DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 1. července 2022

KNIŽNÍ TIPY - Smrt přichází na prohlídku - Anders de la Motte & Måns Nilsson (2022)


Smrt přichází na prohlídku - Anders de la Motte & Måns Nilsson
2022, Kalibr

Neskutečný vedro mi bylo už cestou. Máme na severu chalupu a bylo potřeba posekat louku, ostříhat plot a pokud bych chvilku mával sekerou, tak by se také nikdo nezlobil. Jenže byl pátek a měl  jsem za sebou spoustu kilometrů ve vlaku a autobusu. Koupil jsem si nějaké pivo, vytáhl před dům stolek. Zapnul reprák a pustil si polské Stillborn. Nahoře kroužili jestřábi a učili mladé lovit. Je čas, řekl jsem si sám pro sebe. Čekala mě nová knížka od mého oblíbeného Anderse de la Motte (odkazy na předchozí knihy dole pod článkem). Otevřel jsem ji a dal  jsem si také pivo. Byl jsem šíleně utahaný, ale ihned jsem propadl kouzlu slov. Autor má totiž dar zaujmout. Jedná se o klasickou detektivku. Koneckonců i na obale je odkazováno na Agathu Christie, se kterou jsem strávil půlku dětství.

Souhlasím, styl je hodně podobný. Hlavní hrdina je ve věku jako já a dívá se na svět stejnýma očima. Je slavným kriminalistou ze Stockholmu a jede za svoji dcerou. Je rozvedený a jeho žena má nového bohatého partnera. Samozřejmě, že se stane vražda. Inspektor Peter Vinston a jeho místní kolegyně začnou pomalu rozplétat temné nitky, které byly v malebném kraji na pobřeží Švédska kdysi postupně utkány. Peter má sice dovolenou, ale znáte to, platí klasické, jednou policajt, vždycky policajt. Vše je napsáno hrozně poutavě, zajímavé, byl jsem ihned chycený a první den jsem šel spát hodně pozdě. Už kolem lítali netopýři a starý brach výr velký také vyrazil na lov. Usnul jsem hned a ve snu jsem pokračoval ve vyšetřování. Nebývám často sám a ani to příliš nemusím, ale tentokrát jsem měl jasno, zítra po práci budu číst dál.

Všechno mi trvalo celou sobotu, nadřel jsem se jako kůň a měl asi i trošku úpal, ale nešlo jinak. Vychladl jsem, otevřel si opět zasloužené pivo a usedl znovu do stínu. Na děj jsem navázal automaticky. Některé mé domněnky se potvrdily, ale jinak byly mé předpoklady zcela jiné. Děj se vyvíjel trošku odlišným směrem. Nevěděl jsem, jak se mám uvelebit, moje tělo bylo neskutečně rozlámané a několikrát jsem si musel zajít dovnitř opláchnout obličej studenou vodou. Tady na horách je hodně osvěžující. Četl jsem dál, s tím, že si nechám ještě kousek na cestu, abych si ji ukrátil. Měl jsem vstávat brzy ráno a znovu překonat celou republiku. Ale nedalo mi to, musel jsem. A to i přesto, že večer byla neskutečná zima. Soused vedle zatopil v kamnech, ale já neměl čas. Ještě jedna kapitola, pak další. Dokonce jsem zjistil, že jsem se zapomněl najíst. Vyčerpán z fyzické práce, která mě sice baví a perfektně si u ní odpočinu psychicky, ale bylo tak děsivé vedro, že ani pes odnaproti nezvedal svoji hlavu. Padl jsem za vlast. A to jsme prosím pořád na horách, tady vše ubíhá a je vnímáno přeci jen jinak.

Musel jsem se přikrýt starým spacákem a dekou, rozsvítit snad stoletou lampičku. Přiznávám, jednou jsem usnul, ale zbýval mi už fakt jenom kousek, pár kapitol. Chvilku mi trvalo, než jsem se vzpamatoval. Tichý tikot hodin, straka za oknem, už je tma a stromy vrhají od lampy na cestě dlouhé stíny. Závěr mě překvapil, rozuzlení také. A pokud bylo autorovým cílem napsat detektivku ve starém, tradičním stylu, povedlo se mu to na výbornou. Vlastně mi bylo tak trošku líto, když jsem šel spát. S Peterem a Tove mi bylo moc dobře. Skvěle vykreslené postavy, sympatické. Mimochodem, konečně také jednou detektiv, který není rozháraný alkáč. Ano, je to stará škola, kterou mnozí mladší už nepamatují, ale za mě palec nahoru. Usnul jsem jako dřevo, to se mi po práci stává velmi často. Beze snů, jen s brzkým budíkem, který mě donutil vstát a vrátit se pomalu domů.

A tak si říkám, že bych chtěl víc takových víkendů. Jasně, nebyla se mnou rodina, ale krásně jsem si odpočinul. Nikam jsem nešel, mou jedinou společnicí mi byla kniha. A abych pravdu řekl, tak jsem se nenudil ani chvilku. Člověk by měl mít radost z dobře odvedené práce, z přečtení zajímavé knížky. Musím to napsat znovu. Bylo velmi osvěžující, že po pobřeží nepobíhal dokonalý stroj na zabíjení, který by se vyžíval v krutosti a nechutnostech. V dnešní době se hraje hrozně na efekt a podobné příběhy jako je Smrt přichází na prohlídku jsou pak o to zajímavější. Pevně doufám, že budou Anders de la Motte & Måns Nilsson v téhle sérii pokračovat. Budu z prvních, kdo si objedná další díl. 

Zítra zase musím do práce. V pondělí bývá člověk většinou mrzutý. Já ale ne. Užil jsem si víkend z knihou (a prací) vrchovatě. Je léto, slunce zase ukazuje svoji spalující tvář. Už se těším, až zase zmizím z civilizace, vytáhnu si stůl před chalupu, otevřu pivo a ponořím se do dalšího z příběhů. Děkuji za pozornost a přeji hezké léto všem věrným čtenářům!

-----------------------------------------------------------------------------------------------------

Chamtivost, zrada a vražda v okouzlujících přímořských kulisách – úvodní díl nové švédské detektivní série v nestárnoucím a stále oblíbeném stylu klasické krimi Agathy Christie. Realitní agentka a populární moderátorka Jessie Andersonová je nalezena mrtvá v jednom z předváděných domů. Věhlasný stockholmský inspektor Peter Vinston, který tu pobývá kvůli své dceři, je okamžitě vtažen do vyšetřování. Společně s místní policistkou Tove Espingovou zjišťují, že Jessie mohl mít důvod zabít téměř každý, kdo s ní a s tou vilou měl co do činění. Některá z idylických zahrad, rozkvetlých luk či písečných zátok skrývá vraha...


o Anders de la Motte na DEADLY STORM ZINE:



--------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 30. června 2022

Recenze/review - EGREGORE - The Word Of His Law (2022)


EGREGORE - The Word Of His Law
CD 2022, 20 Buck Spin

for english please scroll down

Je to vlastně fascinující pohled. Krev, pomalu unikající z žíly. Žádná tepna, která by tady udělala nepořádek, ale spíše pomalé, tiché umírání. Občas se ozve šepot, ale mohla by to být klidně včerejší ozvěna. Na ten pohled nezapomenu nikdy. Netuším sice, kde se v lidech bere tolik zla, ale já nejsem vykonavatelem, jen pozoruji a nasávám atmosféru. Shnilé a morbidní nálady. 

O existenci EGREGORE jsem vůbec netušil, album se ke mě dostalo víceméně náhodou. Venku bylo mlhavo a kousek za městem se v opuštěném kostele klidně mohla odehrávat pradávná black death metalová seance. Je lehké na tuhle hru přistoupit a nechat fantazii pracovat. "The Word Of His Law" je takovým otiskem, krvavou stopou, která by neměla uniknout nikomu prokletému.


Vše se odehrává spíše v pomalejších tempech. Riffy jsou zasněné, nasáklé nočními můrami. Rád poslouchám desky v celku a zde bych to doporučoval i vám. Vše totiž krásně graduje, celé album je napsáno jako takový zlý a ošklivý příběh. Zaznamenal jsem sice i spoustu negativních názorů, ale těch jsem zcela prost. Rozhodně to není záležitost na jeden poslech. Je nutné na sebe nechat vše působit. Uspořádat setkání v různých denních i nočních hodinách. Ve stavech mysli, blízkých samotné Smrti. Pak možná pochopíte. Představte si starý chrám, o kterém se říká, že v něm přebývají už jen stíny. Také slyšíte chorály smrti? Také vás mrazí v zádech? Kapela se velmi vzdáleně inspiruje smečkami jako jsou ABSU, NOCTURNUS, ale i třeba takovými AGATUS, ZEMIAL. Je velmi těžké k někomu album přirovnat, EGREGORE jsou nezařaditelní, jiní, odlišní. Zpočátku nepřístupní, ale když jim dáte čas, tak vás rozloží na prvočástice. Na počátku byl chaos a pak hned hudba. Teď už to vím. Black metal, death metal a také spousta zhmotněných přízraků. Krve by se ve mě nedořezal. Myslím, že se vyplatí vydržet počáteční nechuť. Je to vlastně fascinující pohled. Krev, pomalu unikající z žíly. Na oltáři leží mé tělo. Nasáklé špínou a prokleté deskou "The Word Of His Law". Mystický zážitek z onoho světa!


Asphyx says:

It's actually a fascinating sight. Blood slowly leaked from a vein. No artery to make a mess here, but rather slow, quiet death. Occasionally there's a whisper, but it could easily be yesterday's echo. I'll never forget the sight. I have no idea where so much evil comes from in people, but I am not the doer, I am just observing and soaking up the atmosphere. Rotten and morbid moods.

I didn't even know about the existence of EGREGORE, the album came to me more or less by accident. It was foggy outside, and an ancient black death metal séance could have easily taken place in an abandoned church just outside the town. It's easy to go along with this game and let your imagination work. "The Word Of His Law" is such an imprint, a blood trail that should not escape anyone's damnation.



Everything happens at a rather slower pace. The riffs are dreamy, soaked in nightmares. I like to listen to records in their entirety, and I would recommend it to you here. Because everything builds up beautifully, the whole album is written as such a bad and ugly story. I have noticed a lot of negative opinions, but I am completely free of them. It's definitely not a one-listen affair. You have to let it all work on you. Arrange meetings at different times of the day and night. In states of mind close to Death itself. Then perhaps you will understand. Imagine an old temple where it is said that only shadows dwell. Do you also hear the chants of death? Do you also get chills? The band is very distantly inspired by packs like ABSU, NOCTURNUS, but also by AGATUS, ZEMIAL. It's very hard to compare the album to someone, EGREGORE is unclassifiable, different and different. At first unapproachable, but if you give them time, they break you down into elemental pieces. In the beginning, there was chaos and then there was music. Now I know. Black metal, death metal, and also a lot of materialized phantoms. He wouldn't have cut the blood in me. I think it's worth it to endure the initial reluctance. It's actually a fascinating sight. The blood slowly leaked from the veins. On the altar lies my body. Soaked in filth and cursed with the record "The Word Of His Law". A mystical experience from the other world!


TRACKLIST
1. The Place & The Time
2. Howling Premonition
3. Exfiltrating the Triangle
4. Reborn as the Word of His Law
5. Libidinization of Will Azothic
6. An Address To Abraxas

LINE-UP
Essentia Collapse - Architactician and Strange-Sight
Catastrophe Saturna - Inexhaustible Wellspring Of Non-Euclidean Conjurations

Extensive Vocals by Honorary Member: Helios Thread
Additional vocals by Nukklear Superion & Doomscribe



středa 29. června 2022

Recenze/review - CULTIST - Manic Despair (2022)


CULTIST - Manic Despair
CD 2022, vlastní vydání

for english please scroll down

Chce to trpělivost, říkala stále dokola. Měla divný zastřený pohled. Jakoby se dívala do své temné duše. Netrpěla svědomím, ale její představivost byla bohatá. A také zahalená do tisíců odstínů černé. Dělala ji dobře bolest druhých, líbilo se ji, když někomu slezly vlasy, změnila se pleť a trpěl neskutečnými křečemi. Pomalé umírání má něco do sebe, říkávala vždycky. Jed dávala v přesně odměřeném množství. Trpělivost, ano trpělivost.

Starý death metal mám samozřejmě ze všech druhů muziky nejraději. Stejně jako kanadští maniaci CULTIST, kteří na tom jsou úplně stejně jako já. Hned na začátek musím zmínit, že jsem si kapelu oblíbil hlavně kvůli tomu, že nejsou jen obyčejnou retro smečkou dnešní doby, ale snaží se přeci jen dodat alespoň nějaké množství vlastních nápadů, invence a lehké progresivity. Tenhle jed mi opravdu velmi chutná. 


Během "Manic Despair" zažijete surové, syrové umírání. Budete se dívat do tmy i během slunného dne. Ve stylu starých dobrých DEATH, THE CHASM, IMMOLATION, ale třeba i MERCYLESS, PESTILENCE. S dobrým zvukem, obalem i produkcí. Se spoustou morbidních riffů, s vokálem, který řeže jako ostrá pila. Jasně, že se dá o podobných kapelách napsat jen pár odsuzujících vět (ale to bychom mohli dnes vlastně o úplně každém). Jenže CULTIST mě hlavně baví poslouchat. Jako kulisu v práci, cestou po městě i doma v klidu. Oceňuji černou jiskru, drive a sílu. Je hodně znát, že Kanaďany jejich práce baví. Jsou naplno oddáni temnotě. Zabíjejí ale s rozmyslem, s elegancí a nadšením. Možná právě proto mě zaujali a rozhodl jsem se o nich napsat. Je to old school jako řemen, ale zahraný přeci jen trošku jinak, odlišně, nápaditě. Dívám se do rozbitého zrcadla a moje tvář se postupně mění. Další song, další dávka jedu té nejvyšší kvality. Ne, já už se dávno smrti nebojím. Přeci jen, po tak dlouhé době poslechu death metal tak nějak vím, do čeho asi jdu. Navíc, do té doby, než se tak stane, můžu poslouchat právě nahrávky jako je "Manic Despair". Rád se nechávám pozvat do podobných katakomb. Parádní debut, to si zapište za uši vlastní krví. Těším se na jakoukoliv další muziku od téhle skupiny. Death metal, který je jako prudký jed!


sumarizace:

Máte rádi klasický death metal devadesátých let s lehkými progresivními prvky, když své nejlepší časy zažívaly kapely jako DEATH, THE CHASM, IMMOLATION, ale třeba i MERCYLESS, PESTILENCE a spoustu dalších, které kdysi utvářely i můj názor na hudbu jako takovou? Pak by se vám mohli líbit i CULTIST, které ctí staré pořádky bezezbytku. A to jak po zvukové stránce (produkce Jan Loncik), tak i obalem (Constance Knight). Deska je hudbou pro všechny staré prašivé psy, pro fanoušky temnoty. Nemrtví se usmívají, ve stoce se převalují další nafouklá těla. Smrt je při poslechu hodně blízko. Občas sice kapela možná až moc popustí uzdu své fantazii a některé momenty jsou trošku roztříštěné, ale to rozhodně nemůže pokazit celkový hnilobný dojem, který z nahrávky mám. Toulám se rád a často podzemím. Nahlížím do temných koutů, vyhledávám si pro sebe jen zkažené kousky masa. CULTIST se stali na nějaký čas mými velmi schopnými průvodci záhrobím. Jejich album má v sobě totiž pradávnou energii, kterou mám tolik rád. Dokáží zahrát neurvale, syrově, přikovat mě na zeď. Exhumovat mé tělo a znovu mě pohřbít. Death metal, který je jako prudký jed!


Asphyx says:

Do you like the classic death metal of the nineties with light progressive elements, when bands like DEATH, THE CHASM, IMMOLATION, but also MERCYLESS, PESTILENCE and many others experienced their best times, which once shaped my opinion of music as such? Then you might also like CULTIST, which honors the old order to the fullest. Both in terms of sound (produced by Jan Loncik) and cover (Constance Knight). The record is music for all old dusty dogs, for fans of darkness. The undead are smiling, other bloated bodies are rolling in the sewer. Death is very close when listening. Sometimes the band may unleash their imagination and some moments are a bit fragmented, but it certainly can not spoil the overall putrefaction impression I have from the recording. I wander around and often go underground. I look into the dark corners, looking for only rotten pieces of meat for myself. CULTIST became for a time my very capable guides to the grave. Their album has an ancient energy that I love so much. They can play rudely, raw, nailing me to the wall. Exhume my body and bury me again. Death metal, which is like a severe poison!


Tracklist:
01. Manic Despair
02. Synesthesia
03. Vicissitudes
04. Triumph
05. Missing A Soul
06. Locked In Time
07. Regression
08. Vexatious Seizures Of Thought

Cultist is:
Jim Petigo - Drums
Vanessa Grossberndt - Bass, Vocals
Brodie Wylie - Guitars (tracks 1, 2, 3, 4, 6), Backing Vocals
Depresor - Guitars (tracks 5, 7, 8, solo on track 6)

Artwork by Constance Knight
Recorded, Mixed and Mastered by Jan Loncik
Recorded at Richobo Studios


úterý 28. června 2022

Recenze/review - DESERTED FEAR - Doomsday (2022)


DESERTED FEAR - Doomsday
CD 2022, Century Media Records

for english please scroll down

Lidem vždycky vadily černé ovce, vystupující z davu. Přisuzovaly jim špatné vlastnosti. Originalita se netrpí, to si prosím uvědomte. Jinakost se rovná mnohdy utrpení. Nejsme ze své podstaty tolerantní. Přitom je to škoda. Vezměte si třeba takové DESERTED FEAR, kteří vždycky přinášeli do death metalu spoustu novějších prvků. Více melodie, více chladu. To nebude mnohým po chuti, říkal jsem si, když jsem jejich nové album "Doomsday" slyšel poprvé.

Novinka chce čas, proto také vydávám recenzi až teď. Musíte se do ní ponořit, nechat se unášet na zpěněných vlnách motivů. Poslech chce a vyžaduje od posluchače naprostou pozornost a také pěknou dávku fantazie. A to není zase tolik časté. Většina lidí je velmi konzervativní. 


"Doomsday" lze popsat jako takovou kombinaci severského smrtícího kovu (Gothenburg style), válečných BOLT THROWER a v klidnějších pasážích PARADISE LOST. Možná naleznete i jiné odkazy (třeba na skvělé WOLFHEARTH, EVOCATION, THE CROWN). Není to zase tak důležité. Osobně oceňuji samotné skladby, které jsou velmi dobře napsány, baví mě, řežou a pálí. Jakoby mi kapela nasypala do čerstvé rány sůl. Radost mi dělá i zvuk, obal, všechny formální záležitosti. Ono celkově mám z desky takový zvláštně smutně usměvavý pocit. Nikde nic nepřebývá a i když mi skladby zpočátku trošku splývaly v jeden celek, časem jsem jednotlivé kousky rozklíčoval a teď se pokaždé vždycky hrozně těším, až si album zase pustím. Prozpěvuji si, podupávám novou, fascinuje mě lehkost, s jakou vše plyne. DESERTED FEAR vždy byli jiní, odlišní, pokaždé se snažili posunout dál. Mají talent a jejich nastavený směr se mi velmi líbí. Nepohybují se jen mezi tradičními mantinely, ale hledají, objevují, jsou jako vědci, kterým se povedlo najít zlatý grál, tajemnou formuli. Pro mě se jedná přesně o druh muziky, kterou raději poslouchám, než abych o ní psal. Netřeba dalších slov. Slyšte mrazivé ozvěny! 


sumarizace:

Troufám si tvrdit, že nová deska "Doomsday" některé posluchače na první poslech nezaujme. Vyžaduje určitou dávku pozornosti a trpělivosti. Je nutné se dostat pod povrch, nechat se jí prostoupit, nasáknout. Album je určeno spíše pro ty, kdo rádi u hudby nejen relaxují, ale také přemýšlejí. Obsahuje v sobě notnou dávku tajemna i magických momentů. Na nahrávce najdete mocné nástupy, metalové plochy odněkud ze severu i syrový melodický death metal. Osobně bych snesl trošku víc prašiviny, ale můj pohled berte jako názor příliš zmlsaného posluchače. Jinak je "Doomsday" vynikajícím dílem, připomínajícím mi nejvíc asi dávku ledu, píchnutou mi přímo do žil. Vznešenost, lehká hra s melodiemi, postupná gradace, příběhy, ze kterých je cítit smutek i naděje. DESERTED FEAR stvořili opět originální dílo po všech stránkách. Za skvěle odvedeným řemeslem se ukrývá absolutní tma a chlad! "Doomsday" lze popsat jako takovou kombinaci severského smrtícího kovu (Gothenburg style), válečných BOLT THROWER a v klidnějších pasážích PARADISE LOST. Možná naleznete i jiné odkazy (třeba na skvělé WOLFHEARTH, EVOCATION, THE CROWN). Slyšte mrazivé ozvěny! 



Asphyx says:

I dare to say that the new album "Doomsday" will not interesting for some listeners on the first listening. It requires a certain amount of attention and patience. It is necessary to get under the surface, let it pass through, soak up. The album is intended for those who like not only relax but also think about music. It contains a certain amount of mystery and magical moments. On the record, you'll find powerful adventures, metal surfaces somewhere from the north and even raw melodic death metal. Personally, I would take a little bit more rumors, but take my opinion as one of a too dainty listener. Otherwise, the "Doomsday" is an excellent piece, reminding me most the dose of the ice blowing me straight into my veins. Excellence, light play with melodies, gradual gradation, stories from which is possible to feel sorrow and hope. DESERTED FEAR created again the original work in all aspects. Beyond the craftsmanship there is absolute darkness and cold! "Doomsday" can be described as such a combination of Nordic death metal (Gothenburg style), war BOLT THROWER and in calmer passages PARADISE LOST. You might find other references (like the great WOLFHEARTH, EVOCATION, THE CROWN). Hear the frosty echoes!



about DESERTED FEAR on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - DESERTED FEAR - Drowned by Humanity (2019)





Tracklist:
01. Intro
02. Part Of The End
03. Idols Of Triumph
04. Follow The Light That Blinds
05. Fall From Grace
06. At Its End
07. Reborn Paradise
08. The One Desire
09. Call 0f Emptiness
10. Voices Of Fire
11. Doomsday
12. Funeral Of The Earth (Bonus Track)
13. Artifacts Of The Black Rain (In Flames Cover) (Bonus Track)



pondělí 27. června 2022

Recenze/review - EXANIMATVM - Sollvm Ipsa Mor (2022)


EXANIMATVM - Sollvm Ipsa Mor
LP 2022, Pulverised Records

for english please scroll down

Poklekni a zpovídej se ze všech svých hříchů! Chci slyšet všechno. Koho si zabil, komu si ublížil. Nešetři detaily. Jsem padlý kněz, našeptávač, démon temnoty. Měl bych pro tebe i hudbu. Dostala se ke mě na recenzi deska "Sollvm Ipsa Mor". Poslechni si ji a budeš také prokletý. Strhne ti z obličeje masku a donutí tě k dalším činům. Obrátíš všechny kříže směrem dolů, napliveš do svěcené vody. Odříkáš obrácenou modlitbu. Vítej mezi námi, mezi ztracenými. 

Je to tak, EXANIMATVM jsou kapela, která hraje pravý, surový a syrový death metal té nejvyšší kvality. Pokud jej máte rádi v jeho poctivé a základní podobě. Připadám si jako na dávno opuštěném pohřebišti, kde se procházejí přízraky. Vykopej si vlastní hrob!


Kapela se inspirovala u všech starých death metalových kapel, které se shlédli v okultismu a nihilismu. Hroby jsou exhumovány s elegancí a řemeslnou zručností starých mistrů. Po zvukové stránce, i co se týká grafiky, tak je vše v nejlepším pořádku. EXANIMATVM neponechali nic náhodě. Navíc umí napsat dobrou skladbu. Motivy se vám doslova zadřou pod kůži. Songy jsou neotesané, hrubé a morbidní. Troufám si tvrdit, že musí udělat radost každému fanouškovi plesnivého smrtícího kovu. Dlouhá léta si možná věřil v jednoho Boha, ale po téhle desce pochopíš, o čem je pravá smrt. Ve skladbách je nahrubo nasekaná tma. Poslech lze také přirovnat v dlouhým smutným dnům, tráveným ve starých katakombách. Jsou zde pohřbeni všichni ti, kteří za svého života páchali ošklivé činy. Smrt má najednou nové jméno. V katakombách zní morbidní tóny "Sollvm Ipsa Mor". Pentagram je nakreslen a svíce hoří krvavým plamenem. Oběť je připravena. Čistá a neposkvrněná. Prožívám spolu s kapelou všechny pochmurné příběhy. Je to pro mě důkaz, že je nahrávka opravdu skvělá. Zlo existuje, teď už to vím. Má nové jméno - EXANIMATVM. Jejich pekelná deska je toho jasným důkazem. Poklekni a zpovídej se ze všech svých hříchů! Poslouchej pečlivě. Temný, okultní, nihilistický death metalový rituál! 


Asphyx says:

Kneel down and confess all your sins! I want to hear everything. Who you killed, who you hurt. Don't spare the details. I am a fallen priest, a whisperer, a demon of darkness. I'd have music for you, too. I got a review of "Sollvm Ipsa Mor". Listen to it and you'll be cursed too. It will rip the mask off your face and force you to do more. You'll turn all the crosses down, spit in holy water. You say the reverse prayer. Welcome among us, the lost.

That's right, EXANIMATVM is a band that plays true, raw and brutal death metal of the highest quality. If you like it in its honest and basic form. I feel like I'm in a long-abandoned graveyard where ghosts walk. Dig your own grave!


The band took inspiration from all the old death metal bands that looked back to the occult and nihilism. Graves are exhumed with the elegance and craftmanship of the old masters. Sound-wise, and as far as graphics go, everything is in top shape. EXANIMATVM have left nothing to chance. Moreover, they know how to write a good song. The motifs literally get under your skin. The songs are rough, crude and morbid. I dare say that they must make every fan of moldy death metal happy. For many years you may have believed in one God, but after this record you will understand what true death is all about. There is a coarsely chopped darkness in the songs. Listening can also be likened to long sad days spent in the old catacombs. All those who committed ugly deeds in their lifetime are buried there. Death suddenly has a new name. The catacombs resound with the morbid strains of "Sollvm Ipsa Mor". A pentagram is drawn and a candle burns with a bloody flame. The sacrifice is ready. Pure and undefiled. I'm living all the grim stories with the band. It's proof to me that the record is really great. Evil exists, I know that now. It has a new name - EXANIMATVM. Their hell of a record is proof of that. Kneel down and confess all your sins! Listen carefully. Dark, occult, nihilistic death metal ritual!


TRACKLIST
1. En las Negras Aguas de Atélily
2. Sollvm Ipsa Mor o La Voraz Antítesis del Cosmos
3. Chskl o En las Misteriosas Profundidades de Tkoyuska
4. Magna Veritas

VINYL VARIANTS
- 100 copies on Orange Crush in Milky Clear with Splatter
- 100 copies on Mustard in Orange Crush Vinyl
- 100 copies Orange Crush Vinyl
- 200 copies on Black Vinyl

neděle 26. června 2022

Recenze/review - PROTECTOR - Excessive Outburst Of Depravity (2022)


PROTECTOR - Excessive Outburst Of Depravity
CD 2022, High Roller Records

for english please scroll down

Když jsme byli mladí kluci a thrash metal zrovna vládl světu, tak jsem měl kamaráda, který snil o tom, že se jednou nechá pochovat v rakvi plné kazet. Odejdou spolu s ním jen kapely, které miluje. Je vám asi jasné, že tenkrát patřili PROTECTOR mezi vyvolené. Vždycky nás na nich fascinovala rebelie, rychlost, neurvalost. Thrash metal ušpiněný smrtí! Sedávali jsme u reproduktorů a diskutovali o každé skladbě, o každém tónu.

Doba se změnila, můj kamarád již dávno paří v mosh-pitu na onom světě. Zůstal jsem z naší party sám a jsem pokaždé vždycky hrozně rád, když vyjde nové album. Přiznávám, že v tomto případě trpím určitou dávkou nostalgie. Jsem na to hrdý. Na to, že jsem fanouškem několik dekád. "Excessive Outburst Of Depravity" jsem si ihned narval pod tlakem do hlavy. A pořád je to tam! Špína, chlad, temnota a hlavně opravdová thrash metalová vichřice!


"Excessive Outburst Of Depravity" je poctivou exhumací pravého thrash metalu. Ať už se na desku podíváte z jakékoliv strany, dostanete vždy ryzí kvalitu. Zvuk, obal, nápady, všechno sedí perfektně na svých místech. Navíc tu máme tradiční - chtěli jste PROTECTOR? Máte ho mít! A to se vším všudy. S roztrhanýma džískama, s touhou vás totálně zničit. Všechno se mi vrací. Vzpomínky, ano, ty poletují stále kolem jako noční můry kolem pouličních lamp. Německá nebo vlastně švédská formace je jako smečka prašivých psů. A jejich novinka nejen, že je dokonalou esencí toho, co mám na tomto stylu rád, ale ještě vás roztrhá na kusy. Pořád si myslím, že thrash metal se musí hrát od srdce. Jinak nemá smysl. A PROTECTOR jej mají zocelené dlouhými roky v undergroundu. Svět kolem stále hoří a my skáčeme z pódia. Zestárli jsme spolu s kapelou a když zajdeme na koncert, tak se mezi skladbami usmíváme. Pro mě jsou tohle hrozně důležité věci. Jsem už starej a někdy hodně unavený. Ale když zazní nahrávky jako "Excessive Outburst Of Depravity", tak si začnu podupávat nohou, mlátit hlavou do zdi a vlije se mi do žil nová energie. Metal v podání PROTECTOR je rychlou jízdou napříč historií. Směřuje samozřejmě (jak jinak) do pekla. A tak si říkám, že chci mít jednou také rakev plnou podobných alb. Ještě je ale čas. Zatím přidávám volume na maximum a pařím jako o život. Thrash metalové tornádo s vysokým obsahem jedu! Kult!


Asphyx says:

When we were young guys and thrash metal was ruling the world, I had a friend who dreamed of one day getting buried in a coffin full of tapes. Only the bands he loved would go with him. You can probably tell that PROTECTOR was one of the chosen ones back then. We've always been fascinated by their rebellion, their speed, their rambunctiousness. Thrash metal stained with death! We used to sit at the speakers and discuss every song, every note.

Times have changed, my friend has been partying in the mosh pit for a long time. I'm the only one left of our crew and I'm always so happy when a new album comes out. I admit that in this case I suffer from a certain amount of nostalgia. I'm proud of it. I've been a fan for decades. "Excessive Outburst Of Depravity" was immediately shoved into my head under pressure. And it's still there! Dirt, cold, dark and most importantly, a real thrash metal storm!

"Excessive Outburst Of Depravity" is an honest exhumation of true thrash metal. Whichever way you look at the album, you will always get pure quality. The sound, the artwork, the ideas, everything fits perfectly in place. Plus we have the traditional - did you want PROTECTOR? You got it! And with everything. With ripped jeans, with the desire to totally destroy you. It's all coming back to me. Memories, yes, they're still floating around like nightmares around street lamps. The German or Swedish formation is like a gang of mangy dogs. And their new album not only is the perfect essence of what I love about this style, but it will tear you apart. I still think thrash metal has to be played from the heart. Otherwise there's no point. And PROTECTOR have it fortified by years in the underground. The world is still on fire and we're jumping off the stage. We've aged with the band and when we go to a gig we smile between songs. To me, these are terribly important things. I'm old and sometimes very tired. But when records like "Excessive Outburst Of Depravity" come on, I start tapping my foot, banging my head against the wall and new energy pours into my veins. Metal as performed by PROTECTOR is a fast ride through history. Of course, it's heading to hell (how else). And so I think to myself that I want to have a coffin full of similar albums one day. But there is still time. For now, I turn the volume up to maximum and party like hell. Thrash metal tornado with high poison content! Cult!

about PROTECTOR on DEADLY STORM ZINE:









TRACKLIST
01. Last Stand Hill
02. Pandemic Misery
03. Referat IV B 4
04. Open Skies and Endless Seas
05. Infinite Tyranny
06. Perpetual Blood Oath
07. Thirty Years of Perdition
08. Cleithrophobia
09. Toiling in Sheol
10. Shackled by Total Control
11. Morse Mania

LINE-UP
Martin Missy - Vocals
Michael Carlsson - Guitar
Mathias Johansson - Bass
Carl-Gustav Karlsson - Drums

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý padesátý sedmý - Poslední buřty na pivu


Příběh tří stý padesátý sedmý - Poslední buřty na pivu

Pokaždé, když mi bylo dobře (a to s Eliškou fakt bylo), tak jsem se cítil jakoby ukolébávaný. Přesto mi stále v hlavě hlodal červ pochybnosti. Nikdy jsem neměl problém s tím si věřit, ale zkušenost mě naučila být ve střehu. Vždycky se všechno posere v momentě, když to nejméně čekáte. Jste na chalupě s partou kamarádů, tlemíte se celý víkend a pak tam přijede uplakaná máma, vyděšená, že doma zase řádí otec. Nebo vám jen tak z ničeho nic zemře kamarád. Achjo, na co zase myslím? Otřepu se od mrazu, který mi právě přelétl přes záda. Fakt se ochladilo, aspoň to tak cítím. Asi to byla předtucha, nevím, každopádně mi dnes přišla říct, že už to nemá cenu. Zalapal jsem po dechu. Políbila mě na rozloučenou a vůbec mi nevysvětlila proč. Nebyl jsem zrovna zvyklej na to, aby se holky rozcházely se mnou.

Poslouchal jsem Candlemass, smutek se tím pádem několikrát znásobil. A četl jsem Dharmový tuláky. Moc jsem nespal, včera jsem dal Na cestě. Myslel jsem si, že to bude takové milé odpoledne, že si odpočinu, vysměju se k lehké opici a pak zajdu za Eliškou trošku zašpásovat. Dělal jsem to tak často. A dnes nic. Potkám na chodbě jednu její kamarádku a ona si přede mnou odplivne. Co se to zase děje? Ale, Elišce vadí, a to jako hodně, tvoje včerejší nevěra! To jako s Kerouacem? Nechápu. Bouchám na dveře a ptám se stále dokola, co se děje? Jen na mě hystericky zakřičí. Otevře až po docela dlouhé době, až když vyleze půlka pokojů v pyžamech, spodním prádle a nadávají mi. Sednu si na postel naproti ní. Pláče. Pokouším se ji uklidnit. Achjo, myslel jsem si, že to bude klidnej večer.

Pálí mě hlava, tlačí mě mozek. Vždycky byla divoká, proto jsem s ní taky spal, ale teď je naštvaná. Pokouším se ji vysvětlit, že jsem byl na pokoji a četl si. Asi nějaká zlá pomluva. Občas se to stávalo, nebyl jsem k některým lidem zrovna příliš citlivý. Neuměl jsem mluvit s debily. Teprve jsem se to učil. Hele, Eliško ale vždyť ti to nikdy nevadilo! Občas jsem ti o svých eskapádách i říkal. Nojo, ale já se do tebe fakt zamilovala. Jak jsme byli na chalupě, jak jsme jeli na koncert do Prahy. Uff. Nechápal jsem ještě víc. Pořád jsem ji bral jako kamarádku s výhodami a najednou se lámal chleba. Místo Dharmových tuláků kecáme celou noc. Poprvé ji řeknu o tom, co jsem kdysi zažíval v Boleslavi, o bolestech i radostech, o mých dívkách. Výsledek se dostaví až k ránu. Rozejdeme se. Tentokrát rozumně. A tak jsem zase sám.

Do školy nejdu, Michala pošlu do prdele, když se pro mě staví. Co se stalo? Jen mávnu rukou a je mi děsně smutno. Ono jsem ji měl fakt rád. Každý z jiného těsta, možná bychom se mohli skvěle doplňovat. Protiklady se přece přitahují. Přemýšlím o tom, když se probudím a konečně mi naplno dojde, že nikoho nemám. Konec. Otevřu znovu Dharmové tuláky a ocitnu se v jiném světě. Přesně tohle teď potřebuju. Autor mi mluví z duše. Chvílemi mám slzy v očích. Příroda, Buddha, toulky. Vezmu si bágl, řeknu Michalovi odpoledne, že jsem nemocný a jedu do Boleslavi, ale není to pravda. Už je zima, ale zmizím do Českého lesa. Prostě se seberu, dojdu na autobusák a zeptám se, kam to jede nejdřív. Osud? Karma? Těžko říct, ale vystoupím v Klenčí pod Čerchovem, odkud pochází moje babička. Nevím kam půjdu, ani co budu dělat, ale to je teď jedno. Jsem zase jednou vandrákem, co hledá sám sebe.

Tráva u autobusové zastávky je namrzlá. Přemýšlím o svých kořenech. Zeptám se, kde je statek Jindřicha Šimona Baara a když ho najdu, tak si představuji, co tady babička jako malá dělala, zajdu na hřbitov za jmény předků a v místní hospodě si dám guláš. Všichni na mě koukají jako na vetřelce, ale je mi to jedno. Jsem samotář, dnes ano. Mám spacák a pár konzerv, co jsem si koupil v krámu. Lunch meat, nůž, chleba, sirky. To stačí. Vezmu si ještě pár lahváčů a lahev rumu na noc. Stylizuju se do Kerouacka, v náprsní kapse mám Kvílení od Ginsberga. Chci zmizet. Jen já a lesní pěšina. Jdu do kopce až na Čerchov. Zeptám se správce, jestli tu můžu přespat, dokonce nabídnu nějaké peníze, ale řekne mi rovnou, ať jdu do prdele. Jsou tu veskrze milí lidé, inu pohraničí a chodovské dubové palice. Mávnu nad tím rukou, jestli tomu tak má být, tak umrznu. Aspoň vrátím kosti do stejné země.

Je mi zima už odpoledne. K večeru je to ještě horší. Pod skalním převisem, kousek od malé jeskyně, ze které jsem musel vyndat pár kostřiček, je krásný výhled do kraje. Sednu si na padlý kmen, naleju si do chřtánu rum a rozbrečím se. Všechno jde ze mě ven. Bojím se toho, být jen sám se sebou. Opravdu se ve svých dvaceti stále učím. Každým dalším douškem si představuji, jak se mi hojí rány. Mám už opici, když se setmí úplně. Vidím přízraky ve stínech od ohně. Jsem pračlověk, praotec, syn a poutník. Já vím, asi si na Kerouacka hraju, ale takhle jsem to v té době vnímal. Hergot, jsem mladej kluk, co zase po nějaké době ztratil holku. Co budu dělat? Myslete si co chcete, ale přišla za mnou.

Ve snu, v představách, v budoucnosti, moje můza, víra, život. Blondýnka z koleje, která se za pár měsíců stane mým životním andělem, budoucí manželka. Ještě o tom nevím, obrazy jsou mlhavé a nezřetelné, ale už ji miluju. Zvláštní stav, způsobený chlastem, studeným jídlem, protože mi vyhasl oheň. Zalezu si do zatuchlé díry ve skále a klepu celou noc kosu. Budím se a naslouchám šepotu lesa. Skřekům a nářku, bědování. Ráno se omyju v potoce, sbalím se a na osmou jsem už dole ve vsi. Paní zrovna otvírá, dívá se na mě divně, ale když promluvím, tak si připadám, že jsem jiný člověk. Dokonce mi udělá čaj, asi jí sem nikdo moc nechodí. Povídáme si, je moc milá. Mám pocit, že se mi v noci restartoval mozek, že jsem čistý a znovuzrozený. Prozření, opice, osvícení, říkejte si tomu dle libosti. Cítím se najednou hrozně silný. Bolest i smrt jsou pomíjivé. Slzy se dají nakonec vždycky utřít.

Jdu až do vedlejší vesnice na vlak. Toulám se několik dní, až mi zaroste tvář, až jsem špinavý jak nuzák, až už mi nechtějí nikde nalít. Sáhnu si na dno fyzických sil, ale usmívám se. Já a rum, já a cesta. Hledal jsem se od té doby, co jsem se narodil. Jsem metalista? Sportovec? Básník? Chci psát o ženách, chci se s nimi milovat a nedělat nic jiného? Najednou vím, co chci. Jednou rodinu, ženu, co mě bude mít ráda, obyčejnou práci a světlo, hodně světla. V mých představách je středem všeho prsatá blondýnka, kterou jsem zatím jen párkrát potkal, prohodil pár slov. Ale všechno mi zapadá do sebe jako puzzle. Chci se dát trošku do kupy, Kerouack mi otevřel oči. Už nebudu tak namachrovaný mladík. Pokora, ano, v lesích a na mýtinách, za dlouhých ledových nocí, jsem získal pokoru. K životu, k sobě samému, k druhým. Pustím si znovu Candlemass, přečtu si pár stránek své nové bible a v Plzni se mi vůbec nechce na kolej.

Všichni mi nadávají, že měli strach, Eliška dokonce pláče. Vypadám jak viking, smrdím, ale cítím neskutečnou sílu. Vysprchuju se, Blanka mi přinese kus masa, brambory a dívá se na mě podezřívavě. Hrozně ti září oči. Vypadáš jak mnich, jak jogín. Pozvu je všechny večer dolů do baru. Přijdou. A je to neskutečně krásný. Už necítím bolest z rozchodu, který vlastně ani příliš rozchodem nebyl. Vím totiž přesně, co chci. Jsem sebejistý a je to na mě znát. Dívám se debilům zpříma do očí a oni uhýbají pohledem. Prošel jsem možná reinkarnací, meditativním stavem, nevím, zažil jsem podobné situace v životě jen párkrát a neumím je moc pojmenovat. Podle mě to ani nejde. Oholil jsem se a vypadám v rámci možností docela k světu, ale všichni mi říkají, že chodím vzpřímeněji než dřív. Je to podobné, jako když potkáte Smrt. Říkám, vyprávím, pokouším se slovy vyjádřit to, co jsem zažil. Mí kamarádi mi věří, proto jsou také mými kamarády. 

Jdu ze záchodu a potkám ji. Osloví mě sama. Ty si ten kluk z vlaku, co pomáhal slečně se zavazadlem nahoru, co? Usměju se. Ano, (a pak jsem se ti celou dobu díval na prsa, ehm), ale to jí neřeknu, to až po letech. Tam u těch hajzlíků jsme vyhlásili závody, kdo se rychleji vyčůrá (jo, já uměl vždycky balit dívky, uff). Nic jiného mě nenapadlo. Prohrál jsem, protože se mi zadrhnul zip. Skřípl jsem si kůži a bolelo to. Smála se mi, ale byla hrozně milá. Vypadáš jinak, řekla také a já v jejích očích viděl, že se mé představy a sny nemýlily. Moje budoucí žena. Ještě o tom neví. Zajímavé je, že jsem nikdy nepochyboval, že je to ta pravá. Vlastně ani dnes. Snad mě bude chtít. Budu se snažit, nadbíhat ji, rozprostřu svoje sítě, ale tentokrát bude mé kroky vést nejsilnější z citů. Vnímám to tak.

Vrátím se jak v mátohách ke stolu. Jsem vyčerpaný a chce se mi spát. Eliška jde se mnou. Usnu a ona mě hlídá. Když se probudím, tak mě pozve do kuchyňky. Už na mě nemá klasické sexy narážky. Ví, že mě ztratila. Najdeš si někoho lepšího, řeknu jí a dostanu pusu. To máš ode mě na rozloučenou. Na vařiči bublají poslední buřty na pivu. K tomu lahváč a tisíc úsměvů. Řekne mi, že mě bude mít vždycky ráda. Ale že mě viděla u hajzlíků. Ona je pro tebe ta pravá. Jak to víš? Zeptám se vykuleně. Jsem ženská. Dopiju lahváče, pohladím ji po tváři a jdu si číst. Jsem zase v lesích, na cestách, jsem zase vandrákem, poutníkem. Jsem tím, kdo konečně našel směr. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 25. června 2022

Recenze/review - MISGIVINGS - Misgivings (2022)


MISGIVINGS - Misgivings
CD 2022, Dolorem Records

for english please scroll down

Tápu ve tmě. Odvezli mě za hluboké noci a hodili do vykopané jámy. Pohřben za živa jsem našel dlouhou chodbu. Do pekla, do záhrobí. Nahmatám první tělo. Zabořím ruku do shnilého masa. Zkažená krev, pach kruté smrti. Obličej bez kůže. Najednou cítím v břiše obrovskou bolest. Jakoby do mě někdo zabodl rezavý nůž. Převést do země stínů mě může už jenom hudba. Ďábelská, šílená muzika.

Zvolil jsem francouzskou kapelu MISGIVINGS. Smečku, která datuje své počátky do devadesátých let minulého století. Do časů, kdy byl styl zvaný death metal na vrcholu. Po několika demonahrávkách a jednom splitku (s DROWNING) se pánové vrátili s prvním stejnojmenným dlouhohrajícím albem. Nezbývá, než vás přivítat v chrámu bolesti. Symfonie smrti začíná. Připravte se na bolest!


Členové MISGIVINGS hrají také v kapelách jako RITUALIZATION, IMPUREZA. Jedná se o zkušené členy podsvětí a jako takoví si dali velmi záležet na povinných věcech jako je zvuk (Mixed by Olivier Jobin at BLR Studio, Mastered by Raphaël Henry at Heldscalla Studio), obalu (Chris Moyen). Po formální stránce je vše v nejlepším pořádku. A hudba? Ta je jasnou a zřetelnou odpovědí samotnému Satanovi. Zazní zde odkazy na smečky jako MORBID ANGEL, ANGEL CORPSE, KRISIUN, IMPIETY, PERDITION TEMPLE, DIABOLIC, DEICIDE. Kříže jsou obráceny směrem dolů a svěcená voda se vaří. Je smíchaná s krví prokletých. Songy jsou napsány hezky postaru, bolí a drásají. Pánové umí skladbami vytvořit potřený a chtěný tlak. Vše je ušpiněné, nahrávané opravdu někde hluboko pod zemí. V zatuchlých katakombách, s jasným rukopisem. Se spoustou zajímavých a neotřelých nápadů. Při poslechu se cítím, jako kdyby mě někdo spoutal řetězy a uvěznil v zatuchlé kobce. Jsou na mě prováděny staré rituály, kůže je dávno spálena na popel. Ano, hudba zní absolutně nehumánně, šíleně, zběsile. Vztek, nakumulovaná nenávist, vypálená na hudební nosič. Se všemi potřebnými atributy pro poctivý pohřeb. Hnijeme zaživa, pomalu se rozkládáme. A stále dokola posloucháme desku "Misgivings". Vzpomněl jsem si často na citát od Friedricha Nietzscheho: „Naděje je nejhorší zlo, protože prodlužuje lidské utrpení.“ Myslím, že album vystihuje nejlépe. Barbarské, divoké, ďábelské death metalové prokletí!


Asphyx says:

I'm drowning in darkness. I was taken away in the dead of night and thrown into a hole they dug. Buried alive, I found a long corridor. To hell, to the beyond. I feel the first body. I dig my hand into the rotten flesh. Rotten blood, the smell of cruel death. A face without skin. Suddenly I feel a great pain in my stomach. It's like someone's stuck a rusty knife in me. Only music can transport me to the land of shadows. Evil, mad music.

I chose the French band MISGIVINGS. A band that dates back to the 1990s. When the style called death metal was at its peak. After a few demos and one split (with DROWNING), the guys came back with their first full-length album of the same name. We can only welcome you to the temple of pain. Symphony of Death begins. Get ready for the pain!


Members of MISGIVINGS also play in bands like RITUALIZATION, IMPUREZA. These are experienced members of the underground and as such they have taken great care in the obligatory things like sound (Mixed by Olivier Jobin at BLR Studio, Mastered by Raphaël Henry at Heldscalla Studio), cover art (Chris Moyen). Formally, everything is in the best order. And the music? It is a clear and distinct answer to Satan himself. There are references to MORBID ANGEL, ANGEL CORPSE, KRISIUN, IMPIETY, PERDITION TEMPLE, DIABOLIC, DEICIDE. The crosses are facing downwards and the holy water is boiling. It is mixed with the blood of the damned. The songs are written in a nice old-fashioned way, they hurt and tear. The gentlemen know how to create a smeared and wanted pressure with their songs. Everything is dirty, recorded really deep underground. In musty catacombs, with a clear signature. With lots of interesting and fresh ideas. Listening to it, I feel as if I've been chained up and trapped in a musty dungeon. Old rituals are being performed on me, skin long since burnt to ashes. Yes, the music sounds absolutely inhuman, insane, frantic. Anger, accumulated hatred, burned onto a music carrier. With all the necessary attributes for an honest burial. We're rotting alive, slowly decomposing. And we listen to "Misgivings" over and over again. I've often thought of a quote from Friedrich Nietzsche: "Hope is the worst evil because it prolongs human suffering." I think the album sums it up best. A barbaric, savage, diabolical death metal curse!


tracklist:
1. Deny The Divine Praise - 04:38
2. Demonically Stigmatized - 05:41
3. Masquerading As God - 03:54
4. Stormblood - 03:53
5. Disgraceful Lust - 03:44
6. The Age of Christic Sorrow - 04:20
7. Serenity In Shades - 03:10
8. Supreme Regression - 02:28
9. Acient Fear – 04:09

band:
Esteban Martin / Vocals and Bass
Infamist / Guitars
David B. / Guitars
Guilhem Auge / Drums



Info - První oficiální klip INFERNO / First official clip of INFERNO!


První oficiální klip INFERNO / First official clip of INFERNO!

Nezemští Inferno zveřejnili svůj první oficiální klip. Magický vizuál doprovázející skladbu Ekstasis Of The Continuum z jejich poslední řadovky Paradeigma (Phosphenes of Aphotic Eternity) najdete na TOMHLE odkaze.


O ztvárnění děsivých vizí Inferna se postaral umělec Chariot Of Black Moth.


about INFERNO on DEADLY STORM ZINE:



Follow INFERNO:
Debemur Morti Productions
EU webshop​​ : http://www.debemur-morti.com

Album link

------------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 24. června 2022

Recenze/review - NIGHTBEARER - Ghosts Of A Darkness To Come (2022)


NIGHTBEARER - Ghosts Of A Darkness To Come
CD 2022, Testimony Records

for english please scroll down

Nejdřív jsme si myslel, že je to zlá příšera z mých snů. Jako dítě jsem se bál podívat pod postel nebo vstát ve tmě. Pak jsem na ní zapomněl. Ne, není to ona, přesto má v sobě něco podobného. Zlo, ohavnost, děsivý vzhled a neskutečný smrad, který ji provází. Přišla z močálů. Stará legenda, příběh o smrti, zoufalství, beznaději. Všichni už si mysleli, že zůstala navždy pohřbena. Jenže se vrátila. A v ruce drží nové album německých death metalistů NIGHTBEARER.

Kapely, která mě již svým minulým počinem "Tales of Sorcery and Death" (2019 - odkaz na recenzi i rozhovor dole pod článkem) přenesla do bohatého světa temné fantazie. Ostré riffy, jedovatý vokál, zabijácké bicí. Němci se vrátili silnější než dřív. Opět ve skvělé formě. Jako příšera z mých snů. 


Pánové ve své hudbě odkazují na staré švédské kapely. Nejsou ale jen dnes tak typickou obyčejnou kopií. Naopak, poznáte je během několika prvních tónů. Mají svůj vlastní otisk, který je samozřejmě náležitě krvavý. Užívám si chladný, mrazivý zvuk, živočišný a zuřivý výraz, i opět parádní obal od mého oblíbeného umělce Juanjo Castellano. "Ghosts Of A Darkness To Come" je postaveno na pevných old schoolových základech. Přidávány jsou modernější prvky. Činěno je tak ale s nadhledem a vkusem. Nikde nic nepřebývá, ani nechybí. Osobně mě deska neskutečně baví. Má v sobě totiž přesně to, co mám na muzice rád - drive, sílu, energii. Je surová, syrová a pestrá zároveň. Jako bych byl opravdu v močálech a čekal na svoji vlastní smrt. Skladby se sypou jako lavina z kamení, kostí a ostatků prokletých. Mám rád, když si jen tak sednu, zapnu play a v mozku mi začne poletovat pestrá paleta různých emocí. Došlo k vzájemnému přenosu mezi mnou a kapelou. Líbí se mi odlehčené melodie, nečistá hra s náladami i drtivé pasáže. NIGHTBEARER se opět povedlo nahrát album, které ocení všichni fanoušci, kteří mají rádi pestré a košaté kompozice, mlhu nad bažinami i staré noční můry. Někdy se stírá hranice mezi realitou a snem. V těchto okamžicích si nahrávku opravdu užívám. Kolo času bylo roztočeno. Za inspiraci mým oblíbeným Robertem Jordanem velké plus navíc! Fantastická, brutální, krvavá death metalová cesta světem!


Asphyx says:

At first I thought it was the evil monster from my dreams. As a kid, I was afraid to look under the bed or get up in the dark. Then I forgot about it. No, it's not her, yet she has something similar about her. Evil, hideous, terrifying in appearance, and an incredible stench that accompanies it. She came from the swamps. An old legend, a tale of death, despair, hopelessness. Everyone thought she was buried forever. But she came back. And she's holding the new album from German death metallers NIGHTBEARER.

A band that already brought me to a rich world of dark fantasy with their last release "Tales of Sorcery and Death" (2019 - link to review and interview below the article). Sharp riffs, venomous vocals, killer drums. The Germans are back stronger than ever. In great form again. Like the monster of my dreams.


In their music the gentlemen refer to old Swedish bands. But they are not just a typical copy nowadays. On the contrary, you will recognize them within the first few notes. They have their own imprint, which is of course appropriately bloody. I enjoy the cold, chilling sound, the animalistic and furious expression, and again the awesome cover art by my favorite artist Juanjo Castellano. "Ghosts Of A Darkness To Come" is built on solid old school foundations. More modern elements are added. But it is done with flair and taste. Nothing is missing or missing anywhere. Personally, I enjoy the album immensely. It has exactly what I like in music - drive, power, energy. It's raw, brutal and colourful at the same time. It's like I'm really in a swamp waiting for my own death. The songs pour out like an avalanche of stones, bones and the remains of the damned. I love it when I just sit down, turn on the play and a variety of different emotions start flying around in my brain. There's a mutual transmission between me and the band. I like the lighthearted melodies, the dirty mood playing and the crushing passages. Once again, NIGHTBEARER have managed to record an album that will be appreciated by all fans who like colourful and vibrant compositions, fog over swamps and old nightmares. Sometimes the line between reality and dream is blurred. In those moments I really enjoy the record. The wheel of time has been turned. A big plus for the inspiration of my favourite Robert Jordan! Fantastic, brutal, bloody death metal journey through the world!


about NIGHTBEARER on DEADLY STORM ZINE:




TRACKLIST
01. Wolves By My Side
02. The Dragon Reborn
03. Forever In Darkness
04. A Shadowspawn
05. Blood And Bloody Ashes
06. The Shadow's Waiting
07. Where No Wind Ever Blows
08. A Conquest In Blood
09. Ghosts Of A Darkness To Come
10. Doom, Death, Desolation (Bonus Track)


KNIŽNÍ TIPY - Byl jsem při tom - Jerzy Kosiński (1995)


Byl jsem při tom - Jerzy Kosiński
1995, Argo

Tak abyste si nemysleli, že čtu jen staré sci-fi, detektivky nebo beatniky. Mám rád i humorné knížky a u Byl jsem přitom jsem se řezal jako kůň. Je to satira, něco jako Forrest Gump, ale lepší. Tedy alespoň pro mě. Knížka je o tom, jak dostává někdy selský rozum na frak. Tak to tedy platilo v dobách, kdy jsem četl příběh poprvé. Bylo mi sladkých dvacet a svět jsem pořád ještě objevoval. Historie by nás měla učit, ale přátelé, schválně, když se rozhlédnete kolem sebe, není čistě náhodou někde ve zprávách zahradník Chance? Mě to tak někdy připadá. Knížka je dle mého hodně aktuální i dnes. Hele, já mám fakt rád moderní technologie, ale opravdu je nutné, aby se každý vyjadřoval ke všemu? I když tomu nerozumí? Není opravdu kus zahradníka v každém z nás?

On je vlastně celý příběh hrozně jednoduchý. Chance je sluha, zahradník, který si odvádí svoji práci. Je jednodušší, ale také se nikam necpe. Ano, zná své místo a chce hlavně svůj klid. Jenže jeho pán zemře a on opustí svůj stereotyp, stane se souhra okolností. On je pořád stejný, vlastně hrozně hodný chlápek, kterého je mi svým způsobem snad i líto. Knížka je velmi krátká, 84 stran slupnete jako malinu klidně odpoledne cestou odněkud někam, ale to vůbec nevadí. Autor se nikde zbytečně nevykecává, jde rovnou na věc. Ohlodal vše na kost a příběhu to velmi svědčí. Jeden známý mi říkal, že je to celý hrozná krávovina, ale není to pravda. Záleží, jaký máte rádi styl humoru. Někdo se kupříkladu směje jen tomu, když někdo spadne a přijde třeba o přirození. To vám je děsná sranda, on dokonce málem zemřel a chápete to, málem vykrvácel z PŘIROZENÍ! Mě podobné "vtipy" nebaví. Já raději knížky jako Byl jsem přitom.

Natočen byl i film, v roce 1979 se skvělým Peterem Sellersem. Koukněte na něj, jen si uvědomte, že pak budete porovnávat. Co bylo v knize, co ve filmu. Je to asi přirozené. Já zase nejdřív četl knihu, o zfilmování jsem vůbec nevěděl. Dřív jsem se na televizi skoro nekoukal. Pravdou ale je, že jsem se smál u obou zpracování. Knížka mi ale přeci jen přijde barvitější, lepší. Možná to bude ale i tím, že jsem spíše čtenář, než divák. Ona je kniha také (a pro někoho hlavně) o politice. Ale nenechte se odradit. Dovedu pochopit, že musíte být ze všech těch zpráv i fake news už úplně mimo, ale tady je na vše nahlíženo s nadsázkou. Opravdu jsem se bavil. Od začátku do konce. Třeba vás Byl jsem přitom také zaujme. 

Knihu jsem si dal znovu na chalupě pod kaštanem. Byl jsem unaven po sekání trávy a plotu. Četl jsem si a z reproduktoru mi hrála oblíbená muzika. Kolem vede cyklostezka a chvílemi jsem měl trošku strach, aby cyklisté díky mým výbuchům smíchu nepadali jak hrušky ze stromu. Ono totiž, člověk ve dvaceti nahlíží na všechno trošku jinou optikou. Má odlišný přístup. Troufám si tvrdit, že jsem si vše užil ještě víc, než kdysi. Odhalil jsem si pro sebe některé pasáže, které jsem dříve nechápal, jako teď. Je to vlastně taková chuťovka pro gurmány, jednohubka, kterou buď slupnete nebo ne. Pokud ale ano a pochopíte ji, tak vám bude vrtat hlavou pěkně dlouho, s tím počítejte. 

Navíc, Chance je čistá duše. Co na tom, že rozumu moc nepobral. Nebudeme se nad něj přece povyšovat, ne? Vezměme si z knížky to dobré. Já to třeba tak mám, příběh mě neskutečně osvěžil. Jako dobré pivko před spaním. Tak si nechte chutnat a zase za týden. Opatrujte se, přátelé!

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Chance je zahradník, který desítky a desítky let žije jen v malém prostoru domu a jeho zahrady. O světě okolo nás neví téměř nic, zná ho jen z televizní obrazovky. Když jeho pán zemře, musí opustit bezpečnou zónu a poprvé od svých čtrnácti let vyjde mezi lidi. Automobily jsou úplně jiné, než přepychový Ford ze třicátých let, který Chance desítky let oprašoval. Není divu, že přehlédne limuzínu a stane se účastníkem dopravní nehody, jak se píše v protokolech...


------------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER