jsem si mohl sem tam zařvat do mikrofonu, nasát atmosféru, zavzpomínat, koupit basu piva, odvézt na koncert. Holky to měly podobně. Možná jsme byli ve světě trošku ztracení, ale metal nám fakt dodával sílu. 

Svrab kupodivu neměl jepičí život. Kapela hrála ještě dlouho po tom, co jsem už byl dávno v Plzni. Kluci se dodnes věnují muzice. Každý jinak, jak šel čas, ale to není zase tolik důležité. Připadalo mi, že v devadesátých letech byl v každém druhém sklepě podobný soubor. Mladý kluci a holky se snažili, makali, dávali se dohromady a rozcházeli. V podzemí se to mlelo, spousta smeček dle mého měla i na to prorazit. Ale znáte to, jsme Češi, občas býváme moc velký přizdisráči, nejsme ochotni obětovat pohodlí. Umíme být šikovní a schopní, ale chybí nám závěrečný tah na branku. O tom ale moje příběhy nejsou. Možná bych měl jenom poděkovat, říct ty vole Svrabi, to tenkrát bylo, co? Pamatuješ? Vlastně jsem to nakonec udělal. S klukama mi bylo moc fajn, díky za všechno. Metal s vámi a zlé pryč. Podepsán Smrťák, jeden z vašich prvních fanoušků. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 9. ledna 2021

Recenze/review - CEREMONIAL BLOODBATH - The Tides of Blood (2020)


CEREMONIAL BLOODBATH - The Tides of Blood
12" vinyl 2020, Sentient Ruin Laboratories

for english please scroll down

Měl jsem pocit, že se mrtvola vsákla přímo do země. Bylo to počasím, možná i červy, kteří se usídlili přímo v jejím břiše. Pravděpodobně to byla žena. Zatím si ale nejsem jistý. Stupeň rozkladu tkání je příliš velký. Odebírám vzorky a můj méně zkušený kolega zvrací kousek vedle. Pokouším se na situaci dívat očima vraha, ale moje výchova a zábrany mi to tentokrát nedovolí. Příliš divoké, devastující. To snad ani nemohl udělat člověk.

Stejně démonický, šílený, bestiální je i black death metal z rukou kanadských CEREMONIAL BLOODBATH. Primitivní riffy, zpočátku nepřehledné skladby, tak jak se to dnes v tomto ranku sluší a patří. Celé je to neskutečně shnilé a černé jako spálené ohořelé tělo. Mám při poslechu opravdu pocit, že se dívám do tváře samotné smrti.

 

CEREMONIAL BLOODBATH jsou ze stejné líhně jako kapely typu BLASPHEMY, CONQUEROR, TEITANBLOOD, ARCHGOAT, BLACK WITCHERY, BESTIAL WARLUST, BLACK CURSE, IMPETIOUS RITUAL. Mám poslední dobou trošku pocit, že podobných smeček je dvanáct do tuctu, ale fanoušci po podobných zvěrstvech touží a obdivují je. Osobně se držím spíše vzadu, ne vše mi vyhovuje. Ale "The Tides of Blood" mi po nějaké době začalo jako nějaký jed kolovat v žilách. Dokážu určitě pochopit, pokud bude někdo z nové desky rozpačitý, případně ji odmítne. Je totiž nebývale (jak už to bývá v podobných kruzích zvykem) nepřístupná, bestiální, zastřená. Vlastně by se také dalo napsat, že se mi album líbí nejvíce v pomalejších pasážích. Ty rychlé mi přijdou tak nějak navzájem hodně podobné. Tahle mrtvola tady zkrátka ležela až příliš dlouho, je moc smradlavá i pro otrlejšího fanouška pravé smrti. Doporučuji vytrvat, zkusit desku dostat do hlavy v různých náladách a stavech mysli. CEREMONIAL BLOODBATH jsou jako nějaká bájná příšera z hlubin, která se právě vynořila nad hladinu, smrdí jí z tlamy a lační po čerstvém mase. "The Tides of Blood" je velmi dobrou, devastující nahrávkou, která udělá dobře každému, kdo má rád blasfemii v death metalu. Peklo!


Asphyx says:

Death Metal Terrorism from Canada! Swallowing your own bloodshed, orthodox blasphemy in the shadow of the burning church! Blasphemy, dirt, death, morbidity! Chaos, violence and Satan in one place. A long ceremony to honor the fallen angels. Have you ever drowned in your own juice? Blessed with hell? If not and would like to experience this unrepeatable feeling, I recommend a new album of CEREMONIAL BLOODBATH maniacs.

However, I would mention one small warning. If you expect ordinary horror and friendly tunes, run away. "The Tides of Blood" is a record that I dare to say is not for everyone. Only few survive the long 47 minutes of total deadly madness in a piece. Canadians do not let you breathe in for a moment. The news pushes, cuts and burns essentially all the time. It takes time, lots of careful listening and patience. The listener is forced to uncover individual layers of uncompromising riffs, dark energy and pus.


"The Tides of Blood" can be categorized as morbid bands like BLASPHEMY, CONQUEROR, TEITANBLOOD, ARCHGOAT, BLACK WITCHERY, BESTIAL WARLUST, BLACK CURSE, IMPETIOUS RITUAL. For the uninitiated, this will only be an impermeable monolith of total chaos. I recommend, however, to withstand the initial shock. The novelty is as cutting into an old wetting wound. You also do not feel any pain at first, just a dull throat of blood. But after a while, you're racing with pain on the wall. The album may be too long, very monotonous and too "unpleasant". But this is how the demons glorify in the tomb and bow down to all the horns. I was most successful listening to earphones when I was cut off from the outside world. Eventually there will be revelations of the desecration of the sacred remains. The skulls are cracked, the bones are crushed into dust. What more do you want? Absolutely blasphemous and uncompromising death/black metal that burns you to ashes! Inferno!

tracklist:
1. Command Sacrifice
2. Primitive
3. Book of Black Blessings
4. The Throat of Belial
5. Hordes of Demons Feeding
6. The Void Staring Back
7. Hammer Throne
8. Seven Wells
9. Ceremonial Bloodbath
10. In the Depths

band:
Faceless Infinity - Guitar / Vocals
Abysmal Berserker - Lead Guitar
The Noctural Black - Bass / Vocals
Nuclear Hammer Throne - Drums

https://www.facebook.com/ceremonialbloodbath/
https://ceremonialbloodbath.bandcamp.com/album/the-tides-of-blood
https://sentientruin.bandcamp.com/album/the-tides-of-blood
http://sentientruin.com/

Recenze/review - GUT - Disciples of Smut (2020)


GUT - Disciples of Smut
CD 2020, Splatter Zombie Records

for english please scroll down

Přiznám se, že na návraty kapel po dlouhé době příliš nevěřím. Čest ale výjimkám. Grind a gore grind jsou styly, které, stejně jako ostatní, musíte hrát srdcem. To není nic nového, ale tentokrát to srdce musí držet v ruce někdo, kdo na něj bude mít velkou chuť. Musí z něj odkapávat krev, musíte cítit strach a beznaděj. Těch pár napínavých okamžiků, kdy budete ještě chvilku žít, vám neproběhne hlavou celý život, ale jen pár okamžiků, kdy jste se chovali hnusně.

GUT se po několika splitkách vrátili ve velkém stylu. Alespoň takhle to vnímám já. Základem je stále goregrind, ale deska má neskutečně temnou, antihumánní atmosféru. Mám při poslechu pocit, že jsem jen kusem zcela zbytečného masa, určeným na porážku. 

 

GUT loni nebyli rozjuchanou partičkou úchylů, ale spíše nejbližšími kamarády sériových vrahů, milovníky temnoty, nechutnosti, špíny, surovosti. Nebojí se zpomalit, nechat vyniknout všechen ten lidský hnus, který se stále a opakovaně jako nějaká řeka valí i kolem vás. V některých momentech koketují až s black/death metalovými náladami (já občas slyším i těžkotonážní doomové pasáže). "Disciples of Smut" má ale hlavně neskutečně podmanivou atmosféru. Připomíná mi návštěvu míst, kde se stal nějaký násilný čin. Vše je uvěřitelné, opravdové, zvukově parádně ošetřené. Nevím sice, jak budou desku vnímat staří fanoušci kapely, ale na rovinu, je to vcelku jedno. GUT se totiž povedlo nahrát komplexní dílo, které přesahuje nejen hranice extrémních žánrů, ale i lidského mozku. Opravdu. Protože jak známo, tak když vám někdo vytrhne srdce z těla, tak v hlavě to ještě chvilku funguje. Ne moc dlouho, ale garantuji vám, že v těchto krásných morbidních okamžicích budete rádi za to, že můžete "Disciples of Smut" poslouchat. Pokud tedy máte chuť na opravdu temný zážitek a dávno jste přestali věřit v lidský druh. Potom neváhejte ani chvilku. Odehrává se zde totiž něco velkého, ošklivého, šíleného, záhadného. Co na tom, že znovu zemřete? S tím se tak nějak počítá. Vynikající black gore grindový masakr!


sumarizace:

Album "Disciples of Smut" je nahrávkou, která mě přenesla do nějakého hodně morbidního hororového filmu. Všechny postavy spolu s muzikou doslova ožívají před očima. Hudba je to krutá, nekompromisní, šílená a plná energie. GUT dostáli svému dobrému jménu a předhodili nám pořádně mrtvolný kousek masa. Songy jsou plné špíny, lidského hnusu. Jsem jimi pohlcený od začátku do konce. Bestie opět promluvila. Mocně a hlasitě. Mokvají mi znovu staré rány, jsem ztracený ve víru ostrých riffů. Tahle deska připomíná setkání s vlnou tsunami. Smete vás, rozdrtí, rozmačká, rozseká a vy budete mít co dělat, abyste se dali vůbec dohromady. GUT hrají tak, jak to umí nejlépe. Postaru, s velkým feelingem a drivem. Ocení asi spíše starší posluchači, ale to vůbec nevadí, tohle album má v sobě velkou sílu. Grind/gore, black death metalová nahrávka, která vám utrhne hlavu! Skvělá práce!


Asphyx says:

The album "Disciples of Smut" brought me to some kind of very morbid horror movie. Every character and the music just becomes alive in front of your eyes. The music is cruel, uncompromising, crazy and full of energy. GUT comply with their good name and they throw out dead piece of a meat. These songs are full of dirt and human filth. I am full of them from the beginning to the end. The beast had spoken again. Mightily and loudly. My old wounds are weeping and I am lost in the whirl of lost riffs. This album feels like a tsunami wave. It will sweep you away, smash you, crush you and you will get through a lot of pain to get back together. GUT play the best they know. It is old school with a great feeling and drive. This album will be probably more appreciated by old fans. However, it doesn´t matter and for me this album has a great power. Grind/gore, black death metal record which will cut your head off! Great job!

tracklist:
1. Summoning the Befouled Servants of the Bizarre
2. Smothered with Austrian Chloroform
3. Disciples of Smut
4. Altar of Domination
5. Make ´em Cum Slowly
6. Hypnotized Harem
7. The Well of Ghouls
8. Empire of the Centipede of Pigs and Hoes
9. Anus Anubis
10. Cacophonous Rites
11. Dickslapped and Shrinkwrapped
12. Cave of Sexual Savagery
13. From Below
14. Chants from the Sex Dungeon
15. Diabolical Degradation
16. Myth of Perversion


TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine