DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 6. května 2023

Report, photos, video - TRANSCENDING OBSCURITY FEST - Prague, club Futurum - 5. 5. - 6. 5. 2023

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)


kompletní fotogalerie zde / all photos here:

REPORT JE V ČEŠTINĚ I ANGLIČTINĚ / THE REPORT IS IN CZECH AND ENGLISH.

promoter:

club: 

Letošní jaro se u mě odehrává v rytmech klasického tance, latiny i rock´n´rollu. Po mnoha letech mě oblékli do ručně šitého obleku, sčesali mé vlasy dozadu a řekli mi, že si mám raději odpustit své vtípky. Chodím se dívat na své děti do tanečních a piju u toho pivo, aby se mi potom nemotaly nohy, když vylezu s dcerou na parket. Tradice, slušnost, kluci a holky, co se ještě trošku stydí. Mezi nimi já, jak hrom do police, se svým tancem sv. Víta, medvědím valčíkem a šamanskou polkou. Škrtí mě ohryzek a kolem sebe vidím vyděšené tváře fotříků, kteří jsou na tom stejně jako já. Chce se mi plakat, když platím několikery šatičky, botky, oblek pro synka. Ale babičky září a já se opět ujišťuji, že tohle není můj biotop.

This spring is happening in the rhythms of classical dance, Latin and rock´n´roll. After many years, I was dressed in a hand-sewn suit, my hair was combed back and I was told that I had better forgive my jokes. I go to watch my kids dance and drink beer so my feet don't wobble when I get on the dance floor with my daughter. Tradition, decency, boys and girls who are still a little shy. Including me, like a thunderbolt on the shelf, with my St. Vitus dance, bear waltz and shamanic polka. I'm choking on my tailbone, and I see the terrified faces of the old men around me who are in the same boat as me. I want to cry as I pay for several dresses, shoes, and a suit for my son. But the grandmothers glow and I reassure myself again that this is not my habitat.


Já potřebuji rozlitý pivo a starý parkety. Stěnu z marshallů a vlasatý máničky, dnes už šedivý jak starý vlci. Energii, tlak, únavu, špínu a hnis na pódiu. Kapely, o kterých píšu a mám je rád a které jsem díky labelu TRANSCENDING OBSCURITY a jejich šéfovi Kunalovi z Indie postupně objevil ještě v dobách, kdy jsem psal pro Fobiazine a snažil se být "kritikem" (léta Páně cca 2012). Začínali jsme tenkrát oba. Já se pokoušel psát a mistr vydával skvělé desky jako na běžícím páse. V pátek jsme se viděli poprvé. Bratři ve zbrani, kteří se snaží každý po svém podporovat muziku. Máme tu první festival a pro mě skvělá zpráva, že někdo v dnešní době dokáže poskládat line-up tak, aby tam nehráli pořád dokola ti samí. Pro mě super, i když chápu, že pro fanoušky, co se jen vezou na vlně a nejsou nijak aktivní, se jednalo o velkou neznámou. 

I need spilled beer and old parquet floors. A wall of marshalls and hairy maniacs, now grey as old wolves. The energy, the pressure, the fatigue, the dirt and the pus on the stage. The bands I write about and love, and which I gradually discovered thanks to the label TRANSCENDING OBSCURITY and their boss Kunal from India, back in the days when I was still writing for Fobiazine and trying to be a "critic" (summers of the Lord circa 2012). We both started then. I was trying to write and the master was releasing great records like a treadmill. Friday was the first time we saw each other. Brothers in arms, each trying to support the music in their own way. We have our first festival here and it's great news for me that someone can put together a line-up these days that doesn't have the same people playing over and over again. Great for me, although I understand that for fans who are just riding the wave and not very active, this was a big unknown.


Pátek je v práci takový nijaký, stejně jsem už dávno mimo. V hlavě se mi míchají včerejší špatné kroky v tanečních, touha po pivu, očekávání, jaké to asi bude, cestovní horečka, protože akce je v Praze a rozhodl jsem se dojíždět z Plzně. Nikdo nikdy netvrdil, že být fanouškem death metalu je nějaká odpočinková záležitost. Naopak, vyžaduje to celého muže. Jezdím už zase sám, všichni po covidu nějak zlenivěli. Ale co, dokud mohu, tak jdu do toho po hlavě. Člověk se musí mít na co těšit. První pivko jsem do sebe šoupnul na nádraží v Plzni. Hned je veseleji. Ještě vyhodím jednoho Inda z Němec, protože mám místenku ve vlaku a směju se tomu. On mě nechápe, ale já jo, kámo, vypadáš jako Kunal. Nádraží a jenom malá sušenka, abych nepadl hlady. Šourám se kolem Andělu, Praha je velkoměsto, tak jsem ostražitý a protože vystoupím jinde, zabloudím. Vlezu do klubu, který mám za ty roky velmi rád. Jsem na místě a tančím dál. Dámy a pánové, zadejte si! 

Fridays are so bland at work, I've been out for a long time anyway. In my head I'm mixing yesterday's bad steps in the dance hall, the desire for beer, the anticipation of what it will be like, the travel fever, because the event is in Prague and I decided to commute from Pilsen. No one ever claimed that being a death metal fan is some kind of relaxing thing. On the contrary, it requires a whole man. I'm driving alone again, everyone got lazy after the cover. But what the hell, as long as I can, I'm in. You gotta have something to look forward to. I had my first beer at Pilsen station. It's cheerier now. I'm going to throw out one more Indian from Germany because I have a seat on the train and laugh about it. He doesn't get me, but I do, mate, you look like Kunal. The station and just a small biscuit so I don't starve. I'm wandering around Andel, Prague is a big city, so I'm alert and because I get off somewhere else, I get lost. I walk into a club I've grown to love over the years. I'm there and I keep dancing. Ladies and gentlemen, enter!


Už od začátku je zajímavá skladba fanoušků. Na takový ty klasický hipstery, kteří si na metal jenom hrají, jsem skoro nenarazil. Naopak, přijde mi, že z děr vylezli všichni staří Satani. Ujistí mě to, že jsem zde správně. Pivo tu mají pitelný a na pódiu už se připravuje první kapela. Je vlastně jedno, jestli zve k tanci taneční mistr nebo řev bestie. Jsem připraven, pojďme na to. 

From the start, the fanbase is interesting. I hardly came across any of those classic hipsters who just play metal. On the contrary, it seems to me that all the old Satans came out of the holes. It reassures me that I'm right here. The beer is drinkable and the first band is already setting up on stage. It doesn't really matter if it's the dance master or the roar of the beast inviting you to dance. I'm ready, let's do it.


Friday 5. 5. 2023:

71TONMAN - doom sludge a konec světa v podání polských maniaků. Kýval jsem se do rytmu a vychutnával si hnis, špínu a absolutní nihilismus, který byl ze skladeb cítit. Spálen na popel jsem ulehl do své rakve a vystoupení si opravdu užil. Apokalypsa! Doom sludge and the end of the world by Polish maniacs. I was swaying to the rhythm and enjoying the filth, dirt and absolute nihilism that could be felt from the songs. Burnt to ashes, I laid back in my coffin and really enjoyed the performance. Apocalypse!




CRAWL - Švédi nám zachřestili pytlem plným kostí. Prašivina, temnota a chlad. A také to nejlepší, co lze v severských katakombách zaslechnout. Mraky byly nízko, pánové hráli jako o život a já se ztratil v temnotách. Pohřben zaživa jsem si podupával do rytmu. Zombie vylezly z děr a tančily s námi. Masakr v márnici! Velmi dobře! The Swedes rattled us with a bag full of bones. Dust, darkness and cold. And the best of what you can hear in the Nordic catacombs. The clouds were low, the gentlemen were playing for their lives and I was lost in the darkness. Buried alive, I stomped to the beat. Zombies came out of the holes and danced with us. Massacre in the morgue! Very good!





VOMITHEIST - švýcarský death metalový útok ze záhrobí. Smrt v přímém přenosu. Veřejná poprava od kapely, která velmi dobře rozuměla svému morbidnímu řemeslu. Skladby odsýpaly přesně tím způsobem, jakým to mám nejraději. Chladně, morbidně, divoce. Jako bych dostal ránu přímo na solar plexus. Nemrtví mi dají určitě za pravdu. Death metal z velmi kvalitní oceli! Swiss death metal attack from beyond the grave. Death live. A public execution from a band that understood their morbid craft very well. The songs flowed in exactly the way I like it best. Cold, morbid, savage. It was like I'd been punched right in the solar plexus. I'm sure the undead will agree. Death metal made of very high quality steel!





DYSGNOSTIC - divocí, techničtí, zběsilí a šílení. Takoví byli DYSGNOSTIC z Dánska. Neskutečně natlakovaný nářez, který mě usvědčil v tom, proč mám tuhle smečku tolik rád. Zahráno s nadhledem, s morbidní elegancí a zkušenostmi. Moje srdce bylo podchlazeno pod bod mrazu a zcela zbytečné tělo se vznášelo spolu s kapelou v jiných dimenzích. Temné, uhrančivé, plné zkažené krve! Wild, technical, frenzied and crazy. That's what DYSGNOSTIC from Denmark was like. An incredibly high-pressure blast that convinced me why I love this pack so much. Played with insight, morbid elegance and experience. My heart was chilled below freezing and my completely useless body floated along with the band in other dimensions. Dark, haunting, full of corrupted blood!





DEVENIAL VERDICT - finské smrtící ozvěny z jiných sfér. Divoká jízda na splašeném death metalovém koni. Byl jsem sice unavený, ale tenhle koncert mě nakopl jako nějaký prudký jed. Jakoby skrz mé tělo projel elektrický proud. Totální nasazení, masakr bez slitování. Po téhle smečce zůstala jenom spálená země. Zahlédl jsem ve stínech klubu přízraky. Souhlasně kývaly hlavou, byly spokojené jako já. Líbilo se mi, že pánové hráli jinak, neotřele, zajímavě. Trepanace lebky! Finnish death echoes from other realms. A wild ride on a death metal horse. I was tired, but this gig kicked me like some kind of violent poison. It was like an electric current through my body. Total commitment, a massacre without mercy. All that's left of this pack is scorched earth. I saw ghosts in the shadows of the club. They nodded their heads in agreement, as pleased as I was. I liked the way the gentlemen played differently, differently, interestingly. Skull trepanation!




Moje babička by asi řekla, že mám nohy jako konve. Tisíc mil, ne to přeháním, ale spousta nachozených kilometrů a dlouhá cesta přede mnou. Jaký to div, že stihnu předposlední vlak a ne poslední, jako vždycky. V metru to smrdí záhrobím, všechno ve mě pomalu doznívá. Uši potřebují klid, tak nechám sluchátka v brašně. Přisednou si dvě děvčata a celou cestu švitoří. Probírají kluky, jaký jsou dnes na nic, že jen sedí u počítačů a u telefonů, že nechtějí nikam chodit, že je s nimi nuda. Chtěl bych něco říct, ale raději mlčím. Dnes už jsem se natančil dost. V Plzni se do mě dá zima, v nočním autobusu si sednu do kouta a ze zastávky do postele to mám i se sprchou víceméně na autopilota. Žena se mě ze spaní zeptá, jaké to bylo a já odpovím, že takhle dobře jsem si už dlouho nezazlobil. Pak se ztratím ve snech.

My grandmother would probably say I have legs like watering cans. A thousand miles, no I'm not exaggerating, but a lot of mileage and a long way to go. It's a wonder I can catch the second to last train and not the last one like I always do. The subway smells of the grave, everything in me is slowly fading. My ears need rest, so I leave my headphones in my bag. Two girls get on and they chirp all the way. They talk about how boys suck nowadays, that they just sit in front of computers and phones, that they don't want to go anywhere, that they're bored. I want to say something, but I'd rather not. I've done enough today. In Pilsen I get cold, on the night bus I sit in a corner and from the bus stop to bed I have to go more or less on autopilot, even with a shower. My wife asks me in my sleep how it was and I reply that I haven't had such a good time in a long time. Then I get lost in my dreams.

Saturday 6. 5. 2023:

Probudím se stejně brzy, dlouho před budíkem. Sednu si do obýváku a kouknu na internet. Pořád se něco děje, ale mě to dneska nějak nezajímá a nebaví čím dál tím víc. Čeká mě ještě jeden den, spousta dobrých kapel a tak se najím, odpovím na pár emailů, pokecám s dětmi a manželka si ze mě dělá legraci, cože to ve svým věku pořád blbnu. Kdybys byl doma, nebyl bys tak utahanej. Ale co, já potřebuju jednou za čas vyrazit. Vyhodit si z kopýtka, narušit stereotyp. Rozhýbat své kosti v ďábelských rytmech. Utratit spoustu peněz a mít potom na co vzpomínat. Musím všem slíbit, že na sebe budu dávat pozor. Jsem unavený, ale odhodlání mi nechybí. Na mě si jen tak nepřijdou. 

I wake up early anyway, long before my alarm. I sit down in the living room and look at the Internet. There's always something going on, but somehow I'm not interested and I'm getting more and more bored today. I have one more day, a lot of good bands, so I eat, answer a few emails, chat with the kids, and my wife makes fun of me for always fooling around at my age. If you were home, you wouldn't be so tired. But whatever, I need to get out once in a while. Get out of the rut, break the stereotype. Rock my bones to the devil's rhythms. Spend a lot of money and have a lot of memories to look back on. I have to promise everyone I'll take care of myself. I'm tired, but I don't lack determination. They're not just gonna come after me.



Jako voják, čekající na výsadek, stojím připravený na zastávce. Stejně jako by za mě mohl cestovat hologram, mohla by za mě napsat report umělá inteligence. Možná už to za některé i píše, když totiž někdy reporty čtu, tak si říkám, že jim chybí vášeň a radost. Moje tělo je převezeno do hlavního města. Na místě jsem zase na čas. Po dvou pivech je mi jak jinak než dobře, jsem v takovém tom krásném "mezistavu", mezi opicí a další opicí. Potkávám kamarády, známé, kluky z kapel, jsem prostě zase jednou metal a jsem za to hrozně rád. Jezdím takhle od svých čtrnácti a stále mě to baví. Možná už patřím do starého železa, moje názory jsou děsně zastaralé a neumím tolik sdílet, ale věřte tomu, že radost mám možná ještě větší, než dřív, protože teď jsou pro mě koncerty větší vzácností. Dobrá, už asi fakt stárnu, začínám trousit. Dnes je ale stejně doba obrázková, zkratkovitá, tak mi to čtenáři myslím odpustí. Moc dobře totiž vím, že mě čtou hlavně srdcaři. Baterie ve foťáku je vyměněna, pivo dopito a čeká mě další divoký den. 

Like a soldier waiting to be dropped off, I stand ready at the bus stop. Just as a hologram could travel for me, an artificial intelligence could write a report for me. Maybe it's already writing it for some people, because sometimes when I read reports I think they lack passion and joy. My body is being transported to the capital. I'm back on time. After two beers, I am feeling anything but good, in that beautiful "in-between" state, between one monkey and another. I meet friends, acquaintances, guys from the bands, I'm just metal again and I'm so glad for it. I've been riding like this since I was 14 and I still enjoy it. I may be old hat, my opinions are terribly outdated and I can't share as much, but believe me, I enjoy it maybe even more than I used to, because now gigs are more rare for me. Okay, I guess I'm getting really old, I'm starting to get a little tired. But these are picture-laden, short-hand times anyway, so I think readers will forgive me. I know very well that I'm read mostly by the heartthrobs. The battery in my camera is replaced, the beer is finished and I'm in for another wild day.


THE SCALAR PROCESS - progresivní, technický a velmi povedený zásek z Francie. Zajímavé melodie, plné skvělých momentů, symfonie smrti, deprese, nihilismus. Pánové hráli velmi přesvědčivě, líbilo se mi, jak zněly skladby naživo. Jsem moc rád, že jsem je konečně slyšel i na pódiu. Cítil jsem temnou vesmírnou energii a vystoupení mě doslova smetlo! Skvěle! A progressive, technical and very good hit from France. Interesting melodies, full of great moments, symphony of death, depression, nihilism. The gentlemen played very convincingly, I liked how the songs sounded live. I'm very glad that I finally heard them on stage. I felt the dark cosmic energy and the performance literally blew me away! Great!




ORPHALIS - německý brutální a technický death metal par excellence! Nic dalšího bych ani psát nemusel. Bylo to šílené vyhlazené mysli. Žádné kompromisy, ani ústupky. Zásah přímo do srdce. Moje vnitřnosti byly vytrhány a já se usmíval. Kapela se přesně trefila do mé nálady. Kombinace piva a téhle muziky ve mě způsobila až meditativní stavy. Vážně, měli jste být s námi pod pódiem. Těším se na novou desku (už ji mám doma na recenzi). Death metalová bestie, která nás roztrhala na kusy! German brutal and technical death metal par excellence! I don't need to write anything else. It was crazy mind smoothed. No compromises, no concessions. A hit straight to the heart. My insides were ripped out and I was smiling. The band had hit my mood exactly. The combination of beer and this music made me feel meditative. Seriously, you should have been under the stage with us. I'm looking forward to the new record (already have it at home for review). A death metal beast that tore us apart!



VIANDE - francouzský černý smrtící kov, který smrděl jako rozkládající se mršina. Budu se muset na kapelu více podívat. Pro mě osobně bylo jejich vystoupení velkým překvapením a dalo by se napsat, že jsem si je pro sebe i objevil. Líbilo se mi jejich nadšení, odhodlání zabíjet hudbou. Věřil jsem jim každý tón, každou notu. Ze tmy vystoupili démoni a stáhli mě do hlubin! French black death metal that smelled like decomposing carrion. I'll have to check out the band more. For me personally, their performance was a big surprise and you could write that I discovered them for myself. I loved their enthusiasm, their determination to kill with music. I believed them every note, every note. Demons came out of the darkness and dragged me down into the depths!



SISYPHEAN - pánové vylezli na pódium a začala black death metalová válka s nebem. Je vám asi jasné, kdo vyhrál. Ano, tihle litevští maniaci, tmáři a rouhači. Hrálo se surově, bez zbytečností. Některé skladby byly mocné a majestátní, jiné syrové a zemité. Už jste někdy viděli oběšence, houpajícího se ve větru? Pak si tuhle smečku poslechněte a budete mít stejné pocity, jako já z jejich pražského koncertu. Tohle byl temný a zákeřný obřad, pradávný rituál! The gentlemen took the stage and the black death metal war with heaven began. You can probably see who won. Yes, these Lithuanian maniacs, darkies and blasphemers. The playing was raw, no-nonsense. Some songs were powerful and majestic, others raw and earthy. Have you ever seen a hanged man swinging in the wind? Then listen to this bunch and you will have the same feelings as I did from their Prague concert. This was a dark and sinister ritual, an ancient ritual!





CRYPTS OF DESPAIR - jejich album z roku 2021 patřilo dlouhé měsíce k mým nejposlouchanějším. Bylo pro mě ctí, vidět litevskou skupinu tmářů i naživo. Pro podobné okamžiky stále rád chodím na nové kapely. Stylově death metaloví maniaci předvedli velmi povedenou seanci. Hroby byly otevřeny, mrtvoly zohaveny a Smrt čekala za každým rohem. Chtěl jsem si vykopat vlastní hrob! Takhle nějak si představuji zlo z podzemí! Their album from 2021 was one of my most listened to albums for many months. It was an honour for me to see the Lithuanian dark band live. I still love going to see new bands for moments like that. Stylistically, the death metal maniacs delivered a very successful session. Graves were opened, corpses were mutilated and Death was waiting around every corner. I wanted to dig my own grave! That's how I imagine the evil of the underworld!






Rozhovor - CRYPTS OF DESPAIR - Vybral jsem si death metal, protože je to nejtemnější, nejďábelštější a nejchorobnější žánr, jaký existuje.

GODLESS TRUTH - pokaždé, když mám vidět tuhle kapelu z Olomouce naživo, tak mám v břiše podivný tlak. Ten přestane, když začnou hrát. Stál jsem pod pódiem a byl napnutý jako struna. Zazněl první riff, řev, úder bicích a mozek se mi rozletěl na tisíc kousků. Už jsem to několikrát psal, pánové umí přenést moje myšlenky do jiných dimenzí. A dělají to velmi elegantně, s nadhledem zkušených mistrů v oboru. Nebylo to ale jen skvělé řemeslo. Byla to progrese, technika, živoucí organismus, který mě sežral zaživa! Někdo vedle mě řekl, kurvadrát, to je ale dobrý. Ne, neměl pravdu. Bylo to vynikající!  Every time I get to see this band from Olomouc live, I get a strange pressure in my stomach. It stops when they start playing. I stood under the stage and I was tight as a string. There was the first riff, the scream, the drum beat and my brain flew into a thousand pieces. I've written it a few times before, the gentlemen can transport my thoughts to other dimensions. And they do it very elegantly, with the insight of experienced masters in the field. But it wasn't just great craftsmanship. It was the progression, the technique, the living organism that ate me alive! Someone next to me said, holy shit, that's good. No, he was wrong. It was brilliant!







DE PROFUNDIS - Když jsem je viděl před lety v Ostravě před TERRORIZER, nakopali mi pánové zadek takovým způsobem, že jsem zůstal stát s hubou dokořán. Tentokrát ale byli Britové ještě lepší. Jejich death metal je totiž zajímavý, odlišný, jiný. Používají pravděpodobně tajné zaříkávání a tajemné formule. Jinak si to nedovedu vysvětlit. Opět se jednalo o jeden z koncertů, který řadím k nejlepším za poslední roky. Skladby měly naživo drive, sílu, spoustu magické energie. Kapela byla seřízena jako dokonalý stroj na zabíjení. Smrt v očích, krev na rukou. Stigmata byla otevřena a ve mě zůstala nekonečně černá stopa. Svět už nikdy nebude takový, jako dřív! Inferno! When I saw them years ago in Ostrava in front of TERRORIZER, they kicked my ass in such a way that I stood there with my mouth wide open. But this time the Brits were even better. Their death metal is interesting, different, different. They probably use secret incantations and mysterious formulas. I can't explain it any other way. Once again, it was one of the concerts that I rank among the best in recent years. The songs had live drive, power, lots of magical energy. The band was set up like the ultimate killing machine. Death in their eyes, blood on their hands. The stigmata was opened and left an infinite black mark on me. The world will never be the same again! Inferno!








DISKORD - kdysi jsem měl sen, že se dívám do zrcadla, ale není v něm můj obraz, ale nějaká ohavná příšera. Na tuhle noční můru jsem si vzpomněl, když začali norští death metalisté hrát. Měl jsem pocit, že mě někdo říznul do tepny a ze mě pomalu uniká krev i život. Byl to hodně magický, temný a mrazivý obřad. Podivný a neklidný, přesto velmi zajímavý a nebál bych se napsat i přitažlivý. DISKORD lze poznat během několika okamžiků, ihned vás totiž proklejí. Naživo nám dokázali předvést sílu ze svých nahrávek. Slyšeli jsme řev bestie z jiného světa! I once had a dream that I was looking in a mirror, but it was not my image, but some hideous monster. I remembered this nightmare when the Norwegian death metallers started playing. I felt like someone had cut me in the artery and blood and life was slowly draining out of me. It was a very magical, dark and chilling ceremony. Strange and unsettling, yet very interesting and I wouldn't be afraid to write attractive. The discord can be recognized in a few moments, for you are immediately cursed. Live they were able to show us the power of their recordings. We heard the roar of a beast from another world!




CUTTERRED FLESH - stejně jako pro GODLESS TRUTH mám pro tyhle šílence velkou slabost. Jak by taky ne, když je sleduji od jejich počátků. Líbí se mi, jak každou deskou, každým vystoupením rostou, vyvíjejí se. Stalo se z nich monstrum z těch nekrutějších hororových filmů. Koncert měl velkou brutální sílu, gradoval, žhnul a sálal. Měl jsem strach, abych neměl popáleniny. Technicky velmi na vysoké úrovni, přesto stále syroví a suroví. Neztratili dravost. Naopak, neznat kluky osobně, myslel bych si, že za každým rohem číhá sériový vrah. Nezbývá, než dodat "ty vole to bylo zase skvělý". Děkuji za vystřelení mozku z hlavy! Just like GODLESS TRUTH, I have a big soft spot for these lunatics. I've been following them since their early days. I love how they grow and evolve with every record, every show. They've become a monster out of the cruelest horror movies. The concert had a great brutal power, it was graded, glowing and radiating. I was worried about getting burned. Technically very high level, yet still raw and brutal. They haven't lost their predatory edge. On the contrary, not knowing the guys personally, I would have thought there was a serial killer lurking around every corner. I can't help but add "dude, that was great again". Thank you for blowing my brains out!






MONUMENT OF MISANTROPY - mrzelo mě, že jsem je už neviděl, ale musel jsem na metro a pak na vlak. Bohužel, tak snad někdy jindy.

Organizace - Líbilo se mi, že měly kapely vcelku dlouhé hrací časy. Takže žádné osírání fanoušků, jako bývá často zvykem. Na festivalu nehrála ani jedna špatná skupina, kterou bych chtěl vynechat nebo by mě nudila. V dobách, kdy se chodí na různé srágory a často se jim nevyhnete, protože hrají všude, byla tahle akce jako zjevení. Festival byl zaměřen čistě na extrémní metal. Žádný rádoby smrtící kov od skejťáků a punkáčů, žádný kinder heavy metal ani thrash, ale poctivá muzika, kterou jsem rád ocenil. Za mě spokojenost po všech stránkách. Neznalým možná mohla chybět nějaká "profláklá slavnější jména", ale to už je na vkusu každého.

Organization - I liked that the bands had fairly long playing times. So no pissing off the fans, as is often the case. There wasn't a bad band playing at the festival that I wanted to skip or would have been bored by. In a time when you go to all sorts of shit shows and often can't avoid them because they play everywhere, this event was a revelation. The festival was purely focused on extreme metal. No wannabe death metal from skateboarders and punks, no kinder heavy metal or thrash, but honest music that I was happy to appreciate. For me satisfaction on all sides. The ignorant might have missed some "more famous names", but that's up to everyone's taste.

Fanoušci - potkal jsem mnoho známých, kamarádů, lidí z kapel a jsem za to hrozně rád. Je pro mě ctí být stále součástí tohohle kolotoče, přispět aspoň malinko do mlýna. Podpořit, užít si to. Na rovinu - na koncerty jezdím hlavně i díky vám. Zasloužíte poklonu, přátelé! Speciální dík patří samozřejmě Kunalovi a jeho teamu a také klukům z CUTTERRED FLESH v čele s Jirkou Kršem. Byla to parádní jízda! Klobouk dolů! 

Návštěvnost - byla poměrně nízká, akce mohla být klidně v nějakém menším klubu. Pravdou ale je, že podobnou hudbu dnes chodí už jen srdcaři. Pevně věřím, že to kluky neodradí a budou pokračovat. Pokud mohu mluvit za sebe, tak přijedu příště určitě znovu.

Zvuk - nemám žádných připomínek.

Fans - I've met a lot of friends, friends, people from bands and I'm very happy for that. It's an honour for me to still be a part of this merry-go-round, to contribute just a little bit to the mill. To support, to enjoy it. Frankly - I go to concerts mainly thanks to you guys. You deserve a compliment, my friends! Special thanks to Kunal and his team, of course, and also to the guys from CUTTERRED FLESH led by Jirka Krš. It was a great ride! Hats off! 

Attendance - was quite low, the event could have been in a smaller club. But the truth is that today only heartthrobs attend similar music. I firmly believe that this will not discourage the guys and they will continue. If I can speak for myself, I will definitely come again next time.

Sound - I have no comments. 

Dnes stíhám až poslední vlak. Jezdí v něm dámy, co byly na nákupech, kluci z diskoték a různých sportovních zápasů. Taky utahaní cizinci, co u nás makají, abychom se my měli dobře. Se dvěma takovými jedu. Možná už neumím tolik psát rusky, ale mluvit jsem nezapomněl. A tak si docela pokecáme. Dokonce znají i nějaké české metalové kapely. Říkám jim o festivalu, jsem rád, že můžu s někým mluvit, aby mi cesta utekla. Dostanu panáka vodky, ale je to takový driák, že podruhé odmítnu. Smějí se mi. U nás na Ukrajině tohle pijou ženský. Vystoupíme, oni vytáhnou bágly a jdou někam na ubytovnu. Já čekám ve tmě na noční spoj a klíží se mi oči. Teď už bych nezatancoval ani ploužáka. Padnu do postele a nevím o světě. Možná už jsem mrtvý. Ležím v otevřené rakvi. Pak zazní první tón. Vstanu a začnu tančit. Dámy a pánové, zadejte si! Druhý den ráno mám stejně největší radost, že jsem všechno přežil. Tančete, dokud to jde! A děkuji, že jste dočetli až sem. 

I'm only catching the last train today. It's full of ladies who've been shopping, guys from discos and various sports matches. Also tired foreigners working to make us happy. I'm going with two of them. I may not be able to write Russian so much anymore, but I haven't forgotten how to speak it. And so we have quite a chat. They even know some Czech metal bands. I tell them about the festival, I'm glad I can talk to somebody to make my trip go by. I get a shot of vodka, but it's such a drive that I refuse a second time. They laugh at me. In Ukraine, women drink this. We get out, they pull out their bags and go to a hostel. I'm waiting in the dark for the night train and my eyes are watering. I wouldn't dance a dance now. I fall into bed and I don't know the world. Maybe I'm already dead. I'm lying in an open coffin. Then the first note sounds. I get up and start dancing. Ladies and gentlemen, enter! The next morning, I'm just as happy that I survived. Dance while you can! And thank you for reading this far.


Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

promoter:

club: 

------------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - GUTS - Decay (2023)


GUTS - Decay
CD 2023, vlastní vydání

for english please scroll down

Tahle kobka stojí v rohu hřbitova. Ve stínu starých stromů. Nikdo ji dlouho nenavštěvuje. Přesto z ní slýchávám podivné zvuky. Jsem zvědavý, rád stále objevuji nové kapely. Otevřu rezavé dveře a odhrnu pavučiny. Přivítá mě notoricky známý pach smrti. Ihned mi dojde, že zde muselo vzniknout nové album finských GUTS. Moje myšlenky jsou ihned potvrzeny. Na kamenné desce, plné obrácených křížů, leží shnilé tělo. Obličej bez kůže, bez očí, přesto mám pocit, že se na mě dívá. Drží v ruce album "Decay" a já vím, že jsem tu správně.

Pánové mají na svém kontě tři singly z minulého roku. Novinka je zároveň debutem, prvním albem skupiny. Většinou v takových případech přistupuji k hudbě opatrně. Tentokrát ale nemusím. Máme tu totiž co do činění s parádním kusem shnilého masa. Skladby v sobě mají vše nutné a potřebné pro pořádnou pařbu. Drive, sílu, energii i chlad. Kobka je otevřena!

Líbí se mi, že si kapela dala práci s obalem i zvukem. Po formální stránce je vše v nejlepším pořádku. To byla ale nestačilo. Podobných skupin je dnes velké množství. O GUTS jsem se ale rozhodl napsat a podpořit je, protože jejich hudba řeže tou správnou stranou nože. Mají cit pro morbidní melodie, schopnost napsat motivy, které se mi ihned zadřely hluboko pod kůži. Toulám se podzemím dlouhé roky, od osmdesátých let minulého století a u hudby stále nejvíc oceňuji, když je zahraná od srdce. U "Decay" mám pocit, jako bych právě exhumoval čerstvý hrob. Mrtvola ve značném stádiu rozkladu, mlha mezi náhrobky, duše zemřelých i démoni. Tohle všechno k tomuto stylu patří, jako rakev k mrtvému. Líbí se mi nahrubo nasekané thrashové pasáže, ale hlavně temnota a chlad, které z riffů odkapávají jako zkažená krev. Songy se valí kupředu jako voda ve špinavé stoce. Přidávám hlasitost a jsem starým hrobníkem, kývám se do rytmu, představuji si koncert v malém zaplivaném klubu. Ano, o tomhle pro mě vždycky býval smrtící kov. Finové uctívají stejné modly jako já. Hrají přesvědčivě, zajímavě a hlavně - novou desku mě baví poslouchat. To je pro mě asi nejdůležitější. Melodie plné smrti a zmrzlé krve! Rozkládající se death metalová mršina!


Asphyx says:

This dungeon is in the corner of the cemetery. In the shade of the old trees. No one's been visiting it for a long time. Yet I hear strange noises coming from it. I'm curious, I like to discover new bands all the time. I open the rusty door and unwrap the cobwebs. I'm greeted by the notorious smell of death. I immediately realise that this must be where the new Finnish GUTS album was recorded. My thoughts are immediately confirmed. On a stone slab, full of inverted crosses, lies a rotten body. A face with no skin, no eyes, yet I have the feeling that he is looking at me. He's holding the Decay album, and I know I'm right here.

The gentlemen have three singles from last year. The new one is also the band's debut, their first album. I usually take a cautious approach to music in these cases. But this time I don't have to. We're dealing with a fine piece of rotten meat. The songs have everything necessary for a good party. Drive, power, energy and coolness. The doughnut is open!

I like the fact that the band has done the work with the cover and the sound. Formally, everything is in the best order. But that wasn't enough. There are a lot of similar bands today. But I decided to write about GUTS and support them because their music cuts with the right side of the knife. They have a feel for morbid melodies, an ability to write themes that immediately cut deep under my skin. I've been roaming the underground for many years, since the 1980s, and I still appreciate music most when it's played from the heart. "Decay" makes me feel like I've just exhumed a fresh grave. A corpse in a considerable state of decomposition, the mist between the tombstones, the souls of the dead and the demons. All this belongs to this style, like a coffin to a dead person. I like the roughly chopped thrash passages, but especially the darkness and coldness that drip from the riffs like tainted blood. The songs roll forward like water in a dirty gutter. I crank up the volume and I'm an old grave digger, swaying to the beat, imagining a gig in a seedy little club. Yes, this is what death metal has always been about for me. Finns worship the same idols I do. They play convincingly, interestingly and most importantly - the new album is fun to listen to. That's probably the most important thing for me. Melodies full of death and frozen blood! A decomposing death metal carcass!


Tracklist:
01. Bitter Stream 
02. Nuclear Genocide 
03. Manhunt 
04. Galvanistic Reanimation 
05. Vermin 06. Perversion For Perfection 
07. Spinebreaker 
08. Decay Sermon 
09. Night Of The Necromancer

pátek 5. května 2023

Recenze/review - KAAL AKUMA - Turiya (2023)


KAAL AKUMA - Turiya
EP 2023, Nuclear Winter Records

for english please scroll down

Zatloukám do rakve poslední hřeb. Další zohavené tělo. Bestie řádí v ulicích. Pokaždé roztrhá svoji oběť na kusy. Jako nějaká šelma, jako přízrak ze starých časů. Poslouchám zrovna nové "Turiya" a musím neustále přidávat hlasitost. Z rakve se totiž ozývají divné zvuky. Mrtví při téhle hudbě ožívají, což je pro mě důkaz, že pánové hrají přesně tím způsobem, který mám tolik rád. Morbidně, temně a chladně.

KAAL AKUMA jsou z Bangladéše a mají na svém kontě již jedno dlouhohrající album z roku 2021 ("In the Mouth of Madness"), které se také velmi povedlo. Tihle šílenci mají dar pro záhrobní věci. Umí vytvořit podmanivou a černou atmosféru. Jejich death metal je krutý, prašivý a děsivý. Jako pradávné rituály. 


Pokud máte rádi smečky jako INCANTATION, DEATH CONGREGATION, MORBID ANGEL a další tmáře, tak se vám bude líbit i "Turiya". Jedná se sice pouze o tři skladby, ale rozhodně stojí za pozornost. Kapela má ráda H. P. Lovercrafta, mysticismus, pradávné rituály a poctivý death metal. Pomocí této hudby dokáže navodit velmi podmanivou atmosféru. EP jsem poslouchal nejraději v noci nebo při svých procházkách po hřbitově. Měl jsem pokaždé pocit, že mě ze stínu sleduje nějaká zlá příšera, která mi každým okamžikem prokousne hrdlo. Obal, zvuk a další formální věci jsou v absolutním pořádku. Jedná se o totální underground, ve kterém se na nějakou tu špínu tolik nehledí. KAAL AKUMA jsou jako prudce jedovatý had, který vás nejdříve uhrane svým pohledem, abyste po ušktnutí ochrnuli a zemřeli v hrozných křečích. Při poslechu před sebou vidím staré katakomby, do kterých byly kdysi pohřbeni prokletí. Jeden riff střídá druhý a mezi chladnými zdmi se ozývá nářek. Kosti praskají tlakem, další skladba a po stěnách ztéká hnis. Myslím si, že tahle nahrávka by neměla uniknout žádnému poctivému fanouškovi nekonečných stínů. Zatloukám do rakve poslední hřeb. Další zohavené tělo. Bestie řádí v ulicích. Pokaždé roztrhá svoji oběť na kusy. Jako nějaká šelma, jako přízrak ze starých časů. Poslouchám zrovna nové "Turiya" a musím neustále přidávat hlasitost. Temný, hororový death metalový rituál! Čerstvě exhumovaný hrob plný hnisu a špíny!


Asphyx says:

I'm putting the final nail in the coffin. Another mutilated body. The beast is rampaging through the streets. Each time, it tears its victim apart. Like a beast, like a ghost from the old days. I'm listening to the new "Turiya" and I have to keep turning up the volume. There are strange noises coming from the coffin. The dead come back to life to this music, which proves to me that these guys are playing in the way I like so much. Morbid, dark and cold.

KAAL AKUMA are from Bangladesh and have already released one full-length album in 2021 ("In the Mouth of Madness"), which was also very successful. These madmen have a gift for the afterlife stuff. They can create a captivating and black atmosphere. Their death metal is cruel, dusty and terrifying. Like ancient rituals.


If you like packs like INCANTATION, DEATH CONGREGATION, MORBID ANGEL and other darkies, you will also like "Turiya". It's only three tracks, but it's definitely worth your attention. The band likes H. P. Lovercraft, mysticism, ancient rituals and honest death metal. With this music they can create a very captivating atmosphere. I listened to the EP mostly at night or during my walks in the cemetery. I always had the feeling that some evil monster was following me from the shadows, biting my throat at any moment. The cover, sound and other formal things are absolutely fine. This is a total underground where some of the dirt is not so much in view. KAAL AKUMA are like a fiercely venomous snake that first catches you with its gaze, only to paralyze and die in horrible convulsions after the bite. As I listen, I see before me the old catacombs where the cursed were once buried. One riff replaces another and a wail echoes between the cold walls. Bones crack from the pressure, another song, and pus oozes down the walls. I don't think this record should escape any honest fan of Endless Shadows. I'm putting the final nail in the coffin. Another mutilated body. The beast is rampaging through the streets. Each time, it tears its victim apart. Like a beast, like a ghost from the old days. I'm listening to the new "Turiya" and I have to keep turning up the volume. A dark, horror death metal ritual! A freshly exhumed grave full of pus and filth!


Tracklist:
01. Ego Death 
02. Tiyanak 
03. Ignorance Is Bliss

KNIŽNÍ TIPY - Smrt číhá na jarmarku - Anders de la Motte & Måns Nilsson (2023)


Smrt číhá na jarmarku - Anders de la Motte & Måns Nilsson
2023, Kalibr

Tak tohle je přesně detektivka podle mého gusta. Poklidnější, inteligentní. Navíc, já mám vždycky rád, když se rozplétají staré křivdy. Byl jsem zrovna na chalupě v Jizerkách. V malé vesnici v horách. Ihned se mi všechno spojilo v jedno. Tady se také některé věci nezapomínají. Dlouholeté spory, křivdy, které nebyly nikdy narovnány. Je vcelku jedno, že Anders de la Motte & Måns Nilsson píší o švédském venkově. Tyhle vraždy se klidně mohou odehrávat i u nás. Stačí jenom trošku větší představivost. Skvělé také je, že se všechno odehrává ve stylu Agathy Christie, kterou považuji za jednou ze svých nejoblíbenějších spisovatelek vůbec. Důvody vám asi vypisovat nemusím. Hlavní vyšetřovatel, slovutný inspektor Peter Vinston je mi také veskrze sympatický. K Tove Espingové bych měl nějaké výhrady, ale zase na druhou stranu, takových žen je poslední roky velká spousta. Takže za mě žádný problém.

Děj plyne zdánlivě poklidně, úplně stejně jako třeba u nás v pohraničí. Vlastně se tu nic zásadního neděje. Pak přijde vražda a její stín se vznáší všude kolem. Lesy a louky jsou krásné, kopce obdivuhodné a všechno působí tak nějak čistě a nevinně. Jenže jsou tu i lidé, kteří mají neustálou potřebu se nenávidět a zabíjet. Konečně také námět, kterému se dá věřit, mohl se stát i ve vašem sousedství. Žádný geniální sériový vrah, ani detektiv se skoro nadpřirozenými vlastnosti. Naopak, na povrch vylézají obyčejné lidské slabosti. Úplně před sebou vidím jarmark, ruch a ševel. Pak je nalezena mrtvola a děj může začít. Peter tu má svoji dceru, která ale žije s jiným otcem. Osobně se mi hrozně líbí myšlenkové pochody hlavního hrdiny, v mnohém jsem s nim doslova souzněl. Oceňuji i vtip, který se jinak poměrně temným námětem, jakým vražda vždy bývá, příjemně prolíná. Schválně, koho si tipujete jako vraha? Já se tentokrát několikrát mýlil a to přesto, že většinou mívám za ty roky dobré tipy.

Dialogy jsou napsány také velmi uvěřitelně. Mám to takhle rád. Lidé nejsou dokonalí, mají své slabosti a bývají líní. V tomhle má Anders de la Motte velký dar. Zná, jak společnost funguje, jak se mění. Má i zkušenosti, za všechny ty roky i knihy, které napsal, si vytvořil svůj vlastní styl. Manželka mě musela zahnat do postele, zase jsem zapomněl spát. Topili jsme ještě v kamnech, zima se už zase vrátila. Ráno mrzlo a já šel na záchod. Do postele jsem se nevrátil, opláchl jsem si obličej ledovou horskou vodou a zase si sedl ke knize. Odvedle jsem slyšel tiché oddychování své ženy. Jsme tu na chalupě zase po dlouhé době jen sami dva. Bez dětí a mohu vám říci, že to mělo něco do sebe. Jednou, až děti vylétnou z hnízda, to tak bude čím dál tím častěji. Mám vlastně jen jeden problém. Trápí mě mluvit o knihách, které jsem četl a moje milá ještě ne. Nechci ji nic prozrazovat (stejně jako vám) a tak musím různě opisovat, naznačovat a tvářit se děsně tajemně. Vždycky pak čekám, jestli se jí kniha také líbila. A pokaždé si oddechnu, když řekne ano. Máme hodně podobný vkus.

Šli jsme přes kopec na oběd do jedné skvělé hospody ve Smržovce. Vzali jsme to přes náměstí, abychom koupili něco malého k jídlu na večer. Na náměstí byl jarmark. Prodávali tam domácí výrobky, ale třeba i med. Nějak se mi to všechno zase zamotalo dohromady. Čekal jsem, že se někde povaluje mrtvola. Zaplať všichni svatí, nic takového se samozřejmě nestalo, ale fantazie je na tohle děsná děvka. Obzvlášť ta moje, ta někdy pracuje na plné obrátky, i když nechci. Unikám do ní ze současného světa, představuji si, jakým směrem se bude děj ubírat, přemýšlím. Možná právě proto mám tolik rád detektivky a thrillery. Mají v sobě totiž napětí, vášeň. Temnotu a chlad. Většina rádoby vtipných současných prodejních hitů mě nudí. Nevím proč, ale asi mám raději jiný druh humoru. K autorovi si musíte získat osobní vztah, musíte přistoupit na jeho hru a mít rádi jeho způsob vyjadřování. Anders de la Motte je v tomhle mistr, jeden z nejlepších. Tedy alespoň podle mě. 

Ještě bych si dovolil něco malého k té lidské nenávisti. Jsem vždycky hrozně překvapený, pokud slyším od někoho, koho považuji za vcelku normálního, nějakou jedovatou poznámku. Jeho nebo její tvář se zkřiví do nenávisti a já si to potom pamatuji děsně dlouho. Jsem na podobné věci hrozně citlivý. Myslím si totiž, že je lepší mluvit na rovinu. Ono potom to zlé nebublá někde v pozadí a nestane se pak jednou neštěstí. Znáte to, začne to menší pomluvou. Závistí, protože má soused hezčí zahradu i ženu. Končí to několika mrtvými a zničenými životy pozůstalých. Ono je opravdu lepší číst, mít nadhled a dívat se na svět pozitivně. Koneckonců, nic jiného nám nezbývá. A pokud k tomu ještě čtete, není co řešit. My máme svůj svět fantazie. Bylo pro mě hrozně příjemné do něj Smrt číhá na jarmarku pustit. Knihu jsem si užil jako dobré pivo. Mějte se co nejlépe a děkuji za přízeň. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Na prosluněném, idylickém švédském venkově dojde k dalšímu zločinu: smrt v Österlenu tentokrát udeří na jarmarku starožitných a sběratelských věcí, který se každoročně koná v malém místním městečku. Věhlasný stockholmský inspektor Peter Vinston musí znovu přerušit dovolenou, aby se ujal vyšetřování vraždy neblaze proslulého překupníka. K ruce dostane opět Tove Espingovou, ctižádostivou policistku znalou místních poměrů. Oba překvapí, kolik zášti, starých křivd a neodhalených tajemství skrývá svět obchodu se starožitnostmi. Kdo by však byl kvůli nim ochoten sáhnout někomu na život?


------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 4. května 2023

Interview - ANGEROT - Devastating death metal, full of darkness, rage and suffering! Inferno!


Interview with death metal band from USA - ANGEROT. 

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx. 

Recenze/review - ANGEROT - The Profound Recreant (2023):

Ave ANGEROT! Greetings to the underground. I hope everything is fine with you. It should be because this year you have released a third long-play full-length album in your band's career. I have to admit it has literally blown my mind. It is dark, energic and as if it cuts by the sharp edge of the knife. I can hear from the record you did a really good job and you added a big portion of the talent, too. How do you perceive the new album in comparison to the previous work? Where did you want to move and in what are these two records different?

First let me thank you for the compliments, I greatly appreciate it. Very happy to hear that you like the new album. This album has been a long journey for us as a band. We wrote the music for this entire album when we wrote The Divine Apostate. In essence, they are sister albums. Divine was released just as the world went to shit and fell apart. It was a bit foreboding, dark and somewhat doomy in feel and coincidentally very fitting for the year to come. We had a bit of luxury of time when recording The Profound Recreant, which was great. We were very pleased with Divine and we definitely wanted to grow from what we learned during the making of that album. Divine was the first step into our zone. Profound was us in our zone. I think we have fully become comfortable with what we do and what we are capable of. We have shed the fear of trying things outside the scope of what one may think fits the old school Death Metal playbook, and we are extremely confident and comfortable being creative as we see fit. It has been a remarkable growth period for us that will absolutely propel us forward on the next album as well.


„The Profound Recreant“ includes all attributes of good death metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? How look the writing process of new material in the case of ANGEROT?

Profound was a very new approach for us. After we lost our drummer post Splendid Iniquity, we took an entirely different approach to writing and composition. After 25 years of jamming in the same room and hashing things out as a group through our past bands…we were no longer able to do that. Matt lives about 4 hours from us, so we had to modify our process. It was strange at first, however I think we quickly adapted and definitely made the best of it. We examined and explored each song closely as they came together. Openly discussed layers, options and potential additions to each track.

I found out that Andreas Linnemann signed under the mix and mastering of the new record. I have to confirm that the sound is literally killing. It still makes me add volume to the player. Andreas Linnemann has created a sound that is cruel, raw and at the same time dark and organic. How went the work with him and why did you choose him? In which studio did you record it? How did the recording process look like?

This is the second Angerot album we have done with Andreas and he has definitely become a huge part of what we do. We feel like he is essentially our 5th member. He has the uncanny ability to completely understand what we are trying to accomplish not only in tone, but in overall feel. Our to keep true to our old school roots…but also dial things up a notch with some of the obtuse and unique ideas we have. We work closely with Andreas from the moment we start writing through the final mix. The communication and discussion about where we are attempting to go with things definitely helps us to collaborate. We can't express how much we appreciate and respect the guy.


An important part and a kind of extra bonus for fans today is the physical CD. You released the new album at Redefining Darkness Records, and it has a corpsy cover art. Who is the author? How did you choose the motif and how does it relate to the music at the record?

We have worked with Jon Zig on all three of our albums. He is an incredibly talented individual. I had a long discussion when we first selected Jon for art on Splendid Iniquity about our direction and overall plan for artwork for years to come. Some puzzles take time to put together. It will all make sense after number six.

I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to USA (Dakota) for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth it. How do you explain that death metal are doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?

The Dakotas are unique and have been for decades now when it comes to extreme music. We have spawned some incredible bands from Maul, Ghost Bath, Gorgatron, Phobophilic, Suffer, Fall, Rifflord, Empty Throne and several others stemming back to the very late 80s. I honestly think much of that stems from midwest work ethic and dedication to craft. As far as the US metal scene as a whole, I think we are on par with the global market on many levels…and subpar on some levels. The major problem is live support, overall size of the country and the enormous amount of bands as a whole. I am still very partial to the vibe that the 90s produced not only for the quality of music, but the unique energy that it brought. Technology and the internet has stripped away the mystique and iconic aura that used to be what drove us all to pick up an instrument. Times are just different. I am just extremely grateful that we grew up in the era we did.


You play death metal influenced by, among other things, the old school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start ANGEROT was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?

We definitely are old school. We don't set out to make old school Death Metal…we just ARE old school Death Metal. We all began our Death Metal journeys in the late 80s and through the 90s when Death Metal was born and flourished. It is what makes us who we are as musicians. I think we could go on for days about our early idols and how they each influenced us in different ways. If I had to name a few they would be Nicke Anderson - one of the absolute best minds in the 90s, David Vincent - one of the most iconic voices and absolutely killer frontman, Jack Owen - one of the best riff writers ever, Glen Benton, James Murphy, LG, Chuck…man it is impossible to stop. As far as our direction forward in band movement, the next album will be a step in a very aggressive direction. As far as shows, touring and festivals…we never say never. We are definitely not one of those bands that will jump in a van and grind it our for weeks on the road. We did that when we were kids, but those days are gone. Always open to fest ideas.


When I started my blog six years ago, I had a vision that I would try to support bands that are not so much popular, or they are lost in underground. To let the world knows about them. I think I'm doing quite well, at least according to the responses. How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?

One thing that sets Angerot apart from many bands out there is the fact that we do not tour…therefore we have to work creatively to market ourselves and gain as many eyes and ears as possible. We focus heavily on visual media, quality music videos and heavy marketing online. We have a wonderful relationship with Thomas and Redefining Darkness Records. He gets us, what we do, how we do it and what it takes to cut through the static of a million bands. We totally understand that we will not smash any glass ceilings, but we will do everything possible to create the best music we can, back it with the best visuals we can and hopefully leave a permanent mark on some people.


On the one hand, today the new band has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as ANGEROT? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?

Personally…I miss the 90s a lot. I miss the grandiose aura, the majestic imagery, the bigger than life mystery or the bands I loved. I think social media has completely destroyed virtually all of that. I am not a fan of social media at all. I think it brings out the worst in everyone. It fuels 100% of the narcissistic vitriol that is ripping our world apart as well. Seeing what your icons do on a daily basis, what they ate for lunch, where they went on vacation, and hearing about their personal opinions on daily drama has completely crumbled the iconic musician persona. Now, some of the technologies are a double edged sword. Digital recording for instance. It's amazing to be able to record, edit, and produce your own recordings to professional levels, however it has created a massive flood of bands so deep that the vast majority drown in it all. It is so difficult for any one band to cut through all of the chaos and be found and heard by those who would no doubt love them.

I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?

To me, it is the purest and most demanding form of music that has ever existed. It is the only genre of music that has a sincerely dedicated underground audience worldwide. It pulls from the purest aggressive elements of the human mind and mixes it with grass roots structures of rock n roll. I absolutely love the power and aggression of it all. The hook that has kept me involved with death metal for 35 years is the absolute borderless possibilities and endless creative options within the genre. Death Metal means more than music to me. I have built lifelong friendships, powerful relationships, business partnerships and so much more.


Finally, a classic but important question. What is ANGEROT planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage and when will you visit the Europe?

We will be filming a few shows this summer with plans on releasing a DVD. We dont tour and keep shows at a premium, so releasing a DVD with a good chunk of live footage, some interviews and some good side footage is a good way to bring that to those who may have interest. It's definitely not the same as seeing us live, but it is something. Plus, it is another direct reflection of our 90s roots.

Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push „The Profound Recreant“ into my head again!

Thanks so much for your support!!

Recenze/review - ANGEROT - The Profound Recreant (2023):

about ANGEROT on DEADLY STORM  ZINE:






------------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - ANGEROT - Zničující death metal, plný temnoty, vzteku a utrpení! Inferno!

Rozhovor s death metalovou skupinou z USA - ANGEROT. 

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx. 

Recenze/review - ANGEROT - The Profound Recreant (2023):

Ave ANGEROT! Zdravím do undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos třetí dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší předchozí tvorbou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Nejprve mi dovol, abych ti poděkoval za komplimenty, moc si toho vážím. Velmi mě těší, že se ti nové album líbí. Tohle album pro nás, jako kapelu, byla dlouhá cesta. Hudbu k celému albu jsme napsali, když jsme psali "The Divine Apostate". V podstatě se jedná o sesterská alba. „Divine“ jsme vydali zrovna v době, kdy se svět posral a rozpadl. Působilo trochu předvídavě, temně a poněkud doomově a shodou okolností se velmi hodilo k nadcházejícímu roku. Při nahrávání "The Profound Recreant" jsme měli trochu přepychu v podobě času, což bylo skvělé. S "Divine" jsme byli velmi spokojeni a rozhodně jsme chtěli rozvíjet to, co jsme se při tvorbě tohoto alba naučili. Divine bylo prvním krokem do naší zóny. "Profound" už jsme byli my v naší zóně. Myslím, že jsme se plně sžili s tím, co děláme a čeho jsme schopni. Zbavili jsme se strachu zkoušet věci mimo rámec toho, o čem si někdo může myslet, že zapadá do old schoolové death metalové učebnice a jsme si nesmírně jistí a pohodlně se cítíme být kreativní, jak uznáme za vhodné. Bylo to pro nás pozoruhodné období růstu, které nás naprosto pohání vpřed i na dalším albu.


„The Profound Recreant“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál ANGEROT?

„Profound“ pro nás představoval zcela nový přístup. Poté, co jsme po „Splendid Iniquity“ přišli o bubeníka, jsme zaujali zcela jiný přístup k psaní a skládání. Po pětadvaceti letech jamování v jedné místnosti a vymýšlení věcí jako kapela v rámci našich předchozích kapel... jsme toho už nebyli schopni. Matt bydlí asi čtyři hodiny od nás, takže jsme museli upravit náš proces. Zpočátku to bylo zvláštní, nicméně si myslím, že jsme se rychle přizpůsobili a rozhodně z toho vytěžili maximum. Každou skladbu jsme pečlivě zkoumali a prozkoumávali, jak se dávala dohromady. Otevřeně jsme diskutovali o vrstvách, možnostech a potenciálních dodatcích ke každé skladbě.

Dohledal jsem si, že pod nahráváním a mixem je podepsán Andreas Linnemann. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Andreas Linnemann vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Toto je druhé album Angerot, které jsme s Andreasem natočili a on se rozhodně stal velkou součástí toho, co děláme. Máme pocit, že je v podstatě naším pátým členem. Má neuvěřitelnou schopnost naprosto pochopit, čeho se snažíme dosáhnout nejen v oblasti tónů, ale i celkového pocitu. Chceme zůstat věrní našim olds choolovým kořenům... ale zároveň se snažíme posunout věci o úroveň výš díky některým našim přitroublým a jedinečným nápadům. S Andreasem úzce spolupracujeme od chvíle, kdy začneme psát, až po finální mix. Komunikace a diskuse o tom, kam se snažíme věci směřovat, nám rozhodně pomáhá spolupracovat. Nedokážeme vyjádřit, jak moc si toho člověka vážíme a respektujeme ho.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Redefining Darkness Records a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

S Jonem Zigem jsme spolupracovali na všech třech našich albech. Je to neuvěřitelně talentovaný člověk. Když jsme si Jona poprvé vybrali pro tvorbu obalu na „Splendid Iniquity“, vedli jsme dlouhou diskusi o našem směřování a celkovém plánu pro tvorbu obalů v následujících letech. Některé skládačky se skládají dlouho. Po čísle šest to bude dávat smysl.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do USA (Dakota) si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Dakota je v oblasti extrémní hudby jedinečná už několik desetiletí. Zrodilo se u nás několik neuvěřitelných kapel od Maul, Ghost Bath, Gorgatron, Phobophilic, Suffer, Fall, Rifflord, Empty Throne a několik dalších, jejichž počátky sahají až do konce 80. let. Upřímně si myslím, že to z velké části pramení z pracovní morálky a oddanosti řemeslu na Středozápadě. Co se týče americké metalové scény jako celku, myslím, že jsme v mnoha ohledech na stejné úrovni jako světový trh... a v některých ohledech podřadní. Hlavním problémem je živá podpora, celková velikost země a obrovské množství kapel. Stále si velmi potrpím na atmosféru, kterou přinesla 90. léta, a to nejen kvůli kvalitě hudby, ale i jedinečné energii, kterou přinesla. Technologie a internet nás připravily o mystiku a ikonickou auru, která nás dříve všechny hnala vzít do ruky nástroj. Doba je prostě jiná. Jsem jen nesmírně vděčný, že jsme vyrůstali v době, ve které jsme vyrůstali.


Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit ANGEROT, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Rozhodně jsme ze staré školy. Nechtěli jsme dělat old school death metal... my prostě JSME old school death metal. Všichni jsme započali své death metalové cesty na konci 80. a 90. let, kdy se death metal zrodil a vzkvétal. To je to, co nás dělá tím, kým jsme jako hudebníci. Myslím, že bychom mohli celé dny vyprávět o našich raných idolech a o tom, jak nás každý z nich různým způsobem ovlivnil. Kdybych měl jmenovat jen některé, byli by to Nicke Anderson - jeden z absolutně nejlepších mozků 90. let, David Vincent - jeden z nejikoničtějších hlasů a naprosto zabijácký frontman, Jack Owen - jeden z nejlepších autorů riffů vůbec, Glen Benton, James Murphy, L.G., Chuck... člověče, nedá se přestat. Co se týče našeho směřování vpřed v pohybu kapely, příští album bude krokem velmi agresivním směrem. Co se týče koncertů, turné a festivalů... nikdy neříkáme nikdy. Rozhodně nejsme jedna z těch kapel, které naskočí do dodávky a budou to týdny drtit na cestách. Dělali jsme to, když jsme byli mladí, ale ty časy jsou pryč. Vždycky jsme ale otevřeni novým festivalům.


Když jsem před šesti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Jedna věc, která Angerot odlišuje od mnoha jiných kapel, je fakt, že nejezdíme na turné, proto musíme pracovat kreativně, abychom se dostali na trh a získali co nejvíce očí a uší. Hodně se zaměřujeme na vizuální média, kvalitní videoklipy a intenzivní online marketing. Máme skvělý vztah s Thomasem a Redefining Darkness Records. Chápe nás, co děláme, jak to děláme a co je potřeba k tomu, aby se člověk prodral statisíci kapel. Naprosto chápeme, že nerozbijeme žádný skleněný strop, ale uděláme všechno pro to, abychom vytvořili co nejlepší hudbu, podpořili ji co nejlepšími vizuály a snad v některých lidech zanechali trvalou stopu.


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako ANGEROT ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Mně osobně se po 90. letech hodně stýská. Chybí mi ta velkolepá aura, majestátní obrazotvornost, větší než životní tajemství nebo kapely, které jsem miloval. Myslím, že sociální média prakticky všechno tohle úplně zničila. Nejsem vůbec fanouškem sociálních médií. Myslím, že v každém člověku probouzejí to nejhorší. Stoprocentně živí narcistický vitriol, který trhá na kusy i náš svět. Vidět, co vaše ikony denně dělají, co jedly k obědu, kam jely na dovolenou, a poslouchat o jejich osobních názorech na každodenní dramata zcela rozbilo osobnost ikonických muzikantů. Některé technologie jsou nyní dvojsečnou zbraní. Například digitální nahrávání. Je úžasné, že můžete nahrávat, upravovat a produkovat vlastní nahrávky na profesionální úrovni, nicméně to vytvořilo obrovskou záplavu kapel tak hlubokou, že se v tom všem drtivá většina utopí. Pro jednu kapelu je tak těžké proniknout celým tím chaosem a nechat se najít a slyšet těmi, kteří by ji bezpochyby milovali.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Pro mě je to nejčistší a nejnáročnější forma hudby, jaká kdy existovala. Je to jediný hudební žánr, který má upřímně oddané undergroundové publikum po celém světě. Čerpá z nejčistších agresivních prvků lidské mysli a mísí je s prapůvodními strukturami rock’n’rollu. Naprosto miluji sílu a agresivitu toho všeho. Tím, co mě u death metalu drží už 35 let, jsou absolutně bezbřehé možnosti a nekonečné tvůrčí možnosti v rámci tohoto žánru. Death metal pro mě znamená víc než jen hudbu. Vybudoval jsem si celoživotní přátelství, silné vztahy, obchodní partnerství a mnoho dalšího.


Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají ANGEROT v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Evropu?

V létě budeme natáčet několik koncertů a plánujeme vydat DVD. Nejezdíme na turné a koncerty jsou pro nás vzácné, takže vydání DVD s pořádnou porcí živých záběrů, několika rozhovory a dobrými vedlejšími záběry je dobrý způsob, jak to přiblížit těm, kteří by o to mohli mít zájem. Rozhodně to není totéž, jako vidět nás naživo, ale něco to přece jen je. Navíc je to další přímý odraz našich devadesátkových kořenů.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „The Profound Recreant“ zase narvat do hlavy!

Díky moc za tvou podporu!

Recenze/review - ANGEROT - The Profound Recreant (2023):

about ANGEROT on DEADLY STORM  ZINE:






------------------------------------------------------------------------------------------------------

středa 3. května 2023

Recenze/review - GODSLUT - Procreation Of God (2023)


GODSLUT - Procreation Of God
CD 2023, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Bleskový útok byl proveden s nebývalou silou. Zůstala jenom spálená země. Mrtvoly se povalují kolem, jako nějaké děsivé loutky. Smrt obchází ulicemi a usmívá se. Život ve tmě  bývá někdy hodně náročný. Bestie, která se právě probudila, nezná slitování. Je krutá, nekompromisní, šílená a zběsilá. První slova, která mě napadají, jsou - démoni temnoty. Nová kapela z Polska si říká GODSLUT. Stačilo několik setkání a ihned mě smetla z povrchu zemského.

Není divu, členy téhle smečky jsou zkušení muzikanti - Krzysiek Śniadecki (kytara, zpěv), Daniel Kozyra (basa, zpěv) a Paweł "Pavulon" Jaroszewicz (bicí) známý z ANTIGAMA, DECAPITATED, HATE, REDEMPTOR. Myslím si, že k tomuhle smradlavému death metalu se budu často vracet.


Tohle album nejvíce ocení fanoušci třeba takových MORBID ANGEL, VADER, SUFFOCATION, DECAPITATED, DEATH. Jedná se o vysokooktanový kov smrti, se spoustou technických pasáží, který je velmi heavy. Songy zabíjejí na potkání. Ocenit musím zvuk (Pawel “Janos” Grabowski - mixing and mastering). Zaujme i démonický obal - Michal Xaay Loranc (BEHEMOTH, NECROPHAGIST, REDEMPTOR). Jako celek působí nahrávka velmi kompaktním dojmem. Žhne a pálí, je plná třaskavé směsi, která vám exploduje v rukou i hlavě. GODSLUT se s ničím nepářou. Jdou rovnou k věci. Vyvrhnou vnitřnosti z vašeho těla, pohřbí vás zaživa. Album má v sobě takový ten odér a poctivost starých časů. Nic pro slabé povahy, ale spíše záležitost pro nemrtvé. Poslouchat "Procreation Of God" je jako se setkat s ozvěnami ze záhrobí. Ďábelské riffy, zničující bicí, vokál zvířete. Připadám si, jako bych spadl do laviny z kostí, krve a zkaženého masa. Poláci vás rozemelou na prach, spadnete do drtičky kostí a zbyde z vás jenom tmavý krvavý stín. Bleskový útok byl proveden s nebývalou silou. Zůstala jenom spálená země. Mrtvoly se povalují kolem, jako nějaké děsivé loutky. Smrt obchází ulicemi a usmívá se. Bestie se probudila. Zničující death metal, který vás roztrhá na kusy! Masakr!


Asphyx says:

The lightning attack was carried out with unprecedented force. All that was left was scorched earth. The corpses are lying around like some ghastly puppets. Death walks the streets and smiles. Life in the dark can be very difficult. The beast that has just awakened knows no mercy. It's cruel, uncompromising, mad and frantic. The first words that come to mind are demons of darkness. The new band from Poland is called GODSLUT. It took only a few encounters to sweep me off the face of the earth.

No wonder, the members of this pack are experienced musicians - Krzysiek Śniadecki (guitar, vocals), Daniel Kozyra (bass, vocals) and Paweł "Pavulon" Jaroszewicz (drums) known from ANTIGAMA, DECAPITATED, HATE, REDEMPTOR. I think I will come back to this stinking death metal often.


This album will be most appreciated by fans of such bands as MORBID ANGEL, VADER, SUFFOCATION, DECAPITATED, DEATH. It is a high-octane death metal, with a lot of technical passages, which is very heavy. The songs kill on cue. I have to appreciate the sound (Pawel "Janos" Grabowski - mixing and mastering). The demonic cover artwork by Michal Xaay Loranc (BEHEMOTH, NECROPHAGIST, REDEMPTOR) is also impressive. As a whole the record has a very compact impression. It burns and scorches, it is full of a crackling mixture that will explode in your hands and head. GODSLUT don't fight with anything. They get straight to the point. They'll rip the guts out of your body, bury you alive. The album has that old-timey odor and honesty to it. Nothing for the faint of heart, but more of a thing for the undead. Listening to "Procreation Of God" is like encountering echoes from beyond the grave. Evil riffs, devastating drums, animal vocals. I feel like I've fallen into an avalanche of bones, blood and rotten flesh. The polishers grind you to dust, you fall into a bone crusher and all that's left is a dark, bloody shadow. The lightning attack was carried out with unprecedented force. All that's left is scorched earth. The corpses are lying around like some ghastly puppets. Death walks the streets and smiles. The beast has awakened. Devastating death metal that will tear you apart! Massacre!


--TRACKLISTING--
1. Procreation of God
2. Paid Absolution
3. War, Pestilence, Death, Hunger
4. Over-Dying
5. Dragged Into Heaven
6. Logic To Extinct
7. Against
8. Crucified
9. Chaos

--LINEUP--
Guitars, vocals - Krzysiek Śniadecki
Bass, vocals - Daniel Kozyra
Drums - Paweł "Pavulon" Jaroszewicz

--BAND CONTACT--

--LABEL CONTACT--
SELFMADEGOD RECORDS

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine