DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 29. března 2022

Rozhovor - CRYPTIC HATRED - Pravý death metal z prašivých hrobů!

Rozhovor s death metalovou skupinou z Finska - CRYPTIC HATRED.

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - CRYPTIC HATRED - Nocturnal Sickness (2022):

Ave CRYPTIC HATRED! Zdravím do Finska. Na úvod si vám hned dovolím vyseknout poklonu. Právě jsem se vrátil z výletu do lesa a ve sněhu a mrazu se mi vaše novinka „Nocturnal Sickness“ poslouchala skvěle. Měl jsem pocit, že se melodie úplně zasekávaly do mozku. Jak album vznikalo a přistupovali jste k němu jinak než k předchozí demonahrávce „Free from the Grave“? Mě připadá novinka temnější, chladnější, ale i melodičtější, byl to účel?

Kde jste album nahrávali a kdo jej mixoval, produkoval? Jak už jsem psal, zvuk je opravdu křišťálově ledový, ale zároveň ostrý, temný a syrový.

Album jsme nahrávali sami v naší zkušebně. Olli Nokkala ze studia Kolotila album mixoval a Jaakko Viitalähde provedl mastering ve studiu Virtalähde Mastering. A ano, chtěli jsme, aby nahrávka zněla jako ze staré školy, ale zároveň jsme chtěli, aby každý nástroj vynikl a bylo slyšet, jak hraje. Olli odvedl s mixem úžasnou práci a my jsme s masteringem u Virtalähde také velmi spokojeni!!!


Nemám ještě v ruce originální CD a zajímalo by mě, kdo vám maloval obal? Jak jste se dali dohromady?

Obal alba namaloval mistr Paolo Girardi. Náš kontakt z vydavatelství The Other Records Paola kontaktoval naším jménem a řekl mu, co chceme. S obalem alba jsme VELMI spokojeni, protože skutečně dokonale vystihuje podobu našeho alba. Dokonce si na obalu můžete všimnout i některých věcí z textů :)

Vždycky mě zajímá, jakým způsobem kapela skládá. Jak vzniká nová skladba. Kdo přinese riffy, jestli si hrajete nejdřív sami pro sebe doma a potom vše přinesete do studia? Nebo vše vzniká společně? Jak tvoří CRYPTIC HATRED?

Naši kytaristé Eemil a Jami složili veškerou hudbu pro album. Většinou máme v hlavě nějaké riffy, které jsme si zajamovali, a pak z nich začneme psát skladbu. Když máme napsanou celou skladbu, pošleme je našemu bubeníkovi a basákovi, kterým se buď líbí, nebo ne. Občas něco změníme, ale většinou zůstane skladba po probrání s celou kapelou v podstatě stejná. Náš bubeník samozřejmě přidává k bicím vlastní výplně a věci, které jsme už měli v hlavě.


Patřím mezi fanoušky death metalu, kteří hudbu i fyzicky sbírají. Jsem stará škola, mám rád, když sedím u přehrávače a čtu si texty. O čem jsou na „Nocturnal Sickness“ a kdo je jejich autorem? Kde pro ně berete inspiraci?

Náš kytarista/zpěvák Eemil napsal téměř všechny texty. Kytarista Jami také trochu pomáhal. V textech se většinou objevují věci o nenávisti, zombies a gore. Inspirace pochází v podstatě odevšad - z filmů, knih a televizních pořadů.

Poslední dobou mi připadá, že je ve Finsku doslova boom death metalových kapel. Nikdy jsem ve vaší krásné zemi nebyl, ale nějak podvědomě pořád smečky od vás vyhledávám. Mám rád vaší starou scénu (třeba PURTENANCE poslouchám, znám od jejich prvotiny, CONVULSE také, líbí se mi noví REVULSION, SHRAPNEL STORM, DEATHGOAT, WORTHLESS, SPIRITUAL HOLOCAUST). Navenek to působí, že to u vás v undergroundu hodně žije? Zajímal by mě tvůj pohled zevnitř. Vy jste součástí scény.

Ano, ve Finsku je hodně death metalových kapel. Scéna je teď docela silná a vzniká spousta nových kapel. Teď, když se ruší omezení Covid, se death metalové koncerty konají snad každý měsíc a to je opravdu skvělé. Takže ano, underground stále žije.


A co koncerty? Hrajete hodně? Jak vás ovlivnila současná situace s pandemií covid 19? Máte ve vašem městě nějaký klub, kde se dá zahrát? Mimochodem, dělal jsem rozhovor s ruskými PYRE z Petrohradu a vypadá to, že tam to také hodně poslední dobou žije. Co nějaké turné na podporu nové desky, nechystáte?

Ano, právě teď máme domluvených docela dost koncertů. Teď, když se omezení zrušila, můžeme zase hrát a je to opravdu zábava. V Helsinkách je několik míst, kde jsme hráli, například Bar Loose a Lepakkomies. Na těchto místech se odehrává spousta metalových koncertů. A ano, rádi bychom někdy navštívili i jiné země! Ale nic takového zatím není v plánu.

Ono vůbec, vy jste přesně tím druhem death metalové kapely, která hraje old school uvěřitelně. Kdo byl vlastně vaším vzorem? Která skupina byla důvodem, že jste vzali do rukou kytary, začali mlátit do bicích a křičet do mikrofonu? Nebo jste začali hrát kvůli holkám?

No, našimi největšími vzory jsou samozřejmě Cannibal Corpse, Suffocation a mnoho dalších kapel, ale hlavním důvodem, proč jsme vůbec začali hrát hudbu, nejsou deathmetalové kapely. Když jsme byli o něco mladší, poslouchali jsme Slayer, SOAD, Slipknot, Metallicu a tyhle kapely jsou hlavním důvodem, proč jsme vůbec vzali do ruky naše nástroje.


CRYPTIC HATRED na mě působí jako parta veselých maníků. Co děláte, když zrovna nehrajete? Máte nějaké jiné koníčky? Co hospoda, pivo? Pařby? Finsko mám spojené s vodkou, co vy na to?

No, jsme mladí a bavíme se :) Ve volném čase se někteří z nás věnují jiným druhům hudby a jiní jen tak relaxují a baví se s přáteli. A jsme spíš pivaři než třeba vodkaři. Studené pivo / dobrá hudba a přátelé, nic lepšího opravdu není.

Co pro vás znamená hudba? Jak vnímáš death metal vzhledem ke svému životu? Jsi i fanoušek? Sbíráš třeba vinyly, kazety, CD? Klidně se můžeš pustit i hlouběji a nahlédnout na death metal i z hlediska životní filozofie.

Ano, samozřejmě jsme fanoušci death metalu. A hudba obecně je pro nás všechny obrovská věc. Posloucháme mnoho druhů hudby, nejen metal. A ano, někteří z nás sbírají CD, vinyly atd.

Co chystají CRYPTIC HATRED v nejbližších měsících? Na co se od vás můžeme těšit? Co trička s novým motivem, budou? Musím objednat!

V tuto chvíli plánujeme pouze hodně koncertovat a skládat nový materiál. A ano, v létě možná přijde i nějaký nový merch!

Děkuji moc za rozhovor. A vlastně i za vaši hudbu. Novinka mě opravdu hodně baví. Už se těším, až zase vyrazím odpoledne po práci do lesů. Určitě si ji vezmu s sebou. Ať se deska dobře prodává a ať se vám daří i v soukromých životech! Death metal forever, CRYPTIC HATRED rules!

Díky za rozhovor!

Recenze/review - CRYPTIC HATRED - Nocturnal Sickness (2022):

pondělí 28. března 2022

Recenze/review - NEAR DEATH CONDITION - Ascent from the Mundane (2022)


NEAR DEATH CONDITION - Ascent from the Mundane
CD 2022, Unique Leader Records

for english please scroll down

Tlející listí, svrchní vrstva půdy, které říkáme prsť. Proséváš ji mezi prsty a přemýšlíš, jaké by to bylo, kdybych ještě žil. Smradlavý hrob, po letech si nevydržela a začala hrabat. Setmělo se a hrobník kývá souhlasně hlavou. Překvapením je prázdná rakev a vzkaz psaný shnilou krví. Sleduji tě a pronásleduji. Stal jsem se tvým stínem, černým svědomím. Abys také poznala, co je to nenávist. Mozek se ti brzy uškvaří ve vlastní šťávě. To ti slibuji.

Cesty lidské nenávisti jsou někdy nevyzpytatelné. Mysl mnohých jedinců ukrývá temná zákoutí, o kterých nechcete vědět. Připadá mi, že nová deska švýcarských NEAR DEATH CONDITION přetavila zlo v hudbu a vypálila jej do svých skladeb. Kapela zformovaná v roce 2001 letos přichází s hodně zajímavým albem. 


"Ascent from the Mundane" je nahrávkou, na které se ctí staré dobré death metalové pořádky v podobně, v jaké je utvářely kapely typu MORBID ANGEL, IMMOLATION, SUFFOCATION, GORGUTS, DEEDS OF FLESH, NILE. Po celou dobu poslechu jste svědky prvotřídního smrtícího kovu. Nikde nic nepřebývá, ani nechybí, vše sedí na svých místech stejně, jako nůž, který vám v minulém životě zabodli do těla. Zvykat jsem si musel chvilku na vokál, který je takový nepříjemný, ale to je jen drobnost. Rozhodně to není deska na jeden poslech a rychlé vynášení soudů. Chce svůj čas, má specifickou náladu, morbidní kouzlo, chcete-li. Přemýšleli jste někdy o tom, co se stane s obětmi násilných činů? Myslíte, že jejich duše najdou někdy klid? A má člověk vůbec duši? Nebo jsme jen kusem masa a tkání, určených pro popravu nebo dlouhou bolestivou smrt? O podobných věcech u NEAR DEATH CONDITION přemýšlím, což je pro mě mimochodem důkazem, že je deska opravdu dobrá. Dokáže ve mě vyvolat představy, roztodivné krvavé obrazy, zaujmout mě a přitáhnout za vlasy k přehrávači, jestli mi rozumíte.  O zvuku, produkci a obalu netřeba diskutovat. Koneckonců, jenom label Unique Leader Records je jasnou známkou kvality. Švýcaři vydali zajímavý počin, který by neměl chybět ve sbírce žádného poctivého fanouška. Temná, morbidní death metalová mantra!


Asphyx says:

Sometimes it seems that everyone has been crazy. Sights without souls, blunt herd, going to defeat. I walk through the streets and when I have the "Ascent from the Mundane" in my ears, it seems to me that the apocalypse has begun long ago. Eventually we destroy ourselves, by our own stupidity. Only the burnt country will be left. Nuclear disaster, we're breaking apart on atoms. But this album will survive and will sound like a loud, cruel memento in the streets.

"Ascent from the Mundane" I first batch carefully, gradually, as the most delicious pieces of meat. From the beginning I was surprised by the great sound (and I'm talking about readability, as about puncturing, and as well about rawness), and I was looking as well to a great cover. I was gradually drawn into the frantic dark game. There was really just a burned country around, and nothing else. Just death and death metal in the style of old good MORBID ANGEL, IMMOLATION, SUFFOCATION, GORGUTS, DEEDS OF FLESH, NILE. I like that NEAR DEATH CONDITION not only remains faithful to style but adds to it a lot of new interesting ideas. Some motifs are complicated, difficult, but never miss an aim. Skill, technique, and darkness meet the ability of composing a powerful song. Songs have a magically disgusting attraction, they are raw, harsh and at the same time well memorable. Absolutely devastating, cold and dark deadly metal that will dig into your bones! Dark, morbid death metal mantra!



Tracklist:
01. Witness Of The Martyr
02. Nothing From Naught
03. Wisdom Of Meaninglessness
04. Enlightenment
05. The Bridal Chamber
06. Astral Journey
07. Ascent From The Mundane
08. And Then We Have Shined Above All...
09. ...In Eternal Embrace



neděle 27. března 2022

Recenze/review - PURGATORY - Apotheosis Of Anti Light (2022)


PURGATORY - Apotheosis Of Anti Light
CD 2022, War Anthem Records

for english please scroll down

Stíny z popela nemrtvých. Spálená země. Bolest a strach. Chtěl si poznat, jak vypadá pravé peklo? Tak teď máš několik možností. Buď si můžeš nechat ustřelit hlavu a nebo poslouchat pořádně nahlas nové album německé legendy PURGATORY. Řvu do ticha a ptám se, co na to říká bůh? Existuje vůbec? Všichni kolem jsou dávno mrtví. Nad světem se rozprostřela nekonečná tma. 

Alespoň takový pocit mám z nové desky i současné situace. Satan měl vždy mnoho podob, a vypadá to, že se zase usmívá. PURGATORY patří dlouhá léta mezi jednu z mých nejoblíbenějších kapel. Pro jejich uvěřitelnost, schopnost znázornit opravdové zlo hudbou. Do masa se mi zařezávají riffy z letošní nahrávky "Apotheosis Of Anti Light". Jakoby někdo navždy zhasnul. Existuje už jenom tma, chlad, beznaděj. Vítejte v death metalové apokalyptické bouři!


