DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 14. února 2021

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý osmdesátý šestý - Nejlepší koncertní návrat do Jelenie Gory


Příběh dvoustý osmdesátý šestý - Nejlepší koncertní návrat do Jelenie Gory

Mě a Vencu to táhlo na sever stále častěji. Můj kamarád, v tenhle moment a nastavení planet, nejlepší na světě (bože kámo, nikdo mi nechybí jako ty!), byl něco jako můj brácha. Sedli si i s Markétou. Bylo to úžasný, nejlepší a skvělý, když jsme se sešli na vlakáči a s bágly táhli na chalupu. Dali jsme pivko v nádražce, pokecali, co je nového. Bydlel pořád u Andrey, jako podnájemník a mluvil o ní hezky. Možná až moc. Vždycky začal opatrně, ale já jen mávnul rukou. Venco, příteli, pokud si sednete, buďte klidně spolu. Bylo zkrátka pořád co probírat. Básnil o nových punkových kapelách, já zase o těch svých, jeden o voze, druhý o koze, ale dohromady na nás byl krásný pohled. Markétka jen naslouchala a sem tam něco špitla.

Protože když jsou dva chlapáci (z toho jeden její milý) v ráži, tak by to stejně nemělo cenu. Možná jsme byli blázni, nadšení do hudby, do těch špinavejch smeček, který na nás řvaly z repráků jako nějaký šelmy. Když se napíše, že vlak kodrcá, tak to myslím doslova. Klasické pivko v Turnově. Kde se dělili trampský party na ty, co směřují na sever a na východ. Čutory a liščí ohony, maskáče a tlustý krásný holky, co s těma bláznama spaly v jehličí, myly se v potoce. V mnohém mi často připomínaly mé dívky. Poctivý ženský, co vydrží jak tažná kobyla, usměvavý, s náručí, ve který jsem se rád a často ztrácel. Markéta se mnou poznávala svět. Utekli jsme z města, ze šedi a stereotypu.

V pátek většinou přespali na chalupě, kam díky neustálým hádkám mých rodičů nikdo příliš nejezdil. Byla naším království. Když si vzpomenu na ty nekonečný disputace do ranních hodin, když jsme vyřešili úplně všechno u lahve rumu, chce se mi trošku plakat. I po těch letech vzpomínám hrozně rád. Pokaždé, když se na sever vrátím, sedím chvilku před chalupou a sleduji, jak zapadá slunce za Ještědem. Jde na mě nostalgická. Trvá to už asi století. Na stejném místě sedával můj děda, otec a teď já. Každý měl svoje dívky, kamarády. Ladil uprostřed přírody noty na další směřování v životě. Já už měl třeba jasno, že za chvilku zmizím do Plzně. Podána žádost o rozvod,  můj kdysi hodný táta se za chvilku odstěhuje.

Jen jsem nevěděl, jak a co s Markétou. Co vymyslíme, abychom spolu mohli být co nejčastěji? Občas na to přišla řeč, ale pokaždé jsme to zamluvili. Síla okamžiku byla silnější. Obzvlášť nahoře na půdě, kam jsme pokaždé k ránu zmizeli. Nemohl jsem potom usnout, nebyl jsem jako každej normální chlap. Na chalupě ne. Slýchával jsem Vencu, jak bojuje s nočními můrami, často sešel dolů a vůbec nespal, protože jsme navázali nit a pokračovali až do chvíle, než Markétka vstala. Uvařil jsem vajíčka, všechno připálil a když jsme bánili před chalupou, bylo nám hrozně moc dobře. První rum byl až v Jablonci, v malém bufáči na dolním náměstí. 

Tři kamarádi, jako z nějakého francouzského románu, na cestách. Dva oškliví kluci a nádherná dívka, která budila pozornost. Jsi jenom moje, víš. Šeptám jí, když sedíme v autobuse do Jelenie Gory. Občas totiž někdo přivezl pár plakátů i do Jablonce a my dlouho dopředu věděli, že bude výlet, koncert, pařba. Možná je to zvláštní, ale já si vůbec nepamatuju, kdo na nejlepším koncertě v Jelenie Goře hrál. Mám pomotaný názvy kapel, mám v tom těžkej hokej, ale vzpomínám si, že hrály tři thrashovky a dvě blackový smečky z Polska. Venca by věděl, on měl lepší paměť. Jenže už se ho nemůžu rok a 3/4 zeptat. Poslední Mohykán, z mý druhý party psanců. Ono je to těžký, za život potkáte podobných lidí málo. Je hrozně nespravedlivý, že zemřel. 

Pořád s náma jezdí maniaci pro kazety, oblečky, krajky a já nevím co. Přitom už se dá všechno normálně sehnat i u nás. Asi zvyk nebo co, nechápem to, smějeme se svým spolucestujícím. Jako bychom před pár lety neseděli vedle nich s krosnama na zádech, abychom pak vyběhli z autobusu, protože kdo první nakupuje, má větší výběr, může víc smlouvat a tak vůbec. Pryč je doba doprošování, trh je nasycen. Zůstalo jen kouzlo starých časů, vzpomínky a vyprávění, které mladé nudí a staří je vidí často jinak. Ale co, žijeme jen jednou, dnes vás vezmu, mí milí kamarádi, z nichž s jedním spím (ha, vtip vole), na pivko do skvělý hospody.

Mám Jelenieu Goru rád dodnes, připomíná mi spoustu krásných chvil. Už vidím první Lešky, máváme na sebe. Rád a často jsem si brával triko Vader, případně Krabathor. Už jsme se znali, i přes jazykovou bariéru se dost dobře pokecalo. U piva to jde. Jak je vole? Ptají se mě, protože jsem je to naučil. Ihned olíbají Markétu, až je celá rudá. Mám rád jejich otevřená srdce. Nikdo si na nic nehraje. Nevidíme se tolik často, tak si máme co říct, co probrat. Sedím rád v koutku hospody a sleduji cvrkot. Moje milá září, Venca taky, jsou plný dojmů a pořád mi překotně říkají, jak je super, že jsme vyrazili. Za muzikou se musí jezdit, máte k tomu zážitek navíc, přidanou hodnotu v podobě cesty, spoustu nových vjemů. Kluci mě učí nějakou polskou lidovou, hodně sprostý, občas mi dodnes naskočí na jazyk, jen zrovna teď si nemůžu zaboha vzpomenout. 

Klub je ve sklepě. Dole pod nějakou diskotékou. Nahoře se kroutí polský pdelky v elasťákách, upnutejch tričkách a šňupou tam nějaký zrovna moderní drogy. Jde to mimo nás, zajímavý je, že polský metalisti jsou na tom jako my. Díky vzezření, počmáranejm obličejům, trikům s lebkama, dlouhým vlasům, jsou považování za vyvrhele a pojídače malých dětí, ale opak je pravdou. Sem tam se nějakej kokot taky objeví, ale většina by mouše neublížila a troufám si tvrdit, že dole ve sklepě se to porve méně často, než na nafrčený diskotéce, kde si chodí mladíci dokazovat, jaký mají velký ega. My si nějak nic nepoměřovali, znáte to. Šlo hlavně o ten bordel z pódia, o pradávný prokletí riffu. Kapely dneska nebyly nejlepší, taková druhá liga, ale každýmu to bylo jedno.

Pařili jsme jako o závod, dokonce jsme dostali několik songů jako dárek od kapel pro přátele z Čech. Byl to underground jak se patří. Nikdo se hlavně nepřetvařoval. Nepřišly davy, ale to vůbec nebylo na škodu. Spíš naopak. Muzikanti se promísili mezi fanoušky a kecalo se. Najednou jsem uměl perfektně polsky. To byl samej Satan a peklo. Byli jsme true a tak trošku pozéři, ale to k týhle hudbě patří, bez toho to nejde. Brali jsme všechno s nadsázkou a byla neskutečná sranda. Dokonce jsme byli pozváni na party k jednomu maníkovi domů. Do starýho domu, kde měl ve sklepě krásnej bar, zkušebnu a spoustu chlastu. Poslední, co si pamatuju je, jak jsem táhnul Markétu na dvůr, protože hrozně blila. Já vím, slečny nezvracejí, ale vodka je zrádná. Postaral se o nás Venca, kdo jiný. On moc nepil, měl strach. 

Ráno se probudím a první co vidím, jsou kanady. Hrozně smrděj. Jsou moje. Zvednu hlavu a motám se jako žok. Hledám Markétu. My kluci jsme byli gentlemani i vožralí. Jediná spí na gauči. Jinak pozůstalí polehávají po zemi. Na starých paletách, v chodbě, na schodech. Byla to mocná akce. Venca stojí na dvoře a usmívá se. Říká mi, že se hrozně bavil, už dlouho takhle ne. Líbily se mu i kapely, atmosféra, ale hlavně lidi. Mě taky. Kdopak to k nám jde? Slečna poblitá, vítej mezi námi, vše dobré? Probudí se náš hostitel a hned, co si dáme k snídani. Jako bychom byli rodina. Jeho máma nám připraví hostinu, táta hned, jestli dáme panáka. Musím já, Venca nemůže vůbec a Markéta do sebe nic nedostane. Jsou pirožky, vynikající, ale ocením to asi jen já. 

Dobří lidé, ano, dobří lidé se vždycky hledali těžko. Ale pan otec polský nás naložil do dodávky a odvezl až na chalupu. Poslal jsem jeho synkovi pár vinylů (který u nás byly hrozně levný v tý době) a pak už jej nikdy neviděl. Byli jsme neskutečně utahaní, přiopilí, zítra nás čekal dlouhý den v práci. Ale takhle spokojený kamarády jste snad ještě neviděli. Naše výlety měly svoje obrovské kouzlo. Občas jsem sice nechápal, jak jsme je mohli přežít, ale byli jsme rádi tuláky, metalovými vandráky, kteří jedou za svými sny. Zažil jsem za svůj život nepřeberné množství koncertů, ale ty v Polsku byly jedny z nejlepších. Malý kluby, nadšený milí fanoušci. Jak píšu, táhlo nás to s Vencou na sever. Nejlepší to bylo jen takhle ve třech. Na pohodu. Škoda, že už se to nebude nikdy opakovat. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 13. února 2021

Recenze/review - ABORTION - No Lives Matter (2020)


ABORTION - No Lives Matter
CD 2020, Bizarre Leprous Production

for english please scroll down

Potkal jsem jednou chlápka, který měl v mozku zabodnutý kousek ulomeného nože. Chodil s ním po světě několik let a neustále si stěžoval na bolesti hlavy. Občas někoho napadl, byl naštvaný, jedovatý, zákeřný a nikdo ho neměl rád. Někdy, když se rozhlédnu kolem sebe, tak mám pocit, že takových lidí kolem mě chodí víc. Nechápu, kde se v nich bere tolik zla. Kdyby si raději pustili novou desku slovenských death grinderů ABORTION

V dnešní době se každý může vyjadřovat ke všemu, ale přesto, mě tohle album ihned proniklo do krve. Líbí se mi, jak je špinavé, neurvalé, undergroundové. Možná za to může surový zvuk, možná trefné a přesné texty, nevím, ale přesně takový druh hudby jsem právě teď potřeboval. Perfektně sedne do současné situace, kdy spousta jedinců odhaluje svoji spíše horší stránku. "No Lives Matter" je nahrávkou, která vám v podobě krátkých úderných bodnutí - songů, vyndá kousky zlomeného nože z mozku. 


"No Lives Matter" má v sobě potřebné vibrace, energii, tlak i sílu. Muselo vzniknout někde v zakouřených špinavých sklepech slovenského podzemí. Nic pro slabé povahy, ale pořádná nálož zkaženého masa, kterou právě někdo vyložil před váš dům. Dar od pánaboha, tak se tomu někdy říká, v deathu, grindu i crustu tomu tak je. Podobných kapel běhá po světě stovky, ale jen některé umí vytvořit krutou a krvavou atmosféru. Oproti předchozí desce "All You Need is Hate" mi přijde novinka temnější, jakoby vystihovala přesně to, co se kolem nás právě děje. A punkové kousky? Pro mě osobně se jedná o příjemné osvěžení a potvrzení, že ABORTION jsou tím druhem, odrůdou, kterou si můžete pustit ve chvílích, když přijdete naštvaní z práce, když vidíte večer zprávy nebo budete právě číst tupý příspěvek někde v diskuzi. "No Lives Matter" je plivnutím do ksichtu všem, kteří mají v lebce usazenou nenávist. Přesně takhle si představují skvělé stylové album. Death, grind, crust, punk, vše je namícháno ve smrtícím koktejlu. Stačí se jen napít. Myslím, že k téhle desce se budu rád a často vracet. Minimálně pokaždé, když uvidím někde hloupé zprávy, když potkám dalšího blbce a nebo jen tak,  pro radost, až si budu potřebovat vyčistit hlavu. Trepanace lebky zvaná ABORTION


Asphyx says:

I once met a guy who had a broken knife stuck in his brain. He went around the world with it for several years and constantly complained of headaches. Sometimes he attacked someone, he was angry, poisonous, insidious, and no one liked him. Sometimes when I look around, I feel like there are more people like me around me. I don't understand where so much evil is coming from them. If they would rather play a new record of Slovak death grinders ABORTION.

Nowadays, everyone can comment on everything, but still, this album immediately got into my blood. I like how dirty, rude and underground this album is. Maybe it's the raw sound, maybe the right and accurate lyrics, I don't know, but that's exactly the kind of music I needed right now. It fits perfectly into the current situation, where many individuals rather reveal their worse side. "No Lives Matter" is a recording that takes pieces of a broken knife out of your brain in the form of short striking stabs - songs.

"No Lives Matter" has the necessary vibrations, energy, pressure and strength. It must have originated somewhere in the smoky dirty cellars of the Slovak underground. Nothing for the weak, but a proper load of rotten meat that someone had just unloaded in front of your house. A gift from God, that's sometimes called it, that's the way it is in death, grind and crust. Hundreds of similar bands run around the world, but only some can create a cruel and bloody atmosphere. Compared to the previous album "All You Need is Hate", the novelty seems darker to me, as if it captures exactly what is happening around us. And punk pieces? For me personally, this is a pleasant refreshment and confirmation that ABORTION are the kind, variety that you can listen to when you come upset from work, when you see the news in the evening or you just read a dumb post somewhere in the discussion. "No Lives Matter" is a spit in the face of all those who have hatred in their skulls. This is exactly how I imagine a great stylish album. Death, grind, crust, punk, everything is mixed in a deadly cocktail. Just have a drink. I think I will be happy to return to this record often. At least every time I see stupid news somewhere, when I meet another jerk, or just for fun, when I need to clear my head. Skull trepanation called ABORTION!


about ABORTION on DEADLY STORM ZINE:





Tracklist:
01. Don't Forget To Pay
02. Christian Catalog
03. Count The Dead
04. Maybe Someone
05. Blitzkrieg Drugs
06. Prince Hoax
07. Stay Human
08. Your Fault
09. Choise
10. Alcohol
11. Holes
12. False Friends
13. Not You
14. Who Are You?
15. Infected
16. Time Is Sick
17. Dance, Dance
18. Heroe Of The Carpatian Type
19. Correct Expression
20. Bombs On Nitra
21. Kill Me On Sunday

band:
Anton"Lepra" Varga (Bass, voc.)
Libor "Bibo" Hanulay(Guitar)
Ondro "Nyarg" Varga (Guitar,voc)
Miro Raučina (Drums)


Recenze/review - FECALIZER - The Planet of Seven Billion Zombies (2020)


FECALIZER - The Planet of Seven Billion Zombies
CD 2020, Rotten Roll Rex

for english please scroll down

Poslední dobou mám pocit, že je nás na planetě příliš. Za chvíli nebudeme mít co jíst a tak se mi nápad s produkcí lidského masa nezdá zase tak špatný. Jasně, některým z vás se zvedne žaludek, ale přátelé, death metal a grind vždycky býval o nechutných věcech. Asi by se nám moc nelíbilo, kdyby démoni FECLIZER z Mexika zpívali o růžových jednorožcích, co kakají duhu.

Ne, nebojte se, pánové zůstali věrni svému kdysi nastavenému směru. Nové songy jsou vlastně hodně podobné těm předešlým, ale myslím, že to nikomu nevadí. Tohle je hudba k tanci a poslechu, do kotle, pro vyčištění hlavy. Nic jiného nehledejte a ani nic jiného nedostanete. FECALIZER jsou mi zkrátka sympatičtí. Protože hrají poctivě, hezky od podlahy a jejich hudba mě nenudí i letos.

 

Devastující brutální death metal, grindore, ve stylu třeba takové BRUJERIE nebo českých GULATAX. Nic objevného nečekejte. Tady jde o něco úplně jiného. O tlak a energii, které kapele rozhodně nechybí, o nadšení, o zničující koncerty, o masakr bez kompromisů. Osobně se mi nejvíc líbí taková ta neurvalost, rebelie, která se často na dnešních deskách vytrácí. Album rozhodně není "umělé", jestli mi rozumíte. Není dokonalé, na každém prstu vám každý vyjmenuje spoustu lepších smeček, ale o to tady vůbec nejde. Tady se tančí se zombie, ochutnává maso od kosti, sem tam se položí useknutá hlava na ulici. Vše je samozřejmě s nadsázkou, ale uvěřitelné. Jako srážka s náklaďákem. Zvuk je navíc v pořádku, obal i produkce také. Myslím, že si není na co stěžovat. Navíc mají v sobě skladby určitou temnotu a chlad, které mám u extrémních kapel tolik rád. Viděl jsem FECALIZER dvakrát naživo a pokaždé to byl pro mě zážitek. Podobně se cítím, i když poslouchám novinku "The Planet of Seven Billion Zombies". Zkrátka a dobře, muzika na pohodu od lidí, kteří mě baví. Death grindcore, který vám vyrve střeva z těla!


sumarizace:

FECALIZER na svém dalším albu dodávají porci tradičního brutálního death grindcore metalu, pořádně okořeněného temnotou. Celkově vyznívá novinka chytlavě, je zcela masakrující a i když pánové nepřinášejí nic nového, velmi dobře se poslouchá. Mexičané připomínají buldozer, hrnoucí před sebou tuny lidských koster. Neznají slitování. Ke konci je sice album už trošku monotónní, ale jinak je velmi chutným pokrmem. Deska je opatřena řezajícím, pořádně syrovým zvukem. Je hodně znát, že za skladbami stojí zkušení muzikanti. Nápadů a krvavých motivů zde naleznete opravdu velké množství. Krutost střídá masakr, jeden ostrý riff druhý a vy nakonec stojíte a máte co dělat, abyste si neumlátili hlavu v headbangingu. "The Planet of Seven Billion Zombies" je počinem, který se rozhodně povedl. Ocení všichni příznivci apokalypsy v brutálním death grind metalu! Masakrující nahrávka!


Asphyx says:

FECALIZER gives a portion of traditional brutal death grindcore metal on their next album, it is very spicy darkness. As a whole this new album seems catchy and it is a real massacre. Although these guys don´t bring anything new or original it is nice to listen to it. This Mexicans reminds a bulldozer which shoves a tones of human skeletons. They do not have a pity. In the end this album is a little bit monotone, however it is a tasteful piece of food. This album has a cutting and raw sound. You can tell that behind these songs are very experienced musicians. There is a lot of ideas and bloody motives on this album. Cruelty is changed with massacre, one sharp riff is changed by another one and you are standing in the end and you have to really focus to not band your head in headbanging. "The Planet of Seven Billion Zombies" is a work which is very successful. Every fan of apocalypse in brutal death grind metal will appreciate this album! Very cruel record!


about FECALIZER on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
01. Seven Billion Slaves
02. Under Attack
03. The Age of Social Engineering
04. Gotta Look Over Your Shoulder
05. You Get What You Deserve
06. Reek of Humanity
07. Egomaniac Zombies
08. Cut This Shit
09. Mass Media Infection
10. The Zombie Agenda
11. Mexican Grinders United
12. Old and Decrepitance
13. How Much Is Enough
14. The Crab Effect
15. Absolute Knowledge
16. We'll Die Under Our Own Terms
17. Shitmaggedon

band:
Ariel Blaster: Drums
Mr. Bogdan Nowak: Guitars
Necro Cannibal: Vocals & Bass

https://rottenrollrex.bandcamp.com/album/the-planet-of-seven-billion-zombies

https://www.facebook.com/fecalizer.mexico?fref=ts
https://open.spotify.com/artist/2zkuvlKYbq3hNwRxt2dAnn

http://www.rottenrollrex.com/

pátek 12. února 2021

Recenze/review - DEAD EXALTATION - Despondent (2021)


DEAD EXALTATION - Despondent 
CD 2021, vlastní vydání

for english please scroll down

Kde je vlastně normální svět? Tady, uprostřed domu šílenství a nebo venku? Někdy si nejsem jistý. Spousta mých kolegů ve svěracích kazajkách mi připadá solidnější, než ti, které jsem potkal za zdí. Vadilo jim,  že zabíjím lidi. Ale proč? Copak zrovna někde neprobíhá válka, kde je to naprosto legální? Toulám se ve vzpomínkách a všude vidím jen krev, přetvářku a klam. Možná je problém v tom, že jsem nikdy nikomu nelhal. Ani svým obětem. 

Do hlavy nikomu nevidíme, někdy je soudit opravdu těžké, ale máme tu také hudbu, která nám umí na spoustu věcí odpovědět. Novinka indických progresivních, technických death metalistů DEAD EXALTATION dokáže méně zdatnému jedinci způsobit psychotický stav. Je totiž svým způsobem také šílená. Propracovaná, složitá a komplikovaná. Ale má rozhodně něco do sebe. 


Album "Despondent" mi počátku přišlo trošku roztříštěné, také jsem si musel zvykat na zvuk, ale nakonec musím s pokorou uznat, že je deska opravdu silným vývarem z lidských kostí. Brutální, přesto temná, chladná, zahraná se spoustou zajímavých momentů a zvratů, s nahrubo nasekaným zlem. Fanoušci třeba takových GOROD, SPAWN OF POSSESSION, CATTLE DECAPITATION, CYNIC, GORGUTS, CRYPTOPSY, ale i třeba CANNIBAL CORPSE by myslím mohli být opravdu spokojeni. Po nějakém čase, po spoustě poslechů, musím nakonec podepsat vlastní krví, že se mi album dostalo hluboko pod kůži. Nevím sice, jestli stále sedím uvnitř, v domě šílenství nebo už mě pustili ven, ale to nechám na jiných. Pro podobnou muziku musíte mít hlavu otevřenou, dar naslouchat a notnou dávku trpělivosti. Jednotlivé nuance totiž vylezou na povrch až po nějaké době. Netřeba nikam spěchat, Indové hrají ostře, náročně a podmaní si vás postupně. Jedná se o totální, propracovanou devastaci lidské mysli. O magicky přitažlivý technický, progresivní death metal. Jako bonus budete zaživa vyvrženi a zavřeni do starých kobek. DEAD EXALTATION nahráli absolutně zničující a mocnou desku!


sumarizace:

"Despondent" je albem, které vychází ze stejných základů, na kterých staví podobné kapely typu GOROD, SPAWN OF POSSESSION, CATTLE DECAPITATION, CYNIC, GORGUTS, CRYPTOPSY, CANNIBAL CORPSE. Líbí se mi odlidštěná atmosféra, nahrávka mě nahlodává postupně, můj mozek je obráběn riffy z té nejkvalitnější oceli. DEAD EXALTATION často mění tempo, chvilku jsou klidní a nálada postupně graduje. Pak má novinka náhle drive, sílu, spoustu natlakované energie. Působí na mě jako dobrá sci-fi kniha z osmdesátých let, samozřejmě s moderním přístupem, zvukem a zajímavým obalem. Sklady jsou vystavěny pečlivě, s nadšením a cítím z nich temné chvění. Technický death metal má být o objevování nových zákoutí, má těkat, pálit a žhnout a Indové tohle všechno předvedli v tom nejlepším světle. Zpočátku bych sice nečekal, že mě album až tolik chytí, ale po několika společných strávených večerech mohu říci jediné - vynikající, skvělé, devastující! Ležím přivázaný ke stolu a postupně se přibližuji ke kotouči s ostrými noži. Hádejte jak to dopadne? Jasně, nakonec zvítězí hudba. Zničující technický death metal s temnou tváří! Velmi dobře!


Asphyx says:

"Despondent" is an album based on the same foundations as bands like GOROD, SPAWN OF POSSESSION, CATTLE DECAPITATION, CYNIC, GORGUTS, CRYPTOPSY, CANNIBAL CORPSE are built, too. I like the dehumanized atmosphere, the record erodes me gradually, my brain is crushed by riffs of the highest quality steel. DEAD EXALTATION often changes the tempo, they are calm for a while and the mood gradually increases. Then the new record suddenly has a drive, power, a lot of pressurized energy. It looks like a good sci-fi book from the 1980s, of course with a modern approach, sound and interesting front cover. The tracks are built carefully, with enthusiasm and I feel a dark trembling from them. Technical death metal is supposed to be about discovering new nooks, it should have been burning and glowing, and the Indians musicians have shown all this in the best light. At first, I wouldn't expect that this album catches me so much, but after a few evenings spend together I can say only - excellent, great, devastating! I lie tied up to the table and gradually approach the blade with sharp knives. Guess what will happen? Sure, in the end, the music wins. Destructive technical death metal with a dark face! Very good!



Tracklisting:
"Gloom"
"Involuntary Emasculation"
"Coerced Sewer Ingest" 
"The Conversation"
"The Psychology"
"The Transformation" 
"Omnia Mors Aequat"
"In Pursuit Of"
"Despondent" 

Lineup:
Satyajit Gargori - Vocals
Mradul Singhal - Guitar
Aditya Oke - Drums

https://deadexaltation.bandcamp.com/track/coerced-sewer-ingest

https://www.facebook.com/deadexaltation

https://www.instagram.com/deadexaltation/

A few questions - interview with death metal band from India - DEAD EXALTATION.


A few questions - interview with death metal band from India - DEAD EXALTATION.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Hello everyone. We are Dead Exaltation from Pune, India. We play techincal/progressive death metal. We formed the band back in the year 2015 when Aditya (drums) invited Satyajit(vocals) to jam with him and Mradul(our late guitarist) along with Sourjyo(ex-guitarist) and Anish(ex-bassist). The band was formed with the idea to play some tech death with hints of grooves and melodies. We were and still are one of the only death metal bands in the city to exist since 2015.


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

The album was initially recorded at the home studio with Mradul recording the guitars and Aditya recording the drums on an electronic kit. Things however did not work out as the recording was not upto our expectations. So we got Aakash Sherpa from Anomaly Sound designs to come down to Pune and record the album. The drums were then recorded on a proper acoustic kit at Aditya’s studio followed by Mradul recording both guitars and bass at his home studio as by then Sourjyo and Anish left the band. The vocals were also recorded at Mradul’s home studio using an almirah as a vocal booth to absorb most of the noise. Both the guitars and bass were recorded with basic tones as Aakash and Mradul wanted to re-amp the instruments.

Aakash mixed and mastered the entire record.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

We printed a very limited 50 copies of our album in digipack version and released the album online through bandcamp. Bandcamp is a great tool for indie musicians and the response that we have recieved till now is amazing.The album is currently not on streaming sites and we have’nt taken a decison yet regarding putting the album up or not.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

Our vocalist Satyajit wrote the entire theme and lyrics of the band. The album talks about an inhumane prison being run privately by a psychotic warden. The prisoners are innocent people picked randomly from the streets and held captive. The album talks about loss of hope and comments bitterly on the callousness of those in power against those who cannot help themselves.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The logo was made by Anirudh Singh from Nuclear Puke desings back in 2015. The album art is made by KidSquidy aka Aaron Pinto based upon the story of the last song which is also our title track Despondent. Since we cannot tour during these times, internet is biggest resource we have. Social media plays a huge role in the current scenario and we feel every band should make the full use of it. We made quite a lot of album snippets and promotional videos for our singles that were released and spread the word across all the platforms so as to reach maximum number of audience. Our PR also helped a lot in spreading the word by getting us on radio shows and podcasts. All the socail media promotions are handled by Satyajit

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

The album is released independently.


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Cryptopsy, Cattle Decapitation, Death, Cynic, Gorod, Dream theater and Suffocation have been our idols and a major source of inspiration for us

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

We did send the album out to major record labels but we did not hear anything back from them.


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

We have played quite a few gigs across the country. India is not really a country where you can take a van and do a tour considering its size but lately bands have started touring in this country and playing shows.

We have not played much festivals but out of all the gigs we play, we think club gigs are good as the audience is really up close and it feels like we are part of them.


What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

For the future, we really dont know since Mradul passed away and its just Satyajit and Aditya left in the band but we will definitely do a tribute to Mradul tour in the future when things are safe to honour his legacy and make some more death metal.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Our fans can contact us through any of the following :




You can support us by purchasing our music and merch through our bandcamp page –


Thanx for the interview.

------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media: 

instagram: 

facebook: 

twitter:

čtvrtek 11. února 2021

KNIŽNÍ TIPY - Jarní oběť - Anders de la Motte (2021)


Jarní oběť - Anders de la Motte
2021, Kalibr

Čtvrtou knihu od tohoto autora jsem přečetl doslova jedním dechem. Starý zámek, kolem bažiny, opuštěná stavení a samozřejmě se ve vzduchu vznáší dávná vražda, která ovlivnila celou vesnici. Postavy jsou perfektně popsány, charakter hlavní hrdinky je mi velmi blízký. Pokaždé, když jde na procházku do lesů se psem, pokaždé, když studuje starý spis, tak jsem s ní. Spolu s Koncem léta, které jsem četl jako první, se mi kniha líbila asi nejvíce. Když autor popisuje dusot kopyt koně a na něm Listoně, jsem tam i já, zcela pohlcený příběhem. Velkou výhodou a vlastně i typickým znakem je nedostatek mrtvých. V celé sérii je vždy jen pár zavražděných, kdysi dávno, před třiceti lety. Člověk se tak stane taky trošku archivářem, zavzpomíná i na své dětství a mládí. Perfektní znalost prostředí švédské vesnice občas připomene americké zapadákovy od Kinga, ale i naše pohraničí. Alespoň tak jsem to vnímal já. 

Hrabat se historii a jitřit staré rány se samozřejmě nevplácí a tak Thea zažije spoustu napínavých chvil. Navíc Valpružina noc, naše pálení čarodějnice, je obestřena sama o sobě tajemstvím. Až pojedu zase na chalupu do hor, tak už teď vím, že si na tuhle knížku vzpomenu. Je totiž plná napínavých momentů, zvratů, temnoty a chladu. Kdo by se nechtěl ztratit v bažinách a zažít starý rituál? No řekněte.
----------------------------------------------------------------------------

Nový psychothriller z pera Anderse de la Motte, stálice na nebi hvězdných švédských autorů. Valpružina noc, rok 1986. Magické oslavy nástupu jara v lesích kolem zámku Bokelund v jižním cípu Švédska vydaly svou oběť – šestnáctiletou Elitu Svartovou, zabitou rituálním způsobem. Zbytek dívčiny rodiny zmizel beze stopy. Třiatřicet let poté se do téhož zámku nastěhuje doktorka Thea Lindová. Fascinována dávnou tragédií i místními legendami o divokém lesním muži postupně odhaluje až příliš podobností mezi vlastní bouřlivou minulostí a Elitiným životem. Pravda o její smrti nevyšla nikdy najevo. A jaro 1986 se s jednou mrtvolou nespokojí...


-----------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media: 

instagram: 

facebook: 

twitter:

Recenze/review - TERRORDOME - Straight Outta Smogtown (2021)


TERRORDOME - Straight Outta Smogtown
CD 2021, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Původně klidný průvod na podporu něčeho vznešeně a dobrého se postupně změnil v zuřící dav. Už ani nevím, co bylo hlavním spouštěcím mechanismem. Možná jeden nenávistný výkřik. Máme to v sobě. Anonymita, za kterou se lze schovat. Pobudí se v nás pradávné pudy a jdeme rabovat. Fakta mluví jasně. Jsme stále jen šelmy a oběti. Úspěšní a ponížení. Adrenalin stoupá, v davu vidíte stále stejné tváře, kterým chybí lov. Tady se můžou porvat, ničit, zde jsou silní.

Podobný, dlouho zadržovaný, ale samozřejmě velmi dobře ovládaný a zacílený vztek, cítím i z nové desky polských TERRORDOME. Poctivý thrash metal a crossover, kterému nechybí zdravá naštvanost. Úplně se vidím, jak pařím dole pod pódiem. Tohle je deska pro všechny pravověrné. 


U podobných nahrávek se nesmí příliš hledět (ostatně jako i u všech ostatních současných) na nepůvodnost materiálu. Každý jsme někomu podobní. Záleží, co za muziku vám koluje v krvi. Třeba u TERRORDOME to jsou RAZOR, NUCLEAR ASSAULT, SLAYER, CRYPTIC SLAUGHTER, ANTHRAX, D.R.I. Nutno ale také rovnou dodat, že Poláci se se svými vzory poprali na výbornou. Přidali kus sebe samého, poctivou nálož emocí (zaměřených samozřejmě tím správným směrem), touhu ničit, vyrvat vám srdce z těla, donutit jej sníst a nadále pařit v obrovském mosh-pitu. Sranda trošku je, že znovu s přehledem nakopali zadek některým svým vzorům. A to se samozřejmostí sobě vlastní a s cigárem v koutku úst. Novinka "Straight Outta Smogtown" je neurvalou odpovědí na současný zkažený svět. Pokud vám už lezou krkem všechny ty umělý současný kapely nebo rádoby retro smečky, plný póz a přetvářky, tak neváhejte ani chvilku. Tahle deska má obrovský chlupatý metalový koule, s ničím se nepáře. Navíc se skvělým zvukem, typickým obalem a spoustou nápadů, které vás roztrhají na kusy. V thrash metalu si opravdu hodně vybírám, ale po téhle desce budu TERRORDOME ještě víc uctívat. Dav touží po krvi, já po pořádném kotli pod pódiem. Nechte si chutnat! Thrash crossover masakr, který vám uškvaří mozek zaživa! Skvěle!


sumarizace:

Vítejte na thrash crossover metalové seanci! Polští válečníci TERRORDOME přišli na náš svět, aby zapálili ohně k uctění pravého nefalšovaného metalu. Tohle je přesně ten typ old schoolové muziky, která mi koluje v krvi. Má to drive, má to neskutečný feeling a sílu. Mám sto chutí vše hodit za hlavu, dát si nohy na stůl a jen poslouchat. Novinka je velmi dobře zahraným návratem do osmdesátých a devadesátých let minulého století. Je plná starých riffů, plesnivé atmosféry a žhoucího kovu. Pokud také ctíte dávné pořádky v hudbě a rádi vzpomínáte, tak je pro vás album jako stvořené. Otevřete si pivo, opravte nášivky na roztrhané džínové bundě a začněte skákat po pokoji! Tohle je hudba pro staré šedivé prašivé metalové psy! Takhle nějak by to mělo vypadat, přátelé! Album, které vás vrátí do vašeho mládí! Kult! Skvělá prašivá práce! Absolut crossover thrashmetal!

pro fanoušky: RAZOR, NUCLEAR ASSAULT, SLAYER, CRYPTIC SLAUGHTER, ANTHRAX, D.R.I. 


Asphyx says:

Welcome to thrash crossover metal session! Polish warriors TERRORDOME came to our world to light fires for honour of the true real metal. This is exactly the type of old school music that is circulating in my blood. It has drive, surreal feeling and strength. I'm fancy throwing everything behind my head, put my feet up and listen only. Novelty is very well played return to the eighties and nineties. It's full of old riffs, moldy atmosphere and the glowing metal. So, if you honour the ancient orders in music and you like remembering, the album is ideal for you. Open some beer, repair patches on your torn denim jacket and start jumping around the room! This is music for the old gray mangy metal dogs! This is how it should look like, friends! The album, which takes you back to your youth! Cult! Great rotten job! Absolut crossover thrash metal!

for fans: RAZOR, NUCLEAR ASSAULT, SLAYER, CRYPTIC SLAUGHTER, ANTHRAX, D.R.I. 


--TRACKLISTING--
1. Terrorizing the Nation as the Best Way to Thwart Shameful Schemes
2. Possessed by Blyat
3. Worried Again
4. Steel on the Road
5. Plastic Death
6. Your Personal Comfort Versus the Global Disaster
7. Desordem e Regresso
8. Into the Void
9. Ego-Boost Downfall
10. Money Kills
11. Demolition
12. I Don't Care
13. Conspiracy
14. The Day They Left Their Graves

--LINEUP--
Uappa Terror - Guitars
Paua Siffredi - Guitars
Virious - Bass
Rob Sixkiller - Drums


--BAND CONTACT--

--LABEL CONTACT--
SELFMADEGOD RECORDS

Recenze/review - SUBTERRAEN - Rotten Human Kingdom (2020)


SUBTERRAEN - Rotten Human Kingdom
CD 2020, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Sám uprostřed davu. Falešné úsměvy, zlé květy, které vidím u každého ve vnitřnostech. Většina lidí nejsou žádní srdcerváči, spíše se drží oblíbeného, peníze, sex, moc. Někdo má zase plnou pusu řečí, ale když dojde na lámání chleba, změní se s chutí v šelmu. Měl to někde v sobě, všechny tyhle věci ho bolely, drásaly, dokázaly ho rozhodit na několik dní. Nasával zlo všemi póry, byl jako hromosvod, jako tulák, co už viděl všechno.

Vzpomněl jsem si na něj, když jsem poslouchal prvotinu francouzských sludge doomařů SUBTERRAEN. Ti jdou také na dřeň. A to podobným způsobem jako zubař, který po několika hodinách vrtání narazí na kost. Mozkem vám projede bolest a otevřou se vám staré rány. Stejně jako u desky "Rotten Human Kingdom".


"Rotten Human Kingdom" je deskou, která odkazuje na smečky jako EREMIT, NEUROSIS, JUPITERIAN, LURK, CONAN, PRIMITIVE MAN, EYEHATEGOD. Jakoby se mi na prsty nalepila zahuštěná krev. Shnilá, smradlavá, studená a žhavá zároveň. SUBTERRAEN jsou svým způsobem hodně suroví, hrají bez příkras a kudrlinek. Skladby jsou, samozřejmě jak se sluší a patří, dlouhé, táhlé, mokvavé, vokalista bere zpěv odněkud z vnitřností. Pro doom sludge metal musíte mít nejen vlohy, ale také se musíte trošku vznášet v oblacích nebo ještě lépe - topit ve stoce plné smradlavé vody dole pod vaším městem. Kusy lidských těl, ano, nad námi je nemocnice. "Rotten Human Kingdom" je jako zlý sen, představa, která se vám stále dokola vrací. Osamoceni v davu, kráčíte dál. Vaše kroky jsou těžké, namáhavé. V srdci velký žal, niterné pocity jdou vyjádřit opravdu jenom hudbou. SUBTERRAEN se to myslím povedlo. Někdy na mě také padá splín. Tak proč jednou neříznout do živého? Album je tak spíše meditací, smuteční řečí za všechny ztracené dny, než jen obyčejným dílem. Zdařilá sludge doomová nahrávka s otiskem nicoty!


sumarizace:

"Rotten Human Kingdom" je bažinatou esencí temnoty. Na albu najdete všechny potřebné ingredience pro vyvolání všech zlých stínů. Tajemná, ošklivě mokvající, smutně jedovatá, taková je novinka SUBTERRAEN. Francouzská pocta záhrobí se vydařila. Některé nápady jsou možná až moc dlouhé, ale jako celek mi nahrávka připomíná starý, černobílý hororový film. Vznešeně smutné melodie, stěny z kytar, pavučiny, utkané ze zbytků světla. Tohle všechno zde nalezneme. Pokud byste chtěli překapat a následně ukovat kousky tmy, SUBTERRAEN vám budou zdatnými průvodci. Rád se touto deskou nechávám unášet do nekonečných bažin zapomnění. Pokud se rádi bojíte a milujete napětí, vydejte se s námi na dlouhý výlet do tajemných močálů věčnosti. Potkáme bělostné tváře utopenců, nemrtvé a pokud se to podaří, tak i samotné zlo. SUBTERRAEN nahráli album, které je vstupenkou do záhrobí. Sludgeová doom metalová ozvěna z toho nejhlubšího podzemí! Hodně hnisající nahrávka!



Asphyx says:

"Rotten Human Kingdom" is a swampy essence of darkness. On this album you can find all necessary ingredients for invoking of all evil shadows. Mysterious, badly weeping, sadly poisonous, such is the news of SUBTERRAEN. French tribute to the crypt is a success. Some ideas are perhaps too long, but as a whole reminds me the recording an old, black and white horror film. Noble sad melodies, guitars' walls, cobwebs woven from the rest of light. All of these can be found here. If you would like to filter and subsequently forged pieces of darkness, SUBTERRAEN will be good guides. I get carried away with this record into endless swamps of oblivion. If you like to be scared and you love suspense, come with us on a long trip to the mysterious swamps of eternity. You'll meet whitewashed faces of drowned, undead and maybe evil itself. SUBTERRAEN recorded an album, which is your ticket to Hades. Sludge doom metal echo of the deepest underground! Very festering record!


Line up -
Clem Helvete - Guitar and Vocals
Chris KKP - Guitar
Milvus - Drums

Artwork by Adam Burke (Lurk, Coexistence, Atræ Bilis)

Track listing -

1. Blood for the Blood Gods
2. For a Fistful of Silver
3. Oceans are Rising
4. Wrath of a Downtrodden Planet

Total playing time - 48:51

Official Video Stream
Official Bandcamp
Official Transcending Obscurity Site
Transcending Obscurity Facebook
Subterraen Facebook
Official Label YouTube Channel
Label US Store
Label Europe Store

středa 10. února 2021

Recenze/review - SARVEKAS - Of Atavistic Fury & Visions (2020)


SARVEKAS - Of Atavistic Fury & Visions
CD 2020, Soulseller Records

for english please scroll down

Skandinávskou mytologii mám rád, i když je jasné, že nejsem žádný velký odborník. Nevěnuji se jí, stejně jako black metalu, nijak podrobně. V dnešní době je krásné, že vám přijde na recenzi spousta nahrávek a vy si pak jenom jako nějaký labužník a gurmán vybíráte, koho podpoříte. Nikdy jsem se netajil tím, že nepíšu o každém, ne vše mě pochopitelně osloví.

Finští SARVEKAS mě ale svojí prvotinou přesvědčili. Jednak se mi líbí, jakým způsobem je hudba složená, jednak, jakou má atmosféru a také proto, protože mám z kapely celkově dobrý pocit. Je mi zkrátka sympatická. Jinak je jasné, že v dnešní době nikdo nenahraje nic nového, ani převratného. Pokud s tím máte problém, poslouchejte si stále dokola jen stará prověřená alba. Já si jdu pustit raději znovu "Of Atavistic Fury & Visions".


Pokud hledáte různé post blacky, užíváte si s chutí dnes tolik moderní nepřehledný chaos, tak tady spokojeni nebudete, SARVEKAS totiž hrají hezky po staru, po Norsku, Švédsku, jestli mi rozumíte. Na tomhle stylu jsem měl vždycky rád chlad a temnotu, ostrá bodnutí riffy a Finové tohle všechno umí. Napadají mě přirovnání třeba k DARK FUNERAL, MARDUK, DARKTHRONE, WATAIN, SATYRICON, DISSECTION, MAYHEM ale třeba i JUDAS ISCARIOT. Nejedná se o nic novátorského, ale ruku na srdce, mě ty "nové" kapely, které teď hrají všude kolem, lezou pěkně krkem. Finové aspoň umí napsat skladbu, která se dobře poslouchá, má v sobě vnitřní chvění, je pro mě něčím zajímavá. Pořád totiž raději vyrazím s chutí do zmrzlého lesa s "Of Atavistic Fury & Visions", než abych se rozčiloval nad tím, že nám SARVEKAS nepřinášejí nepřehlednou a spletitou smršť riffů. Možná bych mohl svoje pojednání shrnout tak, že je pro mě deska velmi příjemným překvapením, že se mi dobře poslouchá a že se k ní rád vracím. Mé stránky byly vždy spíše doporučením, než pouhou suchou kritikou, či opisováním promo materiálů. Black metal v tomto epicky vznešeném a studeném provedení mám moc rád. A album se mi opravdu líbí. Nechte si chutnat. Je čas se vydat znovu na sever.


sumarizace:

SARVEKAS dokázali v přesném poměru smíchat temnotu se studenými zážitky z onoho světa. Mám rád klasický black metal ve stylu DARK FUNERAL, MARDUK, DARKTHRONE, WATAIN, SATYRICON, DISSECTION, MAYHEM, JUDAS ISCARIOT a možná proto mě oslovilo i album "Of Atavistic Fury & Visions". Nenašel jsem vlastně na desce žádné slabé místo - nic nebylo ponecháno náhodě. Zvuk je náležitě studený a špinavý, vokál drtivý a obal vynikající. Říká se, že Satan na sebe dovede vzít mnoho podob a tahle se mi moc líbí. Určitě znáte ten pocit, když vás nějaké album zasáhne, že se od něj nemůžete odtrhnout. Tak přesně to se mi stalo s novinkou. Cítím ve vzduchu krev, nasávám shnilou atmosféru celého díla a užívám si pravý nefalšovaný black metal. Víc nechci a ani nepotřebuji. Velmi dobrá deska!


Asphyx says:

SARVEKAS managed to mix darkness with cold experiences from the beyond world in the right amount. I like classic black metal in the style of DARK FUNERAL, MARDUK, DARKTHRONE, WATAIN, SATYRICON, DISSECTION, MAYHEM, JUDAS ISCARIOT and maybe this is why this album "Of Atavistic Fury & Visions" spoke to me. I have not find any weak place on this album - nothing was left to chance. The sound is nicely cold, dirty, the vocal is crushing and the cover is excellent. People say that Satan can have many forms and I like this one. I am sure you know the feeling when an album hits you and you cannot stop listening to it. This is what happened to me with this album. I can feel the blood in the air, I enjoy the rotting atmosphere of the whole album and I also enjoy the real black metal. I do not need anything else and I do not want anything else. Very good album!


TRACKLIST
1. Dark Spiritual Devotion (4:04)
2. Hexenpyre (5:11)
3. The Sacred Hour Of The Hunt (4:24)
4. Where No Man Has Trodden (4:29)
5. Surtr's Breath (5:16)

LINE-UP
J.L. - Guitars, Vocals & Bass
A.A. - Drums & Lyrics

úterý 9. února 2021

Recenze/review - COLOSSUS - Degenesis (2021)


COLOSSUS - Degenesis
CD 2021, COMATOSE MUSIC

for english please scroll down

Ozvala se velká rána, třeskot skla. Srážka malého auta s náklaďákem nešla přežít. Praskající kosti, deformovaná lebka, posbírali tě do černých pytlů a neměl si ani čas se s nikým rozloučit. Totální devastace, pachuť špinavé a zbytečné smrti. Zbylo jen pár záběrů z policejních kamer, které si už nikdo nikdy nebude chtít pustit.

Setkání s prvotinou amerických brutalistů COLOSSUS se rovnalo opravdu bouračce. Čelní přímý náraz. Bez kompromisů. Surově a ošklivě. Tak přesně takhle pánové hrají. Přidávají samozřejmě ještě velkou porci techniky a zajímavých progresivních momentů. To vše zabalené do černo černé tmy.


Mám pocit, že se mi vaří mozek ve vlastní šťávě. Inspirováni volně třeba takovými DEFEATED SANITY, DEEDS OF FLESH, ATHEIST, CYNIC, GORGUTS, SUFFOCATION a dalšími, se snaží posouvat hranice. COLOSSUS vsadili spíše na temnou atmosféru a vy si tak můžete vychutnat krásný pohled na řeku plnou zkažené krve. Poslech chce samozřejmě absolutní soustředění a pozornost. Není rozhodně lehký a Američané vám nedají nic zadarmo. Opakování motivů se sice občas slije v jeden celek, ale ten se zároveň velmi dobře poslouchá. Mé pocity z desky jsou veskrze pozitivní, zanechala ve mě hlubokou stopu. Nečekal jsem to, přiznávám. Nahrávka má dobře ošetřený zvuk, COLOSSUS jsou opravdu zdatnými hráči a zároveň umí složit skladbu jako takovou. Postupně gradují, hrají si se mnou jako kočka s myší. Umírám a znovu se rodím, jsem mimo, v jiné dimenzi a užívám si to. Nechce se mi zpět, do toho špinavého obyčejného světa. Nakonec jsem vlastně rád, že jsem bouračku nepřežil, mohu si tak lépe vychutnat veškeré nuance, které "Degenesis" nabízí. Černá jiskra, drásavost, surová technika a brutalita, to jsou hlavní atributy. Myslím, že se srážka s energií povedla.


sumarizace:

"Degenesis" je mocným, temným albem, odkazujícím na vlivy DEFEATED SANITY, DEEDS OF FLESH, ATHEIST, CYNIC, GORGUTS, SUFFOCATION. Brutalita se potkává s temnotou a chladem. Songy jsou neskutečným způsobem propracované, totálně zničující. Cítím se být odsouzený na popravu. Elektrické křeslo jsem přežil, oběšení také, při střelbě selhala zbraň, ale stroj na zabíjení s kódovým označením COLOSSUS mě rozložil na prvočástice. Líbí se mi, že kapela nesklouzla do dnes tolik oblíbených nepřehledných preludií, ale drží se toho, co jí jde nejlépe. Technického brutálního death metalu, který vám způsobí torturu mozku. Americká krvavá mašina zraje jako dobře uleželá mrtvola. Zmínit musím i skvělý obal a perfektně natlakovaný zvuk. Před poslechem doporučuji krvavou lázeň. U mě osobně si album získalo absolutorium, je totiž přesnou definicí toho, co mám na smrtícím kovu rád. COLOSSUS jsou na novince doslova zrozeni pro masakr! Devastace lidské mysli! 


Asphyx says:

"Degenesis" is a powerful, dark album, referring to the influences of DEFEATED SANITY, DEEDS OF FLESH, ATHEIST, CYNIC, GORGUTS, SUFFOCATION. Brutality meets darkness and cold. The songs are sophisticated, totally devastating. I feel condemned to execution. I survived the electric chair, hanging too, the gun failed, but the machine for killing with the code mark COLOSSUS decomposed me on the molecules. I like the fact that the band has not slipped to now popular messy preludes, but keeps what they know the best. Technical brutal death metal which cause you brain torture. The American bloody machine matures like a well-dead corpse. I have to mention as well great cover and perfectly pressurized sound. Before the listening I recommend to take bloodbath. This Album gets top, because it's a precise definition of what I like about deadly metal. COLOSSUS are literally born for the massacre! Devastation of the human mind!


Track Listing:
1 – Becoming All Forms
2 – Iniquitous Macrocosm
3 – Abysmal Tectonic Tyrants
4 – Malignant Eye Of Inexorable Ruin
5 – Violent Ichor Of Primordial Ascension
6 – Spiteful Obliteration Of An Obsolete Reality
7 – Degenesis

Line-up:
Von Young - Guitars
Dan Klein – Drums, Vocals
Steven Chavez – Bass, Vocals

https://www.comatosemusic.com/

https://www.facebook.com/Colossus-DM-Official-102739311506652
http://imperativepr.co.uk/

Recenze/review - NERVOSA - Perpetual Chaos (2021)


NERVOSA - Perpetual Chaos
CD 2021, Napalm Records

for english please scroll down

Brazilská NERVOSA má nejen u nás v Čechách velké množství fanoušků. Povedlo se jí prolomit ledy a dostat se svojí vlastní pílí do povědomí. V mnohých sice jejich desky způsobují značné množství nevole, protože to už není underground, protože jsou to holky, protože...znáte to. 

Osobně to mám v touhle smečkou všelijaké. Z desek mě příliš nebaví, ale naživo mě pokaždé rozsekaly. Líbila se mi síla a energie, která z holek doslova sálala. Neurvalý thrash metal zahraný od srdce. Podobných skupin je dnes na každém rohu desítky, všechny hrají hodně podobně, ale jen některé patří mezi vyvolené. NERVOSE to může být jedno, jim se povedlo získat dobrý label, vybudovat si postupně fanouškovskou základnu. Nemám nic proti. Odmysleme si ale to, že jsou to hezký holky, že mají dobrý promo, že jsou milý a vlastně nedělají vůbec nic špatně. Pojďme se podívat jenom na muziku.


Myslím si, že překopání sestavy kapele prospělo. Zůstala jenom Prika, nejvýraznější změna je znatelná samozřejmě na postu vokalistky. Řekněme to takhle, připadá mi, že NERVOSA přitvrdila, což kvituji s povděkem. Zamrzí ale příliš dlouhá stopáž desky. Produkce by také mohla být ostřejší. Riffy se na můj vkus až moc často opakují, chybí mi víc záchytných momentů. "Perpetual Chaos" je vlastně hodně syrovým, surovým albem, kterému skoro nic nechybí. Tak proč se mi slévají skladby v jeden nečitelný celek? Poslouchám nahrávku už nějaký čas a pořád mám takový divný pocit, nejsem chycený. Stále dokola si říkám, proč? Nevím, asi to bude hudba opravdu hlavně naživo, mezi dav fanoušků. Stylově je to samozřejmě muzika odkazující na starý thrash metalový páky. Vlastně nic moc zajímavého, ale to bych neviděl jako problém. Takhle hraje dnes opravdu velká spousta kapel. U NERVOSY máte aspoň jistotu, že to myslí upřímně a věří tomu, co hrají. "Perpetual Chaos" je tak trošku nemastné, neslané, nekořeněné album. Ale asi to tak má být. Je to thrash metal pro davy, pro velké festivaly. Mě jsou vlastně holky hrozně sympatický, dalo by se napsat, že si na ně zajdu vždy rád, ale když já mám rád thrash metal trošku v jiném provedení. Takže vlastně jako vždycky. Stejně, jako před změnou sestavy. Starých dobrých 60 %. Neurazí, nenadchne. Ale řemeslo je to slušný, to zase jo.


sumarizace:

"Perpetual Chaos" je dalším obyčejným albem v řadě. Chybí mi větší drive, síla, postrádám energii. NERVOSA se nedá upřít snaha, mají dobrý zvuk, produkci i obal. Jen těch nápadů je příliš málo. Snažil jsem se do nahrávky dostat dlouhou dobu, ale bohužel se mi to nepovedlo. Můj verdikt je tak jasný. Obyčejný průměrný thrash, který vůbec nepálí. Hodnotil bych tam maximálně šedesáti procenty.


Asphyx says:

"Perpetual Chaos" is the next ordinary album in a row. I miss bigger drive, power, energy. I can't deny NERVOSA the effort, they have good sound, production and cover. But there're only a few ideas. I've tried to get to the recording for a long time, but unfortunately It failed. My verdict is clear. Classic average thrash that doesn't burn at all. I would evaluate maximum of sixty percent.



about NERVOSA on DEADLY STORM ZINE:

Interview - NERVOSA - The inspiration comes from what we live in our daily life.




Tracklist:
01. Venomous (03:46)
02. Guided by Evil (03:30)
03. People of the Abyss (03:27)
04. Perpetual Chaos (03:39)
05. Until the Very End (feat. Guilherme Miranda) (03:18)
06. Genocidal Command (feat. Schmier) (02:56)
07. Kings of Domination (03:41)
08. Time to Fight (02:32)
09. Godless Prisoner (03:19)
10. Blood Eagle (03:41)
11. Rebel Soul (feat. Erik Ak) (03:17)
12. Pursued by Judgement (03:27)
13. Under Ruins (03:57)



TWITTER