DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 27. ledna 2024

Interview - CONVOCATION - A dark, freezing doom death metal opus!

Interview with funeral doom death metal band from Finland - CONVOCATION.

Answered L. and M.N. , thank you!

Recenze/review - CONVOCATION - No Dawn for the Caliginous Night (2023):

Ave CONVOCATION! I was up very early this morning. There was snow outside and I walked several kilometres to work. It was freezing, -18 degrees Celsius and I was listening to your new album "No Dawn for the Caliginous Night" on the way. There were heavy black clouds over the city. Somehow both music and nature came together for me. I have to compliment you, the new album is really very good. How was it made? And where did you want to go from the last record?

L: Thank you. That sounds like a really good way of listening to the album although -18 is tad too much for my liking. We somehow wanted to create an album that is not “urban” or “nature” in its atmosphere but somehow a bit beyond that - otherworldly maybe. We didn´t have that clear vision of where should we go after Ashes Coalesce but instead we just explored a bit, created songs and tried to figure out what kind of big picture will appear for us.


I've been following your musical journey since the very beginning. And every time I listen to one of your records I imagine deep and dark forests somewhere near you, in Finland. Does the environment you live in influence you in any way? I mean now a certain melancholy, maybe even sadness, eternity, that can be heard in your music. Where do you come up with most of the themes for the new songs?

MN: Well this is the land of darkness, suicides and alcohol problems. So, of course it has an influence on us.

L: I´d say it definitely does influence a lot. I live in a place where on the other side there´s city and other other fields and forests. I tend to do walks there on the nature quite a bit and soak in that atmosphere. It´s where I am at peace the most. And I am definitely sure about being Finnish does affect a lot. We grew up with listening to stories of all kinds of hardships and life after wars and the general mentality and mood is very bleak. Most of the music in the radio is very melancholic and lyrics always deal with some problems. “Everything is horrible”.

We did work on the themes together with Marko and ended up digging into human psyche the most.

How do CONVOCATION actually compose, create new material? I understand that Lauri Laaksonen creates all the music and then Marko Neuman sings the vocals? How is the songwriting for CONVOCATION and DESOLATE SHRINE different?

L: From the basic process point of view it´s not that different. I work on ideas first in my head, then with either guitar of keyboard and see where to flow takes me. But I work differently in a smaller scale with Convocation and DS. I have different guitar that I use, I write way more with keyboard with Convocation and so on. It´s a different kind of mindset nowadays.


Why did you decide to play doom metal in particular? What fascinates you about this style? For me it's like I need to calm down in today's fast-paced world, to stop, to collect my thoughts. I really like to read books with your records. I like to wander in the woods at the weekend and when I come back I sit in my chair and read. I listen to "No Dawn for the Caliginous Night" and then I feel cleansed. How do you feel about this style?

L: That´s a really good question. I think originally I wanted to do more with keyboards, organs and such instruments as I had used them in few DS songs already. And it was always on the slower parts. So that lead to the conclusion that I want to go deeper into that realm. It wasn´t from the kind of “fan” perspective that I wanted to make doom (funeral or otherwise) because of I like certain bands. It was purely a step further down the road. It felt natural and interesting. I might as well now come clean that I do not listen very much doom metal myself compared to black- and deathmetal for example.

MN: To me personally, I'm not a huge Doom Metal fan. I like some Death Doom combinations, but like traditional Doom, no. Except Profetus. I love that band.

I understand completely. I also tend to put some albums on when I do basically anything other than music. Artwork, chores, reading and so on. For some reason having albums on background makes me very immersed with them as I don´t TRY to listen to anything. The music just works it´s magic from background to (sub)consciousness.

The Czech Republic is a small country in the middle of Europe. We are a former socialist country. Yet, when we talk with our friends in the pub, we like Finland very much. Your culture, your nature (if you only knew how many documentaries I've seen about your nature!). Somehow I feel that we perceive music very similarly. I feel like when a band from your country plays somewhere (I love SOLOTHUS, PURTENANCE and many others!), I understand them, I like the way they play. How do you perceive your scene and bands? Do you stick together? Do you support each other?

L: It might have something to do with our past, being subjugated by a much larger country and then getting free of that afterwards. It leaves a huge mark on culture and people. The interesting thing is that for me, even through I love our nature, it is not that super special in a way. I always look abroad for example Norway how amazing their nature is and so on. I guess it´s a human condition to always look elsewhere, right? I mean, you have amazing nature just as well and beautiful cities.

MN: I book and organize shows for a few Finnish Death Metal bands and work in Helsinki Death Fest etc. So, I support Death Metal bands in Finland. As I see it, we stick together and support each other.

I´d say we try to stick together and we are very very connected. But honestly, we (Convocation for example and, sorry guys, Solothus as well) are more of the “older generation” nowadays. I hope that the younger ones will carry the torch but I haven´t been in much contact with them. If they exists, hah. Of course we are a country with a small population so when you know guys that play instruments well and share similar interests, you tend to befriend them and do all kinds of shit together. Share tips, listen to music, talk about movies, life, drink and party together and so on.


I work in a company that bought one of your factories a few years ago. My colleagues, when they come to Helsinki, rave about the city. The food, the drink, the environment. But when I ask them about clubs, they don't know because they don't listen to metal. Do you play with CONVOCATION anywhere? Or are you just a band that records albums? Can you recommend a good club? Just so I know when I finally get to you. How are CONVOCATION doing with live performances in general?

L: Huh, interesting. I´d like to know which one. At the moment we don´t have a stable live line-up so no gigs. But we might in the future do something about that. Helsinki is a nice place but like most cities, it is not instantly visible. Lot´s of the nice places are maybe harder to find and requires a bit of exploration. I personally fell in love with Helsinki again when I was spending a summer to write around the city just randomly going here and there. It gives you new perspective to “old boring city”.

One thing that is a shame though is that our clubs for live music are going down the toilet. Many of the good mid-size places have done down under and there has been no replacement. So it's either really really small clubs or huge arenas and nothing in between.

I have to get back to the new album. I can't help but ask, what studio did you record in, who is signed for mixing and mastering? Because the sound is really chilling, beautifully clear and perfectly expresses the overall atmosphere of the album.

L: Thanks. It´s all me with the mastering done by Greg Chandler. I worked with the album in my, eh, mobile studio “Desolate Dungeon” where I recorded drums and all the other instruments. A long process, but I do think it was worth all the trouble. That was exactly my goal - to have a bit more clarity on the textures without sacrificing too much of the heaviness. Really hard balance to maintain but overall it worked out well enough.


The cover also complements your music beautifully. Am I wrong in thinking it's a photo? Where was it taken and who is the author? Or is it a painted picture? It really caught my eye because that's what the sky looked like when I first heard your new record.

L: It´s a digital painting by me. It's a thematic summary of the album in a nutshell but done in a way that it´s not instantly noticeable. Nor even very somber. Basically it is a kind of serene scenery in daylight but clouds and/or some entities are there to not just block the sun but strangle it forever. The entites are reaching each other and soon to be linked, strangling the light. It is, like the album title itself, an analogue of depression, dementia or any other severe disease clouding or poisoning one´s mind. I wanted to get a bit of old Anathema and Candlemass feel to it but it is also pretty generic Finnish scenery. I was driving from the middle of the Finland back home to south and the weather was kind of like that: sunny but constantly shifting patches of clouds formed very dark shadows all over and at the end the light didn´t reach the ground anymore. I was at that moment thinking of the concept for the cover art and realised that damnit, it´s in front of me the whole time.

How did you get into music in the first place? Who was your role model? Do you have any musical training? What was the first band you played in? What was your first gig? Tell me, tell me...

MN: I had no role models. I was into extreme metal at an early age, but I didn't look up to no one. I don’t know why, I just didn’t. I have some musical training, but i learned more by studying myself. For example, singing and screaming in the shower. My first gig? The year was 1995. We (yes the band had a name) were drunk, we let minors in secretly through the back door, broke some instruments and cabinets (not our own), one of us got beaten up and we were thrown out from our own gig. Total disaster. Loved every second of it.

L: I was forced to play piano as a kid but I ended up doing more basic kids stuff - playing football, computer games and so on. It wasn´t really that interesting to me especially because I was forced to play songs from the notes. I found it very boring and I kind of understood the value of music in my life better when I got the means to Create it myself. Not just play what other people have already written.

I´m not sure about role models. Those shifted probably every year. For drums probably Lombardo from Slayer way back in the 80´s. But overall, it could have been anyone or anything. Alice in Chains, The Prodigy, Katatonia, Emperor, Kingston Wall (a Finnish prog trio), Classical music, Dracula´s Soundtrack, you name it. My first gig was probably some Christmas or summer festival of school. I was one of the few people at school that wanted or could play the drums so I was asked to help out many times. Hated that, haha.


Necessary question at the end. What is CONVOCATION planning in the next few months? Do you have any message for the fans? Here's your space...

L: I´m going to track drums for one song that will, along with another that didn´t fit on the album, be on a split. So two new songs upcoming!

Thanks for the interview and of course thanks all for the support. It is very appreciated especially during these long and dark days of december.

Thank you very much for the interview. I really appreciate it. I already know what I'm going to listen to tomorrow on my way to work. It's supposed to be freezing again, and I think "No Dawn for the Caliginous Night" is an obvious choice for me. It's an excellent album, thanks a lot for your music too! Have the best of luck!

L: Sounds like a an excellent plan. And best of luck to you as well!

Recenze/review - CONVOCATION - No Dawn for the Caliginous Night (2023):






---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - CONVOCATION - Temný, mrazivý doom death metalový opus!

Rozhovor s funeral doom death metalovou skupinou z Finska - CONVOCATION.

Odpovídali L. and M.N. , děkujeme!

Recenze/review - CONVOCATION - No Dawn for the Caliginous Night (2023):

Ave CONVOCATION! Ráno jsem vstával velmi brzy. Venku byl sníh a do práce jsem šel několik kilometrů. Mrzlo, bylo -18 stupňů Celsia a poslouchal jsem cestou vaši novou desku „No Dawn for the Caliginous Night“. Nad městem byly těžké černé mraky. Nějak se mi oboje, hudba i příroda, spojilo v jeden celek. Musím vám vyseknout poklonu, novinka je opravdu velmi povedená. Jak vznikala? A kam jste se chtěli od minulé desky posunout?

L: Děkuji. To zní jako opravdu dobrý způsob poslechu alba, i když -18 je na můj vkus až příliš. Chtěli jsme nějak vytvořit album, které by svou atmosférou nebylo "městské" nebo "přírodní", ale tak nějak trochu mimo - možná nadpozemské. Neměli jsme tak jasnou vizi, kam bychom se měli po "Ashes Coalesce" vydat, ale místo toho jsme jen trochu zkoumali, tvořili písně a snažili se přijít na to, jaký velký obraz se nám objeví.


Sleduji vaši hudební cestu od úplných začátků. A pokaždé, když poslouchám některou z vašich desek, představuji si hluboké a temné lesy někde u vás, ve Finsku. Ovlivňuje vás nějak prostředí, ve kterém žijete? Myslím tím teď určitou melancholii, možná i smutek, věčnost, které lze z vaší hudby zaslechnout. Kde vás napadne většina motivů pro nové skladby?

MN: Tohle je země temnoty, sebevražd a problémů s alkoholem. Takže to na nás samozřejmě má vliv.

L: Řekl bych, že určitě hodně. Žiju v místě, kde je na druhé straně město a na další straně pole a lesy. Mám tendenci se tam dost často procházet po přírodě a nasávat tu atmosféru. Tam jsem nejvíc v klidu. A rozhodně jsem si jistý, že to, že jsem Fin, má velký vliv. Vyrůstali jsme s posloucháním příběhů o nejrůznějších útrapách a životě po válkách a celková mentalita a nálada je velmi ponurá. Většina hudby v rádiu je velmi melancholická a texty se vždy zabývají nějakými problémy. "Všechno je hrozné".

Na tématech jsme pracovali společně s Markem a nakonec jsme se nejvíce ponořili do lidské psychiky.

Jak vlastně CONVOCATION skládají, tvoří nový materiál? Chápu to dobře, že Lauri Laaksonen vytvoří veškerou hudbu a Marko Neuman potom nazpívá vokály? Jak se liší skládání pro CONVOCATION a DESOLATE SHRINE?

L: Z hlediska základního procesu se to tolik neliší. Nejdřív pracuji na nápadech v hlavě, pak s kytarou nebo klávesami a pak se dívám, kam mě to zavede. Ale v menším měřítku s Convocation a DS pracuji jinak. Mám jinou kytaru, kterou používám, s Convocation píšu mnohem víc na klávesy a tak dále. V dnešní době je to jiný druh myšlení.


Proč jste se vlastně rozhodli hrát zrovna doom metal? Čím vás tenhle styl fascinuje? Já to mám třeba tak, že se potřebuji v dnešním rychlém světě uklidnit, zastavit se, srovnat si myšlenky. Hrozně rád si třeba u vašich desek čtu knížky. O víkendu se rád toulám v lesích a když se vrátím, sednu si do křesla a čtu si. K tomu poslouchám „No Dawn for the Caliginous Night“ a pak si připadám očištěný. Jak vnímáte tento styl vy?

L: To je opravdu dobrá otázka. Myslím, že jsem původně chtěl více pracovat s klávesami, varhanami a podobnými nástroji, protože jsem je už použil v několika písních DS. A vždycky to bylo v pomalejších pasážích. Takže to vedlo k závěru, že chci jít hlouběji do této sféry. Nebylo to z takového toho "fanouškovského" pohledu, že bych chtěl dělat doom (funerální nebo jiný), protože mám rád určité kapely. Byl to čistě krok dál po cestě. Přišlo mi to přirozené a zajímavé. Stejně tak bych teď mohl říct na rovinu, že sám doom metal ve srovnání například s black a deathmetalem moc neposlouchám.

MN: Pro mě osobně nejsem velký fanoušek doom metalu. Mám rád některé kombinace death doomu, ale jako tradiční doom ne. S výjimkou Profetus. Tu kapelu mám rád.

Tomu úplně rozumím. Taky mám tendenci pouštět si některá alba, když dělám v podstatě cokoli jiného než hudbu. Výtvarné práce, domácí práce, čtení a tak dále. Z nějakého důvodu, když mám alba puštěná na pozadí, jsem do nich hodně ponořený, protože se nesnažím nic poslouchat. Hudba prostě působí jako kouzlo od pozadí až do (pod)vědomí.

Česká republika je malý stát uprostřed Evropy. Jsme bývalá socialistická země. Přesto, když se s kamarády bavíme v hospodě, tak máme Finsko hrozně rádi. Vaši kulturu, přírodu (kdybys jen věděl, kolik jsem viděl dokumentů o vaší přírodě!). Nějak cítím, že vnímáme hudbu velmi podobně. Připadá mi, že když někde hraje nějaká kapela od vás (miluju SOLOTHUS, PURTENANCE a spoustu dalších!), rozumím jim, líbí se mi, jak hrají. Jak vnímáš vaši scénu a kapely ty? Držíte pohromadě? Podporujete se navzájem?

L: Možná to souvisí s naší minulostí, kdy jsme byli podmaněni mnohem větší zemí a pak jsme se od ní osvobodili. Zanechalo to obrovskou stopu na kultuře a lidech. Zajímavé je, že pro mě, i když mám rád naši přírodu, není svým způsobem tak super výjimečná. Vždycky se podívám do zahraničí, třeba do Norska, jak je jejich příroda úžasná a tak dále. To už je asi taková lidská vlastnost, že se vždycky podíváme jinam, ne? Vždyť vy máte úžasnou přírodu stejně tak i krásná města.

MN: Bookuju a organizuju koncerty pro několik finských deathmetalových kapel, pracuju na Helsinki Death Festu atd. Takže podporuji deathmetalové kapely ve Finsku. Vidím to tak, že držíme při sobě a vzájemně se podporujeme.

Řekl bych, že se snažíme držet pohromadě a jsme hodně hodně propojení. Ale upřímně řečeno, my (například Convocation a, promiňte, kluci, i Solothus) dnes patříme spíš ke "starší generaci". Doufám, že pochodeň ponesou ti mladší, ale s těmi jsem zatím moc v kontaktu nebyl. Pokud vůbec existují, haha. Samozřejmě jsme země s malým počtem obyvatel, takže když znáš kluky, kteří dobře hrají na nástroje a mají podobné zájmy, máš tendenci se s nimi spřátelit a dělat spolu různé blbosti. Sdílet tipy, poslouchat hudbu, povídat si o filmech, o životě, pít a pařit spolu a tak dále.


Pracuji ve firmě, která před několika lety koupila jednu vaší továrnu. Kolegové, když k vám do Helsinek jezdí, tak si město hrozně pochvalují. Jídlo, pití, prostředí. Když se jich ale zeptám na nějaké kluby, tak nevědí, protože neposlouchají metal. Hrajete s CONVOCATION někde? Nebo jste jen kapelou, která nahrává alba? Mohl bys nám nějaký dobrý klub doporučit? Já jen, abych věděl, až se k vám konečně dostanu. Jak jsou na tom CONVOCATION se živým vystupováním všeobecně?

L: Zajímavé. Rád bych věděl, která. Momentálně nemáme stabilní koncertní sestavu, takže žádné koncerty. Ale možná s tím v budoucnu něco uděláme. Helsinky jsou pěkné místo, ale jako většina měst nejsou hned vidět. Spousta pěkných míst se možná hůř hledá a vyžaduje trochu průzkumu. Já osobně jsem se do Helsinek znovu zamiloval, když jsem trávil léto toulkami po městě a jen tak náhodně chodil sem a tam. Dá vám to nový pohled na "staré nudné město".

Jedna věc je ale škoda, že naše kluby pro živou hudbu jdou do háje. Spousta dobrých středně velkých podniků skončila a nenašla se za ně náhrada. Takže jsou to buď opravdu hodně malé kluby, nebo obrovské arény a nic mezi tím.

Musím se ještě vrátit k novému albu. Nedá mi to, ale musím se zeptat, v jakém studiu jste nahrávali, kdo je podepsán pod mixem a masteringem? On je totiž zvuk opravdu mrazivý, krásně čitelný a perfektně vyjadřuje celkovou atmosféru desky.

L: Díky. Všechno jsem to nahrál já a mastering provedl Greg Chandler. Na albu jsem pracoval ve svém mobilním studiu "Desolate Dungeon", kde jsem nahrál bicí a všechny ostatní nástroje. Byl to dlouhý proces, ale myslím, že to stálo za tu námahu. To byl přesně můj cíl - mít trochu jasnější textury, aniž bych obětoval příliš mnoho z té tíhy. Bylo opravdu těžké udržet rovnováhu, ale celkově to dopadlo dost dobře.


Obal také krásně doplňuje vaši hudbu. Pletu se, když si myslím, že se jedná o fotku? Kde vznikla a kdo je jejím autorem? Nebo je to namalovaný obraz? Mě opravdu zaujal, protože přesně takhle vypadala obloha, když jsem slyšel vaší novou desku poprvé.

L: Je to moje digitální malba. Je to tematické shrnutí alba v kostce, ale udělané tak, aby to nebylo hned patrné. Ani příliš ponurá. V podstatě je to taková klidná scenérie za denního světla, ale jsou tam mraky a/nebo nějaké entity, které slunce nejen zakrývají, ale i navždy škrtí. Entity se k sobě přibližují a brzy se propojí, čímž světlo uškrtí. Je to, stejně jako samotný název alba, analogie deprese, demence nebo jiné těžké nemoci, která zatemňuje nebo otravuje mysl člověka. Chtěl jsem do toho dostat trochu starých Anathem a Candlemass, ale zároveň je to dost generická finská kulisa. Jel jsem ze středu Finska zpátky domů na jih a počasí bylo tak nějak podobné: slunečno, ale neustále se měnící skvrny mraků vytvářely všude velmi temné stíny a na konci už světlo nedosáhlo na zem. V tu chvíli jsem přemýšlel o konceptu obalu a uvědomil si, že ho mám sakra celou dobu před očima.

Jak ses vlastně dostal k muzice? Kdo byl tvým vzorem? Máš nějaké hudební vzdělání? V jaké první kapele si hrál? Jaký byl tvůj první koncert? Povídej, vyprávěj…

MN: Neměl jsem žádné vzory. V raném věku jsem se věnoval extrémnímu metalu, ale k nikomu jsem nevzhlížel. Nevím proč, prostě jsem to nedělal. Mám nějaké hudební vzdělání, ale víc jsem se naučil studiem sám. Například zpěvem a křikem ve sprše. Moje první vystoupení? Psal se rok 1995. Byli jsme (ano, ta kapela se tak jmenovala) opilí, pustili jsme tam tajně zadním vchodem nezletilé, rozbili jsme nějaké nástroje a skříně (ne vlastní), jednoho z nás zmlátili a vyhodili nás z vlastního koncertu. Totální katastrofa. Milovali jsme každou vteřinu.

L: Jako dítě jsem byl nucen hrát na klavír, ale nakonec jsem dělal spíš základní dětské věci - hrál jsem fotbal, počítačové hry a tak dále. Moc mě to nebavilo, hlavně proto, že jsem byl nucen hrát písničky z not. Připadalo mi to velmi nudné a hodnotu hudby v životě jsem tak nějak lépe pochopil, až když jsem dostal prostředky k tomu, abych si ji mohl sám vytvářet. Ne jen hrát to, co už napsali jiní.

Se vzory si nejsem jistý. Ty se měnily asi každý rok. U bicích asi Lombardo ze Slayer už v 80. letech. Ale celkově to mohl být kdokoli nebo cokoli. Alice in Chains, The Prodigy, Katatonia, Emperor, Kingston Wall (finské progresivní trio), klasika, Dracula´s Soundtrack, prostě cokoliv. Můj první koncert byl pravděpodobně nějaký vánoční nebo letní školní festival. Byl jsem jeden z mála lidí ve škole, kteří chtěli nebo uměli hrát na bicí, takže mě mnohokrát požádali o výpomoc. Nesnášel jsem to, haha.


Nezbytná otázka na konec. Co chystají CONVOCATION v nejbližších měsících? Máš nějaký vzkaz pro fanoušky? Zde máš prostor…

L: Chystám se natočit bicí pro jednu skladbu, která bude spolu s další, která se na album nevešla, na splitku. Takže se chystají dvě nové písně!

Díky za rozhovor a samozřejmě děkuji všem za podporu. Velmi si jí vážíme, obzvlášť v těchto dlouhých a temných prosincových dnech.

Děkuji moc za rozhovor. Moc si jej vážím. Už teď vím, co budu poslouchat zítra cestou do práce. Má zase mrznout a myslím si, že „No Dawn for the Caliginous Night“ je pro mě jasnou volbou. Je to vynikající album, díky moc i za vaši hudbu! Mějte se co nejlépe!

L: To zní jako skvělý plán. A hodně štěstí i tobě!

Recenze/review - CONVOCATION - No Dawn for the Caliginous Night (2023):






---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 26. ledna 2024

Recenze/review - CULTUM INTERITUM - Sacrum Funeral (2023)


CULTUM INTERITUM - Sacrum Funeral
CD 2023, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Už ani nevím, jak je to dlouho, co jsem neviděl světlo. Kdysi dávno, ještě na konci osmdesátých let minulého století, mě navštívili démoni. Prokleli mě a řekli mi, abych zde hlídal. Ve staré, studené a plesnivé kobce. Jedinou mojí radostí je hudba. Pokaždé, když se ke mě dostane něco morbidního a zkaženého, rozproudí se mi krev v žilách. Začnu se kývat do rytmu, odříkávat tajemnou mantru smrti a nakonec mi popraskají všechny kosti v těle. Stalo se mi to i při poslechu nové desky polských death black metalistů CULTUM INTERITUM

Není divu, již od prvního riffu jsem si připadal, jako znovu prokletý. Tohle je album, které muselo vznikat v opuštěných katakombách, mezi dávno mrtvými těly. Nelze jinak, než novinku doporučit všem tmářům i démonům. Hraje se totiž hlavně pro ně. 


Kapela vzešla z hlubokého polského podzemí. Z míst, kde hoří pekelné ohně a hříšníci trpí za své hnusné a zvrácené činy. Zaujal mě ihned absolutně devastující a maniakální zvuk. Užívám si morbidně temné nálady, už dávno nejsem v současném divném světě. CULTUM INTERITUM vás vezmou na dlouhý výlet bez konce. Potkáte zohavená těla, ucítíte pach zkaženého masa i síry. Rozhodně se nejedná o desku pro slabé povahy. Naopak, na své si přijdou fanoušci třeba takových BLASPHEMY, DEICIDE, PROFANATICA, BEHERIT, SACRÓFAGO, REVENGE, PROCLAMATION. Pro mě jsou ale nejdůležitější děsivé a hororové nálady, které kolem mě během společných setkání létají jako můry kolem spalujícího ohně. Představte si starou jeskyni, o které se říká, že v ní žije stará bestie. Letos se probudila, říká si CULTUM INTERITUM a touží po čerstvé krvi. Když ohledáte první mrtvolu, oběť její zvrácenosti, budete se cítit úplně stejně, jako při rituálu zvaném "Sacrum Funeral". Není to rozhodně nahrávka na první dobrou, je nutné několik společných seancí, teprve pak vám pronikne jako nějaký hodně zlý jed do žil. Nejdříve se stanete svým vlastním stínem a začnete se bát ohně. Budete vyhledávat stará pohřebiště, opuštěné kostely s divnou pověstí a hluboké jeskyně. Stanete se zvířetem, zlou šelmou. Už ani nevím, jak je to dlouho, co jsem neviděl světlo. Prokleli mě a řekli mi, abych zde hlídal. Ve staré, studené a plesnivé kobce. Jedinou mojí radostí je hudba. Pokaždé, když se ke mě dostane něco morbidního a zkaženého, rozproudí se mi krev v žilách. Blasfemický black death metal, který smrdí zkaženým masem a sírou! Peklo!


Asphyx says:

I don't know how long it's been since I've seen the light. Once upon a time, back in the late 1980s, I was visited by demons. They cursed me and told me to keep watch here. In an old, cold, moldy dungeon. My only joy is music. Every time something morbid and corrupt gets to me, it gets my blood pumping. I'll start swaying to the rhythm, chanting the mysterious mantra of death, and eventually every bone in my body will crack. It happened to me while listening to the new album of Polish death black metallers CULTUM INTERITUM

No wonder, from the very first riff I felt like I was cursed again. This is an album that must have been made in abandoned catacombs, among long dead bodies. I can't help but recommend this new release to all darkies and demons alike. It is played especially for them.


The band emerged from the deep Polish underground. From a place where hellfires burn and sinners suffer for their ugly and perverse deeds. I was immediately taken by the absolutely devastating and maniacal sound. I'm enjoying the morbidly dark mood, I'm long gone from the weird world of today. CULTUM INTERITUM will take you on a long trip with no end in sight. You will meet mutilated bodies, smell the stench of rotten flesh and sulphur. This is definitely not a record for the weak of character. On the contrary, fans of such bands as BLASPHEMY, DEICIDE, PROFANATICA, BEHERIT, SACRÓFAGO, REVENGE, PROCLAMATION will find it to their liking. But for me the most important are the scary and horror moods that fly around me like moths around a burning fire during our meetings. Imagine an old cave that is said to be inhabited by an old beast. This year it has woken up, it calls itself CULTUM INTERITUM and it is craving for fresh blood. When you examine the first corpse, a victim of its depravity, you will feel exactly the same as you did during the ritual called "Sacrum Funeral". It's definitely not a first time recording, it takes a few sessions together before it seeps into your veins like some very bad poison. First you become your own shadow and you become afraid of the fire. You will seek out old burial grounds, abandoned churches with strange legends and deep caves. You will become an animal, an evil beast. I don't know how long it's been since I've seen the light. They cursed me and told me to keep watch here. In an old, cold, moldy dungeon. My only joy is music. Every time something morbid and corrupt gets to me, it gets my blood pumping. Blasphemous black death metal that reeks of rotten meat and brimstone! Hell!



Music by E & K.M.
Lyrics by E & R.P.
Nimerius - guitars in 5th and 6th track
Grief - mixing and mastering as Tryton Audio, album intro & drums in 5th and 6th track
M - guest vocals in 3rd & 4th track
N - guest vocals in 5th track
Cover artworks by BMS Illustration.
Layouts by WS Artworks.



KNIŽNÍ TIPY - Vrána - James O’Barr (2012)


Vrána - James O’Barr
2012, Horory , Komiksy , Thrillery

Stojím na náměstí v Plzni a na zádech mě tíží batoh narvaný novými knihami. Mám takovou tu těžko definovatelnou radost a přemýšlím, co začnu číst jako první. V dutině lebeční mi létají divoce myšlenky, možná mám i zrychlený tep. Pořád nemůžu z hlavy vyhnat jeden obal. Hergot, kde já jsem jej ale viděl? Mozek je zvláštní zařízení, které někdy vymýšlí neskutečné věci. Nasednu na autobus a jedu domů. Vyskládám si na stůl jednotlivé tituly a stále mám pocit, že mi něco chybí. Mám ještě rozečtenou jednu starší knížku a protože nerad odcházím od rozdělané práce, tak se k ní vrátím. Nemůžu se ale soustředit. Jednak mě pořád někdo vyrušuje a potom mi mozek šrotuje na plné obrátky. Jdu raději spát, ale také to není k tomu. Hergot už ale, co mi to je? Usnu vždy jen na pár hodin. Jsem jak nějaký detektiv, který pátrá po ztracených vzpomínkách.

Nikdy jsem nebyl fanouškem komisků. Když jsem byl malý, tak jsem měl samozřejmě Rychlé šípy a potom bylo v Abíčku několik příběhů. Pamatuji si na jeden, který byl odněkud z Jižní Ameriky a skupina vědců v něm našla ztracený svět dinosaurů. To bylo ještě dávno před Jurským parkem. Druhý byl zase o návštěvě cizí planety. Byli tam lidé, kteří měli čtyři ruce. Přišlo mi to hrozně divné. Taky jsem někdy v roce 1994 viděl u kamaráda na VHS Vránu. S Brandonem Lee, který při natáčení zahynul. Díval jsem se vlastně hlavně proto, protože jsem obdivoval jako karatista jeho otce Bruce Leeho. Pamatuji si, že se mi tenkrát film moc nelíbil. Vůbec jsem netušil, že existuje nějaký komiks. To mi všechno došlo až v lednu roku 2024, když jsem se potřetí probudil a šel se podívat, jestli mi stále stojí na parkovišti auto. Zrovna nějaký chlápek vybíral popelnice. Když se rozhlédl kolem sebe, připomněl mi Vránu. Konečně mi to secvaklo. Druhý den jsem byl jako na trní a nemohl se dočkat, až v práci bude padla. Netrpělivě jsem se zase vydal do knihkupectví.

Když jsem odcházel, tak jsem nějak podvědomě věděl, že vše zapadlo krásně do sebe. Je to krásná práce. Hrozně temná a smutná, o pomstě za záhrobí. Ale to vy asi všichni víte. Mluvil jsem o tom s jedním kamarádem z IT. Připadalo mi, že jsem z jiného světa. Ty vole, ty neznáš komiks Vrána? Omlouval jsem se, protože já na tohle nikdy nebyl. Ale stalo se, nakonec jsme se našli. Udělal jsem doma výjimku. Odložil jsem rozečtenou knížku a naplno se věnoval James O’Barrovi a jeho příběhu. Myslím si, že určitě není pro každého. Stejně jako film. Ale ten příběh je hrozně silný, smutný, znovu a znovu mě dostával. Zajímavé je, že jsem si základ stále pamatoval, ale teď vylezly na povrch úplně jiné myšlenky a pasáže. Hodně bolestivá záležitost plná černých emocí. Trošku jsem litoval snad jediného, že jsem si nedal kdysi v devadeátých letech víc práce, abych knihu i film víc pochopil. Jenže znáte to, nemůžu být u všeho. Také se samozřejmě moje vnímání po letech mění a dávám dnes šanci spoustě věcem, kolem kterých jsem dříve jen proběhl.

Přitom, je to vlastně taková klasika, touha po pomstě, nic převratného. Jenže ono jde spíš o způsob, jakým je komiks napsán a ilustrován. To je krásná sběratelská práce, kus něčeho fyzického, co chcete vlastnit. A když jsem si k tomu pustil ještě dobrý kov smrti, vše se mi krásně propojilo. Najednou jsem věděl, že vše opravdu zapadlo do sebe, že jsme si s knížkou souzeni. Tak to vidíte, co všechno můžete zažít. Vlastně by se dalo také napsat, že Vrána oslovila i mě, který nejsem komiksovým nadšencem. Seděl jsem v pokoji, listoval stránkami a zase jednou nevěděl o světě. Někdy přemýšlím, proč vlastně stále čtu, proč pořád hledám nové knihy i muziku. Možná je to kvůli pocitu, že žiju, že uniknu na chvilku ze stereotypu všedních dní. Asi jako když někdo tráví dlouhé hodiny sledováním sportu. Přitom by se mohl podívat jen na výsledky. Mám to prostě v krvi a nehodlám na tom nic měnit. Vrána mě hrozně bavila, cítil jsem z ní obrovskou sílu. 

Mám to tahle vlastně od malička. Každá knížka, časem pak i deska, má svůj vlastní příběh. Musel jsem se k ní dostat nějakým způsobem, přesně si pamatuji, jak jsem ji nesl domů, jestli byla nová nebo z antikvariátu. Nejsem nijakým velkým sběratelem, ale je prostým faktem, že v mé knihovně najdete krásné kousky. Vrána patří mezi ně. Možná ji už jako komiksoví nadšenci máte. Ze mě se příznivec obrázků s popisy asi nikdy nestane. I když, kdo ví? Chápu, že třeba v USA mají komiksy úplně jinou historii. Možná se dostanu někdy i k nějakému jinému. Uvidíme, cesty Páně jsou nevyzpytatelné. Děkuji vám za pozornost a buďte bdělí, nikdy nevíte, jakou knížku objevíte!

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tohle je Vrána, jak jste ji ještě neviděli — neuvěřitelnou pouť anděla pomsty a zároveň oslavu opravdové lásky... konečně tak krutou, inteligentní a zároveň nezapomenutelnou, takovou jaká byla původně zamýšlena. James O'Barr vytvořil přetavením utrpení a bolesti osobní tragédie do kreseb Vránu. Silně očistný příběh Erika – který se navrátil ze záhrobí, aby se pomstil pouličnímu gangu za svoji smrt a smrt své snoubenky – zaujal čtenáře po celém světě. Věhlas získal díky filmové adaptaci, při jejímž natáčení nešťastnou náhodou zemřel herec Brandon Lee.

Nyní tento román v obrazech vychází konečně kompletní v rozšířené verzi, tak jak ho původně autor zamýšlel. Kniha obsahuje navíc:

- Třicet stran nikdy nezveřejněných kreseb včetně nového závěru „Jiskrný kůň“ a emotivní pasáže „O vánocích v srpnu“
- Novou předmluvu od Jamese O'Barra
- Ztracené pasáže zrekonstruované za použití původních výtvarných technik


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 25. ledna 2024

Recenze/review - DROWNED - Procul His (2024)


DROWNED - Procul His
CD 2024, Sepulchral Voice Records

for english please scroll down

Zlo bývá někdy ukryté hluboko pod povrchem. Zdánlivě spí a krmí se nenávistí. Některé jedince prozradí oči, jiní občas vybuchnou. Někdy to bývá otázka příležitosti. Tichá ulice v černé noci. Rituály plné smrti a utrpení. My, staří fanoušci extrémního metalu moc dobře víme, že existují horší věci, než umírání. Po deseti letech se vrátila kapela, kterou sleduji celou dobu jejich existence. Němečtí DROWNED vždy přesně věděli, o čem je zlo a utrpení. I letos potvrzují, že dokáží do své hudbu promítnout chladnou, zákeřnou temnotu. 

Důkazem budiž jejich nové album "Procul His", které je po okraj narvané prudkým jedem, špínou a hnisem. Připomíná kdysi dávno nedoléčenou ránu, která se po letech znovu zanítila. Tepe v ní zkažená krev a když nakonec praskne, tak se z ní vyhrne prvotřídní smrtící kov s příměsí doomových nálad. Zlo, které dlouhé roky spalo ukryté hluboko v podzemí, se opět probudilo. 


Jediným původním členem kapely, která vznikla v roce 1992, je kytarista Tlmnn. Jeho rukopis je pro DROWNED zásadní. Když totiž posloucháte pečlivě, dostanete se do pradávné jeskyně, ve které spí bestie. Za zvuků téhle desky se probudí a sežere vás zaživa. Alespoň tak vnímám album já. U takto starých smeček nemám rád přirovnání k ostatním, podle mě se to příliš nesluší. Přesto, pro představu. Pokud máte rádi INCANTATION, NECROS CHRISTOS, GRAVE MIASMA, LVCFYRE, DEAD CONGREGATION a další podobné tmáře, mohla by se vám líbit i nová nahrávka těchto prokletých démonů. Určitě oceníte perfektní zvuk, který se vám zadře pod kůži. Jsou to ale hlavní motivy, jednotlivé riffy, zničující bicí i chorobný vokál, které dohromady vytvářejí absolutně nihilistickou atmosféru. Zlo v podání Němců je opravdu plazivé, slizké, nechutné a nepříjemné. V určitých momentech může dojít i k návykovým, halucinačním jevům. Deska působí jako nějaké zvláštní, neklidné zaříkávání, které není z tohoto světa. Pánové se museli vydat nahrávat hluboko pod zem, možná i na druhou stranu, za řeku Styx. Songy jsou totiž velmi propracované, pestré, zahalené do šedého pláště z pavučin. Garantuji vám, že pokud máte bohatou fantazii, tak budete během poslechu "Procul His" ve zcela jiných dimenzích. Dívám se do tmy a mrazí mě v zádech. Ze stínů vystupují přízraky bez tváře. Podávají mi ruku, mluví beze slov, jejich dotyky mě pálí a chladí zároveň, stejně jako nové album. Umírám a znovu se rodím. Jsem navěky prokletý. Zlo bývá někdy ukryté hluboko pod povrchem. Zdánlivě spí a krmí se nenávistí. Starodávný, temný death metalový rituál nasáklý hnisem a hnilobou! Zlá mantra z onoho světa!


Asphyx says:

Evil is sometimes hidden deep beneath the surface. Seemingly asleep and feeding on hatred. Some individuals are betrayed by their eyes, others occasionally explode. Sometimes it's a matter of opportunity. A quiet street on a black night. Rituals full of death and suffering. We old extreme metal fans know all too well that there are worse things than dying. Ten years on, the band I've been following for their entire existence has returned. Germany's DROWNED have always known exactly what evil and suffering is all about. This year they also confirm that they can project a cold, insidious darkness into their music. 

The proof is their new album "Procul His", which is packed to the brim with violent venom, filth and pus. It's reminiscent of a wound once long ago that went unhealed, only to re-inflame years later. Corrupted blood flows in it, and when it finally bursts, it spews out top-notch death metal with a dash of doom. The evil that has been sleeping deep underground for years has awakened again.


The only original member of the band, which was formed in 1992, is guitarist Tlmnn. His signature is essential to DROWNED. For if you listen carefully, you will be transported to an ancient cave where the beast sleeps. It wakes up to the sound of this record and eats you alive. At least that's how I perceive the album. I don't like comparisons to other old packs like this, it doesn't really fit in my opinion. Still, to give you an idea. If you like INCANTATION, NECROS CHRISTOS, GRAVE MIASMA, LVCFYRE, DEAD CONGREGATION and other such obscurantists, you might also like the new record of these cursed demons. You will appreciate the perfect sound that gets under your skin. But it's the main motifs, the individual riffs, the devastating drums and the morbid vocals that combine to create an absolutely nihilistic atmosphere. The evil as performed by the Germans is truly creepy, slimy, disgusting and unpleasant. At certain moments it can even become addictive, hallucinatory. The record comes across as some strange, restless incantation that is not of this world. The gentlemen must have gone deep underground to record, maybe even to the other side, beyond the River Styx. The songs are in fact very elaborate, colourful, wrapped in a grey cloak of cobwebs. I guarantee that if you have a rich imagination, you will be in a completely different dimension while listening to "Procul His". I look into the darkness and I get chills. From the shadows, faceless phantoms emerge. They shake my hand, they speak without words, their touches burn and chill me at the same time, just like the new album. I'm dying and being born again. I'm cursed forever. Evil is sometimes hidden deep beneath the surface. Seemingly asleep and feeding on hatred. An ancient, dark death metal ritual soaked in pus and rot! An evil mantra from the other world!



about DROWNED on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - DROWNED – Idola Specus (2014)


TRACKLIST
1. Star Tower
2. Phantom Stairs
3. Corpse God
4. Malachite Mirror
5. Man In Devil In Man
6. Blue Moth Vault
7. Seed Of Bones
8. Chryseos Vas


Recenze/review - RIBSPREADER - Reap Humanity (2024)


RIBSPREADER - Reap Humanity
CD 2024, Xtreem Music

for english please scroll down

Když jsem šel kolem kostela, zrovna končila mše. Ven vycházeli lidé a divně se usmívali. Křižování nemělo konce. Potom vyšel on, služebník boží. Podíval se na mě a otevřel pusu. Měl v ní rozeklaný jazyk, jako jedovatý had, jako samotný ďábel, převlečený za kněze. Šel jsem za ním. Otevřel rezavou bránu na hřbitov a zmizel v jedné staré kobce. Nad vchodem byl nápis RIBSPREADER a já věděl, že jsem zde správně. Tuhle smečku mám moc rád. Hraje totiž velmi syrově, zuřivě a temně. Našel jsem ho, jak sedí u otevřené rakve. V ní ležel starý, prokletý mnich, který měl jeho tvář.

Nové album je určeno opět pro všechny nemrtvé, pro přízraky, pro démony,  pro všechny, kteří ještě poslouchají opravdový death metal. Novinka má opět velmi chladnou a podmanivou atmosféru. Rogga Johansson a jeho věrní znovu ukázali, jak se to má dělat, jak se hraje v záhrobí. 


Někdy chci být sám, jen tak sedět a poslouchat muziku. Jsem napnutý a zvědavý u reproduktorů a užívám si novinky, které mi umí polámat všechny kosti v těle. Když poslouchám "Reap Humanity", tak jsou černé mraky nad městem velmi nízko. Ulicemi se toulají zombie a krkavci naříkají před naším domem. Za rohem se objevila první mrtvola. Zmrzlá a s vyděšeným výrazem ve tváři. Lidé mluví o šíleném knězi, o ďáblovi. Přesně takové nálady lze vystopovat i na novém albu. Skladby jsou napsány velmi uvěřitelně, jsou syrové a chladné, jako ruka staré mrtvoly. Pánové nenechali nic náhodě. Mají skvělý zvuk, obal, produkci, vše sedí perfektně na svých místech. Fanoušci se tak mohou soustředit na všechny morbidní nápady, kterých je na nahrávce velké množství. Někdy nevím, jestli je to jenom zlý sen, děsivá noční můra, jenže potom se probudím a realita bývá ještě krutější. Masivní riffy, chorobami nasáklý vokál, touha ničit. Už vám někdy trhali zuby a nemohli je dostat ven? Hnusný zážitek a hodně bolestivý, když zanícená rána přichází postupně k sobě. Troufám si tvrdit, že poslech téhle desky je hodně podobný. Smrt je hodně blízko a dáma s kosou zase chodí kolem a usmívá se. Ještě zbývá si naposledy zatančit s démony a zombie a potom vám podá ruku a za zvuků "Reap Humanity" vás vezme na dlouhou cestu bez konce. Tohle album se opravdu povedlo. Je určeno pro všechny staré psy, pro fanoušky pohřbů do země, pro všechny prokleté. RIBSPREADER jsou ve skvělé formě. Tihle hrobníci nikdy nezklamou. Masivní, morbidní smrtící kov s chladným a krvavým otiskem! Krása čerstvě otevřených hrobů!


Asphyx says:

When I walked by the church, the mass was just ending. People were coming out and smiling strangely. There was no end to the crucifixion. Then he came out, the servant of God. He looked at me and opened his mouth. His tongue was forked, like a poisonous snake, like the devil himself, disguised as a priest. I followed him. He opened the rusty gate to the cemetery and disappeared into an old dungeon. Above the entrance was the sign RIBSPREADER, and I knew I was right here. I like this pack a lot. They play very raw, fierce and dark. I found him sitting by an open coffin. In it was an old, cursed monk with his face on it.

The new album is again for all the undead, for ghosts, for demons, for all those who still listen to real death metal. The new album has again a very cold and captivating atmosphere. Rogga Johansson and his faithful have once again shown how it should be done, how to play in the afterlife.


Sometimes I want to be alone, just sit and listen to music. I'm tense and curious at the speakers, enjoying the news that can break every bone in my body. When I listen to "Reap Humanity", the black clouds are very low over the city. Zombies roam the streets and ravens wail outside our house. Around the corner, the first corpse appears. Frozen and with a terrified look on his face. People are talking about a mad priest, the devil. That's exactly the mood you can trace on the new album. The songs are written very believably, they are raw and cold, like the hand of an old corpse. The gentlemen left nothing to chance. They have a great sound, cover, production, everything fits perfectly in place. Fans can concentrate on all the morbid ideas that abound on the record. Sometimes I don't know if it's just a bad dream, a terrifying nightmare, but then I wake up and the reality is even more cruel. Massive riffs, disease-soaked vocals, the urge to destroy. Have you ever had your teeth pulled and couldn't get them out? It's a nasty experience and very painful when an inflamed wound comes together gradually. I dare say listening to this record is a lot like that. Death is very close and the lady with the scythe is walking around smiling again. There's one last dance with demons and zombies to be done before she shakes your hand and takes you on a long journey with no end in sight to the sounds of "Reap Humanity". This album is a real success. It's for all the old dogs, for the fans of burying themselves in the ground, for all the damned. RIBSPREADER are in great form. These gravediggers never disappoint. Massive, morbid death metal with a cold and bloody imprint! The beauty of freshly opened graves!


about RIBSPREADER on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. The Skeletal Towers 
02. A Fleshless Gathering 
03. Reap Humanity 
04. Count Damnation 
05. As The Ghouls Are Summoned 
06. Like Breeding Vermin 
07. Further Into Decay 
08. Human Fodder 
09. Shrouded In Despair



středa 24. ledna 2024

Info - NIGHTS ov GORE and DESTRUCTION Tour 2024 - SQUASH BOWELS (PL), EMBRIONAL (PL), BRUTALLY DECEASED (CZ), SEE YOU IN HELL (CZ)



SQUASH BOWELS (PL)

EMBRIONAL (PL)

BRUTALLY DECEASED (CZ)

SEE YOU IN HELL (CZ)

Pátek 26. ledna 2024 - Plzeň – Pod Lampou

Sobota 27. ledna 2024 – Brno – Kabinet Múz + Deviance

Pátek 16. února 2024 - Praha – Modrá Vopice + Impulsealer*

Sobota 17. února 2024 – České Budějovice – MC Fabrika + Pure, Taedifer*

Čtvrtek 22. února 2024 - Lódz – Klubopiwiarnia

Pátek 23. února 2024 – Warszawa – VooDoo

Sobota 24. února 2024 – Bielsko - Biala – Rudeboy

* bez SYIH

Polská gore grindová legenda Squash Bowels, blasphemici Embrional, švédském nasáklý death metalisté Brutally Deceased a HC/crustový veteráni See You in Hell vyjedou na začátku letošního roku na společné víkendové tour nazvané NIGHTS ov GORE and DESTRUCTION, v rámci kterého se představí 4x v ČR!

Polsko je Evropským srdcem gore grindu a Squash Bowels nesou hrdě již neuvěřitelných 30 let na scéně prapor nasáklý krví a spiritusem a po delší době se představí v Čechách na klubové scéně. Kapela z Polského Bialystoku s neuvěřitelně dlouhým seznamem vydaných nahrávek a splitů bezpochyby patří k tomu nejlepšímu, co gore grind za svoji historii přinesl. Čekají vás brutální riffy střídající chytlavé groovy party, ultra rychlé sypačky a zprasený zpěv. Těšte se na legendy gore grindu, těšte se na Squash Bowels!

Extrémnímu metalu se v Polsku bezpochyby posledních 20 let daří. Embrional jsou jednou z kapel, která patří k tomu nejlepšímu, co v rámci death metalu za poslední roky vznikly. V Polsku byla vždycky velmi silná death metalová scéna a na pevných základech, které kdysi postavili např. Vader s Behemoth vznikla nová akvizice, kterou v roce 2003 založil Marcin Skullripper. Agresivní, temný a velice technický death metal v nejvyšší kvalitě. Kapela se členy Azarath, Dissenter nebo Hellfuck přiveze apokalyptickou jízdu smrti.

Další partou, která se v rámci NIGHTS ov GORE and DESTRUCTION tour představí, jsou domácí Brutally Deceased. Kapela, která už od roku 2007 drtí poctivý metal smrti se švédským HM-2 zvukem má čerstvě nahranou novou desku. Kromě klasických skladeb bezpochyby dojde na těchto koncertech i k představení některých novinek z připravovaného alba, které slibuje smršť sofistikovaných a atmosférických riffů podpořenou profesionálně zahranými blasty.

Druhým českým zástupcem na tomto turné jsou léty prověření borci z Brna - See You In Hell! Kapela, která už přes 20 let drtí poctiví hardcore crust s temnými texty má čerstvě vydanou desku „Do smrti a ještě dál“, která vyšla u Insane Society records a kterou v rámci setu určitě představí. O kvalitě SYIH v tomhle stylu nemůže být pochyb, se svojí muzikou objeli celý svět a tak nezbývá než se těšit na nihil crust as fuck!

 fb events:

https://www.facebook.com/events/1059938801674494

https://www.facebook.com/events/876613940248606

https://www.facebook.com/events/1343314846263548

https://www.facebook.com/events/1519408218808666

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - BLOOD RED THRONE - Nonagon (2024)


BLOOD RED THRONE - Nonagon
CD 2024, Soulseller Records

for english please scroll down

Už dávno jsem ztratil naději. Nepomáhalo vůbec nic. Zkusil jsem modlitby, zaříkávání i starodávné tajemné rituály. Moje oči ztrácely jiskru a tělu pomalu ubývalo maso na kostech. Lidé se mě začali stranit, říkali, že jsem divný, že mluvím cizí řečí. Kdyby jen věděli... Stalo se to již dávno, v dobách, kdy ještě světu vládly přízraky. Byl jsem proklet. Až navěky, amen! Je to již mnoho lety, co jsem propadl jediné pravé víře - ryzímu, nefalšovanému metalu. Toulám se podsvětím a vyhledávám hudbu, která mě dokáže rozsekat na malé kousky. Tentokrát jsem se vydal na dlouhou cestu bez konce. Na sever, do Norska. Abych se nechal pohřbít zaživa u nové desky maniaků BLOOD RED THRONE.

Nemá cenu zapírat, přiznal bych to i bez mučení. Pro tuhle smečku mám velkou slabost. Nikdy totiž neslevila z kvality. Pokaždé dostanete spoustu zajímavých melodií, chorobný vokál, zničující bicí. To vše zabalené v absolutní tmě a chladu a podávané na víku od rakve. Nové letošní album "Nonagon" jenom moje slova potvrzuje. Je hrozně příjemné být prokletý a poslouchat u toho novou desku BLOOD RED THRONE.


Trošku jsem se bál změny na postu zpěváka, ale Sindre Wathne Johnsen se ujal své role na výbornou. Vy si tak můžete vychutnat pořádnou porci shnilého masa ve stylu BLOOD RED THRONE. Vždy se mi moc líbilo, jak kapela pracuje s morbidními náladami, jakou dokáže vytvořit temnou a šílenou atmosféru. Na posluchače je vytvářen takový ten poctivý, surový tlak, který máme my staří fanoušci reálné smrti, tolik rádi. A to vše za podpory masivního a ostrého zvuku (Ronnie Björnström - mixing, mastering). Navíc, protože jsme zároveň i sběratelé a podporovatelé, oceňuji parádní obal. Autorem je řecký malíř Giannis Nakos a podepisuji vám vlastní krví, že tenhle motiv se bude na tričkách i vinylech vyjímat opravdu dobře. Vraťme se ale k tomu nejdůležitějšímu, k hudbě. Pokaždé, když jsem "Nonagon" poslouchal, připadal jsem si jako lovená zvěř. Vždy jsem se naplno ponořil do jednotlivých songů a popraskaly mi všechny kosti v těle. Skladby jsou totiž velmi dobře napsány, s takovým tím krvavým nadšením, které vás přinutí mávat hlavou, podupávat si do rytmu a nakonec skončíte v mosh-pitu. Návštěva téhle hrobky mi dělá velkou radost na mé černé duši. Zničující surový kov smrti, který je načernalý jako ruka prašivé mrtvoly,  se vám bude určitě také líbit. Pokud jste byli kdysi prokletí jako já, tak na to můžete vzít jed. Norové jsou ve skvělé formě a neznají slitování. Tohle je nahrávka, která působí jako těžký vzduch na místech, kde se stalo něco hrozného, děsivého, násilného. Z riffů odkapává krev a skupina působí jako smečka prašivých vzteklých psů. Krvavý, prokletý, zuřivý smrtící kov, který se vám dostane až do morku kostí! Bestie, která vás roztrhá na kusy!


Asphyx says:

I lost hope a long time ago. Nothing was helping. I've tried prayers, incantations and ancient mystery rituals. My eyes were losing their sparkle and the flesh on my bones was slowly fading. People began to shun me, saying I was strange, that I spoke a foreign language. If they only knew... It happened a long time ago, in the days when ghosts still ruled the world. I was cursed. Forever and ever, amen! It's been many years since I succumbed to the one true faith - pure, unadulterated metal. I wander the underworld in search of music that can cut me to pieces. This time, I've embarked on a long journey with no end in sight. To the north, to Norway. To be buried alive by the new album from maniacs BLOOD RED THRONE.

There's no point in denying it, I'd admit it without torture. I've got a big soft spot for this bunch. They've never been one to skimp on quality. Every time you get lots of interesting melodies, sick vocals, devastating drums. All wrapped up in absolute darkness and cold and served on a coffin lid. This year's new album "Nonagon" only confirms my words. It's awfully nice to be cursed and listen to the new BLOOD RED THRONE album.


I was a bit afraid of the change in the singer, but Sindre Wathne Johnsen took his role perfectly. You can enjoy a good portion of rotten meat in the style of BLOOD RED THRONE. I've always loved the way the band works with morbid moods, the dark and crazy atmosphere they can create. It creates that honest, raw pressure on the listener that we old fans of real death love so much. And all of this is backed by a massive and crisp sound (Ronnie Björnström - mixing, mastering). Plus, being collectors and supporters at the same time, I appreciate the awesome packaging. The artist is Greek artist Giannis Nakos and I sign with my own blood that this motif will look really good on t-shirts and vinyls. But let's get back to the most important thing, the music. Every time I listened to "Nonagon" I felt like a hunted animal. I was always fully immersed in each song and every bone in my body cracked. The songs are actually very well written, with that bloody enthusiasm that makes you bob your head, stomp to the beat and eventually end up in a mosh-pit. Visiting this tomb makes me very happy on my black soul. The devastating raw metal of death, which is blackened like the hand of a mangy corpse, is sure to appeal to you as well. If you were once cursed like me, you can take poison for that. The Norwegians are in fine form and know no mercy. This is a record that feels like heavy air in places where something terrible, horrible, violent has happened. Blood drips from the riffs and the band comes across as a pack of mangy rabid dogs. Bloody, cursed, furious death metal that gets right down to your bones! A beast that will tear you apart!



about BLOOD RED THRONE on DEADLY STORM ZINE:







TRACKLIST
1. Epitaph Inscribed
2. Ode To The Obscene
3. Seeking To Pierce
4. Tempest Sculptor
5. Every Silent Plea
6. Nonagon
7. Split Tongue Sermon
8. Blade Eulogy
9. Fleshrend

LINE-UP
Daniel ”Død” Olaisen - Guitar
Ivan ”Meathook” Gujic - Guitar
Freddy "the Shred" Bolsø - Drums
Stian "Clammy Hackett" Gundersen - Bass
Sindre Wathne Johnsen - Vocals


TWITTER