"Apotheosis Of Anti Light" je krvavým otiskem, morbidní ozvěnou ze záhrobí. Skvěle složené a zahrané skladby v sobě mají nejen tradiční deathový feeling, ale i spoustu odkazů na smradlavý black metal. Tlak, energie, nahrubo nasekaná nenávist. Vokál bestie, odér pravé smrti. Netřeba diskutovat o masivním, chladném a zároveň organickém zvuku, netřeba nějakým způsobem kritizovat obal. Naopak, vše je v nejlepším pořádku a já si desku neskutečně užívám. Má v sobě totiž určitý neklid, magickou formuli. Funguje na mě po všech stránkách. PURGATORY mě znovu dokázali pohřbít zaživa. K dobrému smrtícímu kovu vždy patřil zdravý vztek. Němci jej mají na nové desce na rozdávání. Při poslechu se opravdu procházím po spálené zemi. Kdysi jsme možná měli jako druh naději, ale díky vlastní hlouposti a sobeckosti jsme odsouzeni k zániku. Alespoň tak slyším "Apotheosis Of Anti Light" já. K albu se stále vracím, poslouchám jej v různých denních i nočních dobách. Cestou do práce, když odpočívám. Je jako prokletí, které nejde očistit. Stíny z popela nemrtvých. Spálená země. Bolest a strach. A také muzika, která je obrazem totální zkázy. Neexistuje už žádná naděje, jenom krutá a pomalá smrt. Satan sedí na svém trůnu. Usmívá se, protože ovládl všechno a všechny. Temné, mrazivé death metalové inferno!


Asphyx says:

Shadows from the ashes of the undead. Scorched earth. Pain and fear. You wanted to know what the real hell looks like? Well, now you have a few options. You can either get your head blown off or listen to the new album from German legends PURGATORY. I'm screaming into the silence and asking, what does God say? Does he even exist? Everyone around here is long dead. An infinite darkness has fallen over the world.

At least that's the feeling I get from the new album and the current situation. Satan has always had many forms, and he seems to be smiling again. PURGATORY has been one of my favourite bands for years. For their believability, their ability to portray true evil through music. The riffs from this year's "Apotheosis Of Anti Light" cut into my flesh. It's like someone's turned out the lights forever. There is only darkness, coldness, hopelessness. Welcome to the death metal apocalyptic storm!


"Apotheosis Of Anti Light" is a bloody imprint, a morbid echo from beyond the grave. Superbly composed and played, the songs have not only a traditional death feel, but also a lot of references to stinking black metal. Pressure, energy, coarsely chopped hatred. The vocals of the beast, the stench of true death. No need to discuss the massive, cold yet organic sound, no need to criticize the cover artwork in any way. On the contrary, everything is in the best order and I enjoy the record immensely. It has a certain restlessness, a magic formula. It works for me in every aspect. PURGATORY managed to bury me alive again. Good death metal has always been accompanied by a healthy anger. The Germans have it in spades on the new record. Listening to it, I'm really walking on scorched earth. Once upon a time we may have had hope as a species, but through our own stupidity and selfishness we are doomed. At least that's how I hear "Apotheosis Of Anti Light". I keep coming back to the album, listening to it at different times of the day and night. On my way to work, when I'm resting. It's like a curse that can't be cleansed. Shadows from the ashes of the undead. The scorched earth. Pain and fear. And the music, which is a picture of total destruction. There is no hope, only a cruel and slow death. Satan sits on his throne. He smiles because he has taken over everything and everyone. A dark, chilling death metal inferno!


about PURGATORY on DEADLY STORM ZINE:








TRACKLIST
1. (We Declare) War
2. Accused, Sentenced And Buried Alive
3. Ropes In November (Samhain's Curse Part III)
4. The Moaning Of Dismal Halls
5. We Where Forced Astray
6. Deny! Deny!! Deny!!!
7. Expectato Solis
8. God Loves None Of You
9. Pantheon Of Slaughters

LINE-UP
Dreier - Vocals
René Kögel - Guitars / Vocals
Wolfgang Rothbauer - Guitars
Nico Solle - Bass
Lutz Götzold - Drums

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý čtyřicátý čtvrtý - Čarovné plzeňské noci


Příběh tří stý čtyřicátý čtvrtý - Čarovné plzeňské noci

Minule jsem na jednu zásadní hospodu zapomněl. Možná záměrně, možná kvůli tomu, že si opravdu zaslouží svůj vlastní článek. U Dvou Ševců. Zavítal jsem tam víceméně náhodou a pak v ní strávil hodně času. Kousek od brány do Škodovky, kousek od klubu Divadlo pod Lampou. Ta ještě tenkrát byla před velkou rekonstrukcí a hrávaly tam kapely, které jsem nikde jinde neviděl. Od punku, přes hard core, až k metalu. Chodil jsem s Eliškou na všechno. Ona ráda pařila, svíjela se pod pódiem a já se na ní rád díval. Moc ji to slušelo. I když na rovinu, nebyla zrovna dívkou, kterou bych si chtěl jednou vzít. Fakt jsem o tom přemýšlel. Chtěl jsem se konečně ve dvaceti trošku usadit, začít plánovat budoucnost. Přestat být tím rozervaným rebelem a stát se obyčejným fotrem. Čekala mě ještě dlouhá cesta, ale to jsem ještě nevěděl.

Jakmile padla poslední hodina ve škole, běžel jsem přes pole na koleje. Boty od bahna, vyzvedl jsem Michala, který už s Blankou víceméně bydlel. Tenkrát to bylo načerno, ani vlastně nevím proč, kolejní řád jsem nikdy nečetl. Byli krásnou dvojicí. Někdy s náma šel Petr. Dělňasové ze škodovky chodívali na jedno a museli jsme chvátnout, abychom si vůbec sedli. Vždycky dozadu do rohu. Bývalo tam děsně zahuleno, ale nějak nám to nevadilo. Na jídlo moc nebylo, přednost dostávalo pivo a někdy i rum. Když se povedl zápočet, když zkouška. Ani nevím, jak jsem proplouval. Za tři je dobrý, stejně mi jde hlavně o to, abych nemusel na vojnu. Nějaké iluze o tom, že budu technikem jsem dávno ztratil. Na strojárně učili divní lidé, ne jako fakt, když si to srovnám s peďákem, s ekonomkou, nebo i s tou FAV, tak to bylo zkostnatělý, nemoderní, nudný. 

Kecáme, pořád si povídáme. Nevydržím sám na pokoji, ukousal bych se nudou. Musím mezi lidi, ale studentský kluby (a to opět opakuji) mi moc nevoněly. U Dvou Ševců bylo fajn. Můj biotop. Moje království, kam jsem se těšil. Občas přišli metalisti, ale zase, tady v Plzni se poslouchal hlavně heavík a ten já moc nemusel a black metalový underground šel tak nějak mimo mě. Omlouvám se, sem tam jsem na některé kapely a lidi narazil, ale já kolikrát ani nevěděl, že někde něco hraje. Bylo to spíš nárazový, spíš když přijela nějaká větší kapela ze zahraničí. Kluci poslouchali úplně něco jinýho a když už, tak spíš do punku. Že bych šel sám na koncert, to nepřicházelo v úvahu. Vše se řešilo v hospodě, v partě. Možná kolem zuřila mafie a prolínala se s politikou, ale tohle šlo absolutně mimo nás.

My si užívali, vždyť co může být lepšího, než když máte po třech víkendech, které strávíte v kanálech pod Škodovkou v Boleslavi, jeden víkend volný. Žádný uhádaný rodiče, žádnej brácha, co nemluví. V mém rodném městě jsem občas někam zavítal, sem tam zašel na pivo, ale už jsem byl úplně mimo. Všichni, včetně Vency, se postupně usazovali, chodili do práce a to víte, na rozevlátýho studentíka, kterej se vznášel na vlnách filozofie, knih a setkával se jen s lidmi, které tyhle věci taky bavily, nikdo nebyl moc zvědavej. Prožili jsme sice spolu spoustu věcí, ale čas byl neúprosný. Zestárli jsme, posunuli se jinam. Oni měli starosti s tím, jak zaopatřit sebe, na metal jim moc času nezbývalo. Byly tam jiný party, občas jsem se k nějaké přichomýtl, ale to už nebylo nic pro mě. Jinej svět, až jsem byl překvapený, jak to šlo rychle.

Možná jsem trošku machroval, ale když už i Ester mi řekla, že se bavím někdy jako debil, nikam se mi nechtělo. Stejně jsem musel makat ještě na chalupě, pomáhat a býval jsem tak ztrhaný, že se mi klepaly ruce. Zkrátka a jednoduše. Můj svět teď byly učebny, přednáškové sály, kanály pod továrnou a jako odměna hospody jako Na kurtech a U Dvou Ševců. Vždycky jsem tíhnul k obyčejným hospodám, kde to žilo. Kousek od nádraží, děly se tam věci. Opilí jsme pak řvali v ulicích a šli na kolej, kde se občas ještě pilo a diskutovalo do noci. Vlastně ani nevím, proč se mnou Eliška byla, ona se debat vůbec nezúčasťňovala, spíš sem tam něco prohodila a byla krásná. Byla to hodná holka, trošku divoká, ale v tomhle věku přesně tohle chcete. Nic jsme si neslibovali, nic neplánovali a bylo to fajn. Tedy až do doby, když začnete trošku přemýšlet.

Myslím, že jsem někde četl plakát, že něco Pod Lampou hraje. Cože? Hardcore? To já nemusím. Ale co, buďme rádi, že se něco děje. Jestli si to pamatuju dobře, byla to trojice amerických kapel, na který přijela spousta lidí i mimo Plzeň. Tenkrát spousta metalistů přecházela i na jiné styly, objevovala, on se ten náš zasmrádlý styl taky motal trošku v kruhu. Já byl pořád skalní, možná jsem vypadal mezi těma klukama v teplákovkách a s kšilty na hlavě jako magor, ale já bych vždycky víc konzervativní. To ale nemění nic na tomu, že jsem běhal jako čamrda, ožralej sebral zpěvákovi mikrofon a snažil se zpívat anglicky jejich píseň. Pokusili se mě vyvézt, ale nešlo to, jak všichni viděli, že je prdel, tak mě bránili. Bylo to maso jako blázen. A neskutečná prdel. Eliška mi pak říkala, že jsme byli i v šatně s kapelou, ale to si teda fakt nepamatuju. Já akorát vím, že jsem se probudil na koleji na chodbě a byl jsem přikrytej dvířkama od skříňky. Vůbec nevím, kde jsem k nim přišel. Eliška spala v mé posteli a s ní asi dvacetiletá holka, o který jsme ani jeden nevěděli, kdo to je. Pamatuju si, že ale měla celý záda potetovaný, což byla v tý době dost velká zajímavost. Dali jsme si s ní kafe, ona jen prohodila děkuju a mě vrtalo hlavou, jestli jako byly nějaký lesbický zážitky, z čehož mě tedy Eliška ihned vyvedla. Nu což, to už se asi nedozvíme. Mohl jsme si třeba užít, ale studená chodba má určitě taky něco do sebe.

Nebo pijeme do zavíračky, až nás vyhodí. Jdeme na turné po městě, lejeme jak lamy, zdá se to nudné a monotónní, ale my se vždycky tak nasmáli. Chlast byl jen podpůrným prostředkem, byly i dny, kdy jsem byl na suchu. Jinak by se člověk zničil. Je půl třetí a nevíme kam jít. Elišce ale říkala jedna kamarádka, že vedle naší hospody je jeden Řek a na toho stačí kdykoliv zazvonit. Učiníme tak a opravdu. Vyleze šíleně tlustý pán, mluví lámaně a pořád se usmívá. Jako to byly služby, nádhera. Vyžrali jsem mu všechno, co měl. Celou lednici. Pamatuju, že měl doma klavír, na který hrála Blanka, zpívala nějakou slavnou, mě absolutně neznámou tklivou píseň z Řecka, pán plakal a plácal se do rytmu do svého obrovského břicha. Dal nám pak pivo zadarmo a my si nakoupili lahváče na cestu, protože jsme těch dvacet minut šli dvě hodiny. Vylezl jsem na kandelábr, udělal holubičku a řval na celý kolo, že jsem první člověk, co umí létat. Fakt jsem si to myslel, tedy až do přistání.

Ty si jako Emil Holub. Nevím, kdo to řekl, ani jsem nechápal pointu. Měl jsem ale naražená obě kolena a držku od krve. Druhý den, značně ještě podroušený jsem se potácel chodbami strojírenské fakulty. Mlčel jsem a trpěl. Jeden můj kolega si přede mnou odplivl. Že nechápe, jak někdo takovej jako já, může s nima studovat. Usmál jsem se a poslal ho do prdele. Ty na rozdíl ode mě blbečku nikdy nebudeš umět lítat. Zažil jsem spoustu čarovných a magických plzeňských nocí. Tenkrát bylo tohle město studentské, neskutečně kulturně žilo. Nasával jsem, co se dalo, na celý život, možná i na dva. Neomezoval jsem se jen na hudbu, ale chodil i na výstavy, sem tam koncert vážné muziky, dokonce i divadlo, samozřejmě kino. Končilo se ale vždycky v hospodě, tam se živě diskutovalo o prožitém. No a samozřejmě se pilo, družilo, navazovali se vztahy, přátelství. Bylo to povznášející, úžasné, skvělé. Sice jsme měli hluboko do kapsy, ale neměli jsme moc povinností a zářili jsme, jestli mi rozumíte. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 26. března 2022

Interview - DENOMINATION - Cold, dusty death metal that will crush you to dust!


Interview with death metal band from Germany - DENOMINATION, thank you!

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - DENOMINATION - They Burn as One (2022):

Ave DENOMINATION! Greetings to Germany. I hope you're doing well in these crazy times. Recently, I had to order your new CD „They Burn as One“ as a fan of old school death metal. They are great and is literally killing. How and when did DENOMINATION get together and why did you choose to play old moldy death metal? Please take us through the band's history.

Thank you very much. We appreciate your kind words! But how did you manage to get a CD of our new Album without it being released on CD, Vinyl or Tape yet?? :D Nevertheless thank you for this Interview request. We are busy collecting new material and practicing for some shows which hopefully won’t be cancelled! In short: we are more or less fine, despite these fucked up times.

Our bands‘ history is quite short and unspectacular. Dirk“Tüte“A., our main song writer and guitarist, asked Tommy S., our bassist, like two years ago or something if he’d like to participate in a Death Metal project for which he was collecting material for years. A drummer had to be found so Tommy asked me (Anton T.). Tommy and I already knew each from our previous (not worthy to mention) band! Long story short: we all were unhappy with our bandprojects for different reasons. After we three came together our second guitarist, Kevin P., joined us. As we knew each other for a long time it was obvious that this is the right thing to do. Last but not least: we needed a vocalist so Dirk contacted an old friend of him, Olli H., who was active in the early 90s in a band called Splutter!! The madness begins!!

We wanted to start something pure and simple, something straight-into-your-face without any compromises. I think Death Metal from the old days like Dismember, Autopsy, Repulsion or Bolt Thrower is the right way to express these kind of emotions, although we never really talked about how it should sound or which kind of Style it has to be. It all comes out quite naturally, we just play music we all listen to.


„They Burn as One“ is your third album. How did it originate? If I compare it with the previous EP „When Life Ends“ (2021), it seems faster, sharper, darker. How do you see it? Where and how did you want to move?

It’s actually our first full-length album! The only difference to our previous release I see is the production and the recording process. It’s more „professional“ if it’s how you wanna call it. The biggest part of the Ep was recorded during a rehearsal session. The album was recorded in seven or eight days. Later on the solo parts were added. Musically I don’t really see a difference to „When life ends“. It’s just pure and simple Death Metal, with a few Punk elements!! To be honest: we didn’t think much at all. We just recorded songs we collected in a few months, that’s it haha..

When I listen to the record, I feel like I did in the 1990s. I discovered music then and I still listen to it to this day. How did you manage to make such a dusty sound? Where did you record this album and who mixed your album?

Yeah I think the 90s feeling is there because of the music we all listen to, each song has typicall 80s/90s (Death) Metal elements in my opinion. But the production is more modern I think, although I’m more than happy when the listener gets the „old school vibe“!! Both production and mixing were done by one and only Jörn Michutta in Werdohl, North-Rhine Westphalia! Great guy, really appreciate it to work with him!


The cover is also subject to the old days. This year's one evokes in me the memory of old covers. Maybe it's the way of painting or motif, I don't know. What exactly is it supposed to represent in relation to your music? And who is author of this cover?

The cover artwork was done by our guitarist Dirk. He took a painting of Jean Delville, a Belgian poet, occultist and Theosophist, and just altered it a little bit. I think it fits the album title quite well, a mass of people craving for the same thing, creating some kind of unity. In this case it is us, five individuals craving for the „perfect“ riff to make people bang their head. On the other hand our album is made of eleven thematically different songs, craving for unity so to speak...held together by intro and outro only.

The lyrics on the new album are traditional, classic, death metal. They seem good to me. How did they originate? Where do you get inspiration for them?

Half of the lyrics were done by Tommy S., our bassist. I don’t know where his inspiration comes from. I only can speak for myself. There are some religious and philosophical elements,but mostly it‘s it’s horror and gore. The writing process was a little bit stressful. At the studio we realized that the lyrics we had were shit!! Tommy and I had to write new lyrics. The most easy thing for me is to write about repulsive and violent stuff, so yeah...I’m not really satisfied with all of the lyrics. But it’s ok. You only can learn from your mistakes.


You released album by the ADG Promotion. Why did you choose this label? Have you sent promo recordings to major publishers, for example? What was your experience with that?

Daniel Rojewski, owner of ADG, has been friends with Dirk for a long time. He seems quite competent in what he is doing. He is the one who even motivated us to release more than a rehearsal demo. ADG helps us with all kinds of stuff like concerts, promotion or the pressing of our releases.

You come from the beautiful city - Hagen, North Rhine-Westphalia. What's your metal scene like? Does underground work for you?

In terms of Metal and Underground Hagen is dead. Nothing has happened here for a long time. The majority here doesn’t even listen to good Metal. The few Bands here play Pop bullshit or Punk , mostly Bullshit too!


In your production is possible to hear the influence of ENTOMBED or DISMEMBER, how do you percive the importance of those bands in the development of death metal? Why and what do you like on Swedish old school scene?

Here I can only speak for myself, too. For me Swedish Death Metal was never that important. When it comes to Death Metal I am more into the old American stuff like Autopsy, (first 3) Death, Repulsion, Morbid Angel, Deicide. To be honest I think Dirk and Olli are the only ones who are really into all that Swedish Death. With Dirk as our main song writer it is obvious that we always will have that „Swedish“ note in our music. Although I consider Denomination simply as Death Metal...German Death Metal!!

Nowadays, most people download music online and they only use its digital form. How do you as a musician feel about this issue?

We really don‘t care if people listen to our music on Vinyl or on Spotify as long as THEY LISTEN TO IT!!! Of course it is something special to hold a tape or 12“ of a band you like in your hand. It’s magical and digital releases will never evoke those same feelings. But...you have to go with the times, too. I use both, Spotify and Vinyl/CD/tape, who cares anyway...


Are there any albums which have caught your attention recently?

This is not an easy one, here again I can only speak for myself. I listen to a lot of different music, everything that pleases me. It always depends on my mood. But recently I have been listening to a lot of Archgoat, the new album kicks ass!! I also started to like all the Darkthrone albums after „The Cult is Alive“, great stuff! Other bands who got my attention recently are Old Nick, Curta’n Wall, Amyl & the Sniffers(!!!!), Armagedda, Wulkanaz, Wagner Ödegard, and Mercyful Fate!! From time to time I rediscover music I didn’t like years ago but now can somehow understand and enjoy...like Mercyful Fate, Celtic Frost, Gehenna („First Spell“) and a lot more!

Do you know or listen any Czech bands?

The first thing that comes to my mind is Gutalax, hahaha. To be honest I don’t know much about the Czech scene. Maybe something I got to check out more!

What are DENOMINATION ´s plans for the next few months?

Our plans for the future are: write/record as much music and play as much shows as possible until we die!!

Thank you so much for the interview and I wish you many sold albums, hundreds of crazy fans and tons of good ideas.

Thank you, we appreciate it!

Recenze/review - DENOMINATION - They Burn as One (2022):




------------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - DENOMINATION - Chladný, prašivý death metal, který vás rozdrtí na prach!


Rozhovor s death metalovou kapelou DENOMINATION z Německa, děkujeme!

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - DENOMINATION - They Burn as One (2022):

Ave DENOMINATION! Zdravím do Německa. Doufám, že se máte v téhle šílené době dobře. Nedávno jsem si musel objednat jako fanoušek old school death metalu vaše nové CD „They Burn as One“. Je skvělé a doslova zabíjí. Jak a kdy se dali DENOMINATION dohromady a proč zrovna starý plesnivý death metal? Proveď nás prosím trošku historií kapely.

Děkujeme mnohokrát. Vážíme si tvých slov! Ale jak se ti podařilo objednat CD s naším novým albem, aniž by ještě vyšlo na CD, vinylu nebo kazetě? :) Nicméně děkujeme za tuto žádost o rozhovor. Jsme zaneprázdněni psaním nového materiálu a zkoušením na koncerty, které snad nebudou zrušeny! Stručně řečeno: jsme víceméně v pohodě, navzdory téhle podělané době. Historie naši kapely je poměrně krátká a nevýrazná. Dirk "Tüte "A., náš hlavní autor skladeb a kytarista, se asi před dvěma lety zeptal Tommyho S., našeho basáka, jestli by se nechtěl podílet na death metalovém projektu, pro který už roky sbíral materiál. Bylo třeba najít bubeníka, a tak Tommy oslovil mě (Antona T.). S Tommym jsme se už znali z naší předchozí (nestojí za řeč) kapely! Zkrátka a dobře - všichni jsme byli z různých důvodů nespokojeni se svými kapelními projekty. Poté, co jsme se dali dohromady my tři, se k nám přidal náš druhý kytarista Kevin P. Jelikož jsme se znali už dlouho, bylo jasné, že je to správná volba. V neposlední řadě jsme potřebovali zpěváka, a tak Dirk kontaktoval svého starého kamaráda Olliho H., který působil na začátku 90. let v kapele Splutter!!!. Šílenství začíná!! Chtěli jsme začít s něčím čistým a jednoduchým, s něčím, co se vám bude líbit, bez kompromisů. Myslím, že death metal ze starých časů jako Dismember, Autopsy, Repulsion nebo Bolt Thrower je ten správný způsob, jak vyjádřit takové emoce, i když jsme nikdy nemluvili o tom, jak by to mělo znít nebo jaký styl to má být. Všechno to vzniká zcela přirozeně, prostě hrajeme hudbu, kterou všichni posloucháme.


„They Burn as One“ je vaším druhým albem. Jak vznikalo? Pokud bych jej porovnal s předchozím EP „When Life Ends“ (2021), tak mi připadá rychlejší, ostřejší, temnější. Jak to vidíš ty? Kam a jak jste se chtěli posunout?

Je to vlastně naše první dlouhohrající album! Jediný rozdíl oproti našemu předchozímu albu vidím v produkci a procesu nahrávání. Je to víc "profesionální", jestli to tak chceš nazvat. Největší část EP byla nahrána během zkoušek. Album jsme nahráli za sedm nebo osm dní. Později byly přidány sólové party. Po hudební stránce nevidím oproti "When life ends" žádný rozdíl. Je to prostě čistý a jednoduchý death metal s několika punkovými prvky!!! Abych byl upřímný: vůbec jsme nad tím nepřemýšleli. Prostě jsme nahráli skladby, které jsme nasbírali za pár měsíců, to je vše, haha.

Když desku poslouchám, tak si připadám jako v devadesátých letech minulého století. Objevoval jsem tenkrát muziku a poslouchám ji vlastně dodnes. Jak se vám povedlo docílit tak prašivého zvuku? Kde jste nahrávali a kdo vám album mixoval?

Jo, myslím, že devadesátkový feeling je tam kvůli hudbě, kterou všichni posloucháme, každá skladba má podle mě typické prvky 80./90. let (death) metalu. Ale produkce je podle mě modernější, i když jsem víc než rád, když posluchač dostane "oldschoolovou atmosféru"!!! Produkci i mix provedl sám Jörn Michutta ve Werdohlu v Severním Porýní-Vestfálsku! Skvělý člověk, opravdu si vážím toho, že jsem s ním mohl pracovat!


Starým časům je podřízen i obal. Ten letošní ve mně evokuje vzpomínku na staré covery. Možná za to může způsob malby nebo jen motiv, nevím. Co má vlastně přesně znázorňovat ve vztahu k vaší hudbě? A kdo je jeho autorem?

Obal vytvořil náš kytarista Dirk. Vzal obraz Jeana Delvilla, belgického básníka, okultisty a teologa, a jen ho trochu upravil. Myslím, že se k názvu alba docela dobře hodí, masa lidí toužící po stejné věci, vytvářející jakousi jednotu. V tomto případě jsme to my, pět jedinců toužících po "dokonalém" riffu, který by lidi donutil tlouct se do hlavy. Na druhou stranu je naše album složeno z jedenácti tématicky odlišných skladeb, toužících takříkajíc po jednotě... drží je pohromadě jen intro a outro.

Texty na nové desce jsou tradiční, klasické, death metalové. Připadají mi dobré. Jak vznikaly? Kde pro ně bereš inspiraci?

Polovinu textů napsal Tommy S., náš basák. Nevím, kde se vzala jeho inspirace. Můžu mluvit jen za sebe. Jsou tam nějaké náboženské a filozofické prvky, ale většinou je to horor a gore. Proces psaní byl trochu stresující. Ve studiu jsme si uvědomili, že texty, které jsme měli, stály za hovno!!! Museli jsme s Tommym napsat nové texty. Pro mě je nejjednodušší psát o odpudivých a násilných věcech, takže jo... se všemi texty nejsem úplně spokojený. Ale je to v pohodě. Člověk se může poučit jen ze svých chyb.


Album jste vydali u labelu ADG Promotion. Proč jste zvolili právě tento label? Rozesílali jste promo nahrávky třeba i do velkých vydavatelství? Jaké jste s tím měli zkušenosti?

Daniel Rojewski, majitel labelu ADG, se s Dirkem dlouho přátelil. Zdá se, že je docela kompetentní v tom, co dělá. Je to dokonce on, kdo nás motivoval k vydání něčeho víc než jen dema. ADG nám pomáhá se vším možným, jako jsou koncerty, propagace nebo lisování našich desek.

Pocházíte z krásného města Hagen, ze Severního Porýní. Jaká je vaše metalová scéna? Funguje u vás underground?

Z hlediska metalu a undergroundu je Hagen mrtvý. Dlouho se tu nic nedělo. Většina lidí tady ani neposlouchá dobrý metal. Těch pár kapel tady hraje popové sračky nebo punk, většinou taky sračky!


Ve vaší tvorbě je hodně slyšet vliv kapel Entombed či Dismember, jak vnímáš důležitost těchto kapel v rámci vývoje death metalu? Máš blízko k švédské oldschoolové scéně, co se ti na ní líbí?

I zde mohu mluvit pouze za sebe. Švédský death metal pro mě nikdy nebyl tak důležitý. Co se týče death metalu, mám radši staré americké věci jako Autopsy, (první tři) Death, Repulsion, Morbid Angel, Deicide. Abych byl upřímný, myslím, že Dirk a Olli jsou jediní, kdo jsou do všeho toho švédského deathu opravdu zažraní. S Dirkem jako naším hlavním autorem skladeb je tedy jasné, že v naší hudbě bude vždycky ta "švédská" nota. I když já považuji Denomination prostě za death metal... německý death metal!!!

V současné době si většina lidí nová alba stahuje z internetu a používá jen jeho digitální podobu. Jak vidíš tuhle problematiku ty? Zajímal by mě tvůj pohled jako muzikanta.

Je nám opravdu jedno, jestli lidé poslouchají naši hudbu na vinylu nebo na Spotify, hlavně že ji poslouchají!!! Samozřejmě je něco výjimečného držet v ruce kazetu nebo vinyl kapely, kterou máte rádi. Je to magické a digitální vydání nikdy nevyvolá stejné pocity. Ale... taky musíš jít s dobou. Já používám obojí, Spotify i vinyl/CD/kazetu, ale koho to stejně zajímá...


Jsou nějaké desky, které tě v poslední době oslovily?

Tohle není jednoduché, opět mohu mluvit jen za sebe. Poslouchám spoustu různé hudby, všechno, co se mi líbí. Vždy záleží na mé náladě. Ale v poslední době hodně poslouchám Archgoat, to nové album je nářez!!! Taky se mi po "The Cult is Alive" začala líbit všechna alba Darkthrone, skvělá věc! Další kapely, které mě v poslední době zaujaly, jsou Old Nick, Curta'n Wall, Amyl & the Sniffers(!!!!), Armagedda, Wulkanaz, Wagner Ödegard a Mercyful Fate!!! Čas od času znovu objevím hudbu, která se mi před lety nelíbila, ale teď ji nějak chápu a užívám si ji... třeba Mercyful Fate, Celtic Frost, Gehenna ("First Spell") a spoustu dalších!

Znáš, posloucháš nějaké kapely z České republiky?

První, co mě napadne, je Gutalax, hahaha. Abych byl upřímný, o české scéně toho moc nevím. Asi je to něco, na co bych se měl víc zaměřit!

Co chystají DENOMINATION v nejbližších měsících?

Naše plány do budoucna jsou - skládat/nahrát co nejvíce hudby a hrát co nejvíce koncertů, dokud nezemřeme!!

Děkuji za rozhovor a přeji spoustu prodaných nosičů, stovky šílených fanoušků a tuny dobrých nápadů.

Díky, vážíme si toho!

pátek 25. března 2022

Recenze/review - WOMBBATH - The Weight of Reality (2022)


WOMBBATH - The Weight of Reality
EP 2022, vlastní vydání

"In the wake of Putins unprovoked invasion of Ukraine, we have decided to release an EP where 100% of the proceeds will go to UNHCR in aid of the Ukrainian people in these unprecedented times." WOMBBATH.

for english please scroll down

Pořád se nacházím v takovém divném stavu. Nechápu, jak se něco tak hnusného a nelidského jako válka může stát v 21. století. Píšu na svých stránkách často o popraskaných kostech, o exhumovaných hrobech, o pitevnách i záhrobí. Vše myslím samozřejmě s nadsázkou a humorem, ale tentokrát nemůžu. Válka je vždycky zlá a nakonec nemá vítězů. Jenom tisíce zkažených životů. Smrt a beznaděj. Opatrujte se všichni lidé dobré vůle! 

Čtyři nové skladby od WOMBBATH v podobě EP "The Weight of Reality" se mi ihned zadřely pod kůži a abych pravdu řekl, tak mi pomohly překonat prvotní šok z toho, co se kolem právě děje. Základem je, jak jinak, pravý, nefalšovaný a ryzí švédský death metal. Přidávány jsou navrch, jak jsme to mohli slyšet již na loňském albu "Agma" (odkaz na recenzi dole pod článkem), chladné, lehce progresivní prvky. Novinka je tak svěží, neotřelá, zajímavá a opravdu skvěle se poslouchá. Kapela zraje každým dalším albem jako dobré víno.


Politika je svinstvo, které mě příliš nezajímá a nevyjadřuji se k ní. Jenže válka je něco jiného. Vyšší level totálního lidského utrpení. Už jsem si myslel, že podobnou situaci já, ani moje děti nikdy nezažijeme. Tohle není virtuální hra s naleštěnými tanky, ale krutá, opravdová plíživá smrt. Bombardování. Špína a krev. Samozřejmě vše pečlivě sleduji, snažím se stejně jako WOMBBATH pomoci jak jen můžu. A ve chvílích, kdy odpočívám, tak s velkou chutí poslouchám právě "The Weight of Reality". EP má tradiční, chřestivý a masivní zvuk. Řezající riffy, ledové melodie, surový vokál. Vše smíchané v jeden zničující celek. Mám před sebou spoustu nových nahrávek na recenze a nakonec volím stejně tuhle desku. Toulám se někde na severu, alespoň na chvilku odpoután od kruté reality všedních dní. V hlubokých temných lesích. S pokorou a nadšením pro dobrou hudbu. Nasávám energii, kterou mi kapela svými songy předává. Je hrozně příjemné být fanouškem. Vznášet se na studených vlnách řeky Styx. Možná stojíme jako lidstvo na rozcestí. Buď budeme svobodní a nebo se zničíme. Přidávám hlasitost a držím palce všem bojovníkům. Švédský death metal proti válce! Devastující mrazivé album!


Asphyx says:

I'm still in this weird state. I don't understand how something as ugly and inhuman as war can happen in the 21st century. I often write on my website about cracked bones, exhumed graves, autopsies and beyond the grave. I mean it all with hyperbole and humour, of course, but this time I can't. War is always bad and in the end there are no winners. Only thousands of ruined lives. Death and despair. Take care, all you people of good will!

The four new tracks from WOMBBATH in the form of the EP "The Weight of Reality" immediately got under my skin and to be honest, helped me get over the initial shock of what was happening around me. The basis is, as otherwise, true, unadulterated and pure Swedish death metal. Added on top, as we could already hear on last year's album "Agma" (link to the review below the article), are cool, slightly progressive elements. The new album is so fresh, new, interesting and really great to listen to. The band matures with each new album like a fine wine.


Politics is crap I don't care much about and I don't comment on it. But war is something else. A higher level of total human suffering. I never thought I or my children would ever experience a situation like this. This isn't a virtual game with polished tanks, but a cruel, real creeping death. Bombing. Dirt and blood. Of course, I'm keeping a close eye on everything, trying, like WOMBBATH, to help as much as I can. And in the moments when I'm resting, it's "The Weight of Reality" that I listen to with great relish. The EP has a traditional, crunching and massive sound. Cutting riffs, icy melodies, raw vocals. All mixed into one devastating whole. I've got a lot of new records to review and I'm going to go with this one anyway. I'm wandering somewhere in the north, at least for a while detached from the harsh reality of everyday life. In the deep dark woods. With humility and enthusiasm for good music. I'm soaking up the energy that the band transmits through their songs. It's so nice to be a fan. Floating on the cold waves of the river Styx. Maybe we're at a crossroads as a human race. We're either going to be free or we're going to destroy ourselves. I'm turning up the volume and crossing my fingers for all the fighters. Swedish death metal against war! Devastatingly chilling album!


about WOMBBATH on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - WOMBBATH - Tales of Madness (2020)
Recenze/review - WOMBBATH - Choirs Of The Fallen (2020)

Rozhovor - WOMBBATH - Hrát death metal staré školy je pro nás naprosto přirozené.

Interview - WOMBBATH - Playing old school death metal falls naturally for us.

Recenze/review - WOMBBATH - The Great Desolation (2018)
Recenze/review - WOMBBATH – Downfall Rising (2015)
Minirecenze/minireview - WOMBBATH / REVEL IN FLESH - Dragged into the Obscure (2016)


Tracklist:
01. Rise Of The Rotten
02. Where We Dwell
03. Coffin Worship
04. The Architect

band:
Håkan Stuvemark: Guitars, vocals on *The Architect
Jonny Pettersson: Vocals, guitars
Thomas Von Wachenfeldt: Guitars
Matthew Davidson: Bass
Jon Rudin: Drums



KNIŽNÍ TIPY - Cesta - Cormac McCarthy (2008)


Cesta - Cormac McCarthy
2008, Argo

Ráno se probudíš a nic už není takové jako dřív. Možná ve mě myšlenka konce světa hlodala již delší dobu, ale pořád jsem tak nějak naivně věřil v lidský rod. Teď už je to ale jedno. Musím nějak přežít. Těžko říct, co všechny vedlo k tomu ukončit naši civilizaci. Asi nás zbrzdila lidská hloupost. Ostatně jako vždy. Cesta je pro mě knihou, která mě doslova ohromila. Je hodně negativní, temná, šílená. Ale myslím si, že pokud by opravdu došlo k našemu celkovému restartu, tak by to tady mohlo vypadat hodně podobně. Vždyť stačí menší záplavy a podívejte se, co někteří jedinci našeho druhu provádějí. Panika, rabování, hnus a špína. Místo zdánlivých hloupostí bychom začali řešit zimu a hlad. Dovedete si to vůbec představit?

Utrpení se pro nás stalo virtuální hrou. Na letáku s hladovějícím dítětem snídáme bohatě a zbytky vyhazujeme. Měli bychom začít každý u sebe, jenže jsme líní a nenažraní. Moc a peníze, o nic jiného mnohým nejde. Jdeš pustou krajinou a bojíš se potkat další lidi. Jen si to představte. Cormac McCarthy napsal příběh, u kterého ztratíte jakékoliv iluze. Smrt pro nás byla jen vzdálenou představou, případně jsme měli dalších osm životů v počítačové hře a najednou je před námi doslova hmatatelná. Na lidi musí být přísnost, jinak zvlčí. Jenže, kdo si to vezme na starost? Cesta je skvěle napsanou knihou. Pokud máte rádi klasické sci-fi, budete u ní hodně přemýšlet. Navíc, když vidíte, co se děje momentálně ve světě, možná se i zamyslíte.

Otec a syn, jdoucí prázdnou krajinou. Pohled malého chlapce je děsivý, dlouho, opravdu dlouho jsem některá jeho slova nemohl vyhnat z hlavy. Nevadilo mi ani vracení se v ději, s tím nemívám problém nikdy. Četl jsem knížku třikrát a vím, že se k ní zase brzy vrátím. Prázdnota, smutek, beznaděj, strach. Stav se hodně podobá válce. Opět bohužel aktuální. Film jsem si dal až dlouho po přečtení knihy a není také špatný, ale myslím si, že jak už tomu bývá, tak u čtení půjdete o dost více do hloubky. Hodně jsem přemýšlel, jestli jsme v základu opravdu jen trošku "schopnější" zvířata. Historie ukazuje, že tomu tak opravdu je a asi i vždy bude. Najednou je jedno, že má někdo svědomí, je chytrý a vzdělaný, když jej roztrhají na kusy. Možná se mýlím, pořád mám lehce naivní představu o dobru, ale lidé mě neustále přesvědčují o opaku.

Kniha je opravdu hodně depresivní. Surová, temná. Postavy trpí. Mnohým se setkání s realitou možné budoucnosti nebude líbit, ale osobně si myslím, že by si ji měl přečíst opravdu každý. Nic už nikde neroste, nic se nevyrábí, zdravý rozum musí ustoupit do pozadí. Když máte hlad a je vám zima, nic jiného vám nezbývá. Líbí se mi jazyk, jakým Cormac McCarthy vypráví, bylo mi opět velkou ctí. Neumím mít rozečtených vícero knih najednou, ale Cestu jsem slupnul za víkend. Musel jsem se ale chodit projít do lesa. Abych přemýšlel, diskutoval o příběhu se svoji ženou a dcerou. Všichni jsme se shodli na tom, že pokud nastane konec světa, tak se budeme snažit zachovat alespoň nějaké zbytky lidství. Pokud to půjde. Musí. Přece to nevzdáme, ne?

Útlá knížečka, vlastně jednoduché dialogy, ale tolik pravdy, tolik vyřčených slov k zamyšlení. Jak byste se zachovali v podobné situaci? Měli byste v sobě dostatek morální síly? Dokázali byste někoho zabít? Ochutnali byste lidské maso? Divné představy, co říkáte. Jenže vzdálená fikce se najednou stane vcelku blízkou. Stačí jeden magor a zbytek si domyslete sami. Nedoporučuji nikomu, kdo trpí depresemi, kdo je bázlivý. Jenže v Cestě je tolik dobrých myšlenek, že by neměla chybět v knihovničce každého opravdového knihomola. Ráno jsem vstal a oddychl jsem si. Zase se mi zdálo, že jsem sice na naší planetě, ale je spálená na popel. A za rohem číhá bývalý soused, který mě chce okrást a možná i zabít. Ne, venku svítí slunce a děti se smějí vedle v pokoji. Buďme hergot dobří, ať se můžou smát dál. 

Děkuji za pozornost. Přeji vám hezky den, bystré oko a pokud právě čtete, tak dobrou chuť!

------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Román Cesta se odehrává ve světě sežehnutém neznámou katastrofou. Otec se synem putují šedivou zimní krajinou a děsí se každého náznaku, že nejsou sami, kdo přežil; od posledních lidí totiž rozhodně nemohou čekat nic dobrého. Dvojici drží při životě jen to, co uveze jejich nákupní vozík a co občas najdou v prázdných domech. Jejich cílem je mořské pobřeží, ale i tam se samozřejmě ukáže, že naděje už neexistuje. Nebo snad ano? Za tento román autor obdržel v roce 2007 Pulitzerovu cenu.

------------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine