DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 27. srpna 2023

Recenze/review - IRON CASKET - Where Iron Death Roams (2023)


IRON CASKET - Where Iron Death Roams
CD 2023, vlastní vydání

for english please scroll down

Už si moc nepamatuji, kolik kamarádů padlo k zemi vyčerpáním. Leželi na chladné zemi a jejich oči vzhlížely k nebi. Někdo se modlil, někdo proklínal celý svět. Nakonec zemřeli všichni. Jejich těla shnila v cizí zemi za slávu někoho jiného. Pod rezavými pásy tanků, ve špíně a beznaději. A ti, kteří přežili a mají štěstí, že nepřišli o ruce a nohy, tak mají smutný pohled. Všechno se jim neustále vrací. Smrt a nenávist. Bolest a utrpení. Jak vůbec vyjádřit své pocity? A dokáže to někdo? Myslím, že ano. Na svých toulkách podsvětím jsem narazil na kapelu IRON CASKET

Jedná se o jednočlenný projekt, pod kterým je podepsán Drewcifer "The Butcher". Nahrál veškeré nástroje, včetně programování bicích a chorobného vokálu. Pokud máte rádi válečný starý death metal, strhne vás tohle album do hlubiny. Octitnete se na bojišti a ucítíte neodbytný pach smrti. 


Drewcifer se drží starých, ověřených postupů. Zbytečně neexperimentuje, přesto jsou skladby zajímavé. Mají v sobě tlak a energii. Pochválit musím i zvuk, který je náležitě masivní, chladný a zabijácký. Album není dokonalé, ale to se mi právě líbí. Je o to víc uvěřitelné, opravdové, reálné. Jako válka a smrt. Pokud se nepletu, tak na obalu je německý Sturmpanzerwagen A7V z roku 1918. Hrozná zbraň. Vlastně první tank německé výroby, který bojoval. Nedovedu si představit, že bych stál někde v poli a tohle monstrum by vyjelo proti mě. Asi bych jenom stál a během okamžiku měl rozdrcené všechny kosti v těle. Stejně jako po poslechu "Where Iron Death Roams". Mám rád válečnou tématiku, kombinovanou se smrtícím kovem. Jenom se to musí umět. A IRON CASKET se povedlo vytvořit pomocí hudby dokonalou, podmanivou atmosféru. Jsem opravdu někde v šíleném boji a kolem leží mrtvá těla. Válka je hnus a špína a nejhorší je, že jako lidstvo opakujeme stále stejné chyby. Možná jsme nakonec opravdu jenom zvířata, která se umí občas smát. K nahrávce bych měl jenom jednu drobnou připomínku. V určitých momentech jsou občas některé pasáže trošku delší a monotónní. Možná bych příště zvolil i živého bubeníka. Jsou to ale jenom drobnosti, které mi nedokáží pokazit celkový zážitek. Ten je opravdu velmi silný. Už si moc nepamatuji, kolik kamarádů padlo k zemi vyčerpáním. Leželi na chladné zemi a jejich oči vzhlížely k nebi. Někdo se modlil, někdo proklínal celý svět. Nakonec zemřeli všichni. Starý, prašivý válečný death metal, který vás přenese přímo na bojiště! Smrt je velmi blízko!


Asphyx says:

I don't remember how many of my friends fell to the ground from exhaustion. They were lying on the cold ground, their eyes looking up to the sky. Some prayed, some cursed the world. In the end, they all died. Their bodies rotted in a foreign land for the glory of another. Under the rusted belts of tanks, in filth and despair. And those who survived and are lucky they didn't lose their arms and legs have a sad look. Everything keeps coming back to them. Death and hatred. Pain and suffering. How do you even express your feelings? Can anyone do that? I think so. On my wanderings through the underworld, I came across a band called IRON CASKET.

It's a one-man project signed by Drewcifer "The Butcher". He recorded all the instruments, including drum programming and sick vocals. If you like war old death metal, this album will take you into the deep end. You will feel yourself on the battlefield and smell the insistent scent of death.


Drewcifer sticks to the old, tried and tested methods. He doesn't experiment too much, yet the compositions are interesting. They have pressure and energy. I must also praise the sound, which is properly massive, cold and killer. The album is not perfect, but that's what I like. It makes it all the more believable, real. Like war and death. If I'm not mistaken, the cover is a 1918 German Sturmpanzerwagen A7V. Terrible weapon. Actually, the first German-made tank to fight. I can't imagine standing in a field somewhere and this monster coming at me. I'd probably just stand there and have every bone in my body crushed in an instant. Just like after listening to "Where Iron Death Roams". I like the war theme combined with the death metal. You just have to know how to do it. And IRON CASKET managed to create a perfect, captivating atmosphere with their music. I'm really somewhere in a crazy fight and there are dead bodies lying around. War is filth and filth, and the worst thing is that as humanity we keep repeating the same mistakes. Maybe we really are just animals who can laugh sometimes after all. I'd just like to make one small comment about the recording. At certain moments, some passages are a bit long and monotonous. Maybe next time I would choose a live drummer. But these are just small things that can't spoil the overall experience for me. It is really very strong. I don't remember how many friends fell down from exhaustion. They were lying on the cold ground, their eyes looking up to the sky. Some prayed, some cursed the world. In the end, they all died. Old, dusty war death metal that takes you right to the battlefield! Death is very near!


Tracklist:
01. Prelude To War / A New Era Of Death 
02. Where Iron Death Roams 
03. Endless Air Raids 
04. Corpses As Sandbags 
05. Conscripted For Slaughter 
06. Gas Mask Trench Attack 
07. No God But War 
08. Cremated By Zeppelins / 20 Year Armistice

band:
Iron Casket is the solo project of Drewcifer "The Butcher".

Drewcifer "The Butcher" is Guitars, Bass, Vocals, and Drum Programming

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý devatenáctý - Děkuji, pane Brahmsi!


Příběh čtyř stý devatenáctý - Děkuji, pane Brahmsi!

Nikam se nám z vyhřátého pelechu nechtělo. Konečně jsme byli zase jednou sami. Dokonce i holky z vedlejšího pokoje odjely ke svým rodinám. Bylo nám to vzácné. Už jsem měl pocit, že zbytek života strávím po brigádách a na cestách. Žádné volné víkendy, žádný odpočinek, to se nedá moc dlouho vydržet. I naše mladá těla potřebovala relax. Včera jsme obešli lesy kolem boleveckých rybníků. Zašli na dobré jídlo a pivko. Četli si a zalezli poměrně brzy do postele. Ani se nám nechtělo na bar na koleji. Michal mi říkal, že fotrovatím, ale dělal něco podobného. Mě už ty neustálé pitky nebavily. Možná, kdyby byl člověk sám, asi bych si je užíval, ale teď jsem se pokaždé přistihl, že vypínám mozek a neposlouchám řeči mých svobodných kamarádů. Tenkrát ještě nebyl kult single, když někdo neprojevoval zájem o druhé nebo stejné pohlaví, byl prostě divnej. Alespoň tak si to pamatuju já. Hele, víš o tom, že jdeme večer k Blance na tu soutěž? Cože? Já nikam nejdu. Budu dělat mrtvýho brouka a přikryl jsem se jako to dělají malé děti, které když vás nevidí, tak tak vy je také ne.

Jenže pro nás přišly, všechny budoucí učitelky. Prý je to vážná věc. Mělo se vytvořit několik družstev a soutěžit ve znalostech. Byla to hrozná móda, která k nám zase přišla bůhví odkud. Mě to nebavilo, vždycky jsem skončil na sportu a komerční zábavě, jelikož a protože oboje vůbec nesleduju a jsem tím pádem za blba. Tentokrát jsem se nechal přemlouvat poměrně dlouho. Raději bych zase vyrazil někam ven, já když nekoukám dlouho do zelenýho, tak si připadám jako zvíře chycené v kleci. Když jsem býval občas jako malej nemocnej, tak mě nejvíc štvalo, že nemůžu vyrazit ven. Někdo se rád ulil ze školy, ale to nebylo nic pro mě. Nemohl bych pak kolem stromů, kolem keřů, po trávníku, asi to taky znáte. Jsem městský živočich, ale vždy jsem žil na kraji sídliště a do lesa to měl kousek. Podle mě ideál. Začaly na mě dělat ty svý oči. Hele, víte, že tohle na mě neplatí. Michal jde taky. Fakt? Inu dobrá, co mám s váma dělat. Dostal jsem tisíc hubiček, až jsem se rděl.

Začít to mělo až někdy večer a bylo teprve odpoledne. Tak jsme šli na pivo. Budoucí učitelky připravovaly sál na pedagogické fakultě a my ladili s Michalem formu. O čem to jako bude? Nikdo jsme nevěděli. Ale prý je ta soutěž na vysokých školách docela populární. Hergot a to tam budou i učitelé? I ze strojárny? Začal jsem se cukat. Ale blondýnka mi položila ruku na tu mou a usmála se na mě. Budu tam s tebou. Tak dobře, odfoukl jsem pěnu z dalšího půllitru. Necháme to osudu, jako vždy v podobných případech. Raději jsem nadhodil jako téma hudbu a zakecali jsme se tak, že pro nás museli poslat. Za chvilku začínáme, kde kruci jste? Uvázal jsem si kolem krku puntíkovaný červený šátek, v domnění, že budu vypadat víc jako intelektuál. Mnoho studentů to tak nosilo a vypadalo to dobře. Pravdou ale je, že jsem měl krk posetý cucáky. Vyrazili jsme a už při vstupu do školy mi došlo, že jsem zase na místě, na kterém bych neměl být. Normálně se moc nestydím, ale necítil jsem se dobře. Kolem byli samí divní lidé, doslova z nich sálalo, jaký to jsou intouši. Nicméně, blondýnka usedla do hlediště a my na pódium. Bylo nás pět, já, Michal, Blanka a další dvě holky. To by mě zajímalo, co tady budu dělat, mumlal jsem si stále dokola.

Byl tu pan konferenciér, který vystupoval velmi žoviálně a byl obzvláště milý ke slečnám. Nás během soutěžních kol trošku upozaďoval, což mi tedy vůbec nevadilo. Nechtěl jsem do světla reflektorů. Uvědomil jsem si, jaké jsem měl na základce dobré učitele a taky to, že se to moje čtení občas vyplatí. Sport a kultura mi moc nešly, ale ostatní, tam jsem byl vskutku dobrý. Otázky mi sedly a prostě jsem odpovědi věděl. Pomalu jsme se, hlavně díky tomu, že byla naše skupina velmi dobře poskládána, dostávali dopředu. Finále jsme vyhráli díky otázce o panu Brahmsovi. Znal jsem jej tenkrát nazpaměť. Gramodesky od dědy jsou dodnes na chalupě a mám jej rád stejně jako mistra Čajkovského. Následoval potlesk, krásná výhra v podobě knihy o moderním umění, kterému nikdy nebudu rozumět. Ale to nevadí, ten večer jsem měl zase o něco větší sebevědomí. Do dalších kol jsme nešli, protože bychom museli daleko cestovat a jak známo, času jsme měli málo. Rodiny na druhém konci republiky a taky jsem musel pracovat. Jinak bych nemohl na škole být.

Následoval takový zvláštní raut, na kterém jsme se potkali se svými soupeři. Trošku divné bylo, že se na nás dívali úkosem a výhru nám vyloženě nepřáli. Zrovna sportovní atmosféra, kterou jsem znal třeba z volejbalu, tady fakt nepanovala. Vydržel jsem chvilku, pak se začal nudit, mít blbý řeči a to už blondýnka věděla, že chci pryč. Někdy mám pocit, že mi čte myšlenky. Zná mě víc než já sám sebe. Hele, sorry, musíme jít, rozloučíme se, ještě prohodíme pár vtípků a zmizíme v první hospodě. Tam už je vše v pořádku. Dělňasové se tady baví o hodně víc upřímně. Možná by v soutěži neabsolvovali ani první kolo, ale zase mluví od srdce. Chvilku se bavíme o tom, co je vlastně lepší, ale to už jsou úvahy o charakteru a tak. Raději se připojíme k partičce metalistů, kteří přijeli z nějaké vsi a že prý je tu v Šeříkovce koncert. Vůbec nevím, na co jdeme, ale je jasný, že noc je ještě mladá. Po té škrobené souteži potřebuji trošku načechrat pírka a zařvat si. A je mi úplně jedno, že kapely jsou nedobré a o směšné pózy není nouze. Prostě se vykropím, až mě musí blondýnka vést domů. Jdeme podle kolejí a já si notuju Brahmse.

Nikam se nám z vyhřátého pelechu nechtělo. Moc jsme toho nenaspali. Sousedka naproti přes chodbu měla nového kluka a líbilo se jí, že jí nadává, když na to vlítli. Copak o to, proti gustu, ale to se pak fakt nevyspíte. Dokonce jsem zaregistroval nějakého jiného kluka, který na ně zaťukal a že jestli by s ní nechtěl pomoc. Ne že by byl za úchyla, ale že by se jako udělala dřív a všichni se mohli vyspat. Něco na něj zakřičela a on bouchl dveřmi. Raději si dáme kafe, sprchu a přemýšlíme co s nedělí. Chtěl bych lenošit celý den. Ale ne, jde se ven. Co doma, žejo. Obejdeme další rybníky u Plzně a vrátíme se celí nadšení. Slunce a příroda, konečně jsme nalezli klid. Moc lidí jsme nepotkali, je na ně ještě zima. Tohle jaro si pamatuju velmi dobře. Naše první společné. Všude jsou mláďata a my jsme spolu. Co na tom, že k sobě patříme teprve pár měsíců, máme neodbytný pocit, že je to navždy. Chci být jenom s ní, nechci chodit na soutěže. Zpívám jí Brahmse a snažím se dělat na pusu hudební nástroje. hrozně se mi směje a já jsem hrozně rád, protože neznám nic lepšího, než plamínky v jejich očích. 

Měli jsme tenkrát pocit, že se vnášíme. Někdo by to vysvětlil chemickými vzorci a měl by určitě pravdu, ale na tohle nemohu přistoupit. Moje fantazie je o hodně víc košatější. Za týden jsme po brigádě v sobotu večer vyrazili na chalupu. Přijeli jsme dost pozdě, tady na horách byla ještě zima. Otevřel jsem lahev rumu, jen tak do čaje, to už je zvyk. Kamna hoří a ona potřebuje zahřát. Hele, vydrž, pro něco skočím. Vylezu na půdu a protože praskla žárovka, tak hledám gramodesku skoro potmě. Vyruším netopýra, který se sem zatoulal. Konečně. Nesu dolů díla klasiků. Jsem zvědavý, co na to blondýnka. Nejdříve se trošku ofrňuje, ale pomalinku, jak víc a víc pijeme, tak se začne kývat do rytmu. Povídáme si, milujeme se, chodíme topit do kamen. A nechceme, aby to skončilo. Musím pak nakoupit v levných knihách všechnu vážnou muziku na CD. Máme je dodnes a takhle někdy o víkendu, když přijdeme z venku, tak si u nich čteme. Díky, pane Brahmsi, díky za vše. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 26. srpna 2023

Recenze/review - SKELETAL THRONE - Barbaric Torment (2023)


SKELETAL THRONE - Barbaric Torment
CD 2023, Mexican Steel Prods

for english please scroll down

Nikdy jsem nepochopil, jak někdo může odpálit bombu, kterou drží na ulici v rukou. Maso se během okamžiku rozlétne do stran a začne se ozývat nářek raněných. Podobní jedinci by měli shořet v pekle! Možná to tak je. Když totiž poslouchám druhé dlouhohrající album mexických thrash death metalistů SKELETAL THRONE, tak si připadám, že apokalypsa už dávno začala. Kapela na vás vystřelí sadu ostrých riffů, devastujících bicích a morbidního vokálu.

Budete sedět ve svém pokoji a říkat si, že svět se už totálně zbláznil. Lidé v ulicích, tupý dav, pochodující za práva smečky. Rabování, násilí, strach. Cítíte také ve vzduchu nenávist? Tak velmi podobný pocit mám i z téhle desky. Přidejte hlasitost a vezměte do rukou kladivo!


Mexičtí maniaci vám v rukou odpálí výbušnou směs z death metalu a thrashe. Skladby mají potřebný tlak, dobrý zvuk, naleznete v nich spoustu zajímavých nápadů. V některých momentech je album trošku monotónní, ale není to nic, co by mi nějak zvlášť vadilo. Pokud bych měl k někomu tvorbu téhle smečky přirovnat, volil bych asi kapely typu LEGION OF THE DAMNED, DEW SCENTED. Pánové navíc přidávají spoustu vlastních nápadů a invence. Zapomenout nesmím i na opravdu povedený obal (autorem je John Quevedo Janssens). Celé album působí jako zběsilá jízda přímo do pekla. Potkáte démony, Satana i Smrt. A když uvidíte ty šílence s bombou, můžete jim nakopat zadek a pustit jim tuhle nahrávku přímo do ksichtu. Někteří lidé se chovají hůře než zvířata a "Barbaric Torment" je odpovědí na jejich ošklivé činy. Líbí se mi, jakým způsobem SKELETAL THRONE k hudbě přistupují. Cítím z ní opravdovost, touhu ničit a spálit vás na popel. Songy se valí kupředu jako nějaký buldozer, který nezná slitování. Představuji si koncert v malém klubu, do kterého přišli jen věrní fanoušci. Skáču po hlavě do mosh-pitu a říkám si, že pro podobné chvíle je tahle deska jako stvořená. Vůbec mi nevadí, že mám zlámané všechny kosti v těle a puklou lebku. Hlavní je, aby měla muzika v sobě drive a sílu. A to SKELETAL THRONE rozhodně mají. Dívám se do tmy a neustále přidávám hlasitost. Myslím si, že se album opravdu povedlo! Thrash death metalový výbuch, který zničí vše živé! 


Asphyx says:

I've never understood how someone can detonate a bomb they're holding in the street. In an instant, the flesh flies to the sides and the cries of the wounded begin to echo. Individuals like this should burn in hell! Maybe they are. Because when I listen to the second full-length album of Mexican thrash death metallers SKELETAL THRONE, I feel like the apocalypse has already begun. The band shoots a set of sharp riffs, devastating drums and morbid vocals at you.

You'll be sitting in your room thinking the world has gone completely mad. People in the streets, a dumb crowd, marching for the rights of the pack. Looting, violence, fear. Can you feel the hatred in the air too? That's very much how I feel about this record. Turn up the volume and pick up the hammer!


Mexican maniacs will blow up an explosive mixture of death metal and thrash in your hands. The songs have the necessary pressure, a good sound, you will find a lot of interesting ideas in them. At some moments the album is a bit monotonous, but it's nothing that particularly bothers me. If I had to compare the work of this pack to someone, I would probably choose bands like LEGION OF THE DAMNED, DEW SCENTED. The gentlemen also add a lot of their own ideas and inventiveness. I mustn't forget the really nice cover art (by John Quevedo Janssens). The whole album seems like a frantic ride straight to hell. You will meet demons, Satan and Death. And when you see those crazy people with the bomb, you can kick their ass and drop this record right in their face. Some people behave worse than animals, and "Barbaric Torment" is the answer to their ugly deeds. I like the way SKELETAL THRONE approach music. I can smell the realness of it, the desire to destroy and burn you to ashes. The songs roll forward like some bulldozer that knows no mercy. I imagine a concert in a small club where only the loyal fans have come. I'm jumping headfirst into the mosh-pit and thinking to myself that this record is perfect for moments like this. I don't mind that I've broken every bone in my body and cracked my skull. The main thing is that the music has drive and power. And SKELETAL THRONE definitely have that. I'm looking into the dark and I keep turning up the volume. I think the album is really good! Thrash death metal blast that destroys everything live!


Tracklist:
01. The Monastery Of Death 
02. Internal Suffocation 
03. Burn The Cross 
04. Black Detonation 
05. March Of Death Part.2 
06. Zone Of Sacrifice 
07. Barbaric Torment 
08. Skeletal Throne 
09. World Torment 
10. Plagues Of Terror 
11. Graveless 
12. Cannibal Torturer



pátek 25. srpna 2023

Recenze/review - HORRENDOUS - Ontological Mysterium (2023)


HORRENDOUS - Ontological Mysterium
CD 2023, Season of Mist

for english please scroll down

Vždycky mám radost, když potkám kapelu, která nejen, že perfektně zvládá své řemeslo, ale zároveň má talent. O amerických HORRENDOUS jsem u nás na stránkách psal již několikrát. A stále mě dokáží překvapit. Perfektně napsané skladby, které jsou pestré i ostré zároveň, velká spousta emocí, různých odboček a pasáží, které se mi doslova zaryjí do mozku. Úplně cítím, jak se mi hudba dostává pomalu do žil.

Je to celé o fantazii a schopnosti přenést emoce. U novinky "Ontological Mysterium" vám bude chvílemi smutno, jindy se zase na vaší tváři objeví úsměv. Tajemno a chlad se střídají s divokou energií. HORRENDOUS jsou i letos jako přírodní živel. Nadále na sobě pracují a zároveň si zachovávají takovou tu pověstnou jiskru, která se podle mého nedá naučit. Musíte ji mít v sobě. 


Kapela je progresivní takovým tím příjemným způsobem. Na albu budete stále objevovat něco nového, další a další zákoutí. Budete si podupávat nohou a i když se budou zdát skladby zpočátku složité a nepřehledné, tak po nějakém čase dozrají jako dobré víno. Tahle smečka bývá často přirovnávána k DEATH, ATHEIST, CYNIC, VOIVOD a spoustě dalších, ale to není zase tolik důležité. Hlavní je, že zde cítím obrovský hráčský potenciál, skladatelské schopnosti a obrovské srdce. Album má krásně čitelný, masivní a syrový zvuk (Damian Herring). Už dlouho jsem neslyšel takhle dobře nazvučené jednotlivé nástroje. O obalu od Briana Smitha netřeba diskutovat. K hudbě se velmi dobře hodí a perfektně ji doplňuje. Ano, jak jsem již psal v úvodu, po řemeslné stránce je vše vynikající. Až budete novinku "Ontological Mysterium" poslouchat, nezapomeňte prosím na texty, mají v sobě spoustu myšlenek a rozhodně stojí za bližší prostudování. Já vím, zdaleka ještě není konec roku, ale už teď lze novou desku zařadit mezi to nejlepší, co bylo letos vydáno. Když totiž album poslouchám, dávno nejsem na tomto světě. Létám v jiných dimenzích, hlavou mi zběsile kmitají různé představy. Myslím si, že došlo ke vzájemnému přenosu mezi mnou a kapelou. Tenhle pocit je pro mě hrozně důležitý. Vznáším se, padám do hlubiny, shořel jsem na popel a znovu povstal, jako bájný Fénix. Chci být sám, ve studené kobce. Jen já a tahle nahrávka, která má v sobě vše potřebné. Radost, vztek, smutek i vznešenost. Jsem při poslechu velmi pokorný a klaním se až k zemi. Vynikající záležitost pro všechny s otevřenou myslí. Dokonale vybroušený progresivní death metalový drahokam!


Asphyx says:

I'm always happy when I meet a band that not only knows their craft perfectly, but also has talent. I have written about American HORRENDOUS on our website several times. And they still manage to surprise me. Perfectly written songs that are colorful and sharp at the same time, a great deal of emotions, various digressions and passages that literally get stuck in my brain. I can feel the music slowly getting into my veins.

It's all about imagination and the ability to convey emotions. The new "Ontological Mysterium" will make you feel sad at times, at other times it will put a smile on your face. Mystery and coldness alternate with wild energy. HORRENDOUS is like a natural element this year. They continue to work on themselves while retaining that proverbial sparkle that I don't think can be taught. You have to have it in you.


The band is progressive in a nice way. You will keep discovering something new on the album, more and more corners. You'll be tapping your foot and even if the songs seem complicated and confusing at first, after some time they will age like a fine wine. This pack is often compared to DEATH, ATHEIST, CYNIC, VOIVOD and many others, but that's not so important. The main thing is that I can feel a huge playing potential, songwriting skills and a huge heart here. The album has a beautifully clear, massive and raw sound (Damian Herring). I haven't heard individual instruments so well voiced in a long time. The cover artwork by Brian Smith needs no discussion. It fits the music very well and complements it perfectly. Yes, as I wrote in the introduction, craftsmanship-wise everything is excellent. When you listen to the new "Ontological Mysterium", please don't forget the lyrics, they have a lot of ideas and are definitely worth a closer look. I know, it's far from the end of the year, but already the new album can be ranked among the best released this year. After all, when I listen to the album, I am not in this world for a long time. I'm flying in other dimensions, my head is filled with different ideas. I think there was a mutual transmission between me and the band. This feeling is very important to me. I float, I fall into the depths, I burn to ashes and rise again, like the mythical phoenix. I want to be alone, in a cold dungeon. Just me and this record, which has everything I need in it. Joy, anger, sadness and nobility. I'm very humble and I bow down to the ground. Excellent stuff for anyone with an open mind. A perfectly polished progressive death metal gem!



about HORRENDOUS on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. The Blaze 
02. Chrysopoeia (The Archaeology Of Dawn) 
03. Neon Leviathan 
04. Aurora Neoterica 
05. Preterition Hymn 
06. Cult Of Shaad'oah 
07. Exeg(En)Esis 
08. Ontological Mysterium 
09. The Death Knell Ringeth

Recording line-up:
Matthew Knox
Jamie Knox
Damian Herring
Alex Kulick



KNIŽNÍ TIPY - Sucho - Neal Shusterman & Jarrod Shusterman (2019)


Sucho - Neal Shusterman & Jarrod Shusterman
2019 (2018), Yoli (ČR)

Vždy mě bavily knihy, které pomocí sci-fi motivů předkládaly možnosti, které mohou nastat, pokud se jako lidstvo budeme chovat nezodpovědně. U nás na chalupě prší stále poměrně často, ale znám oblasti v naší zemi, kde už mají v některých letních dnech zakázáno zalévat vodou z vodovodu. Množíme se jako králíci a vůbec u toho nepřemýšlíme. Někdo kdysi dávno napsal, že jsou lidé parazitický druh. Možná na tom něco bude. Nepřestává mě překvapovat, kolik je stále různých pochybovačů, kolik jedinců věří různých dezinformačním teoriím. Možná už je informací tolik, že se v nich nikdo nevyzná. Co je pravda a co lež? Sucho jsem četl ve dnech, kdy lilo jako z konve a byla docela zima. Přesto jsem měl občas vyprahlo v ústech. Pak jsem vlezl na internet a neměl jsem to dělat. Opravdovým vědcům, kteří se zaobírají ekologií, už dávno nikdo nevěří. Nikdo je neposlouchá. Místo toho se pomatenci lepí k zemi na frekventovaných silnicích a polévají kulturní památky různými sajrajty. Také máte někdy pocit, že se svět zbláznil?

Tahle kniha má sloužit k zamyšlení. Je napsána velmi čtivě a zajímavě. Měl jsem pokaždé žízeň, když jsem ji na chvilku odložil. Jasně, je to sci-fi, ale zase na druhou stranu, tohle všechno se může stát. A to klidně za pár let. Někdo mi někde říkal, že naše děti budou ještě relativně v pořádku a i když budou hodně omezováni, dožijí celkem v klidu. Jejich potomci už ale ne. Nejsem z těch, kteří by se budili každou noc strachem, že apokalypsa začala, ale pokud něco neuděláme, tak to bude na Zemi hodně špatné. Možná je to ale jenom pud sebezáchovy matky přírody. V některých oblastech je sucho velkým problémem už dnes. Možná právě proto je tenhle sci-fi příběh dost uvěřitelný. Hele, napadlo vás někdy, jak byste jednali v krizových situacích? Zažili jsme covid, omezila nás válka na Ukrajině, ale to byly a jsou jen takové vykřičníky. Upozornění, jak je náš svět křehký. Na povrch vypluly myšlenky a slovo dostali jedinci, kteří jsou pokřivení. A teď si představte, co by se stalo, kdybyste se nemohli každý den sprchovat, nezalévali byste zahrádky a museli s vodou opravdu hodně šetřit. Na sociálních sítích by ihned našli viníka? Možná by jej i dav lynčoval. Začalo by se umírat. 

Spousta jedinců jen mávne rukou, zatím se nás to nedotýká, většinu to stejně nebude zajímat, dokud se jich to nezačne osobně dotýkat. Objeví se noví popírači i mesiášové. Zavládne chaos a vy zase jednou budete cítit, že Bůh je mlčenlivý a Ďábel šeptá. Nemám rád strašení, ale ani se mi nelíbí, když někdo nevnímá realitu. Vidíte to? Byla to pro mě velmi dobrá kniha, protože jsem u ní hodně přemýšlel, četl ji jedním dechem. Někomu možná budou vadit některé postavy, ale já s nimi neměl žádný problém. "Jak dlouho na tu zprávu civěli, než si sbalili věci a evakuovali se? Můžu vám říct, jak dlouho to trvalo. Tři a půl hodiny." Hele, uměli byste to? Dali byste vodu potřebným a pomohli bližnímu svému? Události nejen posledních let mě utvrzují v tom, že dobří lidé ještě existují. Dává mi to naději, že mezi tou tupou masou jsou ještě lidé, kteří nejsou lhostejní. I když, až půjde o vodu, třeba to bude všechno jinak. Ono totiž, dehydratace je něco šíleného. Líbil se mi styl, jakým je kniha napsána. Myslím, že jsme naladěni na stejnou notu. 

Ve zprávách zase všechno hoří. V Africe umírají celé rodiny. Nemají co pít. Začal boj o vodu. Sněhové vločky konečně zvednou oči od obrazovek a jsou neklidné. Věřící se křižují a hledí k nebi. Staří vojáci utečou do svých bunkrů a tam zemřou jako všichni ostatní, jen o trošku déle. Nemají co pít a jsou nedůvěřiví. Ne, nemám žádné vize, ale nepřijde mi to nijak nereálné. Myslíte si, že někdo bude konečně poslouchat opravdové ekology, vědce, kteří se touto problematikou zaobírají dlouhé roky? Asi všichni cítíme, že je nutné NĚCO UDĚLAT. Tak snad se zadaří. Uvidíme, necháme se překvapit. Zatím budu vše pečlivě sledovat. A číst podobné knížky jako je Sucho. Jsem rád, že pořád jsou ještě autoři, kteří píší dobré sci-fi. Pokud jste na tom jako já, tak neváhejte. Tahle knížka rozhodně stojí za přečtení. Navíc, třeba jsou v ní myšlenky, které nám jednou pomůžou. 

Vždycky si při čtení podobných příběhů vzpomenu na situaci, kdy jsem na začátku covidu jezdil přes celé město autobusem z práce. Byla už tma a ulice byly zcela prázdné. Čekal jsem asi měsíc na notebook a nemohl jsem na home office. Všechno připomínalo opravdovou stísněnou apokalypsu. Pořád si myslím, že se jednalo o takovu menší výstrahu. Ale nechci strašit. Třeba začneme přemýšlet a nebudeme planetu tolik devastovat. Sucho je takovou klasickou sci-fi knihou, kterou ocení i člověk, který tenhle styl nečte tak často. Tak zase za týden. Snad vám můj tip udělal radost. Mějte se hezky a díky moc za přízeň.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
VŠICHNI SI BUDOU PAMATOVAT, KDE BYLI, KDYŽ VYSCHLY VODOVODY. Sucho – nebo Bezvodí, jak tomu všichni říkají – už trvá nějakou dobu. Život se proměnil v nekonečný seznam zákazů: nezalévejte zahrady, nebuďte dlouho ve sprše, nepodléhejte panice. Jenže teď už žádná voda nezbývá.

Alyssina poklidná ulice na předměstí se najednou propadne do válečné zóny plné zoufalství a násilí. Když se její rodiče nevrátí domů, musí dát dohromady skupinu osob, které by se za normálních okolností asi nepotkaly, a zahájit pátrání po vodě. Každý z nich bude muset učinit neskutečná rozhodnutí, aby přežil.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 24. srpna 2023

Recenze/review - INCANTATION - Unholy Deification (2023)


INCANTATION - Unholy Deification
CD 2023, Relapse Records

for english please scroll down

Temné myšlenky, které vyplují na povrch jako těla utopenců. Chlad, bolest, beznaděj a taky vztek, protože proti osudu se nedá bojovat. Stojím u řeky Styx a přemýšlím, jestli zaplatit. Už nastal čas? Nakonec zvítězí zvědavost. Dávám Cháronovi nové album legendárních amerických death metalistů INCANTATION. Dávno vím, že zlo je nekonečné, protože ďábel neuznává pravidla. Houpeme se do rytmu a nasáváme ponurou a děsivou atmosféru. Hudba skončí, já vstoupím na onen svět a musím poslech neustále dokola opakovat.

"Unholy Deification" je totiž přesně nahrávkou, kterou jsem od téhle smečky chtěl. Jako dlouholetý fanoušek, který sleduje jejich cestu, jsem si jejich poslední počiny velmi oblíbil. Mají v sobě vždy něco magického, démonického. Novinka je dalším pokračováním temných ozvěn z podsvětí. 


Každý opravdový death metalový rituál by měl otevřít dveře do jiné, děsivější dimenze. INCANTATION tohle umí stále na výbornou. V kapele se sešli skvělí muzikanti, kteří nejen, že perfektně rozumí svému řemeslu, ale dávají hudbě i něco navíc. Srdce, odhodlání, opravdovost. Eliran Kantor namaloval velmi zajímavý obal, který jsem musel mít ihned doma v podobě trika. I samotné nosiče (vychází na kazetě, vinylu i CD) jsou krásné sběratelské trofeje. Tohle je zkrátka hudba pro staré, poctivé fanoušky, pro lidi, kteří stejně jako kapela věří v absolutní temnotu. Desku jsem poslouchal převážně v noci, když byly mraky nízko. Měl jsem pocit, že se ke mě plazí jedovatí hadi. Pravdou je, že skladby v sobě obsahují velké množství prudkého jedu, vzteku, takové té pradávné pudové, primitivní nenávisti, kterou mám v muzice tolik rád. Když projdete přes bránu, na onen svět, tak máte několik možností. Můžete se rozpadnout v prach, můžete navěky trpět a nebo poslouchat desky, jako je "Unholy Deification". INCANTATION patří hluboko pod zem, do studených a smradlavých katakomb, do kobek, ve kterých leží prokletí. Kapela má svůj vlastní, nezaměnitelný rukopis, originální výraz, který neustále vyvíjí a brousí k dokonalosti. Temné myšlenky, které vyplují na povrch jako těla utopenců. Chlad, bolest, beznaděj a taky vztek, protože proti osudu se nedá bojovat. Stojím u řeky Styx a přemýšlím, jestli zaplatit. Vstupuji do Hádovy říše a usmívám se. Tahle deska hoří jasným černým plamenem! Starodávný, temný a krvavý death metalový rituál! Chladná pocta nekonečným stínům!


Asphyx says:

Dark thoughts that float to the surface like the bodies of drowned men. Cold, pain, hopelessness and also anger, because you can't fight fate. I'm standing by the River Styx, wondering if I should pay. Is it time yet? In the end, curiosity wins out. I give Charon the new album by the legendary American death metallers INCANTATION. I've known for a long time that evil is infinite because the devil doesn't recognize the rules. We sway to the rhythm and soak up the gloomy and terrifying atmosphere. The music stops, I enter the other world and have to listen over and over again.

"Unholy Deification" is exactly the record I wanted from this pack. As a longtime fan who has followed their journey, I have grown to love their latest effort. They always have something magical, demonic about them. This new release is another continuation of the dark echoes from the underworld.


Every true death metal ritual should open the door to another, more terrifying dimension. INCANTATION still does this perfectly. The band has gathered great musicians who not only understand their craft perfectly, but also give something extra to the music. Heart, commitment, sincerity. Eliran Kantor drew a very interesting cover, which I had to have at home immediately in the form of a t-shirt. Even the recordings themselves (released on cassette, vinyl and CD) are beautiful collector's trophies. In short, this is music for old, honest fans, for people who, like the band, believe in absolute darkness. I listened to the album mostly at night when the clouds were low. I felt like poisonous snakes were crawling towards me. The truth is that the songs contain a great deal of violent venom, rage, the kind of ancient instinctive, primitive hatred that I love so much in music. When you go through the gate, to the other world, you have several options. You can disintegrate into dust, you can suffer forever, or you can listen to records like "Unholy Deification". INCANTATION belongs deep underground, in the cold and stinking catacombs, in the dungeons where the curse lies. The band has its own unmistakable signature, an original expression that it is constantly evolving and honing to perfection. Dark thoughts that float to the surface like the bodies of drowned men. Coldness, pain, hopelessness and also anger, because you can't fight against fate. I'm standing by the River Styx, wondering if I should pay. I enter Hades' realm and smile. This record burns with a bright black flame! An ancient, dark and bloody death metal ritual! A cold tribute to the endless shadows!



about INCANTATION on DEADLY STORM ZINE:









Tracklist:
01. Offerings (The Swarm) IV 
02. Concordat (The Pact) I 
03. Chalice (Vessel Consanguineous) VIII 
04. Homunculus (Spirit Made Flesh) IX 
05. Invocation (Chthonic Merge) X 
06. Megaron (Sunken Chamber) VI 
07. Convulse (Words Of Power) III 
08. Altar (Unify In Carnage) V 
09. Exile (Defy The False) II 
10. Circle (Eye Of Ascension) VII



Recenze/review - ASPHODELUS - Sculpting from Time (2023)


ASPHODELUS - Sculpting from Time
CD 2023, Hammerheart Records

for english please scroll down

Poslední dobou si často představuji, jaké to musí být plout po řece smrti. Jen se tak vznášet na krvavých vlnách. Nahlížet do dávno opuštěných katakomb, rozmlouvat s nemrtvými. Chodím ulicemi a přemýšlím, kdy budu na řadě já, kdy moje tělo spočine ve věčnosti. Snažím se pochopit život a jeho pomíjivost. Prach ve vesmíru, velikost ducha, umírání. Proč neexistuje spravedlnost a ti dobří vždy odcházejí první? Otázek je mnoho, ale v knihách, ani starých spisech se toho příliš najít nedá. Raději poslouchám hudbu, která jitří mojí mysl, která mě dokáže přenést na druhou stranu.

Cestu finských doom death metalistů ASPHODELUS sleduji od jejich začátků a vždycky, když se s jejich hudbou potkám, mám pocit, že se zastavil čas. Dívám se na nebe a z mraků prší krev. Nebo to je jen moje představa? Poslouchejte pozorně, v klidu a absolutní tmě. 


Není to ale jenom doom a death metal, které na albu naleznete. Pokud se setkáte s touto deskou vícekrát, na povrch vylezou i odkazy na gotiku a starý řecký black metal. Jako celek je potom "Sculpting from Time" chladný melancholický sen. Velmi často jsem měl pocit, že se vznáším, že se dívám na město pode mnou z výšky. Finové umí navodit smutné, magické nálady. Od posluchače to vyžaduje určitou dávku fantazie, ale to je vám doufám jasné od začátku. Opravdu se mi osvědčil poslech hluboko v lesích. Normálně si chci vychutnat ticho, ale tentokrát hudba moje rozpoložení nijak nenarušuje, naopak, krásně doplňuje. Líbí se mi zvuk (Mixed and Mastered by Marco S. Vermiglio at The Forge Music Productions (Mayhem, Bedsore, Grave Infestation), obdivuji obal. Vše je v nejlepším pořádku a fanoušci třeba takových EVOKEN, ANATHEMA, PARADISE LOST, TIAMAT, MY DYING BRIDE, SOLOTHUS, SATURNUS, by mohli být nadšeni stejně jako já. Kapela se pohybuje na tenké hranici mezi syrovou a chladou realitou a snem. Skladby v sobě mají takovou tu těžko popsatelnou sílu, drive, energii. Jako když jste dlouho zavřeni v místnosti bez oken a najednou je vám špatně. Potřebujete se nadechnout. ASPHODELUS vám takové nadechnutí umožní. Jedná se o smutnou, pomalou muziku, u které jsem se stále usmíval. Zastavil jsem zase jednou svoje kroky, zpomalil životní funkce a hibernoval jsem mezi naším a oním světem. Poslední dobou si často představuji, jaké to musí být plout po řece smrti. Jen se tak vznášet na krvavých vlnách. Nahlížet do dávno opuštěných katakomb, rozmlouvat s nemrtvými. List padající ve větru, tichá řeka smrti. Doom death metal s mrazivě temnou, melancholickou atmosférou! 


Asphyx says:

Lately, I often imagine what it must be like to float down the river of death. Just floating on the bloody waves. Peering into long-abandoned catacombs, talking to the undead. I walk the streets and wonder when it will be my turn, when my body will rest in eternity. I try to understand life and its transience. The dust of the universe, the greatness of the spirit, dying. Why is there no justice and the good ones always go first? There are many questions, but not much can be found in books or old writings. I prefer to listen to music that stimulates my mind, that can transport me to the other side.
 
I've been following the journey of Finnish doom death metallers ASPHODELUS since their beginnings and every time I encounter their music, I feel like time has stopped. I look up at the sky and blood is raining from the clouds. Or is it just my imagination? Listen carefully, in peace and absolute darkness.


But it's not just doom and death metal that you'll find on the album. If you encounter this album more than once, references to gothic and old Greek black metal will also come to the surface. As a whole, then, "Sculpting from Time" is a cold melancholic dream. Very often I felt like I was floating, looking down on the city below me. Finns know how to evoke sad, magical moods. It requires a certain amount of imagination from the listener, but I hope that's clear to you from the start. Listening deep in the woods really worked for me. Normally I want to enjoy the silence, but this time the music doesn't disturb my mood, on the contrary, it complements it beautifully. I like the sound (Mixed and Mastered by Marco S. Vermiglio at The Forge Music Productions (Mayhem, Bedsore, Grave Infestation), I admire the cover art. Everything is in the best order and fans of such bands as EVOKEN, ANATHEMA, PARADISE LOST, TIAMAT, MY DYING BRIDE, SOLOTHUS, SATURNUS could be as excited as I am. The band walks a fine line between raw and cold reality and dream. The songs have this hard to describe power, drive, energy. Like when you're locked in a room with no windows for a long time and suddenly you feel sick. You need to breathe. ASPHODELUS allows you to take that breath. This is sad, slow music that made me smile all the time. I stopped my steps once more, slowed down my vital functions and hibernated between our world and the other. Lately, I often imagine what it must be like to float down the river of death. Just floating on the bloody waves. Peering into long-abandoned catacombs, talking to the undead. A leaf falling in the wind, the silent river of death. Doom death metal with a chillingly dark, melancholic atmosphere!


tracklist:
1. Waterside
2. Fallen Dreamer
3. Life Painted Vermilion
4. Monuments of Deception
5. World of Hollow
6. Where Sirens Wept
7. The Moon in Pisces
8. Sculpting the Time



středa 23. srpna 2023

Recenze/review - TUMULATION - Haunted Funeral Creations (2023)


TUMULATION - Haunted Funeral Creations
CD 2023, Hammerheart Records

for english please scroll down

Už zase mám neobytný pocit, že cítím pach rozkládajícího se těla. Vůně smrti se vznáší všude kolem a já přemýšlím, kdy jsem byl v téhle kryptě naposledy. Už to nějaký rok bude. Začalo to vlastně nenápadně. Postupně se dostávali démoni do mých snů. Potkával jsem je v temných ulicích. Nic neříkali, přesto jsem moc dobře věděl, kam mám jít. Kobka v rohu zdánlivě opuštěného kostela. Nad vchodem je nápis TUMULATION a uvnitř několik zohavených těl.

Přesně takové představy mám, když poslouchám debutové album amerických doom death metalistů stejného jména. V mém pokoji se ochladilo o několik stupňů a mrzne mi krev v žilách. Jsem posluchač starého stylu, který musí kapele jejich morbidní práci věřit. A album "Haunted Funeral Creations" mě několikrát pohřbilo zaživa. 


Pokud jste, stejně jako já, fanoušci kapel typu AUTOPSY, WINTER, HOODED MENACE, PARADISE LOST, INCANTATION, COFFINS, CELTIC FROST, a dalších tmářů, určitě se budete cítit dobře i v přítomnosti téhle smečky. Základem je masivní, krásně čitelný zvuk, který se vám ihned dostane pod kůži. Je pro mě velmi příjemné sestoupit do nekonečných chodeb podzemí a otevřít další prašivou rakev. Moc dobře vím, že vydá další svědectví o starých poctivých metalových časech, o smutku a utrpení. Stejně jako tahle deska. Představte si dlouhý průvod bez konce. Otevřený hrob a vystavenou mrtvolu. Pozůstalí nepláčou, nikdo neměl zemřelého rád. Říkali o něm, že byl prokletý a uhranutý, že věřil jenom ve zlo a nenávist. Jeho mrtvola se začala po smrti měnit v černou zrůdu. Další skladba, další pohřeb člověka bez duše. Líbí se mi, jakým způsobem jsou skladby napsány a k "Haunted Funeral Creations" se rád a často vracím. Věřím kapele každý tón, každou notu. Až mě jednou ponesou na márách, tak si nechám přehrát desku od začátku do konce. Jen si to představte, chladný a znesvěcený kostel, zástup bledých tváří. Ostrý riff, který prořízne ticho a potom si všichni užijí pochmurnou atmosféru. Pánové si hrají s náladami a připomínají mi černé kouty ve starých kobkách. Smutek, podivné chvění, drive a síla, tohle všechno zde naleznete. Nejlepší ale stejně bude, když si poslechnete ukázky a uděláte si názor sami. Má slova totiž nestačí, aby vše popsala do detailů. A teď už mě prosím nechce spočinout. Rakev čeká! Mrazivý doom death metal, který je cítit bolestí a strachem! Království smutku a temnoty!

 

Asphyx says:

I'm getting the uninhabitable feeling of smelling a decomposing body again. The smell of death hovers all around me and I wonder when I was last in this crypt. It's been a year. It started subtly, actually. Gradually, demons have been entering my dreams. I used to meet them in the dark streets. They didn't say anything, yet I knew exactly where to go. To the corner of a seemingly abandoned church. Above the entrance is a sign that says TUMULATION and inside are several mutilated bodies.

This is exactly the image I have when I listen to the debut album of the American doom death metallers of the same name. My room has cooled down a few degrees and my blood is freezing in my veins. I'm an old style listener who has to trust the band with their morbid work. And the album "Haunted Funeral Creations" buried me alive several times.


If you are, like me, a fan of bands like AUTOPSY, WINTER, HOODED MENACE, PARADISE LOST, INCANTATION, COFFINS, CELTIC FROST, and other darkies, you will definitely feel good in the company of this band. The foundation is a massive, beautifully clear sound that gets under your skin immediately. I find it very satisfying to descend into the endless corridors of the underground and open another dirt coffin. I know very well that it will bear further testimony to the old honest metal days, to sadness and suffering. Just like this record. Imagine a long procession with no end in sight. An open grave and a corpse on exhibit. The mourners don't cry, nobody liked the deceased. They said he was cursed and bewitched, that he believed only in evil and hatred. His corpse began to turn into a black monster after death. Another song, another funeral for a man without a soul. I like the way the songs are written and I like to come back to "Haunted Funeral Creations" often. I trust the band with every note, every note. When they carry me to the coffin one day, I'll have the album played from start to finish. Just imagine, a cold and desecrated church, a crowd of pale faces. A sharp riff cuts through the silence and then everyone enjoys the gloomy atmosphere. The gentlemen play with moods and remind me of the black corners in old dungeons. Sadness, strange shivers, drive and power, you will find all this here. But it's still best if you listen to the samples and make up your own opinion. My words are not enough to describe everything in detail. And now please let me rest. The coffin awaits! Chilling doom death metal that is filled with pain and fear! A kingdom of sadness and darkness!


tracklist:
1. Emergent Chaos Spirals
2. Shattered Under the Eclipse
3. Astral Sickness
4. Rorschach
5. Sterilizing Winds
6. Rites of Forgotten Misery
7. Bound to the Rakasha
8. Abject Maelstrom Specters

band:
IM - Vocals, Guitar
FS - Guitar, Bass
WS - Drums


Recenze/review - ORPHALIS - As The Ashes Settle (2023)


ORPHALIS - As The Ashes Settle
CD 2023, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Každý den jsme konfrontováni s takovým množstvím násilí, že jsme už dávno otupěli. Parta chlapů, která kope do ležící oběti, znásilnění, válka, smrt, zabití. Sledujeme s napětím seriály o sériových vrazích, fascinují nás vůdci, kteří nechali zničit celé národy. Někde uvnitř nás je stále zvířecí temnota, vztek a nenávist. Dejte lidem absolutní moc a roztrhají vás na kusy. Nemám recept na zlepšení, neumím dát zasvěcenou radu. Jedno ale vím moc dobře. Pokud poslouchám dobrou muziku, vyčistím si u ní mozek od zlých myšlenek, od současné nadprodukce zbytečných informací.

Německé ORPHALIS jsem poprvé viděl až na koncertě, který proběhl v rámci festivalu Transcending Obscurity v Praze. Ještě ten den v noci jsem si doma o nich dohledal informace. A zjistil jsem, že kapela hraje již od roku 2010 a má na svém kontě tři dlouhohrající alba. Letos přicházejí se čtvrtým, které mi přišlo již před několika měsíci na recenzi. Na obrazovce zrovna někoho stahovali z kůže. Vypnul jsem internet a pustil si "As The Ashes Settle". Moje myšlenky začaly ihned létat v časoprostoru a já si tenhle technický, progresivní brutální death metal začal neskutečně užívat. Vyrve vám totiž všechny vnitřnosti z těla. 


Je to tak, svět není černobílý a občas mám pocit, že začíná díky médiím a sociálním sítím převažovat to zlé a ošklivé. Vážím si potom každé chvíle, kdy mohu poslouchat podobné desky, jako je ta od ORPHALIS. Víte, jsem starý pes, který se převážně pohybuje v trošku jiných vodách. V technickém death metalu si hodně vybírám a musím říct, že tohle album mě ihned rovnou uhranulo. Přpadal jsem si jako vetřelec z vesmíru, který se po dlouhých letech přiletěl podívat na Zemi. Jak jste ji mohli takhle zničit? V přehrávači mám "As The Ashes Settle", u kterého oceňuji absolutně zničující zvuk, majestátní obal (Adam Burke). Hlavní je pro mě samozřejmě hudba, která kolem mě nejdříve létala jako morbidní představy, pak se dostala do mé mysli a vystřelila mi mozek z hlavy. Pánové se pohybují ve stejných oblastech, jako kapely typu PSYCROPTIC, BENIGHTED, ABORTED, SUFFOCATION, CRYPTOPSY, NECROPHAGIST, SPAWN OF POSSESSION. Jedná se o takový ten druh velmi propracovaného, inteligentně složeného smrtícího kovu, který vám způsobí nejdřív zástavu srdce a teprve až po nějakém čase oceníte jednotlivé pasáže a nuance. Němci jsou techničtí, ale zároveň nezapomínají na to, že základem je vždy dobrá skladba. Songy hoří jasným plamenem, jsou opravdu spalující, šílené, divoké a devastující, jako celý dnešní svět. Zároveň, a to je pro mě velmi důležité, mě hrozně baví je poslouchat. ORPHALIS nám pomocí své hudby nastavují zrcadlo. A dělají to velmi surově, nekompromisně a zároveň elegantně. Mocný, masivní technický brutální death metal, který se dostane do vaší mysli! Masakr!


Asphyx says:

Every day we are confronted with so much violence that we have long since become numb. A bunch of guys kicking a lying victim, rape, war, death, killing. We watch with suspense serial killers, we are fascinated by leaders who have had entire nations destroyed. Somewhere inside us there is still animal darkness, rage and hatred. Give people absolute power and they will tear you apart. I don't have a recipe for improvement, I can't give insider advice. But one thing I know very well. If I listen to good music, it clears my brain of bad thoughts, of the current overproduction of useless information.

I saw German ORPHALIS for the first time at a concert during the Transcending Obscurity festival in Prague. That same night at home I looked up information about them. And I found out that the band has been playing since 2010 and has three full-length albums to their credit. This year they are coming up with a fourth one, which I received a few months ago for review. They were just skinning someone on the screen. I turned off the internet and put on "As The Ashes Settle". My thoughts immediately started flying through space-time and I began to enjoy this technical, progressive brutal death metal beyond belief. It will rip your guts out of your body.


It's true, the world is not black and white and sometimes I feel like the bad and ugly is starting to prevail thanks to the media and social media. I cherish every moment when I can listen to records like ORPHALIS. You know, I'm an old dog who mostly walks in slightly different waters. I have a lot of choice in technical death metal and I have to say that this album immediately had me hooked. I felt like an alien from outer space who came to see the Earth after many years. How could you destroy it like that? I have "As The Ashes Settle" in my player and I appreciate the absolutely devastating sound, the majestic cover art (Adam Burke). The main thing for me, of course, is the music, which at first flew around me like morbid fantasies, then got into my mind and blew my brains out. The gentlemen are in the same areas as bands like PSYCROPTIC, BENIGHTED, ABORTED, SUFFOCATION, CRYPTOPSY, NECROPHAGIST, SPAWN OF POSSESSION. This is the kind of highly sophisticated, intelligently composed death metal that will first cause you to have a cardiac arrest and only after some time will you appreciate the individual passages and nuances. The Germans are technical, but at the same time they don't forget that the essence is always good composition. The songs burn with a bright flame, they are really scorching, crazy, wild and devastating, like the whole world today. At the same time, and this is very important for me, I enjoy listening to them. ORPHALIS hold up a mirror to us with their music. And they do it in a very raw, uncompromising and elegant way. Powerful, massive technical brutal death metal that gets into your mind! Massacre!



Report, photos, video - TRANSCENDING OBSCURITY FEST - Prague, club Futurum - 5. 5. - 6. 5. 2023: 


Line up -
Thomas Szczecina - Vocals
Jens Dürholt - Guitars and Backing Vocals
Morten Formeseyn - Guitars
Thomas Köhler - Bass
Phillip Hatcher - Drums

Artwork by Adam Burke

Track listing -
1. As the Ashes Settle
2. Ritual of Conflagration
3. Watch them Descend
4. The Wolves Draw Near
5. An Effigy to Humanity
6. Staring into Ruin
7. Moon Supremacy
8. From Shadows Arisen
9. Labyrinth Configuration
10. To Embrace Defeat
11. Crowned in Hatred

úterý 22. srpna 2023

Recenze/review - KÖRGULL THE EXTERMINATOR - Built to Kill (2023)


KÖRGULL THE EXTERMINATOR - Built to Kill
CD 2023, Xtreem Music

for english please scroll down

Navštěvuješ města, která byla ještě nedávno krásná a zajímavá. Něco se stalo, ale nikdo neví co. Ulicemi se toulají smečky rozzuřených psů i lidí. Jakoby všechny zasáhla vzteklina. Děs v očích, nakumulovaná nenávist. Bojíš se každého stínu, nikdy nevíš, odkud na tebe zaútočí. Kdysi hezká země se pomalu rozpadá. Máme to v hlavě, musíme všechno zničit, zapálit, každého ponížit. Na ulicích leží shnilé mrtvoly a nikdo je neuklízí. Hřbitovy jsou plné těch, co ještě alespoň trošku věřili v dobro. Apokalypsa začala!

A hraje nám k ní španělská skupina šílenců KÖRGULL THE EXTERMINATOR. Pokud sledujete naše stránky, asi moc dobře víte, že kombinace thrash metalu a blacku mi dělá velmi dobře na mé zkažené duši. Jen se to musí umět zahrát, musí být dobrý zvuk a nápady. A tohle všechno splňují Španělé na výbornou. Shoříte na popel!


Připadám si jako v nějakém divokém víru. Pánové se s tím moc nepárají. Jdou rovnou na věc. Základem jsou klasické, tradiční riffy ve stylu třeba takových SODOM, BATHORY, DESASTER, AURA NOIR, VENOM, DARKTHRONE, MOTORHEAD, PROTECTOR. Pozorný posluchač pak rozezná i odkazy na VOIVOD, VEKTOR. Jako celek hoří album jasným plamenem. Přiznám se bez mučení, neznám nic lepšího pro páteční večer, než čerstvě otevřené pivo, rakev a poslech desky "Built to Kill". Je totiž velmi chytře napsaná a složená. Zároveň si zachovává takovou tu chtěnou a potřebnou rebelii a drive, které mám u podobných skupin tolik rád. Také máte pocit, že se svět někdy zbláznil? Že kdysi jasná pravidla dávno neplatí? Tak zde je ještě  vše v pořádku. KÖRGULL THE EXTERMINATOR hrají od srdce, uvěřitelně, s krvavou jiskrou v oku. Nebojte se, rozhodně se nejedná o dnes tolik častou kopírku bez vlastní invence. Naopak. Pokud si nahrávku pustíte, tak sice rozeznáte odkazy na zlatý věk thrashe a blacku, ale zároveň si užijete i spoustu zajímavých nápadů. Doporučuji poslouchat v absolutní tmě, chladu a nejlépe s nějakým dobrým pitím v ruce. Svět za oknem možná brzy zanikne, ale dokud budou existovat podobné desky, má smysl stále bojovat. Navštěvuješ města, která byla ještě nedávno krásná a zajímavá. Něco se stalo, ale nikdo neví co. Ulicemi se toulají smečky rozzuřených psů i lidí. Bereš do ruky kladivo a bouráš první zeď! Pekelně silná thrash black metalová jízda! Válečný stav s nebem je vyhlášen!


Asphyx says:

You're visiting cities that were beautiful and interesting not so long ago. Something happened, but no one knows what. There are gangs of angry dogs and people wandering the streets. It's like a rabies outbreak. The terror in their eyes, the accumulated hatred. You're afraid of every shadow, you never know where they'll attack you from. A once beautiful country is slowly crumbling. It's in our heads, we have to destroy everything, burn everything, humiliate everyone. There are rotten corpses in the streets and nobody cleans them up. The cemeteries are full of those who still believed in goodness. The apocalypse has begun!

And it's being played by the Spanish lunatic band KÖRGULL THE EXTERMINATOR. If you follow our site, you probably know very well that the combination of thrash metal and black metal does very well to my corrupted soul. You just have to know how to play it, have a good sound and ideas. And the Spaniards fulfill all this perfectly. You'll burn to ashes!


I feel like I'm in some kind of wild swirl. Gentlemen, get right to it. The basis is classic, traditional riffs in the style of such bands as SODOM, BATHORY, DESASTER, AURA NOIR, VENOM, DARKTHRONE, MOTORHEAD, PROTECTOR. The attentive listener will also recognize references to VOIVOD, VEKTOR. As a whole, the album burns with a bright flame. I admit without torture, I don't know anything better for a Friday night than a freshly opened beer, a coffin and listening to "Built to Kill". It is in fact very well written and composed. At the same time, it retains that wanted and needed rebellion and drive that I love so much in bands like this. Do you also feel that the world has gone crazy? That the once clear rules are no longer valid? Well, everything is still okay here. KÖRGULL THE EXTERMINATOR play from the heart, believably, with a bloody sparkle in their eye. Don't worry, this is definitely not the copycat without invention so common today. On the contrary. If you listen to the record, you will recognize references to the golden age of thrash and black metal, but you will also enjoy a lot of interesting ideas. I recommend listening in absolute darkness, cool and preferably with some good drink in hand. The world outside your window may soon disappear, but as long as records like this exist, it's still worth fighting for. You're visiting cities that were beautiful and interesting not so long ago. Something has happened, but no one knows what. There are packs of rabid dogs and people wandering the streets. You pick up a hammer and break down the first wall! One hell of a thrash black metal ride! A state of war with heaven is declared!


Recenze/review - KÖRGULL THE EXTERMINATOR - Sharpen Your Spikes (2020):
https://www.deadlystormzine.com/2020/11/recenzereview-korgull-exterminator.html


Tracklist:
The Devil's Sea
Existential Risk
The Nine Circles of Hell
Built to Kill
In the Darkest of Times
Exterminator
Night of the Devil
Death to Human Race
Ritual Suicide
Count Estruch

Line-up:
Joe Bastard - Drums
Mark Wild - Guitars
Lilith Necrobitch - Vocals
Javi Bastard - Bass
Ghorth - Guitars


TWITTER