DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 13. února 2022

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý třicátý osmý - Turbo beer cup


Příběh tří stý třicátý osmý - Turbo beer cup

Za tohle setkání mohu já, nikdo jiný. Sezval jsem všechny dohromady jak nějaká bába dohazovačka. Michal už s Blankou chodil, ale radioamatér Petr byl nesmělý. Jak taky jinak, pořád zavřený ve svém kutlochu, kde se bavil raději s lidmi z éteru, než s těmi z masa a kostí. Chlapci, vždyť na holkách je tak skvělý, že krásně voní, jsou přítulný. Jasně, pak jsou zpocený a některý dokážou být i pěkně nechutný, ale to je reálný život. Přijdu pozdě, prý se dlouho čančaly. Představím Petra a Markéta si k němu ihned sedne. Zajímavý, jak si některé dvojice sednou během několika minut. Jsem ve svým živlu a jedním z témat je samozřejmě chlast. Vyprávím nekonečnou řadu příběhů z Boleslavi, jen se záměrně vyhnu těm smutným. Ty by nikoho tenhle skvělý večer nezajímaly.

Když nás vidí a slyší náš řehot nějaká děvčata od vedlejšího stolu, zeptám se, jestli si nechtějí přisednout. Asi jsou znuděný, taky studujou práva. Po několika okamžicích ale zjišťuji, že jsou namachrovaný princezny. To jsem pak nepříjemnej a protože nesednou nikomu z naší vybrané společnosti, víceméně je odeženu několika nechutnými slovy. Prohlásí něco o chudácích ze strojárny a odejdou. Právničky nebrat, shrneme celou epizodu a ještě víc se začneme usmívat na ty naše krásný a skvělý budoucí učitelky. Sedím opět mezi dvěma pořádně prdelatýma a smějeme se jako blázni. I jde kolem nějaký jejich spolužák, takový prototyp budoucího učitýlka. Asi hodnej kluk, přisedne si a je tichý jako voda v jezeře. Je mi ho trošku líto, tak ho vyzvu několikrát ke slovu. Nejdřív se moc nechytá, pak začne smutně vyprávět o tom, že ho žádná nechce. Vynadám mu, ty vole, těmahle kecama každou jen odradíš, žejo holky. 

Mám nacamráno, když nás povolají do jednoho studentskýho klubu. Jak jsem již několikrát zmiňoval, já tyhle podniky moc nemusím, ale jdu. Co mi taky zbývá jinýho. Na chodbách stojí i někteří mí spolužáci. Mají na sobě šály, hloubavé pohledy a vedou dlouhé filozofické debaty s děvčaty, které by asi chtěly spíš něco jiného. Alespoň mi to řeknou naše holky, když jdou na záchod a zaslechnou smutná vyprávění na hajzlících. Přijde výčepák a že prý jsme veselí a určitě bychom se rádi zúčastnili pivní soutěže. Jsem proti, nejsem moc soutěživý, ale všichni, že jako jo, tak prostě jdu. Co mi zbývá jiného. Dostaneme takový divný kartičky, na který nám mají zaznamenávat počet piv a čas. Taky mapku. Řeknu něco o píčovině a že jsem unavenej z brigády. Raději bych seděl, chlemtal a povídal si. Nikdo mě ale dávno neposlouchá. Tak jdu.

Soutěž spočívá v tom, že chodíte po plzeňských klubech a hospodách a pijete pivo na čas a na množství. Michal i Petr udělají zásadní chybu. Machrují před holkama a dávají si na prvních stanovištích navíc rum. Mluvím jim do duše, ale jak známo, když se chlapi opijou, moc s nimi řeč není. Jak nejsem fakt soutěživej, tak ztratím kartičku a seru na to. Ale vše absolvuji v plné míře. Nevyhraju, zase takovej piják nejsem, ale řekněme do desátého místa bych byl. Vyhlásí se vítězové a pak padne Michal hlavou na lavici a omdlí. Odtáhneme ho na záchody, oplachujeme vodou, ale pranic to nepomáhá. Upadne navíc i Petr a tak to za chvilku vypadá v klubu jako po bouračce autobusu. Nadřu se jako kůň. Taky se pobliju a nevím, jestli je to nechutnou kombinací různých druhů piv a nebo námahou. Co ale s klukama? Nemůžeme je probudit. 

Sedíme u nich a přemýšlíme, jak je přenést na kolej. Přivolaný taxík nás odmítne a seřve, že jsme debilové. Já nerad jezdím taxíkama. Nesnáším to. Ale je to fakt daleko. Nedá se nic dělat. Zvedneme je, holky jsou dávno střízlivý a snažíme se je odtáhnout. Jenže znáte to. Oni mi ti filutové osahávají holky, vůbec nechodí rovně a nepomáhá na ně nic. Občas nám utečou, skákají do vozovek, řvou a vůbec dělají ukázkové opilecké kousky. Jsem zpocenej a ustaranej. Michal je za děsnýho rebela, protože mi vleze v nestřeženém okamžiku do popelnice, děsně smrdí a nechce ven, protože je prý ztracený štěně. Musíme ho vysypat. Mezitím vyleze Petr na kontejner se sklem a volá do vyhozené šlupky od banánu. Nadává nějakýmu kamarádovy z éteru. Je to šichta, hrozná práce. Taky přijedou policajti a já musím pod jejich dohledem vše uklidit. Michala i Petra nám naloží do auta a odvezou, prý na záchytku. Nepomáhají žádné prosby.

Už jste dneska desátí, mě by zajímalo, kterej kretén vymyslel tu vaši soutěž. Turbo beer cup je koukám známý i na plzeňské záchytce. Čekáme nekonečnou dobu, na lavičce před domem. Až skoro do poledne. Jsem utahaný, stojí mě to neskutečný peníze a pořád přemýšlím nad tím, jak jsou ty holky učitelský skvělý, protože se mnou zůstanou. Nadávají, ale jsou tu. Koupím jim snídani, pak oběd a už jsou tu, oba naši hrdinové. Mají výčitky, ale jinak jsou děsně roztomilí. Půjdeme na pivo, zeptám se jich, ale vzhledem k tomu, že jen můj dotaz stačí k tomu, že se oba zeblijou jako alíci, tak prý ne. Připadám si jako jejich fotřík. Pořád mi děkují, omlouvají se holkám. Stydí se. A tak jim řeknu, že je to dobře, že se takhle vyndali hned na prvním pořádném setkání, protože už odhalili všechny své temné stránky a nikoho už nic nepřekvapí.

V bufáči mají topinky a kofolu. Jsou bledí jako mrtvoly. Moje prdelatý učitelky si je pak rozeberou a odvedou do pokojů. Tam o ně pečují jako matky o nezbedné syny. Ani se pak nedozvím, jestli se k nim v posteli přitulili a nebo fakt jen všichni spali. Když odejdou, dám si v klidu jednoho vyprošťováka. A když vylézám, velice pohrdlivě na mě pokřikují slečny z práv, které mě opět potkají. Jsem zase sám. Jako kůl v plotě. Asi jsem se měl taky opít jako carskej důstojník. Fakt že jo, mohl jsem se teď tulit k jedné z učitelek a bylo by mi fajn, ale to já ne, nejsem soutěživej a Turbo beer cup bych stejně nevyhrál, i kdybych se soustředil. Mám v sobě takovou zvláštní záklopku, která mi nedovoluje pít přes míru. Rozuměj fakt hodně přes míru. Byl to vlastně hrozně veselý večer. Jen pořád nevím, kde na mě čeká ta pravá. A to jsem se fakt tak snažil. Zapálím si, přitáhnu křiváka k tělu a jdu na kolej. Je mi tak nějak divně, z té samoty jsem smutný.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 12. února 2022

Recenze/review - ABRASIVE - Edge of Darkness (2022)


ABRASIVE - Edge of Darkness
CD 2022, Rebirth the Metal Productions

for english please scroll down

Stejně se pokaždé ohlédnu. Každé ráno, když jdu kolem krásného stromu. V jeho korunách sídlí zpěvní ptáci a jaro je na dohled. Všechno kvete, ve vzduchu je cítit probuzení. Přesto mám stále divný pocit. Něco, co ve mě hlodá. Zlá vzpomínka na postavu, oběšenou, s vyplazeným jazykem, s vypoulenými bulvami. Posmrtné křeče dávno dozněly a já se nemohl hnout z místa. Scéna jak vystřižená z dobrého brutálního death metalu, co říkáte?

Ano, je to tak, poslouchám novou desku německých starověrců ABRASIVE. Temnota a tlak, řezné rány, které vnímáte i po mnoha letech. Oběšenec, který se zase kývá do rytmu. Opět v tradičním, klasickém stylu. S neutuchající vírou v pravou bolest. Nechte si chutnat!


ABRASIVE se stále pohybují mezi mantinely, které kdysi nastavily kapely jako SINISTER, DEICIDE, SUFFOCATION, SEVERE TORTURE, PUNGENT STENCH, CANNIBAL CORPSE. Neobjevují nic nového, drží se svého kopyta a dělají to moc dobře. Pro mě je stejně nakonec nejdůležitější, aby mě deska bavila poslouchat. V dnešní době toho stejně již příliš nového nevymyslíte. Němci se zaplať Satan vyhnuli velmi častému prohřešku v tomto stylu - nejsou stereotypní a monotónní, což se zase tak často podobným smečkám nestává. Všemu dodává na uvěřitelnosti masivní a hutný zvuk, nápady jsou ohlodané sice až na kost, ale jsou úderné, mokvající a mají v sobě potřebný záhrobní efekt. Možná jste také někdy odváželi oběšeného na pitevnu. Mluvili s ním a ptali se ho proč? Když jste pak rozřízli jeho tělo do písmene T, asi jste tušili, proč si vzal život. Vnitřnosti rozežrané a zkroucené v křeči. Mé pocity z poslechu "Edge of Darkness" jsou velmi podobné. Stejně se pokaždé ohlédnu. Něco ve mě hlodá. Zlá vzpomínka na postavu, oběšenou, s vyplazeným jazykem, s vypoulenými bulvami. Posmrtné křeče dávno dozněly a já se nemohl hnout z místa. Teď už vím, teď jsem si jistý. Je to tahle deska, kterou rád a často poslouchám. Při práci, při cestách nebo jen tak doma, když potřebuji nahlédnout na onen svět. Brutální death metal nasáklý zkaženou krví!


sumarizace:

Riffy jsou ostré a bolestivé, bicí tlačí stejným způsobem. Letošní nahrávka je zároveň temnější a zase o nějaký řád propracovanější. Jen mi trvalo delší dobu se do ní dostat.

"Edge of Darkness" je kouskem death metalového zla ve stylu SINISTER, DEICIDE, SUFFOCATION, SEVERE TORTURE, PUNGENT STENCH, CANNIBAL CORPSE. Je hodně neurvalou, šílenou deskou, která je zároveň velmi propracovaná, s vynikajícím zvukem i obalem. Osobně se mi asi nejvíc líbí všude přítomná temnota a takový ten hnilobný odér, který se asi nedá ani naučit. V kapele musí fungovat vzájemná chemie, smečka musí lovit a zabíjet spolu. Z ABRASIVE doslova dýchá radost z hraní jako takového. Když si pak přidáte ještě vynikající řemeslnou zručnost, není co řešit. Je sice pravda, že oproti minulé nahrávce jsem byl zpočátku lehce zmatený, ale to bych přisuzoval větší složitosti skladeb. "Edge of Darkness" je pro mě vynikajícím albem. Už jste někdy měli zaseknutý sekáček na maso do hlavy? Že ne? Tak máte možnost. Brutální death metal nasáklý zkaženou krví!


Asphyx says:

Riffs are sharp and painful, drums push the same way. This year's recording is also darker, and again a more sophisticated order. It only took me a long time to get into it.

"Edge of Darkness" is a bit of death metal evil in the style of SINISTER, DEICIDE, SUFFOCATION, SEVERE TORTURE, PUNGENT STENCH, CANNIBAL CORPSE. It's a very futile, crazy album that is also very sophisticated, with great sound and cover. Personally, I most like the ubiquitous darkness and such a rotten odor that cannot even be learned. The band must have a mutual chemistry, the band must hunt and kill together. From ABRASIVE literally breathes the joy of playing as such. When you add an excellent craftsmanship, there is nothing to be done. "Edge of Darkness" is an excellent album for me. Have you ever had a cutter in your head? Not? So you have a chance. Brutal death metal soaked in rotten blood!


Recenze/review - ABRASIVE - Book of Sin (2017):
https://www.deadlystormzine.com/2017/02/recenzereview-abrasive-book-of-sin-2017.html


Tracklist:
1. Puppet Face
2. Reborn
3. Chamber of Secrets
4. Mass of Human Flesh
5. Bleed for Us
6. Innocence
7. Pull the Strings
8. Bizzare
9. Uncontrolled
10. Emptiness

Line-up:
Alex Ringwald: Bass, Vocals
Alexander Mäckle: Drums
Ralf Köhler: Vocals, Guitars

pátek 11. února 2022

Recenze/review - SOULCARRION - Infernal Agony (2022)


SOULCARRION - Infernal Agony
CD 2022, Godz Of War Productions

for english please scroll down

Transfúze krve nedopadla přesně podle mých představ. Od té nešťastné noci mívám představy. Probouzím se v noci a odcházím dolů do sklepa. Za rezavými dveřmi na mě čeká dáma s kosou, která mě zve na dlouhý výlet bez konce. Přiznám se, že dost často podléhám. Obzvláště ve chvílích, když nám k tomu hraje nová deska polských SOULCARRION. Přidávám hlasitost a mám pocit, jakoby mi nějaká šelma zasekla svoje špinavé drápy přímo do krku.

Mám několik zásadních požadavků na alba, která poslouchám. Musí mít devastující zvuk, dobré, morbidní nápady a temnou, zákeřnou auru. Pokud bude plná zla a nenávisti, tak se zlobit nebudu. Podepisuji vlastní krví, že nová deska "Infernal Agony" v sobě tohle všechno obsahuje.


Stylově se v tvorbě SOULCARRION potkává death metal z floridských močálů s tím švédským, u kterého praskají zmrzlé kosti. Songy musely být napsané na starých pohřebištích, přesně v místech, ve kterých často z mlhy vystupují démoni. "Infernal Agony" mě pálí jako rozžhavené železo, které vám někdo hodí bez varování do rukou. Líbí se mi i obal, který přesně vystihuje to, co se na nahrávce odehrává. Hrubozrnný, surový a syrový smrtící kov s temně chladnou atmosférou. V Polsku se zrodila další bestie, šelma, která touží po čerstvém mase. O kapele toho příliš nikde nelze zjistit, ale je to vlastně dobře. Mám rád underground, oceňuji, že se SOULCARRION prezentují hlavně muzikou. Smrt je při poslechu hodně blízko, hmatatelně cítím její přítomnost. Transfúze krve nedopadla přesně podle mých představ. Od té nešťastné noci mívám představy. Probouzím se v noci a odcházím dolů do sklepa. Jsem v záhrobí a společnost mi dělá jenom peklo, tma a nenávist. Poslouchám pečlivě, užívám si odkazy prokletých, které jsou do "Infernal Agony" vypáleny jako cejch. V žilách mi koluje úplně stejná zkažená krev, jako téhle polské smečce. Ďábelský death metal z prašivých katakomb! 



Asphyx says:

The blood transfusion didn't go exactly the way I wanted. I've been having fantasies since that unfortunate night. I wake up in the night and go down to the basement. A lady with a scythe is waiting for me behind the rusty door, inviting me on a long trip with no end in sight. I confess that I often succumb. Especially when the new album of Polish SOULCARRION is playing. I turn up the volume and it feels like some beast has stuck its dirty claws right down my throat.

I have a few basic requirements for the albums I listen to. They must have a devastating sound, good, morbid ideas and a dark, sinister aura. If it's full of evil and hate, I won't be angry. I sign in my own blood that the new album "Infernal Agony" has all of that.

In terms of style, SOULCARRION's death metal from the swamps of Florida meets Swedish death metal that makes frozen bones crack. The songs must have been written in old burial grounds, precisely in places where demons often emerge from the fog. "Infernal Agony" burns me like a red-hot iron thrown into your hands without warning. I also like the cover art, which accurately describes what is happening on the record. Coarse-grained, raw death metal with a darkly cold atmosphere. Another beast has been born in Poland, a beast that craves fresh meat. There's not much to find out about the band anywhere, but that's actually a good thing. I like the underground, I appreciate that SOULCARRION presents itself mainly through music. Death is very close while listening, I can feel its presence palpably. The blood transfusion didn't go exactly as I thought it would. I've been having fantasies since that unfortunate night. I wake up in the night and go down to the basement. I'm in the afterlife, with only hell, darkness and hatred to keep me company. I listen carefully, enjoying the references of the damned that are burned into "Infernal Agony" like a brand. The same corrupt blood runs through my veins as this Polish pack. Evil death metal from the dank catacombs!



Tracklist:
01. Piles Of Ashes
02. Realm Of Pain
03. Depth Of Fear
04. Oblivion
05. Revenge Is Mine
06. Cage Of Nothingness
07. Infernal Agony
08. Night Ceremony
09. World Of Putridity

band:
Michał - Guitar (rhythm), Bass, Drums Programming
Greg - Guitar (lead)
Sibila (session) - Vocals


KNIŽNÍ TIPY - Později - Stephen King (2021)


Později - Stephen King
2021, Beta-Dobrovský

Téma rozmlouvání s mrtvými je poměrně ohrané. Už jsem o něm četl tolikrát, že když jsem si koupil po vánocích tuhle knihu, moc se mi do ní nechtělo. Jenže je pod ní podepsán sám mistr, od něhož mám tolik výtisků, že když bych je vyrovnal na sebe, sloupec bude větší než já. Mladý dospívající kluk, ve kterém se probudí schopnost vidět mrtvé, vypráví takovým způsobem, že jsem byl schopen vše přelouskat za jedno odpoledne a kus noci. Chytlo mě to hned od začátku a pořád mi vrtalo hlavou, kde se v Kingovi bere tolik fantazie? Jako bych se vrátil do doby, když jsem s ním začínal u titulů jako Žhářka, Osvícení, Řbitov zvířátek, To. 

Mistr hororu je už starý, ale pořád ve svých knihách neztratil svěžest. Hrozně dobře se čte, jako bych byl přímo v příběhu, díval se na jednotlivé postavy. Na jeho mámu, na Jamieho, na zkaženou policistku. Možná to už není na dnešní dobu nic šokujícího, ale pořád se nejedná jen o dobře odvedené řemeslo. King byl vždy velmi dobrý v reáliích a pak samozřejmě v popisu postav. Ano, i já kdysi býval podobným klukem. Jen jsem tedy neviděl mrtvé. A pokud ano, tak rozhodně nemluvili. Někde na hranici mezi fantazií, temnotou, fikcí a hororem. Perfektně odvyprávěno.

Stejně je to svým způsobem zvláštní. Pořád jsme různými záhadami přitahováni. Moc dobře víme, že existuje i něco jiného, než jen obyčejný materiální svět. Tušíme to, ale neumíme a asi ani nemáme pochopit. Já vím, je to jen knížka, ale věřte mi, že když jsem chodil po ulicích v našem městě, občas jsem si říkal, jestli jsou někteří živí a nebo už mrtví. Přemýšlel jsem o tom, opravdu ano. Možná je právě tohle důkazem, že je kniha opravdu dobrá. Mistr King si mě prostě zase namazal na chleba. Celý příběh, vyprávění Jamieho, plyne samozřejmě, automaticky, s nadhledem. Jako když jdete do hospody a celá společnost visí na rtech dobrému vypravěči. 

Tak jo, dnes svůj tip trošku zkrátím, protože se jedná vlastně o takovou pěkně zahnívající jednohubku. Bylo pro mě opět velkou ctí Mistře. Pevně doufám, že je ještě párkrát u podobných dobrot potkáme. Vlastně stačilo napsat - Máte rádi Kinga? Tak s chutí do toho, určitě neprohloupíte.

Děkuji moc za pozornost. Přeji vám dobrý zrak a jak jinak - spoustu napínavých zážitků s knihou.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------
Syn svobodné matky, Jamie Conklin, nechce nic víc než prožít obyčejné dětství. Jenže Jamie není obyčejné dítě. Jamie se narodil s nadpřirozenou schopností, matka ho ale nabádá, aby to tajil. Může vidět to, co nikdo jiný nevidí, a naučit se to, co se nemůže naučit nikdo jiný. Ale cena za užití této schopnosti je vyšší, než si Jamie dokáže představit. Zjistí to ve chvíli, když ho detektiv vtáhne do pronásledování vraha.

https://www.dobre-knihy.cz/pozdeji-590653.html

---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 10. února 2022

News! - VANIR & SVARTSOT videos!



VANIR - “Day Of Reckoning” (lyric video)



About to release their new album, Danish purveyors of Viking-influenced melodic death metal VANIR will release the second digital single from the record. “Day Of Reckoning” tells the tale of Hel and her most feared children Fenrir and Jormungandr. These creatures' fate is tragically bound to Ragnarok. For there will be a day where the judged and the hated will bring even Asgaard to its knees.

“Day Of Reckoning” will be released as a digital single and lyric video on February 11th, 2022.
_____________________________

From the Sagas of old, to the halls of Valhalla, from Danish and Germanic battlefields with their bloody battles and fierce warriors, Danish warriors Vanir are back and have put together, without compromise, a new epic album, with a fascination with our common origins, and the blood spilled throughout history. Few bands have more authority to do so: Vanir is one of Denmark’s most well-known and prominent Viking melodic death metal bands. The group has, since it’s inception, released five full-length albums very well received by the media and the avid supporters of the genre. But one can say, without much hesitation, their sixth effort “Sagas” is their best yet.


Written and recorded during the pandemics, mistered and mastered by Rune Stiassny (Iron Fire, ex-Saturnus), “Sagas”is mostly themed around Nordic mythology, but also has a song dedicated to one of the most important fantasy writers in history - J.R.R. Tolkien - who was himself greatly inspired by Nordic mythology and Denmark. On the other hand, a song such as “Black Clad”, has a double-edge sword: it is written as a tribute to the Norse god Brage, but also as a tribute to the fans of metal. The fans that support the scene and who will be the backbone of the live scene in the post-pandemic. Martin Rubini, Vanir’s vocalist, comments: “During the pandemic the world of music was turned upside down, this album has been our anchor in the creative part of our lives in a period where all our shows was cancelled and we still needed to be creative and do what we enjoy, playing metal. With “Sagas” we continue the route we laid out with “Aldar Rök” and “Allfather” and the vision we have for Vanir”.

Such is the Vanir approach to themes in 2021: melodic and fierce soundscapes, with lyrical strings tied to mythology and heathen paganism, but not ending there. “Sagas” artwork portraits this with a mixture of various Norse mythical imageries. It is inspired by the idea of fate and the Norns, which are here interpreted as a singular being, displaying various aspects of fate, while intertwined in its threads. It shows an elegant and feminine and strong imagery. The artwork was done by the bassist Lars Bundvad. “For this album, I didn’t write any music”, he explains. “Having been sidelined due to the pandemic - my immune system is not terribly robust - I wanted to go the extra mile and push myself for the artwork. The Norn portraits a strong feminine character and a sage who holds both wisdom and power. And I’m very happy with the result”.

“Sagas” will be re-released in CD, LP (two different colours, each limited to 300 units) and digital formats via Mighty Music on March 11th, 2022.

Line-up:
Martin Rubini: vocals
Kirk Backarach: lead guitar
Phillip Kaaber: rhythm guitar
Lars Bundvad: bass
Daniel Kronskov: drums
Stefan Dujardin: keyboard

Webshop:

Digital single:

Web:

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


SVARTSOT - “Drømte Mig En Drøm” (lyric video)



Time for “Drømte Mig En Drøm”, the third digital single from SVARTSOT upcoming new album, “Kumbl”. And it reflects perfectly the authenticity of the record.

““Drømte Mig En Drøm” is the oldest recorded Danish song, which is found written in the manuscript Codex Runicus, a copy of the Scanian Law from ca. 1300 and written entirely in medieval runes”, Cris J.S. Frederiksen, guitarist from the Danish folk metallers say. “The song exists as only one line of lyrics and primitive written music accompaniment, so we wrote a new, whole song based on that one phrase”.

“Drømte Mig En Drøm” will be released as a digital single and lyric video on February 11th, 2022.
____________________________

Although it is now quite a while since Svartsot has released new material, the band is still very much alive and kicking. In the interim since 2015’s Vældet, the beer-soaked folk metallers have been active on the live scene in Denmark and abroad, including appearances at various major festivals as well as at the prestigious 70000 Tons Of Metal cruise in 2019. After a change of bassist and the decision to shelve an album’s worth of material in 2017/18, the idea of releasing a collection of traditional folk songs that have inspired the band, reworked in Svartsot’s characteristic style, was spawned.


The original idea was to release this fifth album, entitled “Kumbl” (an old Danish word meaning ‘monument’ or ‘memorial’), in 2020 to coincide with Svartsot’s 15th anniversary. However, due to various practicalities, the album was first recorded — by none other than the band’s drummer and up-and-coming producer, Frederik Uglebjerg (www.uglebjerg.com) — during the pandemic.

In support of the album, Svartsot have been booked for a series of concerts across Denmark. Whilst only a few European shows are booked or planned at the moment, more will hopefully follow, if travel regulations permit.

“Kumbl” will be re-released in CD, LP and digital formats via Mighty Music on February 25th, 2022.

Line-up:
Simon Buje: bass
Frederik Uglebjerg: drums
Michael Alm: rhythm guitars
Cris J.S. Frederiksen: lead guitars, acoustic guitars (studio), mandolin (studio)
Hans-Jørgen Martinus Vork Rosenwein: tin whistles, electric bagpipe, mandolin (live)
Thor Bager: vocals, mandolin (studio)

Single pre-save link:


Webshop:


Web:

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - MOLUCHTAS - Telos Terminus Moluchtas (2022)


MOLUCHTAS - Telos Terminus Moluchtas
compilation 2022, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Bořím se do bahna a popadá mě děs. Zabloudil jsem v močálech. Kolem jsou mí předchůdci, utopení, roztrhaní, prokletí. Tak takhle vypadá peklo? Mlha se válí nad mokřadem a moje duše se modlí. Není to nic platné, poslech MOLUCHTAS způsobuje trvalé následky. Pokud tedy máte rádi starý, prašivý a do pavučin zabalený black death metal. Smrt je nakonec vysvobozením. Jsem tu jen já, album "Telos Terminus Moluchtas" a černé přízraky.

MOLUCHTAS vzešli z nejhlubšího belgického undergroundu. Z opuštěných katakomb, z nekonečných močálů, ve kterých se ztrácejí duše všech prokletých. Klasický obal vás uvede do nečisté hry. Existuje jen zlo, hnus a beznaděj. Alespoň tak to při poslechu cítím.


Setkání s "Telos Terminus Moluchtas" je pro mě opravdu zážitkem z onoho světa. Kompilace, složená ze dvou již vydaných EP, drží po hromadě jako čerstvá mrtvola. Mám pocit, že se kolem vznáší puch pomalu se rozkládajícího těla. Deska má parádní temný a chladný zvuk, ale hlavně spoustu zajímavých nápadů. Jednotlivé motivy se mi postupně, při každém dalším přehrávání, zadírají pod kůži. Jako nějaký červ, který do mých vnitřností nakladl larvy. Nahrávka rozhodně není určena pro slabé povahy. Nihilismus, šílenství, dlouhé stíny, nic jiného zde nenajdete. Riffy ve mě hlodají, koušou. Mívám pak zlé sny, děsivé noční můry, ze kterých se nemůžu probudit. Mám rád hudbu, která ve mě dokáže probudit nějaké emoce, přitáhnout mě za vlasy k reproduktorům, vymáchat mi obličej ve špinavé kaluži. MOLUCHTAS tohle všechno umí. Viděli jste někdy čerstvě proříznutou tepnu? Krev která z ní stříká na všechny strany a vytváří překrásné obrazy? Tak přesně takhle na mě působí i "Telos Terminus Moluchtas". Bořím se do bahna a popadá mě děs. Zabloudil jsem v močálech. Kolem jsou mí předchůdci, utopení, roztrhaní, prokletí. Tak takhle vypadá peklo? Ano a hrají v něm MOLUCHTAS. Démonický black death metalový rituál!


Asphyx says:

I'm sinking into the mud and I'm terrified. I'm lost in the swamp. Around me are my ancestors, drowned, torn, cursed. Is this what hell looks like? Fog rolls over the swamp and my soul prays. It's no use, listening to MOLUCHTAS causes lasting effects. Unless you like old, dusty, cobweb-wrapped black death metal. In the end, death is liberation. It's just me, the album "Telos Terminus Moluchtas" and the black ghosts.

MOLUCHTAS emerged from the deepest Belgian underground. From the abandoned catacombs, from the endless swamps where the souls of all the damned are lost. The classic cover will introduce you to the dirty game. There is only evil, disgust and hopelessness. At least that's how I feel when I listen to it.


Meeting "Telos Terminus Moluchtas" is truly an out of this world experience for me. The compilation, consisting of two already released EPs, sticks around the pile like a fresh corpse. I feel the stench of a slowly decomposing body floating around. The record has a cool dark and chill sound, but most importantly a lot of interesting ideas. The individual motifs gradually get under my skin with each new play. Like a worm that's laid larvae in my guts. The recording is definitely not for the weak of character. Nihilism, madness, long shadows, you won't find anything else here. The riffs gnaw at me, bite me. I have bad dreams, terrifying nightmares that I can't wake up from. I like music that can awaken some emotion in me, pull me by the hair to the speakers, wash my face in a dirty puddle. MOLUCHTAS can do all that. Have you ever seen a freshly cut artery? Blood spurting out of it in all directions, creating beautiful images? That's exactly how "Telos Terminus Moluchtas" affects me. I'm sinking into the mud and I'm terrified. I'm lost in the swamp. Around me are my ancestors, drowned, torn, cursed. Is this what hell looks like? Yes, and the MOLUCHTAS are playing in it. A demonic black death metal ritual!


Tracklist:
01. Surrender To The Void
02. The One That Defiles The Earth
03. The Awakening
04. A Carnal Illumination
05. Damnation's Drawning
06. The Sanguinary Provenance
07. The Quintessence Of Emptiness
08. The Sun Of Malediction


středa 9. února 2022

Recenze/review - NERVOCHAOS - All Colors Of Darkness (2022)


NERVOCHAOS - All Colors Of Darkness
CD 2022, Emanzipation Productions

for english please scroll down

Poslední dobou až příliš často odvracíme hlavu stranou a díváme se jinam, když vidíme něco ošklivého. Raději sledujeme falešný svět ve virtuální realitě a na zem se vracíme jen v okamžicích, kdy před sebou sledujeme smečku zuřivých psů, kteří před námi trhají nějakého nebožáka na kusy. Někde uvnitř máme ukryté pradávné pudy, které mě osobně trošku děsí. Máme skvělé technologie, ale jinak jsme se příliš neposunuli.

Bývá pro mě potom skvělé a osvěžující, když se mi dostanou do rukou podobné desky, jako ta od NERVOCHAOS. Brazilská legenda, která ve své tvorbě míchá ty nejohavnější death, black a thrash metalové ingredience. Poctivá, činorodá kapela ze starých dobrých časů, která i letos působí jako smečka rozzuřených pitbulů.


"All Colors Of Darkness" je neskutečná jízda v rezavém vlaku, který nelze zastavit. Od začátku, až do konce. Žádné kompromisy, žádné zbytečnosti. Vše je ohlodané až na kost, neskutečně návykové a energické, stejně jako koncerty, které jsem měl čest navštívit. Nevím, jestli se u podobných skupin může mluvit o vlivech, ale zde slyším odkazy třeba takových VADER, KRISIUN, SINISTER, MORBID ANGEL, MALEVOLENT CREATION. Deska je samozřejmě zabalena ve vlastních nápadech a NERVOCHAOS poznáte vždy ihned po několika tónech. Riffy jsou nabroušené jako skalpely zvrhlých patologů, zvuk pálí a žhne (Brendan Duffey), vokalista má hlas démona a motiv z obalu chci mít na tričku (Néstor Ávalos). Viděli jste někdy šelmu, která byla několik let přivázaná řetězem ke zdi? Když poslouchám letošní desku, tak doslova cítím, že řetěz byl přetrhnut a touha po krvi se nedá ovládnout. Líbí se mi přístup, jakým kapela ke své morbidní práci přistupuje, oceňuji nadšení a samozřejmě naprostou oddanost metalu. Navíc cítím, slyším, že Brazilce neskutečně baví hrát. Agresivita, nakumulovaný vztek. Tohle vše se na mě při poslechu přeneslo a "All Colors Of Darkness" jsem si dával do hlavy vždy s nadšením a velkou chutí. Poslední dobou až příliš často odvracíme hlavu stranou a díváme se jinam, když vidíme něco ošklivého. NERVOCHAOS nám říkají pravdu. Vymáchají vám obličej ve špinavé kaluži z krve, tmy a utrpení. Maniakální death metalové album, které vás provede peklem! Skvěle!


Asphyx says:

Too often lately we turn our heads away and look away when we see something ugly. We prefer to watch a fake world in virtual reality and only come back down to earth when we see a pack of ferocious dogs tearing some poor guy apart in front of us. Somewhere inside us, we have ancient instincts that personally scare me a little. We've got great technology, but we haven't made much progress otherwise.

It is then great and refreshing for me when I get my hands on similar records like the one from NERVOCHAOS. A Brazilian legend that mixes the most hideous death, black and thrash metal ingredients in their work. An honest, energetic band from the good old days, which even this year seems like a pack of angry pit bulls.


"All Colors Of Darkness" is a surreal ride on a rusty train that can't be stopped. From the beginning to the end. No compromises, no uselessness. Everything is gnawed to the bone, incredibly addictive and energetic, just like the shows I've had the pleasure of attending. I don't know if you can talk about influences in similar bands, but here I hear references to such bands as VADER, KRISIUN, SINISTER, MORBID ANGEL, MALEVOLENT CREATION. The album is of course wrapped in its own ideas and you will always recognize NERVOCHAOS after a few notes. The riffs are sharpened like the scalpels of perverted pathologists, the sound burns and glows (Brendan Duffey), the vocalist has the voice of a demon and the motif from the cover I want on my t-shirt (Néstor Ávalos). Have you ever seen a beast that's been chained to a wall for years? Listening to this year's record, I literally feel that the chain has been broken and the bloodlust is uncontrollable. I like the way the band approaches their morbid work, I appreciate the enthusiasm and of course the total dedication to metal. Moreover, I feel, I hear that the Brazilians are incredibly fun to play. Aggression, accumulated rage. All this was transferred to me while listening and I always put "All Colors Of Darkness" in my head with great enthusiasm and great taste. Too often these days we turn our heads away and look away when we see something ugly. NERVOCHAOS are telling us the truth. They wash your face in a filthy pool of blood, darkness and suffering. A maniacal death metal album that will take you through hell! Great!



tracklist:
1. Wage War On The Gods
2. Golden Goblet Of Fornication
3. Dragged To Hell
4. Beyond The Astral
5. All Colors Of Darkness
6. Gate Of Zax
7. Umbrae Mortis
8. Suffer In Seclusion
9. Camazotz
10. Demonomania
11. Three Shades Of Black

Line-up:
Edu Lane: Drums
Luiz 'Quinho' Parisi: Guitar
Woesley Johann: Guitar
Brian Stone: Vocals
Pedro Lemes: Bass

Webshop:

Web:


úterý 8. února 2022

Recenze/review - RAVENOUS DEATH - Visions from the Netherworld (2022)


RAVENOUS DEATH - Visions from the Netherworld
CD 2022, Memento Mori

for english please scroll down

Zlo lze vystopovat po celém světě. Když se totiž podíváte pozorně, uvidíte, že za sebou vždy nechává smradlavou krvavou rýhu. Nejčastěji jej lze spatřit na starých pohřebištích, protože duše prokletých nenajdou nikdy klid. V tom nám svatí muži nelhali. Také cítíte ve vzduchu pach síry? Také vnímáte temnotu a chlad, které vám postupně napadnou jako nějaká ošklivá choroba celé tělo? Jsou dvě možnosti. Buď jste propadli peklu nebo posloucháte novou desku mexických maniaků RAVENOUS DEATH.

Kapela byla založena v roce 2016  a je složena ze samých zkušených muzikantů. Ti přesně vědí, jak exhumovat staré hroby. Umí vzít do rukou nástroje i lopatu a představují se opět ve velmi zajímavých odstínech černé. Rakev s prašivým, mrazivým a devastujícím death metalem je vyzvednuta a vy si tak můžete vychutnat ryzí smrt. 


RAVENOUS DEATH se pohybují ve stejných katakombách jako třeba takoví SINISTER, VOMITORY, CUT UP, FLESHCRAWL, MALEVOLENT CREATION. Dokáží být velmi suroví a syroví, mají masakrující zvuk, démonický obal. Splněno bylo vše proto, abyste pochopili, jak se jednou bude tvářit Smrt, až si pro vás přijde. Možná se proměníme v prach, možná se rozpadneme a shnijeme, ale než se tak stane, budeme podobnou hudbu uctívat. Je totiž plná všeho, co mám na death metalu rád. Temné energie, mrazivých riffů, nemocného vokálu, touhy ničit a zabíjet hudbou. Mexičané probouzejí nejohavnější zombie a krmí je čerstvým masem. Líbí se mi struktura skladeb, způsob, jakým jsou složeny. Připomíná mi špinavou stoku plnou utopenců. Zemřít můžete mnoha způsoby, ale zlí lidé trpí i po smrti. Když poslouchám "Visions from the Netherworld", tak tomu chci alespoň věřit. Album muselo vznikat hluboko v podzemí, někde na hranici mezi naším a oním světem. V páchnoucích kobkách, v dávno opuštěných hrobech, v místech, kde dostávají obyčejní smrtelníci záchvaty strachu. Kapele se povedlo složit a vydat nahrávku, která v podstatě nemá chybu. Je jako ostrý nůž, který vám někdo zabodne přímo do břicha. Bez slitování, bez výčitek. Prašivý death metal, který po sobě zanechává smradlavou krvavou stopu!


Asphyx says:

Evil can be traced all over the world. For if you look closely, you will see that it always leaves a stinking bloody furrow behind it. It is most often seen in old burial grounds because the souls of the damned never find peace. The holy men did not lie to us about that. Do you also smell sulfur in the air? Do you also feel the darkness and coldness that gradually invade your whole body like a nasty disease? There are two possibilities. Either you've gone to hell or you're listening to the new album by Mexican maniacs RAVENOUS DEATH.

The band was founded in 2016 and is composed of all experienced musicians. They know exactly how to exhume old graves. They know how to pick up instruments and a shovel and present themselves again in very interesting shades of black. The coffin with the mangy, chilling and devastating death metal is picked up and you can enjoy pure death.


RAVENOUS DEATH is in the same catacombs as SINISTER, VOMITORY, CUT UP, FLESHCRAWL, MALEVOLENT CREATION. They can be very raw and raw, they have a slaughtering sound, a demonic cover. Everything has been fulfilled so that you can understand what Death will look like one day when he comes for you. We may turn to dust, we may crumble and rot, but before that happens we will worship music like this. Because it's full of everything I love about death metal. The dark energy, the chilling riffs, the sick vocals, the desire to destroy and kill with music. The Mexicans are waking up the nastiest zombies and feeding them fresh meat. I like the structure of the songs, the way they are composed. It reminds me of a dirty sewer full of drowned people. You can die in many ways, but bad people suffer even after death. When I listen to "Visions from the Netherworld", I at least want to believe it. The album must have been made deep underground, somewhere on the border between our world and the next. In stinking dungeons, in long-abandoned graves, in places where ordinary mortals have fits of fear. The band managed to compose and release a basically flawless record. It's like a sharp knife that's been plunged straight into your stomach. No mercy, no remorse. Dusty death metal that leaves a stinking trail of blood!


Tracklist:
01. Trail Of Horrors (Intro)
02. Caverns Of Freezing Torture
03. Plethora Of Blood
04. Kingdom Of Æternal Flames
05. Gore Vault Dismemberment
06. Hydra Dungeon
07. Path Of The Spawn Dogs
08. Burnt Children Of Moloch
09. Serpents Of Wretchedness
10. Portals To Nonexistence
11. The Ascending Chasm


pondělí 7. února 2022

Recenze/review - MALEFIC THRONE - Malefic Throne (2022)


MALEFIC THRONE - Malefic Throne
EP 2022, Hells Headbangers Records

for english please scroll down

Musím cítit pařát s ostrými drápy, který mi trhá vnitřnosti na kusy. Musím hnít zaživa, svíjet se v křečích, dávit se vlastní zkaženou krví. Přesně takhle má znít death metal. Ten opravdový, ryzí, syrový a surový, jako mrtvola utopená ve floridských močálech. Už jen to jméno zní - MALEFIC THRONE. Stačilo několik prvních tónů a naplno jsem podlehl. Roztrhán na kusy se snažím posbírat mozek, který mi byl právě vystřelen z hlavy. 

Legendární démoni temnoty Steve Tucker (MORBID ANGEL), Gene Palubicki (PERDITION TEMPLE), John Longstreth (ORIGIN) a jejich nová smečka rozzuřených aligátorů. Talent, absolutní tma a nahrubo nasekané zlo. Víc myslím dodávat netřeba. Líbí se mi masivní, zabijácký zvuk, s chutí se dívám na parádní infernální obal. Vítejte v záhrobí, kde hoří staré modly!


Stylově ctí pánové rukopis svých původních skupin. Nové stejnojmenné EP obsahuje perfektně namíchaný koktejl z death metalu, blacku, thrashe a deathgrindu (plus neskutečně technicky nasypané bicí). Žádné slitování, jen bolest, strach a panické ataky. Deska je velmi dobře složena, obsahuje v sobě pověstnou černou jiskru, i spoustu nápadů. Navíc mě neskutečně baví ji poslouchat. Venku se setmělo a ulicemi se toulají přízraky. Tady se hraje pro všechny prokleté, pohřbené zaživa za hřbitovní zdí. Navíc je cítit, jak si pánové skládání užívali. Songy mají drive, sílu, starodávnou energii, načerpanou na odvrácené straně světa. Nic pro slabé povahy, řekl bych, zvrácenost muziky je pro obyčejného smrtelníka až příliš velká. Rychlost, zběsilost, šílenství. Excelentní cover od SODOM ("Nuclear Winter"). Rozdrcené kosti, popálený obličej, vnitřnosti roztrhané na kusy. Všechno s touhle smečkou zažijete a ještě za to budete rádi. Je to neskutečná jízda pro všechny fanoušky opravdové, reálné smrti. Pokud máte rádi ANGELCORPSE, VITAL REMAINS, BLASPHEMY, DEICIDE, DIABOLIC a každé ráno uléháte do své oblíbené rakve, tak neváhejte ani chvilku. Totální blasfemie, death metalové inferno!


Asphyx says:

I need to feel a claw with sharp claws tearing my insides apart. I must rot alive, writhe in spasms, gag on my corrupted blood. That's what death metal is supposed to sound like. The real thing, pure, raw and raw, like a corpse, drowned in the Florida swamps. The name alone is MALEFIC THRONE. The first few notes were enough and I succumbed. Torn to pieces, I try to pick up the brain that has just been blown out of my head.

Legendary demons of darkness Steve Tucker (MORBID ANGEL), Gene Palubicki (PERDITION TEMPLE), John Longstreth (ORIGIN) and their new pack of angry alligators. Talent, absolute darkness, and coarsely chopped evil. I think that's all I need to say. I like the massive, killer sound, I look with relish at the awesome infernal cover art. Welcome to the afterlife, where old idols burn!


Stylistically, the gentlemen honour the handwriting of their original bands. The new eponymous EP contains a perfectly mixed cocktail of death metal, black metal, thrash and deathgrind (plus incredibly technical drums). No mercy, just pain, fear and panic attacks. The album is very well composed, contains the proverbial black spark, and a lot of ideas. Plus, I enjoy listening to it immensely. It's dark outside and ghosts are roaming the streets. This is a play for all the damned, buried alive behind the cemetery wall. Plus, you can feel how much fun the gentlemen had composing it. The songs have drive, power, ancient energy, picked up on the other side of the world. Nothing for the faint of heart, I would say, the perversity of the music is too much for the mere mortal. Speed, frenzy, madness. Excellent cover by SODOM ("Nuclear Winter"). Bones shattered, face burned, guts ripped apart. You'll experience it all with this pack and be glad you did. It's an incredible ride for all fans of real, real death. If you like ANGELCORPSE, VITAL REMAINS, BLASPHEMY, DEICIDE, DIABOLIC and you lie down in your favourite coffin every morning, don't hesitate a moment. Total blasphemy, death metal inferno!

Tracklist:
01. Deciding The Heirarchy
02. The Dawn Of The Truth
03. A New Hand Upon The Blade
04. Nuclear Winter (Sodom)

band:
Steve Tucker - Bass, Vocals
John Longstreth - Drums
Gene Palubicki - Guitars



neděle 6. února 2022

Recenze/review - THORN - Yawning Depths (2022)


THORN - Yawning Depths
CD 2022, Chaos Records

for english please scroll down

Někdy to vím dopředu, mám tušení. Jako zlá představa se mi do hlavy vkrade myšlenka, která tam hlodá, pálí, kouše a řeže. Mám sto chutí si vystřelit mozek z hlavy. Ale nejde to, jsem prokletý. Najdu ji vždy první, pověšenou, zohavenou, poníženou. Ohledáme tělo a já přemýšlím, proč, proč, proč? Možná je vše způsobeno poslechem nové desky amerických THORN. Velmi drásající záležitost, s tím jsem si jistý. 

O téhle smečce, složené z Brennena Westermeyera, který je podepsán pod veškerou hudbou, jsem psal na našich stránkách již několikrát. Důvod je jasný, vždy dokáží rozdrásat můj obličej i duši do krve. Roztrhat ji na cáry. Pocity jsou znovu podobné. Jako když v lese  hledáte oběť násilného činu a jste první na místě. Death metal a doom metal ve vzájemné morbidní symbióze. 


Poslouchat "Yawning Depths" je jako se dívat na řeku smrti. Další tělo, vznášející se na vlnách, kruté riffy, chorobný vokál, bolestivý, masivní, mrazivý zvuk. Obal znázorňující snad vstup do záhrobí. Mám rád, když ve mě dokáže hudba probudit temné nálady. Když je jako černobílý hororový film, plný strachu, beznaděje a nekonečného smutku. Topím se, zalykám, opouštím navždy svoje tělo. Jsem na druhé straně, došlo k proměně. Ano, poslouchám THORN a neskutečně si novou nahrávku užívám. Je skvělá po všech stránkách a zároveň má v sobě chvění, jiskru, touhu a vášeň. Dobré řemeslo dnes umí spousta kapel, ale jen některé jsou vyvolené, aby byl z jejich songů cítit talent. Už zase běžím černým lesem, za řekou smrti, za močály zapomnění. Dávno vím, proč jsem na místě činu první. Já jsem ta oběť, já jsem ten kus masa pověšený na stromě. Jsem rád, že jsem kdysi tuhle smečku/projekt potkal. Jinak bych byl ochuzen o pestrou paletu pochmurných nálad, jinak bych se nesetkal s vlastními démony. Někdy to vím dopředu, mám tušení. Jako zlá představa se mi do hlavy vkrade myšlenka, která tam hlodá, pálí, kouše a řeže. Mám sto chutí si vystřelit mozek z hlavy. Ne, dnes ještě ne, ještě si musím pustit "Yawning Depths". Death doom metal plný nahrubo nasekané tmy! Skvěle!


Asphyx says:

Sometimes I know ahead of time, I have a hunch. Like a bad idea, a thought creeps into my head, gnawing, burning, biting and cutting. I feel like blowing my brains out. But I can't, I'm cursed. I always find her first, hanged, mutilated, humiliated. We search the body and I wonder why, why, why, why? Maybe it's all because of listening to the new American THORN album. A very harrowing affair, I'm sure of it.

I've written about this pack, consisting of Brennen Westermeyer, who is credited with all the music, on our site several times. The reason is clear, they always manage to rip my face and soul to shreds. Tear it to shreds. The feelings are again similar. Like when you're in the woods looking for a victim of a violent crime and you're the first on the scene. Death metal and doom metal in a morbid symbiosis.


Listening to "Yawning Depths" is like looking at the river of death. Another body floating on the waves, cruel riffs, sick vocals, painful, massive, chilling sound. A cover depicting, perhaps, the entrance to the afterlife. I like it when music can bring out the dark moods in me. When it's like a black and white horror movie, full of fear, hopelessness and endless sadness. I'm drowning, gasping, leaving my body forever. I'm on the other side, there's been a transformation. Yes, I'm listening to THORN and enjoying the new record immensely. It's great in every way and at the same time, it has a tingle, a spark, a longing and a passion. There are a lot of bands doing good craft these days, but only a select few are able to make their songs feel talented. I'm running through the black forest again, beyond the river of death, beyond the swamps of oblivion. I know why I'm the first to the scene of the crime. I'm the victim, I'm the piece of meat hanging from the tree. I'm glad I met this pack/project once. Otherwise, I would have been deprived of a variety of gloomy moods, or I wouldn't have encountered my own demons. Sometimes I know ahead of time, I have a hunch. Like a bad idea, a thought creeps into my head, gnawing, burning, biting and cutting. I feel like blowing my brains out. No, not today, I still have to listen to "Yawning Depths". Death doom metal full of coarsely chopped darkness! Great!


about THORN on DEADLY STORM ZINE:
Recenze/review - THORN - The Encompassing Nothing (2020)

Tracklist:
01. Hellmouth
02. Yawning Depths
03. Cavernous Shrines
04. Noxious Existence
05. Judgement's Throne
06. Lapis Lazuli
07. Unknown Body Of Light
08. Graven Moonglow

band:
THORN is Brennen Westermeyer



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý třicátý sedmý - Radiostanice Bory nebe


Příběh tří stý třicátý sedmý - Radiostanice Bory nebe

V pondělí ráno kupodivu vstanu. Pálí mě mozek, podlamují se nohy. Jsem hotovej ze smrti Sabatha. Pořád se nemůžu zbavit myšlenek na něj. Ploužím se fakultou a je na mě žalostný pohled. S nikým se nebavím, asi jsem i podrážděný. Smutek, panebože, proč tolik smutku? Michala potkám odpoledne cestou v polích. Co ti je? Rozbrečím se. Jako malej kluk. Vezme mě Na kurty, dáme pár piv a já se konečně mám komu svěřit. Kecáme o životě a smrti, o tom, jak je tenhle svět děsně nespravedlivej. Kdo mi teď bude dávat rady, až mi bude ouvej, s kým se budu smát? Myšlenky mi lítají hlavou jako zběsilé. Dejte mi prosím rum, snad se umrtvím. Nechci nic cítit. Nechci, aby mě bolelo srdce.

Přijde k nám, jen tak, protože slyší jak se bavíme o škole. Petr. Hele já chodím taky na strojárnu a taky jsem tak nějak úplně mimo. Podáme si ruku, chvilku se oťukáváme a kecáme o životě. Konečně se neutápím chvilku ve svých vzpomínkách. Už o Sabathovi nemluvím. Tenhle kluk má totiž v očích takovou tu zvláštní jiskru, kterou jsme všichni mívali jako kluci, když jsme se pro něco nadchli. Dáme pár dalších piv a on nám řekne, že musí jít na pokoj, že v noci má něco na práci. Nějaká divoká studentka? Smutně se na nás podívá a že to nebylo moc vtipný. Máme přijít o půlnoci. Prý nám něco ukáže. Děláme si prdelky, dokonce ho chvilku považujeme za buzíka, je nám to divný. Chlastáme.

Taky usnu, oblečený na pokoji. Tělo si řeklo stop, konec, šlus. Vypnulo se samo. Jsem ze všech těch brigád, nespaní, z hádek rodičů, ze školy na dně. O ničem se mi nezdá, spím hluboce. Michal mě vzbudí s lahváčem v ruce. Nabídne mi a že prý je čas. Tak jdeme. Zaťukáme a ocitneme se v pokoji, který ohromně v některých detailech připomíná ten Sabathův. Jsou stejné krve. Všude samé mašinky, díly na počítače, krabičky, pájky, šroubky. Mezitím svačina. Království radioamatéra a kutila domácího. Sedněte si kam chcete. Jenže ono není kam. Tak kopne do jedný židle, z té se sesypou nějaký transistory a pak řekne pššššt. Jsem jak v Jiříkově vidění. Používá technické obraty, je ve svém živlu. Hele, už víte, proč nemám holku? Teda jednu možná jo, ale je daleko. Poslouchejte.

Pokojem šumí nejasný signál. Nahlásí se do skupiny a začnou si povídat. Jako starý kamarádi, jako přátelé, co se jen tak odpoledne sejdou na pivu. Akorát je noc a Plzeň pod náma svítí jako Las Vegas. Začnou si říkat vtípky, kterým nerozumíme. Propojují si počítače do nějaké sítě nebo co. Aby mohli hrát hry a psát si. Připadá mi to jako děsná blbost, tohle nemůže projít. Proč by to lidi dělali? Proč by si někdo psal, když se může sejít a pokecat osobně? Každopádně Petr má velkej průser. Máma mu přišla na to, že utratil stavební spoření za nějakej mobil nebo co. Má mu přijít na poštu někdy za týden. Říka slova jako signál, motorola, nabíjení. Musím se smát. Jel bych radši někam k moři, ale oni mu ostatní závidí.

Pak se připojí nějaká dívka. Každý má svou přezdívku. Hovor je najednou takovej šťavnatější. Kluci na různých místech vtipkují, jsou čím dál tím odvážnější. Představí nás a všichni mají radost. Tady Franta Sedm je důchodce z Vysočiny, Karel je Pražák odkojenej Vltavou. Zeptám se, jestli se už někdy viděli naživo. Řeknou že ne, že je to blbost. Cítím jak to éterem jiskří, signál je někdy horší a v reprákách to praská. Jsme v radiostanici Bory nebe, jak říká Petr. Hrozně příjemnej pokec, to vám řeknu. Mám rád takový to nadšení, koníčky, pro který se dokážeme my chlapi nadchnout. Pomáhá nám to přežít. Myslím také na něco jiného než na Sabatha. Za toho se jen tak obyčejně pomodlím a šeptem si řeknu, že by se mu tady děsně líbilo.

Vůbec mi nedochází, že před sebou slyším a vidím budoucnost. Připadám si jako ve sci-fi knihách, který tak rád čtu. Vize se mění v realitu. Nebaví mě koukat na sport, nežeru fotbal, ani nenadávám donekonečna na ženský. Ale technika, objevování, to je něco jiného. Hrozně mě to chytne. Nestanu se sice radioamatérem, ale rád a často chodím s Petrem do hospody, kde diskutujeme, povídáme si. Mám už nějaké zkušenosti s počítači a tak jsou naše debaty neskutečně živé. Škola nás nebaví a tak kecáme o technice, o spisovatelích, o filozofii. Někdy zůstanu na víkend a jsme k nezastavení. Pár hodin spánku a už jsme zase u pivka a rozebíráme celý svět. Připadáme si jako dobrodruzi, objevujeme nové světy. Kluci z éteru se někdy připojí a to se pak dějí věci. 

Bývala to krásná doba, když používaly podobné věci jen nadšenci a lidé vzdělaní. Síť a počítače ještě neměla v rukou tupá lůza, která vždycky dovede krásné věci tak ošklivě zkazit. Hele a nechtěl bys taky mobil? No, ale já nemám osmdesát tisíc na něco, co vydrží hodinu nabitý. Dobře, dobře, tak já ti budu pučovat svoji Motorolu. Chodíme po městě jak dementi, na prsou máme střídavě přístroj velikosti vysílačky a když nám někdo zavolá (což máme domluvený dopředu přesně na čas), tak na náměstí v Plzni děsně řveme a říkáme věci jako - jsme u kostela, jo signál je skvělej, jasně sraz v hospodě platí. Tenkrát mělo mobil jen pár lidí, byla to děsná dřina, ale ten pocit přátelé, že to právě zažíváte, že jste u toho, byl neopakovatelný. Doufám, že je z mých slov to nadšení cítit. Bylo totiž fakt veliké.

Asi mi Radiostanice Bory nebe zachránila zdravý rozum. Nebyl jsem na smutek sám, měl jsem cíl, těšil jsem se na holky z peďáku, na Michala i na bláznivýho Petra. Nová parta? Možná, ještě jsme toho spolu tolik nezažili, ale bylo aspoň na co se v Plzni těšit. Navíc, všichni měli většinou dobrou náladu, která je jak známo nakažlivá. Uvědomil jsem si, jak je důležité se setkávat s dobrými a pohodovými lidmi. Hádek a smutku jsem měl plné zuby. Sice se mi občas všechno vrátilo, znenadání jsem se třeba sesypal a bylo mi děsně, ale podobných stavů bylo čím dál tím méně. Hele Kubo a víš o tom, že se konečně směješ? Hrozně ti to sluší, řekla mi jedna budoucí učitelka. Musel jsem to všem radioamatérům ihned sdělit. A chtěli popsat, jak vypadá, co měla na sobě a tak. Poslal jsem je velmi mile do prdele, smáli jsme se celou noc a já zase spal na přednáškách.

Když jsem se vracel do Boleslavi, tak se mi svíraly vnitřnosti. U Hymrů už to nebylo ono. Každý měl jiné starosti. Občas se sice někdo stavil, většinou Venca, ale jinak mě vlastně v Boleslavi nic moc nedrželo. Jasně, máma a brácha, ale doma to zase stálo za nic. Radši jsme si v noci otevřeli v Plzni lahváče a kecali třeba o Buddhovi, jen tak, protože nás to zajímalo. Nikdy jsem nikoho z éteru neviděl, nikdy jsem nikoho nepotkal. Přesto byla setkání s nimi velmi povznášející a obohacující. Někdy jsem si představoval, že to jsou tlustí plešatí andělé, kteří krkají a prdí, ale mají neskutečně velký srdce. Petr mi šel dokonce za svědka na svatbě, ale to už je úplně jiný příběh. Ještě muselo mým hrdlem protéct mnoho piva a musel jsem potkat hodně lidí. Přemýšlel jsem, proč se scházejí v noci, myslel jsem si, že je to hlavně kvůli signálu, ale bylo mi vysvětleno, že je všude kolem božský klid. Něco na tom bude. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER